Bankovní produkty pro studenty

Univerzita Pardubice Fakulta ekonomicko-správní Bankovní produkty pro studenty Lukáš Beier Bakalářská práce 2010

ČESTNÉ PROHLÁŠENÍ Prohlašuji: Tuto práci jsem vypracoval samostatně. Veškeré literární prameny a informace, které jsem v práci vyuţil, jsou uvedeny v seznamu pouţité literatury. Byl jsem seznámen s tím, ţe se na moji práci vztahují práva a povinnosti vyplývající ze zákona č. 121/2000 Sb., autorský zákon, zejména se skutečností, ţe Univerzita Pardubice má právo na uzavření licenční smlouvy o uţití této práce jako školního díla podle 60 odst. 1 autorského zákona, a s tím, ţe pokud dojde k uţití této práce mnou nebo bude poskytnuta licence o uţijí jinému subjektu, je Univerzita Pardubice oprávněna ode méně poţadovat přiměřený příspěvek na úhradu nákladů, které na vytvoření díla vynaloţila, a to podle okolností aţ do jejich skutečné výše. Souhlasím s prezenčním zpřístupněním své práce v Univerzitní knihovně. V Pardubicích dne 27.4. 2010 Lukáš Beier

ANOTACE: Bakalářská práce se zabývá problematikou bankovních produktů pro studenty. Popisuje bankovní soustavu České republiky, centrální banku, obchodní banky, základní pojmy v depozitních a úvěrových produktech. Dále následuje popis jednotlivých depozitních i úvěrových produktů pro studenty vybraných bank: Komerční banky a.s., České spořitelny a.s., UniCredit Bank a.s.. v Pardubicích. Dále obsahuje komparaci a vyhodnocení depozitních produktů a úvěrových produktů pro studenty i bank samotných. KLÍČOVÁ SLOVA: Bankovní soustava, centrální banka, obchodní banky, depozitní produkty pro studenty, úvěrové produkty pro studenty, komparace TITLE: Banking products for students ANNOTATION: The bachelor thesis deals with banking products for students. Describes the banking system in the Czech Republic, the central bank, commercial banks, basic concepts in deposit and loan products. Followed by a description of deposit and loan products for students selected banks: Komerční banka a.s., České spořitelny a.s., UniCredit Bank a.s. in Pardubice. It also contains a comparison and evalution of deposit products and loan products for students and the banks themselves. KEYWORDS: Banking system, the central bank, commercial banks, deposit products for students and loan products for students, comparison

PODĚKOVÁNÍ Na tomto místě bych chtěl poděkovat vedoucímu své bakalářské práce doc. Ing. Pavlu Duspivovi, CSc. za spolupráci, trpělivost a cenné rady a připomínky bez nichţ by tato práce nevznikla. Dále bych chtěl poděkovat své rodině,dědovi, kamarádům, kteří mě během studia pomáhali jak finančně i psychicky a bez jejich pomoci bych toto studium stěţí dokončil.

OBSAH: Úvod... 8 1 Bankovní soustava v České republice... 10 1.1 Bankovní soustava definice a legislativa... 10 1.2 Centrální banka... 12 1.3 Obchodní banky... 17 2 Definování bankovních produktů... 19 2.1 Charakteristické rysy bankovních produktů... 19 2.1 Depozitní produkty... 22 3.1 Úvěrové produkty... 23 3 Depozitní produkty pro studenty ve vybraných bankách... 25 3.1 Komerční banka účet G2... 25 3.1.1. Stručná charakteristika banky... 25 3.1.2 Popis produktu[9]... 26 3.2 Česká spořitelna osobní účet Student... 27 3.2.1 Stručná charakteristika banky... 27 3.2.2 Popis produktu[8]... 28 3.3 UniCredit Bank a.s. účet Studentské konto... 31 3.3.1 Stručná charakteristika banky... 31 3.3.2 Popis produktu... 32 4 Úvěrové produkty pro studenty ve vybraných bankách... 34 4.1 Komerční banka úvěr na notebook, úvěr na Gaudeamus... 34 4.1.1 Charakteristika úvěru Gaudeamus:*9+... 34 4.1.2 Charakteristika úvěru na notebook*15+... 35 4.2 Česká spořitelna Hotovostní úvěr pro studenty vysokých škol*12+... 37 4.3 UniCredit Bank Studentská půjčka[21]... 39 5 Komparace produktů pro studenty... 40 5.1 Depozitní produkty... 40 5.2 Úvěrové produkty... 42 5.3 Celkové zhodnocení bank... 44 6 Závěr... 47 Použitá literatura... 49 Seznam příloh... 51

Seznam obrázků Obrázek 1: Funkce centrální banky... 13 Obrázek 2: Nákup cenných papírů od bank a jejich dopad... 15 Obrázek 3:Dopad zvýšení PMR na banky... 16 Obrázek 4: Nákup cizí měny centrální bankou od bank jeho dopad na banky... 16 Obrázek 5: úrokové sazby na studentských účtech v březnu 2010... 42 Seznam tabulek Tabulka 1: Právní normy platné pro bankovnictví... 11 Tabulka 2: Parametry Studentské půjčky UniCredit Bank (únor 2010)... 39 Tabulka 3: Poplatky a informace pro zaloţení a vedení účtů (rok 2010)... 41 Tabulka 4: Konečné hodnocení účtů... 42 Tabulka 5: Poplatky za správu a doba splácení... 43 Tabulka 6: Předčasné splacení... 44 Tabulka 7: Rating bank... 45 Tabulka 8: Počet poboček a bankomatů v Pardubicích (vybraných bank)... 45

Úvod Tématem Bakalářské práce jsem si zvolil Bankovní produkty pro studenty. V současnosti, ale i v minulosti i v budoucnosti bude pro kaţdého studenta velmi aktuální, protoţe budou existovat peníze a banky v nějaké podobě. Z druhého pohledu banky zase budou stále vidět ve studentech budoucí bonitní klienty svého podniku a budou se je snaţit podchytit, co nejdříve uţ na střední nebo vysoké škole. Kaţdého studenta určitě zajímá, jaké má moţnosti na trhu bankovních produktů pro studenty jaké studentské účty můţe vyuţít, nebo kde mu nabídnout výhodnou studentskou půjčku na své zájmy, vzdělání apod. Můj hlavní osobní důvod pro volbu tohoto tématu byl především záliba v bankovnictví a chci touto prací získat přehled o nabídce bankovních produktů pro studenty a také pomoc kolegům studentům Univerzity Pardubice k přehledu a srovnání jednotlivých produktů v této práci. Dalším důvodem bylo zjistit, jestli můj výběr studentského účtu byl správný a také zjistit, co vše banka k produktu nabízí. Hlavním cílem bakalářské práce na téma Bankovní produkty je poskytnout studentům přehled produktů pro studenty, které jsou nabízeny bankovními ústavy s pobočkou v Pardubicích a nabízející zároveň depozitní tak i úvěrové produkty pro studenty. Vybranými bankami jsou Komerční banka a.s., Česká spořitelna a.s., UniCredit Bank a.s.. K dosaţení tohoto hlavní cíle jsou stanoveny tyto dílčí cíle: - definování pojmů spojených s depozitními a úvěrovými produkty, - analýza produktů, - komparace produktů. Ke splnění těchto dílčích a především hlavního cíle budu vyuţívat těchto metod. V oblasti teoretické části především studium odborné literatury a výběr nejdůleţitějších pojmů z depozitních a úvěrových produktů. Analýzu vyuţiju především k popisu jednotlivých produktů. Poţadované informace budou získány napsáním e-mailu na 8

tisková centra vybraných bank a návštěvou jejich poboček v Pardubicích. V poslední části z velké části vyuţiju metodu komparace a i dedukce, pokud některé informace mi nebudou sděleny. 9

1 Bankovní soustava v České republice 1.1 Bankovní soustava definice a legislativa Bankovní soustava neboli systém je definován podle Petra Dvořáka: Souhrn bank působících v určitém teritoriu zpravidla v jedné zemi, jejich vzájemných vazeb a vazeb k okolí.. 1 Bankovní soustavu můţe být chápana také jako výčet všech obchodních bank společně s Českou národní bankou, které mezi sebou mají vzájemné vazby i vazby k jejich okolí. Můţe být uspořádána na různých hlediscích členění. Podle odborné literatury za základní hlediska rozdělení je moţné povaţovat: a) Podle makro a mikroekonomických funkcí, neboli podle toho, zda existuje či nikoliv v dané bankovní soustavě centrální banka se svými makroekonomickými funkcemi b) Podle rozsahu oprávnění jednotlivých bank k provádění bankovních obchodů neboli podle institucionálních vazeb mezi komerčním a investičním bankovnictvím. Podle první způsobu rozdělení je pouţíváno toto dělení: a) Jednostupňové bankovní soustavy Jsou charakteristické především tím, ţe zde neexistuje centrální banka se svými makroekonomickými funkcemi spočívající v zabezpečování stability měny. Tato forma bankovní soustavy stála na počátku bankovnictví aţ později postupem času se vyčlenily banky, z kterých se stali postupně centrální, jak jsou známy dnes. 2 1 DVOŘÁK,P., Komerční bankovnictví pro bankéře a klienty, Linde Praha 2001 str. 75 2 REVENDA, Z. at kol, Peněţní ekonomie a bankovnictví, Praha 2005,str. 121 10

b) Dvoustupňové bankovní soustavy Pro vyspělé země je tato bankovní soustava typická. Základem soustavy je oddělení makroekonomické funkce, kterou zabezpečuje centrální banka a mikroekonomické funkce, která je doménou sítě komerčních bank. Z jiného pohledu, který je zaloţen na tom, zda mohou či nemohou poskytovat celou paletu bankovních obchodů se rozlišují : a) Model univerzálního bankovnictví Je zaloţena na tom, ţe banky mohou poskytovat celou paletu bankovních produktů, to znamená jak klasické produkty komerčního bankovnictví (zejména přijímání vkladů, poskytování úvěrů, zprostředkování platebního styku), tak i produkty investičního bankovnictví. Tento je moţné nalézt v zemích střední Evropy (včetně České republiky) b) Model odděleného bankovnictví Je zaloţen na striktním oddělení komerčního a investičního bankovnictví. Jako příklad je uváděn bankovní systém ve Spojených státech amerických. c) Smíšený model Je zaloţen na oddělení komerčního a investičního bankovnictví, nicméně hranice nejsou tak striktní (např. Itálie a Maďarsko)[2] Bankovní soustava v České republice se musí řídit celou řadou zákonů a vyhlášek. V následující tabulce je vytvořen přehled nejdůleţitějších právních norem, které jsou stanoveny naším Parlamentem nebo vyhláškou Evropské unie. 3 Tabulka 1: Právní normy platné pro bankovnictví Právní norma Zákon č. 191/1950 Sb. Zákon č. 40/1964 Sb. Zákon č. 455/ 1991 Sb. Zákon č. 513/1991 Sb. Zákon č. 563/1991 Sb. Zákon č. 21/ 1992 Sb. Zákon č. 6/ 1993 Sb. Zákon č. 1/1993 Sb. Zákon č. 96/1993 Sb. Název Zákon směnečný a šekový Občanský zákoník o ţivnostenském podnikání (ţivnostenský zákon) Obchodní zákoník Zákon o účetnictví Zákon o bankách o České národní bance Ústava České republiky O stavebním spoření a státní podpoře stavebního spoření 3 KALABIS, Z., Bankovní sluţby v praxi: Jak se zorientovat v nabídce bankovních produktů, Brno 2005, str. 8 11

Zákon č. 87/1995 Sb. Zákon č. 219/1995 Sb. Zákon č. 61/1996 Sb. Zákon č. 101/2001 Sb. Zákon č. 229/2002 Sb. Zákon č. 124/2002 Sb. Zákon č. 190/2004 Sb. Vyhláška ministerstva financí č. 183/1996 Sb. Vyhláška ČNB č. 164/2002 Sb. Vyhláška ČNB č. 62/2004 Sb. Zákon č. 253/2008 Sb. Zákon č. 254/2008 Sb. Zákon č.57/2006 Sb. O spořitelních a úvěrních druţstvech a o některých opatřeních s tím související Devizový zákon O některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a o změně a doplnění souvisejících zákon O ochraně osobních údajů a o změně některých zákonů O finančním arbitrovi O převodech peněţních prostředků, elektronických platebních prostředcích a platebních prostředcích a platebních systémech (zákon o platebním styku) O dluhopisech O plnění oznamovací povinnosti finančními institucemi O podmínkách přístupu k informacím v informační databázi České národní banky Centrální registr úvěrů Kterou stanoví způsob provádění platebního styku mezi bankami, zúčtování na účtech bank a technické postupy při opravném účtování O některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu Kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činností a financování terorismu O změně zákonů v souvislosti se sjednocením dohledu nad finančním trhem O mezibankovním platebním styku Zákon č. 51/1991 Sb. Směrnice EU Týkají se především podnikání na kapitálovém trhu 4 Zdroj: Vlastní tvorba na základě zdrojů Kalabis, Bankovní sluţby v praxi a ČNB[11] Tyto právní předpisy mají pomáhat centrální bance k plnění jedné z jejich funkcí a to dohled a regulace. Regulací bankovního sektoru se rozumí stanovení podmínek a pravidel podnikání v bankovnictví a to jak zákonodárnými orgány, tak dalšími legislativou pověřenými institucemi (vládou, ministerstvem, centrální bankou). 5 [5] 1.2 Centrální banka Centrální banka má v moderním bankovním systému významné aţ moţno říci nezastupitelné postavení. Toto postavení je dáno především Ústavou České republiky a zákonem o České národní bance. Tato banka se odlišuje od obchodních bank jejím základním posláním a to v oblasti makroekonomické je to péče o zdravý měnový vývoj v širokém slova smyslu. 4 Více informací o směrnících EU je moţné najít na www.cnb.cz 5 POLOUČEK, S., Bankovnictví str. 48, Praha 2006 str. 448 12

Centrální bankou v České republice je Česká národní banka, která vznikla k 1. lednu 1993 z do té doby existující Státní banky Československé v souvislosti s rozdělením federativní republiky. Kromě svého hlavního poslání plní centrální banka celou řadu důleţitých funkcí, které znázorňuje níţe uvedený obrázek : Obrázek 1: Funkce centrální banky Zdroj: ČERNOHORSKÝ, J.: Základy financí 2009 a) Emise hotovostního peněz (oběživa) Tato činnost je základní definiční charakteristikou centrální banky. Bývá spojena s emisním monopolem a týká se především bankovek a v řadě zemí i mincí. b) Funkce banky pro ostatní banky Centrální banka vystupuje vůči ostatním bankám v zemi jako jejich bankéř: - přijímá od bank vklady, - poskytuje bankám úvěry. Banky ukládají prostředky na účty v centrální bance v podobě povinných a dobrovolných úloţek v domácí měně. Povinné úloţky tzv. povinné minimální rezervy mají za účel především regulovat mnoţství vkladů, se kterými mohou banky volně disponovat, v některých zemích jiţ neexistují. Hlavním smyslem dobrovolných úloţek je mít na účtu u centrální banky prostředky pro mezibankovní platební styk. V některých zemích mohou banky u centrální banky rovněţ vytvářet vklady v zahraničních měnách, a to i v podobě povinných úloţek. c) Provádění měnové politiky Centrální banky ve vyspělých ekonomikách provádějí měnovou politiku. Jinou otázkou zda o této politice nástrojích, postupech a cílech také rozhodují, nebo 13

zda se v této oblasti musí podřizovat rozhodnutím vlád. Stěţejní roli zde hraje stupeň samostatnosti, který není u všech centrálních bank stejný. Představuje především regulaci mnoţství peněz v ekonomice za určitými cíli, mezi ně patří především podpora stability cenové stability. d) Funkce banky státu (vlády) Centrální banka vede účty a provádí některé operace pro vládu, centrální orgány, orgány místní moci a správy a některé podniky veřejného sektoru. Mezi hlavní patří: - správa státního dluhu, - poskytování úvěru státnímu rozpočtu, - pokladní plnění státního rozpočtu. e) Provádění bankovní regulace a dohledu Spočívá především v koncipování a prosazování pravidel činností bankovních institucí. V řadě zemí mají centrální banky rovněţ dohled nad druhým stupněm bankovního systému kontrolují dodrţování stanovených pravidel. Hlavním cílem této funkce je podpora efektivnosti, spolehlivosti a bezpečnosti fungování bankovní soustavy v zemi. f) Zastupování země v mezinárodních finančních a měnových institucích Vystupuje vůči domácí veřejnosti a zahraničí jako reprezentant státu (vlády) v otázkách, které se týkají měnové politiky. Centrální banka je rovněţ mluvčím státu v měnových otázkách vůči zahraničí a reprezentuje zemi na zasedáních Banky pro mezinárodní platby, Mezinárodního měnového fondu a dalších mezinárodních institucí. g) Devizová činnost Do devizové činnosti centrální banky můţeme zařadit především shromaţďování devizových rezerv státu a operace s nimi na devizovém trhu a devizovou regulací, tj. stanovení a prověřování základních rámcových pravidel dispozice se zahraničními měnami jak pro bankovní, tak pro nebankovní subjekty. Dále sem patří operace s devizovými prostředky ve vztahu k dalším subjektům.[6] 14

K prosazování svých měnově politických cílů vyuţívat řadu nástrojů. Mezi nejdůleţitější je moţné jmenovat: a) Diskontní sazba Patří mezi klasické nástroje měnové politiky, touto sazbou jsou především úročeny běţné a sezónní diskontní úvěry. Bývá ze všech úrokových sazeb z úvěrů obvykle nejniţší. Pomine-li se moţnost odmítnutí diskontního úvěru, je to právě diskontní sazby, kterou centrální banka ovlivňuje poptávku po těchto úvěrech ze strany bank a tedy měnovou bázi. Jinak řečeno, tato sazba určuje cenu zdrojů, které mohou obchodní a další banky získat od centrálních bank. Dále centrální banka vyuţívá 2T Repo sazbu a lombardní sazbu. (vysvětleny ve zdroji Revenda, Peněţní ekonomie, 2005 str. 331-336) b) Úvěry centrální banky Vyuţívají se především k regulaci měnové báze. Poskytují-li centrální banky úvěry za účelem pomoci bankám, které mají váţnější problémy, nelze tyto úvěry povaţovat za nástroje měnové politiky. c) Operace na peněžním volném trhu Tento nástroj patří mezi nejpouţívanější nástroj centrálních banky v současnosti. Celý cyklus ovlivňování je zobrazen na obrázku. Zdroj: Dvořák, P. : Bankovnictví 1998 Obrázek 2: Nákup cenných papírů od bank a jejich dopad d) Povinné minimální rezervy Povinné minimální rezervy jsou povinně vytvářené vklady bank u centrální banky. Pro banky představují poloţku aktiv, zatímco v bilanci centrální banky je nalezneme v pasivech. Dopady tohoto nástroje jsou zobrazeny na obrázku, kde je znázorněno zvýšení povinných minimálních rezerv, při sníţení by bylo počínání přesně opačné. 15

Zdroj:DVOŘÁK,P.:Bankovnictví 1998 Obrázek 3:Dopad zvýšení PMR na banky e) Konverze a swapy cizích měn Centrální banka můţe vyuţívat k ovlivňování nákupu a prodejů (konverzí) cizích měn za měnu tuzemskou, popř. kombinovat promptní nákup (resp. prodej) cizí měny s jejím termínovým prodejem (resp. nákupem) za předem pevně stanovený měnový kurz (devizové swapy). Dopad nákupu cizí měny centrální bankou od bank je znázorněn na obrázku: Obrázek 4: Nákup cizí měny centrální bankou od bank jeho dopad na banky Zdroj: DVOŘÁK, P. Bankovnictví 1998 f) Pravidla likvidity Představují stanovení závazné struktury aktiv a pasiv a závazných vazeb mezi nimi v bilancích bank. Jejím hlavním účelem je zabezpečit ţádoucí úroveň likvidity bank. g) Úvěrové kontingenty a úrokové limity Centrální banka můţe stanovit dva druhy limitů (stropy, kontingenty) úvěrů z hlediska věřitele. Limity úvěrů, které centrální banka poskytuje bankám (někdy také relativní úrokové limity), byly jiţ zařazeny do skupiny diskontních nástrojů. [7] 16

1.3 Obchodní banky Banky jsou ve své podstatě podnikatelské subjekty, které mají ovšem ve srovnání s podniky v jiných odvětvích ekonomiky celou řadu specifických rysů vyplývající z jejich podstaty jako obchodníků se svěřenými penězi a projevujících se v jejich postavení a v celkovém významu v ekonomice. Také definici můţeme najít také v zákoně o bankách, kde jsou také stanovena pravidla pro udělení licence. Abychom mohli podnik nazvat bankou musí splňovat čtyři podmínky: - jedná se o právnické osoby se sídlem v České republice zaloţené jako akciové společnosti, - přijímají vklady od veřejnosti, - poskytují úvěry, - k výkonu bankovnictví mají povolení působit jako banka. I obchodní banky by měli splňovat základní funkce bank. V moderních trţních ekonomikách plní celou řadu různých funkcí. Za standardní jsou povaţovány tyto tři následující: - Finanční zprostředkování Banky představují nejdůleţitější instituce finančního zprostředkování, které provádějí na ziskovém principu, a tudíţ se snaţí umísťovat získaný kapitál tam, kde přináší (při dané míře rizika) nejvyšší zhodnocení. Tento princip vytváří podmínky pro přelévání peněţních prostředků do těch oblastí, oborů či podniků, kde je jejich zhodnocení (při dané míře rizika) nejvyšší, a tudíţ nejefektivnější. Banky při finančním zprostředkování provádějí velmi důleţitou transformaci peněz z různých hledisek. - Emise bezhotovostních peněz Jedinou institucí ve státě, která můţe emitovat hotovostní peníze, je centrální banka. Bezhotovostní peníze, tj. peníze v podobě zápisů na bankovních účtech, však mohou emitovat kromě centrální banky i obchodní banky. 17

- Provádění bezhotovostního platebního styku Za další základní funkci bank lze povaţovat provádění platebního styku. Banky tím, ţe vedou účty pro velký počet svých klientů, mohou provádět jejich vzájemné platby pouhým účetním převodem bez potřeby převodu hotovostních peněz. Bezpečný, rychlý a relativně levný platební styk je jednou ze základních podmínek zdravého vývoje ekonomiky. - Zprostředkování finančního investování Spočívá v tom, ţe banky pro své klienty na jedné straně provádějí emisi cenných papírů, na straně druhé potom zprostředkovávají i jejich nákupy, popř. jiné investiční obchody, jako např. úschovu a správu aktiv, obchody s finanční deriváty.[7] Druhy bank K členění druhů bank se přistupuje podle několika hledisek (podobně jako u bankovní soustavy), a to: - podle právní formy (akciové společnosti, druţstevní, osobní společnosti), - podle motivu činnosti (ziskový motiv, modifikace ziskového motivu, měnově politickým, dalších specifických motivů), - podle převažujících obchodů ( komerční banky, investiční banky, univerzální banky, spořitelny, detailové banky, wholesalové banky, hypoteční banky, stavební spořitelny, splátkové banky, depozitní banky, clearingové banky, ústavy lidového peněţnictví, elektronické bankovnictví) 6. 6 ČERNOHORSKÝ, J.: Základy financí 2009 Pardubice str. 101-102 18

2 Definování bankovních produktů Od obecné charakteristiky celého bankovního systému v České republice a jeho aktérů (především obchodních bank a České národní banky). Je dobré přistoupit k definování produktů, aby bylo lépe porozuměno praktické části, která se bankovními produkty zabývá. 2.1 Charakteristické rysy bankovních produktů Svojí podstatou můţeme zařadit bankovnictví do sféry sluţeb nemateriální povahy, protoţe pro naprostou většinu bankovních sluţeb je charakteristickým rysem to, ţe pro jejich hodnotu jsou naprosto rozhodující nemateriální faktory a vliv nemateriální části je zcela nepodstatný. Jednotlivé sluţby, které mohou banky samostatně nabízet a zpravidla za úplatu provádět, budeme označovat jako bankovní produkty. I kdyţ se mohou jednotlivé produkty navzájem výrazně odlišovat, můţeme za jejich společné relevantní rysy povaţovat: - nemateriální (nehmotný) charakter, - dualismus, - vzájemná propojenost a podmíněnost. Nemateriální charakter Z nemateriálního charakteru vyplývají pro bankovní produkty tři významné vlastnosti: - Za prvé nejsou skladovatelné, to znamená, ţe není moţné ţádné předzásobení ze strany banky. S tím souvisí i to, ţe pouze u některých produktů lze oddělit vyhotovení daného produktu a jeho distribuci. - Za druhé jsou abstraktní, jinak řečeno, nejsou viditelné, a proto je pro úspěšnou činnost banky (prodej jednotlivých produktů) zapotřebí kvalitní reklama. 19

- Za třetí nejsou patentovatelné, to znamená, ţe bankovní produkty nelze patentově chránit. Dualismus. Je charakteristický pro většinu peněţních činností, včetně bankovních produktů. Jeho podstatou je to, ţe jednotlivé produkty jsou spojením hodnotové a věcné stránky. Hodnotová stránka bankovního produktu je dána jeho finančním objemem (např. objemem úvěru, vkladu, bankovního převodu). Rozlišování obou sloţek má význam pro vyjádření ziskovosti jednotlivých produktů. Vzájemná propojenost a podmíněnost bankovních produktů. Vyplývá na jedné straně z vlastní straně z vlastní podstaty některých produktů, kdy jeden nemůţe fungovat bez druhého. Banka např. nemůţe provádět bezhotovostní platební styk, aniţ by vedla svým klientům běţné účty. Na druhé straně spočívá tento rys ve vědomém propojování některých produktů, s cílem nabídnout klientovi lepší sluţby (např. automatické uloţení prostředků na běţném účtu do výnosnějších forem, pokud stav účtu přesáhne dohodnutou výši) [7] Systematizace bankovních produktů: Systematizace bankovních produktů není vzhledem k jejich velkému mnoţství a značné různorodosti jednoduchou záleţitostí. V odborných publikacích i bankovní praxi se můţeme setkat s celou řadou přístupů k členění bankovních produktů, které se vzájemně liší volbou kritérií, podle nichţ se systematizace provádí. Klasický přístup členění bankovních produktů (obchodů), který je zaloţen na jejich odrazu v bilanci banky, rozděluje bankovní obchody na aktivní, pasivní a neutrální. Aktivní bankovní obchody jsou takové, které objevují v aktivech bilance banky. Banka při nich vystupuje v postavení věřitele, vznikají jí různé pohledávky (např. při poskytování úvěrů, nákupu dluhových cenných papírů) nebo jí vznikají v jejich důsledku určitá vlastnická práva (např. při zakoupení majetkových cenných papírů). Pasivní obchody nacházejí naproti tomu odraz na pravé straně bilance, v pasivech banky. Jde především o obchody, kdy banka získává na úvěrové bázi cizí zdroje (např. příjem vkladů, emise vlastních dluhopisů). Banka je při těchto obchodech v dluţnickém postavení, vznikají ji různé závazky. Vzhledem k tomu, ţe součástí pasiv banky je i 20

vlastní kapitál banky, bývají do pasivních obchodů někdy zařazovány i operace související s vlastním kapitálem banky. Neutrální bankovní obchody jsou takové obchody, při nichţ banka aktuálně nevystupuje ani ve věřitelském ani v dluţnickém postavení, a proto se tyto obchody neobjevují v rozvaze banky, jsou rozvahově neutrální. Moderní přístupy k systematizaci bankovních produktů se do značné míry odklánějí od klasického principu, který vychází primárně z pohledu banky a jehoţ postatou je bilanční obraz daného produktu. Důvody lze spatřovat zejména v tom, ţe banky se stále více orientují na potřeby trhu, resp. svých klientů, a tomu přizpůsobují veškerou svou činnost. Tomuto přístupu se přizpůsobila i systematizace bankovních produktů, která primárně třídí bankovní produkty z hlediska funkce (účelu), jakou plní daný bankovní produkt pro klienta banky. Podle tohoto přístupu můţeme rozdělit bankovní produkty do pěti základních skupin: - bankovní finančně úvěrové produkty umoţňují klientům získat finanční prostředky od banky, - depozitní (vkladové) bankovní produkty představují pro klienty moţnosti uloţení finančních prostředků od banky, - platebně zúčtovací bankovní produkty umoţňují klientům provádět platební a zúčtovací styk prostřednictvím banky, - produkty investičního bankovnictví znamenají pro klienty moţnosti finančního investování, získávání zdrojů nebo zajištění prostřednictvím nástrojů peněţního a kapitálového trhu, dále sluţby spojené s úschovou a správou investičních nástrojů, rovněţ i poradenské sluţby banky při realizaci fúzí a akvizic, restrukturalizaci podniku apod., - pokladní a směnárenské produkty představují pro klienty jednak různé transakce s hotovými penězi (výměna poškozených bankovek) a jednak směnu hotových peněz z jedné měny do druhé. V rámci těchto pěti základních skupin jsou obsaţeny i bankovní produkty, které se základní uvedenou funkcí určitým způsobem souvisejí, resp. ji přímo doplňují. 21

Z hlediska klientské segmentace se velmi často setkáme s členěním bankovních produktů do dvou následujících skupin: - retailové produkty. Vyznačují se tím, ţe se většinou týkají relativně menších částek, ale naopak velkého mnoţství transakcí, - wholesalové produkty. Jsou většinou spojeny s většími částkami, často mají mnohem individuálnější povahu.[7] 2.1 Depozitní produkty Z hlediska banky představují depozitní bankovní produkty formy získávání cizího kapitálu, odráţejí se na straně pasiv bankovní rozvahy a banka při nich vystupuje v pozici dluţníka. Pro zákazníky banky znamenají tyto obchody moţnost uloţit si a zhodnotit své dočasně volné finanční prostředky. [1] Získávání úvěrových finančních zdrojů provádějí banky prostřednictví celé řady různých produktů. Za základní formy lze povaţovat: - přijímání vkladů v podobě vkladů na viděnou, termínovaných a úsporných vkladů, - emise bankovních dluhopisů, které zahrnují celou bohatou škálu různých typů dluhových papírů, lišících se z hlediska splatnosti, způsobou úročení, obchodovatelnosti atd. Mezi základní pojmy vybrané autorem ze všeobecných podmínek Komerční banky a.s. se řádí:[16] debet na účtu částka, kterou banka povolí klientovi navíc pouţít k jeho transakcím pouţít, podpisový vzor ochrana majitele účtu před zneuţitím jeho účtu před zneuţitím cizí osobou, frekvence zasílání zpráv o zúčtování (výpis z běţného účtu) doba, za jak dlouho budou zasílány přehledy o pohybu peněţních prostředků na běţném účtu (denní, měsíční, čtvrtletní, půlroční a roční), 22

úrok procentně vyjádřená částka, která představuje zhodnocení peněţních prostředků na účtu, bankovní poplatky částky, které si banka účtuje za poskytnutí svých sluţeb (např. zaslání výpisu), Moţnost vyuţití jiných sluţeb sem patří především platební karty, kreditní karty, elektronické bankovnictví, telefonické bankovnictví aj. 3.1 Úvěrové produkty Z bankovní úvěrové produkty je moţno povaţovat ty produkty, které umoţňují klientům určitý způsob jejich financování a produkty s tím související. Z hlediska banky se tedy jedná především o poskytování finančních prostředků svým klientům, ale o takové formy, kdy banky pouze závaznou formou garantuje poskytnutí prostředků v případě, ţe budou splněny určité pravidla mezi bankou a klientem. Poskytování úvěru patří mezi nejdůleţitější obchody komerčních bank. Banky poskytují celou řadu různých úvěrů, a proto provést v obecné rovině jejich systematizaci není jednoduchou záleţitostí. Sloţitost systematizace vyplývá z toho, ţe existuje řada relevantních hledisek, podle kterých lze tyto produkty třídit. Jednotlivé přístupy k členění úvěrů se liší tím, která hlediska povaţují za primární a která naopak jako doplňující. V tomto směru jsou patrné rozdíly mezi jednotlivými zeměmi vyplývající z rozdílných zvyklostí a účetních předpisů, ale existují rozdíly i mezi jednotlivými bankami. Zde jsou zařazeny některé pojmy, které klient najde ve smlouvě o úvěrovém produktu: účel úvěru cíl, na které budou prostředky vyuţity např. bydlení, koupě zboţí aj., výše úvěru celková částka, která bude poskytnutá bankou klientovi, čerpání úvěru rozlišujeme dva způsoby jednorázové nebo postupné, to vlastně znamená, jak klient si přeje peníze čerpat, 23

zajištění pokud je sjednáno ve smlouvě, tak je klient povinen provést zajištění ve formě nemovitosti, cenných papírů aj.. Je to vlastně jistota banky, pokud by se klient dostal do finančních problémů a nemohl závazek bance splácet. den splatnosti den, ke kterému je klient povinen úvěr splatit nebo uskutečnit jiné plnění sjednané smlouvou, úvěr jsou peněţní prostředky, k jejichţ poskytnutí klientovi na sjednanou dobu a do sjednané výše se banka zavazuje. Při rozhodování zda banka poskytne úvěr klientovi tak probíhá tzv. úvěrové řízení. Délka tohoto řízení je závislá na tom, jaká je výše poskytnuté částky klientovi bankou. Delší bývá při rozhodování o dlouhodobém nebo střednědobém úvěru. Při rozhodování, zda banka úvěr poskytne, má banka moţnost uplatnit dva základní přístupy. Můţe brát v úvahu a posuzovat buď kvalitu podnikatelského záměru, tedy objekt, na který mají být poskytnuté prostředky pouţity, nebo bonitu dluţníka, tedy subjekt, dosavadní výsledky hospodaření ţadatele o úvěr. 7 7 POLOUČEK, S., Bankovnictví, Praha 2006 str. 375 24