Zásady odchovu hříbat z pohledu výživy Ing. Kateřina Blažková Oddělení výživy, Výzkumný ústav živočišné výroby, v.v.i., Uhříněves Rozhodujícím obdobím, které může nejvíce ovlivnit budoucí kariéru koně, je odchov. Při často podceněné fázi růstu vzniknou nevratné změny, které dokáží zkomplikovat cestu za úspěchem. Tento příspěvek shrnuje, jak by měl správný odchov z pohledu výživy vypadat. Růst a přírůstky Období růstu je definováno jako zvyšování hmotnosti a kohoutkové výšky. Váhový přírůstek od narození do 12 měsíce věku je poměrně rychlý a především mohou nastat výkyvy, které je potřeba eliminovat na minimum. Pro dobrý vývoj kostí a svalů je ideální lineární růst. Poměr přírůstků se po dosažení jednoho roku věku zpomalí a konečné hmotnosti kůň dosáhne mezi 36 až 60 měsícem věku. Obecně můžeme říci, že 50 až 60% konečné tělesné hmotnosti dosáhne kůň do 12 měsíce věku a 80 až 90% je dosáhnuto při dovršení věku 24 měsíců. Kohoutková výška (KVH) narůstá mnohem rychleji. Obecně je u koní do 12 až 18 měsíce věku dosaženo 90% KVH. Váhový přírůstek je způsoben přibýváním kostní, svalové a tukové tkáně. Není mnoho informací, které by upřesňovaly, jaké procento přírůstku zaujímá jednotlivá tkáň u rostoucích koní. Nicméně, můžeme se opřít o výzkumy na jiných druzích zvířat, které dokazují, že u mladých rostoucích zvířat má tvorba svalové tkáně přednost před ukládáním tuku. V pozdějším věku je však tato situace opačná. Faktory ovlivňující rychlost a kvalitu růstu Genetika, výživa a management chovu jsou nejdůležitějšími faktory, které mají vliv na rychlost a kvalitu růstu. Snahou některých chovatelů bylo dosáhnout co největšího růstu hříbat pomocí takzvaných růstových faktorů, běžně využívaných při produkci masa u ostatních hospodářských zvířat. Faktem je, že toto nezákonné počínání se nesetkalo ani s pozitivními výsledky na budoucí využití koní. Použití takových stimulátorů nemá ve světě koní racionální uplatnění. Jedním z limitujících faktorů růstu jsou genetické předpoklady. Každý kůň má specifický genetický potenciál pro rychlost růstu a hmotnost v dospělosti. Různá plemena jsou charakterizována jako raná nebo pozdní. Někdy je však těžké vyvodit obecný závěr, díky střídání genových linií uvnitř chovu. Chovatelé někdy vybírají při šlechtění takové koně, aby dosáhli rychlého růstu hříbat. Koně s velkým rámcem jsou příslibem časnějšího použití jak pro chov, tak pro práci, ale není to pravidlem. Na druhou stranu u těchto koní hrozí narůst výskytu případů vývojových ortopedických onemocnění (DOD developmental orthopedic disease). Je těžké to ovšem přesně doložit, vzhledem k přítomnosti dalších možných vlivů, jako je střídání v managementu, rychlosti růstu a utváření postoje končetin koní. Výživa nemůže překonat špatnou genetiku nebo špatně zvolený tréninkový plán, ale studie ukazují, že příjem a složení krmné dávky může změnit míru a především to, jaké tkáně budou přirůstat. Omezený příjem živin může vést ke zpomalení růstu v brzkém stádiu vývoje. Jestliže je pak tento stav vystřídán rychlým růstem, je to nejlepší cesta k výskytu DOD. Pokud je snížení příjmu živin ještě větší, může nastat i situace, kdy kůň už nikdy nedosáhne předpokládané hmotnosti v dospělosti. Na druhé straně, nadměrné množství tuku vytváří větší tlak na končetiny a snižuje sportovní výkonnost koní. Čím je kůň starší, poměr přírůstku kostí a svalů se zpomaluje a následkem toho se začne ukládat ze stejné krmné dávky větší množství tuku.
Význam stupnice tělesné kondice koně Jedním z ukazatelů fyziologických vlastností koně je kondice. Je definována jako celkový tělesný stav jedince posuzovaný z výživného i výkonnostního hlediska. Kondice je souhrnným výrazem výživy, stupně pracovního zatížení, zdravotního stavu a celkové úrovně chovu. V zahraničí se dnes běžně využívá k hodnocení tzv. stupnice tělesné kondice koně BCS (angl. zkratka BCS=Body Condition Scoring). Můžeme ji odhadovat vizuálně tak, že zhodnotíme úroveň zásobení podkožním tukem na vyznačených místech těla koně. Pokud budeme sledovat individuální změny v tělesné kondici každého hříběte, můžeme zjistit rozdílnost v množství uloženého tuku i přesto, že je příjem krmiv a úroveň pohybu stejná. Stupnice tělesné kondice koně BCS Body Condition Scoring A. Hřeben krku B. Kohoutek C. Bederní páteř D. Kořen ocasu E. Hrudní koš F. Oblast za ramenem Popis stupnice tělesné kondice (stupeň 1-9) 1. Podvýživa: kůň je extrémně vyhublý. Obratlové výběžky, žebra, kyčelní kosti a kořen ocasu jsou výrazně prominentní. Prominentní kostní podklad kohoutku, ramenního kloubu a krku. Chybí veškerý podkožní tuk. 2. Výrazná vyhublost: kůň je vyhublý. Malé množství tuku pokrývá obratlové výběžky. Obratlové výběžky, žebra, kyčelní kosti a kořen ocasu jsou prominentní. Kohoutek, ramenní klouby a struktury krku jsou výrazně znatelné. 3. Vyhublost: tuk dosahuje do poloviny obratlových výběžků. Tenká vrstva tuk pokrývá žebra, avšak žebra jsou snadno viditelná. Kořen ocasu je prominentní a jednotlivé obratle jsou viditelné. Kyčelní kosti, kohoutek, ramenní klouby a struktury krku jsou mírně znatelné. 4. Lehká kondice: obratlové výběžky vytváří mírný hřeben. Linie žeber se mírně rýsuje a žebra jsou viditelná. Malé množství tuku u kořene ocasu. Kyčelní kosti, kohoutek, struktury krku a ramenní klouby nejsou výrazně znatelné. 5. Střední kondice: oblast bederní páteře je v rovině. Žebra jsou dobře cítit na pohmat, ale nejsou viditelná. Tuk u kořene ocasu má pružnou konzistenci. Kohoutek je zaoblený, ramena a krk souvisle splývají s linií těla. 6. Mírná nadváha: mírná prohlubeň se začíná tvořit podélně nad bederní páteří. Tuk u kořene ocasu má měkkou konzistenci. Tuk pokrývající žebra má pružnou konzistenci. Tuk se začíná ukládat podél kohoutku, za ramenním kloubem a na hřebeni krku. 7. Nadváha: podélná prohlubeň nad bederní páteří. Jednotlivá žebra lze cítit na pohmat, ale jsou pokryta výraznou vrstvou tuku. Tuk u kořene ocasu má měkkou konzistenci. Znatelná vrstva tuku podél kohoutku, za ramenním kloubem na hřebeni krku. 8. Obezita: výrazná podélná prohlubeň nad bederní páteří. Jednotlivá žebra lze nahmatat jenom
obtížně. Výrazné tukové polštáře u kořene ocasu. Výrazná vrstva tuku podél kohoutku. Oblast za ramenním kloubem vyplněná tukem. Výrazný krční hřeben. Vrstva tuku podél vnitřní strany stehen. 9. Extrémní obezita: hluboká podélná prohlubeň nad bederní páteří. Tukové polštáře pokrývají žebra, tuk je prominentní u kořene ocasu, podél kohoutku, na krku a za ramenním kloubem. Výrazně prominentní krční hřeben. Vrstvy tuku se podél vnitřních stran stehen třou o sebe. Slabina je vyplněná a břicho má sudovitý tvar. (Don R. Henneke, Ph.D., Equine Veterinary Journal 1983) 1 3 5 7 9 Všeobecná doporučení pro denní příjem krmiv Sající hříbata by se měla naučit přijímat jadrná krmiva během 1. až 2. měsíce věku. Jádro by mělo obsahovat 14 až 18 % proteinu s přídavkem vápníku, fosforu, mědi a zinku. Vyšší procento proteinů a minerálů není vhodné zkrmovat, výjimku můžeme udělat v případě, když není k dispozici luční seno. Nižší procenta proteinu můžeme uplatnit v případě zkrmování krmných luskovin v kombinaci s travním senem. Koncentrovaná krmiva by měla být krmena v poměru 0,50 až 1,0% živé hmotnosti hříběte, je však důležité klást důraz na kondici hříběte. Jestliže je krmeno méně než 0,5 % jádra z tělesné hmotnosti), je nutností vybalancovat množství Ca, P a dalších prvků pro řádný přísun minerálií. V ideálním případě by měla být hříbata krmena individuálně regulovaným množstvím, ke kterému nebude mít přístup klisna nebo ostatní hříbata, nejlépe dvakrát denně. Denní množství jadrného krmiva pro hříbata se zvyšuje cca o 0,5 kg na měsíc života. Mezi nejčastější objemná krmiva na našem území patří seno a travní siláž. V době odstavu přijme hříbě vážící 250 kg cca 2,5 kg sena. Travní siláž má nižší sušinu, tudíž budeme počítat s 1,5 až 2 násobkem množství sena. Úměrně se zvyšující se hmotností koně zvyšujeme i dávky objemu. Odstavené hříbě s předpokládanou hmotností v dospělosti 500 kg má v šesti měsících přibližně 0,7 až 0,9 kg přírůstku. Celkový denní příjem krmiva (sena i koncentrátu) je obvykle v rozsahu 2-3% živé hmotnosti hříběte. Poměr energie a proteinu v celkové krmné dávce by měl být cca 1:7.
Minerály a vitamíny Poměr minerálů může být stejně důležitý jako jejich aktuální množství v krmné dávce. Vysoká dávka fosforu v krmné dávce brání resorpci vápníku a bude vést k jeho nedostatku (deficitu) i přesto, že je vápník doplňován v dostatečném množství. Poměr vápníku a fosforu by u mladých koní neměl nikdy poklesnout pod 1:1 a ideálně by se měl pohybovat kolem 1,5:1. Příliš mnoho vápníku může negativně působit na stav fosforu, zvláště jestli je úroveň fosforu nízká. Poměru 2,5:1 a vyššího se musíme v krmné dávce vyvarovat. Píce s vysokou úrovní vápníku by měla být doplněna fosforem. Poměr zinku a mědi se má nacházet mezi 3:1 až 4:1. Vzhledem k tomu, že kvalita krmiv se mění, příděly formulované pro rostoucí koně musí zahrnovat minerálně-vitamínový doplněk. Majitelé by neměli podceňovat informace na etiketách ani možnosti využít odborného poradenství. Stáje vs. pastviny Z mnoha pohledů je pro mladé koně pastva preferována před ustájením. Volný pohyb má příznivý vliv na vývoj kosterní a svalové soustavy. Odchov v kopcovitém terénu pomáhá utvářet dobrý postoj končetin. Přítomnost na čerstvém vzduchu má blahodárný vliv na zdravý rozvoj plic a světlo zase zajistí dobrou hormonální úroveň. To vše jsou podmínky pro zdravý růst koně. Ovšem není pastva jako pastva. Některé pastevní porosty mají vysokou živinovou hodnotu a jiné jsou naopak chudé. Na začátku je proto dobré pastevní porost zhodnotit a v případě potřeby jeho nedostatky kompenzovat vhodnými doplňky. Koně dávají přednost píci suché a hrubší ne však hrubé. Dominantní zastoupení by měly mít výběžkaté trávy s výskytem dvouděložných bylin do 5 10%. Pastevní porosty hodnotíme z hlediska botanického složení, výnosu píce a obrůstání. V podmínkách České republiky se spíše vyskytuje nízká úroveň pastvin s deficitem selenu nebo dalších makro a mikroprvků. Laboratorní rozbory půdy i travního porostu dokáží stanovit přesné hladiny živin a tyto výsledky pak můžeme využít k vybalancování krmné dávky. Obecně lze říci, že pouze z pastevního porostu se koně nenakrmí, a proto je nutné počítat s přídavky sena, jadrného krmiva a ideálně minerálně vitamínového doplňku. Odchov ve stáji většinou využívají chovatelé účastnící se výstav nebo prodejci hříbat na aukcích. Hříbata jsou v tomto typu odchovu zvyklá na individuální přístup, nenaroste jim dlouhá, nevzhledná srst a je možné je i ostříhat. Z pohledu výživy je však tento systém problémový. Často jsou hříbata krmena příliš, dostává se jim nadbytečný přísun energie, a zároveň nemají dostatek pohybu. Většinou se jedná o nárazové vypohybování, které má však za následek přetížení kostí, kloubů a svalů. Cílem je dosažení odchovu fyzicky i psychicky zdravých vyspělých jedinců. Jednoznačně je k dosažení tohoto cíle doporučován hromadný odchov na pastvinách. Obecná pravidla 1. Hříbatům musíme poskytnout dostatek času a prostoru k tomu, aby mohla sežrat svoji krmnou dávku. 2. Pokud měníme výživu, děláme to postupně. 4. Musíme znát živinové požadavky hříběte a mít představu o kvalitě krmiva, kterou mu dáváme. 5. Dbáme na čisté žlaby, napáječky a odstraňujeme zbytky krmiva. 6. Umožníme koním přístup k solnému lizu. 7. Pravidelně hříbata odčervujeme. 8. Upravujeme pastviny (odstraňování plevelů a jedovatých rostlin, hnojení,...).