ZÁKLADNÍ (DLOUHODOB ) PROGRAM âssd Otevfienost nov m v zvám, vûrnost tradici Schváleno XXXI. sjezdem âssd, Praha, 28. 30. 3. 2003
Obsah: 1. Kdo jsme a kam smûfiujeme...3 1.1. Historické kofieny a zásady sociální demokracie...3 1.2. Základní sociálnûdemokratické hodnoty...4 1.3. Cíle sociální demokracie v souãasném svûtû...6 2. Stav ãeské spoleãnosti a strategické smûry programu âssd...7 2.1. Transformace ãeské spoleãnosti po listopadu 1989...7 2.2. Spoleãenská krize let 1996-98, nástup âssd do vlády a její dosavadní v sledky......8 2.3. Hlavní strategické smûry na eho dlouhodobého programového v hledu...9 3. Jak svût budoucnosti chceme spoluvytváfiet......11 3.1. Informaãní revoluce: vize a realita...11 3.2. Globalizace: pfiísliby i hrozby...14 3.3. Na e odpovûì: posílení demokracie, smí ené pûsobení trhu a státu, mezinárodní spolupráce a regulace...17 4. Jakou Evropu chceme a jak v ní budeme uïiteãní...22 4.1. Bezpeãná Evropa a svût bez válek...22 4.2. âeská republika v Evropû...23 4.3. Bezpeãnostní a branná politika âeské republiky...25 5. Demokratizace státu, svoboda, zúãastnûnost a odpovûdnost...27 5.1. Demokracii povaïujeme za fiád svobody...27 5.2. Krajské a obecní samosprávy...29 5.3. Zastupitelská demokracie a obãanská souãinnost...30 5.4. Státní správa...31 5.5. Demokracie jako diskuse...31 5.6. Ochrana Ïivota, svobody a vlastnictví...32 5.7. Stát, politické strany a obãanská sdruïení...33 5.8. âssd se hlásí k osvícenské tradici organického sepûtí svobody ãlovûka se vzdûlaností a mravností...33 5.9. Lidská práva...33 1
6. Rozvoj solidární a sociálnû spravedlivé spoleãnosti... 38 6.1. Sociální práva a sociální stát...38 6.2. Bydlení...44 6.3. Rozvoj moderního systému zdravotní péãe...45 7. Sociálnû trïní a ekologicky zodpovûdná ekonomika...49 7.1. Zvy ování konkurenãní schopnosti ãeské ekonomiky...50 7.2. Rychl a trval ekonomick rûst...51 7.3. Aktivní hospodáfiská politika...52 7.4. Rozvoj zemûdûlství a venkova...53 7.5. Fiskální a daàová politika...55 7.6. Ekonomická moc musí podléhat demokratické kontrole...57 7.7. Privatizace a kultivace podnikání...58 8. Spoleãnost pfiátelská k Ïivotnímu prostfiedí... 60 9. Spoleãnost vzdûlání, vûdy a informací...63 9.1. Na e cíle a pfiístupy k vzdûlávání a v chovû...63 9.2. Souãásti vzdûlávací soustavy v systému celoïivotního vzdûlávání a jejich specifika...65 9.3. Uãitel...67 9.4. Voln ãas mládeïe...67 9.5. Tûlov chova, sport a turistika...68 9.6. Vûda jako klíãov nástroj rozvoje spoleãnosti vzdûlání...68 9.7. Informaãní spoleãnost nástroj budování spoleãnosti vzdûlání, spoluúãasti a solidarity...70 10. Spoleãnost globální i národní kultury...73 10.1. Nezastupitelnost kultury pro rozvoj plnohodnotného Ïivota spoleãnosti i jedince...73 10.2. Kvalitní mediální kultura v chodisko z krize?...75 10.3. Sebereflexe kultury jako v chodisko kultivace kultury samé...76 Závûrem......77 2
1. Kdo jsme a kam smûfiujeme 1.1. Historické kofieny a zásady sociální demokracie Jsme nejstar í ãeskou politickou stranou. âeská sociální demokracie vznikla v r. 1878 jako souãást evropského socialismu, hnutí navazujícího na odvûké tuïby po sociální spravedlnosti, usilujícího o emancipaci ãtvrtého stavu - dûlnictva. Evropsk demokratick socialismus má své duchovní kofieny v antice, ÏidovskokfiesÈanské etice, v renesanci a reformaci, v humanistické a osvícenské tradici, v Deklaraci práv ãlovûka a obãana z roku 1789, v Marxovû uãení o historii a spoleãnosti a v národních i mezinárodních zku enostech dûlnického hnutí a jeho stran. Socialismus pfievzal od liberalismu dva z jeho základních principû: víru v pokrok a politickou svobodu. Odmítal v ak akceptovat jeho individualismus, posvátnost soukromého vlastnictví a poïadavek, aby stát zasahoval do hospodáfiství jen minimálnû. âeská sociální demokracie mûïe b t po právu hrdá na svoje dûjiny. Sociální demokrati vïdy hájili zájmy vût iny lidu, vïdy stáli na pûdû demokracie a neváhali pfiiná et obûti v boji proti utlaãovatelsk m reïimûm. Dûjiny socialismu jsou nemyslitelné bez pochopení jeho internacionalistické tradice, stejnû tak jako bez pochopení obtíïí spojen ch s hledáním internacionalistick ch fie ení. To platí i o ãeské sociální demokracii. Byla souãástí dûlnické Internacionály iãeského demokratického hnutí. Dále rozvíjela mnohé my lenky a koncepce Franti ka Palackého, Karla Havlíãka a zejména T. G. Masaryka. Byla rozhodující silou v boji za v eobecné hlasovací právo, kterého bylo v r. 1907 dosaïeno pfiedev ím masov mi demonstracemi, jimï stáli v ãele sociální demokraté v ech pfiedlitavsk ch národû, a za osmihodinovou pracovní dobu, které bylo dosaïeno v r. 1918. Za první svûtové války se mnozí ãe tí sociální demokraté stali souãástí ãeskoslovensk ch legií, které spolu s domácím hnutím v znamnû pfiispûly k zaloïení samostatného âeskoslovenska. Po válce ãe tí sociální demokraté odmítli bol evismus a aã oslabeni tragick m rozkolem, pfiihlásili se k proudu demokratického reformistického socialismu, kter navazoval na my lenky Eduarda Bernsteina, Jean-Leona Jaurése a Karla Kautského. Jako souãást tehdej ího Hradu byli pevnou státotvornou oporou republiky. Pfiijali MasarykÛv názor, Ïe pro prohlubování demokracie je dûleïit iniciativní tlak demokratické levice ( V voj jde doleva ). Po vzniku samostatného âeskoslovenska se ãe tí a sloven tí demokraté se li v âeskoslovenské sociálnûdemokratické stranû dûlnické. Ta se v polovinû dvacát ch let dohodla s nûmeckou sociální demokracií v âsr na spolupráci, která trvala aï do zániku první republiky. Za druhé svûtové války stáli sociální demokraté v prvních fiadách boje za národní osvobození a hájili existenci samostatného spoleãného státu âechû a SlovákÛ aï do jeho rozdûlení. Pfiiná eli veliké obûti v domácím i zahraniãním odboji a spoluvytváfieli jeho programové koncepty (program Za svobodu, koncept demokracie socializující, Petiãní v bor Vûrni zûstaneme, Rada tfií aj.). 3
Po poráïce nacistického Nûmecka se sociální demokraté spolu se v emi ãeskoslovensk mi politick mi silami a spojeneck mi mocnostmi vyslovili pro nucené pfiesídlení nûmeckého obyvatelstva do Nûmecka. âssd se pfiitom postavila na ochranu nûmeck ch sociálních demokratû a antifa istû. KdyÏ dobytí mocenského monopolu komunisty znemoïnilo v r. 1948 legální existenci strany, zaji Èoval její vefiejnou kontinuitu exil. Domácí odpûrci reïimu z fiad sociální demokracie byli vystavení brutálním represím. Souãástí ideov ch v chodisek obnovené strany se v devadesát ch létech staly itradice PraÏského jara 1968. Sociálnûdemokratické my lení neustrnulo a rozvíjelo se v souladu s dûjinn m v vojem. Postupnû pfiekonávalo utopické pfiedstavy a programy, vyjasàovalo si reálné meze politiky, které nelze pfiekroãit aniï by nedo lo k újmám na demokracii a Ïivotním zpûsobu irok ch spoleãensk ch vrstev. My lenky strukturálních demokratick ch reforem, rozvoje sociálnû trïní ekonomiky, subsidiarity a demokratického zpûsobu evropské integrace, spolu se základními hodnotami svobody, spravedlnosti, solidarity a lidsk ch práv, jakoï i vûle ke spoleãnému postupu evropsk ch socialistick ch stran, vytvofiily ideov základ, kter je nadûjn m v chodiskem i v prvním století nového tisíciletí. Zmûnil se ná obraz ãlovûka. Chceme, aby byl uvûdomûl a obãansky aktivní a hodláme mu v tom napomáhat. Nicménû respektujeme, Ïe existují meze politického pûsobení. I v té nejdokonalej í spoleãnosti budoucnosti bude na nûj doléhat tíha jeho individuálního osudu, viny, omylu, nemoci, ne tûstí, selhání a ztroskotání. Ran socialismus jako dûdic osvícenství dlouho vûfiil, Ïe ãlovûk je od pfiírody dobr a sociabilní a ignoroval tuto jeho tragickou dimenzi. Dnes uï nespoléháme automaticky v pfiirozenou dobrotu ãlovûka, vûfiíme v ak, Ïe je moïno vytvofiit podmínky pro uplatnûní jeho dobr ch stránek, pokud mu rozumná a otevfiená organizace spoleãnosti poskytne anci. 1.2. Základní sociálnûdemokratické hodnoty 1.2.1. Humanismus Základní hodnotou sociální demokracie je úcta k ãlovûku jako jedineãné lidské bytosti. âlovûk je primárním cílem, úroveà jeho rozvoje klíãov m kritériem. Jeho etick rozumov a produktivní potenciál je základním zdrojem rozvoje spoleãnosti. Talent, vzdûlání a motivace lidí k ãinûm prospû n m jim, jejich rodinám i celé spoleãnosti jsou základním bohatstvím zemû. Usilovat o zaji tûní podmínek pro dûstojn a co moïná nejspokojenûj í Ïivot v ech lidí je proto základním posláním a cílem sociální demokracie. V zájmu harmonického rozvoje spoleãnosti je v tomto smûru Ïádoucí spolupráce i s kfiesèansk mi církvemi a jin mi humanisticky orientovan mi náboïenstvími. 1.2.2. Demokracie Rozvíjení demokracie je obtíïnou a zdlouhavou, nicménû jedinou cestou tvorby a realizace politiky vefiejné, otevfiené a dlouhodobû efektivní. Podílejí se na nûm jak instituce a procedury reprezentativní demokracie, tak i demokracie participativní a pfiímé. Opakem demokracie je totalita, kterou odmítáme v jakékoli její podobû. 4
1.2.3. Trvale udrïiteln rozvoj Jedinou ancí na pfieïití lidstva není soupefiit s pfiírodou a dob vat ji, ale nauãit se Ïít s ní a v ní. Koncept trvale udrïitelného rozvoje je hodnotou, která vyjadfiuje orientaci sociální demokracie na ochranu a tvorbu Ïivotního prostfiedí, úctu ke v em Ïiv m bytostem a respekt k pfiírodû jako celku. Zavazuje Ïijící generace, aby sv m potomkûm pfiedaly její bohatství v co nejúplnûj í mífie i v celé její kráse a rozmanitosti. 1.2.4. Svoboda a odpovûdnost Sociálnûdemokratická politika smûfiuje k tomu, aby kaïd ãlovûk mohl uplatnit své právo obãana na svobodn rozvoj osobnosti a na svobodná rozhodnutí. Souãasnû usiluje o to, aby kaïd bral na sebe odpovûdnost za rozhodnutí nejen pfied sv m svûdomím, ale i pfied spoleãností. Svoboda jedince je ohraniãena svobodou jin ch lidí. Uplatnûní práv ãlovûka pfiedpokládá souãasnû plné respektování jeho povinností plynoucích z demokraticky pfiijat ch zákonû. V chova mladé generace v rodinû a vzdûlávacím systému smûfiuje k tomu, aby byla pfiipravena tato práva a povinnosti na sebe pfievzít v plném rozsahu. 1.2.5. Rovnost v ech lidí v dûstojnosti, svobodû a právech Jednou ze základních hodnot moderní demokratické spoleãnosti je rovnost v ech lidí v dûstojnosti, svobodû, právech a v Ïivotních ancích. Také v ak v odpovûdnosti a povinnostech, a to bez ohledu na pohlaví, vûk, rasu, národnost, nábo- Ïenské a politické pfiesvûdãení, zdraví, ekonomické a sociální postavení jednotlivcû, rodin a domácností ve spoleãnosti. Vzhledem k tomu, Ïe podmínky, v nichï Ïijí, jejich kvalifikace, schopnosti a v kony se vzájemnû odli ují, nelze za cíl sociálnûdemokratické politiky povaïovat absolutní rovnost kvality jejich Ïivota. Sociální demokracie proto usiluje o vytvofiení rovnosti pfiíleïitostí pro v echny vytváfiením vefiejnoprávních institucí, jakoï i ekonomick ch a sociálních standardû platn ch pro v echny. Vytváfií podmínky pro rovn pfiístup ke vzdûlání, práci, k obãanskému iosobnímu uplatnûní. 1.2.6. Solidarita Jedním ze základních zpûsobû vytváfiení rovnosti v dûstojnosti, svobodû a právech je pfiirozená lidská solidarita a z ní se vyvinuv í demokratická obãanská sounáleïitost s tûmi skupinami, jeï jsou tak ãi onak sociálnû hendikepovány podmínkami svého Ïivota a jsou proto ohroïeny sociálním poklesem, chudobou, pfiípadnû i sociálním vylouãením. Proto bude sociální demokracie usilovat o vytváfiení dûstojn ch podmínek Ïivota pro dûchodce, rodiny s dûtmi, nemocné a zdravotnû postiïené, nezamûstnané, jakoï i jinak znev hodnûné men iny nebo skupiny nalézající se na okraji spoleãnosti. Pfiedpokladem plného uplatnûní principu solidarity v ak bude i spoluodpovûdnost a vstfiícná aktivita pfiíslu níkû tûchto skupin a men in i jejich rodin. 1.2.7. Sociální spravedlnost V podmínkách trïní ekonomiky nemûïe ani rovnost pfiíleïitostí ani uplatnûní principu solidarity pfiekonat existenci nerovností podmínek a kvality Ïivota jednotlivcû i rodin. Sociální demokracii pûjde o to, aby sociální nerovnosti nepfierostly únosnou mez a byly spoleãností vnímány jako pfiijatelné a uïiteãné. Princip sociálního státu bude proto pro- 5
sazovat prostfiednictvím vefiejn ch rozpoãtû a daàové soustavy takovou míru pfierozdûlování, která zajistí v em obãanûm âeské republiky rovn pfiístup k vefiejn m sociálním sluïbám a Ïivotní podmínky, umoïàující v em, ktefií chtûjí, vést hodnotn a dûstojn Ïivot. 1.3. Cíle sociální demokracie v souãasném svûtû 1.3.1. âlovûk jako cíl a lidsk potenciál jako zdroj rozvoje spoleãnosti âlovûk bude moci b t svobodn pouze tehdy, bude-li mít k dispozici dostatek zdrojû, podnûtû a pfiíleïitostí k vlastnímu rozvoji a uplatnûní. Spoleãnost bude prosperovat jen tehdy, dokáïe-li vyuïít maxima schopností a dovedností sv ch ãlenû. Vytváfiení co nejpfiíznivûj ích podmínek pro rozvoj ãlovûka proto chápeme jako klíãovou strategickou orientaci sociální demokracie v dlouhodobé perspektivû. 1.3.2. Spoleãnost vzdûlání, spoluúãasti, solidarity a ekologické citlivosti Roz ifiování prostoru pro rozvoj a uplatnûní lidí je nutno stavût na vytváfiení vzdûlávacích pfiíleïitostí pro v echny a po cel Ïivot; na lidské solidaritû a obãanské spoluúãasti s tûmi, ktefií by se jinak ocitli na okraji spoleãnosti; na podpofie v ech forem úãasti lidí na fie ení vefiejn ch záleïitostí a na úctû ke v emu Ïivému na této planetû. 1.3.3. Sociálnû a ekologicky orientované trïní hospodáfiství PÛsobení produktivních sil trïní ekonomiky je tfieba neustále slaìovat s potfiebami vytváfiet co nejpfiíznivûj í podmínky pro Ïivot, rozvoj a uplatnûní lidí a pro zaji tûní trvalé udrïitelnosti rozvoje z hlediska vlivû v roby a civilizace na Ïivotní prostfiedí. Prostfiedkem k tomu bude navzájem se doplàující regulaãní pûsobení trhu, státu a obãanského sektoru pfii fie ení dne ních a budoucích problémû zemû, jakoï i zodpovûdnost Ïijících generací za existenãní podmínky generací pfií tích. 1.3.4. Globální spravedlnost a odpovûdnost âeská republika je jen malou, nicménû nikoli nedûleïitou ãástí svûtové civilizace. âeská sociální demokracie chápe svoji spoluodpovûdnost za osudy lidstva vskutku globálnû: podporou demokracie a demokratick ch institucí obãanské spoleãností v ude ve svûtû, spoluúãastí na programech vedoucích k pfiekonání bídy národû tfietího svûta, úsilím o mírové fie ení konfliktû, dûsledn m hledáním takov ch politick ch mechanismû na úrovni státû i nadnárodních spoleãenství, které by prosazovaly hodnoty a principy sociální demokracie tváfií v tváfi potenciálním hrozbám neregulované globalizace. 6
2. Stav ãeské spoleãnosti a strategické smûry programu âssd 2.1. Transformace ãeské spoleãnosti po listopadu 1989 âeskou spoleãnost postavily dûjiny po r. 1989 pfied úkol vypofiádat se s nároãn mi transformaãními promûnami. âssd se podílela na tûchto procesech a vytváfiela své pojetí transformace. Zvládnutí takového procesu bylo a je obtíïné iproto, Ïe chybûly úspû né zahraniãní vzory, kapitálové i kvalifikaãní zdroje, které ho mohly usnadnit. Zlomov m obdobím byl r. 1992, kdy nastal posun politického tûïi tû doprava a nové mocenské elity, které se na jafie 1990 postavily do ãela tûchto pfiemûn, nekriticky pfiijaly strategii transformace, zaloïenou na maximální liberalizaci, co nejrychlej í privatizaci a pfiísnû restriktivní rozpoãtové a penûïní politice. Pfiitom kromû nûkolika obecn ch formulí nebyly s to vypracovat dlouhodobûj í politickou a spoleãensko-transformaãní koncepci svého postupu. Tato bezkoncepãnost usnadnila vznik silné a vlivné vrstvy nov ch kofiistníkû, na nûjï spoleãnost reagovala nespokojeností, která je dodnes zdrojem mnoha potíïí a bolestí. Navíc v sobû koncepãní bezkoncepãnost konzervativnû-liberální pravice, která provádûla transformaãní proces po svém, nesla rysy nesná enlivosti k jakékoliv kritice, stálého zdûrazàovaní diferenciace na vítûze a poraïené a mûla v razn podíl na rozbití âeskoslovenska, které bylo selháním polistopadového demokratického v voje a postavilo ãeskou spoleãnost pfied obtíïn a neãekan úkol, Ïít a rozvíjet se v rámci zcela nového státního útvaru âeské republiky. Pravice, která mezi lety 1992-7 bez zábran prosazovala svou, postupnû vytvofiila vr ící se bariéru omylû, chyb a obtíïí, jeï nezadrïitelnû vedly na i zem do celkové stagnace. Specifickou roli v tom sehrála i vût ina medií, která se vzdala své proklamované aspirace na nezávislost a stala se alternativním aktérem pravicového v voje. Pravicové vlády odmítaly pfiijmout hospodáfiskou politiku státu, zamûfienou na podporu zvy ování konkurenãní zpûsobilosti tehdy podkapitalizovan ch podnikû, strádajících pod bfiemenem pfiedãasné liberalizace ekonomiky vûãi zahraniãí. Nesprávnou se ukázala zejména pfiedstava vût iny pravicov ch ekonomû, Ïe privatizaci ekonomick ch subjektû je tfieba provést naráz, jedním skokem pfies propast, a to iza tu cenu, Ïe se uskuteãní bez nezbytného právního rámce. Kupónovou privatizaci, která byla uï sama o sobû krut m omylem, provázel irozsáhl pfiím prodej podnikû na bankovní úvûr, o kterém se ãasto uï pfiedem vûdûlo, Ïe nemûïe b t vãas a zplna splacen. To v e, spolu s uï zmínûn m rozvratem bezpeãnostních a soudních institucí a funkcí, ale i s jin mi omyly, vyvolalo vlnu korupce, dosahující ohromujících rozmûrû. To, jakoï i nechuè pravicov ch vlád dát spoleãnosti moïnost spolurozhodovat referendem o klíãov ch otázkách budoucnosti, vyvolalo vlnu narûstající obãanské apatie. Národu byly vnucovány i takové skuteãnosti, vûãi kter m se zdvihal Ïiveln odpor, pocity odcizení a nespokojenosti. Konzumní euforie parazitní vrstvy zbohatlick ch tuneláfiû kontrastovala s potíïemi, jimï byla vystavena vût ina ostatních obãanû. Od poãátku transformace se zaãaly oz vat ze strany sociální demokracie stále 7
sílící varovné hlasy, ale média jim neposkytla prostor a aï na nûkolik v jimek nadále glorifikovala pravicovou politiku jako jedinou moïnou cestu transformace. 2.2. Spoleãenská krize let 1996-98, nástup âssd do vlády a její dosavadní v sledky Ideologie jediné správné cesty odpuzovala stejnû jako pfied listopadem 1989 stále více lidí, zvlá tû kdyï narûstající hospodáfiské problémy pfierostly v krizi, zatímco okolní zemû proïívaly vzestup. Hospodáfiská krize vyústila do politické a obû se v letech 1996-98 propojily do krize celospoleãenské. Ta oslabila pozici pravice a vedla ke vzrûstu dûvûry obãanû k âssd. Sociální demokracie zpracovala a pfiedloïila vefiejnosti uï v r. 1997 komplexní program pfiekonání této krize a fiadu opatfiení smûfiujících k dovr ení transformace. Ve volbách do snûmovny v r. 1998 pro nûj získala podporu takfika dvou milionû (32,31 %) voliãû. Podmínky, za nichï âssd pfievzala vládní odpovûdnost, nebyly zvlá È pfiíznivé. Její men inová vláda mûla k dispozici jen skrovn deficitní rozpoãet. Navíc právû v této dobû dozrála kritická situace fiady na ich nejvût ích podnikû a zejména bank, která hrozila rozvrátit stabilitu celé ekonomiky a vyvolat dal í vlnu jejího poklesu. V rozporu s pûvodním zámûrem nezbylo neï narychlo a nemal mi prostfiedky uhasit tento poïár krizové recidivy a usmûrnit k jejímu fie ení nemalou ãást zdrojû, s nimiï vláda pûvodnû poãítala pro naplàování sv ch klíãov ch programov ch cílû, zejména v oblasti kolství, bytov ch, sociálních aj. programû. Vláda navíc plnila své úkoly v nepfiíznivé mediální atmosféfie, kdy takfika v echny sdûlovací prostfiedky vãetnû vefiejnoprávních rozpoutaly proti nástupu na í vlády kampaà, nûkdy aï nenávistnou. Pravicová vût ina parlamentu navíc vládû âssd zablokovala fiadu klíãov ch norem (zejména zákon o zavedení majetkov ch pfiiznání), bez nichï mohla jen s obtíïemi zahájit akci âisté ruce, namífienou proti minulé ekonomické kriminalitû.to nás velmi po kodilo, protoïe na její v sledky celá spoleãnost netrpûlivû ãekala. Tímto krokem ãeská pravice udûlala tlustou ãáru za privatizaãním rozkrádáním a legalizovala tak kofiist tuneláfiû, etablovala novou vrstvu mafiánsk ch zbohatlíkû, jejíï beztrestná existence podr vala základy spoleãenské morálky a spoleãenského konsensu. Nakonec v ak ani tím se jí nepodafiilo zabránit postihu alespoà ãásti viníkû. Pfies v echny potíïe se podafiilo uskuteãnit podstatnou ãást na eho programu. Obhájili jsme a v mnohém i posílili principy solidarity a sociálních jistot a ubránili základní sloupy sociálního státu pfied náporem pravice. Zahájili jsme obtíïn proces revitalizace klíãov ch podnikû a stabilizace bankovního sektoru, coï nám umoïnilo zastavit rûst nezamûstnanosti. Usnadnili jsme vstup zahraniãního investiãního kapitálu, kter podstatnû zv il a roz ífiil moderní v roby, pfiispûli k vzestupu v vozu, a tím jsme i zaãali postupnû zlep ovat pasivní obchodní bilanci. Vypracovali jsme programy, které v rámci moïností podpofiily malé a stfiední podniky a zmírnili finanãní krizi na eho zemûdûlství. Zastavili jsme pokles ekonomiky, posílili stabilitu mûny, redukovali inflaci, 8
oïivili kapitálov trh a vytvofiili pfiedpoklady pro obnovení rûstu bytové v stavby. Zreorganizovali a stabilizovali jsme vládní legislativu a zaãali soustavnou práci na reformû v ech podstatn ch zákoníkû a dal ích zákonû potfiebn ch pro stabilizaci a zlep ení funkcí státní správy a soudnictví. Posílili jsme práva obãanû na ochranu pfied státní byrokracií zfiízením funkce ochránce lidsk ch práv (ombudsmana). Prosadili jsme dûraznûj í a koncepãnû vyhranûnou energetickou i ekologickou politiku a udrïeli stabilitu na eho zdravotnictví. Posílili jsme investice do vûdy a v zkumu, zahájili proces diskuse o kolské reformû a celoïivotním vzdûlávání. PoloÏili jsme základy pro prohloubení demokracie prosazením vzniku krajsk ch orgánû, uãinili jsme kroky k reformû vefiejné správy a stabilizaci státního aparátu. Pfiekonali jsme zaostávání âr v otázce vstupu do EU a dostali jsme ji opût do první fiady uchazeãû o pfiijetí. Pfies tyto a dal í úspûchy se v ak ukazuje, Ïe rozsah, sloïitost a obtíïnost transformaãního období i dûsledky konzervativnû liberalistické strategie transformace jsou vût í, neï aby je bylo moïno plnû zvládnout v ãasovém rámci jednoho volebního období. Proto jsme vypracovali dlouhodob programov v hled, kter urãuje základní smûry na í strategie pro budoucnost. 2.3. Hlavní strategické smûry na eho dlouhodobého programového v hledu Pfiedev ím je tfieba zvládnout v zvy globalizace, zahájené novou érou digitálnûinformaãní revoluce, se v emi jejími nepominuteln mi civilizaãními dûsledky, od nadûjí po hrozby, ve smyslu roz ífiení prostoru pro na e humanistické cíle. Druh m na ím strategick m cílem je zaãlenit âr do EU jako její plnoprávnou, rozvinutou a stabilní souãást. Toto zaãlenûní nechápeme na rozdíl od konzervativcû a liberálû jen jako vstup do nejvût ího jednotného trhu svûta, kter by zabezpeãil âr ekonomickou stabilitu a potfiebn rûst, ale i jako úãast na jedineãném procesu dobrovolného demokratického a mírového vytváfiení spoleãenství evropsk ch státû. Proto budeme spolu s ostatními evropsk mi sociálnûdemokratick mi a socialistick mi stranami usilovat, aby se spolu s ekologicky orientovan m sociálnûtrïním hospodáfistvím a vûdeck m rozvojem postupnû a soustavnû uskuteãàovala i politika plné zamûstnanosti, byl realizován kodex sociálních práv a jistot, systémy celoïivotního vzdûlávání, rozvoje kvartérního sektoru a cílevûdomá pfiistûhovalecká politika spojená s bojem proti nacionalismu a xenofobii. V organické jednotû s obûma pfiedchozími zámûry vytyãujeme i svûj tfietí strategick cíl, smûfiující k dovr ení transformaãních promûn a rozvinutí nové éry solidárnû humánního trvale udrïitelného rozvoje na í zemû. Smûry a cíle této politiky podrobnû rozvíjíme v následujících kapitolách tohoto programového dokumentu. Jde v ní o: 9
a) dal í demokratizaci na eho státu rozvíjením svobody, zúãastnûnosti a odpovûdnosti, b) vytváfiení solidární a sociálnû spravedlivé spoleãnosti, c) rozvoj moderní sociálnû trïní a ekologicky zodpovûdné ekonomiky a spoleãnosti, spoleãnosti informací, vûdy, vzdûlávání a rozvinuté osobité národní kultury. Dosahováním tûchto cílû chceme obnovit a dále rozvinout i nûkteré pozitivní a specifické tradice a rysy ãeského národního charakteru, jejichï zdroje sahají aï k dobám vzniku ãeského státu, reformace, osvícenství a národního obrození. Máme na mysli zejména ãeskou pracovitost, houïevnatost, schopnost a ochotu k inovacím, cit pro spoleãenskou rovnost a poctivost, vûli k obãanské zralosti a nechuè k jakémukoliv násilí a extremismu. V kritick ch okamïicích historie ãesk národ dovedl prokázat jednotu, vysoké morální kvality, obûtavost a solidaritu, ale i rozváïné jednání. Nikdy mu nebyl cizí smysl pro stabilitu rodiny, originalitu vlastní kultury a váïnosti ke kole a vzdûlávání. Program smûfiuje k tomu, abychom tyto na e tradiãní národní vlastnosti nejen oïivili, ale i modernizovali jejich projevy tak, abychom byli schopni pfiidat do novû se tvofiícího evropanství iná ãesk nezanedbateln pfiínos. 10
3. Jak svût budoucnosti chceme spoluvytváfiet Zmûny, kter mi prochází na e zemû a spoleãnost, jsou souãástí dvou soubûïnû probíhajících a navzájem se ovlivàujících celosvûtov ch procesû: informaãní revoluce a globalizace. Jsme svûdky neustál ch, neb vale rychl ch a pronikav ch promûn zasahujících v echny oblasti hospodáfiství, vefiejn i soukrom sektor, politiku a kulturu, stejnû jako vojenství, práci i vzdûlávání, zábavu i kaïdodenní Ïivot lidí ve v ech ãástech svûta. Katalyzátorem tohoto historického v voje je technická revoluce soustfiedûná jednak kolem navzájem propojen ch informaãních, komunikaãních a mediálních technologií, a jednak neb val rozvoj nov ch produkãních odvûtví vyuïívajících nejnovûj í v sledky nevídanû rychlého vûdeckého pokroku, zejména biotechnologií, genetiky, kvantové fyziky, bioniky a nanotechnologií. I kdyï technické faktory sehrávají v tomto v voji klíãovou úlohu, nelze ho na nû redukovat spoleãenské faktory mu dávají smûr. Svût je, stejnû jako jiï mnohokrát v minulosti, na poãátku hlubokého civilizaãního pfielomu plného nejen pfiíslibû, ale také váïn ch hrozeb. A stejnû jako jiï mnohokrát v minulosti i tentokrát existuje reálná moïnost pozitivního v chodiska. O tom ãeská sociální demokracie nepochybuje. Je si v ak vûdoma, Ïe k tomu, aby tento civilizaãní pfielom slouïil zájmûm irok ch vrstev spoleãnosti, je nutné mnohé uãinit a je k tomu pfiipravena. Pro âeskou republiku je Ïivotnû dûleïité, aby ve své politice vycházela z co nejpfiesnûj ího poznání svûtového v voje tûchto procesû a trendû jako nutného základu pro pravdivé zhodnocení vlastního postavení a moïností. Dnes jiï jasnû vidíme, Ïe nelze vystaãit s prostou pfiedstavou na eho návratu do Evropy, v níï bez vût ích problémû uplatníme svûj vlastní potenciál a pfiednosti. Naopak, ãeská spoleãnost potfiebuje politickou sílu, která by jí nabídla dûvûryhodn projekt vlastní osobitosti a smysluplné budoucnosti v mûnícím se svûtû. Na e spoleãnost potfiebuje vizi své budoucnosti. To je úkol, kter stojí pfied sociální demokracií. 3.1. Informaãní revoluce: vize a realita PrÛmyslová spoleãnost v té podobû, jakou znaly dne ní star í generace a fiada pfiedchozích generací se pfied na ima oãima postupnû mûní na spoleãnost, v níï jednu z hlavních rolí hrají informace a znalosti. Na rozdíl od minulosti v ak rychleji mizí prostorové bariéry propojené informaãní, komunikaãní a mediální technologie pokr vají celou zemûkouli a pronikají do v ech koutû. âasová bariéra se stále více pfiibliïuje k nule informace se po sítích pfiená ejí témûfi okamïitû, neustále se zvy uje rychlost jejich zpracování. Vzniká globální informaãní infrastruktura, která zpracovává a pfiená í stále vût í mnoïství dat a informací. Centra, vznikající v jejích uzlech, nab vají a jiï nyní vyuïívají schopnost shromaïìovat a vytváfiet neobyãejn objem znalostí a pfiemûàovat je na v znamnou spoleãenskou sílu. Propojení informaãních, komunikaãních a mediálních technologií vede ke vzniku nov ch podnikatelsk ch odvûtví, která budou v nejbliï ích desetiletích sehrávat klíãovou úlohu v ekonomice. Prototypem takové technologie je dne ní Internet. Na dal í roz- 11
víjení a vyuïití tûchto technologií soustfieìují své úsilí desítky velk ch nadnárodních spoleãností a tisíce stfiedních a mal ch podnikû ve v ech ãástech svûta. Pfiedpokládá se, Ïe budoucí technologie tohoto typu budou více ãi ménû vyuïívat v echna odvûtví prûmyslu a sluïeb. JiÏ dnes napfi. biotechnologie a genetika pfiiná ejí zcela nové moïnosti v zemûdûlství a ve zdravotnictví. Spolu s nimi v ak pfiiná ejí i ãetné etické problémy, které dosud lidstvo nefie ilo a které ho mohou potenciálnû i ohroïovat. Lze oãekávat vznik nov ch technologií v roby a zcela nov ch druhû v robkû, nové formy marketingu a obchodu, jejichï pfiedzvûstí je dne ní elektronick obchod, nové zpûsoby organizace a fiízení podnikû (jejich moïnosti naznaãují dne ní snahy o bezskladové zásobování a v robu, decentralizaci podnikatelsk ch jednotek smûrem k uïivateli, vyuïívání manaïersk ch informaãních, fiídících a rozhodovacích systémû ãi managementu znalostí). UÏ dnes se mûní charakter práce lidí vtaïen ch do informaãní revoluce (práce na dálku a v mezinárodních t mech, jejichï ãlenové v rûzn ch zemích jsou informaãními a komunikaãními technologiemi propojeni v celosvûtovém mûfiítku). Mimofiádnû v znamné je vyuïívání informaãních a komunikaãních technologií k pohybu finanãního kapitálu prakticky okamïitû po celém svûtû. Na jedné stranû rozpad prostorov ch iãasov ch barier, vyuïívání znalostí a pfienosu informací i vytváfiení globální informaãní infrastruktury pfiiná í nové moïnosti rozvoje pfiirozen ch informaãnûkomunikaãních a sociálnûkulturních mikroregionû i pfiirozen ch spádov ch regionû, vytváfií pfiedpoklady pfiekonávání nadmûrné urbanizace a umoïàuje rozvoj identity venkovsk ch místních komunit. Tím otevírá i nové moïnosti rozvoje demokracie, decentralizace rozhodování, racionalizace a decentralizace státní správy a rozvoje samosprávy, demokratické kontroly moci, rozvoje obãanské spoleãnosti a zapojení obãanû do správy a kontroly vûcí vefiejn ch. Na druhé stranû koncentrace informaãních technologií dává tûm, kdo jimi disponují, obrovskou moc, která mûïe b t, a také uï je, zneuïívána k mnohem sloïitûj ím a rafinovanûj ím zpûsobûm ovládání lidí i spoleãnosti. Zásadnû nov m kulturním fenoménem, kter nabízí fiadu pfiitaïliv ch technologick ch a ekonomick ch moïností, ale kter je také nutno chápat jako kulturní a politickou hrozbu, je moïnost vytváfiení nepfiijatelné podoby smy leného, virtuálního svûta. Nové technologie sice posilují moïnost, Ïe se ãlovûk stane aktivním producentem zboïí, sluïeb, informací i zábavy, vytváfiejí v ak také nebezpeãí, Ïe bude pouze pasivním a snadno ovladateln m konzumentem informací. V dûjinách lidstva nejde o naprostou novinku, neboè takov ch pfiípadû bylo více. Novinkou není ani hrozba zneuïití tûchto technologií masovou manipulací my lením lidí. V nastávající éfie by ov em nekontrolovaná moc masovû mediálních technologií mohla vytváfiet hrozbu vzniku médiokracie. Zdá se b t nesporné, Ïe informaãní revoluce bude mít obrovské ekonomické, sociální, politické a kulturní dopady a stane se dûleïit m ãinitelem jiï zmiàovan ch civilizaãních zmûn. Pro nástup informaãní revoluce bylo charakteristické, Ïe v nejvyspûlej ích zemích v minul ch desetiletích pfiedcházel informaãní revoluci pfiechod od prûmyslové k po-prûmyslové (postindustriální) spoleãnosti, ke spoleãnosti sluïeb, kde odvûtví sluïeb - tzv. terciární sektor - se na poãtu pracovníkû v národním hospodáfiství podílí jiï více neï ze dvou 12
tfietin. Nyní stojí tyto zemû na prahu dal í fáze pfiechodu informaãní revoluce, která je spojena se vznikem spoleãnosti znalostí spoleãnosti intelektualizované práce, pro jejíï ekonomiku budou charakteristické intelektualizované sluïby tzv. kvartérní sektor, zahrnující zejména odvûtví sluïeb souvisejících s potfiebami intelektuálního a fyzického rozvoje ãlovûka (informatiky, vûdy, vzdûlávání a zdravotní péãe). Ve v robních odvûtvích, zejména v prûmyslu, prudce rostou intelektualizované sluïby. Vedle vlastníkû kapitálu se tím zvy uje úloha vlastníkû mozkû, jejichï správná stimulace a motivace se stává mimofiádnû dûleïitou a patrnû povede k tomu, Ïe se zv í jejich úloha i pfii rozdûlování hospodáfisk ch v sledkû a pfii rozhodování. Rozvoj tûchto intelektualizovan ch sluïeb (kvartérního sektoru) jde ve svûtû dvûma cestami. Neoliberální cestou ãistého kapitalistického trhu a cestou sociálnû trïní, orientovanou na ochranu a tvorbu Ïivotního prostfiedí cestou cestou sociálního státu. Neoliberální cesta ãistého trhu, prosazovaná zejména v USA, smûfiuje k potrïnûní itûchto sluïeb. Rozvoj nûkter ch terciárních sluïeb jednoduchého typu vede k narûstání potfieby nekvalifikované práce, kterou pfiemûàuje na práci nejhûfie placenou, nejhûfie sociálnû a zdravotnû poji tûnou a nejhûfie pracovním právem chránûnou. Prohlubuje se tak polarizace úrovnû Ïivota mezi bohat mi a chud mi aï na samu mez nejen v jeho kvalitû, ale i v jeho délce. SociálnûtrÏní cesta, prosazovaná zejména v Evropské unii, se snaïí tyto rozdíly udrïet v únosn ch mezích. Rozvíjí tyto sluïby na principu solidarity, tj. pfieváïnû jako sluïby vefiejné. Ve v robních odvûtvích jí rozmach tûchto intelektualizovan ch sluïeb otvírá nové obzory spolurozhodování a spoluvlastnictví zamûstnancû hospodáfiské demokracie (zkracování pracovní doby se v Evropû dlouhodobû uskuteãàuje pfieváïnû bez sniïování mezd, naproti tomu tlak ãistého trhu na individuálnû krat í pracovní úvazky znamená i krat í mzdu). Dlouhodobé tendence ve v voji nejvyspûlej ích ekonomik svûta ãistû trïní ekonomiky USA a vyspûlého jádra sociálnûtrïní Evropské unie naznaãují, Ïe dochází dlouhodobû k rychlej ímu rûstu produktivity práce právû v sociálnûtrïních ekonomikách EU, kde patrnû v znamnou roli hraje motivaãní pûsobení sociální soudrïnosti. Oslabení prvkû sociálnûtrïní ekonomiky by tak mohlo znamenat váïné problémy, neboè programy EU zamûfiené na zachycení v voje technické a informaãní revoluce (zejména zv enou podporou v zkumu, nov ch technologií a rozvoje vzdûlávání) vyïadují aktivní a motivovanou pracovní sílu. Specifick m rysem âeské republiky a dal ích transformujících se zemí stfiední a v chodní Evropy je, Ïe v nich obû fáze tohoto v voje pfiechodu ke spoleãnosti slu- Ïeb a poté ke spoleãnosti znalostí probíhají v podstatnû krat í dobû, coï mûïe b t zárodkem sociálních pnutí. Proto nemûïe politika âeské republiky pouze napodobovat politiku vyspûl ch zemí, ale musí ke spoleãnému cíli hledat specifické pfiístupy. Zaãlenûní âr do sociálnûtrïního modelu Evropské unie má velk v znam pro souãasn a budoucí v voj âeské republiky. âr to umoïàuje vytvofiit prostfiedí sluãitelné s prostfiedím ve státech Evropské unie a zaãlenit se do evropského ekonomicko-politického komplexu, kter mûïe v znamnû ovlivàovat globalizaãní procesy v souãasném svûtû. 13
3.2. Globalizace: pfiísliby i hrozby Druhou podstatnou stránkou nynûj ího v voje je celosvûtové v razné propojení nejen technologií, ale i ekonomik. Vedle celosvûtové tvorby, ífiení a vyuïití informací je to celosvûtové roz ífiení obchodu zejména elektronického a zejména celosvûtov (globální) pohyb kapitálu, a tím v koneãném dûsledku propojení v ech ekonomik do celosvûtové globální ekonomiky, kde národní ekonomiky se stávají silnû závislé nejen na tom, co se dûje v jejich bezprostfiedním okolí, ale i na v voji v celosvûtovém mûfiítku. Pfiedpokladem je mezinárodní liberalizace nejen trhû zboïí a sluïeb, ale novû i liberalizace trhû v robních faktorû kapitálu a práce. Ekonomická globalizace pfiitom probíhá nerovnomûrnû. JiÏ dnes je realitou globalizace finanãního trhu. Odhaduje se, Ïe kaïd den dochází na svûtovém finanãním trhu k operacím v rozsahu 1,8 trilionû americk ch dolarû, z ãehoï 90 % má spekulaãní povahu. To ãiní svûtov finanãní trh nesmírnû zraniteln m. Trh zboïí je totiï pfieváïnû regionální (zhruba 80 % zahraniãního obchodu zemí EU pfiipadá na vnitfiní evropsk trh, podobnû je tomu v USA) a trh práce je pfieváïnû národní, migrace kromû migrace mozkû a práce mozkû na dálku je omezována. Globalizace pfiiná í nové, dfiíve netu ené moïnosti. Je tû nikdy dfiíve nedisponoval svût tolika vûdomostmi, takov m bohatstvím kapitálu a nebyl tak v konn. Globalizace se neomezuje pouze na ekonomickou sféru, i kdyï zde se projevuje nejv raznûji. Pfiesahuje hranice vyspûl ch státû, vtahuje do procesu zmûn v echny oblasti souãasného svûta a v echny sféry spoleãenského Ïivota a ve sv ch koneãn ch dûsledcích idoslova kaïdého jednotlivce. K propojování svûta pfiitom dochází pfiedev ím pûsobením ekonomick ch sil a rozvojem vûdy a techniky, ífiením a vzájemn m pronikáním kultur. Hnací a vedoucí silou globalizace je nûkolik stovek nejvût ích nadnárodních korporací, jejichï roãní obrat je nejednou vût í neï hrub domácí produkt nûkter ch státû stfiední velikosti. Nadnárodní spoleãnosti ovládají zhruba dvû tfietiny svûtového obchodu. Tyto korporace mûní charakter svûtového trhu, pfiemûàují jej na svûj vnitropodnikov trh a mají tendenci vytlaãovat z nûj volnou soutûï. I kdyï si pfiitom ostfie konkurují, je prostor pro soutûï mezi nimi trvale zuïován jejich dal ími fúzemi. Pfiitom jsou v sledky této soutûïe stále více ovlivàovány i vyuïíváním dumpingov ch praktik, rozmísèováním v robních faktorû do levn ch rájû mzdov ch idaàov ch. Tím v ím tyto korporace posilují monopolní tendence. Za tûchto podmínek se svûtov trh proto stále více stává trhem nerovn ch subjektû s nerovn m pfiístupem do sítí nadnárodních spoleãností (navzdory formální liberalizaci tûchto trhû) a s nerovn mi cenami. Nadnárodní spoleãnosti ov em nejsou zcela nenárodní obvykle si vytváfiejí úzké vazby spolupráce s domovsk m státem nebo s hostitelsk mi státy. SnaÏí se své zájmy prosazovat vûãi jednotliv m státûm i mezinárodním mezivládním i celosvûtov m organizacím. Globalizace kapitálov ch trhû ve spojení s bezprecedentním rozvojem nadnárodních spoleãností pfiitom patrnû pfiedstavuje epicentrum globalizace i jejího základního rozporu co nejvût í deregulace kapitálu pfii maximalizaci monopolizaãních tendencí a tedy itendencí k co nejvût ímu omezování volné soutûïe. Tento rozpor v ak není pasivním neodvratn m dûsledkem technické informaãní revoluce ta mu jen dává kfiídla, rychlost a rozmûry zatímco smûr udávají uvedené spoleãenské faktory pfiedev ím deregulace nadnárodních spoleãností. 14
Jedním z dûsledkû globalizace v neoliberálním pojetí je pak extrémní nerovnost a stále rozsáhlej í pfiesuny bohatství ve prospûch kapitálu pfiiná í velk rûst bohatství men iny na úkor chudnoucí vût iny, dlouhodobou nezamûstnanost a vznik nov ch forem moci spojen ch s nov mi tíïiv mi druhy závislosti i odcizení. RÛst produktivity práce je ve vût inû vyspûl ch zemí provázen hromadnou nezamûstnaností a nadnárodní kapitál ve spojení s neoliberálními politick mi silami se i zde snaïí odbourávat sociální práva a zákony na ochranu práce (pod heslem flexibility pracovního trhu) i Ïivotního prostfiedí. Zostfiují se jak rozpory mezi zv hodàovan mi a znev hodàovan mi spoleãensk mi skupinami uvnitfi jednotliv ch státû a národních spoleãností, tak rozpory mezi bohat mi a chud mi státy a prohlubuje se polarizace mezi uveden m bohatstvím a bídou. Polarizace bohatství a bídy dosáhla nevídan ch rozmûrû. V souãasné dobû Ïije ve svûtû více neï miliarda lidí za ménû neï jeden dolar dennû a tfii miliardy za ménû neï dva dolary dennû. Na opaãném pólu nejbohat ích 225 lidí na í planety kontroluje majetek, kter se rovná roãnímu pfiíjmu 47 % svûtové populace. Tfii nejbohat í lidé svûta mají vût í majetek neï 600 milionû lidí nejchud ích zemí svûta. Pfiíliv zahraniãního kapitálu z vyspûl ch do ménû vyspûl ch zemí pûsobí-li v souladu s jejich zájmy mûïe za pfiízniv ch okolností roz ífiit jejich zdroje investování i znalosti a zku enosti a tím urychlit jejich technick a ekonomick rozvoj, jak se to v posledních letech projevovalo iv nûkter ch zemích stfiední a v chodní Evropy. V soutûïi o získání zahraniãního kapitálu v ak dochází k tomu, Ïe se málo a stfiednû vyvinuté zemû nezfiídka podbízejí pfiíslibem nízk ch daní, mezd a sociálních v dajû. Navíc nadnárodní spoleãnosti mohou prostfiednictvím sv ch vnitropodnikov ch celosvûtov ch cen repatriovat nejen zisk, ale i danû ãi jiné nákladové poloïky. Zahraniãní investofii tak vedle nákladû na mzdy (které jsou ve srovnání s vyspûl mi zemûmi nízké) mohou nést jen malou ãást nákladû, spojen ch s investováním, protoïe dal í v znamnou ãást nákladû (nejen infrastrukturálních) kryjí hostitelské státy. To mûïe vést jednak k rostoucím obtíïím technické, vzdûlávací a bezpeãnostní infrastruktury hostitelsk ch zemí, jednak k oslabování poptávkové stránky jejich ekonomiky. Z globálního hlediska vede cel tento v voj k v sledku, kter je asymetricky posunut ve prospûch vyspûlej í zemû (odkud pfiichází kapitál). Také ménû rozvinutá zemû v ak v této politice získává. Podstatná v ak je dûlba tohoto získaného efektu a jeho alokace zda a v jaké mífie slouïí k rozvoji ménû rozvinut ch zemí. Je moïné vysledovat tendenci k tomu, Ïe neoliberálnû pojatá globalizace také vede k ohroïení demokracie uvnitfi spoleãností, v mezinárodní rovinû pak ke zvy ování napûtí a rizika konfliktû. âím je spoleãnost celkovû chud í, tím relativnû men í jsou její zv hodnûné vrstvy, které pak ãasto mají snahu udrïovat svoji pozici násilím. Nadnárodní korporace smûfiují k tomu pfiekonat závislost na území, na nûmï pûsobí, a proto neváhají se okamïitû stahovat ze zemí, které povaïují za nev hodné a ponechávají místním vládám a lidem starost o fie ení následkû. V mezinárodním mûfiítku pak nejsilnûj í zv hodnûné zemû mají tendenci pfierozdûlováním sfér vlivu dále posilovat své geopolitické pozice na úkor jin ch. Zcela novou skuteãností je, Ïe finanãní globalizace pfievládá nad v emi formami aktivit a souãasnû to, Ïe nadnárodní propojování ekonomik pfiedbíhá integraci politickou. Prudce rostou krátkodobé kapitálové operace spekulaãní povahy, které ztratily jakoukoli souvislost s obchodem zboïím nebo sluïbami. Tyto krátkodobé, zejmé- 15
na mûnové transakce, dnes tvofií naprostou vût inu svûtov ch kapitálov ch tokû na jeden dolar reálné smûny pfiipadá dnes 40 dolarû finanãních transakcí a jsou siln m faktorem nestability a nejistoty, pro kter se dnes ãasto hovofií o kasínovém kapitalismu. Tyto transakce sk tají pfiíleïitost k ziskûm mimofiádnû pfiesahujícím rentabilitu jak chkoliv investic do v roby. V dûsledku toho dochází k nebezpeãn m hospodáfisk m otfiesûm s velkou niãivou silou, zároveà znamenajícím brutální sociální regres, kter ãasto znehodnocuje desetiletí pokroku cel ch kontinentû. Nadnárodní finanãní kapitál, rozhodující síla ekonomické globalizace, se vymaàuje z pout ekonomick ch, sociálních a právních norem, na nichï demokratické politické spoleãnosti zakládají svou existenci. Ekonomika se globalizovala, zatímco politika pfieváïnû zûstává v národním rámci. Jsou tak ohroïeny podmínky, na nichï aï dosud spoãívala evropská sociální demokracie. Ta se zrodila v národním rámci, utkala se s národním kapitálem a v národním boji proti selhávání trhu a za sociální práva vybudovala svou autoritu i svûj vliv. Prosazovala své ideje a uskuteãàovala reformy vãetnû vytvofiení sociálního státu, regulujícího trh a omezujícího sociální nespravedlnost v zákonném rámci podfiízeném verdiktu obãanû. Takov pofiádek je nyní napadán nadnárodním finanãním kapitálem na í epochy. Globalizace pfiispívá k polarizaci jiï existujících globálních problémû a vyostfiuje je, namísto toho, aby je tlumila. K tûmto jiï existujícím problémûm patfií nezvládnutá populaãní exploze v zemích Jihu a naopak stárnutí a poãínající vymírání obyvatelstva ve vyspûl ch zemích. Patfií sem také narûstání velkomûst zejména v rozvojov ch zemích, tzv. slumová urbanizace, která zpûsobuje sociální destrukci. Dále se zrychlují procesy niãící biosféru, jako jsou zneãi Èování mofií, niãení tropick ch pralesû a biofondu planety, skleníkov efekt, sílící nedostatek pitné vody, zrychlené ãerpání neobnoviteln ch zdrojû a krize odpadového hospodáfiství. Zpomaluje se tempo, ba nûkdy zcela obrací smûr emancipace nejchud ích národû, zejména jejich Ïen a nastupujících generací. Zesilují migraãní tlaky, které mohou destabilizovat i ekonomicky vyspûlé zemû a podnûcovat v nich vlny nacionalismu a rasismu, jimï mohou podléhat zejména vrstvy nezamûstnan ch a patnû placen ch. Toho v rostoucí mífie zneuïívají populistické, nacionalistické a fundamentalistické ideologie a hnutí k destabilizaci demokratick ch systémû a k zadrïování integraãních trendû, které jsou nezbytnou podmínkou aktivního politického fie ení globalizaãních rozporû. RovnûÏ sílí terorismus, organizovan zloãin, uïívání drog, epidemicky se ífií nové nemoci jako je AIDS. Neoliberální pfiístup ke globalizaci Ïene svût ke globálním ekonomick m krizím ke globálnímu selhávání trhu jak to dokazuje v voj v posledních desetiletích. Ekonomické krize, které vznikaly v posledních desetiletích od sedmdesát ch letech v Latinské Americe a v devadesát ch letech minulého století ve stfiední a v chodní Evropû byly pfiedev ím dûsledkem neoliberální, takzvané okové strategie deregulace resp. transformace netrïních (administrativnû fiízen ch) ekonomik na trïní ekonomiky (podle doktríny tzv. Washigtonského konsensu vypracovaného pod dohledem MMF, jehoï jádrem byla okamïitá liberalizace, co nejrychlej í privatizace a pfiísná restrikce poptávky). Tato strategie se v uveden ch ménû (stfiednû) vyspûl ch ekonomikách se zaostávající úrovní produktivity práce opírala o okamïitou liberalizaci zahraniãního obchodu a snaïila se jejich konkurenãní zpûsobilost s vyspûl mi zemûmi udrïet pfiedev ím nízkou cenou a nízkou mzdou. NevyuÏila tak zku eností hospodáfi- 16
ského zázraku, dosaïeného pfii deregulaci pováleãné západní Evropy, kter byl zalo- Ïen pfiedev ím na aktivní mikroekonomické politice podpory konkurenceschopnosti podnikû a na postupném procesu deregulace. Podobn m smutn m pfiíkladem takové politiky byla také asijská finanãní krize (v letech 1998 2000) vyvolaná pfiedev ím tlakem spekulaãního kapitálu na stfiednû vyspûlé asijské ekonomiky v podmínkách deregulace jejich kapitálov ch trhû. Podle odhadû odàala svûtové ekonomice kolem dvou bilionû dolarû a fatálnû po kodila nûkteré ekonomiky s dlouhodob mi následky i na jejich politick v voj. Globální ekonomická krize vyúsèuje v zostfiování globálních rozporû zejména mezi bohat m Severem a chud m Jihem. Místo pfiekonávání pfiíãin tûchto rozporû dochází spí e k jejich eskalaci aï po snahy o jejich násilná fie ení ozbrojen mi konflikty, a to na obou pólech. Neoliberální pfiístup ke globalizaci Ïene svût k ústupu od dodrïování norem ochrany Ïivotního prostfiedí, k lokálnímu ekologickému sobectví a ke globálnímu ekologickému ohroïení, jehoï intenzita se viditelnû zvy uje. 1Pokud by globalizace pokraãovala dosavadním smûrem, pak by její dûsledky mohly mít katastrofální následky na dal í v voj celého svûta. Jak konstatovala Socialistická internacionála, je velk m paradoxem tohoto historického období, Ïe lidstvo nemûlo nikdy pfiedtím tolik moïností v boji s odvûk mi problémy jako jsou nerovnost, hlad, nemoci, nebo nedostatek vzdûlání. Tyto moïnosti se v ak v souãasnosti vyuïívají nikoli k pfiekonání existujících rozdílû, ale k jejich dal ímu prohlubování. 3.3. Na e odpovûì: posílení demokracie, smí ené pûsobení trhu a státu, mezinárodní spolupráce a regulace Globalizace je historicky otevfien m procesem, kter staví pfied v echny politické síly naléhavou otázku, jak postoj k ní zaujmout a jak na ní reagovat. R sují se dva základní pfiístupy, neoliberální a sociálnûdemokratick. Neoliberální pfiedstava chápe postupující globalizaci jako Ïiveln proces, kterému se má politika (stát) pasivnû pfiizpûsobovat a spoléhat pfiedev ím na pûsobení trhu. Pasivnû pfiijímá proces globalizace ve v í jeho rozpornosti. Nenabízí pozitivní vizi budoucnosti. Jinak tomu ani nemûïe b t, neboè trh Ïádnou vizi nemá. Trh se nepostará o plnou zamûstnanost ani nehledá cesty k sníïení vysoké míry nezamûstnanosti, nepostará se o udrïiteln rozvoj nebo o sociální spravedlnost. Trh nevyfie í problémy, plynoucí z ekonomické nerovnosti mezi Severem a Jihem. Trh sice prokázal a nadále prokazuje svûj v znam, je v ak pouze nástrojem, a nikoliv samoúãeln m cílem. Sociálnûdemokratick pfiístup vychází z toho, Ïe globalizaci je moïné a potfiebné usmûràovat. Sociální demokracie proto povaïuje za nutné vyuïít moïnosti, které globalizace poskytuje, a zároveà úãinnû vystupovat proti hrozbám, které ji provázejí. Sociální demokracie odmítá svût, v nûmï se za pokrok povaïuje nekontrolovaná vláda trhu. Dosavadní pûlstoleté zku enosti ukazují, Ïe historicky selhaly a opakovanû selhávají obû krajní cesty jak ãistû trïní, tak centrálnû plánovaná ekonomika. Pro dosaïení vy í produktivity jako hlavního pfiedpokladu nové spoleãnosti spoleãnosti znalostí i pro její dal í rozvoj mûïe b t úspû ná pfiedev ím modernizovaná sociál- 17
nûtrïní ekonomika, zaloïená na smí ené, harmonicky vyváïené úloze trhu a státu, a to zejména pfii koordinaci ekonomick ch ãinností, pfii rozdûlování a pfierozdûlování jejich v sledkû i ve vyuïívání plurality vlastnick ch forem kapitálu vãetnû harmonického partnerství vefiejného a soukromého sektoru. Míra a tvar tohoto vyvaïování se musí trvale modernizovat, protoïe se budou mûnit i hlavní hnací síly a faktory rûstu produktivity a ekonomiky. Ve vznikající spoleãnosti znalostí se patrnû kyvadlo vyváïené úlohy neviditelné ruky trhu a viditelné ruky státu bude spí e opût posunovat ke zv ení úlohy viditelné ruky státu, a to zejména na nadnárodní úrovni (nadstátní regulace), protoïe trh v mnohém selhává jiï nejen na národní, ale stále více na nadnárodní, globální úrovni. Pfii zvy ování produktivity budou vedle kapitálu stále vût ím v robním faktorem znalosti a tím bude v podnicích narûstat, vedle vlastníkû kapitálu, také úloha vlastníkû mozkû, produkujících znalosti. Sociální demokracie bude proto prosazovat zvy ování spoluúãasti zamûstnancû i pfii rozhodování a rozdûlování v sledkû. Bude prosazovat úlohu solidarity proti individuálnímu nákladu a v nosu tak, aby dlouhodobû byla pfiekonávána souãasná prohlubující se polarizace mezi bohat mi a chud mi sociálními skupinami i zemûmi a aby nepfierûstala ido vzdûlávání nebo do péãe o zdraví ãlovûka ãio dûstojné stáfií. Sociální demokracie varuje pfied Ïiveln m v vojem globalizace. Klade dûraz na posílení mezinárodní spolupráce, vyslovuje se pro kontrolu a regulování globalizaãních procesû. Smí ené pûsobení trhu istátu a nadstátní regulace je ve spoleãném zájmu v ech zemí svûta, protoïe jedinû tak lze odvrátit hrozbu katastrofického v voje. Je nad síly jednotliv ch státû snad s v jimkou tûch nejvût ích aktivnû ãelit negativním dûsledkûm globalizace. Naléhav m poïadavkem je hledat cesty k jejich omezení na základû soustfiedûného, dlouhodobého a programovû zamûfieného mezinárodního úsilí a rozvinuté mezinárodní spolupráce. Sociálnûdemokratické hnutí má pfiedpoklady, aby se stalo hlavní politickou silou, která zformuluje politiku k úãinnému usmûrnûní globalizaãních procesû v 21. století. Sociální demokracie 21. století musí nabídnout nejen ekonomickou, ale téï demokratickou a sociální vizi svûta, do nûhoï vstupujeme. Vychází z poznání, Ïe existuje spojitost mezi prosperitou jednotliv ch zemí a mezi obecnou úrovní demokracie a lidsk ch práv, zdravím a vzdûláním lidu. Proti dominujícímu neoliberálnímu nepofiádku musí proto sociální demokraté formulovat a postupnû prosazovat svûtov politick, ekonomick, sociální a ekologick solidární a demokratick vefiejn pofiádek. Snahám o oslabování nebo i opou tûní zásad sociálního státu na národní úrovni musí sociální demokracie aktivnû ãelit rozvíjením jeho zásad i na nadnárodní a dlouhodobû i na globální úrovni. 3.3.1. Posílení demokracie rozvíjením humanistického rozmûru a demokratického charakteru informaãní revoluce Sociální demokracie vychází z toho, Ïe Ïádn pokrok a Ïádn trvale udrïiteln rozvoj nelze udrïet tam, kde neexistuje demokracie. Demokracie znamená právo obãana mít vliv na utváfiení politiky, na její zmûnu, a právo rozhodovat o stfiídání moci. Demokracie téï znamená právo zvolit strany, které budou prosazovat politiku ekonomického rozvoje, prospívající v em sociálním skupinám a rozvíjet systém, kter nebude ohroïen sociální nerovností a korupcí. Demokracie znamená téï spolurozhodování zamûstnancû v podnicích. 18
Sociální demokracie bude prosazovat vyuïití v sledkû informaãní revoluce k prohloubení vzdûlání, demokracie a míru. Sociální demokracie povaïuje za svûj úkol uplat- Àovat závûry Lisabonské konference nejvy ích pfiedstavitelû EU z roku 2000 a iniciativy e-europe, které vyz vají k rozvíjení procesû informaãní demokracie. Rozvíjení nové informaãní gramotnosti pro kaïdého, digitální gramotnosti, procesû anal zy a syntézy informací se stává nezbytností. Vytvofiení podmínek rovného pfiístupu k informaãním zdrojûm umoïní, aby se informace nestala manipulaãním nástrojem sobeck ch zájmû elit. iroké uplatnûní informaãních technologií ve kolství, v celoïivotním vzdûlávání nechè je obranou proti tûmto hrozbám. Omezování pfiístupu k informacím informaãní segregace je naopak omezením demokracie, omezením práva na vzdûlání a omezením svobodného rozvoje kaïdého obãana. Informaãní gramotnost pro kaïdého je ipfiedpokladem, aby se EU stala nejvíce konkurenceschopnou ekonomikou, zaloïenou na znalostech, ekonomikou, která je schopna dosahovat udrïitelného rozvoje s vût ím mnoïstvím a lep ími pracovními místy a s vût í sociální soudrïností.taková gramotnost je i nástrojem nového svûta spolupráce. Sociální demokracie bude usilovat o odstraàování prostorov ch, technick ch, ekonomick ch, právních a vlastnick ch bariér vzdûlání a vyuïívání informací: propojené informaãní, komunikaãní a mediální technologie musí pokr vat celou zemûkouli a pronikat do v ech koutû. Sociální demokracie vyuïije plo ného ífiení informaãních technologií k dal ímu rozvoji demokracie ve spoleãnosti a k racionalizaci vefiejné správy. Informaãní a komunikaãní technologie dávají vynikající a levn nástroj k co nej ir ímu zapojení obãanû do správy a kontroly vûcí vefiejn ch. 3.3.2. Globalizace, mezinárodní spolupráce a solidarita Cílem sociální demokracie je vytváfiet civilizovan svût zaloïen na principech demokracie, práva, sociální spravedlnosti a solidarity. Sociální demokraté musí b t mluvãími spoleãenské inovace a iniciátory aktivizace mlãící vût iny. ada zodpovûdn ch politikû a vûdcû se shoduje v tom, Ïe pokud do procesû globalizace nebudou zaãlenûny principy udrïitelnosti rozvoje, sociální spravedlnosti a solidarity, neposune globalizaãní v voj svût dopfiedu, ale povede naopak k oslabení, ne-li ke zhroucení spoleãensk ch struktur. Sociální demokracie vychází z toho, Ïe globalizace mûïe posunout svût k neb valému pokroku a prosperitû. Ekonomicky, ekologicky a sociálnû pfiínosná v ak mûïe b t jedinû v pfiípadû, Ïe národní státy, jejich integraãní seskupení, mezinárodní organizace i obãanské spoleãnosti budou mít dostatek odpovûdnosti, energie a schopností, aby aktivnû ãelily zfietelnému deficitu chápání sociálních potfieb spoleãnosti i zfietelnému deficitu demokracie, spojenému mj. s pfiená ením rozhodovacích procesû z národních na anonymní nadnárodní úrovnû, kter zahrnuje i ústup od politického rozhodování vefiejné moci k pfiebujelému rozhodování trïních subjektû pfiedev ím nadnárodních korporací. Zvlá tû obtíïné bude zlomit dominanci zisku a jeho chápání jako rozhodujícího kritéria rozhodování o otázkách, pfiesahujících ãistû ekonomick rámec. Vyhlídka na zisk má nezastupiteln motivaãní v znam, nesmí se v ak vymknout kontrole. Kontrola ekonomiky vefiejnou mocí je proto podmínkou rozvoje pozitivních stránek globalizaãního procesu. 19