Vývoj počtu insolvenčních návrhů regionální úroveň Trends in the number of insolvency proposals regional level Lee Louda * Dagmar Čámská ** ABSTRAKT Cílem tohoto příspěvku je analyzovat vývoj počtu insolvenčních návrhů, a to v období od roku 2008 do roku 2014. Rok 2008 je počátkem platnosti zákonu č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (nazývaného insolvenční zákon) a zároveň počátkem globální ekonomické krize, která nepochybně měla svůj vliv na počet insolvenčních návrhů. Vývoj počtu insolvenčních návrhů je analyzován ne na celorepublikové úrovni v makroekonomickém kontextu, jak bývá obvyklé, ale na úrovni regionální. Snahou příspěvku je detekovat regionální disparity mezi jednotlivými krajskými soudy a jejich pobočkami. Následně autoři přicházejí s možnými vysvětleními sledovaných rozdílností. Použité metody vycházejí z popisné statistiky. Klíčová slova: Česká republika; Insolvenční návrhy; Časový vývoj. ABSTRACT The aim of this paper is to analyze trends in the number of insolvency proposals, in the time period from 2008 to 2014. The Act No. 182/2006 Coll. on bankruptcy and its settlement methods (called as Insolvency Act) came into effect in the year 2008 which is also a beginning of the recent global economic crisis which has had undoubtedly its impact on the number of the insolvency proceedings. The development in the number of insolvency proposals will not be evaluated on the national level with macroeconomic context but on the regional level. The aim of the paper is to find out regional disparities among regional courts and their subsidiaries. The authors will follow with possible explanations of detected disparities among courts. The used methods are based on descriptive statistics. Key words: Czech Republic; Insolvency proposals; Time development. JEL classification: G33, M21 Článek je vytvořený z prostředků institucionální podpory na dlouhodobý koncepční rozvoj výzkumné organizace jako jeden z výstupů výzkumného projektu Konkurenceschopnost registrovaného pod číslem projektu VŠE IP300040 u Fakulty podnikohospodářské Vysoké školy ekonomické v Praze. * Ing. Lee Louda Afiliace: Vysoká škola ekonomická v Praze, Fakulta podnikohospodářská, katedra strategie, nám. Winstona Churchilla 4, 130 67 Praha 3, e-mail: lee.louda@vse.cz; Česká republika Affiliation: University of Economics, Prague, Faculty of Business Administration, nám. Winstona Churchilla 4, 130 67 Praha 3, e-mail: lee.louda@vse.cz; Czech Republic ** Ing. Bc. Dagmar Čámská, Ph.D. Afiliace: České vysoké učení technické v Praze, Masarykův ústav vyšších studií, Katedra managementu, Kolejní 2637/2a, 160 00 Praha 6, e-mail: dagmar.camska @cvut.cz. Česká republika. Affiliation: Czech Technical University in Prague, The Masaryk Institute of Advanced Studies, Department of Management Studies, Kolejní 2637/2a, 160 00 Praha 6, e-mail: : dagmar.camska @cvut.cz. Czech Republic.
Problematika insolvenčního řízení, tj. úpadku fyzických a právnických osob, je v současnosti upravena zákonem č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení 1. Insolvenční zákon je účinný od ledna 2008, a proto již je k dispozici poměrně dlouhá časová řada, ze které je možno činit mnohé závěry, a to jak v rovině celorepublikové, kde je možno vývoj počtu insolvenčních návrhů provázat s makroekonomickým vývojem ekonomiky České republiky, tak v rovině regionální. Článek se neobvykle zaměřuje na analýzu vývoje počtu insolvenčních návrhů na regionální úrovni. Snahou je detekovat případně regionální disparity a následně hledat možná vysvětlení lokálních rozdílností. Pro analýzu jsou využity oficiální veřejně dostupné statistiky Expertní skupiny S22. Výzkumné oblasti insolvenčních řízení a jejich autoři Úpadek fyzických a právnických osob je v současnosti v České republice upraven pomocí insolvenčního zákona 2. Úpadek je definován v insolvenčním zákonu v paragrafu 3, a to pomocí platební neschopnosti nebo předlužení. Paragraf 4 zákona pak vymezuje čtyři možné způsoby řešení úpadku, tj. konkurz, reorganizaci, oddlužení a zvláštní způsob řešení úpadku, který je stanoven pro určité subjekty a druhy případů. S novým insolvenčním zákonem bylo spjato mnoho očekávání, jež nebyla všechna náležitě naplněna. Některé nedostatky byly způsobeny samotnou právní úpravou, nepřipraveností společnosti a jiné ekonomickou situací, kdy zákon vstoupil v platnost v počátku ekonomické krize. Právní nedostatky a opominutí jsou průběžně odstraňovány novelizacemi. Diskuse o nedostatcích jsou v odborné literatuře vedeny např. Richterem (2011) z pohledu práva nebo Smrčkou, Schönfeldem a Ševčíkem (2012 i 2013) z pohledu fungování podnikatelských subjektů. Dnes dokonce Richter (Kislingerová a kol., 2013) hovoří o Insolvenčním zákonu ve verzi 2.0, tj. že v současnosti již je k dispozici z právního hlediska dostatek podkladů pro zásadní revizi zákona. Jedna z největších nadějí spojených s novým insolvenčním zákonem byla vkládána do využívání sanačního principu úpadku, tj. využívání institutu reorganizace, kdy provoz dlužníka je zachován a nedochází k rozprodávání všeho majetku, ale jen k prodeji nepotřebného majetku. Možnost řešení úpadku reorganizací nebyla dosud příliš využívána, jak dokládají statistiky uveřejněné dále v tomto článku nebo konferenční příspěvek Bokšové s Randákovou (2012), jehož omezený rozsah dokonce umožňuje uvedení tabulek s charakteristikami všech reorganizací známých v dané době. Důvody nevyužívání sanačního principu jsou vystiženy např. v publikaci Insolvenční praxe v České republice v období 2008-2013 (Kislingerová, Richter a Smrčka, 2013), dále je diskutuje Schönfeld a Smrčka (2012) nebo článek v impaktovaném časopise (Smrčka, Arltová a Schönfeld, 2013). Zásadním důvodem proti nedostatečnému využívání sanačního principu byla samotná ekonomická situace subjektů v úpadku, jejichž konkurenceschopnost a další existenci na trhu nebylo možno zaručit. Dále české subjekty v úpadku vstupují do insolvenčního řízení značně majetkově vyprázdněny, jak dokazují šetření výzkumného týmu Vysoké školy ekonomické v Praze v rámci projektů TAČR 3 (Kislingerová, Richter a Smrčka, 2013) nebo příspěvek Čámské (2013). Poslední obtíží byla samotná právní úprava, která diskvalifikovala malé subjekty, protože reorganizace byla primárně přípustná pro subjekty s obratem vyšším než 1 Známého spíše jako insolvenční zákon. 2 Zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení. 3 Projekt "Výzkum insolvenční praxe v ČR s cílem vytvořit návrhy změn legislativy, které by umožnily zvýšení výnosů z insolvenčních řízení pro věřitele a tím by napomohly zvýšení konkurenceschopnosti české ekonomiky" (registrovaný u Technologické agentury České republiky (TA ČR) pod evidenčním číslem TD020190) a projekt "Vývoj transakčních nákladů českých ekonomických subjektů v insolvenčním řízení, možnosti jejich snižování na úroveň běžnou v EU pomocí zdokonalení legislativy, možnosti zlepšení statistiky insolvenčních řízení a vytvoření modelu finanční křehkosti rodin" (registrovaný u Technologické agentury České republiky (TA ČR) pod evidenčním číslem TD 010093).
100 milionů Kč za poslední účetní období předcházející insolvenčnímu návrhu, nebo zaměstnávající v pracovním poměru více než 100 zaměstnanců (paragraf 316 zákona č. 182/2006 Sb.). Zákon sice připouštěl, že pokud bude v dané lhůtě reorganizační plán schválen polovinou zajištěných i nezajištěných věřitelů počítanou dle výše jejich pohledávek, tak není podmínka velikosti nezbytná, ale vzhledem k časovému tlaku schválení plánu a motivaci věřitelů se jednalo o věc téměř nerealizovatelnou. V současnosti už je v novelizované právní úpravě podmínka velikosti měkčena na polovinu, tj. obrat ve výši 50 milionů Kč, nebo více než 50 zaměstnanců. Pro změny legislativy z ekonomického podnětu, tj. aby docházelo k rychlejšímu řešení insolvenčních řízení nebo ke zvýšení výnosů pro zajištěné i nezajištěné věřitele, musí být k dispozici data podporující tyto změny, jinými slovy data, která nebudou podporovat setrvání současného stavu. Bohužel dostupnost dat o insolvenčních řízeních, ač insolvenční rejstřík je veřejně dostupný, není ideální. Insolvenční rejstřík umožňuje vyhledávání v jednotlivých individuálních insolvenčních spisech, ale neposkytuje agregovaná data, jak o tom píše Kislingerová (2012a, 2012b). Nedostatek agregovaných dat popisujících insolvenční řízení probíhající v České republice vede k tomu, že se tato oblast stává zájmem odborníků z českých vysokých škol. Prostředí českých subjektů v úpadku popisovali Paseková, Bařinová, Randáková a Strouhal (2011). Vývojem insolvenčních návrhů se dále zabývala např. Svobodová (2013) nebo Paseková (2013b). Speciálně na segment malých a středních podniků, tvořících páteř ekonomiky, v úpadku se zaměřují příspěvky Ředinové a Pasekové (2012a i 2012b). Čámská (2012) se snaží detekovat rozhodující ekonomickou činnost subjektů v úpadku, což potvrzuje, že některá odvětví jsou zasažena více než jiná. Protože nový insolvenční zákon pracuje i s úpadkem fyzických osob nepodnikatelů a umožňuje jim pomocí institutu oddlužení de facto návrat do normálního života, tak sociální otázky a dopad na obyvatelstvo se také stávají diskutovanými a výzkumnými oblastmi (Paseková, 2013a nebo Paseková, Bařinová, 2013). Poslední dobou se doc. Smrčka se svým výzkumným týmem snaží provázat charakteristiky insolvenčních řízení (délka, výnos pro věřitele, náklady řízení) s celkovou ekonomickou situací země a nastavením insolvečního práva dané země, zda jsou uplatňovány principy ekonomické, nebo více sociální. Příkladem tohoto přístupu jsou články Smrčka, Arltová a Hnilica (2014), Smrčka, Schönfeld, Arltová a Plaček (2014) nebo Smrčka, Arltová, Schönfeld a Louda (2015). Pro mezinárodní komparaci nejsou ale využívána data získaná na základě zkoumání jednotlivých insolvenčních kauz, ale data získaná na základě výběrových šetření Doing Business, které jsou založeny na expertních názorech řešení jedné typové kauzy. Vývoj počtu insolvenčních návrhů Zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení je účinný od ledna 2008, a proto se začalo i se sběrem agregovaných dat o počtu podaných insolvenčních návrhů a zahájených insolvenčních řízeních dle jednotlivých krajských soudů. Tabulka 1 zachycuje počty insolvenčních návrhů za období 2008 až 2014 dle dělení návrhů na řešení úpadku dlužnického subjektu. Insolvenční návrh může být podán bez návrhu na řešení úpadku, dále s návrhem na konkurz (likvidační princip řešení úpadku), reorganizaci nebo oddlužení (sanační principy řešení úpadku). V době analýzy dat (červen 2015) byla poslední oficiálně dostupná data za 1. a 2. čtvrtletí roku 2014, a proto v tabulce 1 je hodnota pro rok celý 2014 extrapolována samotnými autory, a to jako dvojnásobek počtu jednotlivých návrhů za první dvě čtvrtletí roku 2014. V druhé polovině roku 2014 nedošlo k žádnému makroekonomickému šoku, který by výsledky ovlivnil, a zároveň se vychází z předpokladu, že počty insolvenčních návrhů nevykazují v průběhu roku sezónnost. Vývoj počtu insolvenčních návrhů a z toho
vyplývajících insolvenčních řízení byl v České republice v posledních letech nepochybně ovlivněn i celkovou hospodářskou situací země. V rámci insolvenčních návrhů dlouhodobě převažují návrhy na povolení oddlužení, tedy návrhy týkající se fyzických osob nepodnikatelů. V počátečních letech 2008 a 2009 nebyla převaha návrhů na oddlužení nad ostatními typy návrhů tak významná, což je způsobeno seznamováním s novým institutem řešení úpadku fyzických osob, který umožnil insolvenční zákon. Naopak konkurz a obdobná řešení u podnikatelských subjektů umožňovala již předchozí právní úprava. Rok Tab. 1: Vývoj počtu insolvenčních návrhů Bez návrhu Konkurzy Oddlužení Reorganizace Celkem 2008 2 836 1 151 1 693 6 5 236 2009 3 462 2 180 3 744 10 9 396 2010 3 447 2 635 10 014 5 16 101 2011 3 805 2 617 18 021 23 24 466 2012 4 115 2 735 25 785 21 32 656 2013 4 243 3 140 30 213 17 37 613 2014* 3 000 1 760 30 848 32 35 640 Zdroj: Autoři na základě Statistik Expertní skupiny S22 * Počty pro rok 2014 na základě extrapolace autorů V průběhu analyzovaného období je jednoznačný rostoucí trend, ovšem v posledních letech 2013 a 2014 dochází k viditelnému zpomalení nárůstu počtu insolvenčních návrhů. K poklesu dochází v kategoriích konkurzy a bez návrhu. Reorganizace se dosud v české praxi uplatnila marginálně. Trend rostoucího počtu reorganizací vyplývá z toho, že české prostředí začíná být více otevřené k tomuto způsobu řešení úpadku, ale zároveň je nutno upozornit, že značné množství reorganizací je v průběhu insolvenčního řízení stejně přeměněno na konkurz. Regionální úroveň vývoje počtu insolvenčních návrhů Od národní úrovně se přesuneme k úrovni regionální, kdy regionální členění insolvenčních návrhů bude sledováno dle jednotlivých krajských soudů České republiky. Česká republika má celkem 14 krajů, což je rozdělení administrativní, které není přesně kopírováno rozdělením soudním. Česká republika má celkem 11 krajských soudů nebo jejich poboček. Insolvenční návrhy a kauzy jsou v rámci České republiky řešeny následujícími soudy: Krajský soud v Brně (1), Krajský soud v Hradci Králové (2), Krajský soud v Hradci Králové pobočka v Pardubicích (3), Krajský soud v Ostravě (4), Krajský soud v Ostravě pobočka v Olomouci (12), Krajský soud v Plzni (5), Krajský soud v Praze (6), Krajský soud v Ústí nad Labem (7), Krajský soud v Ústí nad Labem pobočka v Liberci (8), Krajský soud v Českých Budějovicích (10) a Městský soud v Praze (11). Regionální rozdíly v počtech insolvenčních řízení existují a budou způsobeny velikostí spádové oblasti, zvyklostmi daných soudů, ekonomickou vyspělostí regionu apod. Zastavme se rovnou u velikosti spádové oblasti. Ověřovanou hypotézou by bylo, zda jsou insolvenční soudy zatíženy rovnoměrně bez ohledu na svoji regionální působnost. Pro ověřování této hypotézy využijeme roky 2012 a 2013. Rok 2014 není možno použít, protože data za daný rok nejsou kompletní a jsou pro potřeby tohoto článku extrapolována. Rok 2008 je netypický hned ze dvou příčin, a to že návrhy insolvenčních řízení přicházejí na soudy pomalu, tak jak se veřejnost seznamuje s novým insolvenčním zákonem, a to hlavně v případě
úpadku fyzických osob nepodnikatelů. Za druhé také činnost nevyvíjí ještě řada poboček krajských soudů, a tak by data nebyla plně srovnatelná. Roky 2012 a 2013 jsou, jak již dokládá tabulka 1, lety s největším počtem insolvenčních návrhů. Obrázek 1 zachycuje množství jednotlivých druhů insolvenčních návrhů dle příslušných krajských soudů v roce 2012. Insolvenční soudy jsou označeny čísly, totožnými jako v předchozím odstavci. Obr. 1: Počet insolvenčních návrhů v roce 2012 dle jednotlivých krajských soudů Zdroj: Autoři na základě Statistik Expertní skupiny S22 K podobným závěrům, že existují krajské soudy zabývající se výrazně větším počtem kauz, je možno dospět i pomocí tabulky rozdělení četností pro rok 2013. Z 11 soudů se 6 zabývalo ročně počtem kauz nižším než 3 000 a naopak 5 soudů více než 3 000 kauzami ročně, jak zachycuje tabulka 2. Soudy s největším počtem kauz zastupuje Brno, Ostrava, Ústí nad Labem, Plzeň a Praha, jak na městském, tak krajském soudu.
Tab. 2: Četnosti insolvenčních návrhů v rámci jednotlivých soudů v roce 2013 Počet kauz ročně Počet Procentní zastoupení Kumulativní procentní zastoupení pod 1 500 1 9,09 9,09 1 500-3 000 5 45,45 54,54 3 000-4 500 3 27,27 81,81 4 500 6 000 1 9,09 90,90 nad 6 000 1 9,09 100,0 Celkem 11 100,0 Zdroj: Autoři na základě Statistik Expertní skupiny S22 Regionální rozdíly je možno i znázornit pomocí krabičkových grafů, kde spodní čára znamená minimum, tělo grafu je tvořeno oblastí mezi dolním a horním kvartilem a horní čára znamená maximum sledovaných druhů insolvenčních návrhů v období 2008-2014. Krabičkové grafy umožňují znázornit celé sledované časové období pro všechny insolvenční soudy zároveň. Pro potřeby tohoto článku byly zvoleny grafy pro počty podaných insolvenčních návrhů nespojených s návrhem na řešení úpadku, počty podaných insolvenčních návrhů spojených s návrhem na konkurz a počty podaných insolvenčních návrhů spojených s návrhem na povolení oddlužení. V případě insolvenčních návrhů nespojených s konkrétním návrhem na řešení úpadku by se dalo očekávat, že největší počty tohoto typu návrhu budou připadat na největší insolvenční soudy, tj. že přímá kauzalita bude k velikosti spádového území a zprostředkovaně k celkovému počtu podávaných návrhů. Obrázek 2 však tyto závěry nepotvrzuje. Nejvíce insolvenčních návrhů nespojených s konkrétním návrhem na řešení úpadku je dlouhodobě (po celé sledované období) podáváno na Krajský soud v Brně, poté na Městský soud v Praze, u nějž již ale rozdíl oproti velkým krajským soudům není tak patrný. Obr. 2: Počet podaných insolvenčních návrhů nespojených s návrhem na řešení úpadku dle jednotlivých soudů za období 2008-2014 Zdroj: Autoři na základě Statistik Expertní skupiny S22 (Počty pro rok 2014 na základě extrapolace autorů)
Insolvenční návrhy bez konkrétního návrhu na řešení úpadku se na základě expertních názorů nejčastěji týkají podnikatelských jednotek, protože návrhy na úpadek fyzických osob budou spojeny s návrhem na oddlužení. Proto je vhodné počet podaných insolvenčních návrhů nespojených s návrhem na řešení úpadku vyhodnocovat společně s počtem podaných insolvenčních návrhů na konkurz, k čemuž slouží obrázek 3. Největší počet návrhů na konkurz dlouhodobě připadá na Krajský soud v Ostravě a opět na Městský soud v Praze. Krajský soud v Brně zcela v zobrazení grafu chybí na rozdíl od ostatních soudů, což znamená, že většina insolvenčních návrhů na podnikatelské jednotky v případě Brna neobsahuje konkrétní návrh na řešení úpadku. Tato skutečnost je ryze regionální a bude ovlivněna zvykovým právem, v jaké formě jsou insolvenční návrhy na soud v jednotlivých oblastech podávány. Naopak v případě Ostravy a Městského soudu Praha se potvrzuje, že se jedná o velké spádové oblasti, v případě Ostravy dále zasažené ekonomickou krizí a regionálními disparitami, jak dokládají hodnoty nezaměstnanosti a průměrné měsíční mzdy dle krajů (Číselník, 2014). Obr. 3: Počet podaných insolvenčních návrhů na konkurz dle jednotlivých soudů za období 2008-2014 Zdroj: Autoři na základě Statistik Expertní skupiny S22 (Počty pro rok 2014 na základě extrapolace autorů) Posledním typem podávaných insolvenčních návrhů jsou návrhy spojené s povolením na oddlužení, tj. sanační princip týkající se fyzických osob nepodnikatelů. Z dat za celou Českou republiku (viz tabulka 1) víme, že návrhů na oddlužení je největší počet ve srovnání s ostatními typy návrhů, a tak by bylo pochopitelné, kdyby se mezi jednotlivými krajskými soudy a jejich pobočkami objevovaly výraznější rozdíly. Nepochybně jednou z příčin možných regionálních disparit by mohla být velikost spádového území příslušného krajského soudu nebo jeho pobočky. Další příčiny by pak mohly plynout z regionálních specifik, jako je celková ekonomická úroveň regionu. Obrázek 4 ilustruje počet návrhů oddlužení dle jednotlivých soudů.
Obr. 4: Počet podaných insolvenčních návrhů na oddlužení dle jednotlivých soudů za období 2008-2014 Zdroj: Autoři na základě Statistik Expertní skupiny S22 (Počty pro rok 2014 na základě extrapolace autorů) Absolutně připadá nejvíce oddlužení na Krajský soud v Ostravě, Ústí nad Labem a v Brně. V případě Ostravy a Ústí nad Labem by se potvrzovaly regionální disparity, jak je možno doložit hodnotami míry nezaměstnanosti a průměrné měsíční mzdy (Číselník, 2014). Regiony Ostravska a Ústecka jsou dlouhodobě spojovány s nízkou ekonomickou úrovní a nižší vzdělaností obyvatelstva. Množství návrhů na oddlužení bude významně ovlivňovat velikost spádové oblasti, tj. počet obyvatel, a proto v obrázku 5 je počet podaných návrhů na oddlužení vztáhnut k počtu obyvatel daného kraje. Tato transformace zčásti mění závěry získané dříve, protože počty nejsou sledovány absolutně, ale relativně k počtu obyvatel. Počet obyvatel je nejvhodnější proměnnou, ke které relativizovat počet insolvenčních návrhů na oddlužení, protože ty se týkají výhradně fyzických osob, tj. obyvatel.
Obr. 5: Počet podaných insolvenčních návrhů na oddlužení dle jednotlivých soudů vážených počtem obyvatel oblasti za období 2008-2014 Zdroj: Autoři na základě Statistik Expertní skupiny S22 (Počty pro rok 2014 na základě extrapolace autorů) Nejmenší procentuální podíl návrhů na oddlužení k počtu obyvatel vykazují Krajský a městský soud v Praze, čímž podporují myšlenku regionálních disparit a vyššího bohatství, příjmů a zároveň i vzdělanostní úrovně obyvatel Prahy a Středočeského kraje, kdy lidé nepadají do dluhových pastí tak často jako třeba v Moravskoslezském kraji, jak píše i Paseková a Bařinová (2013), nebo v Ústí nad Labem. Výsledky pro Krajský soud v Plzni a Krajský soud v Brně je nezbytné brát s mírnou rezervou. Důvodem je nesoulad mezi administrativním členěním krajů na 14 a soudním členěním, kdy krajských soudů a jejich poboček je jen 11. Pod Krajský soud v Plzni budou reálně spadat i kauzy Karlovarského kraje a pod Krajský soud v Brně budou spadat i případy z Kraje Vysočina a Zlínského kraje. Tyto další aspekty nebyly v rámci obrázku 5 reflektovány, ale dávají prostor pro další detailnější rozbor a analýzu. Závěr Cílem článku bylo analyzovat vývoj počtu návrhů insolvenčních řízení v letech 2008 až 2014 v České republice. Analýza probíhala na regionální úrovni. Informace o celorepublikové úrovni byly uvedeny pro deskripci celkového stavu insolvenčních řízení v ekonomice. Snahou sledovanou autory bylo zjistit, zda existují regionální disparity v počtech jednotlivých typů insolvenčních návrhů. Regionální disparity byly tímto článkem potvrzeny, a to ve vazbě na velikost spádového území, ekonomickou vyspělost oblasti, ale zároveň i v rámci zvykového práva, jakým způsobem jsou insolvenční návrhy podávány na jednotlivé soudy.
Literatura: [1] Čámská, D. (2012): Insolvenční řízení dle ekonomických činností. In Kislingerová, E., Špička, J. (eds.): Faktory prosperity podniků v lokálním a globálním prostředí. Praha, Oeconomica, s. 24 33, 2012. [2] Čámská, D. (2013): Základní charakteristiky podniků v insolvenci. In Jedlička, P. (ed.): Sborník recenzovaných příspěvků z mezinárodní konference Hradecké ekonomické dny 2013, Díl I., Ekonomický rozvoj a management regionů. Hradec Králové, Gaudeamus, s. 83 88, 2013. [3] Kislingerová, E. (2012a): Potřebná struktura informací o insolvenčních řízeních. In Kislingerová, E., Krause, J. (eds.): Transakční náklady českých ekonomických subjektů v insolvenčním řízení, možnosti jejich snižování a zlepšení statistiky insolvenčních řízení. Praha, Oeconomica, s. 40 46, 2012. [4] Kislingerová, E. (2012b): Lack of Insolvency-Related Information as a Factor Limiting the Reform of the Insolvency System. In Pavelkova, D., Strouhal, J., Pasekova, M. (eds.): Proceedings of the 1st WSEAS International Conference on Finance, Accounting and Auditing (FAA '12). WSEAS Press, s. 180-185, 2012. [5] Kislingerová, E. Richter, T. Smrčka, L., aj. (2013): Insolvenční praxe v České republice v období 2008-2013. Praha, C. H. Beck, 2013. [6] Paseková, M. Bařinová, D. Randáková, M. Strouhal, J. (2011): Some Issue of Bankruptcy Procession: case of the Czech Republic. International Journal of mathematical models and methods in Applied Sciences, 2011, roč. 5, č. 1, s. 290-297. [7] Paseková, M. (2013a): Personal Bankruptcy and its Social Implications. International Advances in Economic Research, 2013, roč. 19, č. 3, s. 319-320. [8] Paseková, M. (2013b): The Development of Insolvency Proposals in the Czech Republic. International Advances in Economic Research, 2013, roč. 19, č. 2, s. 207-208. [9] Paseková, M. Bařinová, D. (2013): An Analysis of the Incidence of Personal Bankruptcy in the Moravian-Silesian Region in the Czech Republic. In Jirčíková, E., Knápková, A., Pastuszková, E. (Eds.): Proceedings of the 6th International Scientific Conference Finance and the Performance of Firms in Science, Education, and Practice. Czech Republic. Zlín, Univerzita Tomáše Bati ve Zlíně, s. 547-559, 2013. [10] Randáková, M. Bokšová, J. (2012): Linkage of Czech Insolvency Proceeding to Bankruptcy Reorganization. In Pavelkova, D., Strouhal, J., Pasekova, M. (eds.): Proceedings of the 1st WSEAS International Conference on Finance, Accounting and Auditing (FAA '12). WSEAS Press, s. 186-191, 2012. [11] Richter, T. (2011): Reorganizing Czech Businesses: A Bankruptcy Law Reform under Recession Stress-Test. International Insolvency Review, 2011, roč. 20, č. 3, s. 245 254. [12] Ředinová, H. Paseková, M. (2012a): Development of bankruptcy in small and medium - sized enterprises in the Czech republic. In Sborník příspěvků 8. ročníku Mezinárodní Baťovy konference pro doktorandy a mladé vědecké pracovníky DOKBAT 2012. Zlín, Univerzita Tomáše Bati ve Zlíně, s. 1-9, 2012. [13] Ředinová, H. Paseková, M. (2012b): Malé a střední podniky v České republice v insolvenčním řízení. In Kislingerová, E., Krause, J. (eds.): Transakční náklady českých ekonomických subjektů v insolvenčním řízení, možnosti jejich snižování a zlepšení statistiky insolvenčních řízení. Praha, Oeconomica, s. 55 63, 2012. [14] Schönfeld, J. Smrčka, L. (2012): Důvody diskvalifikace sanačního principu v insolvenční praxi. In Kislingerová, E., Krause, J. (eds.): Transakční náklady českých ekonomických subjektů v insolvenčním řízení, možnosti jejich snižování a zlepšení statistiky insolvenčních řízení. Praha, Oeconomica, s. 64 75, 2012. [15] Smrčka, L. Schönfeld, J. Ševčík, P. (2012): The Possibilities of Reforming Czech Insolvency Law. In Pavelkova, D., Strouhal, J., Pasekova, M. (ed.): Proceedings of the 1st
WSEAS International Conference on Finance, Accounting and Auditing (FAA '12). WSEAS Press, s. 192-198, 2012. [16] Smrčka, L. Arltová, M. Schönfeld, J. (2013): Příčiny neúspěšného prosazování sanačních postupů v insolvenční realitě. Politická ekonomie, 2013, roč. 61, č. 2, s. 188 208. [17] Smrčka, L. Arltová, M. Hnilica, J. (2014): An attempt to analyze the relationship between the performance of the economy and certain results of insolvency proceedings in selected countries. In Pavelka, T., Löster, T. (Eds.): The 8th International Days of Statistics and Economics. Slaný, Melandrium, s. 1375 1385, 2014. [18] Smrčka, L. Schönfeld, J. Arltová, M. Plaček, J. (2014): The significance of insolvency statistics and the regression analysis thereof the example of the Czech Republic. WSEAS Transactions on Business and Economics, 2014, roč. 11, s. 227 241. [19] Smrčka, L. Arltová, M. Schönfeld, J. Louda, L. (2015): The reciprocal relationship of insolvency proceeding results and economic performance ascertained by the regression analysis method. International Journal of Economics and Statistics, 2015, roč. 3, s. 65 76. [20] Svobodová, L. (2013): Trends in the number of bankruptcies in the Czech Republic. In: Jedlička, P. (ed.): Sborník recenzovaných příspěvků z mezinárodní konference Hradecké ekonomické dny 2013, Díl III., Ekonomický rozvoj a management regionů. Hradec Králové, Gaudeamus, s. 393-399, 2013. Datové zdroje: [21] Statistické údaje za rok 2008 [22] Statistické údaje za rok 2009 [23] Statistické údaje za rok 2010 [24] Statistické údaje za rok 2011 [25] Statistické údaje za rok 2012 [26] Statistické údaje za rok 2013 [27] Statistické údaje za 1. čtvrtletí roku 2014 [28] Statistické údaje za 2. čtvrtletí roku 2014 dostupné z http://insolvencni-zakon.justice.cz/expertni-skupina-s22/statistiky.html [2015-06- 16] [29] Míra nezaměstnanosti, dostupné z http://apl.czso.cz/pll/eutab/html.h?ptabkod=tsdec450, [2015-06-16] [30] Počet obyvatel krajů, dostupné z http://ciselnik.artega.cz/kraje_pocet_obyvatel_hruba_mzda_nezamestnanost.php, [2015-06-16] [31] Průměrná měsíční mzda, dostupné z https://www.czso.cz/documents/10180/20559231/pmzcr060515_1.xlsx/04239c17-ef12-49b0-9aa3-2bbef836ce37?version=1.0, [2015-06-16]