Odpovědnost a ručení členů orgánů akciové společnosti

Bankovní institut vysoká škola Praha Katedra práva Odpovědnost a ručení členů orgánů akciové společnosti Bakalářská práce Autor: Vedoucí práce: Květa Sklenářová Právní administrativa v podnikatelské sféře JUDr. Ivana Slavíková Praha Červen, 2014

Prohlášení Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou práci zpracovala samostatně a v seznamu uvedla veškerou pouţitou literaturu. Svým podpisem stvrzuji, ţe odevzdaná elektronická podoba práce je identická s její tištěnou verzí, a jsem seznámena se skutečností, ţe se práce bude archivovat v knihovně BIVŠ a dále bude zpřístupněna třetím osobám prostřednictvím interní databáze elektronických vysokoškolských prací. V Písku dne 14. 6. 2014 Květa Sklenářová

Poděkování Za cenné rady, náměty a inspiraci bych chtěla touto cestou poděkovat vedoucímu práce JUDr. Ivaně Slavíkové.

Anotace Tato práce pojednává o odpovědnosti a ručení členů představenstva akciové společnosti v současné právní úpravě, kterou ve významných momentech srovnává s jiţ neúčinnou právní úpravou. Zároveň je věnována pozornost trestní odpovědnosti právnické osoby, která souvisí s výkonem funkce představenstva. Cílem práce je analyzovat poţadavky na členy představenstva, jejich povinnosti, konkrétní podoby odpovědnosti a ručení při odpovědnosti za způsobenou škodu a při úpadku. Klíčová slova představenstvo, akciová společnost, odpovědnost za škodu, péče řádného hospodáře, ručení, trestní odpovědnost právnické osoby Annotation This thesis deals with the responsibility and the guarantee of the members of a joint-stock company in the current legislation, which is compared in many important moments with the already ineffective legislation. Concurrently the attention is paid to the criminal responsibility of a legal person who is connected with the post in the board of directors. The goal of the submitted thesis is to analyse demands for the members of the board of directors, their duties, the specific form of the responsibility and the guarantee for the liability of the damage caused and of the bankruptcy of a company. Key words board of directors, joint-stock company, liability, care of proper economic, guarantee, criminal responsibility of a legal person

Obsah Úvod... 7 1 Akciová společnost... 9 1.1 Novinky v současné právní úpravě... 9 1.2 Obecně ke statutárnímu orgánu akciové společnosti... 10 1.2.1 Dualistický systém... 10 1.2.2 Monistický systém... 14 2 Zásadní povinnosti členů představenstva... 17 2.1 Povinnost péče řádného hospodáře... 17 2.2 Povinnost loajality a mlčenlivosti... 20 2.3 Povinnost zákazu konkurence... 21 2.4 Pravidlo podnikatelského úsudku... 23 3 Odpovědnost členů představenstva... 27 3.1 K právní odpovědnosti... 27 3.2 Odpovědnost za škodu dle NObčZ... 29 3.3 Subjektivní odpovědnost... 33 3.4 Objektivní odpovědnost... 34 3.5 Odpovědnost za škodu při plnění pokynu valné hromady... 35 3.6 Vypořádání újmy na základě smlouvy... 37 3.7 Uplatnění nároku na náhradu škody... 38 3.8 Odpovědnost vůči akcionářům společnosti... 40 3.9 Odpovědnost vůči třetím osobám... 41 4 Ručení členů představenstva za závazky společnosti... 44 4.1 Ručení při neuhrazení škody... 44 4.2 Ručení při protiprávním výkonu funkce... 45 4.3 Ručení při úpadku společnosti... 46 5 Trestní odpovědnost právnických osob v ČR... 48 5.1 Systematika zákona č. 418/2011 Sb.... 48 5.1.1 Část první obecná ustanovení... 49 5.1.2 Část druhá základy trestní odpovědnosti právnických osob... 52 5

5.1.3 Část třetí tresty a ochranná opatření... 54 5.1.4 Část čtvrtá zvláštní ustanovení o řízení proti právnickým osobám... 58 5.1.5 Část pátá Zvláštní ustanovení o řízení o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních... 62 5.1.6 Část šestá účinnost... 62 5.2 Předcházení trestní odpovědnosti právnické osoby doporučení... 63 Závěr... 65 Seznam pouţité literatury... 67 Bibliografie... 67 Judikatura... 68 Právní předpisy... 68 Odborná periodika... 69 Elektronické zdroje... 70 Seznam obrázků... 70 Seznam příloh... 70 Seznam zkratek... 71 6

Úvod Právní úpravu odpovědnosti a ručení statutárních orgánů obchodních korporací lze povaţovat jiţ řadu let za velmi populární a diskutované téma. Především s ohledem na rekodifikaci soukromého práva neztrácí toto téma nic ze své aktuálnosti. Vedle nového občanského zákoníku vstoupil v účinnost 1. 1. 2014 i zákon o obchodních korporacích a druţstvech, který představuje legislativní posun ve sféře odpovědnosti a ručení členů představenstva. Lze si povšimnout, ţe právní úprava těchto otázek můţe značně ovlivňovat činnost představenstva, která hraje v organizační struktuře akciové společnosti klíčovou roli. Právní úprava by na jednu stranu neměla členy představenstva příliš svazovat, ale zároveň by měla poskytovat dostatečnou ochranu zájmů akcionářů a třetích osob. Je zřejmé, ţe nejen zákonodárce, ale i právní věda a aplikační praxe se potýká s náročným úkolem nalezení vhodné rovnováhy. Cílem této práce je analyzovat současnou právní úpravu odpovědnosti a ručení členů představenstva a na základě takto získaných informací s touto problematikou seznámit čtenáře, a to především s ohledem na odlišná řešení, která přináší. Zároveň tuto úpravu v klíčových momentech srovnat s dřívější právní úpravou. Součástí této práce je také analýza zákona o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim, neboť tento zákon souvisí s výkonem funkce členů představenstva. Práce je rozdělena do pěti kapitol, přičemţ její těţiště spočívá v kapitolách 2. aţ 4. První kapitola po stručném představení akciové společnosti poskytuje základní obecnou charakteristiku představenstva. Na tuto kapitolu navazuje výklad věnovaný vybraným povinnostem, kterými jsou členové představenstva vázáni. Největší prostor je věnován povinnosti péče řádného hospodáře a nově zavedenému institutu pravidla podnikatelského úsudku. Samotné odpovědnosti je věnována třetí kapitola. V jejím úvodu je nejprve rozebrána právní odpovědnost, následující výklad se soustředí na odpovědnost za škodu vůči společnosti a nastíněna je i odpovědnost vůči akcionářům a třetím osobám. Čtvrtá kapitola se věnuje ručení členů představenstva za závazky společnosti. V jejím rámci je zmapováno ručení při neuhrazení škody, při protiprávnímu výkonu funkce a při úpadku společnosti. 7

Pátá kapitola je věnována analýze zákona o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim. Zároveň část této kapitoly je vyhrazena i doporučení k předcházení trestní odpovědnosti právnické osoby. Hlavní metodou uţitou při zpracování této práce je metoda analytická a metoda komparační. 8

1 Akciová společnost 1.1 Novinky v současné právní úpravě Akciová společnost se definičně nemění a i nadále zůstává být kapitálovou společností, jejíţ základní kapitál je rozvrţen na akcie, a to akcie se jmenovitou hodnotou, nebo na nově zavedené tzv. kusové akcie bez jmenovité hodnoty. Kusové akcie představují stejné podíly na základním kapitálu společnosti. Jejich účetní hodnota se stanoví podílem základního kapitálu a počtu kusových akcií. ZOK zavádí moţnost, aby akcionář vlastnil akcie různého druhu. Doposud mohla společnost vydat pouze kmenové či prioritní akcie, toto omezení však padlo. Taxativní výčet všech druhů akcií je zrušen. Je tedy zcela věcí rozhodnutí společnosti, určit ve svých stanovách jaké druhy akcií vydá ( 276 a násl. ZOK). Pojetí akcie na majitele a její převoditelnost se mění v reakci na aktuální transparenční politiku. Zákon tak rovnou ukládá jejich zaknihování nebo imobilizaci ( 263 odst. 2 ZOK). Dále ZOK upouští od moţnosti zaloţení akciové společnosti sukcesivním způsobem (s veřejnou nabídkou akcií). Tím se úprava zjednodušuje. Zakladatelská smlouva se ruší a všechny zakladatelské dokumenty zákon soustředí do stanov. Společnost se tedy zakládá jedním krokem, a to přijetím stanov ( 250 odst. 1 ZOK) s tím, ţe mají zákonem vymezený obsah a musí být pořízeny ve formě veřejné listiny. Současná právní úprava zároveň připouští zaloţení akciové společnosti jednou fyzickou osobou. Minimální výše základního kapitálu musí být 2 000 000 Kč. Nově je moţno vyjádřit základní kapitál v eurech. Výše musí činit minimálně 80 000 EUR ( 246 odst. 2 ZOK). Základní kapitál je i nadále souhrn všech peněţitých a nepeněţitých vkladů. Další změna se týká rezervního fondu, který jiţ není povinný. V obecné rovině lze říci, ţe základní výčet práv a povinností akcionářů zůstává nezměněn. Nicméně určité změny lze vysledovat v právní úpravě hlasovacího práva. ZOK umoţňuje, aby stanovy v případě volby členů orgánů akciové společnosti připustily kumulativní hlasování, známé z anglického nebo práva některých amerických států. K zavedení kumulativního hlasování je potřebná změna stanov, které budou upravovat způsob výkonu hlasovacího práva. Zákon tak umoţňuje posílení pozice zejména minoritních akcionářů a dává jim vyšší vliv na sloţení statutárního nebo jiného orgánu. 9

I nadále zůstává zachováno postavení valné hromady coby vrcholného orgánu společnosti, a to bez ohledu na zvolený systém struktury řízení. ZOK přináší řadu změn dotýkajících se působnosti i průběhu valné hromady. Řadu bodů působnosti, které vyplývají z předchozí právní úpravy, je nutno zakotvit ve stanovách, jinak o ně valná hromada přijde např. rozhodování o změně stanov ( 421 odst. 2 písm. a) ZOK), jmenování a odvolání likvidátora ( 421 odst. 2 písm. k) ZOK). Oproti dosavadní úpravě stojí za pozornost moţnost, aby stanovy upravily jinou hranici usnášeníschopnosti valné hromady ( 412 odst. 1 ZOK), ale i jinou hodnotu hlasů potřebných k přijetí usnesení ( 415 ZOK). Připouští se kumulace funkcí ( 422 ZOK), coţ bylo v právní úpravě ObchZ zapovězeno. Neplatnosti usnesení valné hromady se bude moci přítomný akcionář dovolávat, jen podal-li proti němu na valné hromadě protest ( 424 ZOK). Tato povinná protestace můţe společnosti umoţnit snáze předvídat moţné ţaloby. Současná právní úprava přináší moţnost rozhodování per rollam společník můţe hlasovat písemně mimo jednání valné hromady, tedy bez nutné účasti na valné hromadě. Podmínkou je výslovné zakotvení této moţnosti ve stanovách. Postupy a podmínky rozhodování per rollam vymezuje 418-420 ZOK. Dalšími novinkami, které přináší nová právní úprava týkajících se především statutárního orgánu akciové společnosti, se práce zabývá v následujícím textu. 1.2 Obecně ke statutárnímu orgánu akciové společnosti Způsob jakým je akciová společnost organizována, úzce souvisí s postavením členů představenstva. Nová právní úprava na rozdíl od ObchZ umoţňuje akcionářům, zvolit si mezi dvěma základními modely vnitřní struktury organizace akciové společnosti. A to mezi dualistickým a monistickým systémem. Je tedy čistě na akcionářích pro jaký model vnitřní struktury se v okamţiku zaloţení společnosti rozhodnou. Toto rozhodnutí není povinné, neboť v případě pochybností ohledně výkladu stanov, se uplatní nevyvratitelná právní domněnka, ţe se jedná o systém dualistický. 1 1.2.1 Dualistický systém Současná právní úprava vychází z dosavadní úpravy a zachovává v hlavních rysech dualistický systém nezměněn. Podle ustanovení 396 ZOK zřizuje akciová společnost při dualistické organizační struktuře představenstvo jako výkonný orgán, které plní funkci 1 Ustanovení 396 odst. 3 ZOK 10

řídícího orgánu a zajišťuje kaţdodenní chod společnosti. Dále dozorčí radu, která působí jako kontrolní orgán, a jejím hlavním úkolem je dozorovat činnost představenstva. Představenstvo je statutární orgán, kterému přísluší obchodní vedení a zastupování společnosti navenek. Působnost představenstva zákon nevymezuje taxativním výčtem, pouze obecně stanoví 163 NObčZ, ţe statutárnímu orgánu náleží veškerá působnost, kterou zakladatelské právní jednání, zákon nebo rozhodnutí orgánu veřejné moci nesvěří jinému orgánu právnické osoby. 2 Na rozdíl od obchodního zákoníku nový občanský zákoník vychází z toho, ţe jednání člena představenstva není jednáním právnické osoby, člen představenstva je tedy pouze jejím zástupcem. Ustanovení 164 odst. 1, 2 NObčZ stanoví, ţe člen statutárního orgánu můţe zastupovat společnost ve všech záleţitostech. Pokud stanovy neobsahují odlišnou úpravu, působnost představenstva jako statutárního orgánu vykonává kaţdý člen samostatně. Z výše uvedeného plyne, ţe člen představenstva je zákonným zástupcem akciové společnosti. Působnost statutárního orgánu lze rozdělit na působnost vnitřní a působnost vůči třetím osobám. Je nutné odlišovat obchodní vedení společnosti od zastupování společnosti. Pojem obchodní vedení společnosti je často nesprávně vnímán jako působnost vůči třetím osobám. Tento pohled na problematiku obchodního vedení se jeví jako nesprávný. Pojem obchodní vedení společnosti charakterizoval Nejvyšší soud České republiky ve svém rozhodnutí ze dne 25. 08. 2004 sp. zn. 29 Odo 479/2003 tak, ţe obchodní vedení společnosti je zejména organizování a řízení její podnikatelské činnosti, včetně rozhodování o podnikatelských záměrech. Právní úkon, kterým se realizuje rozhodnutí o obchodním vedení společnosti, jež má více jednatelů, je jednáním jménem společnosti, k němuž je oprávněn každý z jednatelů samostatně, nestanoví-li společenská smlouva nebo stanovy jinak. 3 Současná právní úprava nepřebírá znění 194 odst. 4 ObchZ, podle kterého se představenstvo řídí zásadami a pokyny schválenými valnou hromadou. Tento bod působnosti je nutné přiznat valné hromadě ve stanovách, jinak o ni přijde. Toto řešení se mi nejeví příliš šťastné, neboť ve své podstatě je tak zpochybněno postavení statutárního orgánu jako výkonného orgánu valné hromady. Z toho důvodu se lze domnívat, ţe tato působnost měla být valné hromadě zachována ex lege. 4 Ustanovení 51 odst. 2 ZOK na rozdíl od ObchZ připouští zásahy do vedení pouze tehdy, poţádá-li člen představenstva valnou hromadu o udělení pokynu 2 Ustanovení 163 NObčZ 3 Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 08. 2004 sp. zn. 29 Odo 479/2003, dostupné na www.nsoud.cz 4 Ze zákona, podle zákona. 11

týkajícího se obchodního vedení. Nicméně současně se normuje, ţe takový postup nezbavuje člena představenstva jednat s péčí řádného hospodáře. Z výše uvedeného lze dovodit, ţe člen představenstva je povinen dodrţovat tuto péči jiţ při předkládání této ţádosti o udělení pokynu. Tedy jasně formulovat návrh, včetně kvalifikovaného odůvodnění, jak má valná hromada rozhodnout. Ve shodě s úpravou ObchZ současný zákon stanoví, ţe valná hromada volí a odvolává členy představenstva, pokud není ve stanovách určeno, ţe tak činí dozorčí rada. Členové představenstva mohou být voleni z řad akcionářů, ale i osob stojících mimo společnost. Coţ je logické, neboť pro výkon funkce je třeba určitých znalostí a schopností a v řadách akcionářů se nemusí najít vhodný člověk na výkon takové funkce. Kromě hmotněprávních předpokladů způsobilosti na výkon funkce člena představenstva je nutné přihlíţet k tomu, ţe jde o funkci odbornou a člen statutárního orgánu by měl splňovat jak kvalifikační předpoklady, tak i předpoklady etické. 5 Členem představenstva můţe být nově nejen fyzická osoba, ale také osoba právnická. V praxi je tato moţnost vyuţitelná např. u podnikatelských uskupení, kdy mateřská společnost můţe působit ve statutárních orgánech dceřiných společností. NObčZ však opouští koncepci dosavadní právní úpravy, kdy právnická osoba jednala přímo statutárním orgánem. Dle současné právní úpravy právnické osoby samy jednat nemohou, a proto je stanoveno, ţe ji musí zastupovat zástupce, kterým je fyzická osoba splňující podmínky zákona ( 152 odst. 2 NObčZ). Aby bylo zabráněno sníţení míry odpovědnosti a kvality výkonu funkce, zákon formuluje další podmínky výkonu funkce pro zástupce právnické osoby v 46 odst. 3 a 4 ZOK. Zásadní změnou je moţnost uvést počet členů ve stanovách niţší neţ tři ( 439 odst. 1 ZOK). Tuto změnu lze povaţovat za krok správným směrem. Umoţňuje nastavit počet členů představenstva individuálním potřebám společnosti. Zároveň můţe mít pozitivní vliv na sníţení nákladů na správu společnosti a zvýšení operativnosti orgánů. ZOK stanoví, ţe představenstvo nejen volí, ale nově i odvolává svého předsedu. Dle 439 odst. 3 ZOK je moţné určit libovolně dlouhé funkční období členů představenstva. Zajímavé je, ţe v případě rozporu mezi údajem o funkčním období ve stanovách a smlouvě o výkonu funkce, platí údaj ve smlouvě o výkonu funkce. 5 ČERNÁ, S. Obchodní právo. Vyd. 1. Praha: ASPI, 2006, 360 s. ISBN 80-735-7164-1. str. 233 12

Představenstvo rozhoduje většinou hlasů přítomných členů, pokud stanovy neurčí vyšší počet. Oproti úpravě ObchZ není rozhodující počet všech členů, ale pouze počet přítomných členů. Z druhé věty 440 odst. 1 ZOK plyne, ţe stanovy nemohou přiřknout jednotlivým členům představenstva vyšší počet hlasů. Ostatně ve své podstatě by to byl zásah do obchodního vedení. Kaţdý člen tak má i nadále 1 hlas. Vztahy mezi akciovou společností a členy představenstva jsou upraveny 59 ZOK, který stanoví, ţe práva a povinnosti mezi společností a členem statutárního orgánu se řídí úpravou o příkazu 6, která sjednocuje obchodněprávní mandátní smlouvu s občanskoprávní smlouvou příkazní. Pouţití těchto pravidel mohou společnost a člen představenstva vyloučit tím, ţe uzavřou smlouvu o výkonu funkce s komplexní úpravou vztahu. Současná právní úprava této smlouvy obsaţená v ZOK a NObčZ je oproti dřívější úpravě tohoto institutu v ObchZ podstatně podrobnější a v mnohém přísnější. Důraz je především kladen na transparentnost odměňování členů představenstva. Zákon v případě akciové společnosti i nadále poţaduje písemnou formu smlouvy o výkonu funkce a její schválení valnou hromadou, včetně všech případných změn takové smlouvy. Pokud valná hromada smlouvu neschválí, tak je neplatná. Při absenci takto uzavřené smlouvy, se výkon funkce řídí úpravou o příkazu dle NObčZ a členu představenstva náleţí odměna v obvyklé výši. ZOK komplexně neupravuje obsah smlouvy o výkonu funkce, je tedy na stranách jak jej dohodnou, 60 ZOK pouze stanoví podstatné náleţitosti týkající se odměňování, které má smlouva upravovat. Jedná se: a) o vymezení všech sloţek odměn, které náleţí nebo mohou náleţet členovi orgánu, včetně případného věcného plnění úhrad do systému penzijního pojištění nebo dalšího plnění, b) určení výše odměny nebo způsobu jejího výpočtu a její podoby, c) určení pravidel pro výplatu zvláštních odměn a podílu na zisku pro člena orgánu, pokud mohou být přiznány, d) údaje o výhodách nebo odměnách člena orgánu spočívajících v převodu účastnických cenných papírů nebo v umoţnění jejich nabytí členem orgánu a osobou jemu blízkou, má-li být odměna poskytnuta v této podobě. Lze předpokládat, ţe tento taxativní výčet můţe přispět k úbytku sporů týkajících se výše odměn a jejich vyplacení. Ustanovení 59 odst. 3 zakládá nevyvratitelnou domněnku bezplatného výkonu funkce jako důsledek toho, ţe sjednané odměňování smlouvou není v souladu se zákonnými poţadavky. Výjimkou z této úpravy budou ty případy, kdy smlouva o výkonu funkce je neplatná, 6 Ustanovení 2430 aţ 2444 NOZ 13

případně její ujednání o odměně nejsou platná, z důvodu vzniklých na straně společnosti (např. uzavře-li smlouvu člen představenstva, který není oprávněn zastupovat společnost samostatně, aniţ by byl k tomuto úkonu zmocněn podle 164 odst. 2 NObčZ). Naprosto klíčové je v tomto směru přechodné ustanovení 777 odst. 3 ZOK, které stanoví ţe ujednání smluv o výkonu funkce a o odměně se uzpůsobí tomuto zákonu do 6 měsíců ode dne nabytí jeho účinnosti, jinak platí, že je výkon funkce neplatný. 7 Ujednání stávajících smluv o výkonu funkce a odměně je nutné uvést do souladu s ZOK nejpozději do 30. června 2014. Obrázek č. 1: Dualistický systém řízení Valná hromada nejvyšší orgán společnosti Představenstvo orgán výkonný obchodní vedení a řízení společnosti Dozorčí rada orgán kontrolní úkolem je dozorovat činnost výkonného orgánu Zdroj: autor, vlastní zpracování 1.2.2 Monistický systém Jedná se o systém, kde je povinně vytvářen jeden orgán, který má výkonné členy, pověřené statutární činností (executive members) a členy pověřené kontrolou (non-executive members). 7 Ustanovení 777 odst. 3 ZOK 14

Česká struktura monistického systému, ve kterém se zřizuje správní rada a statutární ředitel, tak můţe vyvolávat otázku, zda se vůbec jedná o pravý monistický systém. Jeden ze základních problémů právní úpravy monistického systému je vymezení samotné působnosti orgánů vnitřního řízení. Častý odkaz na právní úpravu dualistického systému v 456 ZOK můţe způsobovat značné výkladové problémy. Stěţejním orgánem vnitřního řízení monistické struktury je správní rada. Úprava monistického systému v ZOK ji nesvěřuje právo zastupovat společnost navenek, tím se odchyluje od úpravy v zákoně o evropské společnosti, svěřuje jí však právo určovat základní zaměření obchodního vedení společnosti. Jelikoţ zákon nijak správní radu nedefinuje ani nevymezuje, je tento orgán chápán jako obdoba dozorčí rady, a proto se na postavení jeho členů pouţijí obdobně ustanovení o dozorčí radě (viz 456 odst. 2 ZOK). Dále se bude vycházet z vymezení působnosti správní rady (viz ustanovení 460, 463 odst. 1, 511 ZOK). Správní rada má v podmínkách české právní úpravy zčásti povahu kontrolního orgánu a zčásti působnost, která je u jiných právnických osob vyhrazena statutárnímu orgánu. Z 460 odst. 1 ZOK vyplývá, ţe správní radě přísluší působnost v oblasti obchodního vedení a současně je dle 460 odst. 2 ZOK orgánem s tzv. zbytkovou rozhodovací působností. 8 Má tedy kromě kontrolní působnosti téţ působnost, která je vyhrazena statutárnímu orgánu, přestoţe statutárním orgánem v souladu s 463 odst. 1 ZOK není. Co se týká volby členů správní rady, tak ze ZOK jasně vyplývá, ţe členy správní rady volí valná hromada. Značné pochybnosti můţe vyvolávat volba statutárního ředitele. Zde se objevuje rozporuplná úprava, neboť tuto kompetenci zákon přiznává dle 421 odst. 2 písm. e) ZOK valné hromadě, ale zároveň ustanovení 463 ZOK stanoví, ţe statutárního ředitele volí správní rada. Není tak zcela jasné jak správně zvolit statutárního ředitele, aby nebyla tato volba zpochybnitelná. Je zřejmé, ţe tento rozpor zákonných norem lze překlenout výkladem. Je moţné argumentovat, ţe ustanovení 463 odst. 1 ZOK si lze vyloţit jako speciální ustanovení, které má přednost před ustanoveními o působnosti valné hromady, která jsou obecná. Další moţnost např. nabízí zakotvení výslovné úpravy ve stanovách. Nicméně současnou nejasnou situaci je ţádoucí vyřešit především novelizací ZOK, která jednoznačně určí kdo má statutárního ředitele volit. 8 Z hlediska obecného pravidla tato působnost náleţí statutárnímu orgánu (viz 163 NObčZ). 15

Statutárním orgánem společnosti je statutární ředitel, který zastupuje společnost navenek a přísluší mu obchodní vedení. V monistické organizační struktuře je moţné u jedné fyzické osoby kumulovat působnost obou obligatorních orgánů. Statutární ředitel tak můţe současně zastávat funkci předsedy správní rady, avšak i přes to se na jeho postavení pouţijí analogicky ustanovení o představenstvu ( 456 odst. 1 ZOK). Je zřejmé, ţe s monistickým systémem je spojena celá řada problematických aspektů, lze tak předpokládat, ţe zejména v počátcích nebudou podnikatelé této právní formě příliš nakloněni, neboť z hlediska právní jistoty bude pro akcionáře poměrně riziková. Tento systém vnitřního řízení bude zajímavý spíše pro začínající podnikatele, kteří by mohli ocenit umoţnění existence jednoho korporačního orgánu a s tím spojené méně nákladné řízení takové společnosti. Naproti tomu koncentrace výkonné a kontrolní moci jen v jeden orgán můţe vést ke zneuţití. Monistický systém je bezpochyby personálně méně náročný, avšak jeho volbu bude nutné pečlivě zváţit, vzhledem k některým vnitřním rozporům a nedokonalostem zákona. Obrázek č. 2: Monistický systém řízení Valná hromada nejvyšší orgán Správní rada určuje základní zaměření obchodního vedení a dohlíţí na jeho řádný výkon Statutární ředitel statutární orgán oprávněný za společnost jednat Zdroj: autor, vlastní zpracování 16

2 Zásadní povinnosti členů představenstva 2.1 Povinnost péče řádného hospodáře Při výkonu funkce člena představenstva je vyţadováno vykonávat tuto funkci osobně, s odbornou péčí a v zájmu společnosti. Není tedy vyţadována pouze jen profesionalita při výkonu funkce, ale i pečlivost výkonu, s níţ úzce souvisí nutnost vyvarovat se zbytečného nebo neodpovědného riskování, a zároveň i přehnané úzkosti, a konečně i loajalita. Toto vše se dá shrnout pod pojem řádného hospodáře. Povinnost vykonávat svou působnost s péčí řádného hospodáře je tedy jedna ze základních a nejdůleţitějších povinností členů představenstva, kterou musí při výkonu funkce dodrţovat. ObchZ pojem řádného hospodáře blíţe nedefinoval, pouze stroze konstatoval, ţe členové představenstva jsou povinni vykonávat svou působnost s péčí řádného hospodáře. Bylo tedy zcela na judikatuře a právní vědě, aby tento pojem vymezila a dala mu konkrétní obsah. Jako konkrétní příklad z praxe, z kterého lze určit některé projevy péče řádného hospodáře lze uvést např., rozhodnutí Nejvyšší soudu České republiky ze dne 22. 03. 2006, sp. zn. 8 Tdo 222/2006, ve kterém posuzoval, zda došlo ke spáchání trestného činu zpronevěry ze strany člena představenstva. Podle odůvodnění Nejvyššího soudu České republiky je péče řádného hospodáře chování stejně odpovědné a svědomité, jako by povinný pečoval o svůj majetek, tj. aby tento majetek nebyl vědomě zmenšován nebo jinak ohrožován. 9 Česká teorie vysvětluje tento pojem následovně: pod pojmem péče řádného hospodáře si lze představit takovou péči s jakou by hospodář, který je vybaven potřebnými znalostmi a dovednostmi a chová se odpovědně a svědomitě, pečoval o svůj vlastní majetek. 10 Dále vymezuje péči řádného hospodáře např. jako vědomou rozhodovací činnost na podkladě dostatečných informací, konané v dobré víře ve prospěch společnosti bez preferovaných vlastních soukromých zájmů, opírajících se o racionální základy, vykonávané odborně, po všech stránkách profesionálně, při zachování povinné mlčenlivosti. 11 Obdobně definoval péči řádného hospodáře Nejvyšší soud České republiky v rozhodnutí sp. zn. 5 Tdo 1412/2007 ze dne 27. 08. 2008, podle kterého pojem péče řádného hospodáře lze chápat tak, že řádný hospodář činí právní úkony 9 Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 22. března 2006, sp. zn. 8 Tdo 222/2006 dostupný na www.nsoud.cz 10 ŠTENGLOVÁ, I. et al. Obchodní zákoník: Komentář. Praha: C. H. Beck, 2010. ISBN 978-80-7400-354-7. s. 719 11 DVOŘÁK, T. Akciová společnost a Evropská společnost. 2., aktualiz. vyd. Praha: ASPI, 2009, l, 886 s. Právnické osoby. ISBN 978-807-3574-307. 17

týkající se obchodní společnosti odpovědně a svědomitě a stejným způsobem rovněž pečuje o její majetek, jako kdyby šlo o jeho vlastní majetek. Takováto péče tedy nepochybně zahrnuje péči o majetek akciové společnosti nejen v tom smyslu, aby nevznikla škoda na majetku jeho úbytkem či znehodnocením, ale také, aby byl majetek společnosti zhodnocován a rozmnožován v maximální možné míře, jaká je momentálně dosažitelná. 12 Z rozhodnutí soudu lze dovodit, ţe péče řádného hospodáře je vnímána jako povinnost nejen opatrovat, ale také spravovat svěřený majetek. Kromě těchto zmíněných povinností se do jisté míry můţe od člena představenstva očekávat i určitá odvaha jít do rizika. I po rekodifikaci je povinnost statutárního orgánu jednat za společnost s péčí řádného hospodáře zachována. Na rozdíl od jiţ neúčinné úpravy, současná úprava obsah tohoto pojmu i vysvětluje. NObčZ jej konkretizuje jako povinnost jednat s nezbytnou loajalitou, s potřebnými znalostmi a pečlivostí. Péče řádného hospodáře v českém pojetí, tak obsahuje koncept duty of care 13, ale také i duty of loyalty 14. Péče řádného hospodáře je vymezena v ustanovení 159 odst. 1 NObčZ z něhoţ plyne, ţe kdo přijme funkci člena voleného orgánu, zavazuje se, že ji bude vykonávat s nezbytnou loajalitou i s potřebnými znalostmi a pečlivostí. Má se za to, že jedná nedbale ten, kdo není této péče řádného hospodáře schopen, ač to musel zjistit při přijetí funkce nebo při jejím výkonu, a nevyvodí z toho pro sebe důsledky. 15 Poněkud nejednoznačná druhá věta předmětného ustanovení, můţe na první pohled vypadat, ţe cílem tohoto ustanovení je doplnit další domněnku zavinění škůdce. Lze se domnívat, ţe obsah druhé věty je formulován jako vyvratitelná domněnka nedbalého jednání. Pakliţe člen orgánu není schopen péče řádného hospodáře, přestoţe tuto skutečnost musel zjistit, a nevyvodí z nastalé situace pro sebe důsledky, jedná nedbale. Domněnka formulovaná v tomto ustanovení, můţe být pro člena orgánu představenstva do jisté míry omezující. Zákon vychází z toho, ţe pokud člen zjistí, ţe při náleţité péči, nebude schopen plnit své povinnosti, bude reagovat tím, ţe odstoupí ze své funkce. Důvodová zpráva k tomuto říká, ţe porušením péče řádného hospodáře je mj. i situace, kdy určitá osoba přijme funkci člena orgánu nebo v ní setrvá, byť musí vědět, že na ní znalostmi nebo z jiných důvodů nestačí. 16 Velice inspirativní na tomto místě je citování 12 Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. března 2008, sp. zn. 5 Tdo 1412/2007 dostupné na www.nsoud.cz 13 Povinnost péče 14 Povinnost loajality 15 Ustanovení 159 odst. 1 NOZ 16 ELIÁŠ, K. Nový občanský zákoník s aktualizovanou důvodovou zprávou a rejstříkem. 1. vyd. Sagit, 2012. ISBN 978-80-7208-922-2. s. 162 18

prvorepublikových rozhodnutí týkajících se kvalifikačních předpokladů členů představenstva, podle kterých pokud někdo na sebe vezme funkci člena představenstva, nemůže se zbavit své odpovědnosti za nedostatky v účetnictví tím, že svými schopnostmi na výkon funkce nestačí. 17 Další rozhodnutí se týká dozorčí rady, ale je uplatnitelné i pro členy představenstva. Podle tohoto rozhodnutí již v tom je nedbalost, vezme-li někdo na sebe funkci dozorčí rady, ač ví, že ji nebude moci zastávat, neb na to svými znalostmi nestačí. 18 V dalším rozhodnutí soud konstatoval, ţe pokud daný funkcionář sezná, že na svoji funkci svými znalostmi nestačí, má rezignovat a nesetrvávat v dotčené funkci. 19 Je zřejmé, ţe tato rozhodnutí pravděpodobně poslouţila tvůrcům NObčZ jako inspirace. Za jednání v rozporu s 159 odst. 1 NObčZ lze povaţovat například jednání tzv. bílého koně, tedy převzetí funkce pouze na oko, bez předpokladu jejího skutečného řádného výkonu. Jak bylo uvedeno výše obecnou úpravu péče řádného hospodáře, která platí pro všechny právnické osoby, najdeme v NObčZ. Nicméně pro účely péče řádného hospodáře orgánů obchodních korporací je zajímavější speciální úprava, kterou ZOK rozvádí v ustanoveních 51 a 52 ZOK. Oproti úpravě ObchZ, ve které nebylo stanoveno, jaký přístup se uplatní při posuzování povinné péče, zakotvuje ustanovení 52 odst. 1 ZOK výslovně objektivní přístup při posuzování, zda člen orgánu jednal s péčí řádného hospodáře. Zákon tedy stanoví, ţe při posouzení, zda člen orgánu jednal s péčí řádného hospodáře, se vždy přihlédne k péči, kterou by v obdobné situaci vynaložila jiná rozumně pečlivá osoba, byla-li by v postavení člena obdobného orgánu obchodní korporace. 20 Jakýmsi měřítkem pro posuzování jednání člena statutárního orgánu se tedy nově stává chování imaginární rozumně pečlivé osoby. Z uvedeného vyplývá, ţe ve své podstatě je tak nastavena minimální úroveň péče, kterou musí kaţdý člen orgánu splňovat. Vzhledem k tomu, ţe do péče řádného hospodáře je zahrnuta i povinnost člena představenstva jednat vůči společnosti s nezbytnou loajalitou, lze dovodit, ţe pokud bude do funkce člena orgánu zvolena osoba s odbornými znalostmi např. ekonomie, práva, účetnictví, měla by při výkonu funkce tyto znalosti vyuţít. Jinými slovy nevyuţije-li 17 ŘEHÁČEK, O. Představenstvo akciové společnosti a postavení jeho členů. Vyd. 1. V Praze: C. H. Beck, c2010, xv, 184 s. Beckova edice právo a hospodářství. ISBN 978-80-7400-346-2. s. 105 citované podle Tr. rozh. (pořadatel F. Váţný) č. 4867 (z. r. 1933) 18 Tamtéţ citované podle Tr. rozh. (pořadatel F. Váţný) č. 5620 (z. r. 1935) 19 Tamtéţ citované podle Tr. rozh. (pořadatel F. Váţný) č. 6079 (z. r. 1937) 20 Ustanovení 52 odst. 1 ZOK 19

svých znalostí a odborností, můţe být její jednání posouzeno jako nenaplňující poţadavek jednání s péčí řádného hospodáře. Za pozitivní krok vpřed lze povaţovat skutečnost, ţe oproti ObchZ zákonodárce pojem péče řádného hospodáře v zákoníku, alespoň obecným způsobem, definuje, avšak zároveň neuzavírá. Tento pojmem tak zůstává neuzavřeným právním pojmem, naplnění obsahu tohoto institutu bude tak na judikatuře a právní vědě. Přestoţe současná právní úprava do zákona nepřebírá závěry, ke kterým judikatura dospěla, dá se předpokládat, ţe soudy budou i nadále z těchto judikátu vycházet při interpretaci nových zákonných ustanovení. 2.2 Povinnost loajality a mlčenlivosti V právním řádu doposud povinnost členů představenstva chovat se vůči společnosti loajálně nebyla výslovně stanovena. Tato povinnost byla deklarována judikaturou a literaturou, a to jako součást péče řádného hospodáře. Jedna z definic uvádí, ţe loajalita je stálý zřetel a důraz na zájmy společnosti a umění udržet jazyk za zuby tam, kde se to patří. 21 Povinnost loajality má smluvně-právní charakter: právní, protoţe jde o povinnost uloţenou zákonem, smluvní, protoţe osoba, která přijme funkci člena představenstva, se zavazuje, ţe si bude počínat v souladu s těmito povinnostmi. Tato zásada není samozřejmě neomezená a je limitovaná zákonnými mantinely, mezi které nepochybně patří zákaz zneuţívání práva a výkon funkce v souladu s poctivým obchodním stykem. Obecně by měl člen představenstva vţdy brát na zřetel blaho společnosti a jejích akcionářů a zároveň respektovat platné předpisy, neboť blaho společnosti a akcionářů není postaveno nad zákon. Z toho vyplývá i povinnost legality, tedy počínat si tak, aby nebyly porušovány platné právní předpisy. Je zakázané jednání contra legem 22 i v případě, ţe by prospěch pro společnost byl vyšší neţ případná sankce za porušení zákona. Jako příklad lze uvést situaci, která můţe reálně ve společnosti nastat. Společnost má nárazově velké mnoţství objednávek, přičemţ členové představenstva vědí, ţe jde jen o jednorázový efekt, zároveň vědí, ţe personální substrát (především zaměstnanci), nejsou schopni tyto objednávky ve výrobě splnit při dodrţování Zákoníku práce. Jelikoţ při kalkulaci členové představenstva zjistili, ţe smluvní pokuta a ztráta zákazníka by je vyšla mnohonásobně vyšší, tlačí zaměstnance, aby dělali přesčasy i nad rámec Zákoníku práce. Ačkoliv jsou si dobře vědomi sankcí, které jim za takové jednání hrozí, raději 21 ELIÁŠ, K., J. POKORNÁ a T. DVOŘÁK. Kurs obchodního práva: obchodní společnosti a družstva. 6. vyd. Praha: C. H. Beck, 2010, xxxv, 503 s. Právnické učebnice (C. H. Beck). ISBN 978-807-4000-485. s. 305 22 Protiprávní jednání, které je v rozporu s platnými zákony. 20