Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně Agronomická fakulta Ústav agrosystémů a bioklimatologie

Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně Agronomická fakulta Ústav agrosystémů a bioklimatologie Biopotraviny ve vybraném regionu Bakalářská práce Vedoucí práce: Ing. Tamara Dryšlová, Ph.D. Vypracovala: Veronika Seidlová Brno 2009

2

3

PROHLÁŠENÍ Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma Biopotraviny ve vybraném regionu vypracovala samostatně a použila jen pramenů, které cituji a uvádím v přiloženém seznamu literatury. Bakalářská práce je školním dílem a může být použita ke komerčním účelům jen se souhlasem vedoucího bakalářské práce a děkana AF MZLU v Brně. Dne podpis.. 4

PODĚKOVÁNÍ Děkuji Ing. Tamaře Dryšlové, Ph.D. za cenné rady, pomoc a čas, který mi poskytla v průběhu zpracování mé bakalářské práce. Dále děkuji své rodině a příteli za podporu při studiu. 5

ABSTRAKT Ekologické zemědělství je všeobecně považováno za významnou cestu udržitelného rozvoje. Podporuje přirozené způsoby pěstování rostlin a chovu hospodářských zvířat. Umožňuje produkovat vysoce hodnotné a kvalitní potraviny. Ve většině států Evropské unie došlo v posledních letech jak k rychlému růstu výměry ekologicky obhospodařované půdy a počtu ekologicky hospodařících farem, tak k dynamickému rozvoji trhu s biopotravinami, které se stávají součástí výživy stále se rozšiřujícího okruhu spotřebitelů. V bakalářské práci jsem se zaměřila na pojmy související s ekologickým zemědělstvím, biopotravinami, jejich výrobou a kvalitou a také jejich situací na českém trhu a zejména v Jihomoravském kraji. Klíčová slova: ekologické zemědělství, biopotraviny, kvalita a prodej biopotravin, Jihomoravský kraj ABSTRACT Organic agriculture is considered to be the leading path of sustainable development. It endorses a natural way of plant growing and stock raising. It enables the production of very high quality food. Last years in most of the EU countries there can be seen an expansion of ecologically maintained grounds and a rise in number of ecological farms as well as dynamic development of whole food market, which is constantly growing on popularity among more and more consumers. In my bachelor thesis I focused on the terms which relate to organic agriculture, whole food, its production and quality and its position on the Czech market and particularly the South Moravian region. Key words: organic agriculture, whole food, quality and sales of whole food, the South Moravian region 6

OBSAH 1. ÚVOD 8 2. CÍL PRÁCE.. 9 3. LITERÁRNÍ PŘEHLED. 10 3.1. Ekologické zemědělství.. 10 3.1.1. Charakteristika a základní pojmy ekologického zemědělství... 10 3.1.2. Vývoj ekologického zemědělství. 11 3.1.3. Principy a zásady ekologického zemědělství... 16 3.1.4. Cíle ekologického zemědělství. 17 3.1.5. Porovnání ekologického zemědělství s konvenčním... 19 3.2. Obecná charakteristika biopotravin. 21 3.2.1. Základní pojmy. 21 3.2.2. Zpracování a výroba. 21 3.2.3. Kvalita biopotravin... 22 3.2.4. Označování bioprodukce.. 25 3.2.5. Kontrola... 27 3.2.6. Prodej biopotravin..... 32 3.3 Stav biopotravin v Jihomoravském kraji..... 35 3.3.1. Vzájemné porovnání jednotlivých krajů ČR... 35 3.3.2. Ekologické zemědělství v Jihomoravském kraji.. 41 3.3.3. Síť informační center v Jihomoravském kraji a kraji Vysočina... 42 3.3.4. Biopotraviny v Jihomoravském kraji... 47 3.3.5. Specifikum Jihomoravského kraje biovíno 48 3.3.6. Poradny, prodejny a restaurace s biopotravinami. 53 4. ZÁVĚR 59 5. SEZNAM LITERATZURY A PRAMENŮ... 60 6. SEZNAM TABULEK A OBRÁZKŮ.... 62 7

1. ÚVOD Ekologické zemědělství je v současné době u nás i ve světě na vzestupu, což také dokazuje neustále vzrůstající zájem zákazníků o biopotraviny. Zatímco dříve byl český zákazník odkázán výhradně na biopotraviny dovozové, dnes lze říci, že produkcí v biokvalitě se zabývá stále více domácích výrobců. Významným rozdílem od konvenčního zemědělství je celkový zodpovědný pohled na problematiku životního prostředí s akcentem na trvalou udržitelnost. Rozdíl v jakosti mezi bioprodukty, respektive biopotravinami a běžnými potravinami není tak velký, jak by se očekávalo, někdy může být biopotravina z hlediska složení i horší, např. v obsahu bílkovin a někdy i vitaminů, či horších senzorických vlastností (vzhled, barva, konzistence). Zatím neexistuje kompletní, dostatečně odborně věrohodná a statistická studie, která by prokázala, že produkty ekologického zemědělství jsou opravdu lepší jakosti a zdravější než ty, které vzešly z konvenčního zemědělství. Je ale jisté, že obsahují méně cizorodých látek, zejména reziduí pesticidů a dusičnanů, protože se při jejich výrobě nepoužívají příslušné agrochemikálie. Ovšem není možno tvrdit, že biopotraviny neobsahují žádná rezidua chemických látek, těžké kovy a podobně. Hlavní hodnota je však v tom, že jde o výrobky vznikající šetrným, trvale udržitelným způsobem hospodaření. Kvalitu biopotravin je proto třeba chápat ve dvou rovinách. Tou první je samotná jakost jednotlivých bioproduktů, tou druhou je vyšší kvalita životního prostředí. Také tímto způsobem by se měly tyto potraviny i propagovat. Spotřebitel totiž nákupem biopotravin podporuje rozvoj ekologického zemědělství a tím nepřímo působí i na ochranu životního prostředí. Biopotraviny zaručují především způsob pěstování či chovu, nikoliv vždy nejvyšší jakost z pohledu senzorických vlastností, složení či obsahu kontaminantů. Ekologické zemědělství a bioprodukty z něj nalezneme i v Jihomoravském kraji. Tento kraj sice nepatří mezi kraje s vysokou výměrou ekologické půdy či největším počtem ekofarem, nicméně jedno prvenství tomuto kraji upřít nelze a to v pěstování, zpracování a výrobě biovína. Biovína z tohoto kraje se právem umísťují na předních příčkách českých i mezinárodních soutěží. Jihomoravský kraj má celkem sedm okresů: Blansko, Brno-město, Brno-venkov, Břeclav, Hodonín, Vyškov a Znojmo. 8

2. CÍL PRÁCE Cílem bakalářské práce bylo formou literární rešerše: 1) Charakterizovat význam, cíle a principy ekologického zemědělství. 2) Rozebrat specifika biopotravin. 3) Analyzovat stav s biopotravinami v Jihomoravském kraji. 9

3. LITERÁRNÍ PŘEHLED 3.1. Ekologické zemědělství 3.1.1. Charakteristika a základní pojmy ekologického zemědělství Ekologické zemědělství je šetrný druh zemědělského hospodaření, který dbá na životní prostředí a jeho jednotlivé složky stanovením omezení či zákazů používání látek a postupů, které zatěžují a znečišťují životní prostředí nebo zvyšují rizika kontaminace potravního řetězce a dbá na pohodu chovaných hospodářských zvířat (Šarapatka, Urban a kol., 2006). Ekofarma je samostatná, uzavřená hospodářská jednotka. Zemědělský podnikatel nemusí provozovat ekologické zemědělství na všech pozemcích, které vlastní nebo užívá, musí ale pro ekofarmu vyčlenit a jednoznačně určit základní výrobní prostředky. Od konvenčních pozemků tak musí být jednoznačně odděleny pozemky, hospodářské budovy, zemědělská mechanizace, hospodářská zvířata, které slouží k ekologickému zemědělství. Odděleno musí být také účetnictví. Cílem jednoznačného vymezení ekofarmy je průkazné oddělení ekologického hospodaření od konvenční zemědělské činnosti a jasná identifikace činnosti ekologického zemědělce v krajině při produkci bioproduktů, a to především z hlediska kontroly dodržování podmínek zákona a nařízení, a důvěry spotřebitelů v ekologické zemědělství. Ekologickým podnikatelem je ekologický zemědělec. Osobou podnikající v ekologickém zemědělství je ekologický zemědělec, výrobce biopotravin, obchodník s biopotravinami, výrobce biokrmiv a dodavatel bioosiv a biosadby (Zákon č. 242/2000 Sb.). 10

Význam ekologického zemědělství Ekozemědělci nemohou spoléhat na zásahy chemickými látkami, dbají proto na prevenci před chorobami a škůdci, plevele regulují pouze mechanicky. Nejmodernějšími postupy používanými zejména v ekologických sadech a ve vinicích je podpora tzv. funkční biodiverzity, tedy pestrosti flóry a fauny, která má pozitivní vliv na výši a kvalitu výnosu. Jedná se zejména o vytváření podmínek pro přirozené nepřátele škůdců a o používání odolných odrůd. EZ respektuje přírodní systémy a cykly a zachovává a zlepšuje zdraví půdy, podzemních i povrchových vod, rostlin a živočichů a rovnováhu mezi nimi, přispívá k vysoké úrovni biologické rozmanitosti, odpovědným způsobem využívá energii a přírodní zdroje. Ekologičtí zemědělci nepoužívají geneticky manipulované organismy (GMO). Zvířata chovají přirozenými způsoby s možností výběhu nebo pastvy, starají se o pohodu chovaných zvířat tzv. welfare. Krmí zvířata přirozeným způsobem, nepoužívají preventivně antibiotika, zakázáno je použití hormonálních přípravků, umělých stimulátorů růstu apod. EZ produkuje vysoce kvalitní suroviny. Ekozemědělci se podrobují přísné kontrole a označují své produkty známkou BIO (PRO-BIO, 2008). 3.1.2. Vývoj a legislativa ekologického zemědělství v ČR Vývoj V České republice se datuje vznik ekologického zemědělství do roku 1990 a v roce 1991 vzniklo v ČR pět svazů (PRO-BIO, Naturvita, Libera, Altervin a Biowa) sdružujících ekologické zemědělce, které vypracovaly vlastní směrnice a prováděli kontrolu a certifikaci produktů pro své členy. Brzy se však projevila nutnost sjednotit celý systém a vytvořit jednotné směrnice, kontrolu, certifikaci a označování produkce pocházející z ekologického zemědělství. V současné době jsou registrovány dva svazy sdružující ekologické zemědělce, výrobce a obchodníky s bioprodukty a biopotravinami: PRO-BIO a LIBERA (Červenka, Kovářová, 2005). 11

Tab. 1 Vývoj výměry půdy a počtu farem v ekologickém zemědělství ČR (Darmovzalová, Koutná, 2009) Rok Počet farem hospodařících v EZ Výměra zemědělské půdy v EZ (ha) Procentuální podíl z celkové výměry ZPF Meziroční % nárůst výměry půdy v EZ 1990 3 480 1991 132 17 507 0,41 1992 135 15 371 0,36-12% 1993 141 15 667 0,37 2% 1994 187 15 818 0,37 1% 1995 181 14 982 0,35-5% 1996 182 17 022 0,4 14% 1997 211 20 239 0,47 19% 1998 348 71 621 1,67 254% 1999 473 110 756 2,58 55% 2000 563 165 669 3,86 50% 2001 564 217 869 5,09 32% 2002 721 235 136 5,5 8% 2003 810 254 995 5,97 8% 2004 836 236 299 6,16-7% 2005 829 254 982 5,98 8% 2006 963 281 535 6,61 10% 2007 1 318 312 890 7,36 11% 2008 1) 1 849 320 308 7,51 14% 1) Statistická šetření na ekologických farmách, ÚZEI 2008; data získaná v průběhu roku 2008. Tabulka 1 ukazuje, že i v roce 2008 došlo k nárůstu počtu hospodařících zemědělců a to o 531 farem proti roku 2007. To je největší nárůst od roku 1990. Také výměra zemědělské půdy v EZ narostla a to o 7 418 ha a tvoří již 7,51 % z celkové zemědělské půdy ČR. Celková výměra je vyšší o ostatní plochy v EZ, které nejsou v tabulce zohledněny. V roce 2008 bylo v ČR registrováno 9 ekologických chovatelů včel (Darmovzalová, Koutná, 2009). Obrázek 1 znázorňuje výměru ekologických ploch v ČR podle jednotlivých krajů. Data jsou od 1 849 ekologicky hospodařících zemědělců v roce 2008 a byly uvažovány kraje dle ploch, kde zemědělec hospodaří (Darmovzalová, Koutná, 2009). 12

350000 300000 250000 výměra (v ha) 200000 150000 100000 50000 0 1990 1992 1994 1996 1998 2000 2002 2004 2006 2008 roky Obr. 1 Vývoj výměry půdy v ekologickém zemědělství ČR (1990 2008)(Darmovzalová, Koutná, 2009) Legislativa V roce 1993 po dohodě svazů a Ministerstvem zemědělství byl vypracován Metodický pokyn pro ekologické zemědělství, který vydalo 22. června ministerstvo zemědělství v ČR. Tento pokyn byl neustále aktualizován. Byl ustaven Certifikační výbor, Technická komise a zřízen jednotný kontrolní systém a označování produktů BIO. Od 1.4.1999 je výkonem kontroly ekologického zemědělství v České Republice pověřena organizace s názvem Kontrola ekologického zemědělství (KEZ), obecně prospěšná společnost. O tento metodický pokyn se opíral systém ekologického zemědělství až do roku 2001. Od 1.1.2001 nabyl účinnosti zákon č. 242/2000 Sb., o ekologickém zemědělství a o změně zákona č. 368/1992 o správních poplatcích ve znění pozdějších předpisů, jak vyplývá ze změn provedených zákonem 320/2002 Sb. a zákonem 553/2005 Sb. Tento zákon upravuje v návaznosti na přímo použitelný předpis Evropských společenství podmínky hospodaření v ekologickém zemědělství a k němu se vztahující osvědčování a označování bioproduktů, biopotravin a ostatních bioproduktů, a dále výkon kontroly a dozoru povinností s tím spojených. Zákon provádí vyhláška ministerstva zemědělství č. 53/2001 Sb., která byla s účinností od 13

15.9.2003 novelizována vyhláškou č. 263/2003 Sb. Tato novelizace se týkala především aktualizace seznamu hnojiv a přípravků na ochranu rostlin, seznamu surovin a pomocných látek, které mohou být použity při výrobě biopotravin, nebo seznamu zemí a jejich inspekčních orgánů, jejich osvědčení se uznává za rovnocenné osvědčení podle zákona o ekologickém zemědělství (Červenka, Kovářová, 2005). Pravidla ekologického zemědělství v Evropské unii a tedy i v ČR jsou pevně dána na úrovni Nařízení Rady Evropské komise. Tak tomu bylo již od roku 1991, kdy Rada Evropských společenství vydala Nařízení číslo 2092/91/EHS o ekologické výrobě zemědělských produktů a o označování zemědělských produktů a potravin původem z ekologického zemědělství. Nařízení (NR 2092/91) bylo velmi rozsáhlou právní normou, která měla více než sto stran psaných poměrně složitým právnickým jazykem (Šarapatka, Urban a kol., 2006). Od data vstupu ČR do EU do 31.12.2008 platilo v ČR přímo nařízení Rady (EHS) 2092/91 o ekologickém zemědělství. Od 1.1. 2009 nabylo účinnosti zcela nové Nařízení Rady (ES) č. 834/2007, které nahradilo dříve platné nařízení Rady (EHS) č. 2092/91. Proto se od 1.1.2009 všechny odkazy v zákoně na předpisy Evropských společenství, které se do tohoto data vztahovaly k nařízení Rady (EHS) č. 2092/91, nově vztahují k nařízení Rady (ES) č. 834/2007. Zákon upravuje pouze ty oblasti, které nejsou v nařízení upraveny a EU je ponechává na národní úpravě jednotlivých členských zemí. Zákon ani nařízení neřeší otázku státní podpory ekologického zemědělství, nebo poskytování dotací pro ekologické zemědělství. Tato problematika je řešena příslušným nařízením vlády, v současné době je to nařízení vlády č. 79/2007 Sb., o provádění agroenviromentálních opatření ve znění pozdějších předpisů (MZe ČR, 2008). Význam Nařízení Rady EU Nařízení Rady EU o ekologickém zemědělství bylo schváleno v roce 1991. Od roku 1993 je realizováno v praxi a slouží k právnímu zajištění trhu s biopotravinami. Cílem nařízení je vytvořit na rostoucím trhu biopotravin právní jistotu. Spotřebitelé mají být s celoevropskou platností jednotně chráněni před matoucím označování produktů (Václavík, 2006). 14

Akční plán EZ do roku 2010 Ekologické zemědělství v ČR je v současné době na vysoké úrovni, ne všechny oblasti rozvoje ekologického zemědělství jsou rozvinuty dostatečně. Není např. dostatečně rozvinut trh s produkty ekologického zemědělství, sortiment biopotravin je zatím omezený, spotřebitelská veřejnost nemá dostatek informací o biopotravinách a ekologickém zemědělství obecně, je žádoucí podpořit rozvoj výzkumu a vzdělávání v ekologickém zemědělství. Proto přistoupilo MZe ke zpracování dokumentu Akční plán ČR pro rozvoj ekologického zemědělství do roku 2010, který bude systematicky podporovat rozvoj právě těch oblastí, které nejsou zatím rozvinuty dostatečně. Na přípravě Akčního plánu se podíleli experti z řad ministerstev zemědělství a životního prostředí, zástupci svazů ekologických zemědělců, kontrolní organizace, výzkumu a vzdělávání, a také samotní ekozemědělci, výrobci a obchodníci s biopotravinami. Dne 17. 3. 2004 přijala Akční plán na svém zasedání vláda a uložila MZe vytvořit meziresortní pracovní skupinu ekologického zemědělství pro realizaci cílů Akčního plánu. Tato pracovní skupina již zahájila svoji činnost prostřednictvím zástupců ministerstev životního prostředí, místního rozvoje, průmyslu a obchodu, zdravotnictví a školství a také prostřednictvím zástupců všech krajů, protože je velmi důležité realizovat Akční plán také na regionální úrovni. Vzhledem ke skutečnosti, že Akční plán bude realizován také prostřednictvím nevládních organizací, podílí se na této realizaci také expertní tým, který zpracoval pracovní verzi tohoto dokumentu. Pro tento účel byly v průběhu roku 2004 vytvořeny pracovní skupiny, které již zahájily svou činnost a které jsou tématicky zaměřené na řešení problematiky welfare, propagace, marketingu, výzkumu, vzdělávání a poradenství, nebo vztahu ekologického zemědělství a životního prostředí (Leibl, 2006). Hlavní cíle Akčního plánu ČR Posílit postavení ekologického zemědělství v ČR. Zvyšovat pozitivní vliv EZ na přírodu a krajinu. Zajistit životaschopnost ekologických farem. Zvýšit konkurenceschopnost českého zemědělství v EU. Zvyšovat důvěru veřejnosti v ekologické zemědělce. Propagovat životaschopná venkovská hospodářství. 15

Zlepšovat životní podmínky a welfare zvířat chovaných na ekologických farmách. Zajistit ochranu produktů EZ před kontaminací geneticky modifikovanými organismy. Rozšiřovat hospodářské aktivity s vyšší přidanou hodnotou. Přispět prostřednictvím ekologické produkce k ochraně zájmů spotřebitelů. Posilovat pozitivní vnímání kvality biopotravin u spotřebitelů. Rozšiřovat trh s biopotravinami, s rostoucím trhem zefektivňovat produkci a zpracování produktů EZ. Zlepšit odborné poradenství, vzdělávání a výzkum v EZ. Dosáhnout v roce 2010 cca 10% podílu zemědělské půdy v EZ na celkové výměře zemědělské půdy (MZe ČR, 2004). 3.1.3. Principy a zásady ekologického zemědělství Zásady pěstování rostlin Dosažení a udržení přirozené půdní úrodnosti je zajišťováno všestrannou podporou mikrobiální aktivity půdy, zlepšování půdní struktury, udržováním půdy co nejdéle pod vegetačním krytem, vhodným střídáním plodin. Např. orba se nahrazuje kypřením. Běžný je pokryv půdy podsevy, mulčováním, udržováním stále zeleného povrchu atd. Pestrý a vyvážený osevní postup musí zabezpečit nejen tržní produkci, plnit funkci ochrany a stabilizace životního prostředí, zabezpečit píci pro hospodářská zvířata. Správný osevní postup napomáhá snížení výskytu plevelů, chorob a škůdců. Např. jeteloviny, luskoviny a okopaniny by měly být zastoupeny na značném procentu výměry ploch, což přispívá bilanci dusíku a omezení plevelů. Důležité je střídání plodin různě hluboko kořenících, využívání podsevů, meziplodin, zeleného hnojení, udržení odstupu plodin v osevních postupech atd. Hojně často se u nás užívá sled: jetel-ozim-okopanina-jařina s vícehonnými rotacemi a využitím všech forem meziplodin. Ke hnojení se používá organická hmota. S minerálními hnojivy se má zacházet se značnou opatrností, na což existují jistá pravidla. Při výběru vhodných odrůd přihlížíme k půdnímu druhu a vlhkostním podmínkám stanoviště. K tomu napomáhá Ekologická stanice v Uhříněvsi a také nejbližší zkušebna ÚKZÚZ a vyzkoušení několika doporučených odrůd. Vystupuje důležitost smíšených porostů, které jsou proti škodlivým činitelům odolnější. K tomu napomáhá regulace plevelů, chorob a škůdců pomocí pícnin, meziplodin, střídání plodin, dále meze, remízky, pásy trav i mechanické prostředky (Stříbrná, Mikula, 2003). 16

Plevele se regulují preventivními a agrotechnickými metodami, používání herbicidů není dovoleno, ochrana rostlin proti chorobám a škůdcům je založena na správné agrotechnice, biologických metodách, přípravcích rostlinného původu, používání syntetických pesticidů není dovoleno. (Šarapatka, Urban a kol., 2006) Zásady chovu zvířat Platí zákon o ochraně zvířat a směrnice EU. Tam je stanoveno vyloučení klecových chovů, trvale vázané ustájení skotu, trvalý chov v uzavřených prostorách (ustájení nesmí vyvolávat stres) (Stříbrná, Mikula, 2003). Všechna opatření, technologie a technika chovu zvířat musí odpovídat požadavku udržení dobrého zdraví a dlouhověkosti chovaných zvířat. Je nutno zajistit pohodu hospodářských zvířat. pohyb, čerstvý vzduch, ochranu proti slunci a extrémnímu počasí, dostatek prostoru, podestýlku, průmyslové chovy s řízenými režimy nejsou povoleny. Krmná dávka musí odpovídat fyziologickým potřebám zvířat, jejich užitkovosti a musí být jakostní. Kupírování, zkracování zobáků a jakékoliv jiné tělesné poškozování a mrzačení není dovoleno, další zákroky na zvířatech (označování, odrohování, kastrace) jsou povoleny jen u některých druhů a kategorií zvířat, v přesně vymezených případech. Podstatná část sušiny krmné dávky musí být kryta krmivy pocházejícími z ekologického zemědělství, podíl krmiv z konvenčního zemědělství nesmí překročit 10% celoroční i denní krmné dávky v sušině, u monogastrů 20%. Krmné přípravky typu stimulátorů, zchutňovačů krmiv syntetického původu, syntetické konzervační a ochranné přípravky, zkrmování močoviny a preventivní aplikace nejsou povoleny, lze používat zchutňující, vitaminové a minerální přísady přírodního původu. Rutinní profylaktické používání syntetických léčiv, stimulátorů a hormonálních látek není dovoleno (Urban, Šarapatka a kol., 2003). 3.1.4. Cíle ekologického zemědělství Jako hlavní cíle Červenka a Kovářová (2005) uvádějí: Produkovat potraviny vysoké jakosti v dostatečném množství. Konstruktivním a život obohacujícím způsobem postupovat přitom v součinnosti s přírodními systémy a cykly. 17

Brát ohled na širší sociální a ekologické dopady organické výroby a zpracovatelských systémů. Podporovat a rozvíjet v rámci systému hospodaření biologické cykly, zahrnující mikroorganismy, půdní floru a faunu, rostliny a živočichy. Rozvíjet hodnotné a udržitelné vodní ekosystémy. Udržovat a zvyšovat dlouhodobou úrodnost půdy. Zachovávat genetickou rozmanitost produkčního systému a jeho okolí, včetně ochrany stanovišť zvěře a rostlin. Podporovat zdravý způsob využívání a náležitou péči o vodu, vodní zdroje a veškerý život v ní. V maximální možné míře využívat v místě organizovaných produkčních systémech obnovitelné zdroje. Vytvářet harmonickou rovnováhu mezi rostlinnou výrobou a chovem hospodářských zvířat. Zajistit všem hospodářským zvířatům vhodné životní podmínky s náležitým ohledem na základní aspekty jejich vrozeného chování. Minimalizovat znečišťování prostředí. Zpracovávat organické produkty s využitím obnovitelných zdrojů. Vyrábět organické produkty, které jsou zcela biodegradovatelné. Postupovat směrem ke kompletnímu produkčnímu, zpracovatelskému a distribučnímu řetězci, který bude sociálně spravedlivý i ekologicky zodpovědný. Primárním cílem ekologického zemědělství není paušálně proklamovat bioprodukty za vždy a po všech stránkách nejlepší, směrnice takové označení na výrobcích ani nepřipouštějí. Zcestné jsou ovšem opačné názory nesympazantů, že ekologicky vyprodukované potraviny jsou méněcenné. Dnes máme k dispozici již dostatečně široký experimentální materiál, aby na základě dosavadních poznatků bylo možno konstatovat, že v systému ekologického zemědělství lze při dodržení všech předepsaných zásad vypěstovat produkty, které svou kvalitou nezaostávají za konvenčními a v některých ukazatelích je i překonávají. Pojmy eko, bio a organic jsou dnes srozumitelné téměř po celém světě, a to už dávno nejen ve spojitosti s šetrným obděláváním půdy a produkcí plodin, ale i jako synonymum moderního životního stylu (Prugar, 1999). 18

3.1.5. Porovnání ekologického zemědělství s konvenčním Podle Petra a Dlouhého (1992) je porovnání následující: Konvenční zemědělství: 1) Upřednostňování kvantity. 2) Ekonomická rentabilita se klade před požadavek biologické a ekologické rovnováhy. 3) Silně specializovaný provoz. 4) Jednostranný osevní postup (malý počet druhů pěstovaných plodin) 5) Používání anorganických, lehce rozpustných hnojiv. 6) Používání pesticidů Ekologické zemědělství: 1) Upřednostňování kvality. 2) Ekologická a biologická rovnováha se klade před ekonomické požadavky. 3) Mnohostranný provoz. 4) Pestrý osevní postup. 5) Používání převážně organických statkových hnojiv. 6) Pěstitelský systém jako takový působí preventivně proti výskytu chorob, škůdců a plevelů. Pozitiva ekologického zemědělství: Ekologické zemědělství má více pozitivních efektů na ochranu přírodních prvků a na krajinu než zemědělství konvenční. Biodiverzita flory a fauny na plochách orné půdy, trvalých travních porostech okrajích polí a v okolních biotopech je větší v ekologickém zemědělství než v konvenčním. Rovněž diverzita pěstovaných plodin je vyšší v ekologicky hospodařících podnicích ve srovnání s konvenčními. Ekologická hospodářství napomáhají k vyšší diverzitě přírodních biotopů z důvodu více diverzifikovaných životních podmínek nabízejících prostředí pro rozmnožování, potravní nabídku atd. Jde o systém, který více respektuje ochranu přírody a krajiny. Klíčovou roli v ekologickém zemědělství hraje půda a péče o ni je důležitým prvkem rostlinné produkce. Na ekologicky obhospodařovaných plochách bývá zaznamenáván vyšší obsah organické hmoty v půdě ve srovnání s plochami konvenčními. Bývá zde rovněž větší oživení a vyšší biologická aktivita. Agrosystém 19

v ekologickém zemědělství bývá více diverzifikován a ve spojitosti se způsobem obhospodařování má vyšší potenciál k ochraně půdy před erozí. Při přechodu na ekologické zemědělství je nutno si uvědomit, že změny v původním prostředí nenastávají okamžitě, ale dochází k nim zhruba po 8-10 letech. Ochrana podzemních a povrchových zdrojů vod je velmi důležitá, neboť kontaminace může znamenat riziko při spotřebě vody člověkem a v živočišné produkci a narušuje vodní biocenozy. Velkou část tohoto znečištění, zejména související s erozí a vyplavováním, způsobuje zemědělská výroba. Ekologický zemědělský systém vykazuje většinou nižší nebo maximálně stejné množství vyplavovaných dusičnanů ve srovnání s integrovaným nebo konvenčním zemědělstvím. Řada srovnávacích výzkumů dokazuje u ekologického zemědělství až o 50% nižší vyplavované množství živin na hektar ve srovnání s hospodařením konvenčním. Ekologické zemědělství není rizikové z hlediska kontaminace vodních zdrojů pesticidními látkami. Je možné konstatovat, že ekologické zemědělství znamená menší riziko pro podzemní i povrchové vody a proto bývá doporučováno i do ochranných pásem vodních zdrojů. Hodně diskutovanými otázkami jsou klimatické změny a skleníkový efekt. Problematické jsou zejména oxid uhličitý, oxid dusný a metan. Z řady výzkumů vyplývá, že emise oxidu uhličitého na hektar mohou být až o 50% nižší z ekologického zemědělství ve srovnání s konvenčním (Šarapatka, Urban a kol., 2006). Stejně tak je třeba vzít v úvahu i výsledky současných krmných pokusů s různými druhy zvířat, u nichž byla dokázána zvýšená fyzická aktivita, rozmnožovací schopnost, celkový zdravotní stav a životaschopnost u skupin, jimž byla podávána potrava pocházející z ekologického zemědělství (Prugar, 1999). 20

3.2. Obecná charakteristika biopotravin 3.2.1. Základní pojmy Bioprodukt je jakákoliv surovina rostlinného nebo živočišného původu pocházející z ekofarmy. Bioproduktem je také hospodářské zvíře. Jako bioprodukt lze tak certifikovat nejenom suroviny pro výrobu biopotravin, ale také zástavová zvířata, chovná zvířata nebo suroviny pro nepotravinářské využití (např. vlna, přadný len). Ostatní bioprodukt certifikovat lze také biokrmivo, bioosivo a biosadbu. Ostatní bioprodukt je podskupina bioproduktu, protože i ostatní bioprodukt splňuje definici bioproduktu. Biopotravina potravina vyrobená za podmínek uvedených v zákoně a předpisech Evropských společenství, splňující požadavky na jakost a zdravotní nezávadnost stanovené zvláštními právními předpisy (Zákon č. 242/2000 Sb.). 3.2.2. Zpracování a výroba Výroba biopotravin Výrobcem biopotravin je každá osoba, která vyrábí biopotraviny za účelem jejich uvádění do oběhu. Výrobou biopotravin se rozumí čištění, třídění, upravování nebo zpracování bioproduktů, popřípadě přidávání dalších látek povolených zákonem a prováděcí vyhláškou včetně balení a dalších úprav biopotravin za účelem uvádění do oběhu. Při získávání bioproduktů, z nichž se biopotraviny vyrábějí, je nezbytné dodržovat zákonem stanovené podmínky, které jsou vymezené pro rostlinnou i živočišnou výrobu (Červenka, Kovářová, 2005). Při zpracování bioproduktů je nejen podle Moudrého (1997) zakázáno: Ozařování a mikrovlnný ohřev. Chemické zjemňování. Uzení a nakládání za použití chemikálií. 21

Působení hormonů a přídavných enzymů. Bělení. Při skladování bioproduktů, dopravě, zpracování, balení a distribuci biopotravin musí být zajištěno jednoznačné oddělení od konvenčních surovin a musí být řádně označeny. Dodržování tohoto požadavku musí být vždy kontrolovatelné a dodržované záznamy (Moudrý, 1997). Bioprodukty musí být skladovány a zpracovány tak, aby byla co nejvíce uchovávána jejich kvalita, musí být dopředu vyloučena možnost jejích znečištění či kontaminace nežádoucími látkami (Urban, Šarapatka a kol., 2003). Přepravovány mohou být pouze ve vhodných obalech či kontejnerech, uzavřeným způsobem, který brání záměně obsahu. Skladovací prostory smí být ošetřeny pouze prostředky k asanaci a čištění výrobních zařízení a skladů schválenými pro ekologické zemědělství a výrobu biopotravin (Červenka, Kovářová, 2005). 3.2.3. Kvalita biopotravin Kvalita bioproduktů a biopotravin se chápe jako výsledek kvality celého zemědělského systému, jakým způsobem byl produkt vypěstován, zpracován (zušlechtěn), distribuován (zabalen, skladován). Speciální důraz se klade na kvalitativní vlastnosti produktů, jako jsou nepřítomnost cizorodých škodlivých látek (reziduí), čerstvost, přirozenost (přírodnost), vnitřní nutriční a fyziologické vlastnosti, např. biologická hodnota bílkovin, obsah vitaminů a minerálních látek, chuť atd. (Petr, Dlouhý, 1992). Způsoby pěstování rostlin a chovu hospodářských zvířat, jakož i další postupy zpracování bioproduktů jsou stanoveny zákony a prováděcími předpisy. Kvalita biopotravin není dosud nikde právně definována, což není žádoucí, ani možné. Pro biopotraviny nejsou stanoveny zvláštní limitní hodnoty jednotlivých látek, musí však splňovat všechny požadavky kladené na běžné, konvenčně vyráběné potraviny. 22

Předpisy však logicky nedovolují deklarovat biopotraviny jako kvalitnější, než jsou potraviny konvenční, které také odpovídají limitním hodnotám výše uvedených zákonů a vyhlášek. Důležité je však to, že určený a kontrolovaný způsob produkce dává předpoklady pro získání biopotravin kvalitnějších ve většině hledisek. (Urban, Šarapatka a kol., 2003). Objasnění kvalitativních parametrů dle Hajšlové a Schulzové ( 2006): Nutriční hodnota, nebo-li výživová hodnota, vyjadřuje obsah látek, které se příznivě uplatňují v lidské výživě a jejich vzájemné poměry. Jedná se především o bílkoviny, tuky obsahující esenciální mastné kyseliny, dieteticky významné polysacharidy (vláknina), vitaminy, enzymy, nezbytné minerální prvky atd. Hygienicko-toxikologická jakost se odvíjí zejména od stupně kontaminace produktů cizorodými a toxickými látkami či sloučeninami s nežádoucími biologickými účinky. Zdravotně-hygienické hledisko je bezesporu hlavní motivací zájmu spotřebitelů o biopotraviny. Je však nutné podotknout, že dosud žádná z realizovaných studií nebyla natolik komplexní, aby byly shledány významné rozdíly v obsahu toxických kovů u vzorků z ekologické a konvenční produkce. Při ekologické produkci jsou minimalizovány až zcela eliminovány chemické prostředky pro ochranu rostlin, a dochází tak ke snížení rizika kontaminace bioproduktů reziduí pesticidů. Z dosavadních hodnocení obsahu dusičnanů je pravděpodobné, že ekologické produkty budou kvalitnější, ale v některých případech při používání výhradně statkových hnojiv tomu tak být nemusí. Z hlediska hygienické jakosti je důležité v zemědělských produktech sledovat hladiny mykotoxinů a jiných přírodních toxinů. Technologická kvalita vystihuje vhodnost plodiny pro různé způsoby zpracování za průmyslových a kulinárních podmínek (loupatelnost, výtěžnost, barevná stálost, vhodnost k vaření, pečení), odolnost proti mechanickému poškození, skladovatelnost atd. Senzorická jakost je důležitým parametrem hodnocení. Výrobky jsou řazeny do jednotlivých jakostních tříd podle vnějších znaků jako je velikost, tvar, hmotnost, barva 23

a vnější vzhledová bezchybnost. Požadavky, které mají výrobky splňovat, jsou pro jednotlivé jakostní třídy definovány normou a zařazení výrobků do určité třídy je pak směrodatné pro cenovou relaci. Za určitých okolností může být vnější vzhled ekologicky pěstované zeleniny horší než u konvenční (není to však pravidlem), problémem může být nejednotnost vzhledu ekologických plodin. Brambory z ekologického zemědělství jsou zpravidla drobnější, s pevnější slupkou a kompaktnější dužinou. Tyto vlastnosti zvyšují odolnost hlíz proti mechanickému poškození. Příklady závěrů některých výzkumů kvality rostlinných biopotravin ve srovnání s potravinami z konvenční produkce: Ekologické produkty mají z hlediska technologické jakosti obvykle vyšší sušinu (a tím i obsah některých složek, např. vitaminů a minerálů) a jsou lépe skladovatelné. Průkazných výsledků, ze kterých se dá předpokládat vyšší kvalita bioproduktů, bylo dosaženo v krmných pokusech s potkany, kteří intuitivně preferují ekologicky vyprodukované, suroviny, což je známo i z polních pokusů, kdy divoká zvěř nejčastěji spásá nehnojené a neošetřené pesticidy. Bioprodukty obsahují méně reziduí těžkých kovů, dusičnanů i pesticidů. Problémem u ekologicky pěstovaných plodin může být obsah některých přírodních toxinů či fytoalexinů, kterými se odolné rostliny samy brání proti napadení škodlivými činiteli. Nedostatečně je zatím prozkoumána hypotéza, že některé rostlinné bioprodukty mohou častěji obsahovat mykotoxiny. Bylo však prokázáno, že obsahy mykotoxinů v potravinářských surovinách souvisejí spíše s jejich nesprávným skladováním než se způsobem pěstování. Některé rostlinné bioprodukty mohou mít horší technologickou kvalitu, což bývá způsobeno zejména špatnou volbou odrůdy, stanoviště a chybami v ekologickém pěstitelském postupu. Ovšem výsledné produkty již nižší technologickou kvalitu nevykazují. Biopotraviny však mají lepší chuť, což se prokázalo v pokusech např. s bramborami nebo s masem (Šarapatka, Urban a kol., 2006). 24

3.2.4. Označování bioprodukce Označování bioproduktů Bioprodukt, který slouží jako surovina k výrobě biopotravin, se označí jako ekologický tak, že se k jejího názvu vždy uvede slovo bio a identifikační kód kontrolního orgánu (CZ-KEZ), a nevylučuje-li to povaha bioproduktu i grafický znak (Červenka, Kovářová, 2005). Dnes platí identifikační kód kontrolního orgánu CZ-BIO-KEZ-01. Označování směsných produktů Biopotravina sestávající z více přísad, jako například pomazánka, musí být ze 100 procent vyrobena z ekologicky vyprodukovaných surovin, stojí-li na etiketě bio nebo eko. Ve zvlášť definovaných případech lze však podle nařízení Rady EU použít až pět procent konvenčně vyrobených přísad, nejsou-li k dispozici přísady v ekologické kvalitě. Povolené přísady vyjmenovává speciální příloha nařízení. Sem patří například různá koření. Dovoleno naopak není nastavování ekologických surovin pěti procenty stejné suroviny z konvenční výroby. Produkt s minimálně 95 procenty ekologicky vyrobených přísad smí tedy být neomezeně prodáván jako biopotravina. Procentický údaj se však vztahuje jen k celkovému množství zemědělsky vyrobených přísad. Přísadami nezemědělského původu jsou například droždí, sůl a voda. U směsných produktů obsahujících mezi 70 až 95 procenty přísad z ekologického zemědělství (opět vztaženo k celkovému podílu přísad zemědělského původu) smí být omezeně poukazováno na ekologickou produkci. Spotřebitel má ale jasně poznat, o které přísady se přitom jedná (Václavík, 2006). 25

České biopotraviny jako produkty ekologického zemědělství poznáte podle této zelené biozebry, grafického znaku: Logo Společenství použití je prozatím dobrovolné a je dle nového Nařízení Komise (ES) č.889/2008 Nařízení (ES) č. 834/2007 (1) zavedlo pravidla pro povinné označování ekologických produktů, které od 1. ledna 2009 zahrnuje používání loga Společenství na balených potravinách v souladu s čl. 24 odst. 1 písm. b) uvedeného nařízení (KEZ, 2005). Úplné znění Nařízení Komise (ES) 889/2008, kterým se stanoví prováděcí pravidla k Nařízení Rady (ES) 834/2007 o ekologické produkci a ekologických produktů, pokud jde o ekologickou produkci, označování a kontrolu (MZe ČR, 2008). 26

3.2.5. Kontrola a certifikace Pravost a skutečná ekologická kvalita bioproduktů a biopotravin je zaručena nezávislým kontrolním a certifikačním systémem. Dodržování stanovených pravidel je přísně kontrolováno. Kontrola probíhá na všech stupních výroby a zpracování. Ekologičtí zemědělci, zpracovatelé biopotravin i obchodníci s bioprodukcí jsou zařazeni do systému nezávislé a nepřetržité kontroly. Nejméně jednou za rok se provádí řádná ohlášená kontrola, která zahrnuje celkovou kontrolu hospodaření podniku tedy u zemědělců veškeré pozemky, plodiny, stáje, zvířata, budovy, provozy, používaná hnojiva a jiné prostředky, označování, provozní a účetní evidenci. Inspektor ověřuje rovněž správnost a úplnost údajů uvedených v žádosti o registraci (Červenka, Kovářová, 2005). Ekologický podnikatel si může svobodně zvolit, jakou akreditovanou kontrolní organizaci chce pověřit kontrolou svého podniku. Uzavře s kontrolní organizací smlouvu a musí uhradit náklady. Kromě toho se konají neohlášené namátkové kontroly. Celý systém ekologického zemědělství, zpracování bioproduktů a výroby biopotravin v ČR kontrolují nezávislé kontrolní organizace: ABCERT se sídlem v Brně, Biokont CZ s.r.o. také se sídlem v Brně nebo KEZ, o.p.s. se sídlem v Chrudimi (Václavík, 2006). Kontrolní organizace KEZ KEZ o.p.s. je nevládní nezisková organizace, která zajišťuje odbornou nezávislou kontrolu a certifikaci v systému ekologického zemědělství. Je to obecně prospěšná společnost podle zákona č. 248/1995 Sb., která byla založena v roce 1999 Svazem producentů a zpracovatelů biopotravin PRO-BIO, Nadačním fondem pro ekologické zemědělství FOA a Spolkem poradců ekologického zemědělství EPOS. KEZ o.p.s. má akreditaci pro inspekční a certifikační orgán společnosti. Disponuje mnohaletými zkušenostmi s kontrolní a certifikační činností. Je uznávanou evropskou kontrolní a certifikační společnosti zveřejněnou v Official Journal of the European Union. 27

Společnost také bezplatně poskytuje informace zájemcům o vstup do systému ekologického zemědělství i osobám, které již podnikají v tomto systému. Rovněž zajišťuje školení a osvětu v oblasti ekologického zemědělství. Každoročně finančně podporuje vybrané propagační akce, které přímo souvisí s činností klientů KEZ o.p.s. a s certifikací produktů a výrobků. V neposlední řadě se aktivně podílí na tvorbě české legislativy o ekologickém zemědělství a spolupracuje s výzkumnými ústavy i svazy. Mezinárodní kód : CZ-BIO-KEZ-01 Nabízené služby První česká kontrolní organizace, která od roku 1999 zajišťuje nezávislou kontrolu a certifikaci v těchto oblastech: 1. Podle platných předpisů EU a ČR o ekologickém zemědělství: ekologických podnikatelů výrobců biopotravin výrobců ekologických krmiv, osiv, sadby brambor a vegetativního rozmnožovacího materiálu obchodníků s bioprodukty a biopotravinami ekologických chovatelů včel 2. Podle certifikačních programů KEZ o.p.s.: výrobců látek, které neobsahují zemědělskou složku (hnojiva, pomocné půdní látky, minerální a doplňková krmiva) výrobců kosmetických přípravků obsahujících přírodní a bio suroviny pro veřejná stravovací zařízení (restaurace, jídelny, rychlá občerstvení, nemocnice apod.) ABCERT Firma ABCERT vznikla v roce 2002 splynutím kontrolních organizací Alicon a BioZert. Obě tyto společnosti od roku 1992 vyvíjely aktivní a úspěšnou činnost v oblasti bio-kontroly. 28

V říjnu 2005 byla založena pobočka firmy ABCERT pro Českou republiku se sídlem v Brně, která od 1.1. 2006 vykonává kontrolní činnost s pověřením MZe ČR. Mezinárodní kód: CZ-BIO-ABCERT-02 Nabízené služby: Nabídka české pobočky firmy ABCERT je přirozeně výhodná díky zázemí efektivně pracující organizace s dostatečným počtem kvalitně vyškolených inspektorů s praktickými zkušenostmi. Naše činnost zahrnuje následující oblasti: kontrola a osvědčování bioprodukce dle zákona č. 553/2005 Sb., kterým se mění zákon č. 242/2000 Sb. o ekologickém zemědělství, z důvodů kontrolní činnost navíc zahrnuje ověřování výrobců a zpracovatelů krmiv pro ekologické chovy zvířat vzhledem k požadavku vyplývajícímu z nařízení Rady Evropské Unie o ekologickém zemědělství č. 834/2007, kontrola dodržování Nařízení Rady Evropské Unie o ekologickém zemědělství č. 2092/91, kontrola podle směrnic národních a mezinárodních organizací jako jsou Bioland, Demeter, Naturland, NOP (USA), QS, BioSuisse atd.m, kontrola na základě standardů jako jsou např. GLOBALGAP/IFA, osvědčování výrobních a prodejních pravidel dle požadavků obchodních organizací, ověřování značení "bez použití geneticky manipulovaných organismů (GMO)". Ke komu směřuje nabídka: Služby se zaměřují na osvědčování produktů získaných v systému ekologického zemědělství v podnicích, které se zabývají: pěstováním a chovem, zpracováním, dovozem, obchodem, skladováním. BIOKONT organizace. Společnost Biokont je nestranná, nezávislá, důvěryhodná kontrolní a certifikační 29

Zaměstnanci Biokont se jako první v ČR profesionálně zabývali ekologickým zemědělstvím (EZ), kontrolou a certifikací již od roku 1992. Mají také zkušenosti s hospodařením na vlastní ekologické farmě od roku 1991. Mezinárodní kód: CZ-BIOKONT-03 Nabízené služby: Certifikační orgán č. 3159 (CO) - předmětem akreditace je certifikace (osvědčování) bioproduktů, biopotravin a procesu výroby bioproduktů a biopotravin. Inspekční orgán č. 4039 (IO) - předmětem akreditace je provádění inspekční činnosti orgánu typu A v procesu výroby bioproduktů, biopotravin, dovozů bioproduktů a biopotravin ze třetích zemí, smluvních dodávek, zpracování krmiv a krmných směsí, hnojiv, kompostů a substrátů Biokont je mezinárodně uznávaná, kontrolní a certifikační organizace s přístupem do centrálních evidencí v ČR, registrovaná v Official Journal of the European Union (2007/C 35/04) v Bruselu (bio-info, 2008). Tab. 2 Počty zemědělců a výměra půdy v EZ dle kontrolních organizací (MZe, 2008) Počet podniků 31.12.2007 31.7.2008 Počet Výměra půdy v ha podniků Výměra půdy v ha Kontrolní organizace abs. % abs. % abs. % abs. % ABCert 151 11,5 22 847 7,3 239 13,5 25 639 7,7 Biokont CZ 312 23,7 35 766 11,4 522 29,5 42 581 12,8 KEZ, o.p.s. 855 64,9 254 277 81,3 1008 57 265 289 79,5 Celkem 1318 100 312 890 100 1769 100 333 509,00 100 Tabulka jasně ukazuje, že nejvíce podniků má pod sebou kontrolní organizace KEZ, o.p.s., k 31.7.2008 je to celkem 1008 podniků, což je 57% všech kontrolovaných podniků. Tato organizace vede též v celkové výměře půdy nad ostatními kontrolními organizacemi. K velkému nárustu podniků došlo u kontrolní organizace Biokont CZ, ke které za období od 31.12.2007 do 31.7.2008 přibylo celkem 210 nových podniků. 30

kez dotace v mil. kkč biokont 31.7.2008 31.12.2007 abcert 0,00% 10,00% 20,00% 30,00% 40,00% 50,00% 60,00% 70,00% Obr. 2 Podíl počtu podniků EZ dle kontrolních organizací (MZe, 2008) Co se kontroluje při kontrole podle nařízení Rady EU? Kontrolní organizace prověří podstatné části vedení podniku na základě přesně definovaných podkladů, jako je například detailní popis podniku, přehled účetních dokladů, pěstitelské plány a registr stavu chovaných zvířat. Na základě účetních dokladů může kontrolor poznat, jaké suroviny, prostředky, pomocné látky, léčiva, krmiva a hnojiva zemědělec nakoupil a jaké prodal. Správnost údajů uvedených zemědělcem se ověří při prohlídce statku a polí. Chemické analýzy nebo rozbory půd se provádějí namátkově v případě důvodného podezření. Nejsou-li zjištěny žádné hrubé prohřešky, obdrží zemědělec osvědčení, jenž uvádí, které výrobky smí prodávat jako bioprodukty. Při kontrole u zpracovatelů bioproduktů, výrobců biopotravin a obchodníků se kontroluje především to, jak jsou schopni zajistit, že nedojde ke kontaminaci biopotraviny (smísením s konvenční potravinou nebo surovinou, přídavkem zakázaných ingrediencí, látek na ochranu před škůdci, nebo dalších látek, které kompromitují biostatus výrobku). Je kontrolován způsob uskladnění a jak podnik zabrání smísení či kontaminaci při manipulaci s produkty. Podnik musí toto nejen zajistit, ale kontrolní organizaci prokázat, že systém funguje (Václavík, 2006). 31

Tab. 3 Počet registrovaných specialistů v ČR za rok 2008 (Darmovzalová, Koutná, 2009) Registrovaný specialista Konec 2007 Noví v 2008 Ukončeno v 2008 Konec 2008 Celkový počet registrovaných specialistů 1 693 815 94 2 414 Pouze producenti (1) 1 312 583 62 1 833 Poze výrobci (2) 217 200 26 391 Pouze dovozci (3) 17 10 5 22 Producenti/výrobci (4) 0 4 0 4 Producenti/dovozci (4) 0 0 0 0 Výrobci/dovozci (4) 55 2 1 56 Producenti/výrobci/dovozci (4) 2 3 0 5 Ostatní registrovaní specialisté (5) 90 45 4 131 (1) Producenti: ekologické farmy (včetně zpracovatelů, balení a značení vlastní rostl. a živ. produkce na farmě). (2) Výrobci: specialista, který konzervuje a/nebo vyrábí produkty EZ (včetně porážek zvířat a jatečních). Balení a značení jako ekologický výrobek je také součástí výrobců. (3) Dovozci: specialista, který dováží ekologické produkty z třetích zemích pro následný prodej. (4) Smíšené: odpovídá specialistům, kteří jsou zapojeni ve více než jedné aktivitě předepsané v nařízení. (5) Specialisté nezahrnutí v jiných skupinách. Zdroj: Kontrolní organizace (ABCert, Biokont, KEZ). V tabulce 3 jsou uvedeny všechny podnikatelské subjekty registrované v ČR v roce 2008. Podklady byly dodány jednotlivými kontrolními organizacemi, které dle platných právních předpisů subjekty podnikající v systému ekologického zemědělství registrují (Darmovzalová, Koutná, 2009). 3.2.6. Prodej biopotravin Nabídka biopotravin v maloobchodní síti vytrvale narůstá a to jednak vzhledem ke zvyšování počtu specializovaných bioprodejen, ale také díky výraznému množství položek v kvalitě bio na pultech maloobchodních řetězců a v menší míře i místních obchodů s potravinami. Dle počtu míst jsou biopotraviny nejdostupnější v prodejnách 32

obchodních řetězců a ve specializovaných prodejnách. Zbytek prodejních míst tvoří online prodejny a restaurace (MZe, 2008). Tab. 4 Místa prodeje biopotravin v roce 2008 (MZe, 2008) Typ prodejny % Specializované prodejny bio a zdravé výživy 13,1 Internetové prodejny 3 Prodejny svazu PRO-BIO 4,9 Restaurace 1,1 Obchodní řetězce 78 120 100 100 počet propagací 80 60 40 20 80 63 49 42 28 24 21 20 16 16 68 0 Plus Diskont DM drogerie Interspar Makro Kaufland Albert Hypernova Billa Norma Coop Terno Foldr Ostatní Obr. 3 Řetězce nejčastěji promující biopotraviny (Václavík, 2008) K nejčastějším argumentům proti nákupu (více) biopotravin patří tvrzení, že jsou příliš drahé. Zde je několik odpovědí: o Výroba biopotravin je nákladnější jak v zemědělském podniku, tak při dalším zpracování (především u řemeslných produktů). Na výrobě biopotravin pracuje více lidí: v zemědělství, ve zpracování, v kontrolních organizacích i v obchodu. 33

o Ekologicky produkční metody nejsou zaměřeny na velkovýrobu, ale na regionálně přizpůsobené druhy rostlin a zvířat. Opatření pro dosažení vysoké užitkovosti a výnosnosti se nepoužívají (princip kvalita místo kvantity ). o Náklady na práci a čas navíc strávený evidencí podnikání nezbytnou pro kontrolní organizaci. o U bioproduktů se nepoužívají látky urychlující růst a zrání kvalita potřebuje čas (Václavík, 2006). Bioprodukty nejčastěji kupují mladí lidé s dětmi, lidé nemocní či v rekonvalescenci. S úrovní vzdělání zájem o konzumaci biopotravin roste (Červenka, Kovářová, 2005). 80 70 76 73 počet propagací 60 50 40 30 20 25 29 57 55 33 16 41 54 37 31 10 0 leden únor březen duben květen červen červenec srpen září říjen listopad prosinec Obr. 4 Propagace biopotravin v jednotlivých měsících (Václavík, 2008) 34

3.3. Stav biopotravin v Jihomoravském kraji 3.3.1. Vzájemné porovnání jednotlivých krajů ČR Největší zastoupení EZ v rámci České republiky mají tradičně horské a podhorské oblasti. Extenzivní hospodaření na TTP stále převažuje. První dvě místa dle výměry zaujímají Karlovarský kraj s téměř 54,5 tis. ha a Jihočeský kraj s 47,5 tis. ha. V počtu ekofarem oproti loňskému roku značně posílil Zlínský kraj a postoupil na druhé místo (k 31. 7. 2008 v něm bylo registrováno 195 ekofarem). Nadále však vede Jihočeský kraj s 224 podniky. Jedna třetina všech ekofarem v ČR z hlediska počtu i rozlohy se nachází na Moravě. V počtu moravských ekofarem vede Zlínský kraj, ale s ohledem na výměru ekologických ploch je nejvýznamnější Moravskoslezský kraj s téměř 41 tisíci hektary (3. největší výměrou dle krajů v ČR). V Čechách je mimo Karlovarského a Jihočeského kraje významný kraj Plzeňský, Ústecký a Liberecký, a to rozlohou i počtem farem. Pozitivní trend lze zaznamenat v nárůstu rozlohy ploch i počtu farem v produkčních oblastech, a to zejména v Jihomoravském kraji (druhý největší nárůst počtu farem za poslední pololetí), Středočeském kraji a v kraji Vysočina. K největšímu nárůstu ploch o více než 5 tis. ha za poslední pololetí došlo v Jihočeském kraji. Je nutné dodat, že regionální distribuci ekologických podniků výrazně ovlivnilo rozmístění regionálních center svazu PRO-BIO. Práce svazu PRO-BIO a činnost jeho poradců přispívá k rozvoji ekologického hospodaření v oblastech působnosti těchto poradenských center (Bioinstitut, 2008). Svaz ekologických zemědělců PRO-BIO Je celostátní nevládní organizace sdružující rolníky, zpracovatelské a obchodní organizace, spotřebitele, školy a podniky služeb orientující se na ekologické zemědělství a uplatnění jeho produktů. Poskytuje komplexní služby svým členům, počínaje pomocí s přechodem na ekologický systém hospodaření, přes pomoc při řešení odborných i administrativních problémů, až po podporu prodeje, propagaci bioproduktů, vzdělávání a zastupování zájmů vůči kontrolní organizaci či státním orgánům. Má blízko ke svým členům - o to se stará jedenáct regionálních center svazu na celém území ČR a dvě odborné pobočky (PRO-BIO, 2008). 35

Výměra ekologických ploch v krajích ČR v roce 2008 (v %) Zlínský 9% Olomoucký kraj 7% Hl. m. Praha Moravskoslezský 0% 12% Středočeský 2% Jihočeský 14% Plzeňský 9% Jihomoravský 3% Vysočina 2% Pardubický 2% Královéhradecký 5% Liberecký 8% Ústecký 11% Karlovarský 16% Obr. 5 Výměra ekologických ploch v krajích ČR v roce 2008 (v %)(MZe, 2008) Tab. 5 Výměra ekologických ploch v krajích ČR v roce 2008 - orná půda (Darmovzalová, Koutná, 2009) Kraj / Kultura OP v PO OP v EZ OP celkem Hl. m. Praha 3,5 0,2 3,7 Středočeský 1 275,00 650,6 1 925,60 Jihočeský 3 011,30 1 070,20 4 081,50 Plzeňský 1 005,00 1 692,30 2 697,30 Karlovarský 691,3 2 265,70 2 957,00 Ústecký 1 497,30 715,6 2 212,90 Liberecký 321,9 569,6 891,5 Královéhradecký 912,3 774,7 1 687,00 Pardubický 303,8 448,9 752,7 Vysočina 1 011,40 2 001,10 3 012,50 Jihomoravský 2 420,60 3 120,80 5 541,40 Olomoucký kraj 625,2 239,8 865 Zlínský 1 229,00 2 269,40 3 498,40 Moravskoslezský 1 512,20 2 191,50 3 703,70 Celkem 15 819,80 18 010,40 33 830,20 V roce 2008 bylo ve všech krajích v přechodném období 15 819,8 ha orné půdy. Téměř pětina (19 % OP) se nacházela v Jihočeském kraji. V Jihomoravském kraji to bylo 15,3 % OP a v ostatních krajích to bylo méně než 10 %. V ekologickém zemědělství (bez PO) bylo celkem 18 010,4 ha orné půdy, z toho nejvíce 36