Vynález knihtisku a jeho vliv na výtvarnou podobu renesančních knih

Střední škola KNIH Maturitní práce Vynález knihtisku a jeho vliv na výtvarnou podobu renesančních knih Vypracoval Radek Vágner Vedoucí práce Mgr.A. Magdalena Chumchalová, Ph.D. 2011 12

Prohlášení Potvrzuji, že jsem tuto maturitní práci zpracoval samostatně a že jsem v ní použil pouze tu literaturu a další informační zdroje, které jsem uvedl v seznamu použitých informačních zdrojů. Beru na vědomí, že porušení této zásady povede k hodnocení mé maturitní práce stupněm 5 NEDOSTATEČNÝ. Datum a podpis V Brně dne 9. března 2012 Radek Vágner Poděkování: Děkuji Mgr.A Magdaleně Chumchalové, Ph D. za odborné vedení mé maturitní práce a cenné rady poskytnuté v průběhu jejího zpracování.

Motto Umění knihtisku je faktem, od něhož se datuje druhý díl dějin světa a umění, který se od prvního zcela liší. Johann Wolfgang Goethe

Obsah 1 Úvod 3 2 Teoretická část 4 2.1 Jak se psalo ve středověku............................. 4 2.1.1 Typy písem................................. 4 2.1.2 Středověké psací látky........................... 4 2.1.3 Středověká rukopisná kniha........................ 6 2.1.4 Předchůdci knihtisku............................ 8 2.2 Knihtisk....................................... 8 2.2.1 Vynález knihtisku............................. 8 2.2.2 Princip knihtisku.............................. 9 2.2.3 Význam knihtisku............................. 9 2.2.4 Johannes Gutenberg............................ 9 2.2.5 Gutenbergova bible a další tisky...................... 10 2.2.6 Rozšíření knihtisku............................. 10 2.2.7 Rozšíření knihtisku v Evropě........................ 11 2.2.8 Rozšíření knihtisku v Českých zemích................... 12 2.3 Renesanční kniha.................................. 12 2.3.1 Renesance a kniha............................. 12 2.3.2 Tématické zaměření renesančních knih.................. 12 2.3.3 Popis renesanční knihy........................... 13 2.4 Závěr teoretické části................................ 16 3 Praktická část 17 3.1 Bible boskovská................................... 17 3.1.1 Základní informace............................. 17 3.1.2 Popis.................................... 17 3.1.3 Obrazová příloha s popisem........................ 18 3.2 Bible kutnohorská.................................. 25 3.2.1 Základní informace............................. 25 3.2.2 Popis.................................... 25 3.2.3 Obrazová příloha s popisem........................ 26 3.2.4 Zajímavosti Bible kutnohorské....................... 31 3.3 Srovnání Bible boskovské a Bible kutnohorské.................. 31 3.4 Obecný rozdíl mezi rukopisnou a tištěnou knihou................. 32 4 Závěr 35 Anotace 36 1

Zusammenfassung 36 Seznam obrázků 37 Literatura 38 Online zdroje 39 Zdroje obrázků 39 2

1. Úvod Dějiny knižní kultury jsou předmět, který patří v rámci mého studia na Střední škole KNIH k mým nejoblíbenějším. Když nastal čas zvolit si zadání maturitní práce, věděl jsem, že téma z oboru dějin knižní kultury je pro mě jasná volba. Přelomovým místem v historii knižní produkce je období prvních tištěných knih, tzv. inkunábulí, a také další rozvoj a šíření knih v období renesance. Proto jsem si zvolil téma práce Vynález knihtisku a jeho vliv na výtvarnou podobu renesančních knih. Maturitní práce se skládá ze dvou samostatných částí teoretické a praktické, které společně tvoří jeden celek, jehož cílem je najít odpověd na otázku, jak se změnila výtvarná podoba renesanční knihy s příchodem knihtisku. Pro porozumění tématu je obsahem teoretické části práce stručný přehled vývoje písma, psacích látek a popis středověké rukopisné knihy. Následující kapitola se věnuje vynálezu, principu a významu knihtisku, životu a dílu J. Gutenberga. Pro úplnost tématu počátku knihtisku jsem vytvořil stručný přehled rozšíření knihtisku v Evropě a v Českých zemích. V poslední kapitole teoretické části práce se zaměřuji na výtvarnou podobu renesanční knihy typ písma, knižní výzdobu a knižní vazbu, a na tematické zaměření renesančních knih. Ve druhé, praktické části práce podrobněji zpracovávám popis, ilustrační doprovod a tisk Bible kutnohorské versus popis a knižní iluminace ručně psané Bible boskovské. Obě knihy vzájemně porovnávám a vymezuji rozdíly mezi tištěnou a psanou knihou. V závěru práce je stručné zhodnocení s komentářem k úvodní otázce a anotace v českém a německém jazyce. Součástí práce je i elektronická prezentace. 3

2. Teoretická část 2.1 Jak se psalo ve středověku Psací látky prošly během středověku svým přirozeným vývojem. Jejich forma ovlivnila nejen způsob záznamu textu, ale i celkovou výtvarnou podobu knih. 2.1.1 Typy písem Během období středověku zaznamenalo písmo značný vývoj. V různých oblastech Evropy se písmo vyvíjelo odlišně. Pro 7. 8. století jsou typická krajově odlišná, tzv. národní písma. Koncem 8. století vznikla na dvoře Karla Velikého tzv. karolínská minuskule. Toto úhledné písmo výrazně a pravidelně okrouhlých tvarů se rozšířilo po celé západní Evropě ve dvou formách, knižní a listinné. V období Velké Moravy se u nás psalo hlaholicí 1 a cyrilicí, 2 které jsou prvními dochovanými písmy Slovanů z raného středověku. V 10. století se u nás používala latinská minuskule, která byla, stejně jako v západní Evropě karolínská minuskule, během 12. století postupně vystřídána novými gotickými lomenými typy písem. Mezi nejznámější a nejpoužívanější písma vrcholného středověku patří textura, 3 rotunda, 4 fraktura, 5 bastarda 6 a pozdně gotické písmo švabach. 7 2.1.2 Středověké psací látky Pergamen S výrobou pergamenu se začalo ve městě Pergamon (odtud pochází jeho název) ve 2. stol. př. n. l. Jde o vyčiněnou kůži zvířat, převážně telecí, kozí nebo ovčí. Zezačátku se pro jeho výrobu používalo lázní ze zkvašeného obilí, později zavedli Židé proces nakládání kůží do mouky. Během 8. stol. byl objeven postup loužení kůže. Pro výrobu vzácnějšího pergamenu se používala kůže z nenarozených jehňat. Jeho velkou nevýhodou byla příliš vysoká cena. Proto se často již nepotřebné texty z pergamenu seškrábaly a ten pak byl opětovně použit pro psaní. Takto znovu použitý pergamen se nazýval palimpsest. 1 Hlaholice vznikla z řecké minuskule (malé abecedy), jde o nejstarší, dnes již nepoužívané slovanské písmo, které vytvořil Konstantin. 2 Cyrilice vznikla z řecké unciální majuskule (velké abecedy). 3 Textura je dvakrát lomené písmo existující ve dvou verzích, a to jako čtvercová textura a hrotitá textura kaligrafická. 4 Rotunda se nejvíce používala v Itálii, není tak výrazně lomená jako ostatní gotická písma. 5 Fraktura je novogotické lomené písmo, které se používalo nejvíce v Německu. 6 Bastarda představuje přechod mezi písmem knižním a kurzívním. Existovala francouzská a italská bastarda. Během 14. stol. se vyvinula i tzv. česká bastarda, která se stala typickým písmem českých prvotisků. 7 Švabach pochází ze 16. století a svůj název nese dle německého města Swabach bei Nürnberg (Švabach u Norimberku). Používal se při tisku do konce 18. století, u méně náročných tisků až do konce 19. století. 4

Obrázek 2.1: Vzorník Bastardy Zdroj: http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/8/8d/bastarda.jpg [26] Staženo: 17.2.2012 Výroba pergamenu Výroba pergamenu ve středověku probíhala v koželužnách, které se často stavěly při vodním toku na okraji měst. Aby se kůže lépe zbavila chlupů, zbytků tuku a masa, loužila se ve vápenném mléce. Samotný proces loužení obyčejně trval 2 3 týdny. Poté se kůže mechanicky opracovala. Čistá kůže se napnula do dřevěného rámu a nechala se vysušit. Již vysušená kůže se zdrsnila, plnila křídou a vyhladila pemzou. Hotový pergamen se potřel zinkovou bělobou a vyleštil se. Podle způsobu zpracování rozlišujeme následující typy pergamenu: italský opracovaný jen na vnitřní straně středoevropský opracovaný po obou stranách byzantský oboustranně opracovaný, potíraný vaječným bílkem a důkladně vyleštěný Papír Historie papíru začala ve 3. tisíciletí před n. l. ve staré Číně. Papír dnešního typu byl vynalezen kolem roku 105 n. l. Pro jeho výrobu se používaly různé suroviny. Na počátku to byla konopná vlákna, po čase je vystřídaly lněné a hedvábné hadry. Tajemství výroby papíru do Evropy přinesli Arabové. Jaroslav Kašpar ve své knize Úvod do novověké latinské paleografie na str. 25[8] uvádí, že první doloženou papírnou v českých zemích byla papírna na Zbraslavi v roce 1499. Technologie ruční výroby papíru dodnes zůstala zachována v papírně ve Velkých Losinách na Šumpersku. Výroba papíru Pro výrobu papíru bylo zapotřebí velké množství vody, proto papírny podobně jako koželužny vznikaly při vodním toku. Voda se přitom používala nejen jako výchozí surovina, ale také i jako zdroj energie pro pohon papírenských zařízení. Papír se vyráběl ze starých hadrů. Rozřezané hadry se nejdříve zbavily nečistot a roztočů. Následně se pěchovaly do vyhloubených jam, kde se prolívaly vodou a několik týdnů zde zahnívaly. Částečně zahnilé hadry se pak rozmělnily ve stoupách 8 na jemná vlákna. Vzniklá směs se přečerpávala do vyhřívaných kádí a odtud se nabírala na tzv. kolem. 8 Stoupy byly žlaby, ve kterých se rozmělňovaly hadry za pomocí velkých kladiv, která byla poháněna vodním 5

čerpací síta. Jakmile odtekla přebytečná voda, na sítu zůstala jen mokrá papírovina. Ta se ze síta vyklápěla, prokládala plstí a za pomocí lisu se z ní odstranila zbytková voda. Vylisované listy se volně sušily na vzduchu na půdách papírny. Papír se následně musel naklížit a znovu vysušit. Na závěr výroby se ještě vyhladil. Ke zvýšení produkce papíren došlo až se zavedením holandrů 9 po r. 1680. Při výrobě papíru začaly papírny používat svoje výrobní značky, tzv. filigrány, 10 kterými se bránily proti zneužití. Podle filigránu je možné v některých případech určit pravost a stáří dokumentu. Psací náčiní Po celý středověk používali písaři ke psaní na pergamen a později i na papír ptačí a drůbeží brka. Pro běžné psaní se používala brka husí. Pro psaní významných dokumentů a knih se používala kvalitnější brka z vran a havranů. Před psaním se brko seřízlo perořízkem, aby získalo tupý a široký hrot, což umožňovalo při psaní výrazně odlišit silné a tenké tahy brkem. Inkousty a pigmenty V období středověku si inkousty a různé pigmenty připravovali sami písaři. V raném středověku používali černý inkoust připravený ze sazí, octa a gumy. Ten byl později vystřídán inkousty, které se připravovaly ze št áv rostlin, nejčastěji z duběnek, 11 smíchané s vitriolem, 12 gumou a octem. Červený inkoust se vyráběl ze suříku 13 nebo rumělky. 14 Zlatý inkoust, který sloužil pro výzdobu významných dokumentů, si písaři připravovali vmícháním jemného zlatého prášku do arabské gumy. 15 Používání inkoustu s příměsí kyseliny sírové, zvláště pak v kyselině sírové rozpuštěného železa, tzv. zelené skalice, mělo jedno úskalí. Ve vlhkém prostředí docházelo k rozrušení papíru a jeho rozpadnutí. 2.1.3 Středověká rukopisná kniha Před vynálezem knihtisku byla knižní produkce výhradně ruční prací písařů. Klášterní písárny neboli skriptoria byly opisovačské dílny, kde kromě písařů pracovali i iluminátoři, kaligrafové a miniátoři. Nejvyššího postavení zde měli písaři, protože psaní bylo považováno za umění. Opisovaly se biblické texty a knihy (evangeliáře, breviáře, antifonáře, kancionály aj.) a dále díla antických autorů. Opsání bible trvalo více než rok. Běžné také bylo, že jednu knihu opisovalo i více písařů najednou. 9 Holandr je válcový stroj na mletí hadrů, který nahradil původní stoupy. 10 Filigrán, též průsvitka nebo nesprávně vodoznak. Označoval dílnu, ve které byl papír vyroben, ale také někdy i druh nebo formát papíru. Filigrán se tvoří za pomocí tenkého drátu, který je připevněn na síto, na které se z kádě nabírá papírovina. Papír je na místě značky tenčí. Technika filigránu vznikla v Itálii kolem roku 1280. Filigrán obvykle znázorňoval různé erby, znaky, písmena atd. 11 Duběnka je kulovitý útvar vyskytující se na listech nebo plodech dubu, který vytváří škodlivý hmyz, nejčastěji larva žlabatky dubové. 12 Vitriol je starý název pro kyselinu sírovou, taktéž pro zelenou a modrou skalici. 13 Suřík byl triviální název pro oxid olovnato-olovičitý, červené barvivo, které se používalo na nadpisy a iniciály. 14 Rumělka je triviální název chemické sloučeniny sulfid rtut natý, který je charakteristický svojí červenou barvou. 15 Arabská guma je sušená št áva z kůry afrických akácií používaná jako zahušt ovadlo. 6

Podoba rukopisné knihy Rukopisy byly na počátku středověku uchovávány ve formě rotulů. 16 Na počátku našeho letopočtu se svitky začaly rozřezávat, vkládat do sebe a spojovat, čímž vznikl tzv. kodex. V období románského slohu (11. 12. stol.) byly knihy zasazovány do dřevěných desek, které byly často zdobeny řezbou či malbou. Významnější rukopisy byly též zdobeny drahokamy a zlatem. V období gotiky se dřevěná desková vazba potahovala do tlusté kůže. U levných vazeb byl použit pergamen. Charakteristickým znakem gotické vazby je různé kování, jako například nárožnice, pukly, různé spony a řemínky, a v neposlední řadě také řetězy, které sloužily k připevnění knihy k pultu a zabraňovaly tak jejímu možnému odcizení. Gotická kožená obalová vazba byla zdobená technikou slepotisku s motivem akantu či rozety. Pro knihy menších formátů se používala vazba pytlíková nebo též sáčková, a to z praktických důvodů. Pytlík se snadno přivázal k pasu a majitel mohl mít knihu vždy při sobě. Většinou se jednalo o duchovní, kteří si knihy brali s sebou na různé poutě a cesty. Knižní výzdoba a ilustrace ve středověku Pro rukopisné knihy je charakteristická iluminace 17 knižní malba, která používala velmi bohatých barev, mezi nimiž nechybělo zlato a stříbro. Naopak k nejjednodušším druhům výzdoby knih patřilo rubrikování. Šlo o výzdobu červenou barvou. Nejčastěji se červeně psaly začátky a konce kapitol nebo nadpisy. V rukopisech se také často setkáváme s bohatě zdobeným prvním písmenem odstavce nebo kapitoly. Toto písmeno, které vyniká na první pohled svou velikostí zpravidla přes několik běžných řádků, někdy i třeba přes půl strany, se nazývá iniciála. Některé texty jsou doplněny malými červenými obrázky zvanými miniatury. 18 Od 9. století proniká do knižní ilustrace perokresba. Grafická technika zvaná dřevořez nahradila knižní malbu až v 15. století s příchodem tištěné knihy. Formáty knih Formáty středověkých rukopisných knih i prvních tištěných knih byly foliové, 19 proto o těchto knihách hovoříme jako o foliantech. Rozlišujeme tři velikosti foliových formátů, a to tzv. imperial s výškou archu nad 55 cm, velké folio s výškou archu 45 55 cm a normální folio o výšce 30 45 cm. Číslování stránek V rukopisech a také ve starých tiscích nenajdeme klasické číslování stránek (paginaci), ale číslování listů. Pro samotné číslování se používala zkratka fol. (folium) s číslem příslušného listu a latinským označením, zda jde o lícovou (recto) či rubovou (verso) stranu folia. První list v knize je tedy označen fol.1r a fol.1v, druhý fol.2r a fol.2v atd. 16 Rotulus je papyrový svitek navinutý na dvě tyčky, při čtení se převíjel z jedné tyčky na druhou. 17 Iluminace, z lat. illuminare neboli osvětlovat, zjasňovat. Obrazově osvětluje důležitá místa v textu. 18 Miniatury, od slova minium neboli suřík. To byl triviální název pro oxid olovnato-olovičitý, červené barvivo, které se používalo na nadpisy a iniciály. 19 Folio je jedenkrát podélně přeložený arch papíru. Přehled historických knižních formátů uvádí Petr Voit ve své studii Nauka o starých tiscích na str. 4. 7

Obrázek 2.2: Iniciála ze Žaltáře královny Alžběty Rejčky Klášter benediktýnů v Rajhradě Zdroj: http://www.manuscriptorium.com [23] Staženo: 8.1.2012 2.1.4 Předchůdci knihtisku Již před Gutenbergovým vynálezem knihtisku se lidé snažili o tisk. Mezi předchůdce tisku se řadí tzv. tvrdá razidla, která se za pomocí tlaku plasticky otiskla do měkkého materiálu. Šlo o různé druhy pečetních válečků, puncovní razidla na drahé kovy nebo např. o otisky na cihlách. V Číně fungoval od cca 2. stol. před n. l. tisk na textilie a později i tisk na papír, který byl založen na bázi tzv. deskotisku. Tato tisková technika, která se rozšířila i do Evropy, používá pro tisk desku (ze dřeva či kovu), do které je vyřezán text i s obrázky. Takto jednostranně potištěné listy se později začaly spojovat do tzv. blokových knih. 20 2.2 Knihtisk 2.2.1 Vynález knihtisku Vynález knihtisku je dnes v dějinách lidstva považován vedle objevení Ameriky Kryštofem Kolumbem a dobití Cařihradu Turky za zlomový okamžik historie, jímž se počal novověk. Sám velikán francouzské literatury, básník a romanopisec Victor Hugo, označil objevení knihtisku za největší událost v dějinách lidstva a nazval ji matkou všech revolucí. Objev knihtisku je dnes již tradičně připisován Johannesi Gutenbergovi, i když v minulosti byl jako možný objevitel knihtisku uváděn též Holand an Laurens Janszon Coster. 20 Bloková kniha vznikla spojením maximálně 40 jednostranně potištěných listů. V Evropě se hodně vyráběly v 15. století v Nizozemí a v Německu. 8

2.2.2 Princip knihtisku Princip knihtisku vychází z několika samostatných objevů, které pomohly Gutenbergovi tisk z výšky uvést do praxe. Gutenberg byl vyučený zlatník. Při výrobě liter tak využil své znalosti o mechanickém opracovávání kovů a jejich tavení. Prvním objevem je písmolijectví. Princip odlévání jednotlivých písmen spočíval v několika po sobě jdoucích krocích. Nejdříve bylo třeba vytvořit tzv. razidlo neboli patrici. Ta vznikla tím, že se na plošku čtyřhranného ocelového roubíku negativně načrtlo, vyřezalo a následně pilníkem opracovalo písmeno. Tato litera se zakalila v ohni a pevné razidlo bylo hotovo. Do měkkého hranolku z mědi, mosazi nebo bronzu se vrazila tato patrice, čímž vznikla matrice. Písmolijec následně vložil matrici do instrumentu (ručního odlévacího strojku) a ten pak vyplnil rozžhavenou písmovinou. 21 Po vychladnutí vypadlo z instrumentu hotové, zrcadlově obrácené písmenko, tzv. litera. Druhým důležitým předpokladem byl lis, který by dokázal s dostatečným tlakem otisknout litery na pergamen nebo na papír. Gutenberg použil lis vinařský, který drobně poupravil. Někteří badatelé ve svých publikacích uvádějí, že šlo o úpravu lisu na papír. Nicméně z tohoto pohledu jde jen o detail, který neměl na princip práce lisu vliv. Důležité bylo i složení tiskařské barvy, kterou si Gutenberg připravoval sám smícháním fermeže 22 a sazí z borového nebo smrkového dříví. 2.2.3 Význam knihtisku Objev knihtisku je důležitým mezníkem pro rozvoj vzdělanosti. Do produkce knih tímto vstupuje nový prvek sériová výroba. Ta znamenala výrazně nižší cenu, a tak se vzdělanost, která byla do té doby výsadou vyšší společnosti a církve, začala postupně šířit mezi nižší společenské vrstvy a následně i širokou veřejnost. Výroba rukopisů ve středověkých klášterních skriptóriích a písařských dílnách začala postupně upadat. Zvýšená poptávka po knihách rozšiřování knihtisku ještě více podporovala. Vedle Bible a jiné církevní literatury se začala vydávat i beletrie. Žádanými se staly hrdinské eposy, eseje, dramata a další renesanční a humanistická tvorba. S rozšiřováním knihtisku vzrůstaly obavy církve, která až doposud držela monopol ve výrobě knih a mohla tak mít plně pod kontrolou nejen šíření vzdělanosti, ale především církví schválených myšlenek. Představitelé církve se nejvíce obávali rozšíření Bible mezi širší veřejnost, protože dříve či později by došlo k překladu Bible z latiny do národních jazyků. Prostý lid by si Písmo svaté vyložil po svém, což by mělo za následek nárůst protikatolických myšlenek a reformačních hnutí. 2.2.4 Johannes Gutenberg Johannes Gutenberg (vlastním jménem Gensfleisch) se narodil v Mohuči jako syn obchodníka se suknem, který patřil k patricijům města. Přesný rok jeho narození není znám. V odborné literatuře se uvádí rozmezí let 1397 1400. Roku 1411 se kvůli sociálním nepokojům ve městě jeho rodina přestěhovala na venkov, kde vlastnili rodinou usedlost. Gutenberg se vyučil zlatníkem. V 30. letech 15. století odešel do Štrasburku. Toto město je jeho prvním doloženým působištěm. Zde v malé zlatnické dílně vyráběl malá poutnická zrcátka a drobné relikvie pro velkou pout 21 Písmovina, též liteřina, slitina olova, cínu a antimonu, správný poměr kovu určil J. Gutenberg. Vlastností liteřiny je nízká teplota tání a zároveň vysoká odolnost proti tlaku. Výroba jednotlivých liter pomocí rozžhavené liteřiny je též nazývána horká sazba. 22 Fermež je tepelně upravený lněný olej, který se získává lisováním za studena z vyzrálých semen rostliny len setý. Používá se jako pojivo do různých barev nebo pro moření dřeva. 9

do města Aachen (Cáchy). Bohužel byla pout kvůli morové epidemii odložena a vložné finanční prostředky do výroby zrcátek mu nepřinesly žádný zisk. Od roku 1438 se zabýval pokusy tisku na principu pohyblivých liter. V roce 1444, někdy je uváděno až v roce 1445, vytiskl první tisk Sibylina proroctví o posledním soudu, který měl dvacet sedm stran. Na konci 40. let 15. století se Gutenberg vrátil zpět do Mohuče. Pro zřízení dílny, její vybavení a nákup materiálu však neměl patřičné finanční prostředky. Požádal tedy bohatého muhučského obchodníka Johannese Fusta o půjčku ve výši 800 guldenů. 23 Druhá půjčka ve stejné výši mu pak posloužila pro nákup papíru, pergamenu a na mzdy zaměstnanců při tisku slavné bible. Když byl Gutenberg v průběhu roku 1455 s biblí téměř hotov, požádal ho Johannes Fust o navrácení vloženého kapitálu i s úroky. Na základě rozhodnutí soudu musel Gutenberg vypůjčené peníze vrátit. Protože však žádné neměl, získal Fust nejen tiskařskou dílnu, ale i právě dokončenou bibli. Johannes Fust poté založil společně s Peterem Schöfferem, bývalým zaměstnancem a spolupracovníkem Gutenberga, velký tiskařský závod. Ocenění za objev knihtisku se dostalo Gutenbergovi ještě během jeho života. Roku 1465 ho muhučský kurfiřt 24 Adolf II. von Nassau jmenoval svým dvořanem. Gutenberg pak dostával doživotní příděl potravin a šatstva. Johanes Gutenberg zemřel dne 3. února roku 1468. Pochován byl v Mohuči v kostele františkánů. Bohužel v pozdější době získali kostel pod svoji správu jezuité, kteří odstranili z kostela náhrobní kameny, a tak nelze dnes Gutenbergův hrob přesně identifikovat. 2.2.5 Gutenbergova bible a další tisky Jde o latinskou bibli z roku 1455, která byla vytištěna na velkém foliovém formátu ve dvou svazcích o 324, resp. o 319 listech. Gutenberg při tisku použil na 299 písmových znaků a ligatur. 25 Jako písmo zvolil texturu a typograficky text umístil do dvou sloupců po 42 řádcích. Celá bible, jako všechny jeho knihy, je bez ilustrace. Při tisku byly použity dvě barvy (černá a červená), začátky kapitol měly ručně domalované iniciály. Celkový náklad činil 150 výtisků na papíře a 35 výtisků na velínu. 26 Bibli Gutenberg uvedl na trh již ve vazbě. Mezi další významné Gutenbergovy tisky patří Odpustkový list pro Kypr, Turecký kalendář pro rok 1455 nebo bula papeže Kalixta III. 2.2.6 Rozšíření knihtisku V této části práce uvádím pouze velmi stručný přehled rozšíření knihtisku v době inkunábulí, 27 tedy do roku 1500. Jde o jakési doplnění dat a informací, které souvisejí s vynálezem knihtisku. Ucelený přehled rozšíření knihtisku je možné nalézt v knize Pravoslava Kneidla Z historie evropské knihy.[9, s. 62 64] Knihtisk se do Evropy začal rozšiřovat během šedesátých a sedmdesátých let 15. století. Do roku 1500 bylo vytištěno na přibližně 27 000 tisků na 260 místech. Zhruba 3 / 4 tisků byly 23 Gulden, též Rýnský zlatý, zlatá mince, která byla zavedena jako platidlo roku 1386 čtyřmi rýnským kurfiřty. Sloužila jako obchodní a početní platidlo. Její název Rýnský zlatý se používal v českých zemích ještě na počátku 19. století. 24 Mohučský kurfiřt byl kníže a arcibiskup mohučské diecéze. Od roku 1263 do roku 1803 byl předsedou sboru kurfiřtů, kteří volili panovníka Svaté říše římské. Termín kurfiřt pochází z německého slova Kurfürst, které je složeno ze slovesa küren = volit a podstatného jména Fürst = kníže. 25 Ligatura (z lat. ligare) je grafické spojení dvou znaků v textu. Při výrobě jsou písmenka umístěna na jeden odlitek. 26 Velín je kůže z mrtvě narozených telat (viz Středověké psací látky pergamen 2.1.2). 27 Inkunábule (z lat. in cunabulis, neboli v kolébce). Termín inkunábule poprvé použil münsterský děkan Bernarhard von Mallinckrodt ve svém pojednání k výročí vynalezení knihtisku J. Gutenbergem. Termínem inkunábule označujeme všechny tisky vydané od počátku knihtisku do roku 1500. 10

latinské, 1 / 4 tisků byla psána v národních jazycích. Jen nepatrné množství tvořily tisky v řečtině a hebrejštině. Mezi písma užívaná v prvotiscích patří fraktura, švabach, textura, antikva, bastarda nebo rotunda. Tiskaři volili pro své tisky obvyklá národní písma a prvními tisky se snažili co nejvíce napodobit knihy rukopisné. 2.2.7 Rozšíření knihtisku v Evropě Německo Následovníci Johannese Gutenberga na sebe nenechali dlouho čekat. Po převzetí původní Gutenbergovy tiskárny J. Fustem a P. Schöfferem vznikl již větší tiskařský závod. Tisky této dílny byly velice kvalitní. Příkladem může být tisk 48řádkové latinské bible vytištěné v kombinaci černé, červené a modré barvy. Z Mohuče se tisk dostal do Bamberku. Tamní dílna byla pravděpodobně ve správě Heinricha Keffera, později ji převzal Albert Pfister. Zde byla vytištěna nejen 36řádková bible z původních liter J. Gutenberga, ale především, což je velmi důležité, z bamberské dílny postupně odešla do světa celá řada tiskařů, kteří se zde tiskařskému řemeslu vyučili. Dalšími důležitými centry knihtisku v Německu se stala města Kolín nad Rýnem, Augšpurk, Norimberk, Pasov, Lipsko, Heidelberg a Řezno. Itálie V Itálii se poprvé začalo tisknout roku 1465 v Subiacu u Říma. Je to první místo mimo Německo, kde se rozběhl tiskařský lis. Tiskaři Konrad Sweynheym a Arnold Pannarzt později svoji dílnu přestěhovali přímo do Říma. Dalším významným centrem tisku v Itálii se staly Benátky a Florencie. Italské tisky vynikly vysokou kvalitou. Zde vznikly i první typografické zásady, které měly velký vliv na podobu renesančních knih. Švýcarsko Ve Švýcarsku byla centrem vědy a následně i knihtisku Basilej. Knihtisk se zde poprvé objevil roku 1468. Francie Do Francie přišel roku 1471 tiskař Ulrich Gering, který otevřel tiskárnu pro slavnou pařížskou univerzitu Sorbonu. O dva roky později vznikla tiskárna v Lyonu, významném obchodním centru. Zde byl prvním tiskařem Giullaume Le Roy. Španělsko Roku 1473 se objevili v Barceloně tzv. potulní tiskaři 28 H. Botel, G. vom Holtza a J. Planck. Všichni byli německé národnosti. Portugalsko V letech 1489 až 1492 tisknul v Lisabonu Rabbi Elieser texty v hebrejštině. O tři roky později se zde usídlil tiskař Velentin Fernandez de Moravia. 28 Potulní tiskaři cestovali z místa na místo a veškeré tiskařské náčiní a vybavení vozili s sebou na povozech. Někdy přijeli sami od sebe, jindy na pozvání šlechticů či bohatých měšt anů. 11

Anglie Do Anglie se dostal knihtisk roku 1476 z Kolína nad Rýnem, kde se mu vyučil anglický obchodník William Caxton. Svoji tiskárnu založil přímo ve Westminsteru, kde byl k dispozici anglickému králi. Mezi jeho neznámější tisky z doby počátků knihtisku v Anglii patří Canterburské povídky. 2.2.8 Rozšíření knihtisku v Českých zemích Čechy V období prvotisků, tedy do roku 1500, bylo v Čechách vytištěno celkem 44 tisků, z toho 39 česky a 5 latinsky. První tiskárny se nacházely v Plzni (první byla založena roku 1468), Vimperku (1484), Praze (1487; zde působili dokonce tři tiskaři) a Kutné Hoře (1489). Roku 1498 byla založena ještě další tiskárna v Plzni. Po roce 1500 dochází k šíření knihtisku, někdy zvaného též černé řemeslo, do dalších měst (Mladá Boleslav, Litomyšl) a ke vzniku nových tiskáren. Kolem roku 1520 působilo v Praze na 80 tiskařů. Nejznámějším se stal Jiří Melantrich Rožd alovický z Aventina. Morava Na Moravě byla situace odlišná. Obě tiskařské dílny jak v Olomouci, tak v Brně, byly německé. Do roku 1500 zde nebyly vytvořeny žádné české tisky. Celkem zde bylo vytištěno 23 titulů, z toho 21 titulů latinských a 2 německé. Po roce 1500 se objevily tiskárny Jednoty bratrské (Ivančice, Kralice, Náměšt ). 2.3 Renesanční kniha 2.3.1 Renesance a kniha Pojmem renesance 29 dnes označujeme umělecký sloh a historickou epochu, jejíž kolébkou bylo italské město Florencie. Tento směr, který se navrací k antickým ideálům, přinesl nové myšlenky, nové zájmy. Člověk se snaží oprostit od středověkého myšlení a obrací se k sobě samému. Důraz je kladen na individualismus a humanismus. Renesance je šiřitelkou vzdělanosti. V tom se jí velkým pomocníkem stal právě knihtisk, který mohl díky své rychlosti (v porovnání s dřívějším ručním psaním) poskytnout dostatek knih nejen pro studium Písma, ale i přírodních věd či umění. Známý německý reformátor Martin Luther řekl: Vysoká dobrodiní knihtisku nelze slovy vyjádřit. Jím se Písmo svaté otevře a rozšíří ve všech jazycích a řečech, jím se uchová, rozmnoží a na naše potomky přenese všechno umění a veškerá věda. [9, s. 74] 2.3.2 Tématické zaměření renesančních knih Tématicky lze knižní produkci období renesance rozdělit na dvě části, a to na literaturu náboženskou a literaturu světskou. Náboženskou literaturu zastupuje hlavně Bible, která se stala vrcholným dílem snad každého tiskaře. Kromě Bible jako celku se též tisknul samostatně i Nový zákon. V oblibě tiskařů byly také různé misály. 30 29 Původně z latinského re-nascor neboli znovu-zrození (antiky). 30 Misál (z lat. Missale) je liturgická knížka obsahující modlitby a traktáty (pojednání o náboženských idejích). 12

Světskou literaturu představovaly zejména učebnice latinské gramatiky, tzv. donáty, dále byly v oblibě různé kroniky a legendy, například vůbec prvním českým tiskem se stala Kronika trojánská. Roku 1468 ji vytiskl v Plzni tiskař Mikuláš Bakalář. Objevovaly se také cestovatelské texty, lékařské spisy a herbáře (známý je například Mattioliho herbář z roku 1562, který vytiskl již zmíněný slavný tiskař Jiří Melantrich z Aventýna). Mezi populárně-naučnou literaturu lze zařadit často vydávané Ezopovy bajky. Nejen u nás, ale i v celé Evropě byly velmi oblíbené kalendáře a různé předpovědní a léčitelské jednolisty, tzv. minuce. 31 Vědeckou literaturu v období humanismu zastupuje například tvorba Erasma Rotterdamského nebo spisy německého reformátora Martina Luthera. 2.3.3 Popis renesanční knihy Vazba a její výzdoba Renesanční knižní vazba má stejně jako renesance samotná původ ve slunné Itálii. Do Benátek, které byly bránou Orientu, pronikaly nové dekorační motivy z východního Středomoří, z Egypta a Sýrie. Nejkrásnější vazby vznikaly v dílně Alduse Manutiuse. Tento knihař nahradil dřevěné desky lepenkou a vazbu vyzdobil technikou zlacení. Ta se do Evropy dostala z arabského světa. Jednoduchá zlacená výzdoba přední desky knihy (hřbet knihy se v období renesance ještě nezdobil, to je typické až pro období baroka) byla opatřena nádherným dekorem. Aldovy vazby byly s velkou oblibou napodobovány ve Francii. Italské a později též francouzské vazby patří mezi ty nejkvalitnější. Knižní vazby období renesance zpravidla rozdělujeme do dvou skupin: Rámová kompozice Základním prvkem této kompozice je linka, která pomocí horizontál a vertikál vytváří rámy a pole. Středové pole bud zůstává prázdné, nebo je jeho plocha vzorkovaná pomocí razidla. Středové pole může být vytvořeno pomocí dílčí kompozice, kde se pak nachází dvě, tři nebo i čtyři pole, která mohou být prázdná nebo též zdobená pomocí razidla. Rámová kompozice patří k nejrozšířenějším a je typická pro techniku slepotisku. Ta se používala již v době románské a později byla takřka zapomenuta, až s příchodem renesance a knihtisku se dočkala svého znovuzrození. Vazby se slepotiskem byly zhotovovány především v klášterech v Německu a našich zemích. Dominantová kompozice Tato kompozice byla určená pro zlacené vazby. Obvykle má tvar kruhu, obdélníku, čtverce nebo oválu, který je umístěný do středu přední desky. Od 16. století byly knihy z velké části vázány do bělené vepřovice a zdobené slepotiskem z válečků nebo z desky. Ražby do kůže byly ornamentální i figurální. K označení vlastníka se používala středová ražba, tzv. supralibros, většinou ve formě znaků šlechtických rodů. Ke konci 16. století se vyskytovala také vazba s dekorem à la fanfare. 31 Minuce (z lat. minutio sanguinis) obsahovaly seznam dní, které byly z léčitelského hlediska vhodné pro pouštění žilou. 13

Rámová kompozice Dominantová kompozice Obrázek 2.3: Rámová a dominantová kompozice V českých zemích byl nejrozšířenějším typem zdobení renesanční vazby slepotisk tvořený linkou nebo válečkem. Potahovým materiálem byla nejčastěji vepřovice nebo teletinka, které knihař nakupoval u koželuhů či jirchářů. 32 Obrázek 2.4: Vazba à la fanfare Zdroj: KNEIDEL, Pravoslav. Z historie evropské knihy: Po stopách knih, knihtisku a knihoven. [22, s. 97] 32 Jirchář byl zpracovatel kůží zvířat, od klasického koželuha se lišil technologickým postupem zpracování kůží. 14

Typ písma V Německu a v našich zemích byla typickým písmem fraktura a švabach. Ve Francii se používala bastarda a pro latinské texty byla typická antikva a kurzíva. V textu se vždy vyskytovaly tři druhy písma, jedno pro iniciály, druhé pro titulky a třetí pro ostatní text. Titulní list Začal se tisknout, protože tiskař chtěl obrazovým titulem upoutat pozornost. Text na titulním listě byl omezen na minimum, většinu strany tvořil velký obrazový dřevořez. Obrázek 2.5: Titulní list z knihy Artikulové sněmu království českého 1585 Zdroj: http://www.manuscriptorium.com [23] Staženo: 20.1.2012 Název Obsahoval jméno tiskaře a rok vydaní. Časové údaje Začaly se tisknout ve formě chronogramů 33 na titulní list, do předmluvy nebo do dedikace. Ilustrace Renesanční kniha byla ilustrována dřevořezy. Této techniky se užívalo při výzdobě titulního listu, u rámcového zdobení, u iniciál, ale hlavně pro samotné ilustrace uvnitř knihy. Ozdobným prvkem 33 Chronogram je veršovaná či prozaická skladba, která byla napsána tak, aby součet písmen (myšleno jako římská číslice) vytištěných v uvedeném textu majuskulou dával dohromady letopočet. 15

v knize se stala viněta. Původně šlo o ozdobu z úponků vinné révy, která byla přenesena do knih. V nich byla zobrazována jako ornament, někdy měla dokonce figurální podobu. Používala se pro výzdobu titulního listu, ale i na začátku nebo na konci jednotlivých kapitol v knize. Renesanční knihy byly často také zdobeny různými lístkovými a rostlinnými ornamenty, květinovými girlandami, volutami, kartušemi, maskarony a groteskami. Grafická technika dřevořez Dřevořez se v období renesance stal základní ilustrační technikou. Od vynálezu knihtisku byl používán nejčastěji, v celém 16. století převládal, a to až do období baroka, kdy byl vystřídán rytinou a lepty. Dřevořez jako grafická technika je, stejně jako knihtisk, tisk z výšky. Bylo tedy velice snadné zasadit do tiskové stránky dřevořezný štoček a otisknout ho současně s textem. Matrice dřevořezu se připravovala z podélného řezu dřeva. Hlavním centrem dřevořezu bylo Německo. V Norimberku působil největší grafik období renesance, Albrecht Dürer. K jeho nejslavnějším cyklům patří Malé pašije, Velké pašije, Apokalypsa či Život Mariin. 2.4 Závěr teoretické části Hlavním tématem této práce není detailní popis středověké knihy a jejího vývoje, proto teoretická část pouze uvádí čtenáře do problematiky knižní kultury. Soustředí se především na oblasti potřebné pro porozumění praktické části, stručně popisuje vynález knihtisku, jehož vlivu na podobu renesančních knih se věnuje následující praktická část. Zdroje vhodné pro hlubší studium středověkých knih a jejich vývoje jsou uvedeny v sekci Literatura na konci této práce. 16

3. Praktická část Tuto část maturitní práce věnuji praktickým poznatkům, ke kterým jsem dospěl studiem a vzájemným porovnáním Bible boskovské a Bible kutnohorské. Proč jsem zvolil právě tyto dvě knihy? Při výběru knih pro vzájemné srovnávání jsem vycházel ze dvou zásad. Prvním předpokladem bylo, aby obě knihy byly domácí provenience a aby byly obsahově stejné. Dále jsem chtěl, aby se rukopisná kniha co nejvíce přibližovala svým vznikem k datu vynálezu knihtisku, tzn. do roku 1450, a tištěná kniha byla inkunábulí, tedy aby byla vytištěna do roku 1500. Důležitým kritériem také bylo, aby tištěná kniha byla ilustrovaná, což Bible kutnohorská splňuje. V neposlední řadě byla pro mne při výběru knih důležitá také jejich dostupnost. Bible boskovská je uložena ve Státní vědecké knihovně v Olomouci. Bible kutnohorská nebo její fragmenty se nacházejí ve více knihovnách. Nejlépe dochovaný exemplář má Knihovna Národního muzea v Praze a České muzeum stříbra v Kutné Hoře. Faksimile Bible kutnohorské z roku 2010 je uložena i v Moravské zemské knihovně v Brně. Nejdůležitějším faktem ovšem bylo, že obě zmiňované bible jsou k dispozici v digitalizované podobě na internetových stránkách digitální knihovny Manuscriptorium.[18] 3.1 Bible boskovská 3.1.1 Základní informace Místo uložení: Státní vědecká knihovna Olomouc Signatura: M III 3 Datace: polovina dvacátých let 15. století Jedná se o ručně psaný iluminovaný kodex o rozsahu 536 listů, který vznikl ve dvacátých letech 15. století. Ve starší české odborné literatuře bývá označován jako Druhá bible olomoucká. Dnešní název Bible boskovská je odvozen od jména prvního známého vlastníka, kterým byl Václav Černohorský z Boskovic. Bible posléze dvakrát změnila majitele a darem se dostala k brněnským jezuitům. Při zrušení jezuitského kláštera v době josefínských reforem se jejím majitelem stala olomoucká lycejní knihovna, jejímž přímým pokračovatelem je dnešní Státní vědecká knihovna v Olomouci. 3.1.2 Popis Text Text bible je psán ve dvou sloupcích v rozsahu 53 až 57 řádků, výjimku tvoří jen úvod do knihy Exodus a úvod do Matoušova evangelia, kde text tvoří jeden sloupec o 53 řádcích. Důvodem, proč je zde jen jeden sloupec, je větší úvodní ilustrace. Formát je foliový o rozměru 45,5 x 33 cm. 17

Písmo a pravopis Bible boskovská je psána gotickou minuskulou s diakritickým pravopisem. Vlastní biblický text vychází z druhé české redakce bible, která byla provedena po roce 1410. K němu jsou vloženy různé kratší příspěvky, z nichž nejzajímavějším je Kratší výklad na Desatero, jehož autorem je sám Mistr Jan Hus. Tento text je umístěn mezi Mojžíšovými knihami Genesis a Exodus. Výzdoba Výzdobu tvoří 89 miniatur, většina z nich je tvořena zdobenou iniciálou. Náměty obrazů jsou scény, které popisuje biblický text. 3.1.3 Obrazová příloha s popisem Vazba přední deska (obr. 3.1) Umístění: fol.fc Bible je zasazena do desek a potažena do původně bílé kůže patrně vepřovice, která za dlouhá staletí již značně zežloutla. Výzdoba vazby je typicky renesanční. Je zde uplatněna rámová kompozice a technika zdobení slepotiskem. Do třetího rámu výzdoby je zakomponován figurální náboženský motiv. V rozích bible jsou kované nárožnice, a to na přední desce 4 kusy, na zadní desce chybí nárožnice v pravém horním rohu. Vazba má rovněž na přední desce zachovány fragmenty kovových spon. Tyto spony na zadní desce chybí. Ve hřbetu jsou patrné vazy motouzem, které jsou přetaženy kůží, ta je v těchto místech mírně poškozená. Celkově je přední deska v lepším stavu než zadní. Zadní přídeští (obr. 3.2) Umístění: fol.bs Na Bibli boskovské je zajímavé také zadní přídeští. Je zde umístěn text s notovým zápisem. Nejedná se však o text, který by byl součástí Bible jako takové, ale jde o fragment pergamenového dvoulistu se zlomkem tropáře 1. Při výrobě vazby Bible byl totiž patrně použit vyřazený pergamen s již nepoužívaným textem. Tento způsob znovuzpracování vyřazených písemností byl zcela běžný, protože cena nových materiálů byla velmi vysoká. Stvoření světa (obr. 3.3) Umístění: fol.lv Tato celostránková iluminace je tvořena sedmi medailonky, které představují sedm dní v týdnu, tzv. cyklus Stvoření. V bibli je umístěna hned na samém počátku v knize Genesis a vytváří tu pomyslný frontispis. 2 Kompozičně je iluminace osazená ve zlatém orámování a okraje stránky vyplňují ornamentální rostlinné motivy. Z barev zde dominuje modrá, červená a zelená. Jednotlivé medailonky jsou tvořeny následujícími výjevy: Horní středový medailon zobrazuje trůnícího Boha Stvořitele, který již odpočívá po šestidenní práci. V levém horním medailonku Bůh v den první oddělil světlo od temnoty, čímž stvořil den a noc. Středový levý medailon zobrazuje stvoření vody a země během druhého dne. Třetí den, kdy Bůh stvořil rostliny, je vyobrazen na 1 Tropář je soubor skladeb na liturgické texty, s notovým zápisem. 2 Frontispis je sudá stránka v knize, která tvoří protějšek titulnímu listu knihy, obvykle je zde umístěna ilustrace. 18

Obrázek 3.1: Vazba přední deska Zdroj: http://www.manuscriptorium.com [23] Staženo: 30.12.2011 19

Obrázek 3.2: Zadní přídeští Zdroj: http://www.manuscriptorium.com [23] Staženo: 30.12.2011 20

Obrázek 3.3: Stvoření světa Zdroj: http://www.manuscriptorium.com [23] Staženo: 30.10.2011 21

levém dolním medailonku. Cyklus dále pokračuje na pravé straně směrem nahoru. Dolní medailon zobrazuje čtvrtý den práce Boha, jenž podle Bible v tento den stvořil Slunce, Měsíc a hvězdy. Pátým dnem bylo stvořeno zvířectvo a posledním dnem pak Bůh stvořil člověka, což je zobrazeno na posledním medailonu vpravo nahoře. Izraelci na poušti sbírají manu (obr. 3.4) Umístění: fol.21r Výjev na této iluminaci představuje izraelský lid na poušti sbírající nebeskou manu, kterou jim seslal Hospodin, aby netrpěli na cestě pouští hladem. Zároveň je zde vyobrazen Mojžíš, jak udeří holí do skály, ze které vytryskne voda a lid může se na poušti napít. Tato úvodní ilustrace druhé knihy Mojžíšovy, knihy Exodus, je většího formátu. Proto je i text této strany zalomen pouze do jednoho sloupce. Horní část folia je bohatě zdobena drolérií s rostlinnými a zvířecími motivy. Do spodní části drolérie jsou vsazeny dva rodové znaky erby, patrně se jedná o znaky prvního majitele kodexu. Na levé straně je znak ve tvaru zlato-černého štítu a na pravé straně je vyobrazen znak dvou černých zkřížených ostrví 3 ve zlatém poli. Hospodin na Sinaji přikazuje Mojžíšovi provést sčítání bojeschopných mužů (obr. 3.5) Umístění: fol.48v Folio tvoří dva sloupce textu. V záhlaví je uveden název kapitoly Numeri. Středem folia mezi sloupci probíhá zdobná linka, která nahoře i dole tvoří drolerii. U obou sloupců je dobře patrné linkování jednotlivých řádků, které prováděl písař za pomocí olůvka před vlastním zahájením psaní textu. Ve druhém sloupci uprostřed je umístěna ilustrace, na které je v pravé horní části zobrazena tvář Hospodina, jak promlouvá k Mojžíšovi. Protilehlá část ilustrace zachycuje Mojžíše a Áróna při plnění božího rozkazu. 3 Ostrev je kmen stromu, jemuž byly záměrně po odsekání větví ponechány pahýly. Používali ji útočníci místo žebříků pro snadnější překonání hradeb. 22

Obrázek 3.4: Izraelci na poušti sbírají manu Zdroj: http://www.manuscriptorium.com [23] Staženo: 30.10.2011 23

Obrázek 3.5: Hospodin na Sinaji přikazuje Mojžíšovi provést sčítání bojeschopných mužů Zdroj: http://www.manuscriptorium.com [23] Staženo: 30.12.2011 24

3.2 Bible kutnohorská 3.2.1 Základní informace Místo uložení: Knihovna Národního muzea v Praze Signatura: 25 A 2b Datace: 14. 11. 1489 Jde o první českou tištěnou ilustrovanou bibli v českých zemích o rozsahu 612 listů, která vznikla v dílně tiskaře Martina z Tišnova v roce 1489 a dle dochovaných pramenů byla k dostání poprvé dne 14. listopadu roku 1489. Martin z Tišnova byl původně písařem, až v pozdním věku se začal věnovat černému umění. Od šepmistrů (konšelů) města Kutná Hora si pro tisk bible půjčil částku 10 kop grošů. 4 Bible byla vytištěna v době, kdy mezi sebou soupeřila Kutná Hora, bohaté horní město, a hlavní město Praha. Kutná Hora proto usilovala o tisk vlastní bible, která by předčila známou Pražskou bibli z roku 1488. To se také stalo. Pražská bible, co se rozsahu týká, je vytištěna jen na 610 listech a je zcela bez ilustrace. Tiskárna Martina z Tišnova v Kutné Hoře po ukončení prací na Kutnohorské bibli zanikla. Do města stříbra se knihtisk vrátil teprve až na počátku 18. století. 3.2.2 Popis Kompozice a formát Celá bible se již na první pohled vyznačuje jednotnou kompozicí. Písmo je úhledně zarovnáno. Text je v zrcadle sazby 5 umístěn do dvou sloupců o padesáti až jednapadesáti řádcích. Iniciály jsou dopisovány ručně rubrikátorem. Jsou provedeny v červené a modré barvě a celkově jsou v souladu s tiskem. Protože kniha nemá stránkování, je pořadí listů zajištěno pomocí písmen v kombinaci s číslem. Formát tisku je foliový, což pro upřesnění představuje rozměr cca 30 cm na výšku a 21 cm na šířku. Pravopis a text Pravopis je diakriticko-spřežkový. Po souhláskách š, č, ř, ž je tištěno y, to se objevuje i na počátku slov. Text Bible kutnohorské pochází z 80. let 15. století z období vlády krále Vladislava Jagellonského. V tomto období bylo české znění bible nově přepracováno pro tiskové vydání. Tato úprava biblického textu je uváděna jako čtvrtá redakce staročeské bible. 6 Výzdoba Výzdoba Bible kutnohorské je tvořena 116 ručně kolorovanými dřevořezy. Nejvíce dřevořezů, celkem 51, je umístěno v tzv. Knihách Mojžíšových, tedy v první části bible. 4 Kopa grošů je stará peněžní jednotka. Kopa jako taková byla stará množstevní míra čítající 60 kusů. 5 Zrcadlo sazby je sevřený prostor uprostřed stránky, ve které je umístěn text, zatímco vymezený okraj stránky je prázdný, bez textu. Pokud je na tomto okraji umístěn text, nazýváme ho marginálií. 6 O jednotlivých úpravách českého textu bible pojednává publikace známého slavisty a filologa Vladimíra Kyase Česká Bible v dějinách národního písemnictví. 25

Zajímavostí je, že se v bibli vyskytují na několika místech stejné dřevořezy. Jedná se o výjevy s motivem bitvy. V prvním případě jde o námět David bojuje s Gesurskými (První knihy královské, fol. p7a). Stejný dřevořez, avšak kolorovaný více červenou barvou, se objevuje pod názvem Bitva mezi Roboánem a Jeroboánem (Třetí knihy královské, fol. s3b), a konečně ve třetím případě je dřevořez použit jako námět Bitva Judy Makabejského s Aponiem (První kniha Makabejská, fol. z3b). V tomto případě byly kolorovány jen postavy, zbytek dřevořezu je bez kolorování. 3.2.3 Obrazová příloha s popisem Vazba přední deska (obr. 3.6) Umístění: FC Knižní blok je zasazen do desek, které jsou potaženy hnědou kůží. Ta je zdobena slepotiskem s rostlinným a částečně i figurálním motivem. Desky jsou částečně poškozené, poškrábané a místy i odřené. Na zadní části je umístěn papírový štítek se signaturou, taktéž již poškozený. Vazba knihy dále obsahuje na přední desce pravou horní nárožnici a části spon, ostatní kování již chybí. Stvoření světa (obr. 3.7) Umístění: fol.a6v Jde o celostránkovou ilustraci, kterou tvoří 6 kruhových dřevořezů, které nejsou kolorované. Jejich linie jsou jednoduché, některé až takřka schématické. Tematický cyklus zobrazuje výjevy stvoření světa. Sbírání many na poušti (obr. 3.8) Umístění: fol.e1v Zcela kolorovaný dřevořez o rozměru 70 x 140 mm je umístěn v dolní polovině folia na počátku 16. kapitoly. Námět představuje izraelský lid, sbírající na poušti nebeskou manu, kterou mu seslal Hospodin. Vlevo na dřevořezu je zobrazena postava Mojžíše. Znak Kutné Hory (obr. 3.9) Umístění: fol.mm 10r Na tomto foliu je umístěn kolofon a také signet tiskaře Martina z Tišnova. Značka tiskaře je tvořena dřevořezem, který zobrazuje dvě postavy v kápích. Patrně se jedná o kutnohorské havíře, kteří drží znak města Kutné Hory, nad nímž je otištěna iniciála W s královskou korunou. Iniciála odkazuje na českého krále Vladislava II. Jagelonského, který panoval v období 1471 až 1516. Text kolofonu neboli tiskařova doslovu: Skonává se biblé, jenž jest Zákon boží nový i starý, literami vytištěnými na Horách Kutnách slavných skze mne Martina z Tišnova, léta božieho tisícieho čtyřstého osmdesátého devátého tu sobotu po svatém Martině za času kralovánie najjasnějšieho kniežete a pána, pana Vladislava, krále českého a markrabství moravského etc., pána našeho milostivého, léta kralovánie jeho Milosti osmnáctého. [14] 26

Obrázek 3.6: Vazba přední deska Zdroj: http://www.manuscriptorium.com [23] Staženo: 30.12.2011 27

Obrázek 3.7: Stvoření světa Zdroj: http://www.manuscriptorium.com [23] Staženo: 30.10.2011 28

Obrázek 3.8: Sbírání many na poušti Zdroj: http://www.manuscriptorium.com [23] Staženo: 30.10.2011 29

Obrázek 3.9: Znak Kutné Hory Zdroj: http://www.manuscriptorium.com [23] Staženo: 30.10.2011 30

3.2.4 Zajímavosti Bible kutnohorské První a druhé vydání Bible kutnohorská byla zpracována ve dvou vydáních, mezi nimiž jsou patrné jisté rozdíly. Pod doslovem Martina z Tišnova byl v prvním vydání otištěn reprezentační znak Kutné Hory. Ten však ve druhém vydání chybí. Dalšími rozdíly jsou různé typografické úpravy. Jedná se například o drobné úpravy textu nebo o jinak rozmístěné dřevořezy. Náklad a dochované exempláře Celkový náklad Bible kutnohorské není znám. PhDr. Jaroslav Vobr ve své studii Kutnohorská bible problém 1. a 2. vydání [13] uvádí, že předpokládaný náklad mohl být 200 výtisků, který však byl kvůli potížím snižován na polovinu. Bible kutnohorská se ocitla v roce 1729 a následně ještě jednou v roce 1770 na Koniášově seznamu zakázaných knih. I když je zde uváděna coby opravitelná, mohlo to vést k částečné ztrátě nebo zničení některých výtisků. Do dnešních dnů se dochovaly některé exempláře nebo zlomky prvního i druhého vydání. Ty jsou uloženy např. v Muzeu stříbra v Kutné Hoře, v Univerzitní knihovně v Bratislavě, v Národním muzeu v Praze nebo např. v Britském muzeu v Londýně. 3.3 Srovnání Bible boskovské a Bible kutnohorské Srovnáme-li obě knihy, nalezneme zde několik rozdílů. Ty jsou nejvíce patrné u použitého materiálu, zvoleného formátu, písma a ilustrace. Materiál a formát V případě iluminovaného kodexu Bible boskovské bylo použito pergamenu o rozměru 45,5 x 33 cm. Jde tedy o tzv velké folio. Pro tisk Bible kutnohorské zvolil Martin z Tišnova jako psací látku papír o formátu cca 30 x 21 cm. V tomto případě se jedná o tzv normální folio 7. Rozsahově je co do počtu listů obsáhlejší Bible kutnohorská překonávající středověký kodex o 76 listů. Vazba Obě bible byly svázány do desek potažených kůží (obr. 3.1 a obr. 3.6). V obou případech byla vazba vyzdobena slepotiskem s rámovou kompozicí. U Bible boskovské je však výzdoba bohatší. U obou vazeb jsou velice podobné kovové prvky. Obě vazby jsou částečně poškozené vlivem jejich značného stáří. Písmo, pravopis a kompozice Bible boskovská byla napsána gotickou minuskulí s diakritickým pravopisem. U Bible kutnohorské použil Martin z Tišnova pro tisk bastardu. Text této bible je tak oproti Bibli boskovské snáze čitelnější. Kompozičně jsou si obě bible velice podobné. Díky tisku je lépe zpracována Bible kutnohorská, jejíž text je úhledně zarovnán do zrcadla sazby. 7 viz Formáty knih 2.1.3 31