Základní škola a Mateřská škola G. A. Lindnera Rožďalovice Letectva druhé světové války

Základní škola a Mateřská škola G. A. Lindnera Rožďalovice Letectva druhé světové války Jméno a příjmení: Lukáš Mlejnecký Třída: 9. A Školní rok: 2014/2015 Garant / konzultant: Mgr. Dana Rolfová Datum odevzdání: 24. 4. 2015

ČESTNÉ PROHLÁŠENÍ Prohlašuji, že jsem předkládanou absolventskou práci vypracoval sám pod vedením garanta a za použití zdrojů a literatury v ní uvedených. Podpis.. Letectva druhé světové války Stránka 2

Obsah Obsah... 3 Úvod... 4 Introduction... 4 Japonská císařská letectva... 5 Royal Air Force (Britské Královské letectvo)... 8 Letectvo ČSR... 11 Vojenské vzdušné síly SSSR... 14 Regia Aeronautica (Královské letectvo)... 17 Luftwaffe... 19 United States Army Air Force... 21 Závěr... 25 Conclusion... 25 Zdroje... 26 Letectva druhé světové války Stránka 3

Úvod Téma Letectva druhé světové války jsem si vybral, protože mě velice baví letadla a historie. Osobně si myslím, že druhou světovou válku známe všichni, ale o letectvech, tedy o složce ozbrojených sil daného státu vyzbrojené vojenskými letadly, se mluví málo. Spíše se hovoří o událostech, které změnily svět k lepšímu, ale i horšímu. Ve své práci bych se chtěl zaměřit na letectva, ve kterých sloužili lidé, jako jsme my všichni. Introduction Subject Air Forces of Second World War I chose, because I very enjoy plane and historic. I thing we know about Second World War lot of information, but about Air Forces, that s about army power of state equipt by army plane, we don t say much. Rather we said about events, which change world to the good but also to bad. I wish point my work to the Air Forces, which in there were people like we. Letectva druhé světové války Stránka 4

Japonská císařská letectva Japonská císařská letectva (emblém letadel je na obr. č. 1) se mohou rozdělit na dvě skupiny: první Japonské císařské armádní letectvo a druhé Japonské císařské námořní letectvo. Každé letectvo se zabývalo jinými operacemi, ale někdy obě letectva plnila stejné úkoly. Obr. č. 1 Znak Japonské císařské armádní letectvo Japonské císařské armádní letectvo byla letecká složka v japonské císařské armádě, která byla zodpovědná za podporu pozemních jednotek. Své úkoly japonské císařské letectvo plnilo od svého založení v roce 1910 až do kapitulace Japonského císařství a tím i této složky císařské armády, tedy do roku 1945. Během války v Pacifiku bylo císařské armádní letectvo nasazeno zejména v západní části. Po počátečním úspěchu musely sice obratné, ale slabě vyzbrojené a většinou nechráněné letouny císařské armády čelit převaze Spojenců. Na obrázku č. 2 můžete vidět Mitsubishi A6M, které patří mezi letouny, kde pilot moc chráněn nebyl. Armádní letectvo se rovněž podílelo na obraně domácích ostrovů, kde muselo koncem války čelit převaze Spojenců, nedostatku strategických surovin a vycvičených pilotů. Ve snaze zastavit postup Spojenců se Japonské císařství uchýlilo k taktice sebevražedných útoků, ať již proti lodím ve stylu kamikadze, či taranování. Japonské císařské armádní eso Obr. č. 2 Mitsubishi A6M Satoru Anabuki Satoru Anabuki (obrázek č. 3) - 5. prosinec 1921 až 1. červen 2005, byl letecké eso Japonského císařského armádního letectva za druhé světové války. První vítězství zaznamenal 22. prosince 1941 sestřelem amerického letadla P-40 poblíž filipínských ostrovů, kde létal s letadlem Ki-27. Do Japonska se vrátil se svým družstvem v dubnu 1942, jeho Obr. č. 3 Satoru Anabuki Letectva druhé světové války Stránka 5

družstvo zde bylo přezbrojeno na letadla Ki-43 a Satoru Anabuki pojmenoval svůj nový letoun Fubuki. Letecká technika Japonského císařského Armádního letectva Kawasaki Ki-61 Kawasaki Ki-61 (obr. č. 4) byl japonský stíhací letoun užívaný ve druhé světové válce. V japonské armádě dostal tento letoun označení typ 3 a jeho spojenecké kódové jméno bylo Tony. Šlo o jediný japonský sériově vyráběný stíhací letoun s motorem chlazeným vodou. První prototyp Ki-61 vzlétl v prosinci roku 1941, zkoušky dalších prototypů probíhaly v průběhu roku 1942, koncem roku 1942 se tyto letouny začaly sériově vyrábět a k vojenským jednotkám se dostaly až na začátku roku 1943. Na podzim téhož roku došlo k zesílení výzbroje a v průběhu války docházelo k dalším zlepšením a výrobě modernizovaných modifikací. Ki-61 si vysloužily respekt Spojenců v bojích nad Novou Guineou, Filipínami, Tchajwanem a Okinawou. Mitsubishi Ki-67 Mitsubishi Ki-67 (obr. č. 5) byl dvoumotorový střední bombardér používaný japonskou císařskou armádou během druhé světové války. Armádní označení typu znělo těžký bombardér typ Obr. č. 4 Kawasaki Ki-61 4 a spojenecké kódové jméno Peggy. Bývá označován za nejlepší japonský těžký bombardér druhé světové války. Spojenci jeho existenci poprvé zaznamenali v námořních střetech u ostrova Formos v říjnu 1944. Japonské císařské námořní letectvo Obr. č. 5 Mitsubishi Ki-67 Japonské císařské námořní letectvo byla letecká složka japonského císařského námořnictva, která byla zodpovědná za letecké operace na podporu císařského námořnictva, Letectva druhé světové války Stránka 6

tedy za průzkum, vzdušné krytí, dálkové údery, vzdušný transport a mnohé další. Úkoly císařské námořní letectvo plnilo od svého vzniku v roce 1912 až do kapitulace Japonského císařství v roce 1945. Počátky císařského námořního letectva spadají před první světovou válku, kdy Japonsko získalo první letouny a začalo experimentovat s jejich využitím. Již v září 1914 došlo k prvním operacím hydroplánů z nosiče Wakamija Maru během bitvy o Čching-tao a v dubnu 1916 byl založen první pluk, který byl základní organizační jednotkou Japonského císařského námořního letectva po většinu doby jeho existence. Japonské císařské námořní eso Hiroyoshi Nishizawa Hiroyoshi Nishizawa - 27. leden 1920 až 26. říjen 1944 - dožil se pouhých 24 let. Hiroyoshi Nishizawa byl nejlepším pilotem Japonského císařského námořního letectva za druhé světové války - celkem získal 87 leteckých vítězství. Hiroyoshi studoval leteckou školu Japonského císařského námořního letectva, svůj letecký trénink dokončil v březnu 1939. Jeho fotografii můžete vidět na obrázku č. 6. Obr. č. 6 Hiroyoshi Nishizawa Letecká technika Japonského císařského námořního letectva Mitsubishi A6M Mitsubishi A6M (k vidění na obrázku č. 2) byl palubní stíhací letoun Japonského císařského námořního letectva, který během druhé světové války sloužil v japonském císařském námořnictvu a po válce i v Číně. Na začátku války Zero překonal kterýkoli spojenecký letoun na pacifickém bojišti. V bitvě u Midway Američané nasadili proti Zerům ve verzi A6M2 své Wildcaty ve verzi F4F-4. Proti nim měla Zera stále ještě výhodu lepší obratnosti a stoupavosti, ale těžší Wildcat byl rychlejší ve střemhlavém letu, měl samosvorné nádrže a pancéřovanou kabinu. Koncem roku 1942 se na bojišti objevila nová verze: A6M3 s useknutými koncovými oblouky. Jokosuka MXY-7 Jokosuka MXY-7 Óka (obrázek č. 7) byl raketový sebevražedný letoun japonského císařského námořního letectva používaný v závěru druhé světové války v Tichomoří. Letectva druhé světové války Stránka 7

Američané mu přezdívali Baka, tedy japonský pojem pro šílence. Všechny varianty stroje měly na přední části trupu emblém třešňového květu. První úspěšné nasazení MXY-7 proběhlo 1. dubna 1945 při bojích o Okinawu, Obr. č. 7 Jokosuka MXY-7 kdy byla zasažena bitevní loď USS West Virginia do jedné z hlavních dělových věží. Royal Air Force (Britské Královské letectvo) Jde o nejstarší nezávislé vojenské letectvo na světě, které vzniklo 1. dubna 1918. Royal Air Force (emblém je na obrázku č. 9) od té doby hrálo významnou roli v britské vojenské historii, především během druhé světové války. Od července 1940 do října téhož roku probíhala takzvaná Obr. č. 8 Karel Janoušek Čechoslováci v Royal Air Force Bitva o Británii. Royal Air Force se Obr. č. 9 Emblém RAF ubránilo mnohonásobné přesile Luftwaffe a zabránilo tak Hitlerovi podniknout operaci Lvoun - invazi do Británie. V Royal Air Force za druhé světové války byly i československé perutě - 310. stíhací, 312. stíhací, 313. stíhací a 311. bombardovací. Mezi zakládající členy patří např. Henry Allingham, který zemřel v roce 2009 ve věku 113 let nebo Karel Janoušek (fotografie na obrázku č. 8), který získal hodnost maršála a stal se nejvyšším velitelem Československých pilotů. V Britském královském letectvu sloužilo za druhé světové války celkem 2402 Čechů a Slováků. Pětina z nich se konce války nedočkala. Ne všichni ale byli piloti. Vedle známých mužů v modrém tam byl i pozemní personál. Další muži působili na administrativních pozicích, jako styční důstojníci u královského letectva nebo ve výcvikových jednotkách. V Royal Air Force byli také letci z řady jiných zemí. Čechoslováci si ale u britského letectva vydobyli vynikající pověst stejně jako jejich polští kolegové. Mezi letce Royal Air Force patřili i rodáci Letectva druhé světové války Stránka 8

z Rožďalovic - jako například Josef Doubek a František Mlejnecký. Oba piloti statečně bojovali za svobodu své země. František Mlejnecký František Mlejnecký (jeho podobizna je na obrázku č. 10) se narodil 10. prosince 1918 v Rožďalovicích v rodině dělníka. Vychodil obecnou a měšťanskou školu v Rožďalovicích. Učil se velmi dobře, byl jedním z nejlepších žáků, a kdyby měl potřebné podmínky, mohl jít studovat dále. Františkovi ale pro nedostatek prostředků nezbylo než jít do učení do autodílny pana Nováka v Rožďalovicích. Zde se vyučil strojním zámečníkem. Od žákovských let byl členem Sokola, kde se jako dorostenec zařadil do prvního družstva a účastnil se všech akcí a hrával i v amatérském divadle. V pozdějších letech se stal pilotem ve službách Royal Air Force, kde se účastnil atletických soutěží a získal ocenění od královny Alžběty II. Dne 28. října 1968 ukončil službu v Royal air Force. Po dvaceti letech ve službách Royal Air Force a stejné době vyučování technické praxe se se svojí druhou ženou odstěhovali do klidnějšího místa v Bergh Aptonu. Letecká technika RAF Fairey Swordfish Obr. č. 10 František Mlejnecký Fairey Swordfish byl britský torpédový letoun. Ač se na první pohled jednalo o archaický a zastaralý stroj, prokázalo toto letadlo mnohé služby, přičemž se proslavilo zejména poškozením bitevní lodi Bismark, které skočilo jejím následným potopením. Obr. č. 11 Fairey Swordfish Letectva druhé světové války Stránka 9

Posádka tohoto letounu byla tříčlenná: tvořili ji pilot, pozorovatel a radista-střelec. Rozpětí křídel bylo 13.87 metrů, délka 10,87 metrů a výška 3,75 metrů. Dolet tohoto letounu byl 878-1657 km, mohl dosahovat až rychlosti 245km/h. Torpédo vážilo 730 kg. Tento letoun je zachycen na obrázku č. 11. Hawker Hurricane Hawker Hurricane (obr. č. 12) je britský stíhací letoun, který sloužil v Royal Air Force. Hurricany spolu se Spitfiry tvořily základ britského stíhacího letectva během bitvy o Británii. Letoun vznikl v polovině 30. let 20. století a šlo o první moderní stíhací jednoplošník britské Royal Obr. č. 12 Hawker Hurricane Air Force. Hurricane Mk.I byl na začátku války nejrozšířenějším letadlem Royal Air Force a během bitvy o Británii se největší měrou podílel na britském vítězství, když sestřelil více německých strojů, než všechny ostatní prostředky boje. Postupně byly tyto letouny vytlačovány modernějšími a výkonnějšími Spitfiry. Handley Page Hampden Handley Page Hampden (obr. č. 13) byl britským dvoumotorovým bombardovacím letounem užívaným v druhé světové válce. Do první bojové operace byly HP. 52 nasazeny již 3. září 1939 při útoku na plavidla v ústí Kielského průplavu. Celou akci však nakonec znemožnily nepříznivé povětrnostní podmínky. Do konce roku 1939 Hampdeny 5. bombardovací skupiny uskutečnily 21 ozbrojených denních průzkumných operací nad mořem, avšak brzy byly staženy, přezbrojeny silnějšími kulomety a dodatečně pancéřovány. Roku 1940 byla posádka letounu doplněna o dalšího muže a Hampden se užíval jako noční bombardér. Posledním větším využitím Hampdenů bylo jejich nasazení v noci ze 14. na 15. září 1942 při náletu na Wilhelmshaven. Letectva druhé světové války Stránka 10

V roli torpédových a minonosných letounů zůstaly Hampdeny ve službě do roku 1943. Obr. č. 13 Handley Page Hampden Letectvo ČSR Československé letectvo, jehož emblém můžeme vidět na obrázku č. 14, bylo součástí československé armády. Vzniklo 30. října 1918 jako Letecký sbor čs. armády. U jeho zrodu stáli jak letci bojující za první světové války v rakousko-uherském letectvu, tak příslušníci československých legií. Rakousko-uherskou, německou a francouzskou techniku u letectva postupně nahradily domácí konstrukce hlavních dodavatelů Aero, Avia a Letov, které byly také vyváženy do zahraničí. Mnichovská dohoda a následná okupace Čech a Moravy znamenaly dočasný zánik letectva na území Československa, s výjimkou Vzdušných zbraní Slovenského státu. Mnozí příslušníci bývalého letectva první republiky bojovali za druhé světové války v exilu. Dne 1. června 1940 byla podepsána Obr. č. 14 Emblém ČSR československo-francouzská dohoda o zřízení samostatného československého letectva ve Francii. První jednotkou letectva ve Velké Británii byla od 12. července 1940 310. československá stíhací peruť, tři další perutě vznikly později. V Sovětském svazu se 24. ledna 1945 stala největší jednotkou československého letectva na východní frontě 1. československá smíšená letecká divize. Mezi piloty, kteří emigrovali do zahraničí, byli i rodáci z Rožďalovic např. Josef Doubek nebo František Mlejnecký. Po skončení války bylo letectvo na našem území obnoveno, po roce 1948 se dostalo pod kontrolu komunistické strany. V roce 1955 se stalo součástí sil Varšavské smlouvy a bylo Letectva druhé světové války Stránka 11

přezbrojeno na sovětskou leteckou techniku. ČSR-Francie 1940 Po obsazení Čech a Moravy v březnu r. 1939 se mnoho letců nesmířilo s rozdělením státu a prchalo nejdříve přes Polsko do Francie, která jim zaručila, že pokud vstoupí Francie do války s Německem, tak je z Cizinecké legie přeřadí k leteckým jednotkám. Od 3. září 1939 je tak většina letců přeřazena a mnoho z našich letců se zapojilo do bojů o Francii v květnu až červnu r. 1940. ČSR-Anglie 1940-45 Po kapitulaci Francie se po ústupu většina československých pilotů dostala do Afriky a poté do Anglie, která ráda přijala jejich služby. Postupně zde utvořili tři stíhací jednotky: No. 310, No. 312, No. 313., ve kterých bojovali až do konce války. Letecká technika Československého letectva Avia B-534 Avia B-534 (obr. č. 15) byl československý stíhací dvouplošník z období mezi světovými válkami. Bezprostředním podnětem pro vznik tohoto stroje byla zhoršující se zahraničněpolitická situace začátkem 30. let, která si vyžádala modernizaci leteckého parku. Ministerstvo Národní obrany proto vyhlásilo soutěž na novou standardní stíhačku pro československé letectvo. Vítězem se stal konstruktér František Novotný v továrně Avia navzdory neúspěchu se strojem B-234, který měl problémy s hvězdicovým motorem R-29. K 1. září 1938 bylo ve stavu Československého letectva 326 Avií, počty ale rychle rostly, do 16. září bylo přijato do služby dalších 18 ks Avií Bk-534 a poslední B-534, ve službě k 30. září 1938 bylo tedy nejméně 380 Avií. Podpis Mnichovské dohody zpomalil jak výrobu, tak i předávání strojů letectvu, přesto bylo k 10. listopadu 1938 ve stavu už 424 Avií, z toho 54 Avií Bk-534. V březnu 1939 se ve stavu nacházelo celkem 443 Avií B-534 a Bk-534. Obr. č. 15 Avia B-534 Letectva druhé světové války Stránka 12

Bloch MB-152 Bloch MB-152 (obr. č. 16) byl nejpočetnější francouzský stíhací letoun užívaný ve druhé světové válce. Na první pohled vypadal moderně, ale svými výkony silně zaostával. Ze všech francouzských letadel měl nejhorší poměr vítězství k vlastním ztrátám. Na tomto letounu létali také českoslovenští piloti, kteří emigrovali do zahraničí. Letoun vznikl na podkladě zadání ministerstva letectví z července roku 1934. V továrně Avions Marcel Bloch byl vypracován projekt, na podkladě kterého vzlétl první prototyp roku 1937. Po neuspokojivých výkonech byl stroj vrácen k rozsáhlým úpravám. Vzhledem k tomu, že Obr. č. 16 Bloch MB-152 v Evropě vzrůstalo politické napětí a kvůli skutečnosti, že byly potíže se zaváděním nových typů francouzských stíhaček, Morane Saulnier MS. 406 a Dewoitine D. 520, bylo ministerstvo letectví nuceno objednat i stíhačky MB-150. Supermarine Spitfire Supermarine Spitfire byl britský jednomístný stíhací letoun, sloužící v RAF a v letectvech dalších spojeneckých armád během druhé světové války. Letoun tvořil spolu s Hurricany základ britského stíhacího letectva během bitvy o Británii. Na tomto letounu létali i českoslovenští piloti a další. Spitfire se časem stal, i díky úspěšné propagandě, legendou bitvy o Británii. Spitfire byl určitě jedním z nejlepších stíhacích strojů své doby. Během roku 1940 měl svou nezastupitelnou úlohu při ochraně britského vzdušného prostoru a při ochraně ustupujících britských a francouzských vojsk u Dunkerqu. Obr. č. 17 Supermarine Spitfire Letectva druhé světové války Stránka 13

Vojenské vzdušné síly SSSR Vojenské vzdušné síly SSSR existovaly mezi roky 1948-1991. Emblém, který nesla jejich letadla, je na obrázku č. 18. Letectvo bylo jednou ze složek ozbrojených sil SSSR. Sovětské letectvo bylo zformováno ze složek carských vzdušných sil v roce 1917. Z významných vojenských konfliktů 20. století se zúčastnilo především druhé světové války, kdy stálo před svou nejtěžší zkouškou. Vojenské vzdušné síly SSSR se podílely i na odstraňování následků havárie v Černobylu. Během druhé světové války byly vojenské vzdušné síly SSSR oproti německému letectvu méně vybavené - nejen ve výkonech Obr. č. 18 Emblém SSSR nasazených strojů, ale také ve výcviku posádek letadel. Tato převaha byla vyrovnána jen pomalu a za cenu vysokých ztrát. Postupem času byly německé jednotky v oslabení nejen co do počtu, ale i do výzbroje díky tomu, že vojenským vzdušným silám SSSR přicházely i hodnotnější stroje ze zahraničí. Letecká esa - vojenské vzdušné síly SSSR Letecká esa nebyli jen muži, ale také i ženy - mezi nejznámější pilotky patří členky 588. nočního bombardovacího pluku. Němci nazývali tuto letku noční čarodějnice, jelikož operovaly převážně v noci. Fotografie části pilotek této peruti je na obrázku č. 19. Obr. č. 19 Noční čarodějnice Letectva druhé světové války Stránka 14

Yevgeniya Rudneva Evgeniya Maksimovna Rudneva (obr. č. 20) - 24. prosince 1920 až 9. dubna 1944 - umírá ve věku 23 let. Yevgeniya Rudneva byla sovětská vojenská vzdušná navigátorka a hrdina Sovětského svazu. Tato ukrajinská žena se narodila v rodině administrativního pracovníka. Před říjnem 1941, kdy se dobrovolně přihlásila do sovětské armády, studovala navigátorskou školu a od května 1942 bojovala na frontě druhé světové války. Tam sloužila v hodnostosti Obr. č. 20 Yevgeniya Rudneva Gardového nadporučík jako navigátor v ženském 588. nočním bombardovacím pluku. Nadezhda Popova Nadezhda Popova (obr. č. 21) se narodila 17. prosince 1921 jako dcera železničáře. Vyrůstala v blízkosti uhelných polí v Doněcku na Ukrajině. V době dospívaní milovala hudbu, písně a tanec, také se účastnila amatérských her a muzikálů. Když jí bylo 15 let, přihlásila se do letecké školy, aniž by to pověděla rodičům. V roce 1937 prožila svůj první seskok padákem a ve věku šestnácti let svůj první sólový let a i přes odpor rodičů získala leteckou licenci. Obr. č. 21 Nadezhda Popova Letecká technika - vojenské vzdušné síly SSSR Iljušin Il-2 Iljušin Il-2 byl bitevním letadlem používaným zejména Sovětským svazem během druhé světové války. Byl jedním z nejmasověji vyráběných letadel, přičemž celkem bylo vyrobeno 36 136 strojů všech verzí. Tento letoun je zachycen na obrázku č. 22. Il-2 v prvních letech války nebyl úspěšný, což se dalo zdůvodnit nejen absencí aktivní obrany chránící letoun při napadení zezadu, ale zejména nevycvičenou posádkou a špatnou bojovou taktikou. I přes poměrně velké ztráty byla jeho výzbroj impozantní a Němci i jejich spojenci měli z tohoto letounu obavy. Od počátku roku 1943 se situace začala výrazně měnit ve prospěch Sovětů. Letectva druhé světové války Stránka 15

Iljušin Il-4 Obr. č. 22 Iljušin Il-2 Iljušin Il-4 byl nasazen ve druhé světové válce jako hlavní bojový stroj sovětského dálkového bombardování. Lze jej považovat za jedno z nejlepších letadel Sovětského svazu v druhé světové válce i za stroj, který mohl konkurovat zahraničním letadlům této kategorie. V noci na 8. srpna 1941 vzlétla skupina letounů Il-4 a Jer-2 Baltského loďstva z ostrova Saaremaa v Baltském moři a podnikla neočekávaný nálet na Berlín. Tento nálet byl později opakován, avšak kvůli evakuaci ostrovů, ležících blízko Obr. č. 23 Iljušin Il-4 estonského pobřeží, bombardování Berlína ze strany Sovětského svazu ustalo. Letadla byla úspěšně nasazována k bombardování strategických cílů, byla však také používána k bombardování ve frontové oblasti. Letectva druhé světové války Stránka 16

MIG-1 MIG-1 patří do nové generace dolnoplošníků s kapalinou chlazeným motorem a se zatahovacím podvozkem. Prvních 25 MIGů-1 bylo přiděleno do Jevpatorii na Krymu, kde se hodnotily operační možnosti nového stroje. V únoru 1941 se přesunuly do vojenského učiliště v Kačinsku. Obr. č. 24 MIG-1 Po přepadení SSSR nacistickým Německem se ukázalo, že sovětští piloti nejsou zcela připraveni na obsluhu těchto nových strojů, jejichž ovládání a chování se zcela odlišovalo od letadel starší generace. Pro mnoho nezkušených pilotů bylo letadlo stejně nebezpečné jako nepřítel. Letadel typu MIG-1 bylo vyrobeno přibližně 100 kusů, poté se začal vyrábět vylepšený letoun - tedy MIG-3. Regia Aeronautica (Královské letectvo) Regia Aeronoutica bylo letectvo Italského království (emblém na obr. č. 25) existující mezi lety 1923 a 1946. V období třicátých let sloužilo k prosazování mocenských ambic Benita Mussiliniho a nejdůležitějším konfliktem, kterého se účastnilo, byla druhá světová válka. Po vypuknutí druhé světové války Itálie, vázaná spojenectvím s nacistickým Německem, 10. června 1940 vyhlásila válku Velké Británii a Francii. Později vstoupila do války proti USA a SSSR. Obr. č. 25 Emblém RA Západní Evropa Do války se zprvu zapojila operacemi proti Francii, probíhajícími v oblasti okolo společné hranice v Alpách a nálety na Korsiku. Neúspěchem a brzkým stažením z bojů skončilo vyslání Corpo Aereo Italiano do bitvy o Británii, kde měl tento sbor bojovat po boku Luftwaffe. Letectva druhé světové války Stránka 17

Středomoří a Afrika Od samého začátku války bojovala Regia Aeronoutica ve Středomoří a v Africe, kde Itálie po déle než tři roky odolávala materiální i početní převaze protivníků. Z počátku války poskytovalo Regia Aeronoutica podporu italským konvojům do severní Afriky. V rámci bojů o nadvládu nad Středozemním mořem se účastnilo i bombardování Malty. Síly Osy ve Středozemním moři nebyly schopny zabránit převaze protivníku a brzy se ukázala převaha RAF a USAAF. Regia Aeronautica tak nebyla schopna znemožnit, nebo ztížit postup spojeneckých sil, například vylodění na Sicílii. Eso Regia Aeronautica Teresio Vittorio Martinoli Teresio Vittorio Martinoli - narozen 26 března 1917 v Novaře v Itálii, umírá 25. srpna 1944 při letecké nehodě. Martini byl italský pilot za druhé světové války, během které bojoval v Libyi, Tunisu dále v Severní Africe a na Maltě. Letecká technika Regia Aeronoutica Macchi MC. 202 Obr. č. 26 Macchi MC. 202 Macchi MC.202 (obr. č. 26) byl italský stíhací letoun používaný za druhé světové války italskou Regia Aeromoutica. První lety proběhly v srpnu 1940 a v listopadu příštího roku již tento typ, zvaný Folgore, operoval v severní Africe a ve Středomoří. Tento typ, byl-li odhodlaně pilotován, představoval nebezpečného protivníka všech spojeneckých letadel. Zřetelný nárůst výkonu vedl k výrobě 11 sérií - v celkovém počtu 1100 letadel Folgore s importovanými nebo licenčně postavenými motory. Fiat CR. 42 Fiat CR. 42 Falco (obr. č. 27) byl italský stíhací letoun používaný v době druhé světové války. Společně se sovětským letounem I-153 je hodnocen jako nejlepší dvouplošný stíhací stroj vůbec. Fiat CR. 42 se od listopadu 1939 používal nejen v Itálii, ale vyvážel se též do Belgie, která odebrala v období leden až květen 1940 34 kusů těchto strojů, Maďarsko od prosince Letectva druhé světové války Stránka 18

1939 do června 1940 odebralo 40 letounů a Švédsko v letech 1940 až 1941 72 letounů CR.42 s motory Bristol Mercury. Po vypuknutí války bojovala letadla nad jižní Francií, kde měla poměrně malé ztráty. Zde byly jejich úspěchy nevalné a tak dvouplošníky byly staženy ze západní Evropy do Středomoří, kde se proti britským Obr. č. 27 Fiat CR. 42 Gladiátorům prosazovaly podstatně úspěšněji. V Libyi zaznamenaly dokonce 151 vítězství oproti 41 bojovým ztrátám. Luftwaffe Luftwaffe (emblém na obr. č. 28) je název německého válečného letectva, které bylo založeno v roce 1935 a jeho duchovním otcem a architektem byl Hermann Göring, který je vybudoval jako elitní a po SS asi politicky nejuvědomělejší vojenskou složku Hitlerovy respektive nacistické Třetí říše. Válka proti Polsku měla začít již 26. srpna 1939, ale protože si Hitler nebyl jist, zda ještě nemůže rozbít koalici Anglie Francie Polsko, dal příkaz k zadržení útoku. I zde sehrála Luftwaffe svou roli, Obr. č. 28 Emblém když se zpráva o zrušení útoku nedostala k jednotkám na východě Slovenska a ty vyjely směr Polsko. Podařilo se je zastavit pouze jednomu důstojníkovi s letounem Fieseler Fi 156, který přistál před pochodujícími jednotkami. Koalice Spojenců byla neoblomná, a tak Hitler rozkázal zaútočit 1. září. Pozdě večer 31. srpna 1939 skupina příslušníků Sicherheitsdienst bezpečnostní služba převlečená do polských uniforem, předstírala útok na německý vysílač v Gliwici a lokální útoky proti Wehrmachtu. Tento fingovaný útok se stal záminkou pro válku. Esa Luftwaffe Hermann Graf Hermann Graf získal 212 vítězství, patřil k nejrychlejším sběratelům vítězství v počátečních leteckých bojích na východní frontě. 2. října 1942 se stal prvním stíhačem, který Letectva druhé světové války Stránka 19

dosáhl 200 vítězství. Roku 1943 se vrátil k protivzdušné obraně Říše. Zde byl méně úspěšný, proti západním Spojencům si připsal jen deset vítězství. Gunther Rall Gunther Rall, stíhač s třetím nejvyšším skóre druhé světové války, celkově zaznamenal 275 vítězství. Byl zřejmě nejlepším střelcem v Jagdwaffe. Svého 250. vítězství dosáhl 28. listopadu 1943 jako v pořadí druhý stíhač, kterému se to podařilo. Kvůli zraněním se po dlouhá časová období neúčastnil bojů. Po válce se stejně jako Barkhorn stal generálem. Letecká technika Luftwaffe Messerschmitt BF 109 Messerschmitt Bf 109 byl německý stíhací letoun zkonstruovaný pod vedením W. Messerschmitta v polovině 30. let dvacátého století. Byl standardním stíhacím letadlem Luftwaffe v průběhu celé druhé světové války, i když byl od roku 1942 částečně nahrazován stíhačem Focke-Wulf Fw 190 a ke konci války též proudovým stíhačem Messerschmitt Me 262. Obr. č. 29 Messerschmitt BF 109 Messerschmitt Me 262 Messerschmitt Me 262 byl německý proudový stíhací letoun, nasazený ke konci druhé světové války. Stroje se nasazovaly hlavně proti formacím bombardérů. V souboji s pístovými stíhačkami jako byl Spitfire či Mustang vycházel Messerschmitt hůře vinou své menší obratnosti a akcelerace. Během dubna 1945 letouny několikrát Obr. č. 30 Messerchmitt ME 262 podnikly několik akcí proti spojeneckým bombardérům (jak americkým, tak i britským), kdy bylo nasazeno až několik desítek strojů Me 262, ale to již bylo pozdě. Letectva druhé světové války Stránka 20

Messerschmitt BF 110 Messerchmitt BF 110 byl německý těžký stíhací letoun, který sloužil během druhé světové války v Luftwaffe. V době útoku na Polsko měla Luftwaffe ve výzbroji 195 kusů verze C; letouny byly s úspěchem nasazeny jako bitevní a ještě stačily likvidovat polské stíhačky, podobnou úlohu sehrály ve Francii, ale nad Anglií už na Spitfiry a Hurricany nestačily, dokonce k nim musel být dodán doprovod stíhaček Bf 109. Tím pádem byly jako stíhače z denních operací staženy nebo byly přeřazeny k bitevním úkolům. Obr. č. 31 Messerschmitt BF 110 United States Army Air Force Obr. č. 32 Emblém Americké letectvo vzniklo 1. srpna 1907 jako složka americké armády pod názvem US Signal Corps. V průběhu první světové války a v době meziválečné prodělala letecká složka US Army velký rozvoj, a tak se postupně měnila její struktura a pochopitelně také název. V průběhu třicátých let se americké letectvo nazývalo US Army Air Corps, tento název vydržel až do 20 června 1941, kdy se název mění na US Army Air Force. Po 7. prosinci 1941 se oficiálně nazývá United States Army Air Force neboli USAAF. Válka v Tichomoří Válka v Tichomoří byla důležitou částí druhé světové války. Začala 7. července 1937 druhou čínsko-japonskou válkou, rozrostla se 7. prosince 1941 japonským útokem na Pearl Harbor a skončila japonskou kapitulací 2. září roku 1945. Tento konflikt k zasáhl 3 kontinenty: Asii, Severní Ameriku a Austrálii a 2 oceány: Tichý a Indický. Svaz letadlových lodí viceadmirála Čúíči Naguma zaútočil dne 7. prosince 1941 na americký Obr. č. 33 USS Enterprise přístav Pearl Harbor na Havaji a zničil tak značnou Letectva druhé světové války Stránka 21

část Amerického námořnictva a letectva. Ve stejný den pak japonská letadla napadla americká letiště na Filipínách a brzy na to začalo vyloďování japonských vojsk na Filipínách. Bombardování Hirošimy a Nagasaki Během poslední fáze druhé světové války v Pacifiku shodily Spojené státy americké 6. a 9. srpna 1945 dvě atomové bomby na japonská města Hirošimu a Nagasaki. V prvních dvou až čtyřech měsících po svržení bomb na tato města zemřelo v Hirošimě 90 000 166 000 lidí a v městě Nagasaki 60 000-80 000 lidí. Zdravotnické oddělení Hirošimy odhaduje, že lidé, kteří zemřeli v první den, v 60 % zemřeli na ozáření nebo uhořeli v plamenech, ve 30 % zahynuli pod padajícími troskami a v 10 % z ostatních příčin. Obr. č. 34 Hirošima Obr. č. 35 B29 Enola Gay Šest dní po bombardování Nagasaki oznámilo Japonsko přijetí bezpodmínečné kapitulace požadované Spojenci. 2. září podepsalo kapitulační listinu a oficiálně tak ukončilo válku v Tichomoří, čímž skončila druhá světová válka i na posledním válčišti. USAAF eso Richard Ira Bong Richard Ira Bong - 24. září 1920 až 6. srpna 1945, byl americké nejúspěšnější eso - za druhé světové války sestřelil 40 japonských letadel. Za své úspěchy dostal roku 1944 nejvyšší americké vyznamenání: Medaili cti. Richard Ira Bong vyrůstal na farmě nedaleko města Poplar ve Wisconsinu. Od malička se zajímal o letectví, stavěl i modely letadel. Na univerzitě vystudoval pedagogiku. Během studia začal navštěvovat civilní letecký kurz a v roce 1941 se zapsal do United States Army Air Forces jako kadet. Už během Obr. č. 36 Richard I. Bong výcviku v severní Kalifornii se ukázalo, že je velmi schopným letcem. Následně se stal Letectva druhé světové války Stránka 22