ZPRÁVY ÈESKÉ SPOLEÈNOSTI RUKOPISNÉ 3 Ød: VI ISSN 1213-9033 Prh, 1. èervn 2003
Obsh Èlánky Krel Nesmìrák: Struèná historie Èeské spoleènosti rukopisné... 49 Robert Jn Høebíèek: Nd skldbou O velikých bojéch køes n s Ttry II....52 Jiøí Urbn: Grfické koincidence v písmu sporných pmátek...63 Dn Mentzlová, Krel Nesmìrák: Rmschkov kronik obdob Rukopisù?...69 Jiøí Beránek, Jiøí Urbn: Nebeský, Alexndreid RKZ...72 Recenze...73 È l e n s k é z p r á v y...77 Drobné zprávy...80
Zprávy Èeské spoleènosti rukopisné VI/3 49 Struèná historie Èeské spoleènosti rukopisné K AREL N ESMÌRÁK V listopdu loòského roku jsme si pøipomnìli 70. výroèí zlo ení Èeské spoleènosti rukopisné, n jøe roku letošního 10. výroèí jejího obnovení. Osudùm historii Èeské spoleènosti rukopisné byly dosud vìnovány jen ètyøi práce. Pomìrnì nelichotivé zmínky 1) o ÈSR publikovl ve svém èlánku vìnovném historii rukopisného sporu Josef Koèí v roce 1969. Historii ÈSR do jejího rozchodu v roce 1952 zrekpitulovl její ktivní èlen 2) Krel Urbn v èlánku vydném v roce 1991. Dosud nejobsáhleji se její historii 3) i souèsnosti vìnovl Lucie Hrdilová. Koneènì v minulém èísle Zpráv pk tmosféru 4) vzniku ÈSR pøipomenul Rdomil Šolc. Pøedchùdci Myšlenku n vytvoøení spoleènosti, která by se zbývl obrnou npdných Rukopisù královédvorského zelenohorského, vyslovil jko první v souvislosti s tzv. Kuhovou férou Pvel Josef Šføík 15. dubn 1859: My, Èechové, nemáme, bohu el, ádného spojení, ádného centrum, ádné Èeské spoleènosti, ádných mu ù, kteøíby penìz pár let n to obìtovti mohli chtìli, by to vše sebrli. Mìl by se t obrn nšich pmátek sebrti, strá i nová, nebo ji mnoho psáno, co by tké ku vysvìtlení pøispìlo. Nová i strá: nebo ten spor není nový. Jistì netušil, e uplyne dlouhých 73 let ne jeho myšlenk dojde relizce. Ke vzniku spoleènosti sdru ující obránce zájemce o RKZ nedošlo ni z velkých Rukopisných bojù v letech 1886 1887. Definitivní teèkou, jím mìl být spor o RKZ umlèen, mìlo být Prohlášení o vyøešení otázky rukopisné tzv. Silvestrovský mnifest publikovné 31. prosince 1911 v Národních listech, podepsné 52 relistickými vìdci. Kroky obráncù, kteøí se v té dobì zktivizovli mezi nì tehdy ptøili pøedevším F. Kold, D. unkoviè J. Letošník, všk pøerušil I. svìtová válk. Význmným se stlo pøedevším vystoupení dvojnásobného rektor University Krlovy, filosof fysiolog profesor Frntišk 5) 6) Mreše. Poprvé se Mreš Rukopisù dotkl ji roku 1906. N jøe roku 1918 se pk stl èlenem tzv. rukopisné komise, která se mìl obrnou RKZ zbývt. Její èinnost byl všk smotným Mrešem pozstven, by nemohlo být jejích výsledkù zneu ito rkouskými úødy proti T. G. Msrykovi, jen v té dobì jednl v zhrnièí o smosttnosti èeských zemí. Znovu v rukopisné otázce vystoupil Mreš roku 1927, kdy npdl vìdecké 7) metody odpùrcù Rukopisù záhy se stl nejvìtší utoritou n poli novodobé obrny RKZ. Vedle Mreše ptøili k nejvýznmnìjším obráncùm té doby pøedevším Jn Vrzlík, Vldimír Zákrejs, Krel Andrlík, Ldislv Mtoušek, Václv Perek Krel Tøesk. Velkým pøínosem rukopisné obrnì byly práce Viktorin Vojtìch, profesor fotogrfie
50 Zprávy Èeské spoleènosti rukopisné VI/3 fotochemie UK, který provádìl v letech 1914 1927 1929 fotogrfický prùzkum RKZ, jeho výsledky potvrdily vysoké stáøí rukopisù z Vojtìch-odpùrce se stl 8) Vojtìch obránce. V letech 1926 1927 byl zlo en Rukopisný fond vìdecký, urèený k prozkoumání nìkterých otázek dosud sporných, dùle itých pro posouzení prvosti nší nejstrší pmátky rukopisné K Z rukopisu. Význmným poèinem fondu, jen se pozdìji stl 9) souèástí ÈSR, bylo poøízení jubilejního vydání RKZ. Zlo ení Èeskoslovenské spoleènosti rukopisné První jednání o zlo ení Èeskoslovenské spoleènosti rukopisné probìhlo 13. prosince 1931, kdy se v bytì profesor Mreše konl schùzk, n ní bylo rozhodnuto o vyprcování stnov získání úøedního schválení. Hlvním iniciátorem se stává JUDr. Václv Perek, který n zákldì stnov Èeskoslovenské stronomické spoleènosti vyprcovl první stnovy ÈSR podl pøíslušné ádosti. Ministerstvo vnitr pk dlo 10) schválení vzniku spoleènosti n vìdomí dopisem ze dne 26. øíjn 1932. Ustvující vlná hromd Èeskoslovenské spoleènosti rukopisné se konl 20. listopdu 1932 v Mìš nské besedì ve Vldislvovì ulici. Cílem novì zlo eného pøísnì nepolitického obènského sdru ení se stlo šíøení populrizování vìdeckého bádání o strodávných rukopisech kulturních vùbec, zvláštì pk o rukopisech slovnských, zejmén èeských. Èeskoslovenská spoleènost rukopisná v letech 1931 1939 Prvním pøedsedou ÈSR byl n ustvující vlné hromdì zvolen JUDr. Václv Perek. Poèáteèní období po zlo ení Spoleènosti bylo vìnováno pøedevším vnitøním zále itostem ÈSR, zèly se kont prvidelné schùzky, byly plánovány mo nosti vedení obrny Rukopisù. Význmným poèinem bylo nvázání kontktu s profesorem Viktorinem Vojtìchem, který se stl záhy èlenem ÈSR velmi brzy i jejím druhým pøedsedou. Spoleènost poøádl pøednášky, exkurse, shrom ïovl knihovnu vydávl periodický 11) èsopis Zprávy Èeskoslovenské spoleènosti rukopisné. V roce 1939 došlo i zlo ení odboèky ÈSR v Brnì, jejím hlvním iniciátorem byl morvský rcheolog Frntišek Adámek, pøedsedou odboèky se stl profesor Krel Absolon. Do pomìrnì slibnì se rozvíjejících ktivit ÈSR všk zsáhly události roku 1938 1939 posléze II. svìtové války, které pøirozenì problemtiku RKZ odsunuly n druhé místo. Po pohnutých událostech Mnichovských vydl v lednu 1939 spoleènost provolání 12) Èeskému národu v nìm pøipomíná národu RKZ, které v... hlubokém zklmání pokoøení byly zdrojem dávné trdice domácí, které v dobì poroby probudily jeho sebevìdomí obrodily všechen jeho kulturní ivot. Z toto provolání se Spoleènosti dostlo ndšeného podìkování èeského tisku i veøejnosti.
Zprávy Èeské spoleènosti rukopisné VI/3 51 Èeská spoleènost rukopisná v období Protektorátu (1939 1945) Èeskoslovenská spoleènost rukopisná, pøejmenovná po Mnichovu n Èeskou spoleènost rukopisnou, se sn il svou èinnost vykonávt i z války, le zejmén po roce 1941 její èinnost tkøk utichl. V lednu 1939 rezignovl V. Vojtìch ze zdrvotních dùvodù n pøedsednickou funkci v poødí tøetím pøedsedou se stl Ing. Vilém Götzl. Bìhem Protektorátu podnikli Nìmci 13) ødu útokù proti RKZ ; pøesto se Spoleènost pokoušel dále vyvíjet svoji ktivitu. Ze strny úødù jí všk byly kldeny rùzné pøeká ky. V roce 1940 se pøedsednictví ÈSR znovu ujl Viktorin Vojtìch, le po opìtovném zhoršení jeho zdrvotního stvu vykonávl pøedsednictví prkticky úødující místopøedsed Vilém Götzl. V kvìtnu 1941 pk pøichází zákz vydávání Zpráv, jen znmenl fktické utlumení èinnosti Spoleènosti, zejmén po nástupu Heydrichovì. Z ktivit se podøilo udr et jen korespondenèní styk pøíle itostné schùzky èlenù. Období po osvobození do nuceného rozchodu (1945 1952) První snhy o obnovení èinnosti Spoleènosti se dtují ji do jr 1945. První øádná vlná hromd se konl 11. listopdu 1945. Byly obnoveny prvidelné schùzky pøednášková èinnost. První komplikce se objevily pøi snze o obnovení vydávání Zpráv. Ty byly nejprve n nátlk úødù pøejmenovány n Obì ník, le vyšl jen dvì èísl vydávání bylo opìt zkázáno. Poté vycházely Zprávy jen v cyklostylovné podobì. Po roce 1948 nstl pro rukopisnou obrnu vyslovenì nepøíznivý ès. Po smrti pøedsedy Götzl v roce 1950, stnul v èele spoleènosti MUDr. Jn Hlávk. V roce 1951 pk došlo k vydání Zákon o dobrovolných orgniscích shromá dìních (68/1951 Sb.), jeho cílem bylo zredukovt poèet existujících spolkù. Spoleènost nemohl dále existovt jko smosttná orgnizce mimoøádná vlná hromd se dne 20. kvìtn 1952 rozhodl pro dobrovolný zánik ÈSR. Poslední schùze likvidèního výboru se konl 9. prosince 1952. V dobì svého zániku mìl Spoleènost 311 èlenù. Finnèní hotovost byl pøeveden státní pokldnì, knihovn rchiv ulo eny jko deponát v Archivu hl. m. Prhy. Obnov spoleènosti v roce 1993, souèsná èinnost Po zániku Spoleènosti udr ovli bývlí èlenové spoleènosti le i dlší zájemci o RKZ lespoò písemný, nìkteøí i osobní styk. Publikèní mo nosti rukopisné obrny byly prkticky nulové. K jistému obnovení zájmu o Rukopisnou problemtiku došlo v polovinì 60. let. V roce 1991 zlo il Ing. Jiøí Urbn, syn jednoho z význmných obráncù bývlého jedntele ÈSR Ing. Krl Urbn, nkldtelství Nekln, které vydlo mj. zásdní obrnné práce PhDr. Juli Enderse vydávlo Almnch rukopisné obrny. Urbn zároveò vytvoøil i Klub pøátel Rukopisù, prostøednictvím nìho se nvázly nové kontkty mezi zájemci o Rukopisnou problemtiku. Z inicitivy Klubu došlo 21. bøezn 1993 k zorgnizování obnovující vlné hromdy Èeské spoleènosti rukopisné v resturci U Zvonu v Prze-Košíøích. Èlenem Spoleènosti
52 Zprávy Èeské spoleènosti rukopisné VI/3 se stl mj. i èlen bývlé ÈSR Frntišek Svátek, jen tk zprostøedkovl právní kontinuitu. Vlné hromdy se zúèstnilo 12 osob, z pøedsedu obnovené Spoleènosti byl zvolen Ing. Jiøí Urbn. Èinnost souèsné Èeské spoleènosti rukopisné se zmìøuje jk n populrizci pozntkù o RKZ dlších sporných pmátkách, tk n vlstní bdtelskou èinnost. Konjí se prvidelné prcovní schùzky, poøádjí pøednášky, rozvíjí se internetové stránky. K význmnému poèinu ptøí i obnovení vydávání Zpráv jko registrovného periodik, n jejich stránkách lze nlézt detily o èinnosti ÈSR. Poznámky 1. Koèí, J.: Spory o Rukopisy v èeské spoleènosti. In: RKZ Dnešní stv poznání. Sborník Národního muze, C literární historie, 13/14, 1968/1969, str. 25 48. 2. Urbn, K.: Historie Èeskoslovenské spoleènosti rukopisné. Almnch rukopisné obrny 1991. Prh, Nekln 1992, str. 5 9. 3. Hrdilová, L.: Èeská spoleènost rukopisná. Historie souèsnost spolku. Diplomová práce. Opv, Ústv historie muzeologie. Filozoficko- -pøírodovìdecká fkult. Slezská universit 2000, 225 str. 4. Šolc, R.: Sedmdesát let Èeské spoleènosti rukopisné jubilejní vzpomínk pmìtník. Zprávy Èeské spoleènosti rukopisné VI/2 (1. prosince 2002), str. 29 33. 5. Tøesk, K.: Bojovník z vìdeckou kázeò. Zprávy Èeskoslovenské spoleènosti rukopisné I/13 (20. øíjn 1937), str. 13. 6. Mreš, F.: Nìmecká kultur její zk ené plody u nás. Pøehled 4, 1905/1906, str. 430 432, 450 452 470 471. 7. Mreš, F.: Vìdecké metody relismu, zvláštì v otázce Rukopisù. Prh, Mldá generce èeskoslovenské národní demokrcie 1927, 60 str. 8. Vojtìch, V.: Jk jsem dospìl ke zkoumání RKZ. Zprávy Èeskoslovenské spoleènosti rukopisné I/1 (15. èervn 1935), str. 34. 9. Krlík J. Seykor, V.: Rukopis královédvorský zelenohorský. Píseò pod Vyšehrdem. Milostná píseò krále Václv. Legend o sv. Prokopu. Libušino proroctví. Prh, Rukopisný fond vìdecký 1936, 274 str. 10. Dopis Ministerstv vnitr Dr. Perkovi ze dne 26.10.1932, è. j. 72528 (Archiv ÈSR, è. 4). 11. Nesmìrák, K.: Historie Zpráv Èeské spoleènosti rukopisné. Zprávy Èeské spoleènosti rukopisné VI/1 (1. èervn 2002), str. 21 23. 12. Èeská spoleènost rukopisná Èeskému národu. Zprávy Èeské spoleènosti rukopisné II/1 (28. únor 1939), str. 1 2. 13. Šohájek, J.: Rukopisná otázk z okupce. Obì ník Èeské spoleènosti rukopisné III/1 (1. únor 1946), str. 3 5. Nd skldbou O velikých bojéch køes n s Ttry II. ROBERT JAN HØEBÍÈEK V pøedminulých Zprávách ÈSR nlezli ètenáøi moji úvhu Dlimil, Pulkv bitv 1) u Olomouce ; jednlo se o jkýsi úvod k èlánku tomuto èlánkùm, je budou následovt ve Zprávách dlších. Proto t øímská dvojk v názvu pøítomného zstvení nd nejkrásnìjší skldbou královédvorského sborníèku stroèeské orální poesie, obvykle, velmi prkticky zcel nenále itì zvnou Jroslv. I dnes bych rád zopkovl, e nejsem školeným profesionálním historikem; bylo by ode mne proto drzé, kdybych své úvhy nzývl rozborem Jroslv. Osttnì ni
Zprávy Èeské spoleènosti rukopisné VI/3 53 formou nehodlám npodobovt historické rozbory, spíše se bude jednt o jkési fejetony, ve kterých spolu nhlédneme do kuchynì historikù, respektive do jednotlivých hrncù, v nich se pøiprvovlo poznání Jroslv z RK. Trvám tké n tom, e i pouèený lik smí vstoupit v pøípdì RK s historiky ve spor, to z jednoho zásdního dùvodu: Mnohdy stèí jen zdrvý rozum, by èlovìk mohl ukázt n logické rozpory interpretèní pøemety v rgumentci proti strobylosti RK nejen v oblsti historie, le i jzykovìdy osttních zúèstnìných vìdních disciplín. V minulém èlánku jsem to, myslím, dostteènì demonstrovl n pøíkldu F. M. Brtošov pøevráceného èi n hlvu postveného ètení jednoho z údjù Dlimilovy kroniky. Jroslv z RK se pùvodnì netìšil pøílišnému zájmu historikù, npøíkld Jroslv Goll 2) ve své slvné práci této skldbì vìnuje jen málo míst, vìtšinu svého díl vymezil Oldøichovi; èsem se všk situce obrátil zpìv O velikých bojéch køes n s Ttry se ukázl býti nejproblemtiètìjší skldbou RK. Nše úvhy v tìchto Zprávách tedy zdlek nejsou poslední; postupnì probereme tto témt: Jroslv, hrdin od Olomouce. V této oblsti hodlám ètenáøe seznámit se støièkým, 3) všk skoro zpomenutým øešením Hermenegild Jireèk, který nstínil mo nost, e se nejedná o Jroslv (Velikého) ze Šternberk, nýbr o Jroše ze Slivn èi Bušperk. Spolu s Jireèkem koneckoncù všemi historiky-odpùrci tké sdílím názor, e Jroslv ze Šternberk jko vítìz nd Ttry r. 1241 jkýsi ptrirch rodu nikdy neexistovl. Proto e se mnou si ledskdo z obce zstáncù strobylosti RK nebude souhlsit, bude jistì pøínosné, rozpoutá-li n stránkách Zpráv nebo v internetové konferenci o RKZ nìjká nová válk o Jroslv; svou výzbroj pro toto klání hodlám ètenáøùm pøedvést v dnešním pøíspìvku, èásteènì jsem si pøiprvovl terén ji minule, kdy jsem mimo jiné ukzovl (opìt zejmén s Jireèkovou pomocí), e ni Pulkv, s RK zhrub souvìký, nepøináší dokldy pro Jroslvovu existenci, èkoli se z to dlouho mìlo. Hostýnské události. Tìm se budeme vìnovt pøíštì. Povíme si, jké problémy pøináší tto èást zpìvu, bude øeè o jezuitských uèencích, povìstech o Ttrech, o Hostýnì jeho okolí o tom, jk si vypdl probíhl vpád Mongolù n Morvu. Svedeme bitvu o kplièku n Hostýnì (respektive o její stáøí) zmíníme tmní mriánskou úctu. Zpìv O velikých bojéch køes n s Ttry jko celek. Zde u hodlám pøinést nìjké vlstní novorozené pozntky o této skldbì. Zákldní myšlenk této èásti toti e skldb je kompilcí, nikoli pùvodním dílem, dále e jko celek rozhodnì není souvìká s opìvovnými událostmi byl ji mnohokrát vysloven; já jí byl všk ntolik uchvácen, e jsem trávil hodiny poèítáním spøe ek zkrtek, onglováním s veršíky kreslením tbulek, to doufám, e výsledek bude stát z to. Koneènì si projdeme i úvodní èást Jroslv, cestou potkáme i svtou Hedviku, dále vnuèku Michl Vsevolodovièe, Kublje Chán proslulého milionáøe Mrk Pol. Milion. Zprávy ÈSR nejsou nfukovcí proto si záhdnou prlelu díl Mrkov s nším RK podrobnì probereme v smosttném fejetonu. Prozkoumáme i dlší prlely, ty domnìlé i ty skuteèné. Je vidno, e uplyne mnoho vody, ne se dobereme konce nší práce; bych milé ètenáøe neumoøil u tímto úvodem, zènu rychle plnit plán.
54 Zprávy Èeské spoleènosti rukopisné VI/3 I. Minule jsem ukzovl, e nejstrší trdièní svìdectví o Jroslvovi ze Šternberk jko vítìzi nd Ttry, svìdectví Pulkvovo, se v této vìci ve skuteènosti nedá brát vá nì; Pøibík Pulkv, dvorní kronikáø císøe Krl IV., smíchl vpád kumánský (1253) ttrský (1241) tk dokonle, e vlstnì nevíme, kdy proti komu Šternberk bojovl; kronikáø dokonce ni neuvádí, jk se jistý vznešený Šternberk jmenovl, tk e jsme dospìli k závìru, e to byl první historicky dolo ený prvý Šternberk- Zdeslv, bojovník proti Kumánùm r. 1253. To bude ten Pulkvùv olomoucký kpitán. Bojù se koneckoncù mohl úèstnit i jeho syn, Jroslv Historicky Dolo ený. Dodejme, e Pulkv si stršlivý spletenec uvìdomovl, v dlší redkci své kroniky u obì události jk tk oddìluje vznešeného Šternberk opouští docel, proto e zmtky kolem jmén zjevnì nedokázl vyøešit. Dnes si uvedeme dlší podrobnosti. Tedy: první, kdo se psl ze Šternberk, je právì Zdeslv (popø. Zdislv); pøed polovinou 13. století se nzývl z Chlumce. On bránil Olomouc pøed Kumány, on vystvìl hrd podle tehdejšího obyèeje nzvný nìmecky Sternberg; jeho otec Diviš z Divišov mìl ještì dlšího syn Albert, o nìjkém tøetím potomkovi Jroslvovi není v historických prmenech ni zmínk. Zjímvé je, e Zdeslv je jmenován v prùvodu Václv I., to kdy se král vrcel r. 1241 z Morvy n podzim krátce pobyl v Hrdci (Králové). Zdeslv Šternberk se úèstnil r. 1260 bitvy u Kressenbrunu, byl mu em nemlého význmu zásluh znechl po sobì šest synù; jedním z nich byl i Jroslv. Jroslv ze Šternberk byl význmným mu em éry Pøemysl II. Otkr, pánem èeských rodových sttkù; podle Jireèk to mohl být právì on, kdo se jko mldý mu úèstnil po boku svého otce obrny Olomouce r. 1253; ovšem vìkem se nehodí k tomu, by válèil u r. 1241. Pokud budeme trvt n tom, e RK má n mysli Šternberk, museli bychom uznt, e i náš zpìv podlehl všeobecnému zmtení vydává Kumány z Ttry. Kdybychom uznli, e 1) zpìv RK není s událostmi r. 1241 souvìký 2) e se jedná o kompilát nìkolik uprvených zpìvù (Kumáni u Olomouce byli, le tì ko je po eneme n Hostýn, ni je nebudeme spojovt s Kubljchánem, dobytím ruských mìst td., co by nše skldb èinil), mohli bychom z hrdinu RK pov ovt právì tohoto šlechtice. Jméno Ttøi zde nevdí, jednk byli s Kumány pøíbuzní, jednk se s nimi skuteènì v prmenech pletou jk u víme jednk Evropné ve východních nájezdnících nemìli pøíliš jsno (osttnì zmtky byly vzájemné). Koneckoncù kdyby byli kronikáøi skldtel RK skuteènì korektní, neøíkli by Ttøi, le Mongolové. To od nich všk nikdo soudný chtít nemù e, èkoli se toho do dovli nìkteøí z odpùrcù RK; nštìstí drtivá vìtšin historikù dobøe ví, e touto holí královédvorského ps bít nelze. Mnì osobnì se toto øešení è jen jedno z mo ných velice zmlouvá. Uvedeme ještì, e Jroslv Šternberk je v nìkterých prmenech 13. století uveden i jko Jrossius de Sternberg, tedy Jroš ze Šternberk (ono je to v podsttì toté ); nemlý význm této skuteènosti vyjde njevo pozdìji. Nìkolik dlších pánù s hvìzdou ve znku neslo jméno Jroslv, Zdislv èi Diviš; ti jsou všk u mimo oblst nšeho zájmu.
Zprávy Èeské spoleènosti rukopisné VI/3 55 II. Nyní se podívejme, jké rgumenty jsou v obìhu ve prospìch historické existence Jroslv Velikého ze Šternberk, domnìlého brtr Zdeslvov údjného vítìze nd Ttry u Olomouce r. 1241. Budeme vycházet z toho, co npsl historik rcheolog 4) Frntišek Adámek, bdtel rukopisné obci dobøe známý. Adámek uznává, e v soudobých prmenech tento Jroslv Šternberk schází; nicménì pøesto pokrèuje v obhjobì jeho existence. Adámkovi je prvním dokldem smotný Rukopis královédvorský. Zde stèí poznment, e RK uvádí jen jméno Jroslv, bez jkéhokoli bli šího urèení. Adámkùv rgument by pltil jen v pøípdì, kdyby byl Jroslv Šternberk vítìz nd Ttry dolo en odjinud tk, bychom nebyli n pochybách, koho si pøedstvit pod prostým Jroslvem v RK; to by ovšem RK v rgumentci nebyl potøebný my se tkto pohybujeme v kruhu. Dále se Adámek trdiènì odvolává n pán ze Šternberk u Pulkvy jeho následovníkù; my u jsme v minulém èlánku ukázli, co jsme dnes jen doplnili, toti e s Pulkvou jko svìdkem se v tomto pøípdì musíme definitivnì rozlouèit. Potom pøicházejí n ødu pozdní prmeny. Adámek si je všk vìdom problemtiènosti u ívání pozdních ( dodejme velmi pozdních) prmenù; pokouší se proto n nìkolik pøíkldech ukázt, e i pozdní prmeny mohou být nepochybné. Uvedu jeden pøíkld z všechny doslov z všechny, proto e se jedná v dy o tý pøípd: První stroslovìnská legend o svtém Václvu. Pochází z 10. století (mlá èást bdtelù ji klde n poèátek 11. století, to všk není podsttné), je bì nì u íván jko význmný historický prmen (v mezích, jké jí vymezuje její ánr), nejstrší její exempláøe máme všk ze 14. (hlholské chorvtské verze) 16. (ruské rukopisy) století. Podle Adámk se jedná v pøípdì pozdních dokldù Jroslvovy existence o tý pøípd. Zde všk jde o nìco jiného. Pozdní svìdectví ve prospìch pozemského bytí Jroslv ze Šternberk, vítìze nd Ttry, jsou skuteènì pozdní nìkdy i známe jejich pozdní utory. U První stroslovìnské ( u všech dlších uvedených pøíkldù) jde nproti tomu o to, e máme stré dokumenty v novém èi pozdním opise. To je veliký rozdíl. Uvedu pro jistotu ještì jeden pøíkld; bude ponìkud drstický, tk e pøedem upozoròuji, e v ádném pøípdì nehodlám ironizovt zslou ilého bdtele Adámk, z jeho práce koneckoncù pøeèsto èerpám; jde mi jen o co nejsrozumitelnìjší ozøejmení jeho omylu v této vìci. Pokud tøeb z 200 let njdou historikové lístek v mém zápisníku n nìm mojí rukou npsánu vìtu Ttry u Olomouce porzil roku 1241 Jroslv Høebíèek z Hrdce u toho dtum 1. dubn 2003, jistì se budou tázt (nebo v to lespoò doufejme), jk jsem n to pøišel. Nejprve si zjistí, e k r. 1241 ádný Høebíèek v Hrdci ( si nejen v Hrdci) dolo en není, potom pouká í n to, e po dobu více ne sedmisetšedesáti let o tkovém pokoøiteli Ttrù nikdo nemá potuchy; mo nost spolehlivé ústní trdice o mém vítìzném pøedkovi vylouèí jko velmi málo prvdìpodobnou; pk zápisník rozdupou budou se smi sebe ptát, proè se tím vùbec zbývli. Nìco jiného by bylo, kdyby nlezli by v mém zápisníku mojí rukou poøízený zápis, který by se tváøil jko opis nìjké strší listiny se všemi
56 Zprávy Èeské spoleènosti rukopisné VI/3 nále itostmi strších listin, tøeb ze 13. století; pokud by vnitøní svìdectví toho textu uznli dostteèným, to jest bylo by lespoò prvdìpodobné, e je to strý dokument opsný novou rukou r. 2003, byl by to stejný pøípd jko 1. stsl. legend o sv. Václvu. Šternberská trdice o Jroslvovi Velikém je smozøejmì ponìkud jiné kvlity ne mùj 5) pøíkld, le pokud nevíme, n èem pøesnì se zkládá Mjestát z r. 1661 podobné dokumenty, lze se domnívt, e strý omyl kronikáøù vešel i do rodinné trdice Šternberkù není se co divit, v dy spojení Jroslv plus ze Šternberk pøináší u o nìjkých 120 let døíve Hájek z Liboèn, k nìmu se ještì vrátíme. Závìrem tohoto oddílu všk ještì mù eme poznment, e omyl kronikáøù, pozdìjších historikù rodinných trdic není ni nijk velký, v dy Šternberk skuteènì hájil Olomouc dokonce mohl (viz Jireèek) nést jméno Jroslv; jen to nebylo r. 1241 le 1253. Ovšem mám z to, e tisíce èeských vojákù rozhodující vítìzství nd mongolskými hordmi ptøí do ktegorie velké oèi, stejnì jko líèení olomoucké bitvy u v RK je silnì ndszeno, jk jsem se pokusil v pøedminulých Zprávách ÈSR dovodit z Dlimil. III. Je n èse, bychom se v nšich úvhách vrátili o nìco zpìt koneènì se spolu s Hermenegildem Jireèkem pokusili njít øešení problému Jroslv z RK, Ttøi Olomouc r. 1241. Uvedli jsme, e bychom Jroslv mohli chápt jko Šternberk, museli bychom dìj olomoucké èásti RK posunout k roku 1253 Kumánùm pøedpokládt, e se Jroslv úèstnil obrny Olomouce spolu se svým otcem. S touto mo ností sice tké vyrukovl Jireèek, ovšem zákld jeho výzkumu je jinde: Jroslv z RK není Jroslv ze Šternberk, nýbr Jroš ze Slivn. Jroš ze Slivn (pozdìji Bušperk, Vuhsperk) se nrodil si r. 1210, byl tedy ji r. 1241 v nejlepších letech váleèník; pøipomíná se èsto v okolí krále Václv I. ( Jednookého ) z celý ivot se ve válce nejednou vyznmenl. Nvíc máme dùvod se domnívt, e roku 1241 n Morvì byl, pøipomíná se v listinì, vydné v Hrdci (dnes Králové), kde se pøi návrtu z Morvy n podzim zmínìného roku zstvil král Václv. Tu se Jroš jmenuje jko jeden z pøedních èlenù králov prùvodu (kde je zmínìn, jk jsme podotkli u výše, tké Zdeslv) tu poprvé vystupuje jko dvorský èíšník. Zemøel r. 1272 ji roku 1289 je oznèen jko Jrossius Mgnus (Jroš Veliký), co vypovídá o tom, jké úctì se tìšil. Nemáme pøímého dokldu pro jeho úèst n událostech u Olomouce r. 1241, vylouèeno to všk není, o co koneckoncù jde. Jméno Jroš je, jk u jsme øekli, prkticky toté jko Jroslv, je to jeho zkrácená form; tké se v listinách hojnì tto dvì jmén zmìòují, to tøeb i v jediném dokumentu. I Jroslv ze Šternberk je oznèen jko Jrossius (Jroš) de Sternberg to nìkolikrát. A co se týèe pøímo nšich dvou hrdinù u koncem 13. století ve formuláøi Zdeòk z Tøebíèe byli Jroslv ze Šternberk Jroš z Bušperk zmìnìni! Proè RK øíká Jroslv ne Jroš? Pomìrnì zbyteèná otázk, jednk proto, e jmén jsou zkrátk zmìnitelná, jednk proto, e tkovou otázku nepolo ili Jireèkovi (pokud vím) ni odpùrci jeho teorie dokonce ni odpùrci RK, nemusíme ji tedy klást ni my. Pøece mne npdjí dvì mo nosti: jméno Jroslv je o slbiku delší ne Jroš
Zprávy Èeské spoleènosti rukopisné VI/3 57 utorovi pøísnì desetislbièných veršù nší skldby mohlo lépe sedìt do poètù; nebo, co se mi zdá prvdìpodobnìjší, plná form jmén dává zznít komponentu - slv, co hrdinovi sluší (v pøedchozí èásti zpìvu, hostýnské, jsou dv hrdinové tohoto typu, Vrtislv (který mohl skonèit klidnì jko Vrtíš ) slvný Vnìslv. Závìr jistì málo vìdecký, leè nštìstí pro jádro vìci nedùle itý. Vyhovuje Jireèkov teorie dnešnímu stvu poznání? Jinými slovy co n to Jroslv Mezník v povìstném Sborníku? Tento bdtel poukzuje n to, e Jroslv ze Šternberk 6) není dolo en øíká : Diletntùm tto vìc nevdil, le historikové se nd tím museli zmyslet. Proto vystoupili brtøí Jireèkové s domnìnkou, e jde ve skuteènosti o význmného šlechtice Jroše ze Slivn, který je v polovinì 13. stol. bezpeènì dolo en. Uvìdomme si, e Jireèek hlásá tuto myšlenku od r. 1860, kdy proti Jroslvovi obecnì RK nebylo vá nìjších námitek, pokud nepoèítáme neš stná nikým vá nì nepojímná tehdy ni dnes vystoupení odborníkù typu Mx Büdinger. Frntišek Plcký byl tehdy pøi plné síle èkoli si uvìdomovl obtí e spojené s historickými dokldy (resp. s jejich bsencí) ohlednì Jroslv ze Šternberk jko vítìze nd Ttry r.1241, pøece se dr el trdièního výkldu; Plckého snd nebudeme oznèovt jko diletnt ve srovnání s brtry Jireèky teprve ne. Hermenegild Jireèek nebyl hnán nìjkou nutností k pøekonstruovné domnìnce (tk Mezník o nìkolik øádkù dále); opkuji, e v dobì, kdy stèilo zštítit se Plckého utoritou kdy témìø nebylo dùvodù k pochybnostem o prvosti RK, nebylo tké potøeb vymýšlet ádná vysvìtlení, nto pøekonstruovná. Jireèkùv výkld vznikl proto, e byl jednodušší hodnotnìjší ne výkld trdièní. Tto teorie ovšem nrá í n znèné obtí e, jkmile si uvìdomíme, e jméno Jroslv 7) bylo dodáno Hájkem k pøesnìji neurèenému pánu ze Šternberk, øíká dále J. Mezník. IV. Tk tedy Václv Hájek z Liboèn. Byl to vskutku on, tento neprávem proklínný renesnèní kronikáø, kdo poprvé vítìze nd Ttry nzvl Jroslvem ze Šternberk. Tvrzení, e je-li nìco jen u Hájk, jedná se utomticky o jeho výmysl e Hájek je lháø, pov uji z omluvitelné jen u strších historikù, kteøí nedokázli brát zøetel n ánr Hájkov díl; pokud tkto s Hájkem nìkdo nkládá dnes, lze hovoøit o primitivismu. V dy Hájek byl pomìrnì klsickým pøíkldem kronikáøe své doby pokud je jeho dílo plné omylù nesmyslù, jde o výsledek kronikáøské práce pøed ním jeho vlstní nekritiènosti, je je u nìj s ohledem n dobu docel pochopitelná. Jroslv Mezník tvrdí, e jméno Jroslv bylo dodáno Hájkem k pøesnìji neurèenému pánu ze Šternberk. Toto sdìlení mù eme chápt dvojím zpùsobem. Buï si pøedstvíme Hájk, jk sedí u stoleèku píše svou kroniku vymyslí si pro jkéhosi Šternberk jméno Jroslv, proto e má jkés tkés povìdomí o existenci Jroslv, syn Zdeslv ze Šternberk (viz výše); nebo dokonce støelí od boku. Pk by byl Hájek strùjcem toho
58 Zprávy Èeské spoleènosti rukopisné VI/3 spojení RK by byl v divné situci, proto e by vítìze nd Ttry nzvl stejným jménem, jké pro nìj vymyslel (vybrl) Hájek. Mám tkové tušení, e tkhle nìjk si nìkteøí pøedstvují Hájkùv postup souvislost mezi Hájkem RK. Hájek ovšem postupovl jink nejen v tomto pøípdì. Nìkolikrát se mu stlo, e nrzil n zmtené podání musel si pro své dílo udìlt poøádek, by obvykle s nevelkým úspìchem. Uvedu nyní zjímvý pøíkld tkové Hájkovy èinnosti, který nvíc mù e slou it jko hezká prlel k pøípdu Jroslv. Záhy po trgické smrti Jn z Pomuku (1393) se v prmenech objevují nejsnosti, které posléze pøerùstjí únosnou mez stávjí se nekontrolovtelným zmtkem, s ním si støí utoøi dovedou jen tì ko pordit. Oddìluje se domnìlý zpovìdník královny ofie od generálního vikáøe rcibiskup Jenštejn, Jn Nepomucký od Jn z Pomuku, nvíc kdosi poplete letopoèty máme tu dvì úmrtí, jedno r. 1383 druhé o deset let pozdìji. Toto rozdvojení probíhá postupnì u rùzných utorù, mu Hájek nsdí korunu: zmtky v historickém podání vyøeší tím, e nebohého Jn rozdìlí smozøejmì nikoli zámìrnì definitivnì, hezky pøehlednì nprosto chybnì. Královnin zpovìdník Jn Nepomucký je umuèen r. 1383 rcibiskupský úøedník Jn z Pomuk umírá r. 1393. Pøitom není prvd, èkoli se tk èsto uvádí, e by si toto rozdìlení vymyslel Hájek. On jen dovršil, co pøed ním zèli. Podobný postup, jenom e jksi inverzní, mù e vysvìtlit i Jroslv ze Šternberk u Hájk. Ztímco Jn z Pomuk trdice prkticky rozsekl n dv toté uèinil s dtem jeho smrti, mohl Jroše/Jroslv ze Slivn (Bušperk) spojit s Jroslvem/Jrošem ze Šternberk, stejnì jko mohl spojit události z r. 1241 s událostmi o dvnáct let pozdìjšími. A my víme, e obojí se i stlo Šternberk byl ojedinìle spleten s Bušperkem u koncem 13. století vpád Mongolù 1241 s vpádem Kumánù 1253 nejpozdìji o sto let pozdìji (Pulkv), prvdìpodobnì všk mnohem døíve. Je vcelku pochopitelné, e vítìzného hrdinu nkonec trdice definitivnì pøiøkl proslulému silnému rodu Šternberkù. Tk u to znl i Hájek koneckoncù v nìjké formì i Pulkv. Co se týèe jmén Jroslv, lze trvt n tom, e potøebu pøiødit nìjký pøesnìjší údj k pulkvovskému jkémusi vznešenému Šterberkovi jistì necítil Hájek více ne 150 let po Pulkvovì nejistotì. Ani rodová trdice Šternberkù se tk dlouhou dobu nemohl smíøit jen s jkýmsi èlenem rodu, tvrzení, e to byl Hájek z Liboèn témìø v polovinì 16. století, kdo Šternberkùm ukázl prstem n Jroslv, je nprosto bsurdní. Tento závìr pov uji z nezpochybnitelný. V. Mezník po duje vysvìtlení souvislosti mezi Hájkem RK. Slvné souvislosti mezi tìmito dvìm díly obvykle existují jen ve fntsii tìch, kteøí si je pøejí vidìt, le budi. Pokusím se o urèitou rekpitulci. Roku 1241 se u Olomouce zstvili Ttøi (jejich t ení si probereme pøíštì), Olomouc ovšem nepdl zjevnì došlo jen k nìjké drobnìjší potyèce, v ní všk pøišel k úhonì nìkdo význmný z mongolských hord (viz Dlimil). Je mo né, e pøi tìchto událostech se vyznmenl význmný šlechtic Jroš ze Slivn, o nìm hovoøí i Rukopis královédvorský.
Zprávy Èeské spoleènosti rukopisné VI/3 59 Roku 1253 bránil Olomouc jkýsi vznešený Šternberk, jím byl zjevnì Zdeslv ze Šternberk; je dobøe mo né, e trdice jej spletl s jeho synem Jroslvem, stejnì jko je mo né, e i Jroslv se podílel n obrnì mìst po boku svého otce. Zde pøišel k úrzu zse význmný kumánský pøedák. Z tìchto událostí pk podání vytvoøilo slvné vítìzství. Jroslv ze Šternberk, syn Zdeslvùv vnuk Diviše z Divišov, byl dìdicem èeských rodových sttkù, význmný èlen rodu vá ený mu n královském dvoøe; mimo to se do il vysokého vìku. Je pøirozené, e jej trdice, hotová jistì dlouho pøed Hájkem, uèinil ptrirchou rodu vítìzem od Olomouce; vzhledem k tomu, e do hry vstupovlo i dtum 1241, stl se z Jroslv nikoli vnuk, le syn Diviše z Divišov. Tk vešel do dìjin Jroslv Veliký ze Šternberk, o generci posunutá zkreslená, by pùvodnì historická osobnost. Omylu podlehl ještì Plcký n nìj nvzující obránci RK. Zmtení událostí ( smozøejmì i zkreslení) z r. 1241 1253 bylo v podsttì spojením tìchto událostí; obìtí toho se stávli kronikáøi støí historikové ještì dlouho potom. Jroslv ze Šternberk se stl vítìzem z r. 1253 (tk Hájek) díky onomu dokonlému spletení i z r. 1241. Jrossius Mgnus, Jroš ze Slivn, pozdìji Bušperk, tké význmný mu váleèník, byl jko úèstník událostí r. 1241 zpomenut nhr en Jroslvem ze Šternberk, z nìj se stl jkýsi bsolutní vítìz od Olomouce, bylo u jedno nd kým, kterého roku jestli vùbec. Jroš ze Slivn (pozdìji Bušperk) Jroslv ze Šternbek byli ob význmnými mu i, ob se jmenovli stejnì, byli v podsttì souèsníky u koncem 13. století se stlo, e byli náhodou zmìnìni. Pulkv po r. 1370 v prvé recensi své kroniky podlehl zmtkùm docel uvedl, e se jednlo o jkéhosi vznešeného Šternberk. Asi mìl n mysli Zdeslv, ovšem jeho nejistotu si mù eme vylo it i tk, e tehdy u bylo v obìhu i jméno Jroslvovo. Zmtek se mu nepodøilo vyøešit v recensi dlší Šternberk pro jistotu vynechává úplnì. Rukopis královédvorský, respektive skldb O velikých bojéch køes n s Ttry, hovoøí o Jroslvovi Mongolech, má tedy n mysli události z r. 1241. O Jroslvovi nám neøíká nic konkrétního, toliko e se utkl v osobním souboji s Kubljevicem (Dlimilovým králevicem ). Prvd to být nemusí, jednk je celá událost zvelièen, jk je zvykem v hrdinské epice, jednk souboj vùdcù, hrdiny ntihrdiny, je obvyklým, témìø nezbytným (tm, kde to jde) prvkem ánru. Jroslv mù e být ještì stále Jroš/ Jroslv ze Slivn. Jk u jsme øekli, v prùbìhu èsu dále trdice všelijk kvedlá událostmi z r. 1241 1253, Jroslv ze Šternberk i díky Pulkvovi zcel vytlèí Jroše ze Slivn z historické pmìti o olomouckých událostech. Hájek z Liboèn ve své kronice pokrèuje ve zmtcích, ovšem kodifikuje tehdy u jistì dlouho ivou trdici o Jroslvovi ze Šternberk jko vítìzi od Olomouce. Hájek je tedy význmným mezníkem v trdièním podání, ovšem spíše ne tvùrce trdice je její obìtí, jko všichni po nìm.
60 Zprávy Èeské spoleènosti rukopisné VI/3 Shod mezi Hájkem RK je jen shodou jmen, pøièem tto shod jmen vedl k omylu u utor z konce 13. století, jk do omrzení opkujeme. Hájek vùbec nemusel znát zpìv RK ( si ni neznl), stejnì jko skldtel RK nepotøebovl Hájk ke jménu Jroslv. Toto jméno figuruje v celé trdici u od poèátku, èkoli jednou je ze Slivn potom ze Šternberk. Pìvcùm je rodové jméno ponìkud ukrdené, ovšem kronikáøùm nikoli. Jireèkov teorie n ádné potí e nenrá í, èkoli víme, e jméno Jroslv bylo dodáno Hájkem k Pulkvovu jkémusi Šternberkovi. Proces dodání jmén toti probìhl ponìkud jink, ne jk se nám pokouší Mezník vsugerovt. Z toho, co jsem se dozvìdìl, u lepší øešení neumotám. Mám ovšem z to, e jkkoli jsem tøeb nestøílel do èerného, lespoò jsem trefil terè. VI. N chvíli si vydechneme nstoupíme poslední fázi nší dnešní cesty. Tou je olomoucká bitv. Jroslv Mezník popisuje, jk postupem èsu v historických dílech pøibývjí detily 8) o bitvì zkoumá, km v této linii zødit podání RK. Dochází k závìru, podle nìj k jedinému mo nému závìru: n konec. Pøedstvme si ødu písmen: b bc bcd. Podle Mezník je Dlimil, b stojí v kronice Pulkvovì, postupnì pøibývá detilù informcí (písmenek), dospìjeme k Beckovskému (r. 1700), jemu podobným jeho pozdìjším, kteøí mjí u plnou ødu písmenek; bcd má prý i Rukopis královédvorský. Pøedstv jkési plné trdice u velmi pozdních utorù zároveò v RK se pøedkládá v prcích odpùrcù strobylosti RK nejen v pøípdì bitvy u Olomouce; n obráncích se trdiènì po duje, by tento jev vysvìtlili. Trvám ovšem n tom ( myslím, e znám-li RK jko své boty literturu význmnìjších odpùrcù jkbysmet, mohu si to dovolit), e se jedná o umìle udr ovnou fikci u od èsù Gollových (osttnì celé se to v tìchto souvislostech nzývá Gollov metod). Zùstòme u nšeho písmenkového podobenství. Záboj, Èestmír Beneš, tedy tøi historické zpìvy RK trdiènì tkto nzývné, bychom vyjádøili docel jinými písmenky, ne má celá èeská historická trdice; tím chci øíci, e dìj Záboje Beneše není znám odnikud odjinud ne z RK, Èestmír je podáním Lucké války ntolik smosttným svérázným, e s osttními historickými prmeny sdílí tk led (zákldní motiv, tedy trojice Nekln jeho vojevùdce zlý lucký kní e), ztímco zbytek jeho písmenné ødy se u zcel odlišuje (chybí Strb èrodìjnice, hlvní hrdin Neklnùv generál nkonec nezemøe, oproti tomu je zde unikátní motiv zrádce Kruvoje, zjtého Vojmír jeho dcery). Nìjký rùst, tedy pøibývání písmenek ve shodì s rùstem èeské historické trdice, zde nenjdeme. Jiná situce je u Oldøich, dlšího historického zpìvu RK. Tdy spolu obránci odpùrci dlouho zápsí. Obránci tvrdí, e Oldøich obshuje písmenk b, zhrub jko Dlimil; odpùrci zse trvjí n tom, e se jedná o kombinci bc(d) jko u Hájk (Beckovského). N skldbì Oldøich osttnì brousil Goll svoji metodu my si proto mo ná nìkdy v budoucnu vìnujeme i Oldøichovi místeèko ve Zprávách èi jinde.
Zprávy Èeské spoleènosti rukopisné VI/3 61 Jroslv, tedy nše skldb, jko celek tkovouto plnost trdice rozhodnì nejeví. Pøespøíštì uká u, e úvodní èást zpìvu se nevymyká konci 14. století (tedy opìt dlimilovské b ); hostýnská èást, kterou rozebereme pøíštì, je ovšem unikum tedy nejproblemtiètìjší èást celého RK. Zde skuteènì došlo k podivnému jevu: o hostýnských událostech se hovoøí v RK (pro obránce 14. století) potom ve století 17. u brokních dìjepiscù. Ale nebudu pøedbíht. Jk vypdá bitv u Olomouce? Stèí sledovt Mezníkùv výkld ve Sborníku jen z nìj smotného jsnì plyne, e jednk ød písmenek (stále se jich dr íme) nikdy tkto plynule nenrùstá, e obès nìjké písmenko vypdne, obès je nhrzeno nìjkým novým pozdìji u neopkovným. Jednotlivé momenty jsou tyto: Smotná bitv u Olomouce. Rukopis královédvorský zde pøináší popis obyèejné støedovìké øe by, jký njdeme kde si zmneme; brokní i jiní dìjepisci vyprávìjí o tom, e se jednlo o velikou bitvu (jeden proud trdice), jiní zse o tom, e šlo o noèní výpd z Olomouce (druhý proud). RK neøíká prkticky nic, pìvec nás uvede rovnou n bitevní pole. e je bitv v RK velká nikoli mlá, plyne z prvidel ánru (která Mezník osttní utoøi Sborníku vytrvle ignorují); pov uji z zbyteèné opkovt, e pìvec událost zkrátk zvelièí, by nrostl význm události, by nrostl význm nepøátel celé se to dìje proto, by nrost význm porá ky nepøátel zásluhy hlvního hrdiny. Ve zpìvu Beneš došlo k tému z nìjké pùvodnì drobné pùtky mezi bndou plenících nepøátel tlupou èeských domorodcù se mávnutím ruky stne nevídná bitv; bitv u Olomouce prošl v RK tímté. Minule jsme si øekli, e z podání Dlimilov mù eme usuzovt n drobnou bitku, èemu by osttnì dobøe sedìl noèní výpd z Olomouce. To by ovšem posluchèe hrdinského zpìvu nebvilo; k tomu, by se udìll z komár velbloud, není tøeb stleté evoluce historické trdice, k tomu stèí vrátit se z bitvy domù vyprávìt o ní dìtem. Osttnì dnešní rybáøi nebo hospodští rváèi jsou v tomto nfukování (ryb nebo soubojù) stále ještì mistøi. Èeské posily. Jediný konkrétní údj, o který se mù eme opøít, je veršík, v nìm zjistíme, e Èešie z niem (Jroslvem) jko krupobitie, z èeho mù eme usoudit, e Jroslv k Olomouci pøivedl èeské posily. Ale: jednk to není jisté, jistì by se to dlo vylo it i jink, jednk tu není ni slov o tom, e by s sebou pøivedl nìjkých osm tisíc mu ù e jej posll král Václv. O Jroslvovi se nedozvídáme nic, o poètu Èechù (budeme-li je tedy chápt jko posily n pomoc morvským vojskùm, èkoli ještì jednou zdùrzòuji, e to není nutné) tky nic... Podrobnosti chybí ty nlézáme u pozdìjších pozdìjších utorù... Kdybychom se zse vrátili k literickému podobenství, zjistíme, e ztímco brokní utoøi znjí podrobností celou becedu, RK neuvádí skoro ni to povìstné ò. I zde se jeví RK spíše jko poèátek trdice ne jko její pozdní plod. Souboj náèelníkù. Souboj hrdiny s ntihrdinou, nejlépe rozhodující n závìru celého díl, je motivem prkticky prvidelným ve vìtšinì kusù hrdinské epiky. Známe to i z merických velkofilmù, ovšem buïme si jisti, e sluchu nšich pøedkù líèení tkového souboje tké nármnì lhodilo. Jediný zpìv RK, kde tento moment chybí, je Oldøich (tto skuteènost je fscinující ve skuteènosti odstøeluje všechny teze o tom, e RK èerpá z Hájk, ovšem n to teï nneštìstí nemáme ès; teï sledujme
62 Zprávy Èeské spoleènosti rukopisné VI/3 Kubljevice v souboji s Jroslvem). Souboj je tuhý ( pótk ovšem velelutá ), nároèný ( Jroslv veš (všecek) ve krvi s oøem zbrocen ), náš hrdin z nìj vyjde jko totální vítìz, proto e z jednoho Kubljevice udìlá prkticky dv, jenom e polovièní mrtvé. (Npùl ertem mohu poznment, e tuté scénu jsem vidìl nedávno ve filmu Rob Roy, podle logiky nšich odpùrcù z toho nezvrtnì plyne, e re isér ji okoukl u Jroslv.) Mezníkovi se souboj nelíbí, proto e k nìmu tké nšel prlelu. Zjistil toti, e pdìltel to nšel u Beckovského. V RK jdou do sebe ob bojovníci kopím, kdy je zlámou, pokrèuje se meèem. I Beckovský je nechl válèit nejdøíve kopìmi, potom i s švlemi. Sice tu není slovní prlel (RK má ošèepy meèe, Beckovský kopí švle), le je to toté. Ano, je to toté, proto e to je normální líèení souboje, jký ve støedovìku znli prktikovli n bojišti i n cvièišti. Ttøi mìli si jiný postup, le jk poukázl 9) Letošník utor RK pou ívl domácí reálie. Stejné situce jsou v Alexndreidì, ve Smrti Artušovì, nu skoro všude kde se bojuje, vèetnì smého RK, kde podobnì probíhá sìdání v Ludiši (tdy to pro zmìnu podle odpùrcù pdìltel opsl ze Štylfríd). 10) Mezník všk necouvne, nopk, jde dál zjiš uje, e se bojuje podobnì jko u Beckovského, ztímco umøe se jko u Pubièky. Nemám u sil n dlší komentáøe. Pk se není èemu divit, e pøi tkovém postupu Mezník dochází k jedinému mo nému závìru, to tkovému, e RK ptøí n sám konec trdice. Ve vybroušeném prdoxu prvd pøevrácená n hlvu zùstává prvdou jeví se zjímvìjší; ovšem v díle historik pøevrcení prvdy znmená jediné klm. A tímto ponìkud ptetickým závìrem se spolu rozluème; si z pùl roku se sejdeme znovu, tentokrát n Hostýnì. Poznámky 1. Høebíèek, R. J.: Dlimil, Pulkv bitv u Olomouce. Zprávy Èeské spoleènosti rukopisné VI/1 (1. èervn 2002), str. 11 15. 2. Goll, J.: Historický rozbor básní Rukopisu králodvorského: Oldøich, Beneše Heømnov Jroslv. Prh, Ed. Vleèk 1886. 3. Jireèek, H.: Báseò Jroslv Rukopisu králodvorského. Studie historicko-literární. Prh-Brno, nákldem vlstním 1905. Pozn. bude-li dále øeè o Jireèkovi jeho pozntcích, pùjde o tuto práci, èkoli tento svùj pohled n vìc prezentovl Jireèek i jinde dleko døíve. 4. Adámek, F.: Ttøi n Morvì. Prh, Nekln 1999, str. 95 106 5. Enders, J.: Nìkolik poznámek k Mjestátu Šternberkù z roku 1661. Almnch rukopisné obrny II. Prh, Nekln 1993, str.65 69. 6. Mezník, J.: Rukopisy z hledisk historie. In: kol.: Sborník RKZ Dnešní stv poznání. Sborník Národního muze, C literární historie, 13/14, 1968/1969, str. 175. 7. Mezník, J.: cit. dílo, str. 175. 8. 9. Mezník, J.: cit. dílo, str. 175. Celý souboj je podrobnì fundovnì rozebrán v: Letošník, J.: Dìjepisný rozbor Rukopisu Krlodvorského. Brno 1910. Osttnì kní k Letošníkov zslou í celá nší pozornosti, èkoli bývá neprávem opomíjen. 10. Mezník, J.: cit. dílo, str. 174.
Zprávy Èeské spoleènosti rukopisné VI/3 63 Grfické koincidence v písmu sporných pmátek J IØÍ U RBAN 1) V roce 1917 uveøejnil pleogrf Václv Hrubý v Èeském èsopise historickém rozsáhlou st Psl Hnk Rukopis královédvorský? Dokzovl v ní, e Rukopis královédvorský, Rukopis zelenohorský, Zlomek pøekldu evngeli sv. Jn (EJ), glosy v Mter verborum (MV), pøekldy lmù 109. 145. v ltáøi muzejním ( ), Píseò vyšehrdská (PV), Milostná píseò krále Václv (MPKV) Libušino proroctví (LP) jsou vše pdìlky, sepsné jednou osobou sice Václvem Hnkou. Uèinil tk n zákldì podobností ve tvru písmen, které shledl ve jmenovných pmátkách. Nejvýznmnìjší obhájce Rukopisù Frntišek Mreš se nezbývl hloubìji tìmito 2) Hrubého závìry. Snd proto, e sám Václv Fljšhns, s jeho Poznámkmi Mreš 3) v Prvdì pøedevším polemizuje, kcentuje více Friedrichovo pleogrfické stnovisko, pøesto e Hrubý npsl objemnìjší spis dospìl k ještì urèitìjším pozntkùm. Nicménì svoje odmítvé stnovisko k Hrubého závìrùm podepøel konkrétními pleogrfickými rgumenty, které sluší pøipomenout: 1. A do roku 1913 se u nás nevìdìlo o zákonitosti psní písmene i, nejprve bez nièeho, pk s virgulí, pk s teèkou. V souldu s objevenou zákonitostí je psáno i bez teèky èi virgule v MPKV z 13. století s virgulí v RK z 14. století. Hle, co by musil flsátor vìdìt r. 1817 1819, co se u nás nevìdìlo ni roku 1913, poznmenává Mreš. 2. Dále poukzuje n rozdílnost písm RK MPKV tkto: Srovnejte npø. slovo shluky v RK MPKV vidíte zøetelnì, jk se liší tvry písmen s, h, k, i, písmen zvláštì význèných, jejich rozdílný tvr se zchovává pøesnì v k dém z obou rukopisù. A Hnk, psl-li tøebs, è není usvìdèen, Píseò pod Vyšehrdem, tedy nepsl nemohl psáti MPKV ni Jelen písmem 13. stol., ni RK písmem 14. stol., zvláštì ne RZ písmem nprosto odlišným. Kdo tvrdí, e to vše psl jeden tý písø novovìký to zejmén Hnk to v krátké dobì pøed r. 1817, ukládá nám jménem vìdy víru k neuvìøení. Mreš tedy uvádí pleogrfické skuteènosti, svìdèící proti závìrùm Hrubého, ni by podrobil zevrubnìjší kritice logiku jeho postupu. O to se pokusíme v této stti. Døíve pøipomeòme, co soudí o Hrubého teorii souèsná oficiální vìd. 4) Pøíslušné stnovisko musíme stále hledt ve sborníku RKZ dnešní stv poznání, tøeb e od jeho vydání uplynulo ji více ne 30 let. Kdy toti v roce 1998 Èeská spoleènost rukopisná pøedlo il Akdemii vìd ÈR k posouzení nové publikce, svìdèící
64 Zprávy Èeské spoleènosti rukopisné VI/3 pro pøehodnocení nìkterých døívìjších postojù v rukopisné otázce, byly tyto Vìdeckou 5) rdou AV ÈR vráceny se zdùvodnìním, e... odborná veøejnost pov uje rukopisnou otázku z uzvøenou, se závìry shrnutými v souborné publikci RKZ dnešní stv poznání. Jsme tedy nuceni pov ovt názor Zdeòk Fily, prezentovný ve sborníku RKZ dnešní stv poznání z oficiálnì uznávný. Prof. Fil se tm o Hrubého práci 6) vyjdøuje následovnì : Studie V. HRUBÉHO Psl Hnk Rukopis královédvorský? (1917: 685) je nejdùkldnìjším pleogrfickým pojednáním nejen o RKZ, nýbr zároveò i o všech osttních tzv. strých pmátkách, ktreré jsou spojeny s osobou V. Hnky.... Hrubého prozkoumání RK jeho pleogrfické srovnání s osttními pmátkmi má podnes zákldní význm n nìkolik neptrných drobnùstek n nìm není tøeb nic mìnit.... Mreš se s prcí Hrubého z r. 1817 nikdy nevyrovnl, ni jediný z jeho mnoh pøesných dokldù nevyvrátil, jsné Friedrichovy Hrubého dùkzy z komprce písm RKZ... prostì nebrl n vìdomí. V následujícím se pokusíme o proniknutí do logiky Hrubého dùkzù z komprce písm RKZ. Pro pochopení jeho metody je zvláštì význmná následující psá z úvodní èásti 1) studie, str. 2: Pøedevším tedy je nám srovnti písm pdìlkù Hnkových mimo RK, jsou-li psán tou rukou. K tomu je roztøídíme do dvou skupin, nebo podle toho, jde-li o pøekld nebo práci pùvodní, vy duje k dý pdìlek jiného zpùsobu pleogrfického zkoumání. Pdìltel toti, vpisuje své pøekldy do jejich ltinské pøedlohy, sn il se více ménì úzkostlivì npodobiti písmo této pøedlohy; zde je nším úkolem srovnti písmo jeho s písmem originálu, co je zákldem vší nší práce, ponìvd jedinì v odchylkách písm pdìlného od písm pøedlohy mù eme pøesnì postihnouti vlstní thy ruky pdìltelovy. U prcí pùvodních všk, je pdìltel psl bez pøedlohy, nebo co je pro nás toté kde pøedlohy té bezpeènì neznáme, srovnání tkové je nemo né, nstupuje z nì srovnání pdìlných písem druhé skupiny s písmy první skupiny, práce jistì obtí nìjší, è neménì dùle itá, ponìvd v pdìlcích tìchto pdìltel nejs vázán ádnou urèitou pøedlohou spíše psl po svém, jeho vlstní thy zde mohou vystoupiti jsnìji. I vyjdeme od skupiny první, ponìvd bezpeènìjší pro nás, vyšetøíme v prvním pdìlku stopy ruky pdìltelovy budeme jich hledti i v osttních pdìlcích skupiny této, bychom zjistili, jsou-li všechny psány tou rukou. Pøesvìdèíme-li se o tom pøiprvíme-li si tím co nejbohtší souhrn bezpeèných znkù jeho ruky, zkusíme, nenlezneme-li jich i v pdìlcích skupiny druhé, volnì psných v RK. Do první skupiny pdìlkù ptøí 1. zlomek meziøádkového pøekldu evngeli sv. Jn ( EJ), 2. pdìlné glossy v Muzejním rukopise Mter verborum ( MV) 3. pøekld lmu 109. zèátky 145. v glossovném ltáøi Muzejním ( ), do skupiny druhé pdìlky osttní.
Zprávy Èeské spoleènosti rukopisné VI/3 65 Dále zde uvádíme ukázku Hrubého metody n pøíkldì rozbou grfiky písmene v EJ 1) (cit. dílo, str. 4): 1 Pøednì v písmì èeském ( È) je dleko více nklonìno n levo ( ), ne v písmu ltinském ( L), tk e je širší proti osttním písmenùm. Kromì toho v È nemá nikdy 2 nszeno své bøíško hned u horního krje døíku, nýbr ní e ( ), v Lvšk velmi èsto, mnohdy tk, e døík n levo ni nepøeènívá, co døík v È èiní v dy velmi dleko, 3 zèínje konèe delším oblouèkem ( ). Koneènì zvláštní je u v È, e má bøíško buï nhoøe ( glz 60), nebo dole ( chli 48) otevøené, to jest není nszeno hned od døíku, 4 nebo není k nìmu dot eno ( ), co obé nikdy není v L, kde má bøíško zvøené. Tedy v È v L nemù e být psáno tou rukou, tím ménì, kdy nlezneme v È tvr ( zledou 161, dde 159, ued 184, cd 185 j.) psný tøemi thy, toti k hornímu krji døíku obvyklého dvojthového (= døík + bøíško) je tøetím them pøidìlán zvláštní dlouhá 5 pøíèk z lev ( ), èeho v L bychom mrnì hledli. Tké otevøené, polouniciální, v Lvelmi èsté, v È nlezneme zøídk, jen tm, kde je pøedloh pdìlteli pøímo vnutil, kdy toti ve slovì pùvodním bylo ho u ito ve slovì pøelo eném bylo tké ( Bethsidi 39, ostnet 48). U k dého písmene shledává Hrubý nìkolik chrkteristických tvrù (znkù). Npø. 1 2 19 1 14 u písmene jich shledl 19. Oznèuje je,..., u písmene b14, s oznèením b b td. V rozboru se Hrubý neomezil jen n nìkterá vybrná písmen. Obdobným zpùsobem, který je zde citován pro písmeno v EJ, zprcovl Hrubý všechn písmen becedy ve všech uvedených rukopisech. To je sice práce ohromující rozshem svìdèí o velkém prcovním nszení, nicménì kvntit zde nemù e nhrdit kvlitu. Mù e le zhltit mysl vyvolt nprostou rezignci ètenáøe. Zdánlivì Hrubého text vyvolává dojem objektivního vyhodnocení tvrù písm, všk pøi podrobnìjší nlýze obshu formy sdìlení, zde shledáváme mnoho nedosttkù nedoptøení, které zùstávjí ukryty v kvntu informcí, kterými utor ètenáøe zhrnul. Pro získání pøehledu o sdìlovných skuteènostech jsou zde prezentovány tbulky, vypovídjící pøehlednìji o povze Hrubého zjištìní.
66 Zprávy Èeské spoleènosti rukopisné VI/3 Tbulk 1. Pøehled tvrù písmene rukopis znk specifikce tvru loklizce vzorku EJ 1 více nklonìno, širší ne osttní písmen 2 bøíško nszeno ní e 3 bøíško pøeènívá døík velmi dleko, zèínje konèe delším oblouèkem 4 bøíško buï nhoøe nebo dole nedot eno k døíku glz 60 5 tøetím them pøidìlán zvláštní dlouhá pøíèk z lev zledou 161 MV 6 døík jeho je buï úplnì rovný 36b45 7 8 9 døík znènì prohnutý n obou koncích 76c5 døík zèíná tupì 43c13 dlouhou èrou z lev k hornímu konci døíku t enou, je nìkdy horní konec døíku mlièko pøeshuje n prvo 8749 døík nìkdy konèí tupì, le velmi èsto se tké ohýbá v jemnou èárku vprvo vzhùru v ostrém úhlu.. 43c13 døík zèíná tupì konèí velkým oblouèkem n prvo 190c22 bøíško svým spodním them pøetíná døík 51c35 13 PV jen ve zpøe kách nklonìno n prvou strnu postrh 5 stojí výjimeènì kolmo n linii pohldeczek 9 15 RZ horní bøíško psáno døíve nim 4 10 11 12 14 16 17 18 19 dolní bøíško psáno døíve uod 5 vnitøní konce obou bøíšek se nìkdy køi ují im 3 dlouhý nhoru mírnì prohnutý th je zlev krtièkým them n horní bøíško doplnìn zlt 6 je nszeno spodním bøíškem, jeho spodní oblouèek je vyt en do výše døíku pk teprve je døík podél nìho t en dolù, osttní thy dodìlány criuci 2 3
Zprávy Èeské spoleènosti rukopisné VI/3 67 Tbulk 2. Výskyt tvrù písmene ve zkoumných pmátkách: + utor deklruje výskyt tvru (znku), le neuvádí pøíkld, utor nedeklruje výskyt tvru (znku). znk EJ MV Z PV RZ MPKV LP RK + + + + + + zoldn 14 + + + + + ou 2 + + 11115 n 3 nim 4 blzienstuye 11 miest 15 wltu 5 glz 60 110c34 vdtstu1 nszye 1 zdrwie 17 + 37c15 nszye 1 + + nsich 5 36b45 + + owlde 7 + 76c5 nszye 1 + 43c13 + + + 8749 ziel 6 8745 nohm1 vhltu 7 prudodtne 1 wldikmi 5 190c22 ocim 11 d 5 51c35 + postrh 5 + pohldecek 9 nim 4 cielouch 19 uod 5 lskue 13 im 3 ocim 12 zlt 6 slsti 16 criuci 2 3 1 2 3 24 4 5 19 6 7 8 9 18 10 20 11 12 12 13 14 15 16 17 18 19 Pro potøeby kritiky textu musíme zvést jsné termíny pro pojmenování zákldních stvebních kmenù Hrubého konstrukce, postvené n grfické podobìpísm. Termínem stop oznèujeme to, co Hrubý nzývá bezpeènou stopou ruky pdìltelovy. Vedle stopy musíme odlišovt specifikovný tvr (dále znk), který ještìnemusí být stopou. Pøipomínky k metodì: 1. Závdu Hrubého metody sptøuji ji v tom, e znky nejsou nále itì specifikovány kvlittivnì ni kvntittivnì. 2. Pro kvlittivní vyjádøení znku není u ito grfického prostøedku (fotogrfie, kresb) nýbr vágní verbální popis. Nepolo il grfické podoby písmen vedle sebe, jk by bylo ádoucí jk sám píše n str. 294, le pøedkládá cc 45 tisíc slov o grfických skuteènostech. 3. Není vyjádøen kvntit, t.j. èetnost, s jkou se zmínìný znk vyskytuje v tom kterém rukopise. 4. V souvislosti s problémem èetnosti by se vyjevilo, zd Hrubým jmenovné znky jsou jen urèitým výbìrem nebo kompletním výètem všech tvrù písmene, specifikovtelných n dné rozlišovcí úrovni. 5. Není ptrn snh specifikovt rozlišovcí úroveò. Lze jistì nhlédnouti, e n jisté rozlišovcí úrovni je k dé písmeno jiné. Metod, která ství n geometrické podobnosti by nemìl necht otázku rozlišovcí úrovnì bez povšimnutí. 6. Pøi popisu vìtšiny znkù odkzuje Hrubý n pøíslušné místo v rukopise. Ovìøování je