Synlabianer odborný časopis pro lékaře 04+05/2013 ANECLAB * BIO-PLUS * CHAMBON * IMUMED * Klinická laboratoř Chomutov * KLINLAB * LABOMA * MEDSERVICE * RMA Lab 16
Obsah Úvodník.............................................................. 3 Nezvaní hosté v archivech........................................4 Proceedings in Molecular Medicine 2013....................11 Prenatální genetická diagnostika..............................12 ROZHOVOR s RNDr. Miloslavem Semanským...............13 MUDr. Soňa Peková v médiích..................................15 Kalendář..............................................................16 Obrazem.............................................................16 SYNLABIANER 04+05/2013. Vydal synlab czech s. r. o. dne 24.5. 2013. Periodicita: dvouměsíčník. Redakce : Jarmila Bečvářová, Dana Hanuláková, Tereza Syrová, Roman Smetka. DTP a grafika: Tereza Syrová Manažer projektu: Roman Smetka. Kontakt: synlabianer@synlab.cz, +420 731 133 185. 2013 synlab czech s. r. o. Neprodejné, vychází pouze v elektronické podobě bez možnosti využití inzertní plochy.
Úvodník Vážení příznivci Synlabianeru, myslím, že po vydání pěti pravidelných čísel, si mohu dovolit toto oslovení, protože si nás časopis našel svoje zájemce. Procházím již vydaná čísla se zajímavými informacemi o činnosti společnosti a o různých novinkách v laboratorní diagnostice a myslím, že je na čase, říct si pár slov i o hlavní páteři společnosti synlab czech, o našich laboratořích. Hlavní centra Praha a Brno, středně velká laboratoř v Českých Budějovicích, dále laboratoře v Plzni, Chomutově, Znojmu a v Kralupech poskytují laboratorní služby prakticky pro celou Českou republiku. Rozsahem metod ve všech oborech laboratorní diagnostiky se tak řadí laboratoře synlab na jedno z předních míst. To obnáší každodenní rutinní práci laboratorních pracovníků, aby vzorky byly zpracovány co nejrychleji podle požadavků a naši klienti včas obdrželi výsledky. K dispozici je jim i tým odborníků v oboru biochemie, hematologie, imunologie, mikrobiologie a infekční sérologie, který nejen zajišťuje příslušné konzultace, ale je připraven poskytnout odbornou pomoc v případě nejasností a doporučit následná vyšetření. Naši snahou je docílit v laboratorní diagnostice jednotný způsob zpracování vzorků v příslušných odbornostech, s jednotným formátem výsledkového listu a referenčními hodnotami. Pro lékaře a jeho pacienty to znamená snazší orientaci ve výsledkovém listu, návaznost vyšetření a kompatibilní výsledky, pokud bude vzorek zaslán některou naší laboratoří k dalšímu zpracování do centrální laboratoře v Praze nebo v Brně. Propojení našich oborníků přes vědeckou radu a odborné týmy je jedna z možností, jak tohoto cíle společně dosáhnout. Zároveň by tyto týmy i vědecká rada měly pomáhat laboratořím v jejich rozvoji a progresivitě. Laboratoř Praha je naší vlajkovou lodí, rozšiřuje své portfolio i díky sesterským laboratořím a propracované logistice o nová vyšetření, často za nemalých investic. Centralizace vzorků z ostatních laboratoří pak umožňuje rozvíjet i méně frekventované metody, které by pro svoji finanční náročnost nemohly být prováděny v běžném režimu. Využitím moderních technologií pak náš klient obdrží jeden výsledkový list se všemi požadavky, které k nám poslal ke zpracování Mikrobiologie v Cube na Evropské v Praze poskytuje jako jedna z mála laboratoří vůbec ATB konzultace každý den do večerních hodin. A právě jednotný software nám umožní, aby tyto prodloužené konzultace mohli případně využít i naši lékaři v ostatních regionech. Laboratoř v Brně se výrazně orientuje na lékařskou mykologii a laboratoř vakcín, kterou zde prezentovala Dr. Hanuláková a která připravila další odborný článek pro toto číslo. Laboratoř v Českých Budějovicích získala do svého týmu laboratoř životního prostředí, tím se naskýtá možnost vybudování všestranné mikrobiologie. Kromě toho má ve svém týmu odborníka vzdělaného ve veterinární medicíně a může poskytovat konzultace k veterinárním vzorkům také proto, že naše laboratoře jsou vybaveny analyzátory pro tento typ vzorků. Práce v laboratoři dnes přináší neustálý tlak na laboratorní pracovníky, kdy v silném konkurenčním prostředí nestačí jen dobře a spolehlivě pracovat. Především musí neustále rozvíjet svoji odbornost a učit se novým technologiím. Z nabídky informací o novinkách na poli diagnostiky snad můžu říct, že se nám tato práce daří. MUDr. Jarmila Bečvářová 3
Nezvaní hosté v archivech Pokud má mykolog možnost navštívit některý z našich archivů nacházející se v prostorách, které původně sloužily jiným účelům, zažije zcela určitě pocity, které ho pro několik prvních okamžiků úplně ovládnou a na které není dostatečně připraven. Degradace obalů archiválií mikroskopickými houbami Na jedné straně se může probírat starými, často velmi vzácnými tisky, ze kterých na něj dýchají desetiletí a staletí dávno minulá, na druhé straně ale ucítí také zápach plísní. Po bližší obhlídce objeví na některých starých knihách, dokumentech, papírových krabicích, policích a stěnách různobarevné skvrny, které nevytvořil malíř, ale mikroskopické houby, které tento materiál napadají v prostředí pro ně vhodném a způsobují jeho stárnutí a postupný rozklad. Pocítí rozhořčení a bezmocnost nad tím, že se nenajde dostatek vhodných prostor k uložení těchto vzácných knih a dokumentů a zároveň se začíná těšit, že je zde tolik materiálu pro jeho práci. A právě za mikroskopickými houbami neboli plísněmi směřovaly moje návštěvy archivů. Začátek konce Stárnutí a degradace přírodních i syntetických materiálů je přirozený a nezvratný proces v koloběhu prvků v přírodě. Zatímco tyto děje jsou v přírodě velmi užitečné a nenahraditelné, zejména při likvidaci různých odpadů, v jiných prostředích mohou způsobovat značné škody. Na těchto procesech se podílí kromě fyzikálně - chemických faktorů i velmi významný faktor biologický. Mikrobiální společenstva bakterií a hub žijí ve složitých ekologických vztazích a způsobují poškozování a rozklad různých materiálů. Pokud se tato společenstva dostanou do jiných než přirozených biotopů, stávají se z nich škůdci, protože řada z nich má schopnost adaptovat se, růst a rozmnožovat se i za velmi nepříznivých až extrémních podmínek. Zde často začíná vláda mikroskopických hub s jejich silnou degradační aktivitou, která vede až k postupnému rozkladu a trvalým změnám na materiálu, ať už se jedná o potraviny, dřevo, papír, kůži nebo umělou hmotu; některé mohou produkovat barevné metabolity, které se z napadeného materiálu nedají odstranit bez vážnějšího poškození. Kde se plísně cítí jako doma Proč nás tedy vlastně zajímá přítomnost mikroskopických hub v archivech? Jejich výše uvedené vlastnosti se totiž negativně uplatňují i v našem archivnictví. Zde je nenapravitelná degradace archiválií stále živým, dlouhodobým a nedokonale řešeným problémem. Archivy slouží ke skladování nejen starých dokumentů a knih, často velmi cenných, ale přicházejí sem stále nové dokumenty, které slouží jako zdroj informací a poznatků pro další generace. Je tedy snaha, aby v dokonalém stavu zůstaly co nejdéle do budoucnosti. A jak tedy vypadá situace v archivech dnes? Není příliš příznivá 4
Barevné kolonie mikroskopických hub na živném médiu v Petriho misce Nárůst různých druhů mikroskopických hub na živných médiích misky připravené k izolaci do čistých kultur Barevné kolonie mikroskopických hub na živném médiu v Petriho misce a týká se řady archivů, i když poměry nejsou všude stejné. Ty jsou dány především budovou, ve které je archiv umístěn. Bohužel, jsou to v převážné většině prostory, které byly dříve určeny k jiným účelům. Jedná se zejména o staré úřední budovy, vojenské objekty, zámky, kláštery apod. Často se jedná o nevyhovující budovy ve špatném stavebně technickém stavu, v jejichž prostorách chybí řádné odvětrávání a zabezpečení dostatečně vysoké teploty. Teorie praví, že prostory, sloužící k uložení archiválií, by měly být k tomuto účelu náležitě vybaveny a prosty škodlivých činitelů (mikroorganismů, členovců apod.). Za optimální klimatické podmínky pro uložení archivních fondů se považuje teplota 16 18 o C a relativní vlhkost 50 60 %. K ohrožení archiválií dochází buď při poklesu vlhkosti pod 40 %, kdy se materiál příliš vysouší nebo pokud překročí 70 %, kdy nastanou vhodné podmínky pro mikrobiální korozi. Pokud dojde k prudkému poklesu teploty, dochází k orosení a vlhnutí archivních materiálů. Velmi důležitou zásadou je pravidelné větrání, čímž se udržuje správná relativní vlhkost vzduchu. Pokud prostory nevyhovují, nastávají téměř ideální podmínky pro rozvoj, růst a rozmnožování celé řady mikroskopických hub. Zdrojem spór v archivech je především okolní vzduch, který obsahuje převážně běžné druhy vzdušné mykoflóry. Do vzduchu se spóry dostávají z půdy a za vhodných podmínek dochází k jejich vyklíčení. V suchém stavu jsou schopny přežít velmi dlouhou dobu. Spóry se snadno oddělují od mycelia a pohybem vzduchu se dostávají do okolního prostředí. Také přijímané archiválie nebo ty, které jsou plísněmi poškozeny a jsou v depotu již uloženy, se mohou snadno stát původcem kontaminace i ošetřených archiválií. Při pohledu na zaplísněnou knihu nebo jiný předmět většina lidí vidí pouze jednu plíseň. Obvykle se však vyskytuje na jednom substrátu několik druhů, které mají shodné požadavky na živiny a podmínky, napadení 5
pouze jedním druhem je velmi vzácné. Lov na plísně aneb jak je odchytit Jak tedy zjistíme, které houby si již pochutnávají na archiváliích a které jen tak poletují vzduchem a čekají na svou příležitost? Často bývá požadováno vyhodnocení spektra mikroskopických hub nejen na předmětech již napadených, ale i v prostorách, které se pro uložení archiválií teprve připravují. Existuje celá řada metodik a postupů, jejichž volba záleží na sledovaném místu a na důvodu, který se stal bezprostředním podnětem pro tato sledování. O přítomnosti mikroskopických hub ve vzduchu archivních prostor se lze přesvědčit metodou sedimentace neboli metodou expozice agarových ploten. Je to velmi jednoduchá, odzkoušená a propracovaná metoda. V podstatě se jedná o to, že otevřené Petriho misky s živnou půdou se nechají několik hodin otevřené ve sledovaných prostorách. Poté se uzavřou a nechají kultivovat v laboratoři určitou dobu při určité teplotě. Mikroskopické houby po několika dnech začnou růst. Je nutné misky pravidelně kontrolovat a narůstající houby izolovat do čistých kultur. Teprve potom se s nimi dá dále pracovat a můžeme je určovat. Metoda se osvědčuje především pro hodnocení kvality vzduchu v prostorách depozitářů, restaurátorských dílen a badatelen. Hodnocení se může provádět také kvantitativním způsobem, který se provádí za pomocí přístroje zvaného aeroskop. Dá se poměrně přesně kvantitativně vyjádřit počet zárodků v určitém prostoru zpravidla v 1 m 3 vzduchu. Velmi často je také třeba určit charakter mykoflóry na pevných substrátech (knihách, papírových krabicích, dřevěných policích a zdech). V takovém případě se osvědčují stěrové nebo otiskové odběry, případně oškrábání omítky do sterilních odběrových lahviček. Kultivační podmínky se snažíme přizpůsobit těm, za kterých došlo k napadení materiálu v depozitáři, kdy dominantní postavení získávají mikroorganismy, které jsou pro daný substrát, teplotu a vlhkost lépe přizpůsobeny. Mohlo by se totiž stát, že za optimálních podmínek v laboratoři dojde k růstu a pomnožení mikroorganismů, které nejsou na daném místě dominantní, případně že rychle rostoucí druhy budou mít výhodu v konkurenci s pomaleji rostoucími houbami. Existují ještě další postupy pro získání informací o spektru mikroskopických hub v různých prostředích, ale snad postačí výše uvedené. Kam patří? Mikroskopických hub, které obývají archivní prostředí, jsou desítky druhů. Náleží k různým skupinám, především do skupiny Deuteromycetes do řádu Moniliales. Poněkud méně se vyskytují zástupci Aspergillus sp. produkce exudátu viditelná pod stereolupou Mikroskopické zobrazení plodnice houby Chaetomium globosum - zvětšení 200x 6
hub vřeckovýtrusých Ascomycetes z řádu Eurotiales a také zástupci třídy Zygomycetes. Ze skupiny stopkovýtrusých (Basidiomycetes) se mohou vyskytovat druhy řádu Aphyllophorales. Podle toho, na jakém materiálu houby žijí a jak jej poškozují, můžeme je utřídit do několika skupin houby rozkládající papír, dřevo, kůži a ty, které se vyskytují v ovzduší. Nejvíce mikroskopických hub se nachází v ovzduší a na archiváliích. Z hlediska zastoupených druhů převažují zástupci rodu Aspergillus, Cladosporium a Penicillium. Tyto druhy vytvářejí na archiváliích a papírových krabicích, které slouží k jejich uchovávání, viditelné šedobílé, černé a často i barevné kolonie (červené zbarvení mohou způsobit producenti růžových a červených pigmentů např. Aspergillus versicolor, Penicillium purpurogenum. Penicilia mohou využívat ke svému růstu především klihové látky, kterých je na knihách dostatek. Mezi intenzivní rozkladače celulózy patří např. Alternaria alternata, Aspergillus flavus, Aspergillus fumigatus, Aspergillus niger, Cladosporium herbarum, Epicoccum purpurascens, Fusarium oxysporum, Chaetomium globosum. V ovzduší archivů byla nalezena řada druhů, které Chaetomium globosum snímek plodnic viditelný pod stereolupou - tato houba často napadá starý papír Na povrchu částečně rozložených papírových obalů používaných k uložení archiválií jsou patrné sporulující různobarevné kolonie mikroskopických hub se příliš neliší od běžného společenstva mikroskopických hub v ovzduší volných prostor. Často se shodovala přítomnost jednotlivých druhů v ovzduší a na archiváliích. K velmi citlivým materiálům náleží kůže především knižní vazby, často velmi staré a vzhledem ke stáří i náchylnější k napadení různými mikroorganismy. V první fázi napadají kůži mikromycety, které degradují nekolagenní materiál (kolagenní vlákna nejsou plísněmi rozkládána) a to především tanin a tuky. Na kožených vazbách byly nalezeny především zástupci rodu Aspergillus, Penicillium, Scopulariopsis, Paecilomyces, ale i další druhy. Aspergillus niger a Paecilomyces variotii patří k silně lipolytickým organismům (dobře rozkládají tuky), Aspergillus niger, Aspergillus oryzae a některá penicilia rostou dobře na kůžích činěných tříslem. Staré kožené vazby obsahují mimo 7
tuků a třísel také nízkomolekulární proteiny jako výsledek kyselé hydrolýzy kolagenních vláken způsobené chemickým účinkem ovzduší, čímž je připravena živná půda pro nástup celé řady dalších mikroskopických hub. Zdá se, že významnou úlohu zde hraje acidita kůže, která je pro rozvoj plísní pravděpodobně příhodná. Později mohou hrát důležitou roli aktinomycety, které mají schopnost degradovat kolagen. Aktinomycety jsou zvláštní skupinou bakterií, které jsou velmi dobře vybaveny schopností produkce různých enzymů. Na stěnách archivů byly nejčastěji přítomny druhy rodu Aspergillus, Cladosporium, Penicillium a Trichoderma. Zajímavé jsou nálezy hub z rodu Engyodontium, zejména Engyodontium album. Tento druh je patogenní pro hmyz a upozorňuje na pravděpodobnou přítomnost hmyzích škůdců. V archivech se vyskytuje celá řada dalších rodů a druhů, z nejznámějších jsou to zástupci z rodu Absidia, Acremonium, Mucor, Rhizopus, Trichoderma, Ulocladium a další. Jak málo jim stačí k životu Když zjišťujeme, jak mikroskopické houby rostou v určitém prostředí, je důležité si uvědomit, zda v daných podmínkách rostou nebo pouze přežívají. Mají totiž schopnost přežít různé nepříznivé podmínky, ve kterých sice nerostou, ale jsou v tzv. odpočinkovém neboli dormantním stavu. Některé druhy jsou však speciálně Starý vzácný tisk napadený plísněmi adaptované k přežití extrému jednoho typu. Obecně rostou v extrémním prostředí málo a potřebují k tomu několik různých adaptací. Přesto některé houby toto prostředí osídlují, protože v optimálních podmínkách nejsou konkurenceschopné vzhledem k výživě či prostoru. Velká část izolovaných mikromycetů má velmi široké teplotní rozhraní růstu. Optimální teplota pro růst a rozmnožování plísní se pohybuje mezi 25 28 o C. Existuje však i řada druhů, které jsou schopny růst při teplotách pod bodem mrazu. Optimální ph se pro většinu plísní pohybuje kolem neutrálního bodu (5 7), avšak řada z nich se může rozmnožovat v širokém rozmezí ph (1,5 11). Téměř neuvěřitelné se zdá, že v silně kyselém prostředí, které představuje ph 0,5 2,0 mohou některé druhy vegetovat (z rodu Aspergillus a Penicillium). Jsou to především ty, které produkují organické kyseliny a jsou využívány v potravinářském průmyslu. Podobné je to i s nároky na vlhkost. Některé druhy požadují velké množství dostupné vody, jiné jsou schopné růst v prostředí s nízkým obsahem dostupné vody, některé druhy mohou růst v prostředí, kde je vysoká koncentrace látek. Mikroskopické houby jsou tedy schopny osídlit skutečně téměř všechna prostředí. Strašák jménem dřevomorka V neposlední řadě bych se chtěla zmínit také o dřevokazných houbách, s nimiž se v přírodě setkáváme jako s parazity nebo saprofyty, kteří vegetují na odumřelém dřevě. Jestliže se plísně mohou za určitých podmínek podílet na destrukci 8
Mikroskopické zobrazení askospór houby Chaetomium globosum - zvětšení 400x dřeva, dřevokazné houby jej rozkládají vždy. Z mnoha desítek druhů jich několik náleží k obávaným houbám, které napadají nejen dřevo v domech a chalupách, ale i dřevo v depozitářích, což není žádnou vyjímkou. Jmenujme si alespoň tu nejobávanější, a to stopkovýtrusnou dřevomorku domácí (Serpula lacrymans), která náleží do čeledi Coniophoraceae. Dřevomorka produkuje obrovské množství výtrusů, které znečišťují ovzduší v objektu, kde se nachází. Staré plodnice a mycelium se při větší vlhkosti rozkládají a produkují dráždivé dusíkaté sloučeniny, které mohou u vnímavých lidí způsobovat bolesti hlavy, pocity nevolnosti, závratě a řadu dalších obtíží. S plísněmi si není radno zahrávat Často se také v souvislosti s mikroskopickými houbami hovoří o jejich negativním působení na lidské zdraví. Pozornost je totiž velmi často soustředěna pouze na destrukci materiálu, méně už na zdravotní aspekty takto kontaminovaných objektů. Je známo, že plísně se stále více objevují ve vnitřním prostředí člověka a mohou pravděpodobně úzce souviset s řadou onemocnění u lidí, kteří žijí nebo pracují v takovém prostředí. Pracovníci archivů včetně restaurátorů a badatelů se denně dostávají do kontaktu s archiváliemi, které nejsou vždy dostatečně ošetřeny, protože mikroskopické houby jsou velmi odolné vůči velké části dezinfekčních prostředků, jak chemických, tak i fyzikálních. Druhy mikroskopických hub, které byly dříve považovány za neškodné saprofyty, se dnes podílejí na vzniku řady infekcí, i když většinou nejsou primárními patogeny. Toto nebezpečí však nelze podceňovat u vnímavých, méně odolných osob, popř. u osob po léčbě antibiotiky, cytostatiky, kortikoidy či po ozařování. Řada druhů je také alergizujících, a pokud se do ovzduší dostane větší množství drobných spór, dochází k podráždění horních cest dýchacích, vzniku bronchitid, dráždění spojivek a zhoršování alergických onemocnění způsobených jinými alergeny (pyly, roztoči). 9
Co dokáží ještě? Vláknité houby produkují při svém růstu do prostředí řadu těkavých organických látek (tzv. volatilní mykotoxiny), což jsou různé aldehydy, ketony, alkoholy, estery, étery a řada dalších. Tyto látky mohou vyvolávat bolesti hlavy, dráždění spojivek očí, sliznic nosu, uší, vyvolávat pocity únavy. Plísně mohou produkovat také sekundární metabolity přímo do substrátu, na kterém rostou. Ze zdravotního hlediska nás zajímají zejména mykotoxiny. Ty mohou být obsaženy nejen v substrátu, ale i ve spórách a úlomcích mycelia. Otázka produkce mykotoxinů není ještě zcela vyjasněna, protože některé kmeny určitého druhu je produkují, jiné nikoliv. Mnoho z nich se řadí mezi významné karcinogenní látky, mohou poškozovat játra, ledviny a slezinu. S ohledem na možná onemocnění, která mohou houby způsobovat, je nutné likvidovat plísně na postižených předmětech i v prostředí vhodnými dezinfekčními přípravky, kterých je celá řada. Důležitý je pouze jejich výběr dle prostředí a materiálu, což je v archivnictví velmi složité vzhledem ke stáří a choulostivosti archiválií. A co říci závěrem? Práce mykologa v archivech by určitě neměly vnést strach a paniku mezi zaměstnance archivů, případně soukromé badatele, ale poukázat často na neutěšený stav našeho archivnictví a pokusit se alespoň o určitou nápravu, což se v mnoha případech podařilo. Také jsem chtěla nastínit zajímavosti ze života mikroskopických hub v tak nevšedním a specifickém prostředí, jako jsou archivy a postihnout jejich rozmanitost a přizpůsobivost. Poznávání mikroskopických hub na různých památkách, v muzeích, depozitářích je důležité, má to význam nejen z hlediska ochrany uměleckých a historicky cenných děl před mikrobiálním poškozováním, ale také z hlediska konzervování a restaurování. A nejen to. Je důležité nedívat se na plísně pouze jako na mikrobiální kontaminanty, ale posuzovat je i z hlediska jejich zdravotního významu a nepodceňovat jejich přítomnost v prostředí. Dana Hanuláková Stará ručně psaná kniha napadená mikroskopickými houbami, které způsobují často nevratné změny v podobě skvrn a rozkládání papíru nebo pergamenů 10
Proceedings in Molecular Medicine 2013 Ve dnech 21. a 22. března 2013 se v Praze uskutečnil II. ročník mezinárodního setkání Proceedings in Molecular Medicine, který pořádala laboratoř molekulární diagnostiky Chambon. Program konference První den setkání byl věnován problematice molekulární detekce patogenů u imunokompromitovaných a kriticky nemocných. Následující den byl návštěvníkům představen koncept vyšetření minimální reziduální nemoci u leukémií pomocí molekulárních technik v průběhu chemo/imunoterapie a transplantace kostní dřeně. Pozvání přijala řada významných oborníků ze zahraničí i tuzemska. Ve dvou dnech byla probírána nejžhavější témata molekulární medicíny - molekulární detekce patogenů a molekulární detekce a kvantifikace zbytkové choroby u akutních leukémií, shrnuje program obou dnů vedoucí laboratoří Chambon, MUDr. Soňa Peková, Ph. D. Přednášející Na konferenci se s tématem The Era of Molecular and Other Non-Culture-Based Methods in Diagnosis of Sepsis prezentoval doktor Nicasio Mancini z Itálie. Doktor Frank Bloos z Německa přednášel na téma Evaluation of a Polymerase Chain Reaction Assay for Pathogen Detection in Septic Patients under Routine Conditions: An Observational Study. Přednášku na téma Molecular detection of pathogens in immunocompromised and critically ill měla MUDr. Soňa Peková. Z českých zástupců představil svou prezentaci profesor Miroslav Průcha z nemocnice Na Homolce, doktor Jan Vydra z Institutu hematologie a krevní transfuze, a Assoc. profesor Tomáš Kozák z nemocnice Královské Vinohrady. Dále na akci přednášeli: profesorka Antonella Mencacci z Itálie, profesor John Yin z Velké Británie, doktor Francesco Buccisano z Itálie, doktor David W. Hardekopf, doktor Karl-Anton Kreuzer, doktorka Ulrike Bacher a doktorka Joanna Schiller z Německa. MUDr. Soňa Peková dodává: Konference měla mimořádně pozitivní ohlas. Plánujeme její další ročník v příštím roce, kdy se zaměříme na další aktuální témata molekulární biologie, genetiky a laboratorní medicíny. (red) Více fotografií naleznete na straně č. 16 11
Prenatální genetická diagnostika Molekulární biologie a genetika má v současné době k dispozici významné technické vymoženosti, které nám umožňují identifikovat potenciálně kauzální mutace v rodinách s genetickým postižením. Patologická mutace Pomocí technik celogenomového sekvenování a klasického Sangerova sekvenování lékaři dokáží v řadě případů identifikovat patologickou mutaci, která je příčinou onemocnění v rodině. Jestliže lékaři objeví potenciálně kauzální mutaci v rodině, která plánuje dalšího potomka, doporučí návštěvu genetického poradenství, prenatální/preimplantační genetickou diagnostiku a in vitro embryo transfer. Preimplantační genetická diagnostika V tomto případě lékaři kultivují in vitro embrya, která vzniknou procesem in vitro fertilizace. Tento celý proces se uskutečňuje v těchto fázích: 1. Žena po hormonální stimulaci daruje vajíčka, partner daruje spermie. 2. Vajíčko je in vitro oplodněno a na kultivační mističce se vyvíjejí embrya. 3. Ve stádiu 4 nebo 6 buněk je embryím odebrána jedna nebo dvě buňky (blastomery), které jsou podrobeny genetickému vyšetření na přítomnost rodinně vázané mutace. 4. Pouze ta embrya, která hledanou mutaci nenesou, jsou přenášena do dělohy matky. Tímto způsobem lze zajistit, aby byla genetická porucha, přítomná v rodině, eliminována. Právní omezení V některých zemích existují právní restrikce omezující provádění preimplantační diagnostiky. V jiných je tento způsob zcela zapovězen, popř. lze k preimplantační genetické diagnostice použít pouze polárních tělísek oocytů (vajíček). Tato analýza je však komplikovaná velmi nízkou kvalitou DNA v polárním tělísku a rovněž tím, že je možné detekovat pouze maternálně (z matčiny strany) děděné mutace. Paternální mutace (pocházející z otcovy strany), tímto způsobem detekovat nelze. Prenatální preimplantační diagnostika je velmi progresivní aplikací lidské genetiky, kdy pomáháme párům přivést na svět dítě bez genetického postižení. (red) Obrázek: Na genomové DNA pacientky BH byla nalezena bodová mutace v exonu 3 genu PTPN11, c.214g>t, která vede k záměně původního kodonu pro alanin (GCC) za serin (TCC) a k následné aminokyselinové substituci A72S. Mutace je v sekvenogramu znázorněna oranžovým rámečkem. Uvedená mutace byla využita jako molekulární cíl pro identifikace zdravých embryí pro embryotransfer u postiženého páru. 12 Zdroj fotografie: http://ulgrs.upol.cz
ROZHOVOR s RNDr. Miloslavem Semanským Biochemický analytik Miroslav Semanský si života užívá naplno a to nejen v laboratořích. Proč se rozhodl pracovat řadu let jako biochemik a co dělá, když odpočívá, o tom je následující rozhovor. Jak byste popsal váš obor, kterým je klinická biochemie? Tak my ani nevíme, jak se náš obor přesně nazývá. V Evropě se používá i termín Klinická chemie, Klinická biologie, Biologická chemie, v Americe patříme do Laboratorní medicíny. Ale bez ohledu na název je to obor sledující dění v lidském organismu a hlavně odhalující změny těchto procesů v případě nemoci. A (a to je ta příjemnější část) vidíme návrat hodnot do normálního stavu při uzdravování. Nejsme na to sami, spolu s námi sledují stav organismu i ostatní laboratorní a zobrazovací obory. Proč jste si vybral právě tento obor? Co vás na něm zaujalo? Nejsem ten typický ukázkový příklad, který už od dětství věděl, čím chce být. Ve škole mě hodně bavila matematika a fyzika. Účastnil jsem se matematických a fyzikálních olympiád a dokonce jsem několikrát část hlavních prázdnin strávil na matematickém táboře. Tam byla výuka matematiky celé dny ale učili jsme neškolní matematiku a dodnes z těchto vědomostí čerpám. A že mě to bavilo, je vidět z toho, že v závěrečných táborových olympiádách jsem se vždy dobře umísťoval, jednou jsem ji i vyhrál. Chemie se přiřadila až později. Jako předmět mě vůbec neobtěžovala, naopak šlo mi to lehce. Postupem času jsem se začal víc a víc zajímat o tento obor. Asi neúprosná logika chemických reakcí rozhodla, že při Ve škole mě hodně bavila matematika a fyzika. Účastnil jsem se matematických a fyzikálních olympiád a dokonce jsem několikrát část hlavních prázdnin strávil na matematickém táboře. Tam byla výuka matematiky celé dny, ale učili jsme neškolní matematiku a dodnes z těchto vědomostí čerpám. volbě, kam půjdu po studiích gymnázia, jsem se nakonec rozhodl pro přírodovědeckou fakultu UK. Byl jsem přijat na obor chemie. Hned v prvních dnech měl velmi zajímavou přednášku prof. Koštíř, a tehdy jsem se rozhodl specializovat se na biochemii. Později při přednáškách prof. Musila mě zaujala zdravotnická problematika. Jeho přednášky mě natolik zaujaly, že jsem začal číst jeho publikace z oblasti biochemie a byl jsem chycen. Tím se trochu splnily představy rodičů, kteří ze mě chtěli mít lékaře. Jsem ve zdravotnictví, jen z trochu jiné strany - ze strany laboratoře. Po studiích nástup na povinnou vojenskou službu, kde mi volné večery umožnily napsat rigorózní práci a udělat si doktorát. Pak nástup do prvního zaměstnání, kde jsem zůstal 23 let a byl u toho, když se běžná nemocniční laboratoř 13
mě ta práce hodně baví a troufám si říci, že je i mým koníčkem. měnila pod mým vedením na tehdy největší v republice. V roce 2005 mě zaujala myšlenka vybudování nového řetězce laboratoří a nastoupil jsem jako první zaměstnanec do vznikající společnosti Synlab. A zde jsem opět byl u toho, když jsme z malých laboratoří vytvořili největší a nejmodernější řetězec v republice. Jste členem České společnosti klinické biochemie České lékařské společnosti J.E.Purkyně. Co toto členství obnáší a čím vás obohacuje? Společnost mi především přináší přístup k informacím. Ke kultivovaným a přetříděným. Protože informací je všude kolem velké množství. Není možné všechny ani přečíst a už vůbec ne ověřit jejich validitu. Jak vypadá váš obvyklý den? Mám ve zvyku chodit spát až kolem půlnoci, tak ráno nevstávám příliš brzy. Ale Největší žrout mého volného času je chalupa, kde od jara až do podzimu trávíme nejvíc volných chvil. pak už nastává běžná rutina. Nakrmit 3 hladové kočičky, dobře se nasnídat než vyrazím do práce. Mezitím ještě řeším telefonáty a pracovní záležitosti na počítači. Pak celodenní fofr v laboratoři, někdy se den protáhne i do pozdějších hodin. Např. když nešlapou některé analyzátory tak, jak bych si představoval. Mám na starosti více laboratoří, tak ještě plánuji, kde budu nejvíce potřeba. Ještě že dnes máme vše tak propojeno počítači, že většinu problémů lze vyřešit na dálku. Po zamyšlení nad svým pracovním dnem musím ale konstatovat, že i po tolika letech Některé obory stagnují, jiné se dynamicky rozvíjí díky novým objevům a technologiím. Jak je na tom klinická biochemie? Novinky jsou stále nějaké. A nemusí to být pouze nové metody. Poslední dobou obor prodělal velký rozvoj technologický v oblasti imunochemie. Tyto metody, které dříve trvaly mnoho hodin, zvládnou dnešní analyzátory za 15 minut. Ale nezodpovídáme jen za tuto analytickou část. Aby byl výsledek pro pacienta prospěšný, musí být ve správnou chvíli na správném místě, správně předaný a okomentovaný. A právě na zlepšení těchto preanalytických a postanalytických procesů je poslední dobou kladen velký důraz. Jaký nový objev vás ve vaší profesi v poslední době překvapil? Nejrychlejší rozvoj se nyní určitě týká genetiky. Není to tak vzdálený obor, s klasickou biochemií má styčné body v mnoha částech, takže sleduji objevy a nové postupy v genetice, jako by byly naše vlastní. Jak trávíte svůj volný čas? Volného času není zas tak moc, ale nejraději už na jaře vyrážíme na kole do přírody. Spíš rekreačně, nemusím lámat rekordy v počtu kilometrů, ale krásy přírody jsou pro mě hodně zajímavé. Rád 14
poznávám i zákoutí staré Prahy, a proto plánuji dlouhé procházky spojené s návštěvou různých výstav apod. Po večerech čtení odborných článků, dnes už většinou přímo v angličtině. Doba je tak rychlá, že není čas čekat na překlady. A pokud je ještě nějaká chvíle, je to příležitost pro zdokonalování se v programování. To mě hodně baví. Na beletrii zůstává čas už jen na dovolených. Ale největší žrout mého volného času je chalupa, kde od jara až do podzimu trávíme nejvíc volných chvil. Kdo je chalupář tak ví, že tam nemáte hotovo nikdy. Děkuji za rozhovor. (red) MUDr. Soňa Peková v médiích Média (a to v tom nejširším možném pojetí) mají všeobecně o lékařské prostředí zájem. Účast v médiích na vlastní kůži genetička Laboratoře molekulární diagnostiky MUDr. Soňa Peková. Tato uznávaná lékařka navštívila pořad Českého rozhlasu Je jaká je, který moderuje Marie Retková, jehož záznam si můžete poslechnout zde, a také byla hostem pořadu, který odvysílala Česká televize. V pořadu Hyde Park odpovídala na dotazy diváků, které se týkaly nejen molekulární biologie a genetiky, ale také obecnějších témat pokroku ve zdravotnictví. Záznam celého pořadu si můžete pustit na tomto odkazu. (red), Jan Sklenář - ČRo 15
Kalendář Seminář v Hustopečích Kde: Městská nemocnice Hustopeče ( místo konání jídelna ), Brněnská 41, 69301 Hustopeče, region JM Termín: 5.6. 2013 Témata seminářů 1. Autoimunita základní vyšetření /Mgr. Ivana Černotová/ 2. Využití nových technologií v mikrobiální diagnostice a jejich přínos pro klinickou praxi / RNDr. Eva Uhlířová / 3. Perorální kvasinkové a bakteriální vakcíny / RNDr. Dana Hanuláková / 4. Co víme o chlamydiích / MVDr. Michaela Verčínská Garant. MUDr. Bobulová Seminář bude akreditován na České lékařské komoře a na České asociaci sester Obrazem Proceedings in Molecular Medicine 2013, www.kalvos.cz 16