Vývoj pravicového extremismu v ČR

Univerzita Karlova v Praze Evangelická teologická fakulta Bakalářská práce Vývoj pravicového extremismu v ČR Eva Čechová Katedra Sociální práce Vedoucí: Ing. Mgr. Jan Dočkal, CSc. Studijní program: Sociální práce Studijní obor: Pastorační a sociální práce Rok odevzdání: 2016

Prohlášení Prohlašuji, že jsem tuto bakalářskou práci s názvem Vývoj pravicového extremismu v ČR napsala samostatně a výhradně s použitím citovaných pramenů. Souhlasím s tím, aby práce byla zpřístupněna veřejnosti ke studijním účelům. V Praze dne 25.11.2015... Eva Čechová

Bibliografická citace ČECHOVÁ, Eva. Vývoj pravicového extremismu v ČR. Praha: Bakalářská práce. Univerzita Karlova, Evangelická teologická fakulta, 2015 s.58 Anotace Bakalářská práce je teoretická bez praktické části. Je zaměřená na vznik, projev a propojení pravicově extremistických hnutí a politických stran na území České republiky od roku 1989 až do současné podoby. Práce se zabývá pojmy jako neonacismu, extremismus, ultrapravice a rasismus. Zabývám se vývojem a volebními preferencemi SPR-RSČ a DS a vznikem a kontinuitou hnutí Národního Odporu, Národní Aliance, Vlasteneckou frontou a hnutím Blood and Honour. Dále práce obsahuje politologické vymezení pravicového extremismu, neonacismu obecně a neonacismu v ČR. Práce se tedy celkově zabývá tím, jak od Sametové revoluce prostupovala skrze politickou a společenskou sféru ultrapravicová hnutí, jaká byla jejich manifestace a jak se propojovala nebo lišila ideologie těchto hnutí i s totalitními ideologiemi nastolenými v historii. Klíčová slova Extremismus, pravice, neonacismus, SPR-RSČ, nacismus, rasismus, nacionalismus, xenofobie

Summary This thesis The development of right-wing extremists in the Czech Republic consists only a theoretical part. It is focused on the creation, expression and linking right-wing extremist movements and political parties in the Czech Republic from 1989 to the present appearance DSSS. The thesis deals with concepts such as neo-nazism, extremism, racism and the right-wings. Thesis develop and electoral preferences SPR-RSC and DS and the creation and continuity of the National Resistance Movement, the National Alliance, the Patriotic Front and the Movement Blood and Honour. The work includes political science definition of right-wing extremism, neo- Nazism and neo-nazism in general in the country. The thesis is generally concerned with how the Velvet Revolution was seeping through the political and social sphere of ultra-right movement, and what was their manifestation. Key words Extremism, right-wing, neo-nazism, SPR-RSC, Nazism, racism

Poděkování: Děkuji za velmi užitečnou metodickou pomoc Ing. Mgr. Janu Dočkalovi, CSc., kterou mi poskytl při zpracování mé bakalářské práce. Eva Čechová

Obsah Úvod... 1 1. Extremismus, radikalismus... 3 1.1. Druhy extremismu... 6 1.1.1. Politický extremismus... 6 1.1.2. Levicový extremismus... 7 1.1.3. Pravicový extremismus... 9 1.2. Politické metody... 12 1.3. Vývoj ultrapravicových hnutí na přelomu 20. století... 14 1.4. Manifestace ultrapravice ve společnosti a kultuře... 18 2. Extremistická pravice různorodost ideologií... 21 2.1. Neonacismus... 24 3. Pravicový extremismus v ČSFR a ČR... 26 3.1. Politika po převratu v listopadu 1989... 26 4. SPR RSČ... 31 4.1. Předseda SPR-RSČ... 36 4.2. Republikanismus... 39 5. Dělnická strana... 42 5.1. Počátky Dělnické strany... 42 5.2. Zánik Dělnické strany... 46 6. Dělnická strana sociální spravedlnosti... 49 6.1. DSSS a další politické iniciativy v boji proti uprchlíkům... 51 Závěr... 54 Seznam literatury... 56 Internetové zdroje... 57

Úvod Cílem práce je zmapovat a zjistit kontinuitu pravicových stran vznikající na území tehdejšího Československa a jejich vývoj do dnes v České republice. Dále chci představit problém pravicového extremismu a jeho nebezpečí pro společnost. Chci ukázat na jeho kořeny, projevy, propojení s historií a mytologií. Téma jsem vybrala cíleně kvůli momentální politické situaci v celé Evropě a také proto, že je pravicový extremismus jakýmsi fenoménem, který se u nás začal rozvíjet právě s příchodem demokracie. Tento fenomén je nebo byl v České republice zastoupen širokým spektrem skupin a hnutí, které jsou především rasistické, xenofobní a směřují k potlačování lidských práv a svobod. V současné době je ultrapravice silně medializována což muže způsobovat ovlivňování veřejnosti. Práce je rozčleněna systematicky od kapitoly, která vysvětluje co je extremismus a radikalismus a rozdělení politického extremismus na pravicový a levicový a popis neonacismu a kultury a společnosti neonacistů. Kapitola Vývoj ultrapravicových hnutí na přelomu 20. století se věnuje rozboru vzniku nový stran popřípadě koalicí již existujících stran a hnutí v roce 2001. V této kapitole se nacházejí všechny hnutí a strany extrémně pravicového smýšlení, které buď měly politické ambice, nebo zůstávaly na úrovni militantního hnutí bez potřeby stát se registrovanou stranou. Kapitola je zakončena pojednáním o manifestaci a sebepropagaci pravicově extremistických subjektů. Dále se věnuji vzniku a projevům ultrapravicových hnutí po listopadu 1989 a vlivům tohoto hnutí na politiku Československé federativní republiky a posléze na politiku České republiky. Rozsáhlou samostatnou kapitolu jsem věnovala SPR- RSČ (Sdružení pro republiku republikánská strana Československa) a jejímu 1

předsedovi PhDr. Miroslavu Sládkovi. V této kapitole také osvětluji pojem republikanismus a jeho využití v SPR-RSČ. V další kapitole se nachází Dělnická strana, počátky, program, volební preference, rozpad a transformace do Dělnické strany sociální spravedlnosti a konečnou kapitolou je právě zatím poslední existující registrovaná strana DSSS a další politické iniciativy pravicového smýšlení. Ve své práci se snažím především věnovat propojení ultrapravicových hnutí a analyzovat situaci postupného formování a zviditelňování extremistických hnutí. Téma jsem si vybrala kvůli progresím ultrapravicového hnutí nejen v České republice, ale i ve světě. Narůstající hostilita těchto hnutí vůči přistěhovalcům a menšinám již v 90. letech byla zajímavá s toho důvodu, že během komunistického režimu v Čechách byli hranice dlouhou dobu uzavřené a podle mého názoru náhlá nenávist vůči těmto skupinám byla poněkud iracionální a politicky nepodložená. Toto téma otvírá řadu dalších témat k bádání, jako výzkum přejímání symboliky ultrapravicových nutí nebo transformace nacismu do podoby dnešního neonacismu bylo by také možné propojení s filozofií například propojení Nietzscheho nadčlověka a Hitlerova nacismu. 2

1. Extremismus, radikalismus Slovo extremismus je zásadní pojem, který bude provázet celou tuto práci, proto se pokusím ho v této kapitole přesně vymezit. Extremismus je jak už slovo značí přesahující hranici a je ve své podstatě v rozporu s lidskými právy. Jedná se o formu politického a společenského projevu, který má radikální (extrémní) názory, které se neslučují a naopak potlačují lidská práva a svobodu. Je netolerantní a násilný. Neprojevuje známky hlubšího promýšlení politické situace a pro dosažení určité moci používá násilí a hrozby. Extremismus je nedemokratický způsob politického jednání, který je ve skrze neslučitelný právě s demokracií. Podle Miroslava Mareše (2003) 1 se ve slovníku společenských věd pojem extremismus začal objevovat až ve druhé polovině 20. století. Jeho etymologický původ je však mnohem staršího data. Vychází z latinsko řecké kombinace slov. Pojem extremus ( nejzazší ) v latině označoval nejdále ležící pozici. Extremitas mundi označovalo regiony, které byly ve velké vzdálenosti od metropole Říma jako středu impéria Extremisté bojují proti demokracii, povětšinou netolerují právní, společenskou, kulturní a politickou rovnost mezi všemi lidmi. A právě pravicový extremismus je nesnášenlivý a agresivní vůči jiným etnickým minoritám žijící na cizím území potýkajícím se s nacionalismem. Extremismus se snaží nastolit jiné nedemokratické systémy tedy totalitní režimy. Často se odkazuje na historickou demagogii, která je ovšem v dnešním společensky, politicky a právně rozvinutějším poněkud zastaralá díky mezinárodním smlouvám, OSN a lidských právech. Extremisté rádi používají silná slova i 1 MAREŠ, Miroslav. Pravicový extremismus a radikalismus v ČR. Praha, 2003, Barrister a Principal. ISBN 80-86598-45-4str. 20 3

fráze, která jsou ve skrze prázdná a pouze útočná a proti svým oponentům bojují fyzickým i verbálním násilím. Často extremismus pracuje s nepodloženými fakty někdy silně zdramatizovanými, díky kterým se dostávají spíše do konspiračních teorií. Extremismus ovšem není jen politický ale i např. náboženský, ten se ovšem v Čechách vyskytuje neznatelně. V dnešní společnosti je jako náboženský extremismus vnímán Islám praktikovaný v tzv. Islámském státě. I když se veřejnost extremismu v problémových politických situací chytá, ve skutečnosti na něj má velice zúžený pohled, tedy extremismus označují za agresivní a násilnický styl jednání a vlastní propagace vůči jedincům, kteří se nějakým způsobem liší nebo jsou v menšině. V dnešní společnosti je zvláště v Čechách zaměňován extremismus a radikalismus. Tyto dva pojmy mají něco společného, ale přeci jen jsou trochu odlišné. Hlavní rozdíl je především v tom, že radikalismus ve své podstatě není násilný ani protiprávní, tedy skuteční radikálové chtějí radikální změnu, tento termín se dá tedy vyložit jako jdoucí ke kořenu (latinsky radix).ovšem radikalismus nevylučuje násilí a bezohlednost. Extremistické řešení je, ale hnáno do extrému vyřešení věci, která nemusí být hlavním problémem, násilí a prosazováním hrůzovlády. Vladimír Prorok a Aleš Lisa tvrdí (2003) 2 pojem extremismus znamená krajnost v postoji osoby či skupiny a řešení, které se liší od standartního řešení, které je adekvátně a rozumně stanovené. Radikalismus znamená podporu určitých změn a zásad řešení, a to jak z hlediska cílů tak i prostředků. Mezi extremismem a radikalismem je tedy určitý významový rozdíl, ve skutečnosti a praxi, ale splývají. 2 PROROK, Vladimir, LISA Aleš. Politologie. Pelhřimov, 2003, Aleš Čeněk. ISBN 80-86473- 31-7s. 140,141 4

Tyto dva pojmy se také dají popsat tak, že pokud bude někdo tvrdit, že je potřeba zachovat nějakou instituci či systém a většina společnosti bude opačného názoru, nepochybně to bude odlišný extrémní názor, pokud se tento názor přetransformuje do reálného hnutí, stává se i radikálním. Ale samotný radikalismus nemusí být považovaný za projev extremismu, pokud se na radikálním řešení shodne většina. Pak se řešení stává akceptovatelným. Celkově je extremismus spíše demagogie a v dnešním světě má užití tohoto slova podtext nebezpečí. Extremismus vlastně neřeší kořen problému nezajímá ho proč to tak vzniklo a jak postupovat aby tento problém již nevznikal, bojují proti tomu, tak jak problém stojí. Ať bojem či slovy. Podle Miroslava Mareše (2003) 3 pojem radikalismus a extremismus se v Čechách začal objevovat již v druhé polovině 19. století, ale skutečně hojně užívat se začal právě po Sametové revoluci, kdy se vymezoval a tvaroval do dnešní podoby. Problémem jsou ovšem media, která tyto dva zmíněné pojmy používají velice volně a k extremismu přirovnávají skutečnosti a činy, které ve své podstatě vůbec extremistické nejsou. 3 MAREŠ, Miroslav. Pravicový extremismus a radikalismus v ČR. Ref. 1. s. 21 5

1.1. Druhy extremismu Druhy extremismu se dělí, jak již bylo zmíněno na politické, náboženské, ale i národnostní a ekologické. Zde se zaměřím pouze na politický extremismus, který je v české společnosti rozšířený nejvíce a mnohdy špatně definovaný. Nelze patrně přesně definovat všechna extremistická politická hnutí. 1.1.1. Politický extremismus Projevy pravicového extremismu jsou nedemokratickou obrannou reakcí proti změnám, které přesahují absorbční schopnosti společnosti. 4 Politický extremismus se dělí na pravicový a levicový. Ve své podstatě politický extremismus odmítá postoje demokratické společnosti, základních lidských hodnot a rovnoprávnosti. Snaží se o krajní řešení sociálních i politických problémů. V Čechách je alarmující především pluralita výskytu různých extremistických hnutí, které chtějí zasáhnout do politické a sociální sféry. Jakýkoliv náznak odporu, nesouhlasu či boje proti většině je extremismem neakceptovatelný. Politický extremismus se snaží zasahovat i do jiných společenských sfér, například kultura. Snaží se prosadit svou jednotnou kulturu, své myšlení a jednání. Vše ostatní je výplod jiných dekadentních kultur. Extremismus je schopný determinovat problém a nalézt řešení, je schopný být v koalici pouze s dalšími 4 Pehe: Politický zápisník. PEHE, Jiří. Www.pehe.cz [online]. 1997 [cit. 2015-01-15]. Dostupné z: www.pehe.cz 6

extremistickou stranou, není schopný kompromisu, je jednotný a odmítá platné právní normy. Potřeba patřit do extremistické skupiny často substituuje pocit moci, použití násilí a filtraci hněvu. Extremismus je jakékoliv snažení, které směřuje proti stávajícímu politickému zřízení. Neoznačuje žádnou pevně danou ideologii nebo doktrínu a je dynamickým jevem. To, co bylo za extrémní považováno v minulosti, můžeme dnes vnímat jako normální, a naopak 5 Česká bezpečnostní informační služba (BIS) používá tuto definici: Termín extremismus je v oblasti bezpečnostní problematiky používán při označování krajně vyhrocených, demokracii nepřátelských postojů a ideologií, jejich nositelů a souvisejících aktivit a jevů. S extremismem se setkáváme na pravém i levém konci politického spektra. Odtud se za určitých okolností, a vhodných podmínek může šířit do celé společnosti, vyústit v násilné akce, zaměřené na destabilizaci a následné odstranění demokratického společenského řádu. 6 1.1.2. Levicový extremismus Už z názvu se levicový extremismus týká především komunismu, marxismu-leninismu, anarchismu a socialismu. Tato rozdělení se ještě dělí do různých subkultur a společenství, vznikajících jen z malých autonomních skupin. V podstatě se jedná o to, o co by usilovala pravice ve vládě, jako je rovnost všech občanů, a převaha kolektivismus nad individualismem. Prosazují skutečnou vládu lidu, silný odpor ke kapitalismu a snaží se zachovávat demokratické prvky. K dosažení vlády by ovšem použili extrémní nástroje. 5 CHARVÁT, Jan. Současný politický extremismus a radikalismus. Praha, 2007, Portál. ISBN 978-7367-098-6 s. 12 6 Čím se zabýváme. Bezpečnostní informační služba: Zpravodajská služba České republiky [online]. Praha, 20. 2. 2010 [cit. 2015-11-24]. Dostupné z: http://www.bis.cz/cim-se-zabyvame.html 7

Podle Štěpána Kalamára (2011) 7 klade levicový extremismus do popředí princip rovnosti a snaží se jej rozšiřovat na všechny oblasti života. Ve zdůraznění lidské rovnosti se sice levicové extremistické doktríny shodují s demokratickým ústavním řádem. Ovšem vyvozují z toho základního principu důsledky, které je možné považovat za radikální či extremistické. Některý levicový extremismus ospravedlňuje nebo popírá zločiny SSSR a komunismu v Československu. Snaží se ospravedlnit zločiny proti lidskosti nebo je znovu uskutečnit. Tedy perzekuci osob v totalitním režimu u nás nebo v SSSR v dobách Stalinismu většinou podporují. Radikálním řešením je utopistická myšlenka likvidace nepřítele fyzicky. Často členové těchto levicových hnutí nezažili komunistický režim nebo zažili konec režimu v útlém věku. Nejsou schopni racionálně a kriticky uznat zločiny a determinují svou sílu i vůči nestranným lidem, chápou pouze ideovou podstatu komunismu, která tu ovšem reálně nikdy nebyla a nikdy být nemůže. Podle Miroslava Mareše (2003) 8 levicový extremismus, tj. komunismus či anarchismus, si klade za cíl tlačit do popředí rovnost a tu aplikovat na všechny aspekty života člověka a celé společnosti. Ale i anarchismus a komunismus, jakožto levicový extremismus, se od sebe diametrálně liší a to především tím, že komunismus hlásá pouze individualitu celku, nikoliv jedince tzn. Vláda lidu. Kdežto pro anarchismus je každá forma státnosti považována za represivní. Dalo by se říci, že ve srovnání lidskosti a lidských práv se extremistická levice shoduje s demokratickou doktrínou státu, ovšem z toho vyvozuje a rozšiřuje důsledky vhodné pro svou vlastní ideologii, kterou je možno považovat za extremistickou či radikální. 7 KALAMÁR, Štěpán. Terminologie a symbolika užívaná soudobou extremistickou scénou. Ostrava, 2011, Key Publishing. ISBN 978-80-7418-103-0 s. 25 8 MAREŠ, Miroslav. Pravicový extremismus a radikalismus v ČR Ref. 1. s 8

Rozšiřují názor jako osvobození člověka od všech společenských řádů ať politických, kulturních či ekonomických. Jednoznačné dosažení systému, bez vrchnosti a státu vedeným prostými a svobodnými lidmi. 1.1.3. Pravicový extremismus Základní témata, která při rozdělení politických skupin na pravici a levici ovlivňují toto rozdělení, jsou témata ekonomika a hospodářství. V ostatních spektrech politických názorů je jasná paralela mezi pravicí a levicí. Typické pro silně levicovou politiku je redistribuce a přerozdělování majetku ve prospěch nižších vrstev. Pro liberální pravici je zase naopak typické minimálně zasahovat do ekonomiky a trhu a podpora soukromých podnikatelských subjektů. Liberální pravice vlastně akceptuje a přijímá nerovnost ve vrstvách a uvědomuje si potřebu rozdílných vrstev společnosti pro řádný chod hospodářství a ekonomiky. Extremistická pravice, ale nepřijímá nerovnosti, odmítá odlišnost a svým způsobem pohrdá demokratickou vládou a jejím lidskoprávním řádem. Typickým znakem pravicového extremismu je nadřazování své vlastní identity, či dané extremistické skupiny, majority či národa nad minority. V Čechách jsou to především nenávistné postoje vůči Romům. Ať již záleží na barvě pleti, či odlišné kultuře, jsou terčem rasismu. Extremistická pravice se obvykle chytá velice radikálních a v historii demagogicky prezentovaných politických ideologií jako je rasismus, fašismus, nacismus, etnocentrismus, antisemitismus Rasismus je nevědecká teorie předpokládající, že biologický a etnický původ určuje kulturní, společenskou a mentální povahu člověka, která se dělí na vyšší a nižší. Toto si převzali ideologie, které upřednostňují bílou rasu. 9

Fašismus je otevřené militantní a silně nacionalistické politické hnutí, které je jasnou totalitní diktaturou a se snaží jít záměrně proti všem demokratickým institucím a svobodám. Od roku 1919 byla tato ideologie v Italii v čele s B. Mussolinim. Jeho nejznámější odnoží je německý nacismus. Nacismus jako ideologie je špatně uchopitelný, jsou to vlastně dokonalé do důsledku dovedené a smíchané ideologie rasismu, nacionalismu a antisemitismu. A právě důraz pro mýtus a historii dělá z nacismu stále přitažlivou ideologii pro nynější generace. Etnocentrismus tento výraz označuje interpretaci společenských, životních a kulturních jevů, jiných cizích kultur v pojmech vlastní společnosti. Tento postoj zahrnuje vnímání vlastních hodnot jako jediných a správných, užitečných a pravdivých. Antisemitismus je projev nesnášenlivosti k židům, judaismu i sionismu. V historii je mnoho druhů antisemitismu (katolický, biologický, nacionální, sociální, rasový ) 9 Především mladé dospívající lidi strhává pravicový extremismus svým fanatismem a pomyslnou sílou a mocí měnit věci k lepšímu. Jsou to demagogické, ale silné argumenty, které jsou, ale rasistické, xenofobní a sympatizují s nacismem v Německu v II. Světové válce. V první řadě dospívající chlapci a muži do 30 let se stávají členy ultrapravicových hnutí a rádi uplatní svůj fanatismus nejen ve slovech, ale i v agresi a především v davech a pouličních rvačkách. 9 Srov. CHMELÍK, J. Extremismus a jeho právní a sociologické aspekty. Praha,2001,Linde ISBN 80-7201-265-7 7-10 s. CHARVÁT, J. Současný politický extremismus a radikalismus. Ref.5, 70 s. 10

V neposlední řadě se extremistická pravice snaží o popírání holocaustu a o ospravedlňování národního socialismu, který podle nich rozhodně nemůže za rozpoutání II. Světové války. Tak silně uctívají nacistickou ideologii, že člověka hodnotí podle příslušnosti k národu či rase. Barva pleti, majorita, národ, patriotismus, nenávist k menšinám, to vše podle extremistické pravice určuje kvalitu člověka. Dalším hlavním důvodem pro odpor k rovnosti je nenávist k celé levici, jak ke komunistům, tak k anarchistům. Podle Petra Černého (2005) 10 je cílem pravicového extremismu prosazení totalitního politického řádu s radikálními a násilnými řešeními společenských a politických problémů, které institucionalizuje fundamentální nerovnost lidí zakládající se na původu, národní, etnické nebo rasové příslušnosti. Je to vlastně jakýsi protiklad k principu lidských práv, který platí pro všechny stejně. Úskalím pro spojení pravicového extremismu je nejednotná ideologie, ke které by se extremistické subjekty hlásily. Nebezpečí je především mnohostrannost a krutost ideologií a je těžké rozpoznat, zda se jedná o doktrínu, inspiraci totalitním režimem nebo sled politických názorů a postojů. Extremistické doktríny se také liší v každé zemi. Např. hnutí Skinheads může být nepolitický styl dělnické mládeže zaměřený levicově nebo vyhraněné pravicové hnutí s politickými postoji blížící se k nesnášenlivosti a rasistickým útokům. Také je velice sporné, zda je etnocentrismus doktrínou nebo pouze postojem. Podle Miroslava Mareše (2003) 11 lze tedy říci, že každý politický extremismus má politicky-ideový komplexní základ inspirovaný v totalitních režimech, které proběhli v některých zemích během historie a jednoznačně 10 ČERNÝ, P. Politický extremismus a právo. Eurolex Bohemia, Praha, 2005,s.28 ISBN 80-86861-86-4 s.28 11 MAREŠ, Miroslav. Pravicový extremismus a radikalismus v ČR Ref. 1 s.50 11

popírá lidská práva a svobody a nabádá k násilným výpadkům proti nepřátelům. 1.2. Politické metody Často je velice složité odkrýt hranice demokracie a extremismu, mnoho politologů začalo užívat pro tuto politicky šedou zónu právě pojem radikalismus. Radikalismus je ovšem označení spíše reformních názorů. Je to takové politické hlásání, zastávání radikálních politických názorů a forma a obsah těchto názorů se mění s měnící se politikou či společenskými a politickými problémy. Při prosazování radikálních cílů jsou využívány nestandardně populistické a akční metody agitace. Jsou však respektovány základní demokratické mechanismy a monopol státu na použití fyzického násilí. 12 Podle M. Mareše (2003) 13 dalším označením politických metod na pomezí demokracie a extremismu je populismus, který je spíše jakousi formou vlastní politické propagace. V politické sféře je populismus spíše pejorativní označení pro získávání voličů a stoupenců, neboť se jedna ze stran či hnutí snaží získat voliče na svou stranu jednoduchými, emočně silnými hesly a sliby, které jsou těžko splnitelné nebo se snaží pošpinit své protivníky. Jsou využívány aktuální nálady a předsudky a demagogická označení, která spíše než pravicový extremismus využívá ultralevice: My obyčejní lidé, papaláši, oni tam nahoře K politickým, ekonomickým a společenským problémům se tedy populismus staví, jakoby šly jednoduše vyřešit státním převratem, snížením daní, odstraněním soukromého podnikání. Miroslav Mareš (2003) 14 uvádí, že pravicový populismus využívají politici pro vyřešení otázky přistěhovalectví a 12 MAREŠ, Miroslav. Pravicový extremismus a radikalismus v ČR Ref. 1. s.34 13 MAREŠ, Miroslav. Pravicový extremismus a radikalismus v ČR Ref. 1. s.32,33 14 MAREŠ, Miroslav. Pravicový extremismus a radikalismus v ČR Ref. 1. s.32,33 12

migrace a tím se dále vyřeší další problémy, jako hospodářství, ekonomické krize, zadluženost států a vnitrostátní sociální politiku. Jednoduše řečeno, populismus ať už v pravici nebo v levici žije z označování svých nepřátel a udávání obětních beránků, které když se eliminují či odstraní, zlepší se tím stát i společnost. Mareš(2003) 15 dále uvádí, že se s extremismem velice často mísí slovo fundamentalismus, které je spíše spojováno s nábožensko-dogmatickými názory, které ovšem mohou být stejně extremistické či radikální. Také se často mezi odborníky užívá pojem přemosťující spektrum, které spojuje ultrapravicovou podobnost názoru s ultralevicí. Po Sametové revoluci v roce 1989 kvůli demokratizaci a uvolnění režimu začala vznikat malá hnutí a skupiny, které se otevřeně hlásily ke svému politickému smýšlení. S politickým převratem se sama společnost chtěla odtrhnout od minulosti a to znamenalo změnit směr, směr od levice k pravici. Do společnosti a politiky začaly prostupovat nové pojmy i postoje, které si lidé začali brzo osvojovat. Právě na vznik extremismu ve státě má vliv stav a rozpoložení společnosti. Je to jakási interakce a střed názorů lidí ve společnosti a politických stranách. Extremismus a radikalismus je tedy pouze přehnanou reakcí na společenské problémy v demokratickém státě. Podle Jana Chmelíka (2001) 16 nelze v demokracii zabránit těmto střetům, výměně názoru a vzniku mnoha politických stran a hnutí. Pokud by tomu demokracie uměla zabránit, byla by diktaturou. Neumí si poradit s tím, co jí škodí, proto se každá demokracie potýká s extremismem. 15 MAREŠ, Miroslav. Pravicový extremismus a radikalismus v ČR Ref. 1. S.32,33 16 CHMELÍK, J. Extremismus a jeho právní a sociologické aspekty. Ref.9 s. 12 13

Extremistické skupiny vznikají po celém světě a je velice těžké konkrétní skupinu či člověka zařadit do extremismu, protože extremismus a normalita není od sebe jasně oddělené hranicí, každý vidí extrémní a radikální názory někde jinde. Některé extrémistické výpadky na veřejnost, právě veřejnost zaujmou svými demagogickými a přehnaně populistickými názory a fanatickou rétorikou, které laické ucho občana dobře rozumí a proto v některých politických problémech, které se dotýkají všech občanů, se lidé často přihlásí k extremistickým názorům či dokonce pochodům. Právě politická volnost po roce 1989 silně radikalizovala celou společnost. Tato volnost způsobovala zesměšňování a zjednodušování hrůz nacistického režimu a holocaustu viz. televizní pořad Česká soda. Společnost se snažila přilnout k demokracii, ovšem vyhraněnosti politiky do pravice se nebáli. 1.3. Vývoj ultrapravicových hnutí na přelomu 20. století V letech 1999 2001 bylo obzvláště silné období v narůstání skinheadských a neonacistických skupin. Právě v této době se pravicový extremismus snaží o legalizaci, neúspěšně. V roce 2000 kdy SPR-RSČ neuspěla v předčasných volbách a uvolnila tak místo leadera ultrapravicové politiky v České republice. Na toto místo chtělo mnoho různých organizací. Ty mezi sebou měly určité integrační prvky, které ovšem vždy nakonec ztroskotaly. 17 Významnou stopou v pravicové politice bylo v roce 2000 sloučení členů rozpuštěné Národní aliance a členů neregistrovaného Národního odporu a začlenění ve Vlasteneckou Republikánskou Stranu, která se nejdříve 17 Srov. CHARVÁT, J. Současný politický extremismus a radikalismus.ref.5 s.142-121 MAREŠ, Miroslav. Pravicový extremismus a radikalismus v ČR Ref. 1 s.181-183 14

přejmenovala na Národně Sociální Blok. To Ministerstvo vnitra nepřijalo, tak se přejmenovali na Pravou Alternativu. 18 Národní aliance bylo řádně registrované občanské sdružení založené v roce 1997(?). Jeho ideologií byla opět národní hrdost a suverenita, nacionalismus národohrdectví a stavovská demokracie. V jeho programu se nacházely v Čechách neobvykle radikální prvky pro očištění národa, podobající se modelu konzervativnímu republikanismu v USA, tedy Mravní obroda národa (především mládeže), zákaz výroby a distribuce pornografie, zrušení prostituce, boj proti imigrantům a menšinám, vyšší sazba odnětí svobody za držení drog, konzervativně negativní přístup k homosexualitě, euroskepticismus a boj proti globalizaci a multikulturalismu. Ve svých projevech je opět demagogická a anti-systémová jako všechny ostatní pravicová hnutí. Hovoří o svrhnutí vlády a revoluci a smrti nepřátelům národa. Vedoucím Národní Aliance byl Vladimír Skoupý, který byl značně nevybíravý ve své rétorice a nošení znaků propagující nacismus. Členům NA často hrozila vazba za šíření nacismu, rasismu a sympatizování s Hitlerovským nacismem. Toto militantní uskupení mělo mnoho členů z hnutí Blood and Honour, který se především angažoval v hudbě, distribuce a výrobě nášivek či oblečení. Patrně nemělo politické ambice a tak zůstávalo u koncertů a drobných demonstrací a především napadání levicových pochodů, především antifašistů a anarchistů. V roce 1999 kdy byl zatčen Jaroslav Brož tedy vedoucí postava Blood and Honour se strhla razie na celé Blood and Honour. Dnes je toto hnutí v ústraní kvůli obavám z policejní infiltrace. Další řádně registrovanou organizací je Vlastenecká Fronta, která byla založena v roce 1993. Měla sice politické ambice, ale zatím zůstává jako 18 MAREŠ, M.: Komparativní analýza bezpečnostní politiky, Materiál pro POL 457 28.2.2006 15

vyhraněný radikální celek, který má ve své ideologii nacionalismus a panslavismus což je takové mezinárodní spojení slovanů a hrdost na tento původ. Dále jsou to odpůrci neonacismu, multikulturalismu, migrantů z jiných než evropských států a NATO. Dalo by se hovořit o silném nacionalismu a podobnosti s nacismem, př. sňatek pouze mezi stejnými rasami, nepodporují sňatky s neevropskými přistěhovalci a registrované partnerství. Vlastenecká fronta byla založena na popud proti populistické Sládkově SPR-RSČ a i když byla z počátku složená z členů hnutí skinheads, měla působit seriózně a mírně bez výrazných extremistických prvků. Prvním předsedou byl Jiří Fidler, pod jehož vedením se hnutí zprvu spojilo s brněnskou nacionalisticko-katolickou scénou. Od Prohry SPR-RSČ se Vlastenecká fronta snaží slepit roztříštěnou ultrapravici. Ve své tiskovině Hlas Národní mládeže (HSM 8:36,37) se zmiňují o nepřátelích, které někdo vidí v komunistech, zednářích, celé levici nebo v Romech, Afroameričanech a Asiatech nebo v kriminálnících, drogově závislých, sektářích či asociálech. 19 Dalším hnutím, které vzniklo pro pomoc SPR-RSČ byla Republikánská mládež, která vznikla oficiálně až v roce 1998, protože do té doby neměla dostatek členů. Později právě v roce 1998, kdy už měla dostatek členů na registraci, se tito členové skládali především z řad neonacistů a skinheadů. Republikánská mládež fungovala i po prohře SPR-RSČ ve volbách, ovšem projevovala se spíš demonstracemi a agresivitou. Také spolupracovali s Národním Odporem. 19 VYKOUPILOVÁ, Hana. Vlastenecká fronta a menšiny v ČR. Středoevropské politické studie: Central EuropeanPoliticalStudiesReview [online]. 2000, 2015-11-13, 2 [cit. 2015-11-13]. DOI: MSM142300001. ISSN 1212-7817. Dostupné z: http://www.cepsr.com/clanek.php?id=114 16

Národní Odpor vznikl kolem roku 1998 z části ze členů Blood and Honour a z části také ze členů upadající Republikánské mládeže. Původně byl záměr tohoto hnutí vstoupit do politiky jako registrovaná seriózní strana zastávající ultrapravici. To, ale s ohledem na ideologii, program a z části i na název hnutí bylo nereálné. Byli a stále jsou silně nacionalističtí a politický nacionalismus je pouze krytí pro silnou podobnost s nacismem (neonacismus), tzn. Skryté symboly, podzravy a hesla vykřikovaná na demonstracích (Vítězství zdar = Sieg Heil, boj za bílou rasu = boj za vlast a evropskou kulturu). Toto jednání také potvrzuje např. organizovaný pochod 28.10.1998 k výročí úmrtí Rudolfa Hesse (člen NSDAP a Hitlerův zástupce), což je jasným projevem sympatizování s nacismem a jasně deklarovaný neonacismus. Národní odpor, i když nemohl být registrovanou stranou, zůstal aspoň na aktivistické úrovni. Často se členové NO účastnili demonstrací. Mezinárodní kontakty mají především ve Velké Británii a Německu. Odkud patrně pramenila a pramení finanční podpora. Vedoucí postava Filip Vávra tvrdil, že vznik NO se snaží nabídnout náhradu za poraženou SPR-RSČ. Po roce 2000 není Národní odpor natolik silný, aby mohl bojovat o post strany. Spíše z něho stala síť malých jednotek zastupujících města. NO spolupracoval s Národní Aliancí. Dle Štefana Danicse a Tomáše Kamína 20 Národní Odpor byl a je nejsilnější extremistickou jednotkou zastávající ultrapravicové názory v České republice. Díky decentralizaci se nacházejí téměř v každém městě a mají za úkol chránit a udržet tzv. čisté zóny, tedy zóny bez imigrantů a menšin. Vytvářejí tzv. Volné buňky národního odporu, tzn. odpor bez vůdce, není pod 20 DANICS, Š., KAMÍN, T. Extremismus, Rasismus a Antisemitismus, Praha, 2008,Policejní akademie ČRISBN 80-7201-265-737 s. 17

vedením a členem nějaké aktivistické skupiny a sám na vlastní pěst očišťuje své území. 1.4. Manifestace ultrapravice ve společnosti a kultuře Extremistická pravice jak již bylo zmíněno má mnoho odnoží, jako jsou národní socialisté, republikáni (SPR-RSČ), neonacisté, skinheads apod. Během doby od roku 1989F vzniklo mnoho subkultur se specifickým stylem oblečení, undergroundovou hudbou a používání znaků (Runy, znaky NSDAP, Italského fašismu, severské mytologie ) Dle Miroslava Mareše(2006) 21 symbol a vyjádření se symbolem, je pro členy různých hnutí důležité pro určité souznění s ostatními členy a pro prezentaci své identity. Právě pro extremisty je osobní manifestace jedním z nejdůležitějších pojítek mezi ostatními členy, je to jakási skupinová identita, kterou podporují stejným stylem oblékání, stejným pozdravem, gestem, pokřikem, sestřihem vlasů, nášivkami apod. Hnutí většinou vzniká okolo sociálního problému, tedy jedné záležitosti, která se týká politiky a státu a společnosti jako celku. Politická hnutí nebývají registrované politické strany, proto ani nemají vysoké politické ambice, jako získat místa v parlamentu. Jediným cílem je přesvědčovat občany o svém názoru. Používání pouliční či hospodské agitace chytající se jednoduchým a chytlavých hesel. Během 20. století vznikalo mnoho hnutí ať za práva, žen voličů, zvířat nebo hnutí za práva homosexuálů apod. Největší hrozbu, ale 21 MAREŠ, Miroslav. Symboly používané extremisty na území ČR v současnosti. Ministerstvo vnitra, Praha. 2006 s.6 18

představují stále ještě hnutí politického extremismus tzn. podporují a reprezentují třídní zájmy a chtějí nastolit řád pomocí násilí. Není snadné identifikovat skutečné členy hnutích, většinou oni sami přesně neznají skutečné postoje a ideologie hnutí. Mnoho skinheadů přejímá neonacismus a naopak. Ovšem problémem u těchto pravicových hnutí je, že ve skutečnosti opravdové hodnoty pravicové politiky postrádají, přímo se nazývají pravice z důvodu německého nacismu, který byl pravicový ve vedení státu. Dnešní extremistická pravice je spíše konzervativní kvůli udržování historických hodnot a tradic ryze českých. Ovšem hlavní myšlenkou těchto hnutí je šovinismus, nacionalismus, rasismus, xenofobie a popírání lidských práv Ve svém konzervatismu mají, ale také mezery, snaží se mít názory konzervativního republikanismu, tedy vlastní křesťanské hodnoty, tradiční manželství, samozřejmě jsou hostilní vůči homosexuálům a registrovanému partnerství, důraz na tradici a hodnotu historie státu. Jejich uctívání hodnot, tradic a historie je utopistické a často směřující spíše k mytologii i cizích států. Odkazují se na udržování národů během středověku a dovolávají se stejného způsobu boje dnes. První skutečné projevy pravicového extremismu v Čechách přišly s kapelou Orlík, která vznikla v roce 1988 a po jejichž koncertech docházelo k násilnostem. Od roku 1992 docházelo často k útočným výpadkům hnutí Skinheads proti extremistické levici především proti Anarchistům. Během vzniku různých hnutí extrémní pravice se členové různě ztotožňovali s ideou hnutí především co formou módního stylu od bot po čepici. V současnosti největší společenskou tenzi způsobuje řešení uprchlíků a jejich azyl v Evropě. Je to jedna ze společensky vypjatých situací, kdy se ozývá ve společnosti tlak extremistické pravice, která se více než kdy dřív snaží zachovat čistotu národa. V tuto chvíli se tyto názory dostávají do 19

povědomí široké veřejnosti a ovlivňují názory, proto jsme byli označeni Vysokým komisařem OSN z nelidského zacházení s uprchlíky a xenofobnímu jednání a negativním postojům vůči jejich přijímání do Čech. Česká republika byla obviněna z toho, že porušování lidských práv není náhodné, ale systematické, a že toto zacházení je nedílnou součástí politiky našeho národa, tedy, že tímto jednáním se snažíme odradit uprchlíky od vstupu do Čech a žádosti o azyl. Hlavním problémem je lhůta zadržování uprchlíků v našem státě, která je zbytečně dlouhá. Ministr vnitra Milan Chovanec a prezident republiky Miloš Zeman s tímto nařčení nesouhlasí a důrazně ho odmítají. 22 V dnešní době jsou projevy a propagace ultrapravice díky systematickému sledováni těchto skupin z důvodu hrozby teroristických výpadku velice snížena. Dobře odlišit se dají především hnutí Skinheads a Neonacisté. Neonacisté jsou typičtí značkami oblečení Lonsdale, Everlast, Thor Steinar a tzv. Black Block stylem (bunda, kalhoty, boty, čepice a šátek přes obličej vše v černé barvě). Poněkud upadl důraz na dřívější symboly svastiky, německé orlice či totenkopfu. Dnes se preferují barvy neonacismu (Bílá čistota národa a čistota rasy, červená oheň, krev a revoluce (pokrevní svazek mezi neonacisty), černá smrt a odhodlání, nenávist ke všem kdo ničí bílou rasu). Typické jsou i nápisy na oblečené (White power, white pride Bílá síla, bílá pýcha) značící nadřazenost bílé rasy. Také kryptogram 88 značí Heil Hitler a číslo 18 je 1. a 8. Písmeno z abecedy A. H. = Adolf Hitler. 22 MASOPUSTOVÁ, Věra. 2015. Vysoký komisař OSN pro lidská práva zkritizoval xenofobní projevy prezidenta Zemana.Www.rozhlas.cz: Zpravy [online]. [cit. 2015-10- 23]. Dostupné z: http://www.rozhlas.cz/zpravy/politika/_zprava/vysoky-komisar-osnpro-lidska-prava-zkritizoval-xenofobni-projevy-prezidenta-zemana--1546375 20

2. Extremistická pravice různorodost ideologií V první kapitole byl popisován extremismus jako předmět, který se musí nejdříve systematicky popsat, pro správné uchopení a eliminaci. Ovšem v popisu extremismu je problémem, že je skutečně abstraktně definován a proto se politologie snaží o konkrétnější definici jevů a teorií, které se v extremismu (především pravicovém) projevují. Pro správnou orientaci v pravicovém extremismu je důležité správně analyzovat toto prostředí a mít náhled na extremistickou scénu. Miroslav Mareš 23 uvádí, že tuto analýzu vytvořil Richard Stöss (analýza je spíše pro německé prostředí, ale dá se aplikovat i na český pravicový extremismus. Stöss vnitřní stavbu pravicového extremismu dělí na: Postoje tedy etnocentrismus, rasismus, autoritarismus, sympatie k nacionálnímu socialismu, antisemitismus, šovinismus. Politické zásady pravice Jednání násilná činnost, členství v organizaci či hnutí, volební jednání, protestní jednání. Instituce Mládežnické organizace, svazy, strany, media, nakladatelství, hudební skupiny Hnutí/subkultury Konkrétní skupiny Koncepce vytvoření společnosti nový nacionalismus, starý nacionalismus. Dále Mareše 24 uvádí, že samozřejmě i toto rozdělení je do značné míry abstraktní. Např. kdybychom aplikovali tyto téze na České prostředí, museli bychom jednoznačně do postojů začlenit protiromské postoje. Ovšem 23 MAREŠ, Miroslav. Pravicový extremismus a radikalismus v ČR Ref. 1 s.47 24 MAREŠ, Miroslav. Pravicový extremismus a radikalismus v ČR Ref. 1 s.48 21

kdybychom chtěli znát skutečné řešení romských problémů, závěr by byl, že většina Čechů by byla pravicoví extremisté. Takže, pokud bychom aplikovali postoje na naší populaci, objevoval by se rasismu, antisemitismus a nacionalismus mezi lidmi, kteří nejsou příslušníky žádného extremistického hnutí, pouze zastávají radikální názor, který se ovšem mění, nebo přichází a odchází s různými společenskými a politickými problémy. V tuto chvíli je to uprchlická krize v Evropě. Část veřejnosti v České republice začala zastávat silný radikální protiimigrační postoj a seskupují se společně s hnutími extremistické pravice při protestech proti přistěhovalecké vlně. Mareš 25 tvrdí, že postoje pravicových extremistů jsou vnášeny do společensko-politického prostředí a snaží se zbořit demokratické zásady a principy státu. Ačkoliv se právě postoje mohou lišit. To co se nemění jsou politické zásady pravice, tedy důraz na tradici, autoritu, silný národ a soukromé vlastnictví. Vzhledem k tomu, že pravicový extremismus prošel během historie mnoha změnami, jak ideovými tak programovými, jádro zůstává stejné a tím je nacionalismus, uctívání národního bohatství, historie a patriotismus, tyto hlavní pilíře extremistické pravice, budou vždy v těžkých společenských a politických situacích přitahovat veřejnost, ve kterých se při ohrožení tyto znaky pravice sepnou. Před II. Světovou válkou byla pravice více transparentní možná i jednoduší zjm. se jednalo o francouzské revoluční skupiny, které záměrně nebyly rasistické ani nacionální, dále pak bizarní, primitivní politická hnutí hlásající směšně demagogické náboženské myšlenky (směřující až sektářství) 25 MAREŠ, Miroslav. Pravicový extremismus a radikalismus v ČR Ref. 1 s.42-52 22

které se výlučně vyskytovaly a v malém množství vyskytují i dnes v USA. Další předválečnou extremistickou pravicí byly populistické skupiny, které byly více ekonomické a hospodářské proto se více zaměřovaly na snížení daní, individualitu a omezení moci státu než na rasovou nadřazenost. 26 Až II. Světovou válkou se extremistická pravice změnila, vyrýsovala a dotáhla ke své dokonalosti. Hitlerův nacismus byl iracionální ale naprosto fanatizující ideologie. Přímo se nejednalo o důsledné politické jednání, ale spíše o akci, boj a rychlý čin, který vše změní okamžitě. Rozvíjel se rychle dobrou agitací a propagandou, která svým svérázným zobrazením strany byla démonická. Proto není divu, že některé jedince ovlivňuje dodnes. Typické pro Německý nacismus bylo vůdcovství a elitářství (okruh lidí kolem Hitlera, rozvrstvení SS, Hitlerův korunní princ Göring ), militantní nacionalismus, jednota společenství. Dle Proroka a Lisy 27 byly ve shrnutí nacismus i fašismus ideologie nedokonalé svým iracionalismem tedy bezhlavým vpádem do boje a rychlým jednáním nikoliv přemýšlením. Byly, ale dokonalé svým technickým smyslem (propaganda, promyšlený plán rasové hygieny a vnitřní propracovanost plánů koncentračních táborů). 26 MAREŠ, Miroslav. Pravicový extremismus a radikalismus v ČR Ref. 1 s.49-52 27 PROROK, Vladimir, LISA Aleš. Politologie Ref. 2. s. 99 23

2.1. Neonacismus Dle Miroslava Mareše 28 pravicový extremismus a radikalismus je pro svoji těžkou uchopitelnost a problémovou charakteristiku složitým politickým problémem, které je pro svůj historický, kulturní a geografický vývoj složitou otázkou v definici různých rozdělení ultrapravicových subjektů. V posledních letech ovšem politologický výzkum zaznamenal spojitost neonacismu v různých státech. Tato kontinuita je především v tom, že neonacismus je organizačně i ideově totožný v těchto státech a že neonacistická uskupení se dělí na malé autonomní celky nikoliv na politické strany. Právě politickoideový koncept neonacismu, který má totalitní a autoritářský základ tvoří komplexní politické ucelení názorů a postojů. Čímž je strategie, dosahování cílů a realizovaní či požadovaná forma režimu. Myšlenky neonacismu, jak už skýtá samotný název, vychází ideově z nacismu. Tato ideologie vznikla po II. Světové válce. Je to téze založená na nesnášenlivosti přistěhovalců, židů, homosexuálů, levice, Romů a nadřazenosti bílé rasy. Právě židům připisují neonacisté konspirační teorie o uchvácení moci a ovládnutí světa pomocí ekonomické síly a prosperity bohatých židovských mocnářů a filantropů př. rod Rockefellerů, či Rothschildů. Program a projevy neonacismu jsou populistické a demagogické. Za politické a společenské problémy světa nebo daného státu můžou podle neonacistů levicový liberálové, multikulturalismus a globalizace. Rozdílem mezi nacismem a neonacismem je doba a také nadřazenost pouze germánského národa, kterou hlásal nacismus. Germáni byli ti, kteří jsou vyvolení a určení jako nejsilnější a nejzpůsobilejší pro vedení světa. 28 MAREŠ, Miroslav. Pravicový extremismus a radikalismus v ČR Ref. 1 s.50 24

Neonacismus vidí nadřazenost v celé bílé rase. Některé země jsou k projevům neonacismu liberální a veřejně šířit a hlásat neonacismu vidí jako svobodu slova a projevu (USA). Jiné země jako Česká republika se k projevům neonacismu a nacismu staví s odporem a není možné, aby se u nás dostala jakákoliv strana s neonacistickou ideologií do vlády. Zajímavé, ale je, že největšího úspěchu v počtu stoupenců slaví neonacisté právě v Evropě především v Západní Evropě a Rusku, této rozšíření neonacismu je patrné od 80. let 20. století. Dalším rozdílem je, že nacismus je postavený na vůdcovském principu, tedy soustředění moci do rukou jednoho nebo několika lidí. Dle Mareše 29 je nacismu ve své podstatě nacionálním socialismem, který je ideově spojený s dělnickou třídou a stranou NSDAP. Neonacismus stejně jako nacismus vycházel do jisté míry z anti-postojů (antisemitismus, antiliberalismus ). Právě k pochopení nacismu/neonacismu a nacionální socialismu je potřebné pochopit nacismus spíše v měřítku Hitlerovského Německa než v celosvětovém měřítku. Právě rasistické smýšlení a prosazování vlastního národa je spojující myšlenkou nacismu a neonacismu. 29 MAREŠ, Miroslav. Pravicový extremismus a radikalismus v ČR Ref. 1 s.53 25

3. Pravicový extremismus v ČSFR a ČR 3.1. Politika po převratu v listopadu 1989 Extremismus můžeme jak u nás tak ve světě vnímat dvěma způsoby. Buď se hnutí či strana snaží prosadit právním řádem neporušující zákony a slušným způsobem jdou do voleb, ale snaží se prosadit iniciativu, která naprosto odporuje morálním, etickým a humánním zásadám společnosti. A na straně druhé jsou ochránci zvířat, odpůrci potratů atd., kteří mají velice ušlechtilé a humánní cíle. Ovšem jdou za nimi prostřednictvím neadekvátních a agresivních činů a porušování zákonů. I když byly projevy pravicového extremismu už před revolucí, otevřeně manifestovat se začal extremismus po listopadu 1989. Právě po rozdělení Československa se začala utvářet jakási nařízení a analýzy týkající se bezpečnosti státu. Jednou z prvních byla Zpráva o bezpečnostní situaci ČR, která byla schválená poslaneckou sněmovnou 31. 5.1994. Vláda a bezpečností složky se tedy začaly více zabývat odstraněním těchto nežádoucích politických projevů. Začala vznikat ustanovení a zákony kvůli počínajícím rasovým konfliktům a silné náklonosti společnosti k pravici. Již v těchto počátcích začala být organizovanost extremistických uskupení velice silná a nebezpečná. V říjnu 1993 připravilo Ministerstvo vnitra materiál s názvem Interetnické konflikty, který byl zaměřen především na vznikající problematiku střetů pravicových extrémistů s romskými skupinami, které se začaly na území České republiky silně rozmáhat od obyčejných potyček až po 26

hromadné bitky. Zaměřil se na exkurz do interního násilí států. Toto násilí bohužel vznikalo ve všech vyspělých demokratických státech, proto byl a je problém najít řešení těchto silně nenávistných výpadků extremistických subkultur. Materiál nebyl zařazen na jednání vlády ani na zasedání pléna Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky. Byl projednán pouze výborem petičním, pro lidská práva a národnosti Parlamentu ČR, který jej vzal na vědomí. Miroslav Mareš (2006) 30 uvádí, že z materiálu Interetnické konflikty vycházela pracovní skupina, která připravila dokument Informace o projevech extremistických postojů v České republice. Byla vlastně první zprávou tohoto typu týkající se rasového násilí a extremismu vůbec. Od této chvíle je každý rok vytvořená zpráva a analýza o událostech za předchozí rok. Dále uvádí Patočka (2005) 31, že úplně první snaha o zmapování a zhodnocení extremistických hnutí v roce 1995 vyvolala silnou diskuzi a kritiku. To vedlo k dlouhému jednání, které nakonec vyústilo k odmítnutí tohoto materiálu Petičním výborem z důvodu, že materiál zařazoval ekologická hnutí mezi nebezpečná extremistická hnutí v Čechách. V roce 2000 vznikl první komplexní dokument mapující projevy extremismu na území České republiky za rok 1999. Je to jakési vyhodnocení situace a případného nebezpečí. Tento dokument také podává informace o státních orgánech a jejich aktivitách proti extremismu. Tento dokument s názvem Zpráva o problematice extremismu na území České republiky v roce 1999 obsahuje shodný pohled státních orgánů na tuto problematiku. Cílem této zprávy je uvést souhrnné informace o problematice extremismu v České 30 MAREŠ, M.: Komparativní analýza bezpečnostní politiky, Materiál pro POL 457 28.2.2006 31 PATOČKA,J.: Konec extrémistické kampaně, Poslední generace, 1995, č.9, s. 26 27

republice a o dopadu extremismu na vnitřní bezpečnost a pořádek státu v roce 1999. Především se jednalo o přesné pojmenování hlavních problémů týkajících se extremismu a o zjištění nebezpečných aktivit těchto hnutí a věnování adekvátní pozornosti těmto manifestům a nakonec vyhodnocení efektivnosti opatření navrhnutých a přijatých vládním usnesením. 32 Právě po roce 1989 se široká veřejnost začala blíže seznamovat s politikou jiných států a začala pronikat do rozdělení pravice a levice. A někteří politicky aktivnější jedinci začali hledat inspiraci pro své názory v cizích politických ideologiích. Extremismus se navíc neustále vyvíjí a dostává se do povědomí široké veřejnosti. Tato propagace přišla se svobodou projevu, medii a rozvojem internetu. Formování pravicové extremistických hnutí se realizovalo především v letech 1989 až 1993, kdy se každé hnutí ideologicky a skupinově vymezovalo. Právě v době formování se pravicového hnutí docházelo k otevřenému projevu xenofobie, rasismu a nesnášenlivosti. A právě tyto projevy manifestovaly ultrapravicová hnutí prostřednictvím hudby, která je utvářela a reprezentovala. Kapely jako Diktátor, Útok, Vlajka, Braník, Buldok ve svých písních otevřeně vybízely k nenávisti, odporu a podpoře nacismu a fašismu. Skutečná politizace pravicového extremismu přišla až se vznikem SPR-RSČ v roce 1994 kdy se tato strana otevřeně přihlásila k ultrapravici. V této době probíhá právě politizace subkultur jako je Vlastenecká fronta či Bohemian Hammer Skins. Právě Bohemian Hammer Skins bylo první militantní skinheadské hnutí, byla to jaká si pobočka hnutí Hammer Skins, které vzniklo na konci 80. let minulého století a je založeno na neonacistické ideologie, což 32 PATOČKA,J.: Konec extrémistické kampaně, Poslední generace, 1995, č.9, s. 26 28