Výroční zpráva o kontrole vývozu vojenského materiálu, ručních zbraní pro civilní použití a zboží a technologií dvojího užití v České republice za

Výroční zpráva o kontrole vývozu vojenského materiálu, ručních zbraní pro civilní použití a zboží a technologií dvojího užití v České republice za rok 2009

Obsah Úvod...3 1 Kontrola vývozu vojenského materiálu...4 1.1 Cíle kontroly zahraničního obchodu s vojenským materiálem...4 1.2 Rámec a základní prvky systému kontroly obchodu s vojenským materiálem v ČR působnost Ministerstva průmyslu a obchodu...5 1.2.1 Dvoustupňový systém kontroly...5 1.2.2 Novela zákona č. 38/1994 Sb....6 1.2.3 Projekt Zavedení Elektronické Licenční správy...7 1.3 Podíl příslušných státních orgánů a dalších složek...8 1.3.1 Ministerstvo zahraničních věcí...8 1.3.2 Ministerstvo vnitra...10 1.3.3 Ministerstvo obrany...10 1.3.4 Ministerstvo financí Generální ředitelství cel...11 1.3.5 Státním úřadem pro jadernou bezpečnost...11 1.4 Spolupráce kontrolních orgánů a veřejnosti při kontrole exportu...12 2 Hlavní události na poli konvenčních zbraní v roce 2009 (EU a mezinárodní spolupráce)13 2.1 Evropská unie...13 2.1.1 Společný postoj Rady EU 2008/944/SZBP...13 2.1.2 Uživatelská příručka ke Společnému postoji 2008/944/SZBP...15 2.1.3 Aktivity směřující k posílení kontrolních mechanismů dalších zemí...15 2.1.4 Pozice ČR v rámci EU...16 2.1.5 Směrnice Evropského parlamentu a Rady EU ke zjednodušení podmínek volného pohybu zboží obranného charakteru v rámci Společenství...17 2.2 Mezinárodní spolupráce...17 2.2.1 Smlouva o obchodu se zbraněmi (Arms Trade Treaty)...18 2.2.2 Akční program OSN k prevenci, potírání a vymýcení nezákonného obchodu s ručními a lehkými zbraněmi ve všech jeho aspektech...19 2.2.3 Kazetová munice...20 3 Kontrola obchodu s ručními zbraněmi pro civilní použití v ČR...21 4 Kontrola vývozu zboží a technologií dvojího užití v ČR...22 5 Mezinárodní kontrolní režimy...24 6 Mezinárodní embarga...26 7 Přehled příloh...29 2

Úvod Souběžně s postupným rozvíjením principů a nástrojů kontroly exportu vojenského materiálu vláda České republiky během posledních let realizuje závazek zaměřený na zvýšení transparentnosti své politiky v této oblasti. Publikování Výroční zprávy o kontrole vývozu vojenského materiálu, ručních zbraní pro civilní použití 1 a zboží a technologií dvojího užití v České republice za rok 2009 (dále jen Zpráva) je jedním z kroků ke zvýšení transparentnosti vývozu vojenského materiálu z ČR. Zvyšování povědomí o oblasti regulace a kontroly zahraničního obchodu s vojenským materiálem přispívá k lepšímu porozumění mezi státní správou, širokou odbornou i laickou veřejností, podnikateli a nevládními organizacemi. Zpráva navazuje na dříve publikované informace o dovozu a vývozu a držení ručních a lehkých zbraní v ČR a plně respektuje metodiku zpracování společných výročních zpráv EU. Je již sedmou publikací tohoto typu. Byla vypracována Ministerstvem průmyslu a obchodu ve spolupráci s Ministerstvem zahraničních věcí, Ministerstvem obrany, Ministerstvem vnitra, Generálním ředitelstvím cel a Státním úřadem pro jadernou bezpečnost. V první části je popsán systém kontroly obchodu s vojenským materiálem v ČR, včetně role a postavení spolupracujících orgánů v kontrolním procesu a spolupráce s veřejností. V této části Zprávy jsou rovněž popsány změny v zákoně č. 38/1994 Sb., o zahraničním obchodu s vojenským materiálem, které nastaly k 1. 10. 2009 novelizujícím zákonem č. 220/2009 Sb. Cílem této legislativní úpravy je reagovat na změněné podmínky po vstupu ČR do EU, zvýšit transparentnost v zahraničním obchodu s vojenským materiálem a snížit administrativní zátěž podnikatelů, to vše při respektování všech bezpečnostních a dalších státem chráněných zájmů. Druhá část se věnuje zapojení ČR do kontrolních standardů v rámci EU a mezinárodní spolupráce. Mezi hlavní události v rámci EU v oblasti vojenského materiálu patří v roce 2009 přijetí směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/43/ES ze dne 6. května 2009 o zjednodušení podmínek transferů produktů pro obranné účely uvnitř Společenství. Její zavedení s sebou nese nutnost změny národních legislativ, přičemž právní předpisy nezbytné pro dosažení souladu s touto směrnicí mají členské státy přijmout do 30. června 2011 s účinností od 30. června 2012. Transpozice směrnice si tedy vyžádá další legislativní úpravu. Mezi hlavní události v rámci mezinárodní spolupráce patří informace o stavu přípravy celosvětové smlouvy o obchodu se zbraněmi (Arms Trade Treaty). Třetí část je o kontrole obchodu s ručními zbraněmi určenými pro sportovní účely, hobby, lov a sebeobranu. Čtvrtá část obsahuje informace o kontrole vývozu zboží a technologií dvojího užití a zapojení ČR do mezinárodních společenství a mezinárodních kontrolních režimů, jež významně přispívají k výměně informací o aspektech mezinárodního obchodu s kontrolovaným zbožím. Mezi hlavní událost v této oblasti patří přijetí nového nařízení Rady č. 428/2009 ze dne 5. května 2009, kterým se zavádí režim Společenství pro kontrolu vývozu, přepravy, zprostředkování a tranzitu zboží dvojího užití, jež bylo dopracováno po více než dvouletém projednávání za českého předsednictví v první polovině roku 2009. Poslední část zprávy je tradičně věnována aktuálnímu přehledu mezinárodních zbrojních embarg, na jejichž formulaci a aktualizaci se v rámci mezinárodních organizací ČR aktivně podílí. 1 Ruční zbraně pro civilní použití je pracovní termín označující palné zbraně exportované dle zákona č. 228/2005 Sb.

Dokument doplňují sestavy a tabulky obsahující číselné údaje o udělených licencích na nákup/dovoz a prodej/vývoz diferencované podle objemu, země konečného použití a podílu konečných uživatelů. 1 Kontrola vývozu vojenského materiálu Regulace zahraničního obchodu s vojenským materiálem spadá do gesce Ministerstva průmyslu a obchodu (MPO), které vede správní řízení související s oblastí zahraničního obchodu s vojenským materiálem, především pak vydávání povolení k provádění zahraničního obchodu s vojenským materiálem a udělování licencí ke konkrétním obchodním případům. Koncem roku 2009 bylo 161 podnikatelů držiteli povolení k provádění zahraničního obchodu s vojenským materiálem. Celkem bylo v roce 2009 uděleno 1002 licencí k vývozu vojenského materiálu v hodnotě 10 318,8 mil Kč (390,2 mil., ). Počet udělených licencí se oproti roku 2008 snížil o 4 %. Využití udělených licencí přitom dosáhlo objemu 4 630,5 mil. Kč (175,1 mil. ), což představuje pokles o 382, 5 mil. Kč (14,5 mil. ) oproti roku 2008. Do zemí EU bylo vydáno 517 licencí na vývoz v celkové hodnotě 4 112,2 mil. Kč (155,5 mil. ), využití pak činilo 1 872,3 mil. Kč (70,8 mil. ). Nejvíce licencí bylo vydáno na vývozy do Slovenské republiky (152). Hodnotově se uskutečnil největší vývoz do Slovenské republiky (571,2 mil. Kč, tj. 21,6 mil. ). Na vývozy do zemí mimo EU bylo vydáno nejvíce licencí do USA (111). Hodnotově největší vývoz proběhl do Indie, kdy dosáhl 452,2 mil. Kč (17,1 mil. ). Ve čtvrtém čtvrtletí 2009 (tedy od účinnosti novely zákona č. 38/1994 Sb., která tento typ licence zavedla) bylo vydáno celkem 11 licencí na dovoz spojený s následným vývozem ("brokering") v celkové hodnotě 21,2 mil. Kč (0,8 mil. ). Na správních poplatcích dle zákona č. 634/2004 Sb., o správních poplatcích, bylo v roce 2009 vybráno za vydání povolení k provádění zahraničního obchodu s vojenským materiálem 920 tis. Kč (vydání povolení je zpoplatněno 20 tis. Kč) a za udělení licence k vývozu vojenského materiálu 927 tis. Kč (udělení licence je zpoplatněno 1000 Kč, od poplatku je osvobozeno vydání licence na vývoz a dovoz vojenského materiálu pro účel výstav, předvedení, reklamací a bezúplatného vývozu a dovozu vzorků). Tyto správní poplatky představují příjem státního rozpočtu. Podrobnější rozbor uvádí přílohy zprávy. 1.1 Cíle kontroly zahraničního obchodu s vojenským materiálem Každá vyspělá demokratická země, která vyrábí a vyváží vojenský materiál, je zároveň zodpovědná za to, aby nebyl použit k jiným než legálním účelům a nedostal se do nepovolaných rukou (teroristům, nelegálním ozbrojencům, nelegálním obchodníkům se zbraněmi, organizovanému zločinu apod.). Je též povinná preventivně zabránit takovým exportům, které by mohly přispět k eskalaci mezinárodních a vnitrostátních konfliktů, být zneužity pro potlačování lidských práv či mohly poškodit bezpečnostní zájmy spojenců a spřátelených zemí. 4

Budování transparentního, důvěryhodného a obecně respektovaného systému regulace zahraničního obchodu s vojenským materiálem, sladění různorodých zájmů, které se při této činnosti nutně uplatňují, je dlouhodobým cílem ČR. 1.2 Rámec a základní prvky systému kontroly obchodu s vojenským materiálem v ČR působnost Ministerstva průmyslu a obchodu 1.2.1 Dvoustupňový systém kontroly Základní rámec kontrolního režimu v oblasti zahraničního obchodu s vojenským materiálem je dán zákonem č. 38/1994 Sb., ve znění pozdějších předpisů, který upravuje podmínky pro uplatnění povolovací a kontrolní funkce státu v oblasti, kde by podnikatelské aktivity mohly ohrozit hospodářské, zahraničně politické nebo bezpečnostní zájmy ČR, a dále vyhláškou č. 332/2009 Sb. Zákon stanovuje postupy při povolování obchodu, podmínky udělování licence a jejího užívání a celkovou kontrolu provádění obchodu s vojenským materiálem, včetně ukládání sankcí za jeho porušení. Řízení a vykonávání souvisejícího licenčního režimu je zákonem svěřeno Ministerstvu průmyslu a obchodu. Kontrola zahraničního obchodu s vojenským materiálem je v ČR dvoustupňová: 1) podnikatelský subjekt je oprávněn nabízet své výrobky a služby, vstupovat v jednání se zahraničními partnery atd. teprve poté, co obdrží příslušné povolení k provádění zahraničního obchodu s vojenským materiálem, 2) pro realizaci konkrétních obchodních případů je dále nutné požádat o licenci. Ad 1) Držitelem takového povolení může být pouze právnická osoba se sídlem na území ČR. Povolení stanovuje jednotlivé položky vojenského materiálu, se kterými může daná právnická osoba obchodovat, a dále seznam zemí, v nichž lze tuto obchodní činnost realizovat. Povolení vydává Licenční správa Ministerstva průmyslu a obchodu (dále jen Licenční správa MPO) po souhlasném stanovisku Ministerstva zahraničních věcí, Ministerstva vnitra a Ministerstva obrany. Povolení je časově omezeno, uděluje se nejvýše na dobu 5 let. Ad 2) Pro realizaci konkrétní obchodní transakce musí právnická osoba - držitel povolení požádat o udělení licence, jejíž platnost je časově omezená. Licence zároveň určuje rozsah a podmínky transakce. O vydání licence či odepření souhlasu s jejím vydáním rozhodne ve správním řízení Licenční správa MPO poté, co obdrží závazná stanoviska ostatních dotčených resortů uvedených výše. Rozhodnutí o neudělení licence je vydáno, jestliže buď žadatel nedostál požadavkům předepsaným zákonem, anebo z důvodu zahraničně politických, obchodních nebo bezpečnostních zájmů ČR (přihlíží se také ke Společnému postoji Rady 2008/944/SZBP a společné databázi denialů členských států EU). 2 2 Obchodní subjekty mají též možnost v případě, kdy zvažují vývoz významného vojenského materiálu, podat žádost o předběžný souhlas. Toto vyjádření je indikativní a nikterak nepředjímá rozhodnutí o udělení vývozní licence v rámci licenčního řízení. 5

1.2.2 Novela zákona č. 38/1994 Sb. Zákon č. 220/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 38/1994 Sb., byl v průběhu let 2008 a 2009 vypracován po široké konzultaci se státní správou, zejména MZV, MV, MO, BIS, ÚZSI, GŘC a podnikatelskou veřejností. Současně se zákonem vstoupil v účinnost k 1. říjnu 2009 i prováděcí předpis vyhláška Ministerstva průmyslu a obchodu č. 332/2009 Sb. o provedení některých ustanovení zákona č. 38/1994 Sb. Změna právní úpravy zahraničního obchodu s vojenským materiálem reflektuje cíle v oblastech zvýšení transparentnosti za současného snižování administrativní zátěže podnikatelů, při respektování všech bezpečnostních a ostatních státem chráněných zájmů tím, že: 1. Nastavuje transparentní systém spolupráce zúčastněných orgánů při nezbytné regulaci obchodu s vojenským materiálem a respektování bezpečnostních požadavků. Ty jsou v novele podpořeny nově nastavenou spoluprácí příslušných orgánů státní správy a upravenou působností kontrolních orgánů. 2. Upřesňuje kompetence jednotlivých orgánů a institucí v procesu posuzování žádostí o vydání povolení pro obchod s vojenským materiálem a udělení licencí. 3. Reaguje na změny, ke kterým došlo v obchodu s vojenským materiálem od přijetí zákona v roce 1994, zohledňuje členství ČR v EU a je uzpůsoben současné praxi, kdy vymezením jednotlivých skupin seznamu vojenského materiálu reaguje na společný seznam aplikovaný v rámci EU. 4. Upřesňuje pojem obchod s vojenským materiálem pro účely tohoto zákona v kategoriích vývoz, dovoz a zprostředkování. 5. Zařazuje komoditu "protipěchotní miny" mezi zakázané zboží v rámci zahraničního obchodu s vojenským materiálem. 6. Zpřesňuje definici vojenského materiálu pro účel tohoto zákona v návaznosti na obecný technický vývoj a oblast užití zboží. Snížení administrativní zátěže podnikatelů ve výši 20 % je v nové právní úpravě promítnuto především v následujících oblastech: 1. Zavedení nového typu licence na dovoz a vývoz v těch případech, kdy na začátku a na konci obchodního případu jsou smluvní partneři a koneční uživatelé z členských států EU. Díky takto nově koncipované eurolicenci, která se vztahuje na některé položky seznamu vojenského materiálu, podnikatelé nemusí žádat o licenci pro každý jednotlivý obchodní případ jako tomu bylo doposud. Tím dochází ke snížení počtu podávaných žádostí a zároveň ke zjednodušení transferu vojenského materiálu ve vztazích s členskými státy EU. 2. Usnadnění vstupu do podnikání v oblasti zahraničního obchodu s vojenským materiálem tím, že se snižuje množství požadovaných podkladů k žádosti o vydání povolení. Upouští se od povinnosti předkládat přílohy jako např. výpis z trestního rejstříku, účetní uzávěrku, a to v souladu s principem nevyžadovat od podnikatelů informace, které má státní správa k dispozici nebo si je může sama zajistit. Snižuje se rovněž počet požadovaných informací o využívání licencí. Tyto informace již nejsou vyžadovány kvartálně, nýbrž pouze pololetně. 6

3. Další uvolnění vstupu do podnikání v daném segmentu tím, že se na právnické osoby a fyzické osoby z členských států EU nevztahuje omezení týkající se skladby základního kapitálu a také podmínka občanství či bydliště v ČR. Tyto subjekty EU mají stejné zacházení jako právnické a fyzické osoby se sídlem či bydlištěm v ČR. Dne 22. června 2009 se pod záštitou Výboru pro obranu Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR uskutečnilo diskusní forum kulatý stůl věnované problematice obchodu s vojenským materiálem za účasti zástupců Licenční správy MPO, Ministerstva vnitra, Ministerstva zahraničních věcí, Ministerstva obrany, Asociace obranného a bezpečnostního materiálu a cca. 30 firem. Akce byla rozdělena do tří tematických bloků - Licenční správa, licenční řízení, legislativa; Součinnost státní správy v oblasti obchodu s vojenským materiálem; Obchod s vojenským materiálem v EU. Informace z tohoto jednání zveřejněná v CDIS Review 3/2009 umožnila seznámit odbornou veřejnost v předstihu s novými postupy, které novela zákona č. 38/1994 Sb., o zahraničním obchodu s vojenským materiálem s účinností od 1. října 2009 zavedla. V souvislosti s legislativními změnami uspořádala Licenční správa MPO dne 23. listopadu 2009 seminář pro držitele povolení k provádění zahraničního obchodu s vojenským materiálem k aplikaci novelizovaného zákona č. 38/1994 Sb. Na semináři, který se těšil velkému zájmu stran podnikatelské veřejnosti, vystoupili i zástupci MZV, MV, MO a GŘC. Cílem tohoto semináře byla aktivní výměna názorů představitelů institucí a podnikatelských subjektů. Účastníci měli možnost se seznámit s vývojem postupů v oblasti zahraničního obchodu s vojenským materiálem a v neposlední řadě si vyměnili zkušenosti a náměty pro zjednodušení spolupráce s orgány státní správy. V období prvních tří měsíců od nabytí účinnosti legislativních změn se v praxi prokázalo, že očekávané cíle v oblasti zvýšení transparentnosti a snížení administrativní zátěže jsou reálné. Zejména využíváním dovozních licencí spojených s následným vývozem ("brokering"), snížením frekvence hlášení o čerpání licencí a počtu předkádaných podkladů k žádostem o povolení. 1.2.3 Projekt Zavedení Elektronické Licenční správy MPO považuje rozšíření moderních způsobů zpracování informací za nezbytné pro zvýšení efektivity práce správního úřadu oproti současnému stavu. V seznamu záměrů strategických projektů směřujících k naplňování strategie Efektivní veřejná správa a přátelské veřejné služby schválené usnesením vlády ČR ze dne 11. července 2007 č. 757 je uveden mimo jiné i projekt Zavedení Elektronické Licenční správy. V roce 2009 byla vypracována studie proveditelnosti projektu a v roce 2010 se projekt uchází o finanční podporu ze Strukturálních fondů EU, tj. Integrovaného operačního programu (IOP), v rámci priority Smart Administration. Projekt je rozpracován dle jednotlivých etap do konce roku 2013. Cílem projektu je zvýšení jistoty účastníků všech správních řízení, včetně možnosti sledování průběhu fází řízení jde tedy o zvýšení transparence práce správního úřadu a usnadnění zpracovávání nezbytných informací vznikajících při činnosti spolupracujících ústředních orgánů státní správy. Novela zákona č. 38/1994 Sb. vytváří právní rámec přechodu na elektronický systém podávání a vyřizování žádostí o povolení a licence k obchodování s vojenským materiálem tím, že již nepředepisuje písemnou formu podání žádostí. Písemná forma je nadále vyžadována prostřednictvím prováděcí vyhlášky, bude však upravena neprodleně po vytvoření technických předpokladů pro elektronizaci správního řízení v dané oblasti. 7

1.3 Podíl příslušných státních orgánů a dalších složek 1.3.1 Ministerstvo zahraničních věcí Role a postavení Ministerstva zahraničních věcí (MZV) při kontrole vývozu vojenského materiálu vyplývají ze zákona o zahraničním obchodu s vojenským materiálem, který ve své novelizované podobě již explicitně definuje stanovisko MZV jako závazné. MZV je tímto zákonem stanovena povinnost dbát o to, že udělené licence a následný vývoz materiálu nebudou v rozporu se zahraničně-politickými zájmy České republiky, a to zejména se závazky vyplývajícími z vyhlášených mezinárodních smluv a členství České republiky v mezinárodních organizacích. Zahraničně politický zájem obsahuje v případě vývozů zbraní sérii aspektů bezpečnostních, lidskoprávních, humanitárních a dalších. Politika v této oblasti vychází z komplexního posuzování celým aparátem MZV, který také využívá konzultací s partnery v EU a dalšími mezinárodními aktéry. Základním předpokladem je, aby vývoz proběhl v souladu s mezinárodními kontrolními režimy a právním řádem dovážející země. Další rovinou je minimalizace rizika, že vývoz bude realizován jinak, než jak je deklarováno a garantováno v dokumentaci. Tato rizika spojená s případnou kriminální aktivitou a eventuálním dalším šířením vyváženého materiálu (záměrným či nezáměrným) jiným uživatelům než těm, kteří jsou uvedeni v dokladu o konečném užití, pečlivě zkoumají také ostatní státní orgány zapojené do licenčního řízení. MZV během hodnotícího procesu, na kterém se podílí několik odborů ministerstva, zvažuje v neposlední řadě také rizika vyplývající z užití materiálu dle deklarovaného záměru. Zde MZV přihlíží k dalším okolnostem a dopadům, které by dodávka mohla mít na stav a zhoršení situace lidských práv v zemi příjemce, na vnitřní bezpečnostní situaci v zemi či na narušení regionální rovnováhy a na celkovou situaci v regionu. Poměrně jasným vyjádřením základních hledisek je osm kritérií Společného postoje Rady EU 2008/944/SZBP. Uvedená kritéria a ověřování předkládané dokumentace jsou vyhodnocovány v úzké spolupráci ústředí MZV v Praze a zastupitelských úřadů. Tento proces je v některých případech časově poměrně náročný, zejména v případech, kdy ČR nemá v zemi deklarovaného uživatele své zastoupení formou rezidentní ambasády. MZV je za těchto okolností nuceno MPO žádat v souladu se zákonem č. 38/1994 Sb. o dohodu o prodloužení dvacetidenní lhůty. Stále více se také prohlubuje systém vzájemných formálních i neformálních konzultací s ostatními členskými státy EU. Podle údajů, které má MZV k dispozici, posuzovalo ministerstvo v roce 2009 celkem 1055 žádostí o udělení licence k vývozu vojenského materiálu, což představuje pokles o 1,6 % oproti roku 2008. Z tohoto počtu zaujalo MZV negativní stanovisko ve 20 případech, což představuje asi 1,9 % všech případů. Ve srovnání s rokem 2008 tento podíl klesl o 1,5 %, což je jednak důsledkem lepší informovanosti českých zbrojních společností o konfliktních destinacích a jednak zvýšené neformální komunikace MZV s podnikateli. V rámci těchto konzultací (osobní přijetí na MZV či prostřednictvím emailové či telefonické komunikace) či tzv. žádosti o předběžný souhlas k exportu vojenského materiálu byla řada problematických transakcí pozastavena ještě před formálním podáním žádosti o licenci. Vedle zlepšené komunikace se žadateli o vývozní licence však MZV také zintenzivnilo snahu o nastavení efektivních post licenčních opatření a kontrol, kdy počet souhlasných stanovisek MZV s takto udělenými podmínkami vzrostl ze 41 v roce 2008 na 82 v roce 2009. V roce 2009 zaujalo MZV negativní stanoviska ke konkrétním žádostem o vývoz pro různé konečné uživatele v Bosně a Hercegovině, Jemenu, Moldávii, Pákistánu, na Srí Lance a v Ugandě. Jednalo se o položky evropského seznamu vojenského materiálu CML 3 (7 případů), 8

CML 4 (5 případů), CML 2 (5 případů), CML 1 (2 případy) a CML 6 (1 případ). MZV uplatňuje restriktivní přístup obzvláště při hodnocení vývozu zbraní určených k plošnému ničení cílů (např. raketomety, tříštivo-trhavá munice). V rámci kontroly obchodu s ručními zbraněmi pro civilní využití MZV zamítlo vývozy do Arménie, Bosny a Hercegoviny, Iránu, Kyrgyzstánu, Moldávie, Nikaraguy a Pákistánu. MZV do tohoto přehledu zahrnuje rovněž, podobně jako v minulých letech, odmítnuté transakce, ve kterých bylo zboží z ČR vyváženo přes prostředníka (tzv. brokering), případně byla zprostředkovatelem společnost registrovaná v ČR. MZV v případech brokerských transakcí hodnotí vždy konečné užití příslušného materiálu a zkoumá oprávněnost brokerských společností ke sjednávání takovýchto transakcí 3. Podobně jako ve druhé polovině roku 2008 byly i během roku 2009 některé členské státy EU včetně České republiky napadány ze strany Ruska z dodávek zbraní do Gruzie. MZV konzistentně tomuto obviňování čelilo vysvětlením, že vývozy byly posouzeny vždy případ od případu v rámci národní legislativy a dle tehdy politicky závazného Kodexu chování EU při vývozu zbraní. Česká republika také figurovala mezi členskými státy kritizovanými za export vojenského materiálu na Srí Lanku. MZV boj legitimně zvolené srílanské vlády s organizací LTTE, která figuruje na seznamu teroristických organizací jak OSN tak EU, velmi detailně sledovalo. Od počátku roku 2008, po ukončení příměří ze strany srílanské vlády a postupné eskalaci konfliktu na severu ostrova, začalo MZV posuzovat žádosti o vývozní licence velmi restriktivně, což se odrazilo na rostoucím počtu zamítnutých licencí. Od poloviny roku 2008 pak byl dočasně pozastaven vývoz velkorážových zbraní a munice. V dvoustupňovém systému kontroly exportu vojenského materiálu v souladu s českou legislativou MZV zaujímá stanovisko také k žádostem o vydání povolení provádění zahraničního obchodu s vojenským materiálem. V obecné rovině MZV vychází primárně z premisy, že splňuje-li žadatel zákonem stanovené podmínky, neexistuje zpravidla z hlediska zahraničně politických zájmů ČR důvod pro jeho nevydání. V roce 2009 MZV ze zahraničně politického hlediska nezaujalo negativní stanovisko k žádné žádosti o udělení povolení. Nedílnou součástí posuzování žádosti o povolení k provádění zahraničního obchodu s vojenským materiálem je jeho teritoriální zaměření. MZV v roce 2009 neudělilo souhlas s povolením k provádění zahraničního obchodu s vojenským materiálem, resp. omezilo teritoriální platnost povolení o ty země, které byly předmětem zbrojního embarga ze strany mezinárodního společenství, a o země, které svou politikou ohrožují mezinárodní či regionální bezpečnost nebo zahraničně politické zájmy ČR, případně jejích spojenců 4. MZV oproti minulým letům částečně přehodnotilo svoji politiku neudělování souhlasu s povolením pro Arménii a Ázerbajdžán s tím, že v současné době uděluje souhlas s povolením pouze pro vývoz vojenského materiálu nezbraňového a nesmrtícího charakteru a ve stejné logice také posuzuje konkrétní žádosti o licenci tak, aby to neodporovalo embargu OBSE z roku 1992. Dále byl nově udělen souhlas s povolením pro Sýrii s omezením na dovoz vojenského materiálu a případ od případu je MZV ochotno posoudit povolení pro Bělorusko omezené na dovoz (zejména k delaboraci munice). 3 4 Na úrovni EU brokering řeší Společný postoj Rady EU 2003/468/SZBP. Tuto problematiku řeší Mezinárodní zbrojní embarga, viz. další část Zprávy. 9

1.3.2 Ministerstvo vnitra Úloha a postavení Ministerstva vnitra (MV) při kontrole a vývozu vojenského materiálu vyplývají ze zákona č. 38/1994 Sb. Z tohoto zákona vyplývá pro MV povinnost vyjadřovat se pro MPO ve stanovené lhůtě ke všem žádostem o vydání povolení a udělení licence k zahraničnímu obchodu s vojenským materiálem, a to z pohledu bezpečnostních zájmů České republiky. Od 1. 10. 2009, kdy nabyla účinnosti novela zákona o zahraničním obchodu s vojenským materiálem (zákon č. 220/2009 Sb.), posuzuje MV všechny žádosti o udělení licence z hlediska veřejného pořádku, bezpečnosti a ochrany obyvatelstva a vydává ke všem těmto žádostem závazná stanoviska. Při vydávání závazných stanovisek MV úzce spolupracuje se zpravodajskými službami a Policií ČR, od kterých získává informace důležité pro posouzení žádosti. Následně provádí jejich analýzu, posuzuje jejich relevantnost a teprve poté zpracuje závazné stanovisko pro MPO. Aby byla zajištěna rovnost všech žadatelů, vydalo MV interní předpis, kterým se stanoví postup při vydávání stanoviska či vyjádření a při poskytování informací pro MPO. V případě potřeby je samozřejmostí, že jsou získané informace diskutovány a vyhodnocovány pracovníky MV se subjektem, který informace poskytl. Teprve následně zpracuje MV závazné stanovisko, které je zejména v negativním případě řádně odůvodněno. Všechna závazná stanoviska MV zpracovává ihned po obdržení podkladů od zpravodajských služeb a Policie ČR, a to ve lhůtě stanovené zákonem. 1.3.3 Ministerstvo obrany Působnost Ministerstva obrany (MO) v oblasti zahraničního obchodu s vojenským materiálem je dána zákonem č. 38/1994 Sb. MO se v rámci dvoustupňového národního kontrolního mechanismu v oblasti prvního kontrolního stupně vyjadřuje z hlediska zabezpečování obrany ČR k žádostem právnických osob o vydání povolení k zahraničnímu obchodu s vojenským materiálem a vydává závazné stanovisko. V roce 2009 MO obdrželo celkem 59 žádostí. Ve všech případech vydalo MO souhlasné stanovisko. V rámci druhého kontrolního stupně vydává MO závazné stanovisko k žádosti držitele povolení k zahraničnímu obchodu s vojenským materiálem o udělení licence k zahraničnímu obchodu s vojenským materiálem z hlediska zajišťování obrany České republiky. Závazné stanovisko MO je vydáváno k jednotlivým obchodním případům, jejichž předmětem je významný vojenský materiál. Obranyschopnost ČR je výsledkem obranné politiky a představuje jeden ze základních nástrojů prosazování bezpečnostních zájmů ČR. Úkolem obranné politiky je především zajišťování územní celistvosti, ochrana života obyvatelstva a jeho majetku před vnějším napadením. Zajistit obranu svého území v souladu s článkem 51 Charty OSN prostřednictvím jak národních sil a prostředků, tak i ve spolupráci se spojenci v rámci NATO, je životním zájmem České republiky. Ministerstvo obrany ČR při vydávání stanoviska k zamýšlenému vývozu nebo dovozu významného vojenského materiálu bere v potaz možné mezinárodní dopady zamýšlené transakce, jsou-li předvídatelné. V roce 2009 MO ČR obdrželo celkem 116 žádostí podaných 23 subjekty. Z toho bylo 53 žádostí o stanovisko MO ČR k dovozu významného vojenského materiálu a 62 žádostí o stanovisko MO ČR k k vývozu významného vojenského materiálu a v jednom případě se jednalo o dočasný opakovaný vývoz a dovoz. V říjnu 2009 došlo nabytím účinnosti zákona č. 220/2009 Sb., který novelizuje zákon o zahraničním obchodu s vojenským materiálem, ke změně postupu, kdy je závazné stanovisko MO vyžadováno přímo Licenční správou MPO. MO bylo zapojeno jak do zpracování novely zákona č. 38/1994 Sb., 10

která přispívá k přiblížení právní úpravy zahraničního obchodu s vojenským materiálem v ČR s postupy ostatních členských států EU, tak do zpracování vyhlášky č. 332/2009 Sb. o provedení některých ustanovení zákona č. 38/1994 Sb. MO má postup pro vydání závazných stanovisek k zahraničnímu obchodu s vojenským materiálem stanoven vnitřním předpisem. V rámci řízení se k němu vyjadřují odpovědné útvary MO. V dílčích stanoviscích těchto útvarů jsou mimo hlediska zabezpečování obrany České republiky zohledněny i mezinárodní závazky vyplývající z členství ČR v NATO, EU, OSN a OBSE a rovněž kritéria uvedená ve Společném postoji Rady EU 2008/944/SZBP, kterým se stanoví společná pravidla pro kontrolu vývozu vojenských technologií a vojenského materiálu. V roce 2009 se MO vyjadřovalo k následujícímu dovozu nebo vývozu významného vojenského materiálu: tanky a obrněná technika, vojenská vozidla, letecká technika, ženijní technika, velkorážová výzbroj a munice, raketová technika, kryptografická zařízení, ruční palné zbraně a munice do ručních zbraní, u následujících teritorií (v závorce počet žádostí): Bulharsko (9), Filipíny (1), Itálie (2), Jemen (1), Litva (1), Lotyšsko (1), Maďarsko (13), Německo (27), Norsko (8), Pákistán (1), Peru (1), Polsko (11), Rakousko (3), Slovensko (15), Slovinsko (1), Srí Lanka (2), Španělsko (2), Švédsko (1), Uganda (1), Ukrajina (4), USA (9), Velká Británie (4). 1.3.4 Ministerstvo financí Generální ředitelství cel Celní orgány dohlížejí, zda je obchod s vojenským materiálem prováděn pouze právnickými osobami, kterým bylo uděleno povolení podle zákona č. 38/1994 Sb., a zda je prováděn v rozsahu a za podmínek stanovených vydanými licencemi. Celní správa ČR dále provádí kontrolu vývozu zboží dvojího užití podle zákona č. 594/2004 Sb., jímž se provádí režim Evropských společenství pro kontrolu vývozu zboží a technologií dvojího užití. V roce 2009 byl uskutečněn vývoz 621 položek zboží dvojího užití, na které byla vydána povolení Licenční správy MPO. Pro zabezpečení dohledu MPO poskytuje v míře nezbytně nutné Generálnímu ředitelství cel (GŘC) údaje o licencích udělených pro obchod se zbraněmi, vojenským materiálem a se zbožím dvojího užití. GŘC poskytuje MPO zpětně údaje vzniklé při činnosti celních úřadů a vztahující se k využívání licencí. 1.3.5 Státní úřad pro jadernou bezpečnost Státní úřad pro jadernou bezpečnost (SÚJB) jako ústřední orgán státní správy zabezpečuje úkoly vyplývající ze Smlouvy o nešíření jaderných zbraní (NPT), z Úmluvy o zákazu chemických zbraní (CWC) a z Úmluvy o zákazu biologických a toxinových zbraní (BTWC). SÚJB jako výkonný a kontrolní orgán pro jaderné, chemické a biologické položky v rámci své kompetence a v souladu se zákony č. 18/1997 Sb., o mírovém využívání jaderné energie a ionizujícícího záření (atomový zákon) a o změně a doplnění některých zákonů, v platném znění, č. 19/1997 Sb., o některých opatřeních souvisejících se zákazem chemických zbraní, v platném znění, a č. 281/2002 Sb., o některých opatřeních souvisejících se zákazem bakteriologických (biologických) a toxinových zbraní a o změně živnostenského zákona, v platném znění, vykonává státní dozor nad chemickými, biologickými a radioaktivními látkami a jadernými materiály a kontrolu povinností vyplývajících z nakládání s nimi. Z hlediska kontrolovaných položek v kompetenci SÚJB patří do kategorie vojenského materiálu pouze chemické látky seznamu 1 podle Úmluvy o zákazu chemických zbraní (vysoce nebezpečné 11

látky podle zákona č. 19/1997 Sb.). V roce 2009 nebyl v České republice realizován žádný vývoz těchto chemických látek. V rámci kontroly vývozů jaderných položek vydal SÚJB v roce 2009 celkově 92 rozhodnutí a 3 usnesení v oblasti povolování k vývozu jaderných materiálů, vybraných položek a položek dvojího použití v jaderné oblasti podle 9 odst. 1 písm. k) zákona č. 18/1997 Sb. Z tohoto počtu bylo vydáno pro vývoz jaderných materiálů 12 povolení, pro vývoz vybraných položek 7 povolení a pro vývoz položek dvojího použití v jaderné oblasti 64 povolení. Pro vývoz a zpětný dovoz položek dvojího použití v jaderné oblasti byla vydána 4 rozhodnutí, pro vývoz a zpětný dovoz jaderných materiálů 5 rozhodnutí, změna podmínek rozhodnutí byla vydána ve třech případech. Správní řízení bylo v jednom případě usnesením zastaveno, protože žadatel vzal svou žádost zpět. Dvě správní řízení ve věci povolení vývozu vybrané položky jsou usneseními přerušena do doby obdržení státní záruky přijímajícího státu. MPO ve smyslu zákona č. 594/2004 Sb. může vydat povolení na vývoz jaderných položek jen na základě povolení SÚJB. V oblasti kontroly vývozu chemických látek sledovaných Úmluvou o zákazu chemických zbraní byly v roce 2009 z České republiky vyváženy pouze do zemí Evropské unie látky seznamu 2 a seznamu 3 - triethanolamin (Slovensko, Bulharsko; menší množství do Estonska, Maďarska, Itálie, Litvy, Rumunska), fosgen (Německo) a přípravek pro nehořlavost tkanin Pekoflam (obsahující po 25 % 2 látek seznamu 2B4) do Polska. Sledování vývozu chemických látek podle seznamu Úmluvy o zákazu chemických zbraní i do zemí Evropské unie je nezbytné z důvodu deklarování těchto údajů Technickému sekretariátu Organizace pro zákaz chemických zbraní. V roce 2009 nebyl z České republiky realizován žádný vývoz biologických agens a toxinů. 1.4 Spolupráce kontrolních orgánů a veřejnosti při kontrole exportu Jedním z cílů snahy o co nejtransparentnější systém kontroly exportu je seznámit českou veřejnost (zejména novináře a pracovníky nevládních organizací na straně jedné a zástupce výrobců a obchodníků s vojenským materiálem na straně druhé) s principy a postupy kontroly, které vyplývají z průběžné adaptace národního systému na standardy ve vyspělých zemích EU. K tomuto účelu jsou výroční zprávy dostupné veřejnosti jak v české, tak i v anglické verzi na webové stránce MPO. Za účelem zvýšení transparentnosti procesu udělování nebo naopak zamítání licencí probíhala v roce 2009 komunikace příslušných rezortů s hlavními neziskovými organizacemi zabývajícími se monitoringem obchodu s vojenským materiálem a jeho kontrolou ze strany kompetentních orgánů ČR. Státní správa se takto snaží o co největší rozšíření transparentnosti směrem k odborné i široké veřejnosti a o předejití jakémukoliv nedostatku v komunikaci s neziskovým sektorem. MZV se během českého předsednictví v Radě EU aktivně podílelo také na unijních aktivitách v otázce kontroly exportu zbraní ve třetích zemích. Během předsednictví byly zorganizovány dva regionální semináře na Ukrajině a v Albánií (pro země Západního Balkánu) a to v úzké spolupráci s nevládní organizací SIPRI. 5 České předsednictví také organizovalo v Bruselu pravidelné neformální setkání zástupců pracovní skupiny COARM s představiteli nevládní organizace Saferworld. Co se týče komunikace s nevládními organizacemi, tak v únoru 2009 byli v Praze na MZV přijati experti Amnesty International. V červnu roku 2009 provedlo MZV ve spolupráci s Licenční správou Ministerstva průmyslu a obchodu na popud předsedy ČSSD a Amnesty International revizi 5 Více o těchto seminářích také v pasáži Aktivity směřující k posílení kontrolních mechanismů dalších zemí. 12

udělených licencí na export vojenského materiálu do Izraele, coby reakci na operaci izraelské armády v Gaze Tekuté olovo na začátku roku 2009. Ve druhé polovině roku 2009 potom MZV komunikovalo s nevládními organizacemi Saferworld ohledně legislativního rámce kontroly brokeringu v České republice a dále také odpovídalo na dotaz Swedish Peace Arbitration Society týkající se politiky České republiky vůči Srí Lance. MPO a MZV zůstávají v rámci svých působností rovněž otevření držitelům povolení, kteří přicházejí konzultovat své podnikatelské záměry. 2 Hlavní události na poli konvenčních zbraní v roce 2009 (EU a mezinárodní spolupráce) 2.1 Evropská unie Česká republika, podobně jako všechny členské státy, v rámci EU dlouhodobě respektuje základní principy Společné zahraniční a bezpečnostní politiky EU, kterými jsou v oblasti kontroly exportu mimo jiné zodpovědný přístup k vývozu vojenského materiálu a vůle omezit a eliminovat riziko nekontrolovatelného šíření zbraní. V roce 2009 došlo k vyjádření ztotožnění se s těmito principy ze strany České republiky ve formě podstatného zohlednění Společného postoje EU 6 při novelizaci zákona č. 38/1994 Sb. a vyhlášky č. 332/2009 Sb. o provedení některých ustanovení zákona č. 38/1994 Sb. EU, která je ve světovém měřítku nejdůraznějším zastáncem důsledné kontroly exportu vojenského materiálu, disponuje díky pravidelným jednáním specialistů 7 i politiků rozpracovaným systémem, podle kterého je hodnocena každá žádost o licenci. 2.1.1 Společný postoj Rady EU 2008/944/SZBP V roce 2008 přijala rada ministrů zahraničí členských států EU Společný postoj 2008/944/SZBP, kterým se stanoví společná pravidla pro kontrolu vývozu vojenských technologií a vojenského materiálu. Tento dokument obsahuje ve svém druhém článku osm kritérií, podle kterých je v členských státech hodnocen každý vývoz zbraní. Jedná se o osm kritérií, které v roce 1998 přijaly státy EU jako politicky závazný Kodex chování EU při vývozu zbraní 8. Společný postoj Rady 2008/944/SZBP dále v několika článcích obsahuje přeformulované Operativní ustanovení, která byla rovněž součástí Kodexu chování EU. Přijetí osmi společných kritérií, které státy zvažují při svém rozhodování o žádostech o exportní licence, ve formě právně závazného Společného postoje vnímá EU jako signál partnerům i evropské veřejnosti, kterým dokazuje důležité místo problematiky kontroly vývozu zbraní na evropské agendě. Společný postoj není, na rozdíl od instrumentů prvního pilíře EU (Smlouvou o založení Evropského společenství) přímo použitelný v právních řádech členských států, a také nespadá pod jurisdikci Evropského soudního dvora, avšak dle čl. 15 Smlouvy o Evropské unii Členské státy zajistí, aby 6 7 8 Společný postoj je nástroj Společné zahraniční a bezpečnostní politiky EU definovaný čl. 15 Smlouvy o Evropské unii. Jednání pracovní skupiny COARM se účastní zástupci orgánů zodpovědných za kontrolu vývozu konvenčních zbraní v jednotlivých státech a schází se zpravidla šestkrát do roka. EU Code of Conduct on Arms Exports. Vžitý český překlad neodpovídá přesně významu, neboť Kodex pokrývá nejen oblast zbraní, ale celou oblast vojenského materiálu. 13

jejich vnitrostátní politiky byly v souladu se společnými postoji. Z tohoto důvodu některé členské státy, a Česká republika mezi nimi, již během roku 2009 implementaci principů Společného postoje 2008/944/SZBP 9 zohlednily při novelizaci své národní legislativy. MZV v praktické rovině nezaznamenalo výraznou změnu politiky kontroly exportu zbraní, neboť již v minulých letech byly veškeré vývozy hodnoceny s ohledem na kritéria Kodexu chování EU. Bezesporu však povýšení Kodexu chování EU při kontrole exportu zbraní na Společný postoj EU a provázání jeho zásad do národní legislativy znamená posílení a vyšší transparentnost českého kontrolního systému a jeho plnou integraci do unijního rámce. Základní principy společného přístupu států EU definované osmi kritérii lze popsat následovně: 1. mezinárodní závazky členských států EU (sankce RB OSN, EU/ES, OBSE, dohody o nonproliferaci atd.); 2. respektování lidských práv v zemi konečného určení (nově je ve Společném postoji 2008/944/SZBP také zmiňováno respektování mezinárodního humanitárního práva); 3. vnitřní situace v zemi konečného určení; 4. zachování regionálního míru, bezpečnosti a stability; 5. národní bezpečnost členských států a území, za které členské státy ve vnějších vztazích zodpovídají, a bezpečnost zemí spřátelených a spojeneckých; 6. chování kupující země vůči mezinárodnímu společenství, zejména vztah k terorismu; 7. existence rizika, že materiál bude v kupující zemi dodán jinému než deklarovanému uživateli nebo znovu vyvezen za nežádoucích podmínek; 8. kompatibilita vývozu s technickou a ekonomickou kapacitou přijímající země. Výše uvedená kritéria, jejich rozšířený text i komentář a doporučené postupy výkladu obsažené v Uživatelské příručce tvoří poměrně detailní popis společného přístupu k exportní politice v oblasti konvenčních zbraní. Každá žádost o licenci je v ČR hodnocena také podle těchto kritérií 10. Členské státy učinily v rámci pracovní skupiny Rady EU pro vývoz konvenčních zbraní COARM mnohé kroky ke sjednocení výkladu kritérií a ke zvýšení transparentnosti v oblasti kontroly exportu. Na základě povinností vyplývajících z Kodexu a dvanácti operativních ustanovení přijatých spolu s Kodexem začala publikace Výroční zprávy EU o exportu zbraní (8. ustanovení) či praktické sdílení interpretace kritérií Kodexu a informování se o žádostech o licence, které byly zamítnuty (3. ustanovení). Vliv třetího operativního ustanovení je patrně nejvýraznější hybatelem diplomatické korespondence mezi členy pracovní skupiny COARM. Zprávu o odmítnutí žádosti o vývoz vojenského materiálu (denial) členské státy předepsaným způsobem notifikují všem ostatním členským zemím. Tyto informace jsou, vzhledem k jejich možné zneužitelnosti k obchodní výhodě, drženy ve vyhrazeném režimu. Databáze odmítnutých licencí je sekretariátem Rady EU pravidelně aktualizována a hodnotitelské orgány států EU při posuzování každé licence v této databázi ověřují, zda v minulosti jiný stát už podobný případ nevyhodnotil jako odporující kritériím Kodexu. V případě, že databáze obsahuje platnou informaci o odmítnutí v zásadě identické transakce 11 jakýmkoli členským státem, je 9 10 11 Řada členských států (například Německo) zavedla do své legislativy již dříve kritéria Kodexu chování EU. V některých případech, např. u kritérií 3 či 7, bývá problematické územní vymezení platnosti jednotlivých kritérií. MZV sleduje propustnost hranic i ohraničení problematických oblastí v jednotlivých zemích s tím, že logickou jednotkou, na kterou se omezení vztahuje, je ve většině případů stát. v zásadě identickou transakcí se většinou rozumí transakce, ve které je shodný konečný uživatel a podobný 14

povinností hodnotícího státu žádost o licenci konzultovat se státem, který dříve podobnou transakci zamítl. Pokud konzultace prokáže, že jde o případ v zásadě identický, je žádost o licenci zamítnuta. Eventuální udělení licence i přes potvrzující výsledek případné konzultace (undercut) členský stát notifikuje ostatním spolu s podrobným vysvětlením svého postupu. 2.1.2 Uživatelská příručka ke Společnému postoji 2008/944/SZBP Důležitým dokumentem, který vzniká v rámci jednání skupiny COARM, je Uživatelská příručka ke Společnému postoji 2008/944/SZBP. Tento text je od svého prvního vydání v roce 2003 neustále průběžně doplňován. V první polovině roku 2008, za slovinského předsednictví, byla Uživatelská příručka doplněna o krátkou analýzu technické schopnosti konečného uživatele pracovat s dodávaným materiálem (strany 70-71 anglického textu, část interpretující páté kritérium). Uživatelská příručka upřesňuje komunikaci mezi členskými státy, odkazuje na osvědčené postupy při vydávání licencí, podrobněji vysvětluje kritéria 1 (mezinárodní závazky členských států EU), 2 (respektování lidských práv v zemi určení), 3 (vnitřní situace v zemi jako výsledek existence napětí nebo ozbrojeného konfliktu), 4 (zachování regionálního míru, bezpečnosti a stability), 5 (národní bezpečnost členských států a území, za které členské státy ve vnějších vztazích zodpovídají, a bezpečnost zemí spřátelených a spojeneckých), 6 (chování kupující země vůči mezinárodnímu společenství, zejména vztah k terorismu), 7 (riziko, že materiál bude v kupující zemi dodán jinému než deklarovanému uživateli či znovu vyvezen za nežádoucích podmínek) a 8 (kompatibilita vývozu s technickou a ekonomickou kapacitou přijímající země) Společného postoje 2008/944/SZBP a definuje způsob, jakým členské státy přispívají do Výroční zprávy EU vzniklé na základě článku 8 SP 2008/944/SZBP. Pro české čtenáře z řad odborné veřejnosti, kteří budou pracovat s českou výroční zprávou za rok 2009, jsou nejspíše nejzajímavější druhá a třetí část Uživatelské příručky, tedy postupy při vydávaní licencí a podrobnější rozpracování kritérií. Nejtěžším úkolem při zpracovávání Uživatelské příručky je nalezení kompromisu mezi vyjádřením zahrnujícím všemožné aspekty kritérií a nutností prakticky aplikovat toto detailní rozvinutí na každý případ. Členské státy se v přístupu různí, některé zastávají komplexní vyjádření, jiné preferují stručnější verzi. ČR se nebrání složitějším a komplexnějším formulacím, avšak chápe komplikace spojené s nárůstem hodnocených aspektů. 2.1.3 Aktivity směřující k posílení kontrolních mechanismů dalších zemí Mnohé členské země EU, ale i jiné země s rozvinutými systémy kontroly exportu, se snaží nejrůznějšími způsoby podporovat kontrolní mechanismy dalších zemí. Tyto aktivity mají formu bilaterální či jsou realizovány v rámci mezinárodních organizací. V roce 2008 byla přijata Společná akce 2008/230/SZBP na podporu činností EU za účelem prosazování kontroly vývozu zbraní a zásad kritérií Kodexu chování EU pro vývoz zbraní ve třetích zemích. Hlavními cíli jsou propagace základních principů Kodexu chování EU/Společného postoje 2008/944/SZBP. Jsou to zejména asistence při přípravě legislativního rámce kontroly vývozu, pomoc při školení pracovníků národních kontrolních mechanismů, pomoc při vytváření národních zpráv o kontrole exportu zbraní a propagace projektu celosvětové smlouvy o obchodu se zbraněmi 12. 12 dodávaný materiál. Více v další části Zprávy. 15

České předsednictví EU uspořádalo ve dnech 23. a 24. dubna 2009 v Kyjevě seminář pro představitele ukrajinských kontrolních orgánů a zástupce hlavních zbrojních firem a 4. a 5. června 2009 seminář pro země Západního Balkánu 13 v Tiraně. Společná akce byla završena v říjnu 2009 během švédského předsednictví seminářem pro země Východního partnerství Arménii, Ázerbajdžán, Gruzii a Moldavsko. Jelikož Bělorusko účast na semináři odmítlo, uspořádalo švédské předsednictví neformální seminář pro běloruské představitele přímo v Minsku. Na organizaci semináře v Tbilisi se MZV podílelo sdílením čerstvých zkušeností z pořádání seminářů v Kyjevě a Tiraně. 2.1.4 Pozice ČR v rámci EU ČR se aktivně zapojuje do systému společných standardů EU pro kontrolu zahraničního obchodu s konvenčními zbraněmi. V roce 2009 informovala ČR v deseti 14 případech ostatní členské státy předepsaným způsobem o zamítnutých žádostech o licence, a rovněž v šesti případech formálně konzultovala s dalšími státy jejich přístup k exportu formou dotazů či odpovědí na notifikované odmítnutí žádostí o licence. Neformálních konzultací jak v rámci jednání pracovní skupiny COARM tak prostřednictvím telefonické či emailové komunikace proběhlo samozřejmě mnohem více. I přes sdílení poměrně detailních informací o licenčních mechanismech a jejich praktické aplikaci, které charakterizuje současnou spolupráci v rámci skupiny COARM, zůstávají však exportní politiky jednotlivých členských států rozdílné, podobně jako se mohou lišit jejich názory na politiku EU k různým částem světa. Toto vše je dáno historickými důvody, tradičními postupy, ale i obchodními příležitostmi a vztahy vzniklými v moderní době. Také Česká republika má ve srovnání s ostatními členskými státy svá specifika. Jak vyplývá ze srovnání českých vývozů s vývozy dalších zemí, které přispěly do 11. výroční zprávy EU pro rok 2008 15, existují destinace (mimo území členských zemí EU a NATO), kde ČR představuje objemem uskutečněných vývozů významného exportéra vojenského materiálu ze zemí EU 16. Tyto vývozy je třeba vnímat v kontextu výše zmíněných specifik jednotlivých členských zemí a jsou odrazem obchodních aktivit v daném roce. Nelze je považovat za odraz tendencí v zahraničním obchodu s vojenským materiálem. Mezi země s nadpolovičním podílem uskutečněného vývozu vojenského materiálu z ČR na celkovém vývozu EU za rok 2008 patřily Kambodža, Haiti, Slovensko a Srí Lanka 17. Co se týče vývozu do členských států EU ČR vyvážela procentuálně nejvíce na Slovensko (73,4%). Na pohybu zboží po EU se vývozy z ČR podílely 1,32% a vývoz z ČR v porovnání vývozů z celé EU do světa činí 2,24 %. 18 13 14 15 16 17 18 V kontextu Společní akce se jedná o tyto země: Albánie; Bosna a Hercegovina; Černá Hora; Chorvatsko; Makedonie (FYROM) a Srbsko. Rozdílný počet denialů a zamítavých stanovisek MZV (viz předchozí kapitola) je dán tím, že denial obsahuje obecnější formulace. Evropské údaje o exportech za rok 2009 nejsou v době přípravy této Zprávy k dispozici. Informace o vývozech ze zemí mimo EU, které nejsou vázány Kodexem EU, evropská zpráva o kontrole exportu neobsahuje. Jednalo se o malé množství pistolí a pistolových nábojů (Kambodža policie a mise OSN UNAKRT), náhradní díly pro obrněná vozidla (na Haiti pro uruguayský kontingent v rámci mise OSN MINUSTAH) a různý materiál na Slovensko a Srí Lanku. Větší hodnotu povolených či uskutečněných transakcí než ČR měly v roce 2008 Rakousko, Francie, Itálie, Německo, Španělsko, Švédsko, Velká Británie, Belgie a Holandsko. Finsko, Bulharsko a Polsko měly vyšší hodnotu udělených licencí, avšak nižší hodnotu uskutečněných, respektive v případě Polska hodnota nebyla uvedena. Mezi členskými státy EU, které vstoupily do EU po roce 2004, je tedy uskutečněný vývoz zbraní z ČR nejvyšší. 16

Bližší informace o charakteru dodaného materiálu v členění dle unijního seznamu lze nalézt v 11. výroční zprávě EU, která byla publikována v oficiálním věstníku EU pod číslem 2009/C 265/ 01 dne 9. listopadu 2009. 2.1.5 Směrnice Evropského parlamentu a Rady EU ke zjednodušení podmínek volného pohybu zboží obranného charakteru v rámci Společenství V rámci EU byla v prvním pololetí roku 2009 schválena směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/43/ES ze dne 6. května 2009 o zjednodušení podmínek transferů produktů pro obranné účely uvnitř Společenství (dále jen "směrnice"). Referenčním rámcem směrnice je Společný seznam vojenského materiálu EU. V současnosti existuje 27 národních režimů v rámci unijního trhu s obranným vybavením. Na základě národních režimů je uskutečňována nejen většina zakázek v oblasti obrany, ale také transfer, tranzit a dovoz vojenského vybavení v rámci EU. Navrhované zjednodušení národních režimů udělování licencí pro transfery obranného vybavení v rámci unijního trhu je nezbytným předpokladem pro jeho rozvoj s obranným vybavením a mezinárodní konkurenceschopnost evropského obranného průmyslu. Zjednodušení transferů obranného vybavení uvnitř Společenství posílí bezpečnost dodávek pro členské státy a zároveň sníží administrativní zátěž zavedením podmínek, které umožní lépe se zaměřit na významnější transfery. Směrnice, která se týká pouze obchodu na unijním trhu, nikoli vývozů do třetích zemí, zavádí pro obchod v rámci EU tři typy licencí obecnou, souhrnnou a individuální. Dále zavádí certifikaci společností, která stanoví spolehlivost přijímající společnosti, zejména pokud jde o její schopnost dodržet vývozní omezení produktů pro obranné účely získaných na základě licence. Její zavedení však s sebou nese nutnost změny národních legislativ včetně úprav postupů, přičemž právní předpisy nezbytné pro dosažení souladu s touto směrnicí mají členské státy přijmout do 30. června 2011 s účinností od 30. června 2012. Transpozice směrnice si tedy vyžádá změnu právní úpravy obchodu s vojenským materiálem, zahrnující v horizontu 2010-2011 přijetí další novely zákona č. 38/1994 Sb., který v současné době tvoří základní rámec kontrolního režimu v oblasti zahraničního obchodu s vojenským materiálem v ČR nebo zcela nového komplexního řešení. V této oblasti je přislíbena aktivní účast příslušných státních orgánů a zástupců podnikatelské sféry pod koordinací MPO. Generální ředitelství podnikání Evropské komise svolalo s ohledem na směrnici v prosinci 2009 Výbor EU pro transfery produktů pro obranné účely (dále jen "Výbor"), jehož mandát vyplývá z článků směrnice. Na základě závěrů z jednání Výboru byla vytvořena pracovní skupina pro certifikaci, do jejíž činnosti se ČR aktivně zapojila, za účelem sjednocení postupů a společných standardů pro implementaci směrnice v nejvyšší možné míře. Výstup pracovní skupiny bude v průběhu druhého pololetí 2010 po schválení Výborem formálně prezentován jako doporučení Komise k implementaci směrnice a publikován v Úředním věstníku EU. 2.2 Mezinárodní spolupráce Kontrole obchodování či obecně transferů vojenského materiálu je věnována velká pozornost rovněž v celosvětovém měřítku. Tato oblast se proto dostává do popředí mezinárodní spolupráce mezi státy a je předmětem jednání na fórech řady mezinárodních organizací. V celosvětovém měřítku objem obchodu se zbraněmi narůstá. Největší problém však nepředstavují legální vývozy 17

důvěryhodným státním subjektům, ale zbraně prodávané nelegálně nestátním polovojenským subjektům, teroristickým skupinám apod. Ty vedou k celkové destabilizaci bezpečnostní situace v některých oblastech např. v subsaharské Africe. 2.2.1 Smlouva o obchodu se zbraněmi (Arms Trade Treaty) Projekt celosvětově platné právně závazné smlouvy, která by regulovala obchod s konvenčními zbraněmi, lze datovat přibližně od roku 2003, kdy koalice nevládních organizací zahájila kampaň s názvem Arms Trade Treaty (ATT). Cílem této kampaně bylo nastartovat diskusi na mezinárodních fórech a přesvědčit vlády co největšího počtu zemí o nezbytnosti takovéhoto nástroje pro kontrolu mezinárodního obchodu s vojenským materiálem. Hlavními principy, které by tato právně závazná mezinárodní smlouva měla zahrnovat, jsou: zodpovědnost jednotlivých zemí; omezení transferů zbraní v případech, kdy by mohly být zneužity k porušování mezinárodního práva a podpoře organizovaného zločinu a korupce nebo způsobit ohrožení regionální bezpečnosti, stability a udržitelného rozvoje, porušení mezinárodních, regionálních nebo národních závazků; transparentnost; komplexnost kontroly. ČR podporuje tuto iniciativu a snaží se napomáhat jejímu prosazování na bilaterální i multilaterální úrovni. V říjnu roku 2005 se na zasedání Rady pro všeobecné záležitosti v Lucembursku k myšlence ATT přihlásila i EU jako celek. Na 61. Valném shromáždění OSN byla 6. prosince 2006 souhlasným vyjádřením delegací 153 vlád schválena rezoluce č. 61/89 Towards an arms trade treaty - Ke smlouvě o obchodu se zbraněmi: zavedení společných mezinárodních norem pro dovozy, vývozy a přesuny konvenčních zbraní. V souvislosti s touto iniciativou směřující k přípravě závazné mezinárodní smlouvy, která by regulovala obchod s konvenčními zbraněmi v rámci koordinovaného postupu členských zemí EU a plnění rezoluce č. 61/89 Valného shromáždění OSN, předložila ČR generálnímu tajemníkovi OSN národní zprávu podporující záměr v rámci OSN zahájit proces vedoucí ke sjednání ATT. Souhrn národních zpráv publikoval generální tajemník OSN v průběhu zasedání 1. výboru 62. Valného shromáždění OSN na podzim roku 2007. V průběhu roku 2008 se uskutečnila tři zasedání Skupiny vládních expertů (GGE-Group of Government Experts). Ve dvaceti osmi členné skupině vládních expertů byla EU zastoupena sedmi zástupci (FI, FR, DE, RO, IT, UK, ES). Výsledkem složitých jednání GGE byla kompromisní závěrečná zpráva, která otevírala cestu k dalšímu jednání. Mezi skeptické země patřily USA, Rusko, Čína, Indie, Egypt a Pákistán. Následně pokračovala cesta sjednávání ATT zprávou 1. výboru a rezolucí č. 63/240 Valného shromáždění OSN Towards an arms trade treaty. Na základě těchto dokumentů se v roce 2009 dvakrát sešla Otevřená pracovní skupina (OEWG Open ended working group) 19, která projednávala cíle, pole působnosti a parametry eventuální smlouvy. Je důležité mít na paměti, že jednání OEWG zatím nejedná o žádném textu smlouvy. ČR zastávala na zasedáních v roce 2009 jednu z funkcí místopředsedů OEWG. Na 64. Valném shromáždění OSN v roce 2009 byla opět rezoluce o ATT projednávána a dne 2. prosince 2009 byla jako rezoluce č. 64/48 přijata. Rezoluce stanovila uspořádání Konference OSN o ATT v roce 2012 v délce čtyř týdnů a dále mj. stanovila, že zasedání OEWG v letech 2010 a 2011 budou chápána jako zasedání Přípravného výboru pro tuto Konferenci. Zasedání OEWG se bude konat v roce 2010 pouze jedenkrát, ale v délce dvou týdnů - v červenci 2010. EU přijala na podporu procesu jednání o ATT Rozhodnutí Rady EU 2009/42/SZBP na podporu 19 Otevřená v tomto kontextu znamená, že na rozdíl od GGE je její složení volné a zasedání se mohou účastnit zástupci všech států. Nevládní organizace mají statut pozorovatelů. 18

činností EU s cílem prosazovat mezi třetími zeměmi proces vedoucí ke smlouvě o obchodu se zbraněmi v rámci Evropské bezpečnostní strategie. Bylo naplánováno na rok 2009 a 2010 uskutečnit šest regionálních seminářů a několik doprovodných událostí v Ženevě a v New Yorku. Dále EU předložila začátkem roku 2010 návrh na Rozhodnutí Rady EU o činnosti EU na podporu ATT v rámci Evropské bezpečnostní strategie. Dle názoru ČR by Smlouva o obchodu se zbraněmi měla právně závazným způsobem upravovat obchod s veškerými konvenčními zbraněmi a příslušnou municí. Aby se smlouva stala základem pro důvěryhodný funkční systém kontroly zbraní, měla by dle názoru ČR upravovat veškeré typy mezinárodních transakcí jako import, export, re-export, tranzit a překládku (tj. transfery), ale i zprostředkování. Přijetím mezinárodně závazného právního nástroje bude možné zajistit, že se z ATT stane silný nástroj zaručující legalitu a transparentnost mezinárodního obchodu se zbraněmi. 2.2.2 Akční program OSN k prevenci, potírání a vymýcení nezákonného obchodu s ručními a lehkými zbraněmi ve všech jeho aspektech ČR i nadále podporuje snahu mezinárodního společenství zamezit nezákonnému obchodování s ručními a lehkými zbraněmi 20 a jejich nekontrolovanému šíření a hromadění. Důležitým rámcem aktivit OSN v oblasti kontroly ručních a lehkých zbraní (dále jen RLZ) je Akční program k prevenci, potírání a vymýcení nezákonného obchodu s ručními a lehkými zbraněmi ve všech jeho aspektech (dále jen Akční program OSN). Akční program OSN byl schválen v roce 2001. Stanovil cíle mezinárodního společenství v dané oblasti do roku 2006. Předností Akčního plánu OSN je, že definuje konkrétní závazky a mechanismy pro zlepšení kontroly RLZ, které mají být uvedeny v život. Tato opatření lze rozdělit podle toho, na jaké úrovni mají být přijata. Jde o úroveň národní, regionální a globální. Na národní úrovni se jedná mj. o přijetí a plnění legislativních norem týkajících se: 1. kontroly výroby, vývozu a dovozu RLZ, 2. evidence a sledování pohybu RLZ, 3. ničení nadpočetných RLZ. Opatření na regionální úrovni jsou dobrovolná a jsou zaměřena na zvýšení vzájemné transparence. Mohou též zahrnovat regionálně závazná moratoria na výrobu, dovoz a vývoz RLZ s cílem zabránit jejich nežádoucímu hromadění v daném regionu či oblasti. Na globální úrovni jde především o spolupráci v boji proti nezákonnému obchodování. Opatření tvoří součást úsilí mezinárodního společenství zaměřeného na předcházení konfliktům, ve kterých jsou RLZ zneužívány, a na jejich řešení. Mezi tato opatření v první řadě patří demobilizační, demilitarizační, odzbrojovací a rekonsolidační projekty pro bojovníky, kteří byli zapojeni do konfliktu. Klíčovým prvkem je samozřejmě likvidace RLZ v těchto postižených oblastech. Součástí naplňování opatření Akčního programu bylo v roce 2005 i přijetí Mezinárodního nástroje umožňující zemím identifikovat a sledovat včas a spolehlivým způsobem nedovolený obchod s ručními a lehkými zbraněmi (dále Mezinárodní nástroj sledování), který je politicky závazným dokumentem. Posílení mechanismů Akčního programu a výměna zkušeností z jeho implementace jsou předmětem zasedání, která se konají jednou za dva roky. V termínu od 14. - 18. 7. 2008 se v New Yorku 20 Ruční zbraně jsou dle pracovní definice OSN zbraně určené pro osobní použití, obsluhované zpravidla jednou osobou (např. samopaly, lehké kulomety), lehké zbraně jsou potom obsluhovány skupinou osob a přepravovány lehkou technikou, jedná se např. o minomety nižších ráží či některé typy přenosných kanónů. 19

uskutečnilo 3. bienální zasedání účastnických zemí k plnění Akčního programu. V roce 2010 se uskuteční v období od 14. do 18. června 4. bienální zasedání k plnění Akčního programu. V souvislosti s touto schůzkou navrhla EU projekt spolupráce s OSN na podporu Akčního programu a přijala jej ve formě Rozhodnutí Rady. Jedním z opatření EU ve vztahu k nelegálnímu šíření RLZ se stala klauzule zakazující nelegální hromadění a šíření ručních a lehkých zbraní. Klauzule je od 8. 12. 2008 závaznou součástí mezinárodních dohod mezi EU a třetími zeměmi. Iniciativa EU k zamezení nezákonné letecké přepravy RLZ je projednávána od roku 2009 a na jaře roku 2010 byl předložen návrh Společné akce Rady k této problematice. Na zasedání 64. Valného shromáždění OSN byly přijaty problematikou rezoluce č. 64/50 Nezákonný obchod s RLZ ve všech aspektech a rezoluce č. 64/30 Pomoc státům při potlačování nezákonného obchodu s RLZ a při sběru RLZ. Tyto rezoluce patří mezi rezoluce, které jsou každoročně na zasedáních Valného shromáždění OSN předkládány a přijímány. V rámci implementace Akčního programu ČR věnuje pozornost opatřením na národní úrovni (jedná se zejména o posilování legislativních norem týkajících se regulace držení, nošení a evidence RLZ; kontroly výroby, vývozu, dovozu, převozu a převodu RLZ k prevenci ilegální činnosti, včetně právních postihů; označování zbraní při výrobě a dovozu; uchovávání záznamů; likvidaci nadpočetných RLZ). Na úrovni regionální a globální se ČR připojila k iniciativám EU. V roce 2009 ČR, stejně jako v předcházejících letech, podporovala naplňování Akčního programu OSN a plnila požadavky obsažené v dokumentu OSN Mezinárodní nástroj sledování. Formou dobrovolného příspěvku v roce 2008 (1,8 mil. Kč) ČR podpořila činnost Kanceláře OSN pro záležitosti odzbrojení (United Nations Office for Disarmament Affairs, UNODA). Příspěvek byl využit až v roce 2009 na uspořádání semináře UNODA zaměřeného na implementaci Mezinárodního nástroje sledování pro účastníky ze západoafrických zemí. Seminář se konal ve dnech 14. - 18. září 2009 v ČR. 2.2.3 Kazetová munice Používání kazetové munice (dále KM) má velká humanitární rizika. Kontejnery vrhané z letadel nebo odpalované ze země obsahují větší množství výbušné munice, která vybuchuje před, při nebo po dopadu na zem. Jako zbraň s velkým prostorovým účinkem v případě nevhodného použití nerozlišuje mezi bojujícími a civilním obyvatelstvem. Až 25 % KM po dopadu selže a nevybuchne, takže pak působí jako protipěchotní mina. Armáda ČR tuto munici již vyřadila, nepoužívá ji a její zbývající zásoby sovětské výroby zlikviduje do roku 2011. V únoru 2007 byl zahájen tzv. proces z Oslo konferencí o omezení KM. Celkem 46 zemí (včetně ČR a dalších 20 států EU) se tehdy dohodlo na tom, že do konce roku 2008 uzavřou právně závazný mezinárodní nástroj, který zakáže používání, výrobu, přesuny a skladování KM. Úmluva o kazetové munici (Convention on Cluster Munition, CCM) byla dohodnuta v Dublinu 30. května 2008 a podepsána v Oslu 3. prosince 2008 více než 100 zeměmi. Za ČR dohodu podepsal ministr zahraničních věcí Karel Schwarzenberg. Úmluva o kazetové munici vstoupí v platnost šestý měsíc po ratifikaci 30. státem. 16. února 2010, kdy úmluvu ratifikovaly Moldavsko a Burkina Faso, byl tento požadovaný počet ratifikací naplněn a začala běžet zmíněná lhůta. Úmluva o kazetové munici vstoupí v platnost 1. srpna 2010. ČR úmluvu dosud neratifikovala. Zahájení ratifikačního procesu je podmíněné přijetím vnitrostátní legislativy, která bude úmluvu implementovat. Příslušný zákon prošel mezirezortním připomínkovým řízením a je připraven k projednání parlamentem ČR. CCM je reakcí na zdlouhavé vyjednávání o omezení KM v rámci Úmluvy o zákazu nebo použití některých konvenčních zbraní (Convention on Certain Conventional Weapons, CCW). Striktní 20