sýkora grafika Litvínov, 10. září 9. října 2008 Výstava je předposlední z řady výstav, připravených v letošním roce při příležitosti vydání první části umělcovy monografie, věnované jeho grafickému dílu. Grafiky se tentokrát představují ve městě s největším počtem Sýkorových realizací v architektuře. Výstava proto přiblíží i tuto část jeho tvorby a navíc poodhalí tajemství jedné z realizací, jež byla dosud považována za ztracenou. Práce Zdeňka Sýkory stále zůstává v českém prostředí dílem nepoznána, dílem nepochopena. Je to dáno do určité míry její povahou, která těžko hledala v zemi s odlišnou výtvarnou tradicí své příjemce i teoretiky, schopné ji přes větší protitlak prostředí dostat do správných proporcí v kontextu vývoje domácího výtvarného umění. Je to možná i tím, že zatím nikdo z historiků/teoretiků neprojevil dost zájmu o práci s prameny a nedostatek ověřených informací nahrazovala v mnoha případech jen epická konstrukce, která bohužel často vedla k zásadní dezinterpretaci měnící často samotnou podstatu Sýkorovy tvorby. Jde například o tradičně přejímaný omyl, že náhoda je zásadní při tvorbě struktur nebo že jeho liniové obrazy jsou ilustrací teorie chaosu. Cílem litvínovské výstavy není opravovat tyto tradované omyly, ale ukázat jiný výběr grafik Zdeňka Sýkory a nabídnout je zájemcům o jeho dílo opět v jiných souvislostech než na předchozích přehlídkách. Příprava výstavy se zároveň stala impulzem k podrobnější práci s archivními materiály a k novým otázkám po osudu Sýkorových architektonických realizací nejen v tomto městě. V rámci výstavy tedy představujeme litvínovskému publiku přehled všech Sýkorových realizací v architektuře a první výsledky pátrání po některých jeho pracech, považovaných dosud za ztracené. PAVEL KAPPEL
soupis realizací v architektuře Výzdoba sálu hotelu Union v Lounech 1958 sgrafito cca 2 4 m realizováno, odstraněno při rekonstrukci hotelu v 90. letech Opona lounského divadla 1963 malba na plechovém podkladě 7,8 5,8 m realizováno společně s Vladislavem Mirvaldem podle návrhu Z. Sýkory nedochováno ztratila se při rekonstrukci divadla v roce 2003 Koupaliště Chemických závodů v Litvínově před r. 1964 malba latexem na betonu 13 panelů, celkem cca 40 m 2 realizováno společně s Pavlem Hynkem architekt: Zdeněk Holub nedochováno přetřeno při rekonstrukci Koupaliště, které bylo součástí oddechového areálu koldomu bylo od šedesátých let živým a vyhledávaným místem k odpočinku. Na svou dobu progresivní dekorativní výzdoba vzala za své při rekonstrukci koupaliště v nedávné minulosti. Obklad stěny v pasáži metra v Jindřišské ulici v Praze 1968 keramické dlaždice 5,3 3,5 m návrhy: 1966 investor: Investor dopravních a inženýrských staveb prováděcí podnik: Vojenské stavby architekt: Ing. arch. Josef Kales (Vojenský projektový ústav) od roku 2005 součástí baru nově vzniklého Café Emporio
Obklad větracích komínů Letenského tunelu v Praze 1969 skleněný obklad (Harusova mozaika) čtyři komíny, výška 20 m, celková plocha 550 m 2 návrhy: 1967 zadavatel: Vojenský projektový ústav architekt: Ing. arch. Josef Kales od roku 2003 kulturní památka Výtvarné dořešení fasády Obchodního domu v Ostravě návrh 1969 investor: Státní projektový ústav obchodu, Brno schváleno nerealizováno, návrh se nedochoval Řešení schodišťové haly v nové budově stavební fakulty ČVUT v Praze 1971 porcelánové dlaždice vypisovatel veřejné anonymní soutěže: Technická správa pro výstavbu při Ministerstvu školství ČSR nerealizováno Chodník v nizozemském Gorinchem 1974 keramické kachle 85 m 2 původně na rohu Gasthuisstraat a Haarstraat, v roce 2005 přeloženo na Kazerneplein Obklad stěny v atriu kulturního domu v Litvínově 1975 barevné kachle 4,3 3,3 m, nepravidelný formát projekt: 1967, návrh: 1970 projektant KD: Ing. arch. Radim Dejmal Tato práce byla dlouho považována za zničenou. V srpnu 2008 se však ukázalo, že celá stěna byla při rekonstrukci kulturního centra Citadela překryta sádrokartonem. V tuto chvíli nezbývá než doufat, že se pod ním skrývá celá neporušená mozaika. Základní škola v Hamru u Litvínova výzdoba jídelny 1975 porcelánové elementy realizováno, neznámý stav
Chodník a stěna nákupního střediska v Litvínově 1977 mramorové dlaždice stěna: 6 3,4 m; chodník: 100 3 m investor: Chemické závody Záluží u Mostu projekt: Ing. arch. Jiří Drtikol Mramorová mozaika musela být v minulosti několikrát vyčištěna. V roce 2005 byla dokonce vybavena ochranným nátěrem; současný stav ale pomalu vyžaduje rekonstrukci a výměnu některých částí. Návrh řešení fasády budov J a L na pražském Jižním Městě 1980 keramické dlaždice zadavatel: Pražský projektový ústav hlavní inženýr projektu: Ing. arch. Bořkovec schváleno, nerealizováno Řešení vstupní haly fi rmy Selmoni AG, Basilej 1993 akryl na plátně 2,76 12,42 m 22 dílů realizováno společně s Lenkou Sýkorovou, Kateřinou a Jiřím Matouškovými a Janem Smejkalem architekt: Rolf Gutmann Řešení vstupní haly nové budovy Řízení letového provozu v Jenči u Prahy 2005 akryl na zdi dvě protilehlé stěny Létání A a Létání B, každá 7,7 5,5 m spoluautor: Lenka Sýkorová realizováno s pomocí Galerie Zdeněk Sklenář a studentů VŠUP Praha
gorinchem, nl mozaika se slavnou historií 1974 K účasti na sympoziu v nizozemském městě Gorinchem byl Zdeněk Sýkora vyzván nejspíše díky doporučení sochaře Ewerdta Hillgemana, který znal jeho práci z kolektivních výstav Nových tendencí v Záhřebu. Byla to první Sýkorova spolupráce s Ewerdtovou manželkou Antoinette de Stigter,v té době spoluorganizátorkou sympozia, později jednou z jeho galeristek. Záměrem organizátorů bylo zapojit umělecká díla do života města a jeho občanů. Každé dílo mělo svého sponzora. Hotové práce, instalované na různých místech po celém městě (v ulicích, parcích, a dokonce v řece), byly poté odkoupeny městem a staly se trvalou součástí městského prostředí. Sýkora navrhl pro Gorinchem chodník o rozměrech 85 m². Podle jím zaslaného návrhu byly v Nizozemí vypáleny keramické dlaždice a výsledná černobílá mozaika osazena u autobusové zastávky na rohu ulic Gasthuisstraat a Haarstraat. Jeho osobní účast byla zamítnuta tehdejším zaměstnavatelem - Pedagogickou fakultou UK. Kromě Sýkory se sympozia zúčastnili další významní autoři z okruhu výstav Nových tendencí: Getulio Alviani, Marinus Boezem, Ad Dekkers, Kees Franse, Ewerdt Hilgemann, Ad de Keijzer, Keneth Martin, Christian Megert, François Morellet, Lev Nusberg, Panamarenko, Uli Pohl, Karl Prantl, Herman de Vries, Ryszard Winiarski. Sympozium oficiálně zahájila korunní princezna Beatrix 6. 6. 1974. 2005 K třicetiletému výročí původního sympozia byla myšlenka této akce znovuoživena a posunuta ještě dále. V rámci Symposion Gorinchem 2005 byla jednak zrestaurována původní díla, navíc město zadalo výrobu nových uměleckých děl do veřejného prostoru. Celá akce potom zahrnula i oblasti designu, hudby, módy, divadla a literatury. Stejně jako v roce 1974 zahájila Sympozium Beatrix, nyní již jako nizozemská královna. Dějištěm úvodních oslav se stala Sýkorova mozaika, která byla na žádost královny přenesena na Kazerneplein poté, co musela opustit své původní místo na nároží u autobusové zastávky. Mozaika byla navíc již natolik opotřebovaná, že jak černé, tak bílé dlaždice měly shodně takřka šedou barvu. Dlaždice byly tedy nově vypáleny a poskládány na novém místě podle původního návrhu. V katalogu z roku 2005 stojí: "Původní díla z roku 1974 stále stvrzují kvalitu a úroveň 'města soch', kterým se Gorinchem stal v posledních třech desetiletích minulého století. Sýkorova mozaika je základní součástí tohoto obrazu. Dlaždice byly znovu vypáleny a svou novou podobou proměnily Kazerneplein, kdysi nepatrné nádvoří, v jedno z nejpozoruhodnějších míst ve městě."
soupis vystavených děl Černo-bílá struktura, 1964, linořez, 61 x 45,5 cm Červeno-bílá struktura, 1964, linořez, 61 x 45,5 cm Dvojitá černo-bílá struktura, 1965, linořez, 61 x 46 cm Černo-bílá struktura, 1970, serigrafie, 59 x 42 cm Černo-bílá struktura, 1971, serigrafie, 60 x 60 cm Hnědo-bílá struktura, 1973, serigrafie, 51 x 51 cm Fáze Nr.31, 1989, serigrafie, 70 x 70 cm Linie, 1995, serigrafie, 90,5 x 90,5 cm 100 linií I, 1995, serigrafie, 70 x 70 cm 100 linií II, 1995, serigrafie, 70 x 70 cm 100 linií III, 1995, serigrafie, 70 x 70 cm 12 linií pro Heinze Teufla, 1996, serigrafie, 40 x 40 cm 13 linií pro Jana Nerudu, 1999, serigrafie, 65 x 65 cm Hluk a vřava, 1991/2005, serigrafie, 55 x 55 cm 11 linií, 2008, serigrafie, 70 x 70 cm