VošL Trutnov - PĚSTOVÁNÍ LESŮ Jiří Novák VÚLHM, v.v.i., VS Opočno novak@vulhmop.cz Ročník 3 Přednáška 1 A-PDF MERGER DEMO Program: 1.Tématický plán předmětu, požadavky ke zkoušce 2. Hospodaření v lesích pod vlivem imisí Úvod do problematiky, Působení imisí na lesní dřeviny Pásma ohrožení, stupně poškození
Tématický plán předmětu Zimní období HOSPODAŘENÍ V LESÍCH POD VLIVEM IMISÍ (18 hodin) Úvod do problematiky imisí, pásma ohrožení, stupně poškození 2 Působení imisí na lesní dřeviny 1 Obnova porostů pod vlivem imisí 3 Výchova porostů pod vlivem imisí 3 Porosty náhradních dřevin (PND) funkce 3 PND výchova 3 PND přeměny 3 ZAKLÁDÁNÍ A PÉČE O SMÍŠENÉ POROSTY (6 hodin) Současné trendy a praxe v zakládání smíšených porostů 2 Péče o mladé smíšené porosty 2 Péče o dospělé smíšené porosty 2 ZVYŠOVÁNÍ PRODUKČNÍCH MOŽNOSTÍ LESA (9 hodin) Kvantita, kvalita a bezpečnost produkce současných porostů 3 Opomíjené domácí a introdukované dřeviny 3 Trvale udržitelná produkce lesů 3 OZELEŇOVÁNÍ VEŘEJNÝCH PROSTRANSTVÍ (3 hodiny) Současná praxe ozeleňování 1 Technologie ozeleňování (výroba sad. materiálu, výsadba) 2 Praktická cvičení I (9 hodin) Pěstování lesa v imisních oblastech (exkurze) 3 Práce s horskými porosty (praktické ukázky) 3 Hospodaření v lesoparku, návrhy. příklady opatření (exkurze) 3
Požadavky ke zkoušce, zdroje informací Zkouška po ukončení zimního období bude mít písemnou a ústní část. Doporučená studijní literatura a užitečné odkazy: Bezecný, P. a kol.: Pěstování lesů. Zem. nakl. Brázda 1992, 376 s. Korpel, Š. a kol.: Pestovanie lesa. Príroda Bratislava 1991, 472 s. Lesnická odborná a vědecká periodika: Lesnická práce, Lesu Zdar, Journal of Forest Science, Zprávy lesnického výzkumu, Lesnický průvodce... Aktuální ČSN, zákony, vyhlášky
Seznam vyučujících: Ing. Jiří Novák, Ph.D. Ing. Dušan Kacálek, Ph.D. Ing. Jan Leugner Ing. Jiří Souček, Ph.D. novak@vulhmop.cz kacalek@vulhmop.cz leugner@vulhmop.cz soucek@vulhmop.cz VÚLHM, v.v.i., Výzkumná stanice Opočno Na Olivě 550, 517 73 Opočno http://www.vulhm.opocno.cz
Silvarium - lesnicko-dřevařský server http://www.silvarium.cz VÚLHM, v.v.i., Výzkumná stanice Opočno http://www.vulhm.cz, http://www.vulhm.opocno.cz ÚHÚL http://www.uhul.cz LDF MZLU v Brně - Ústav zakládání a pěstění lesů http://www.ldf.mendelu.cz/ http://195.178.75.154//projekty/pestovani/ucebnitext/ FLD ČZU v Praze Katedra pěstování lesů http://www.fld.czu.cz/cs/?r=3408 Lesy ČR http://www.lesycr.cz/cs/ Lesnická práce http://lesprace.silvarium.cz/ Lesu Zdar http://www.lesycr.cz/lesuzdar/ Lesnický průvodce http://www.vulhm.cz/?did=77&lang=cz Zprávy lesnického výzkumu http://www.vulhm.cz/?did=81&lang=cz Journal of Forest Science http://www.cazv.cz/static.asp?str=les_cz&ch=54&ids=764
Úvod do problematiky imisí
Úvod do problematiky imisí (upr. zdroj: http://referaty.superstudent.cz/chemie/imise-smog-kysele-deste-1068.html) Ve spodní části atmosféry, v troposféře, dochází neustále k řadě chemických procesů, kterých se účastní tzv. stopové plyny. Ačkoli jsou koncentrace těchto látek ve vzduchu velmi nízké, mají (samy nebo produkty jejich reakcí) značný vliv na živé organismy, se kterými se dostávají do styku. Většina stopových plynů v atmosféře pochází z přirozených zdrojů, u některých z nich se ale v tomto století ve značné míře podílejí na jejich produkci lidská činnost v průmyslu, dopravě a zemědělství (např. oxid dusný, oxid siřičitý, oxid uhelnatý, uhlovodíky a chlorované sloučeniny). Díky vysokému obsahu kyslíku v atmosféře jsou chemické reakce látek emitovaných do troposféry téměř výlučně oxidační. Iniciaci těchto dějů zprostředkuje sluneční záření. Konečnými produkty reakčních mechanismů bývají zpravidla kyseliny sírová, dusičná a chlorovodíková, oxid uhličitý, voda a v případě dostatečně vysoké koncentrace oxidu dusného ze spalovacích motorů také ozón (hlavní součást fotosmogu).
Výsledné produkty a jejich účinky na živé organismy a na majetek se nazývají imise a místo jejich působení je značně závislé na momentální povětrnostní situaci. Za normálního počasí teplý vzduch stoupá z ohnisek znečištění vzhůru a většina škodlivin je unášena vzdušnými proudy do té doby, než jako součást deště nebo sama zvolna klesne a uloží se na zemský povrch (zpravidla na horských hřebenech). V případě inverzního počasíjsouspodnívrstvyvzduchu chladnější než vrstvy vyšší a nedochází proto k žádnému promíchávání a koncentrace škodlivých látek a produktů jejich reakcí v místě jejich původu stále narůstá. Okyselení půdy a vodních toků se projevuje v oblastech, kde je nedostatek vápníku, kterýbyrozpuštěné kyseliny neutralizoval. Nejvíce škod ovšem působí imise oxidu siřičitého, které způsobují škody na lesních porostech. Od poloviny sedmdesátých let příčiny a rozsah škod přesáhly daleko za přirozenou úroveň a začalo velkoplošné umírání lesů, především ve Střední Evropě a v Severní Americe. Tato novodobá poškození lesa se vyznačují kontinentálním rozsahem (nejsou omezena regionálně), rychlým šířením, postižením všech hlavních druhů dřevin a dlouhodobým přetrváváním.
V současné době je ve Střední Evropě do různého stupně poškozena více než polovina lesních porostů, v posledních letech se přitom projevuje lehké zlepšení u jehličnatých stromů a stav se všeobecně zhoršuje u stromů listnatých. Příčiny lesních škod jsou různorodé a často se v účincích vzájemně posilují (tzn. že vliv při současném působení je silnější než součet jednotlivých vlivů - tato vlastnost se nazývá synergismus). Jednotlivé faktory lze rozřadit do několika skupin: a) účinek antropogenních emisí škodlivin do ovzduší. Listy a jehličí zachytávají z atmosféry částečky prachu a molekuly škodlivin, především oxidu siřičitého, oxidů dusíku a ozónu. Slouží tak vlastně jako filtry škodlivých látek, při dlouhodobém působení vyšších koncentrací škodlivin ovšem v listech dochází k porušování buněčných membrán, odumírání buněk a tkání a k poruchám mechanismu průduchů a dýchání. b) okyselení lesní půdy. Vápenaté a hořečnaté ionty, nezbytné k růstu stromů, se při nízkém ph nadměrně uvolňují a následně vymývají z půdy. Jejich místo zastupují ionty hlinité, které jsou pro rostliny (zvláště pro jemný kořenový systém) jedovaté.
c) klimatické příčiny. Suchá léta, mrazivé zimy a silný vítr poškozují zdravotní stav stromů. Les se z těchto poškození zpravidla rychle zotaví, pokud ovšem nebyl už předtím oslaben působením plynných škodlivin nebo kyselým deštěm - klimatické škody pak působí synergicky a mohou být rozsáhlé a trvalé. d) nákazy a hmyz. Působí podobně jako klimatické škody, tedy synergicky s poškozením z imisí. Většina škodlivin se do ovzduší uvolňuje při spalování fosilních paliv. Kouřové plyny obvykle obsahují kromě dusíku, oxidu uhličitého a vodní páry také proměnlivá množství oxidů síry, dusíku, oxid uhelnatý, uhlovodíky, chlorovodík a pevné podíly, tzv. popílek (který se skládá z oxidů hliníku, křemíku, vápníku, železa, sodíku atd.). Všechny tyto škodliviny lze ze spalin do jisté míry odstranit, za tímto účelem byla vyvinuta řada různých technologických procesů.
Zdroj: Zpravodaj ochrany lesa. Supplementum, 2005, VÚLHM
Zdroj: Zpravodaj ochrany lesa. Supplementum, 2005, VÚLHM
Zdroj: Zpravodaj ochrany lesa. Supplementum, 2005, VÚLHM S dlouhodobou imisní zátěží souvisí tzv. karenční jevy, vyvolané deficiencí živin nebo i stopových prvků. Tento problém, často kombinovaný s nepříznivými povětrnostními vlivy, postihuje především smrkové porosty a označuje se běžně jako žloutnutí. Projevuje se diskolorací a předčasným opadem jehličí, což často vede k celkové vysoké defoliaci. Touto formou poškození nejvíce trpí smrkové porosty na chudých kyselých stanovištích.
Zdroj: ČHMÚ
Zdroj: ČHMÚ
Zdroj: ČHMÚ
Zdroj: ČHMÚ
Souhrn - Imisní zátěž Pod vlivem imisí jsou v současnosti všechny lesy v ČR Imisemi poškozeno 60 % výměry smrkových a borových porostů. V posledním desetiletí došlo k výrazné změně imisní situace spočívající v:! poklesu emise hlavní znečišťující látky - SO 2! přetrvávání vysoké zátěže dalších polutantů, především depozice N Očekávaná regenerace většiny lesních ekosystémů je jen velmi pozvolná především v důsledku narušeného půdního prostředí a je velmi pravděpodobné, že problémy se zdravotním stavem lesních porostů budou pokračovat.
Působení imisí na lesní dřeviny Zdroj: www.uhul.cz/zelenazprava/2004/5.php
Kyselé látky Mezi antropogenními imisemi v ovzduší převažují kyselé sloučeniny SO 2 a NO x. Kyselinotvorné imise v rostlinách vyvolávají změny v koloběhu živin a vody. K poškození rostlin dochází jednak přímo ovlivněním asimilačních orgánů (jehlic a listů), kdy vznikají různá nekrotická poškození, ale i nepřímo přes půdní prostředí. Odhaduje se, že až 70 % kyselých depozic vstupuje do půdy, kterou ochuzují vyplavováním živin. Zejména pak hořčík a draslík jsou přemísťovány do spodních půdních horizontů, kde jsou již pro kořeny dřevin nedostupné. Mladé smrkové porosty vystavené imisím proto trpí žloutnutím jehličí, které neobsahuje dostatečné množství hořčíku. V silně kyselých půdách se zároveň uvolňuje hydroxid hlinitý, který je toxický pro kořeny, mykorhizní houby a mnohé další půdní mikroorganismy. Tyto půdní změny vyvolávají úbytek jemných kořenů a zhoršení jejich celkové funkčnosti, což ztěžuje příjem vody a živin, kterých je v půdách horských poloh (kde nejčastěji imise působí) většinou nedostatek. Narušení kořenového systému také výrazně ovlivňuje statickou stabilitu stromů. Upr. podle Špulák (2005) - http://krkonose.krnap.cz/index.php?option=com_content&task=view&id=7377&itemid=3
Dusík Negativně na zdravotní stav lesních porostů působí také zvýšené ukládání dusíku, který je základním stavebním prvkem bílkovin, a proto ovlivňuje tvorbu biomasy. Tato depozice může mít v příznivých teplotních a srážkových podmínkách pozitivní vliv na stav porostů. Působením sucha a nízkých teplot však dochází k výrazným stresům. V konečném důsledku pak letorosty dřevin dostatečně nevyzrávají a mají menší podíl pozdního dřeva. Takovéto porosty (zejména pak smrkové) jsou podstatně méně ekologicky i staticky stabilní (trpí mrazem, zimním vysycháním, zlomy atd.). Ozon V posledních letech, na rozdíl od ostatních imisních složek, vykazuje silně zvýšené hodnoty ozon (hodinové koncentrace nad 80 µg.m -3 vzduchu), a to převážně po celé vegetační období. Hodinová maxima dosahují až 200 µg.m -3. Při nich již dochází k silnému akutnímu poškození asimilačního aparátu. Při spolupůsobení fyziologického sucha mohou poškozovat listy a jehličí jižkoncentrace nad 65 µg.m -3. Charakteristické příznaky poškození ozonem listové chlorózy Upr. podle Špulák (2005) - http://krkonose.krnap.cz/index.php?option=com_content&task=view&id=7377&itemid=3
Pásma ohrožení, stupně poškození
Pásma ohrožení lesů pod vlivem imisí podle Vyhl. Mze č. 78/1996 Pásmo ohrožení je území s obdobnou dynamikou zhoršování zdravotního stavu lesních porostů charakterizované stupněm poškození těchto porostů imisemi. Stupeň poškození lesního porostu je určen podílem středně a silně poškozených stromů z celkového počtu stromů v lesním porostu. Stupeň poškození jednoho stromu (smrk) Stupeň poškození jednoho stromu 0 1 2 3 4 5 Popis poškození Nepoškozený strom Slabě poškozený strom Středně poškozený strom Silně poškozený strom Odumírající strom Odumřelý strom Defoliace koruny 0 1 25 26 50 51 75 76 100 100
Stupeň poškození porostu 0 0/I I II III a III b IV Stupeň poškození porostu (smrk) Popis poškození Nepoškozený porost Porost s prvními symptomy poškození Slabě poškozený porost Středně poškozený porost Silně poškozený porost Velmi silně poškozený porost Odumírající nebo odumřelý porost Stupeň poškození jednoho stromu 0 100 99 1 20 2 a větší Maximální podíl z celkového počtu stromů vporostu v % 32 * 84 * 0 0 3 a větší 5 * 30 * 50 70 100 * pro zařazení do stupně poškození postačí dosaženíjednézuvedených hodnot
Podle dynamiky zhoršování zdravotního stavu se lesy zařazují do těchto pásem ohrožení:! do pásma ohrožení A se zařadí lesní pozemky s porosty s výrazným imisním zatížením, kde poškození dospělého smrkového porostu se zvýší průměrně o 1 stupeň během 5 let,! do pásma ohrožení B se zařadí lesní pozemky s porosty s výrazným imisním zatížením vpříznivějších podmínkách, kde poškození dospělého smrkového porostu se zvýší průměrně o1stupeň během 6 až 10 let,! do pásma ohrožení C se zařadí lesní pozemky s porosty s imisním zatížením, kde poškození dospělého smrkového porostu se zvýší průměrně o 1 stupeň během 11 až 15 let,! do pásma ohrožení D se zařadí lesní pozemky s porosty s nižším imisním zatížením, kde poškození dospělého smrkového porostu se zvýší průměrně o 1 stupeň během 16 až 20 let. Do tohoto pásma se zahrnují i takové lesní pozemky s porosty, kde je vliv imisí patrný, ale dynamiku zhoršování zdravotního stavu lesních porostů zatím nelze přesně definovat.
V oblastech, kde se v okruhu 2 km smrkové porosty nevyskytují, se tyto lesy zařazují do pásem ohrožení podle rychlosti rozpadu dospělých (porost po ukončení výchovy) borových porostů nebo listnatých porostů, přičemž:!do pásma ohrožení A se zařadí lesní pozemky s porosty, kde v dospělých borových nebo listnatých porostech ročně odumře více než 20 % původního počtu stromů,!do pásma ohrožení B se zařadí lesní pozemky s porosty, kde v dospělých borových porostech ročně odumře 10 až 20 % původního počtu stromů; v dospělých listnatých porostech ročně odumře 5 až 20 % původního počtu stromů,!do pásma ohrožení C se zařadí lesní pozemky s porosty, kde v dospělých borových porostech ročně odumře 2 až 10 % původního počtu stromů; v dospělých listnatých porostech ročně odumře 2 až 5 % stromů,!do pásma ohrožení D se zařadí lesní pozemky s porosty, kde v dospělých borových nebo listnatých porostech ročně odumře do 2 % původního počtu stromů.
VošL Trutnov PĚSTOVÁNÍ LESŮ Jiří Novák VÚLHM, v.v.i., VS Opočno novak@vulhmop.cz Ročník 3 Přednáška 2 Program: Výchova lesních porostů pod vlivem imisí
Obsah přednášky 1. Principy výchovy porostů pod vlivem imisí! Princip individuálního výběru,! Princip zlepšení růstových podmínek! Princip vzájemného krytí 2. Tvorba modelu výchovy 3. Popis modelů výchovy pro smrk pod vlivem imisí 4. Zásady výchovy porostů náhradních dřevin 5. Rekapitulace
Principy výchovy smrkových porostů pod vlivem imisí Výchova smrkových porostů pod vlivem imisí se zakládá na třech hlavních principech: " individuálního výběru tolerantnějších stromů (Ranft 1968), " zlepšení růstových podmínek a snížené kompetice pro ponechané tolerantnější stromy (Tesař 1976, Chroust 1978, 1991, Becker 1989), " vzájemného krytí (Slodičák 1990, Chroust 1991, Balcar 2000). Princip individuálního výběru využívá poznatků o individuální toleranci stromů, která se projevuje tím, že poškození v porostu není na všech stromech stejnoměrné. Část jedinců je zpravidla poškozena silně a část relativně méně poškozených stromů může i ve značně poškozeném porostu po určitou dobu přežívat. Je-li porost založen s dostatečnou hustotou (4-5 tis. sazenic na 1 ha), zbývá i po postupném odstranění jedné poloviny až tří čtvrtin jedinců stále ještě dostatečný počet relativně nejtolerantnějších stromů pro vytvoření porostu.
V lesnické praxi se vylišily dva základní přístupy výběru: "Výběr negativní, při kterém se odstraňuje zpravidla růstově zaostávající a méně kvalitní, popřípadě hospodářsky nežádoucí porostní složka. Většinou se jedná o zásahy podúrovňové, v mladých porostech zejména listnatých a smíšených může být negativní výběr prováděn také v úrovni. "Výběr pozitivní, při kterém je uvolňována a podporována nejvhodnější porostní složka, zpravidla cílové nebo elitní stromy odstraněním stromů, které jim v růstu překážejí.
Princip zlepšení růstových podmínek, tj. efekt úpravy porostního prostředí (ekologický princip) spočívá ve změně růstových podmínek po výchovných zásazích. Odstraněním části stromů se sníží konkurence v korunové části i rhizosféře a do porostu se dostává větší množství srážek. Větší přísun slunečního záření spolu s vyšší nabídkou vláhy příznivě působí na lesní půdu a zlepšují funkční účinky celého lesního ekosystému. Princip vzájemného krytí se zakládá na poznatku, že stromy v porostu, které si vzájemně konkurují, si současně poskytují ekologický kryt a ochranu proti přímému působení imisí. Experimentálně byly tyto poznatky doloženy v Orlických horách, kde se po silném výchovném zásahu v 18leté smrkové mlazině v pásmu ohrožení imisemi B zvýšil přísun imisí ke korunám v průměru o 20 %. Podobné výsledky byly získány i ve starších (ca 25letých) smrkových porostech v pásmu ohrožení imisemi C, ve kterých byl navíc zjištěn vyšší obsah síry v asimilačních orgánech intenzivněji probíraných porostů (Chroust 1991).
Princip vzájemného krytí je ve zdánlivém protikladu s ekologickým principem, protože proředění porostu a uvolnění korun je spojeno s rizikem většího průniku škodlivin do porostu a tudíž snížením efektu vzájemného krytí. Zvýšené imisní zatížení po rozvolnění zápoje v mladém věku, kdy jsou lesní dřeviny velmi vitální, však většinou nepůsobí výrazné škody ani růstové deprese. Potvrzují to výsledky řady experimentů s výchovou smrkových porostů pod vlivem imisí v pásmech ohrožení C, B i A, v 5., 6. i 7. lesním vegetačním stupni, ve kterých byl shodně zjištěn příznivý vliv silných výchovných zásahů vmladém věku na přírůst i zdravotní stav porostů. Tyto experimenty ukázaly, že vzhledem k rychlému růstu mlazin cílových dřevin i porostů náhradních dřevin se průnik imisí snižuje až do zapojení korun. Vpozdějším věku, kdy již vitalita stromů klesá, je další porušování zápoje riskantní a je opět potřebné snižující se vitalitu stromů vyrovnávat efektem vzájemného krytí.
Cílem výchovy smrkových porostů pod vlivem imisí je především prodloužení životnosti stromů hlavního porostu, a tím i životnosti celých porostů. Výchova je založena na jednom velmi silném výchovném zásahu ve fázi mlazin, při horní porostní výšce 5 m. Při tomto zásahu se nejprve negativním výběrem odstraní silně poškozené stromy ze všech stromových úrovní, včetně stromů předrůstavých (za silně poškozené se považují jedinci se ztrátou olistění 40 % a více). Potom se z porostu odstraní také stromy středně poškozené (ztráta olistění 20-30 %) z podúrovně, resp. z úrovně a zásah se dokončí tradičním podúrovňovým způsobem na doporučovanou hustotu.
Velmi silnévýchovnézásahylze provést ve všech pásmech ohrožení za předpokladu, že poškození porostu nepřekročilo II. stupeň, případně zůstane-li po vyznačení zásahu v porostu požadovaný počet úrovňových a předrůstavých stromů s olistěním 70 % a více. Plné dlouhodobější uvolnění relativně tolerantnějších jedinců v maximální míře stimuluje jejich tloušťkový přírůst, a tím se zvyšuje také odolnost porostu vůči škodám sněhem (většina smrkových porostů pod vlivem imisí je současně rovněž ohrožována sněhem). Další výchovné zásahy jsou slabší, odstraňují se při nich zejména stromy podúrovňové se ztrátou olistění 20-30 % a více a také stromy úrovňové v případě, že jejich ztráta olistění přesáhla 40 %. V silněji poškozovaných porostech nabývají zásahy charakteru zdravotního výběru, tj. negativního výběru zaměřeného na odstranění silně odlistěných (ztráta olistění 60 % a více) a jinak poškozených stromů, popř. stromů odumřelých.
Porostní výchova se v imisních oblastech diferencuje podle: pásem ohrožení, stupňů poškození, stanovištních podmínek. Věk porostů byl nahrazen horníporostnívýškou, která lépe vystihuje současné růstové trendy smrkových porostů a umožňuje lépe načasovat zejména nejdůležitější první výchovný zásah. Předpokladem kvalitního provedení výchovných zásahů je včasné řádné rozčlenění porostů na pracovní pole s cílem vytvořit podmínky pro kvalifikovaný výběr nejtolerantnějších jedinců a pro následnou kontrolu. Ve všech pásmech ohrožení imisemi je nutné věnovat zvláštní péči přimíšeným tolerantnějším dřevinám, které je třeba uvolňovat (např. bříza, jeřáb, jíva aj.). V porostních okrajích je intenzita zásahů menší než uvnitř porostu aby byl co nejméně narušen porostní plášť tvořící bariéru proti přímému pronikání imisí do porostu.
Modely výchovy Pojem model výchovy vsoučasném pojetí začal být používán a uplatňován v Německu a v Rakousku koncem šedesátých a začátkem sedmdesátých let minulého století. (Abetz 1969, Johann, Pollanschütz 1974, 1980, 1981, aj.) Prakticky souběžně zavedl tento termín do lesnické praxe v českých zemích Chroust (1973, 1976). V souhrnné podobě byly u nás modely výchovy poprvé publikovány v periodiku VÚLHM - v Lesnickém průvodci (Pařez, Chroust 1988). Bezprostředně poté byla vydána známá a lesnickou praxí používaná monografie Provozní systémy v lesním plánování (Plíva, Žlábek 1989). Vsoučasné době jsou původní modely výchovy upřesňovány a precizovány na základě vyhodnocení dlouhodobých probírkových ploch VÚLHM. Na základě nových poznatků byly v roce 2000 zveřejněny modely výchovy pro hlavní porostní typy (včetně porostů náhradních dřevin) v imisních oblastech diferencované podle pásem ohrožení na webových stránkách VÚLHM VS Opočno (www.vulhm.opocno.cz)
Model porostní výchovy lze charakterizovat jako ucelený výchovný program, jako soustavu instrukcí pro uskutečnění výchovných sečí od prvého výchovného zásahu až do ukončení výchovy. Bývá vyjádřen v tabulkové, resp. grafické podobě. Každý model výchovy obsahuje: "celkový počet zásahů, "určuje začátek výchovy, "intenzitu zásahů, "způsob výběru, "délku pěstebního intervalu. Modely porostní výchovy jsou vypracovány pro všechny hlavní hospodářské dřeviny. Dále jsou diferencovány podle CHS a s ohledem na ohroženost porostů a výchovné cíle.
Modely výchovy pro smrkové porosty
N. 1 ha -1 4000 3500 3000 2500 2000 1500 CHS 45, 55 1000 500 CHS 57, 39, 59, (79) 0 0 5 10 15 20 25 30 35 4000 3500 3000 2500 2000 1500 1000 N. 1 ha -1 500 bon. 7(22) bon. 7(22) CHS 43, 53 CHS 73 bon. +1(36) h (m) o bon. +1(36) 0 0 5 10 15 20 25 30 35 h (m) o Výchovné programy pro smrkové porosty v pásmu ohrožení imisemi D diferencované podle ohrožení abiotickými škodlivými činiteli s údaji o počtu stromů z růstových tabulek Černý, Pařez, Malík (1996) pro 1. a 7. bonitu.
5000 4500 4000 3500 3000 2500 2000 1500 1000 500 0 N. 1 ha -1 5000 4500 4000 3500 3000 2500 2000 1500 1000 500 0 bon. 7(22) CHS 55, 57, 59, (45) CHS 51, 53,(43) bon. +1(36) 0 5 10 15 20 25 30 35 N. 1 ha -1 CHS 71, 73 CHS 75, 77, 79 bon. 7(22) h (m) o bon. +1(36) 0 5 10 15 20 25 30 35 h (m) o Výchovné programy pro smrkové porosty v pásmu ohrožení imisemi C diferencované podle hospodářských souborů s údaji o počtu stromů z růstových tabulek Černý, Pařez, Malík (1996) pro 1. a 7. bonitu.
5000 4500 4000 3500 3000 2500 2000 1500 1000 500 0 5000 4500 4000 3500 3000 2500 2000 1500 1000 500 0 N. 1 ha -1 CHS 55, 57, 59 CHS 51, 53 0 5 10 15 20 25 30 35 N. 1 ha -1 bon. 7(22) CHS 75, 77, 79 CHS 71, 73 bon. 7(22) bon. +1(36) bon. +1(36) h (m) o 0 5 10 15 20 25 30 35 h (m) o Výchovné programy pro smrkové porosty v pásmu ohrožení imisemi B diferencované podle hospodářských souborů s údaji o počtu stromů z růstových tabulek Černý, Pařez, Malík (1996) pro 1. a 7. bonitu.
5000 4500 4000 3500 3000 2500 2000 1500 1000 500 0 5000 4500 4000 3500 3000 2500 2000 1500 1000 500 0 N. 1 ha -1 CHS 55, 57, 59, (45) CHS 51, 53, (43) 0 5 10 15 20 25 30 35 N. 1 ha -1 bon. 7(22) CHS 75, 77, 79 CHS 71, 73 bon. 7(22) bon. +1(36) bon. +1(36) h (m) o 0 5 10 15 20 25 30 35 h (m) o Výchovné programy pro smrkové porosty v pásmu ohrožení imisemi A diferencované podle hospodářských souborů s údaji o počtu stromů z růstových tabulek Černý, Pařez, Malík (1996) pro 1. a 7. bonitu.
Výchovné programy pro smrkové porosty v pásmech ohrožení imisemi Pásmo ohrožení imisemi C B A LVS 3. 6. 7. 8. 3. 6. 7. 8. 6. 7. 8. h 100 (m)* SLT 3I, 3K, 4A, 5A, 4K, 5K, 5N, 6K, 6N, 6Y 3S, 4S, 5S, 6S, 3O, 5O, 6G, 6R 7K, 7N, 8K, 8Z 7S, 7O, 7P, 7V, 7G, 7T, 8G, 7R, 8R 4A, 5A, 6A, 5K, 5N, 6K, 6N, 5Y, 6Y 3S, 4S, 5S, 6S, 3O, 5O, 6V, 6G, 6R 7K, 7N, 8K, 8N, 7Y, 7Z, 8Y, 8Z 7S, 7O, 7P, 8S, 8V, 7G, 8G, 8T, 7R, 8R 6K, 6N, 6Y 6S 7K, 7N, 8K, 8N, 7Y, 8Z 8V, 8G, 8T, 7R, 8R, 7S, 8S Modelový počet jedinců na 1 ha 5 Po zásahu 1800 1500 2200 1700 2000 1800 2500 1900 2200 1800 2700 2100 10 Po zásahu 1000 1900 1200 2200 1400 2300 12,5 Po zásahu 1200 1200 1400 1600 1800 1700 15 Po zásahu 1000 17,5 Po zásahu 700 1500 1100 20 Po zásahu 900 1200 900
Závěr Předložené modely výchovy byly sestaveny s přihlédnutím m k empirických zkušenostem celých generací lesníků,, zejména však v byly konkretizovány ny na základě exaktních poznatků z dlouhodobě sledovaných experimentáln lních porostů. Nejedná se přitom p o uzavřený proces, jednotlivé modely jsou a budou dále d upřes esňovány tak, jak bude stoupat úroveň našeho poznání. Komplexní poznatky o všech v modelech výchovy diferencovaných podle dřevin d a stanovištn tních podmínek lze získat z na webových stránk nkách VÚLHM V VS Opočno (www. vulhm.opocno.cz). Modely určuj ují zejména hlavní trend, základnz kladní pravidla postupů výchovy, které je třeba t v jednotlivých případech padech přizpůsobit nejen specifikům m stanovištn tních podmínek, ale i konkrétn tním m porostním m poměrům m a dané antropické zátěži.
Zásady výchovy PND
Výchovu porostů náhradních dřevin je nutné diferencovat podle jejich funkčnosti a hospodářského cíle. Z hlediska plnění funkcí byly PND rozděleny do čtyř kategorií (Slodičák 1999):!Porosty geneticky kvalitní, které plní funkce ekologické i produkční, popř. u kterých je předpoklad splnění těchto funkcí v budoucnosti.!porosty zpravidla geneticky nekvalitní, které plní funkce ekologické, avšak neplní a není předpoklad plnění funkce produkční.!porosty, které neplní funkce ekologické ani produkční a u kterých není předpoklad jejich plnění v budoucnosti.!porosty náhradních dřevin, které nemají opodstatnění (menší porostní části v příznivějších imisně ekologických poměrech).
Výchova porostů SMP Výchova porostů SMP se zakládá na poznatku, že se jedná o slunnou dřevinu, která nesnáší zastínění. Při výchozí hustotě ca 2,5 tisíc sazenic na jeden hektar jsou porosty při horní porostní výšce 5 m (věk 15-20 let) již značně diferencovány (výčetní tloušťka se pohybuje od 2 do 15 cm). Přes nízkou kvalitu porostů (vrškové zlomy a vývraty, časté je poškození mrazem, poruchy výživy provázené žloutnutím asimilačního aparátu) zakrytí porostní plochy korunovými projekcemi přesahuje 90 %, a proto lze v takových porostech zahájit výchovu a přeměny.
SMP jako náhradní dřevina má nízkou hospodářskou hodnotu arelativně omezené další funkční účinky (zejména vliv na lesní půdu) Svýchovou apřeměnami je potřebné začít v době, kdy porosty dosáhnou maximální očekávané funkční účinnosti spočívající především ve vytvoření příznivějšího mikroklimatu pro vnášení cennějších cílových dřevin. Optimální doba pro zahájení výchovy -v době zapojování porostů, tj., na většině stanovišť, vprůběhu druhého věkového stupně.
" Výchovné zásahy jsou selektivní, podúrovňové s negativním výběrem. " V nesmíšených porostech SMP v příznivějších růstových poměrech lze využít i schematického výběru v řadách. " Vzniklé mezery se doplňují cílovými dřevinami odpovídajícími stanovišti. " Při zásazích se podporují přimíšené cílové dřeviny (SMZ, BK, MD). " Další výchovné zásahy se opakují v souladu s potřebami přeměn.
Výchova BR porostů Výchovu březových porostů je nutné zahájit nejpozději ve fázi, kdy dosahují maximálního ekologického účinku, tj. v době zapojování porostů. Kladný efekt výchovy lze očekávat pouze ve fázi progrese, která je charakterizovaná nárůstem biomasy porostu. Později, kdy se porost dostane do fáze regrese a postupně se rozpadá (nárůst biomasy je menší, než její odpad), lze výchovné zásahy doporučit pouze jako součást přeměn (v porostech, kde je při obnově reálné použití cílových dřevin) nebo jako součást rekonstrukcí (v porostech, kde se předpokládá dlouhodobější existence PND).
Obecně lze v březových porostech a v porostech, kde bříza převládá, doporučit úrovňové zásahy s pozitivním výběrem. Existují pro to přinejmenším dva velmi dobré důvody:!úrovňové zásahy s pozitivním výběrem minimálně narušují zápoj porostu a tím vytvářejí příznivější růstové poměry pro postupnou obnovu cílovými, hospodářsky i ekologicky vhodnějšími dřevinami, což je hlavním cílem PND.!Oproti celoplošným podúrovňovým zásahům snegativním výběrem jsou úrovňové zásahy méně pracné a finančně méně nákladné.
Vbřezových porostech první kategorie, tj. v porostech geneticky kvalitních, které plní funkce ekologické i produkční, popř. u kterých je předpoklad splnění obou funkcí v budoucnosti, je možné v méně exponovaných polohách v závislosti na hospodářském cíli použít také podúrovňové zásahy s negativním výběrem. (Předpokládá se využití produkční funkce a zvýšené náklady na výchovu budou ekonomicky zdůvodnitelné). Lze ho využít také vbřezových porostech kategorie 4, tj. v porostech v příznivějších imisně ekologických poměrech, kde PND nemají opodstatnění Vbřezových porostech kategorie 2, tj. porostech geneticky nekvalitních, avšak s dostatečnou hustotou stromů, jsou nejvhodnější úrovňové zásahy s pozitivním výběrem. Tento způsob výchovy nejméně narušuje ekologické funkce (vytváření porostního klimatu, akumulace živin v ekosystému, koloběh živin atd.). Produkční funkce se v těchto porostech neuvažuje. Vbřezových porostech kategorie 3, které neplní funkce ekologické ani produkční a u kterých není předpoklad jejich plnění v budoucnosti, se porostní výchova nepředpokládá. Další prořeďování takových porostů či jejich částí by jen dále zhoršilo jejich zbytkové funkční efekty. Tyto PND, mají-li své opodstatnění, je potřebné rekonstruovat s využitím krycího efektu jednotlivých stromů a skupin.
Výchova MD porostů Modřínové porosty lze považovat v 6. LVS za cílové a v 7. LVS za přechod mezi porosty náhradními a cílovými. Nejsou navrhovány do přeměn a rekonstrukcí, proto je třeba jim věnovat náležitou pěstební péči. Modřín potřebuje světlo a vzduch, proto výchova musí být včasná, intenzivní a provedená v hlavní úrovni. V geneticky nekvalitních porostech je při včasném prvním zásahu vhodné uplatnit negativní výběr v úrovni. Pozdější zásahy se provádějí pozitivním výběrem. Protože modřín nedostatečně kryje půdu, je žádoucí držet dřeviny, které by vytvořily bohatou spodní etáž, popřípadě je doplnit podsadbou. V 7. LVS je potřebné udržet alespoň 30 % příměs břízy, nebo ještě lépe jeřábu. V 6. LVS a níže je žádoucí vytvoření spodního patra podsadbou buku. Vzhledem k různému způsobu založení porostů, jejich rozdílnému vývoji, hustotě, rozdílnosti směsí dřevin a jejich vzájemných vztahů je nutno k vlastnímu výchovnému zásahu, zejména ve složitějších směsích, přistupovat individuálně případ od případu.
Modřínové porosty geneticky kvalitní, plnící všechny funkce lesa včetně funkce produkční Výchova těchto porostů je zaměřena na udržení a zlepšení mimoprodukčních funkcí arovněž na zvýšení kvality produkce. Počátek výchovy výška 2 3 m, věk 7 10 let - výchovné zásahy úrovňové snegativním výběrem + rozčlenění porostu (šetří se přimíšené dřeviny) Další zásah výška 5 7 m, ve věku přibližně 15 let - opět úrovňový zásah ovšem s kladným výběrem. Porosty lze již od II. věkové třídy podsazovat bukem, popřípadě jedlí. Pěstební opatření směřují k vytvoření smíšených porostů smodřínem v nadúrovni a s BK, JD a SMZ v úrovni a podúrovni. Modřínové porosty, plnící pouze funkce mimoprodukční Většinou na stanovištích pro modřín nevhodných. Pěstebním cílem je zde zachování a prohloubení ekologických funkcí a zvýšení stability porostů vůči abiotickým škodlivým činitelům a imisím. Po rozčlenění rozsáhlejších porostů výchova negativním výběrem v úrovni, při němž se odstraní nejvíce poškozené stromy. Mezery se doplňují SMZ, BŘ, OL, popř. JŘ. Pěstební zásahy směřují k vytvoření smíšeného porostu s co nejvyšším ekologickým účinkem. Další úrovňovévýchovnézásahy spozitivním výběrem se opakují v 5 10 letých intervalech a jsou zaměřeny na podporu individuálně nejtolerantnějších a vitálních jedinců v porostní směsi.
VošL Trutnov PĚSTOVÁNÍ LESŮ Jan Leugner VÚLHM, v.v.i., VS Opočno leugner@vulhmop.cz Ročník 3 Přednáška 3 Program: Současná praxe ozeleňování Technologie ozeleňování
Umění tvorby zahrad, parků a skladby krajiny patří k těm oborům lidské činnosti, které se snaží uspořádat vnější svět pro blaho člověka. Užívá k tomu prvky živé i neživé přírody za přispění děl stavebně-technických i uměleckých.
V rámci navrhovaných výsadbových opatření nesmí dojít k poškození či zmenšení kvality krajinotvorných prvků kulturní krajiny. Těmito krajinotvornými prvky rozumíme především: A Morfologie terénu, modelace a reliéf terénu B Vegetace, stromy, keře, rozptýlená zeleň, živé ploty, stromořadí lesní porosty, pole, louky, okrasné a komponované výsadby C Přírodní systémy, geologické a hydrologické prvky, přírodní společenstva, místní klimatické podmínky D Liniové prvky, komunikace, silnice, cesty, stezky E Vodní prvky F - Drobná architektura v krajině G Prostorové a urbanizované uspořádání krajiny, prostorová scéna, výhledy, průhledy, krajinné prostory
Metodické principy při navrhování a realizaci výsadeb v rámci krajinotvorných programů: 1. Musí být respektováno měřítko, prostorové uspořádání daného území (panoramatické pohledy, historický charakter a struktura krajinotvorných prvků) 2. Zásahy do krajiny, jako například teréní úpravy při budování infrastruktury musí být v souladu s historickým charakterem krajiny. 3. Musí být stanoven způsob výsadeb a obhospodařování pozemků tak aby nedošlo k náhlým a nevratným změnám v prostorových kulisách. 4. Veškeré zásahy, úpravy a opatření je možné provádět jen na základě zpracovaného regulativu. 5. Obnova či rekonstrukce již zaniklých výsadeb proběhne za použití především původních zjištěných druhů a kultivarů dřevin
Zpracování analytických materiálů příslušných regulativů pro zvláště cenná území: 1. Zpracovat inventarizaci území 2. Provést detailní historický průzkum 3. Provést analýzu letokruhů před odstraněním a výměny výsadby Při výsadbách nesmí docházet k následujícím chybám: 1. Realizovat výsadby bez důkladné analýzy 2. Realizovat výsadby bez potřebné dokumentace 3. Nesmí být zničeny stávající prvky 4. Nesmí dojít k realizaci výsadby v rozporu s měřítkem krajiny 5. Musí být používány původní druhy dřevin
Technologie výroby okrasných rostlin 1. Generativní způsob 2. Vegetativní způsoby -hřížení -dělení - řízkování - roubování - in-vitro technologie
Generativní způsob: -Výsev osiva do substrátu, následné školkování popř. dopěstování v kontejnerech -Výsev přímo do obalů a sadbovačů
Vegetativní způsoby rozmnožování Hřížení běžné u smrku Dělení - Půdokryvné rostliny Řízkování jarní -letní - podzimní (zimní) Roubování
Jakostní ukazatele školkařských výpěstků Všeobecné ukazovatele Dřeviny, které jsou uváděny do oběhu musí splňovat příslušné normy ( ČSN 464902-1 Výpěstky okrasných dřevin, ČSN 482113 Sadební materiál lesních dřevin)
Příloha č.2 k vyhlášce č. 29/2004 Sb. Parametry výsadbyschopného sadebního materiálu obvyklé obchodní jakosti Semenáčky Sazenice Poloodrostky Číselný znak 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 Rozpětí výšky nadzemní části (cm) 10-14 15-25 26-50 51-80 15-25 26-35 36-50 51-70 51-80 81-120 Tloušťka a) Max. věk Tlouš ť-ka a) Max. věk Tloušť -ka a) Max. věk Tloušťka a) Max. věk borovice černá (BOC) 3 2 - - - - - - 4 2 5 3 6 4 8 4 - - borovice kleč (KOS) - - - - - - - - 4 5 - - - - - - borovice lesní (BO) 3 2 4 2 - - - - 4 3 5 3 6 3 7 4 - - douglaska tisolistá (DG) - - 3 c) 2 - - - - - - 4 3 5 3 7 4 - - jedle bělokorá (JD) - - - - - - - - 5 5 6 6 7 6 8 7 - - jedle obrovská (JDO) - - - - - - - - - - 6 4 7 5 8 5 - - modřín opadavý (MD) - - 3 1 4 2 - - - - 4 3 5 3 6 4 7 4 8 5 smrk ztepilý (SM) - - 4 c) 2 - - - - - - 5 5 6 5 7 5 8 5 10 5 buk, duby, habr (BK, DB, HB) - - - - 5 d) 2 - - 4 2 5 4 6 4 7 4 9 5 11 6 lípy (LP) - - - - 6 2 - - - - 7 3 8 4 9 4 10 5 11 6 javory, jasany, jilmy (JV, JS, JLM) - - - - 4 2 - - 4 2 5 4 6 4 7 4 9 5 10 6 olše, břízy, jeřáb (OL, BR, JR) - - - - 3 2 4 3 - - 4 2 5 3 6 3 7 3 10 4 a) nejmenší tloušťka kořenového krčku v mm Tloušťka a) Max věk b) Tloušť -ka a) Max. věk b) Tloušťka a) Max. věk b) Tloušť ka a) Max. věk b) Tloušťka a) Max. věk b) Tloušťka a) Max. věk b) b ) při pěstování sadebního materiálu z 8. a 9. lesního vegetačního stupně lze zvýšit maximální věk o 1 rok c) pouze krytokořenné semenáčky d) při výšce nadzemní části do 35 cm se připouští tloušťka kořenového krčku 4 mm
Tabulka 2 Parametry kořenového systému u výsadbyschopného standardního sadebního materiálu POZNÁMKY 1 jemné kořeny jsou kořeny slabší než 1mm 2 u sazenic a poloodrostků délka kůlového kořene plus délka pozitivně geotropicky rostoucích panoh Dřevina SM BO MD JD DG DB,BK JV, JS Sadební materiál Výška nadzemní části (cm) Minimální poměr objemu kořenového systému k objemu nadzemní části (KS:NČ) Minimální podíl objemu jemných kořenů v objemu celého koř. systému 1 (%) Délka kůlového kořene 2 (cm) sazenice 26-35 1 : 2 50-36-50 1 : 3 30 - poloodrostky 51-80 1 : 4 30-81-120 1 : 5 20 - semenáčky 10-14 1 : 4 40 10-14 15-25 1 : 4 20 15-20 sazenice 15-35 1 : 3 40 15-20 36-50 1 : 5 20 15-20 poloodrosky 51-80 1 : 5 20 15-20 semenáčky 15-25 1 : 2 40 10-14 26-50 1 : 3 20 15-20 sazenice 26-50 1 : 2 30 15-20 poloodrostky 51-80 1 : 3 30 15-20 81-120 1 : 4 20 26-34 sazenice 15-35 1 : 2 25 15-20 36-50 1 : 3 20 15-20 poloodrostky 51-80 1 : 5 20 15-20 sazenice 26-35 1 : 2 50 15-20 36-50 1 : 3 30 15-20 poloodrostky 51-80 1 : 4 30 15-20 semenáčky 26-35 1 : 1 10 15-20 36-50 1 : 2 5 15-20 sazenice 15-35 2 : 1 30 15-20 36-50 1 : 1 25 15-20 poloodrostky 51-80 1 : 1 30 15-20 81-120 1 : 2 15 26-34
Příloha č. 5 k vyhlášce č. 29/2004 Sb. Nepřípustné vady sadebního materiálu Vady bránící tomu, aby byly rostliny považovány za odpovídající obvyklé obchodní jakosti a) mladé rostliny s nezaceleným poraněním 1 ) Abies Picea Larix Pinus Pseudotsuga tvrdé měkké Populus listná-če listná-če sp. + + + + + + + b) Deformace kmínku (silné zakřivení) 2 ) + + + c) Sadební materiál s více kmínky 2 ) + + + + + + + d) Kmínek s několika terminálními výhony + + + + (výhony s více terminály) 2 ) e) Kmínek a větve nedostatečně vyzrálé + 3 ) + 3 ) + 4 ) Kritéria musí být posuzována vzhledem k danému druhu lesní dřeviny a vzhledem ke vhodnosti sadebního materiálu pro účely zalesňování. Pozn.: + vyřazuje rostlinu z obvyklé obchodní jakosti. f) Kmínek bez zdravého terminálního + 3 ) + 3 ) + 3 ) + 3 ) pupene g) chybějící nebo nedostatečné větvení + + h) silné, životnost snižující poškození jehlic + + + nejmladšího ročníku i) poškozený kořenový krček 6 ) + + + + + + + 5 ) j) poškozený kořen 6 ) + + + + + + + 5 ) k) Hlavní kořen silně deformovaný 2 ) + + + + + + l) chybějící nebo silně poškozené 2 ) jemné + + + + + 7 ) + kořeny m Sadební materiál vykazující vážné + + + + + + + ) poškození škodlivými organismy n) fyziologické poškození v důsledku + + + + + + + vyschnutí, přehřátí, výskytu plísní apod. ) ) 1 S výjimkou řezných ran po odstranění nadbytečných výhonů nebo dvojitých vrcholů, poranění větví a ran způsobených při odběru řízků ) 2 Detailní popis viz platná ČSN 48 2115 (vztahuje se k výsadbyschopnému sadebnímu materiálu) ) 3 Pokud nebyly rostliny odebírány ze školky během vegetačního období ) 4 S výjimkou klonů Populus deltoides angulata a balzámových topolů a jejich hybridů ) 5 S výjimkou sazenic topolů a stromových vrb zastřižených ve školce ) 6 S výjimkou prýtových řízků ) 7 S výjimkou Quercus rubra L.
Jakostní ukazovatele listnatých okrasných dřevin: 1. Keře lehké opadavé prostokořenné musí mít nejméně 2 výhony třídí se podle výšky a počtu výhonů Použití výsadba ve volné krajině, součást protierozních opatření v břehových porostech 2. Standardní keře opadavé v kontejnerech 3. Špičáky a keřové tvary stromů Špičáky - stromky bez koruny jednou přesazené (lehké špičáky) od velikosti 125-150 cm dvakrát přesazované Použití v plošných liniových i skupinových výsadbách, izolační pásy podél vodotečí Keřové tvary stromů vícekmenné stromy s kmeny založenými 50 250 cm od země
4. Pyramidy Stromy pyramidálním vzrůstem nebo záměrně pěstovaným obrostem 5. Vysokokmeny Stromy s kmenem a korunou (dvakrát nebo třikrát přesazované)
U listnatých dřevin se před výsadbou i po výsadbě provádí řez,a je podmínkou pro splnění požadavků na korunu listnatých které jsou: 1. Pravidelně stavěná podle růstových vlastností druhu 2. Odpovídá tloušťkou kmene 3. Druhově specificky rovné prodloužení kmene 4. Další vyvětvování je možné 5. Žádné přeslenité větvení, žádné vidlice 6. Terminální výhon jakožto prodloužení kmene se při přesazování zásadně nezkracuje nebo jen výjimečně zastřihuje do jednoletého dřeva 7. Tvarovací řez se provádí nejpozději v předposledním vegetačním období
Zakládání dřevin v krajině 1. Příprava stanoviště 2. Doba výsadby 3. Hloubení jamek 4. Manipulace se sazenicemi 5. Předvýsadbový řez 6. Zálivka 7. Kotvení 8. Ochrana proti zvěři 9. Ochrana proti buřeni
Zvláštní způsoby zakládání zeleně: 1. Výsev semen 2. Píchání řízků dřevin 3. Pokládka proutí
Pěstování dřevin v krajině 1. Období výchovy (3-10 (15) let) ochrana tvorba kvalitního habitu 2. Období dospívání a dospělosti průklest, tvarování, ochrana 3. Období stárnutí a stáří pěstební péči směřujeme k obnově kondice stromu
VošL Trutnov PĚSTOVÁNÍ LESŮ Jiří Novák VÚLHM, v.v.i., VS Opočno novak@vulhmop.cz Program: Ročník 3 Přednáška 4 Porosty náhradních dřevin (PND) - funkce
Porosty náhradních dřevin (PND) vznikly v sedmdesátých a osmdesátých letech v imisemi silně poškozené oblasti Krušných a Jizerských hor, na lokalitách, kde nebylo možné nahradit rozpadající se převážně smrkové monokultury vhodnými dřevinami cílovými (POLENO 1994, SLODIČÁK 1999, MZLU LDF 2001 aj.). Cílem zakládání PND bylo zachování kontinuity lesních porostů, plnících alespoň nejdůležitější ekologické funkce v dané oblasti (funkce půdoochranné a vodohospodářské). Vzhledem k předpokládané nižší stabilitě a omezenému plnění produkčních i mimoprodukčních funkcí (v porovnání se dřevinami cílovými) nebyly PND již od počátku považovány za definitivní řešení nastalé situace, ale za přípravnou fázi pro založení stabilních lesních ekosystémů, druhově odpovídajících aktuálním růstovým podmínkám při respektování původní dřevinné skladby (KUBELKA ET AL. 1992, MAUER, TESAŘ 2005).
PND by proto měly vytvořit i příznivější růstové poměry pro postupnou obnovu lesa cílovými, hospodářsky i ekologicky vhodnějšími dřevinami. Přeměny PND jsou však vzhledem k jejich věkové struktuře, relativně velké výměře, nestejné kvalitě a zejména vzhledem k velmi složitým imisním a ekologickým poměrům problémem dlouhodobým. Až do fáze přeměn je však nutno PND stabilizovat a zachovat jejich funkčnost (SLODIČÁK ET AL. 2000). Jako náhradní dřeviny pro obnovu lesních porostů byly vybrány lesní dřeviny potenciálně schopné růst na stanovištích silně narušených lidskou činností a to hlavně znečištěním prostředí a odlesněním rozsáhlých ploch, protože zde nebyl předpoklad úspěšné obnovy porostů dřevinami podle původního lesního hospodářského plánu. Byly zde sázeny jak domácí dřeviny s pionýrskou růstovou strategií, tak i dřeviny introdukované, hlavně neopadavé jehličnany. Od porostů listnatých dřevin byl očekáván příznivý vliv na půdu a rychlé zalesnění volných ploch, jehličnany měly do určité míry nahradit ztráty na dřevní produkci a lépe zabezpečovat některé funkce mimoprodukční (MATERNA 1978).
Dřeviny PND Dřevina BR SMX MD JR BO OL JV TP VR Lat. název Betula sp. Picea introd. Larix decidua Sorbus aucuparia Pinus sp. Alnus sp. Acer sp. Populus sp. Salix sp.
Termín náhradní dřevina Náhradní dřevina je dřevina introdukovaná či dřevina domácí, pokud je její podíl v porostní skladbě vyšší než požadovaný pro zajištění cílové druhové skladby. Termín náhradní dřevina vznikl z důvodu praktické potřeby v době, ve které se hledala náhrada za imisemi ohrožené dřeviny cílové. Náhradními dřevinami byly tedy dřeviny, které se vysazovaly náhradou za smrk a byly jednorázově použity k zalesnění imisních kalamitních holin. Předpokládala se u nich zvýšená odolnost vůči imisím i nepříznivým klimatickým podmínkám velkých odlesněných ploch. PND mají v daných podmínkách výrazně nižší produkci, nebo zužitkovatelnost, než dřeviny cílové (hospodářské) skladby, nebo dřeviny přirozené skladby. Zpravidla také hůře plní ekologické funkce, jsou však jako mezičlánek nezastupitelné. Nutno zdůraznit, že termín náhradní dřevina je dán funkčním uplatněním (dočasným), nikoliv druhem dřeviny. I dřevina vysazená jako náhradní, může mít své využití v cílové druhové skladbě a může být považována za cílovou. Naopak, (pro vyšší podíl v porostní skladbě než požadovaný) může být náhradní dřevinou i smrk ztepilý.
Vliv jednotlivých ND pro zlepšení půdního a růstového prostředí Meliorační účinky porostů náhradních dřevin (Slodičák et al. 2007) Pro souhrnné zhodnocení melioračních účinků všech deseti studovaných dřevin byla orientačně použita klasifikační metoda, při které bylo hodnoceno osm základních charakteristik (ph v H 2 O, ph v KCl, celková sorpční kapacita, stupeň sorpční nasycenosti a přístupné živiny fosfor, draslík, vápník, hořčík) Testované dřeviny byly zařazeny do pěti následujících skupin: I. Dřeviny s velmi dobrými melioračními účinky: osika + buk, jíva. II. Dřeviny s dobrými melioračními účinky: buk. III. Dřeviny s uspokojivými melioračními účinky: bříza. IV. Dřeviny bez melioračních účinků: borovice lesní, dub červený. V. Dřeviny zhoršující svým opadem kvalitu humusu: sm (ztepilý, pichlavý, omorika), vejmutovka.
Smrk pichlavý má podstatně nižší funkční potenciál ve srovnání s břízou i s ostatními využitelnými dřevinami (PODRÁZSKÝ 1997, ULBRICHOVÁ ET AL. 2004). Půdoochranný potenciál je u SMP zanedbatelný a půdotvorný proces dokonce negativní, protože smrk pichlavý se vyznačuje degradujícím vlivem na lesní půdy. Z hlediska vlivu na půdní prostředí jsou proto za vhodné považovány bříza, olše a jeřáb. Půdotvorné schopnosti jeřábu jsou však podstatně nižší než u břízy (ULBRICHOVÁ, PODRÁZSKÝ 2002). Pozitivní vliv olše zelené na svrchní vrstvy půdy (PODRÁZSKÝ, ULBRICHOVÁ 2003, BALCAR 2005). Byl zjištěn značný potenciál lesních dřevin při obnově holorganických vrstev na zalesněných zemědělských a buldozerovou přípravou devastovaných lokalitách východního Krušnohoří (PODRÁZSKÝ, REMEŠ 2006). Jako vhodné byly potvrzeny olše šedá a bříza bradavičnatá, jako méně účinné smrk ztepilý a modřín opadavý a nejméně vhodným se jevil smrk pichlavý.
Tvorba růstového prostředí Odstraněním dospělých porostů v imisních oblastech se výrazně změnily mikro- a mezoklimatické podmínky jednotlivých oblastí, které přímo ovlivňují i schopnost přirozené regenerace lesních společenstev na těchto lokalitách. Bylo zjištěno, že náhradní porosty mohou snížit nebezpečí výskytu kritických minimálních teplot, což má značný význam zejména pro jejich použití jako krycích dřevin pro obnovu buku. Výsledky šetření v PND (FOJT 1981, 1984, 1988) ukazují, že odrostlejší porosty jeřábu a břízy již plní mimoprodukční funkce - příznivě ovlivňují některé bioklimatické faktory. Například sněhová pokrývka v nich leží o 1-2 týdny déle než na volné ploše, o 3-6 týdnů mají kratší dobu s promrzlou půdou a půda nepromrzá tak hluboko. Obě dřeviny tlumí rychlost větru a odvívání sněhu. Porost břízy snižuje rychlost větru v průměru o 24 %, porost jeřábu o 11 %. Intercepce kapalných srážek při plném olistění břízy činí 29 %, u jeřábu 21 % množství z volné plochy.
Využití PND jako ekologického krytu pro výsadbu cílových dřevin citlivých k mikroklimatickým stresům (BALCAR, KACÁLEK 2003, 2006, BALCAR ET AL. 2004, SLODIČÁK ET AL. 2005): Ve vyšších polohách území (CHS 02, 71, 73) vystavených klimatickým stresům se blízkost jedinců stávajícího porostu na vývoji (růstu a zdravotnímu stavu) dosazovaných bukových sazenic projevila jednoznačně pozitivně. Vyšší účinnost ekologického krytí vykazoval smrk pichlavý než dřeviny opadavé -bříza bělokorá a jeřáb ptačí. Avšak i tyto dřeviny měly pozitivní vliv, pokud se buk vysazoval do jejich zapojených skupin. Ukázalo se, že pro úspěšný vývoj bukových kultur je ekologický kryt existujícím porostem náhradních dřevin prospěšný a zřejmě pro počáteční odrůstání nezbytný. Ekologický kryt spočíval v tlumení teplotních extrémů, přezáření a snížení rychlosti vzdušného proudění. Sazenice vysazené k severní části korun SMP měly lepší prosperitu, tj. nižší mortalitu a větší výškové přírůsty než sazenice vysazené z jižní strany. V nižších polohách území (CHS 53) neměla blízkost jedinců stávajícího porostu vliv na vývoj bukových sazenic v prvních letech po výsadbě, později se projevilanegativně zpomalením růstu. Ekologický kryt zde nebyl potřebný, naopak zástin, projevující se sníženým přístupem světla, byl limitujícím růstovým faktorem mikroklimatu.
Ročník 3 Přednáška 5 Program: Obnova porostů pod vlivem imisí VošL Trutnov PĚSTOVÁNÍ LESŮ Dušan Kacálek VÚLHM, v.v.i., VS Opočno kacalek@vulhmop.cz
Obnova porostů pod vlivem imisí Zákon č. 289/1995 Sb. O lesích 10 Lesy pod vlivem imisí (1) Lesy pod vlivem imisí se zařazují do čtyř pásem ohrožení. Pásma ohrožení stanoví ministerstvo právním předpisem (Vyhláška č. 78/1996 Sb.). (2) Na lesy hospodářské pod vlivem imisí, zařazené do dvou nejvyšších pásem ohrožení, se vztahuje osvobození od daně z nemovitostí stejně jako na lesy uvedené v 7 a 8. Pásmo ohrožení je území s obdobnou dynamikou zhoršování zdravotního stavu lesních porostů charakterizovaného stupněm poškození lesních porostů. Stupeň poškození lesního porostu je určen podílem středně a silně poškozených stromů z celkového počtu stromů v lesním porostu.
Pásma podle poškození smrkových porostů A výrazné imisní zatížení - zhoršení o jeden stupeň během 5 let; B výrazné imisní zatížení - zhoršení o jeden stupeň během 6 10 let; C zhoršení o jeden stupeň během 11 15 let; D nižší imisní zatížení - zhoršení o jeden stupeň během 16 20 let. Pokud v okruhu 2 km nejsou smrkové porosty, zařazuje se porost do následujících pásem ohrožení: Pásma podle poškození borových a listnatých porostů A výrazné imisní zatížení - ročně odumře více než 20 % původního počtu stromů v dospělých porostech; B výrazné imisní zatížení ročně odumře 10 20 % v borových a 5 20 % v listnatých dospělých porostech z původního počtu; C ročně odumře 2 10 % v borových a 2 5 % v listnatých dospělých porostech z původního počtu; D ročně odumře do 2 % jedinců v borových a listnatých porostech z původního počtu stromů.