Sociální podmínky pro rozvoj agrobyznysu na příkladu Ždánska Bakalářská práce

Mendelova univerzita v Brně Agronomická fakulta Ústav aplikované a krajinné ekologie Sociální podmínky pro rozvoj agrobyznysu na příkladu Ždánska Bakalářská práce Vedoucí práce: doc. RNDr. Antonín Vaishar, CSc. Vypracovala: Lenka Sedláčková Brno 2014

Čestné prohlášení Prohlašuji, že jsem práci: Sociální podmínky pro rozvoj agrobyznysu na příkladu Ždánska vypracovala samostatně a veškeré použité prameny a informace uvádím v seznamu použité literatury. Souhlasím, aby moje práce byla zveřejněna v souladu s 47b zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách ve znění pozdějších předpisů a v souladu s platnou Směrnicí o zveřejňování vysokoškolských závěrečných prací. Jsem si vědoma, že se na moji práci vztahuje zákon č. 121/2000 Sb., autorský zákon, a že Mendelova univerzita v Brně má právo na uzavření licenční smlouvy a užití této práce jako školního díla podle 60 odst. 1 autorského zákona. Dále se zavazuji, že před sepsáním licenční smlouvy o využití díla jinou osobou (subjektem) si vyžádám písemné stanovisko univerzity, že předmětná licenční smlouva není v rozporu s oprávněnými zájmy univerzity, a zavazuji se uhradit případný příspěvek na úhradu nákladů spojených se vznikem díla, a to až do jejich skutečné výše. V Brně dne:.... podpis

Poděkování Touto cestou bych ráda poděkovala panu doc. RNDr. Antonínu Vaisharovi, CSc. za vedení bakalářské práce, trpělivost a poskytnuté rady. Dále bych chtěla poděkovat všem, kteří mi pomohli při fotografování vybraných objektů.

Anotace Tato bakalářská práce se věnuje problematice agrobyznysu, především sociálním podmínkám pro jeho rozvoj v oblasti Ždánska. Hlavní náplní práce je provedení analýzy, posouzení podmínek pro rozvoj agrobyznysu a finálně navržení budoucích možných směrů podnikání v tomto oboru. V úvodní části jsou vymezeny definice základních pojmů z dané problematiky. Dále jsou uvedeny charakteristiky jednotlivých obcí mikroregionu Ždánicko, jejich demografická a sociální struktura včetně dlouhodobé stability populace. Následně práce zmiňuje plochu katastrálního území obcí mikroregionu, způsob obhospodařování jednotlivých pozemků, jejich procentuální vyjádření a popis zemědělství. Poté jsou uvedeny rodinné farmy, které hospodaří v tomto mikroregionu. V závěru práce jsou hodnoceny zjištěné poznatky, na jejichž základě popisuji budoucí vizi a vhodné zaměření hospodaření v tomto sektoru, které by mohly být přínosem pro jeho vývoj. Daná oblast má pro rozvoj agrobyznysu vysoký potenciál. Počty rodinných farem by se mohly navýšit a spojit svou činnost podnikání s agroturistikou. Klíčová slova: agrobyznys, sociální podmínky, mikroregion Ždánicko, obec Annotation The bachelor thesis deals with the issue of agribusiness, especially focusing on social conditions for its development in Ždánsko area. The main content of the thesis is the analysis, assessing conditions for the development of agribusiness and finally proposing possible future business directions in this field. Basic terms definitions of this issue are defined in the prologue of the thesis. Secondly, the characteristics of particular communities from microregion Ždánicko, their demographic and social structure, including long-term stability of the population, are introduced. Thirdly, site of the cadastral area communities from micro-region, method of farming on the particular land, their percentage statement and agriculture are described. Finally, the thesis mentions the family farms that are doing business in this microregion. In conclusion, the ascertained findings are evaluated and furthermore a future vision and the suitable beneficial orientation of farming in this sector are defined. This area has a high potential for the development of agribusiness. The number of family farms could be higher and combine work with agritourism business. Keywords: agribusiness, social conditions, micro-region Ždánicko, community

Obsah Úvod... 8 2 Cíl práce... 10 3 Literární přehled... 11 3.1 Agrární sektor... 11 3.2 Agrobyznys... 12 3.2.1 Definice pojmu... 12 3.2.2 Pět základních subsystémů agrobyznysu... 13 3.2.3 Aspekty agrobyznysu... 13 3.3 Transformace zemědělství... 15 3.3.1 Situace v ČR před rokem 1989... 15 3.3.2 Situace v ČR po roce 1989... 15 3.4 Konvenční zemědělství... 17 3.5 Ekologické zemědělství... 17 3.6 Osevní postup... 18 3.7 Sociálně ekonomická struktura zemědělství... 19 3.8 Malé a střední podnikání na venkově... 19 3.9 Rodinné farmy... 20 3.10 Agroturistika... 20 3.11 Cykloturistika... 21 3.11.1 Cyklostezka... 22 3.11.2 Cyklotrasa... 22 3.12 Regionální rozvoj... 23 3.13 Region... 23 3.14 Mikroregion... 24 3.14.1 Užití pojmu mikroregion... 25 3.15 Obec... 25 4 Materiál a metodika... 26 4.1 Mikroregion Ždánicko... 26 4.1.1 Poloha a charakteristika obce Archlebov... 26 4.1.2 Poloha a charakteristika obce Dambořice... 27 4.1.3 Poloha a charakteristika obce Dražůvky... 28 4.1.4 Poloha a charakteristika obce Lovčice... 28

4.1.5 Poloha a charakteristika obce Násedlovice... 29 4.1.6 Poloha a charakteristika obce Uhřice... 30 4.1.7 Poloha a charakteristika obce Žarošice... 30 4.1.8 Poloha a charakteristika obce Želetice... 31 4.1.9 Poloha a charakteristika obce Ždánice... 32 4.2 Vývoj počtu obyvatel... 34 4.3 Demografická struktura obyvatelstva... 35 4.4 Půda v mikroregionu... 37 4.5 Zemědělství v mikroregionu... 38 4.5.1 Zemědělství ve Ždánicích... 39 4.6 Zaměstnanost a pracovní příležitosti v mikroregionu... 41 4.7 Rodinné farmy v mikroregionu Ždánicko... 43 4.8 Cyklostezky spojující obce... 45 5 Výsledky a diskuze... 46 5.1 Zaměstnanost obyvatelstva... 46 5.2 Budoucí vize Ždánicka... 46 6 Závěr... 48 Seznam použité literatury... 50 Seznam tabulek... 54 Seznam grafů... 55 Seznam obrázků... 56 Přílohy... 57

Úvod Zemědělská výroba tvoří spolu s navazující potravinářskou výrobou jedno z tradičních odvětví národního hospodářství. Lze říci, že zemědělská produkce je tvořena dvěma základními složkami, a sice rostlinnou produkcí věnující se pěstování kulturních plodin a živočišnou produkcí zabývající se chovem hospodářských zvířat. Způsoby hospodaření se v průběhu let neustále mění a vyvíjejí. Vedle převládajícího způsobu hospodaření, tedy konvenčního zemědělství, se můžeme setkávat i s dalšími metodami, např. s ekologickým zemědělstvím, které klade podstatný důraz na opatření chránící půdu a přírodu, přispívá také k ochraně životního prostředí, zachování biodiverzity a ke zlepšení životních podmínek chovaných zvířat. Výsledkem takto hospodařících podniků jsou bioprodukty neboli biopotraviny. Ekologického zemědělství často využívají i pracovníci rodinných farem. Na rodinných farmách, jak sám název napovídá, pracují převážně členové rodiny. Jejich cílem je především zajistit dostatečně velkou produkci pro svou obživu. Agrobyznys je charakterizován jako komplex všech činností týkajících se výroby, skladování, zpracování, dopravy a prodejem zemědělských komodit a produktů z nich vyrobených. Mezi sociální charakteristiky, které jsou důležité pro agrobyznys a jeho rozvoj, patří například vývoj počtu občanů a jejich průměrný věk, vzdělanost, míra nezaměstnanosti, pracovní příležitosti v daném mikroregionu a v okolí. Pro agrární sektor je agrobyznys důležitý právě proto, že představuje průřez celým spektrem odvětví ekonomiky, která se přímo či zprostředkovaně zapojují v procesech výroby potravin a dalších produktů zemědělského původu ke konečnému spotřebiteli. Reflektuje změny v podnikatelské prostředí. Pojetí agrobyznysu tedy souvisí s vymezením a charakteristikou činností a vzájemných vazeb spojených se zemědělskou výrobou nejen uvnitř podniku, ale i vazeb s předcházejícími a navazujícími subjekty a činnostmi typickými pro transformaci zemědělských komodit do konečného výrobku, především do potravin, ale i dalších finálních produktů ze zemědělských surovin. (Bečvářová, 2005) Mikroregiony jsou prostorové celky relativně malého rozsahu, kde jsou ale již uzavřeny základní regionální procesy. V daném prostoru lze realizovat všechny základní vztahy a vazby mezi bydlištěm, pracovištěm a občanskou vybaveností. Hlavním cílem založení mikroregionu v ČR je společné řešení více problémů, a to zejména: cestovní ruch, životní prostředí, zemědělství, infrastruktura, ekonomický rozvoj, rozvoj lidských zdrojů. 8

Pro dobré fungování mikroregionu je nezbytné, aby byl bez větších obtíží upravovatelný, a aby mezi zástupci samospráv obcí i samotnými obyvateli docházelo ke stálým kontaktům. Pro identifikování nejvýznamnějších problémů mikroregionu jsou důležité plánovací nástroje. Plánováním na úrovni mikroregionů se v převážné míře zabývá plánování strategické, a to zejména v podobě přípravy programů rozvoje svazků obcí. Program Leader ČR je určen na jedné straně mikroregionům (o velikosti 10 000 100 000 obyvatel) a jejich organizačním strukturám, které vytvářejí společné rozvojové strategie, a na druhé straně místním subjektům, které realizují konkrétní projekty. 1 Všechny obce Ždánického mikroregionu náleží do Místní akční skupiny Kyjovské Slovácko v pohybu. Tato skupina zpracovala Strategický plán Leader, jehož výchozím dokumentem byla integrovaná strategie území Kyjovského Slovácka zpracovaná v roce 2004. 1 PÁPOL, T. a kol. Problémy mikroregionů při tvorbě společných projektů, 1. vyd. Hradec Králové: Amos Typografické studio s.r.o., 2006. 78 s. ISBN 80-903813-1-6 9

2 Cíl práce Důvodem pro výběr tohoto tématu je stále rostoucí význam agrobyznysu jak v České republice, tak ve světě. Výběr dané oblasti se odvíjí od mé silné citové vazby k celému mikroregionu. Cílem mé bakalářské práce je analyzovat současnou situaci Ždánska, vymezeného jako obvod pověřeného osobního úřadu, zahrnujícího obce Archlebov, Dambořice, Dražůvky, Lovčice, Násedlovice, Uhřice, Žarošice a Ždánice. S obcí Želetice tvoří tato oblast mikroregion Ždánicko. Proto je práce zaměřena na celý mikroregion. Se souladem zadání je třeba zhodnotit demografickou a sociální strukturu mikroregionu včetně dlouhodobé stability populace, za pomoci využití dat ČSÚ. V práci se zamyslím nad budoucími možnými směry podnikání v agrární sféře. 10

3 Literární přehled 3.1 Agrární sektor Postavení a úloha zemědělství a celého agrárního sektoru v současnosti je výslednicí dlouhodobých tendencí vývoje ekonomiky a celé společnosti. Postupné vyčleňování specializovaných činností doprovázené rozvojem integračních vztahů mezi zemědělstvím a jeho bezprostředním okolím představují proces formování relativně samostatné části ekonomiky. Tato relativita je dána tím, že přes výrazné autonomní postavení je současně agrární sektor integrální součástí národního hospodářství. Neexistuje a nefunguje samostatně, ale má řadu zásadních interakcí s ostatními částmi národní i světové ekonomiky. Úroveň agrárního sektoru je ve stále rostoucí míře funkcí celého národního hospodářství. 2 Do agrárního sektoru jsou podle klasického členění zahrnována tato odvětví: a) zemědělská prvovýroba, lesnictví, vodní hospodářství b) potravinářský průmysl c) krmivářský průmysl d) služby pro zemědělství a potravinářství (nákup, zásobování, opravárenství, šlechtitelství a semenářství, plemenářské služby, aplikovaný výzkum, školství, poradenství atd.) e) dodavatelská odvětví inputů do zemědělství a potravinářství (specializované strojírenství, chemie, energetika atd.) f) potravinářský obchod a veřejné stravování. Jako agrárně potravinářský komplex se označují odvětví ad a) až d), pokud připojíme ještě odvětví inputů (ad e) jedná se o agrárně průmyslový komplex. Spolu s odvětvími obchodu hovoříme o tzv. agrobyznysu. 3 Přehledné schéma agrárního sektoru můžeme vidět na níže uvedeném obr. č. 1. 2 BEČVÁŘOVÁ, V., ZDRÁHAL, I. Zemědělská politika a obchod. 1. vyd. Brno: Mendelova univerzita v Brně, 2013. 132 s. ISBN 978-80-7375-761-8 3 BEČVÁŘOVÁ, V., ZDRÁHAL, I. Zemědělská politika a obchod. 1. vyd. Brno: Mendelova univerzita v Brně, 2013. 132 s. ISBN 978-80-7375-761-8 11

Zemědělská prvovýroba, lesnictví, vodní hospodářství AGROBYZNYS Potravinářský obchod a veřejné stravování AGRÁRNĚ PRŮMYSLOVÝ KOMPLEX Dodavatelská odvětví vstupů do zemědělství a potravinářství AGRÁRNĚ POTRAVINÁŘSKÝ KOMPLEX Potravinářský a zpracovatelský průmysl Krmivářský průmysl Obr. č. 1: Schéma agrárního sektoru (Zdroj: Bečvářová 2005) 3.2 Agrobyznys 3.2.1 Definice pojmu Služby pro zemědělství a potravinářství V roce 1957 John Davis a Ray Goldberg, dva ekonomové Harvardu, poprvé použili termín agrobyznys neboli podnikání v zemědělství. Věřili, že koncepce zemědělství jako odvětví existovala již tehdy více než 150 let. Agrobyznys zahrnuje všechny podniky, které se svou činností podílejí uvnitř i vně farem. Skládá se tedy nejen z produkce potravin samo o sobě, ale zahrnuje i jiné procesy, jako jsou např.: tvorba nebo získávání vstupů do výroby, využití zemědělských produktů v různých formách, přes zpracování a obchodování se zemědělskými produkty. Každý z těchto dílů se spoléhá na celý společný proces, z čehož vyplývá, že jeden nemůže fungovat bez dalšího. A tak v roce 1957 Goldberg a Davis definovali agrobyznys jako: the sum total of all operations involved in the manufacture and distribution of farm supplies; production operations on the farm; and the storage, processing and distribution of farm commodities and items made from them." V překladu tedy součet všech operací zapojených do výroby a distribuce zemědělských zásob, výrobních operací na farmě, skladování, zpracování a distribuci zemědělských komodit a předmětů z nich. Tento obor tedy nezahrnuje pouze rostlinnou nebo živočišnou výrobu, ale mnoho dalších souvisejících procesů jako je např. marketing, či různé služby. V podstatě lze říci, že agrobyznys se skládá ze všech průmyslových odvětví týkajících se produkce potravin. S ohledem na tuto skutečnost existují tři sektory utvářející agrobyznys, a to sektor vstupního zemědělství, sektor produkce potravin a sektor výroby a zpracování. Všechny sektory jsou vzájemně propojeny marketingovým systémem. Konečným uživatelem je spotřebitel. 12

3.2.2 Pět základních subsystémů agrobyznysu Agrobyznys se zabývá komoditami, které mají krátkou životnost, marketing tak hraje důležitou roli v pohybu vstupů, produktů a vedlejších produktů různých odvětví. Všechny operace jsou vzájemně propojeny. Systém agrobyznysu je tvořen pěti základními oblastmi, tzv. subsystémy, a sice vstupní, výrobní, zpracovatelský, marketingový a subsystém podpory. Vstupní subsystém je první subsystém, ze kterého všechny ostatní subsystémy vycházejí. Zde jsou všechny vstupy (např. semena, hnojiva, stroje atd.) vyráběny, dováženy nebo distribuovány. Výrobní subsystém v této fázi jsou vstupy přímo použity pro výrobu zemědělské komodity jako konečného produktu nebo jako suroviny pro výrobu jiných výrobků. Zpracovatelský subsystém komodity z výrobního subsystému jsou transformovány do různých produktů. Úroveň přeměny závisí na stupni zpracování, který může být jak jednoduchý, tak složitý. Marketingový subsystém týká se převodu zboží ke konečným uživatelům. Zahrnuje všechny manipulační postupy a infrastrukturu. Subsystém podpory sestává ze všech hlavních subjektů, které poskytují služby a rozhodují o úspěchu podniku. Tyto služby jsou poskytovány institucemi, jako jsou vládní agentury, obchodní sdružení, výzkumné organizace atd. 4 3.2.3 Aspekty agrobyznysu Agrobyznys dává dohromady různé dovednosti jednotlivce nebo organizace. V praxi se opírá o objektivní shromažďování a analýzu údajů a informací. Management je v zásadě proces rozhodování na základě informací a zkušeností, za účelem dosažení požadovaných cílů a záměrů. Současné trendy, výrobní a marketingové otázky, řízení a financování lidských zdrojů a účetnictví jsou logicky převedeny do strategických obchodních plánů. Ať už je podnikání na rodinné farmě nebo se jedná o podnik se stovkami zaměstnanců, agrobyznys bere v úvahu individuální schopnost nebo schopnost organizace přijímat a zpracovávat informace tak, aby bylo možné vytvořit konkurenční strategie, které povedou k ziskovému hospodaření. 4 JAMANDRE, W. Agribusiness: A Perspective. Department of Agribusiness Management. Central Luzon State University [online]. [cit. 2013-08-26]. 13

Mnoho úvah řízení agrobyznysu zahrnuje technologické know-how, zdroje vstupů a surovin, financování, místní a mezinárodní povědomí o vývoji na zemědělských trzích a marketingu, zemědělské produkty, trendy vedlejších produktů, míru znalostí o klimatu, které má vliv na zemědělskou produkci. K rozvoji agrobyznysu přispívá také rozvoj komunikačních technologií. Svět se rychle stává jedním velkým tržištěm. Obecně lze základní vazby a vztahy v agrobyznysu charakterizovat následujícím schématem: Dodavatelé vstupů do zemědělství Vývoz zemědělských produktů Výrobci zemědělských produktů Podniky nákupu, skladování a zpracování zemědělských produktů Dovoz zemědělských produktů a potravin Vývoz potravin Podniky velkoobchodu potravin, dopravy a ostatních služeb Dovoz potravin Podniky maloobchodu potravin Instituce veřejného stravování Koneční spotřebitelé Obr. č. 2: Základní struktura agrobyznysu (Zdroj: Bečvářová 2005) 14

3.3 Transformace zemědělství 3.3.1 Situace v ČR před rokem 1989 Před rokem 1989 bylo zemědělství charakteristické svou kolektivní formou. Sociální a ekonomický vývoj probíhal odlišně mezi oběma sektory zemědělství (státním a družstevním), mezi jednotlivými podniky i skupinami podniků. Regionální ovlivnění modifikovalo direktivní administrativní systém zejména ve smyslu rozdílného využívání lokálních výhod daných přírodními podmínkami, infrastrukturou území či pracovními příležitostmi a možnostmi. Hlavním problémem v předtransformačním období bylo fungování a řízení velkovýrobních zemědělských podniků. Byly to chyby organizačního a řídícího systému, nivelizace v odměňování, mnohdy byla placena i nekvalitní či jen částečně vykonaná práce, postihy nepečlivých pracovníků byly jen malé nebo dokonce žádné, pravomoci vedoucích pracovníků omezené. Tato situace vyplývala z kádrové a personální politiky zemědělských podniků a situace na trhu práce obecně, především nezájem kvalifikovaných pracovníků o práci v zemědělství. 5 3.3.2 Situace v ČR po roce 1989 Po roce 1989 se předmětem veřejného zájmu stala změna politické situace, slíbená náprava křivd minulého režimu a majetková restituce. Doposud nivelizovaná společnost se začala diferencovat, objevili se zámožní lidé, z nichž část přišla ke svému majetku legálně a část nelegálně. Dosavadní sociální jistoty obyvatel se začínaly jevit méně jistými v nových tržních podmínkách. Pro některé skupiny obyvatelstva znamenaly příležitost k rozvinutí schopností a uplatnění znalostí, pro jiné skupiny zas nečekaný zvrat k horšímu, mnohdy i z objektivních či nezaviněných příčin, jakými jsou např. osobní předpoklady, věk, nedostatek příležitostí, nemoc atd. Principy tržní ekonomiky přinesly řadu změn v naší společnosti. Tyto změny vnímá každý občan České republiky ze svého pohledu, tedy jinak a s jinou intenzitou působení. Ve vztahu k podniku došlo z velké části k řadě změn v jeho vnějším prostředí. Změnil se přístup státu k řízení ekonomiky jako celku, ale i jednotlivých odvětví. Změnily se i používané nástroje hospodářské politiky a došlo k řadě změn v legislativě ať už formou novelizace stávajících nebo zcela nových právních norem. 5 MAJEROVÁ, V. Český venkov 2002 podniky a podnikání, 1. vyd. Praha: CREDIT, 2003. 201s. ISBN 80-213-10002-2 15

Přechod naší společnosti po roce 1989 od totalitního k pluralitnímu společenskému systému, k demokratickému životu, od plánování k tržnímu hospodářství v prvé řadě předpokládal soukromé vlastnictví výrobních prostředků. V celé ekonomice, tedy i v zemědělství, byl v této souvislosti odstartován proces privatizace a restituce. V zemědělství se jednalo navíc o specifický problém, a to o transformaci družstev. Družstva totiž nikdy nebyla ve státním vlastnictví, ale jednalo se o kolektivní vlastnictví, kdy právo na soukromé vlastnictví nebylo těmto vlastníkům nikdy odňato, ale bylo jim odepřeno právo užívání a nakládání se svým majetkem podle své vůle. Po revoluci došlo v našem zemědělství k obrovským změnám. Na počátku devadesátých let byl zahájen proces restitucí a privatizace zemědělského majetku a byl vytvořen zákonný rámec pro soukromé podnikání. Totalitní režim ve značném rozsahu neoprávněně převedl do tzv. všelidového vlastnictví rozsáhlý majetek fyzických a právnických osob. Restituována byla především zemědělská půda a ostatní nemovitý majetek. 6 Na základě zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, který je nejvýznamnějším restitučním zákonem přijatým po listopadu 1989, bylo obnoveno faktické vlastnictví půdy a jiného zemědělského majetku, tzn. došlo k obnově soukromého vlastnictví i když formálně právně nebylo u části zemědělské půdy nikdy zrušeno. Obnova vlastnických práv soukromých vlastníků u plochy zemědělské půdy, která byla i právně převedena na stát (vyvlastněním, darováním apod.), byla provedena formou restitučních správních řízení u celkového rozsahu 1,6 mil. ha zemědělské a lesní půdy, z čehož bylo vydáno cca 1,3 mil. ha. V některých případech nastaly problémy při navrácení původního majetku (pozemků, budov či staveb), neboť v některých katastrálních územích nebyl k dispozici dostatečný rozsah půdy ani majetku. Tento problém byl později řešen poskytováním finanční náhrady namísto náhradního pozemku. 7 6 MAJEROVÁ, V. Český venkov 2002 podniky a podnikání, 1. vyd. Praha: CREDIT, 2003. 201s. ISBN 80-213-10002-2 7 MAJEROVÁ, V. Český venkov 2002 podniky a podnikání, 1. vyd. Praha: CREDIT, 2003. 201s. ISBN 80-213-10002-2 16

3.4 Konvenční zemědělství V současné době je nejvíce rozšířeným způsobem hospodaření ve vyspělých zemích konvenční zemědělství. Tento způsob obhospodařování půdy používá různě vysokou míru prostředků zvyšujících výnos rostlin (průmyslová lehce rozpustná hnojiva, pesticidy, růstové regulátory a další) nebo ovlivňujících užitkovost zvířat (krmné přísady, medikamenty, enzymatické a hormonální přípravky). Speciální technologie pěstování i chovu zvířat mnohdy preferují technické a ekonomické požadavky na úkor přirozených potřeb živých organismů. Obdobně i při skladování a zpracování se používá řada umělých látek a postupů. Při tomto prioritním zaměření na kvantitu se do značné míry zanedbávají ekologické požadavky. 8 3.5 Ekologické zemědělství Ekologické zemědělství je nedílnou součástí agrární politiky ČR. Tento zemědělský produkční systém je moderní formou obhospodařování půdy bez používání chemických vstupů s nepříznivými dopady na životní prostředí, zdraví lidí a zdraví hospodářských zvířat. Kromě produkce vysoce kvalitních biopotravin přispívá také k lepším životním podmínkám chovaných zvířat, k ochraně životního prostředí a ke zvýšení biodiverzity prostředí. 9 Celkový počet ekologických subjektů k 19.3.2014 je celkem 4 403, celková výměra ekologicky obhospodařovaných ploch k tomuto datu činí 474 175 ha, což představuje zhruba 11% podíl na celkové zemědělské půdě ČR. Z pohledu užití půdy dlouhodobě dominují v ekologickém zemědělství trvalé travní porosty. Jejich plocha se však s růstem celkové výměry ekologicky obhospodařované půdy od roku 2003, kdy byl jejich podíl nejvyšší (90,86 %), již nezvyšuje a na celkové výměře v ekologickém zemědělství zůstává okolo 82 %. Plochy orné půdy se i přes mírný pokles drží na 12% podílu. Od roku 2007 významně stoupala výměra trvalých kultur, což je způsobeno zejména navýšením plateb na tuto produkci, ale také například posílením know-how jak pěstovat ovoce a víno v kvalitě bio. V roce 2012 vzrostly plochy vinic o 3,5 % a plochy sadů o 3,8 %. Průměrná velikost ekofarmy dosahuje výměry 125 ha. 10 Počet ekofarem v Jihomoravském kraji v roce 2012 byl 316, přičemž průměrná velikost činila 53 ha, a podíl Jihomoravského kraje na celkové výměře ekologického zemědělství v daném roce byl 3,4 %. 8 MOUDRÝ, J. Bioprodukty. 1. vyd. Praha: Institut výchovy a vzdělávání Ministerstva zemědělství České republiky, 1997. 37 s. ISBN 80-7105-138-1 9 Zemědělství [online]. [cit. 2013-04-10]. <http://eagri.cz/public/web/mze/zemedelstvi/ekologicke-zemedelstvi/> 10 Zemědělství [online]. [cit. 2014-04-02]. <http://eagri.cz/public/web/file/289733/rocenka_ez_2012_web.pdf> 17

Zvýšená poptávka po biopotravinách vyústila v posledních letech i v rychlý nárůst počtu výrobců biopotravin, kteří využili možnosti podnikání v tomto perspektivním oboru. Sortiment českých biopotravin je poměrně široký. Zahrnuje především mléko a mléčné výrobky, pečivo, čaje, koření, mouku, těstoviny, dětskou výživu, vejce, kuřecí, vepřové a hovězí maso, ovoce, zeleninu, víno atd. U některých komodit je však nabídka nedostatečná a nedokáže pokrýt poptávku spotřebitelů, týká se to například ovoce, zeleniny a vajec. Některé biopotraviny zase nejsou v ČR produkovány vůbec a musejí se tak dovážet ze zahraničí, např. oleje. 11 Ve většině vyspělých zemí ekologické zemědělství působí jako inovační lídr v oblasti moderního udržitelného hospodaření. Z výsledků původně ekozemědělsky zaměřených výzkumů těží dnes už řada běžně rozšířených agrotechnik a postupů i v jiných zemědělských systémech. Hospodaření, které nepoužívá pesticidy a minimalizuje externí vstupy, totiž stojí na principu předběžné prevence. Při svých požadavcích na výzkum vychází z odlišného pohledu než konvenční zemědělství a řešení zadávaných problémů proto často vyžadují komplexnější přístup. Aktuální situace zemědělskému ekologickému výzkumu u nás však příliš nenahrává. Podíl výzkumných projektů zaměřených na ekologické zemědělství je v celkovém objemu investic do zemědělského výzkumu velmi malý a projektů zaměřených speciálně na problematiku zkvalitnění bioprodukce je u nás minimum. Pro intenzivní formy hospodaření je však, pokud chtějí být na evropském trhu konkurenceschopné, zavádění a zvládnutí moderních technologií nezbytností. 12 3.6 Osevní postup Osevní postup definujeme jako plánovité agrotechnicky zdůvodněné střídání plodin z hlediska prostorového a časového. Dodržováním zásad racionálního střídání plodin se daří: snižovat výskyt plevelů, chorob a škůdců pomocí předplodiny vytvářet optimální podmínky pro plodinu následnou, což se projeví pozitivně na výnosu a kvalitě pěstovaných plodin vyrovnaná struktura plodin a jejich vhodné rozmístění v osevním postupu, příznivě ovlivňuje úrodnost půdy a její vlastnosti 13 11 Zemědělství [online].[cit. 2013-04-10]. <http://eagri.cz/public/web/mze/zemedelstvi/ekologicke-zemedelstvi/biopotraviny/> 12 CTPEZ [online]. [cit. 2014-03-10] <http://www.ctpez.cz/cz/clanky/spoluprace-ekofarem-s-vyzkumnymi-ustavy-se-vyplaci> 13 Wikipedie[online]. [cit. 2013-01-03]. <http://cs.wikipedia.org/wiki/osevn%c3%ad_postup> 18

3.7 Sociálně ekonomická struktura zemědělství Struktura zemědělských výrobců je zastoupena různými sociálně ekonomickými typy podniků. Obecně je lze rozdělit do tří základních skupin: zemědělské podniky orientované na zisk, s vysokým podílem tržní produkce v celkové produkci, používající zpravidla námezdní práci, rodinná hospodářství, kdy větší část produkce je vyráběna pro trh, část má samozásobitelský charakter: chování těchto podniků není jednoznačně orientováno na zisk, ale obsahuje určité prvky spotřební motivace obživy rodiny, naturální hospodářství fyzických osob, kdy rozhodující část produkce je použita ke spotřebě rodiny, minimální část pro trh, hlavním zdrojem příjmu je práce v nezemědělských činnostech. Svým charakterem se jedná o doplňková hospodářství, jejich produkce ovlivňuje částečně nabídku některých komodit (např. vejce, ovoce, zelenina). 3.8 Malé a střední podnikání na venkově Malé a střední podniky představují významný segment národního hospodářství. Základní definiční charakteristikou je počet zaměstnaných pracovníků, který má být menší než 250 osob. Tyto podniky lze dále podrobněji rozčlenit na skupinu drobných (do 9 zaměstnanců), malých (od 10 do 49 zaměstnanců) a středních (od 50 do 249 zaměstnanců). 14 U malého podniku nesmí tržby, resp. příjmy podniků za poslední účetně uzavřený kalendářní rok přesahovat 250 mil. Kč, aktiva, resp. majetek za posledně uzavřený kalendářní rok nesmí přesahovat 180 mil. Kč. Navíc v tomto podniku nesmí více než 25 % kapitálu nebo hlasovacích práv vlastnit jeden podnik, nebo společně několik podniků nesplňujících definici malého a středního podniku (kriterium nezávislosti). Za střední se považuje podnik, který má jednak méně než 250 zaměstnanců a jednak splňuje alespoň jeden z dále uvedených ukazatelů (ukazatele jsou stejné, pouze hodnoty jsou odlišné): tržby nepřesahují 1 450 mil. Kč, aktiva nepřesahují 980 mil. Kč, 25 % zůstává. Malé a střední podniky vytvářejí zdravé podnikatelské prostředí, mají schopnost absorbovat podstatnou část pracovních sil uvolňovaných z velkých podniků, zvyšují dynamiku trhu, mohou napomáhat rychlejšímu rozvoji regionů a jsou stabilizujícím prvkem ekonomického systému. Pro jejich rozvoj jsou rozhodující podmínky, za kterých mohou rozvíjet hospodářskou činnost. 14 Český statistický úřad [online]. [cit. 2013-08-18]. <http://www.czso.cz/csu/csu.nsf/informace/ckta090307.doc> 19

Ekonomické prostředí do značné míry určuje a ovlivňuje poptávku po jejich produktech a službách a může tak usnadňovat nebo naopak omezovat jejich přístup na trhy, které jsou důležité pro jejich vznik a další růst. 15 3.9 Rodinné farmy Rodinné farmy hrají významnou roli v rámci světového zemědělství, mají nezastupitelný význam pro stabilitu místních ekonomik, potravinovou soběstačnost i životní úroveň ve venkovských oblastech. Produkce potravin, zemědělské dovednosti a tradiční rodinné hodnoty dědící se z generace na generaci, vytváření pracovních míst i pevných sociálních vazeb ve venkovské krajině to vše jsou atributy, které po staletí rodiny sedláků zjišťovaly. Významný předpoklad pro úspěšné rodinné farmaření představuje výborná znalost území, na kterém se hospodaří, péče o okolní krajinu či aktivní zapojení se do veřejného života na vesnici. Správně hospodařící rodinná farma by měla uživit, ze své produkce, především členy rodiny, případně nabídnout práci i dalším lidem v okolí. Měla by mít nejlépe smíšenou produkci a diverzifikovat své nezemědělské činnosti, aby byla co nejlépe zajištěna její ekonomická stabilita. 16 OSN vyhlásila rok 2014 Rokem rodinných farem. 3.10 Agroturistika Agroturistika je způsob trávení volného času, jedná se o turistiku v typických venkovských podmínkách. Vedle využívání přírody a krajiny venkova je charakteristická přímým vztahem k zemědělským pracím nebo usedlostem se zemědělskou funkcí. Je provozována podnikateli v zemědělské prvovýrobě. Je představována souhrnem služeb, činnostmi na farmě i v okolním prostředí, ale i možnostmi zážitků, které zemědělský subjekt návštěvníkům poskytuje. Smyslem je poznání života zemědělců a venkova, blízký kontakt se zvířaty, zemědělskými plodinami, zlepšení vztahu k půdě, posílení vlasteneckých pocitů, poznání každodenní dřiny obyvatel venkova apod. Podílí se na udržování a rozšiřování kulturních a sociálních tradic. 17 Zahrnuje například i návštěvy vinařských sklípků, prohlídky vinic a výroby vína, projížďky na koních a péči o ně. Agroturistika může mít význam i pro obec a to využitím budov, zvýšenou vybaveností obce, oživením řemeslné výroby či folklóru. 15 MAJEROVÁ, V. Český venkov 2002 podniky a podnikání, 1. vyd. Praha: CREDIT, 2003. 201s. ISBN 80-213-10002-2 16 Týdeník Zemědělec[online]. [cit. 2014-04-11]. <http://aa.ecn.cz/img_upload/8d8825f1d3b154e160e6e5c97cf9b8b3/ 140210_zemedelec_jsou-rodinne-farmy-v-cechach-zazrak.pdf> 17 Wikipedie [online]. [cit. 2013-01-03]. <http://cs.wikipedia.org/wiki/agroturistika> 20

Rozvoj agroturistiky patří mezi důležité nástroje ekonomického oživení regionů, které byly postiženy restrukturalizací zemědělské prvovýroby a transformačními a restitučními majetkovými procesy. Přináší nejen vznik nových podnikatelských aktivit, ale zejména napomáhá vzniku nových pracovních příležitosti a v této souvislosti i stabilizaci venkovského obyvatelstva. 18 Ubytovací služby, které jsou základem rozvoje cestovního ruchu, v případě agroturistiky mohou být formou ubytování v soukromí nebo v hromadných ubytovacích zařízeních. Většinou se však přiklání k podobě ubytování v soukromí. Obě formy však mají více méně komorní podobu. Nejde tedy o velká ubytovací zařízení (maximálně do 50 lůžek) a na zemědělské farmě pak dokonce o kapacitu ještě nižší (maximálně 12 lůžek). Ubytování lze kombinovat i s tábořením či kempováním na pozemcích majitelů zemědělských farem. Ubytovací kapacita není dána předpisy, ale dlouholetými zkušenostmi se zajišťováním služeb charakteristických pro tento produkt cestovního ruchu. Nejde totiž o masový cestovní ruch, ale o individuální přístup ke klientovi, respektování jeho soukromí a zároveň přátelský, chápavý vztah k přírodě, která je v tomto produktu cestovního ruchu důležitou turistickou atrakcí. 19 3.11 Cykloturistika Cykloturistika je druh turistiky, při níž se k cestování používá jízdní kolo. Tato turistika zažívá velký rozvoj v souvislosti s potřebou dnešního člověka vracet se do přírody. Jízda na kole má výrazný pozitivní vliv na zdraví člověka. Přesun na kole předpokládá zvládnutí techniky jízdy na kole, znalost dopravních předpisů, nebezpečí na silnici, první pomoci a základních oprav. 20 Začátky cykloturistiky na českém území sahají na konec 19. století. Největší rozmach ale cykloturistika zaznamenala po rozšíření horských a trekových kol. Vzniklo hodně cykloturistických oddílů a sdružení. Také vzniklo hodně cestovních kanceláří zabývajících se touto problematikou. Rozvoji cykloturistiky pomáhá stále větší počet cyklotras a cyklostezek, 18 STŘÍBRNÁ, M. Ubytování ve vesnické turistice. 2.vyd. Praha: Institut výchovy a vzdělávání Ministerstva zemědělství České republiky, 1996. 46 s. ISBN 80-7105-128-4 19 STŘÍBRNÁ, M. Ubytování ve vesnické turistice. 2.vyd. Praha: Institut výchovy a vzdělávání Ministerstva zemědělství České republiky, 1996. 46 s. ISBN 80-7105-128-4 20 SAMOHÝLOVÁ, M. Analýza současného stavu venkovské turistiky ve Zlínském kraji se zaměřením na cykloturistiku: diplomová práce. Brno: Mendelova univerzita, Agronomická fakulta, 2010. 84s. 21

které poslední léta vznikají kolem měst a obcí. 21 Tento rozmach ale také přinesl negativa. Jedním je přetlak cyklistů na značených turistických trasách, který občas vyvolává konflikty mezi turisty a druhým je v některých případech nevhodné umístění cyklostezky a to tak, že narušuje ráz krajiny a navíc bere útočiště divoké zvěři. 3.11.1 Cyklostezka Cyklostezka (cyklistická stezka, stezka pro cyklisty) je pozemní komunikace nebo její jízdní pás, nikoliv jen jízdní pruh. Je určena pouze pro cyklistickou dopravu, mohou ji ale využívat také jezdci na kolečkových bruslích, lyžaři, ale i chodci, především pokud se jedná o společnou trasu pro chodce i cyklisty. Povrch bývá zpravidla zpevněný asfaltem či dlažbou, minimální šířka je 2 m. Pro cyklisty jsou přesně vymezené prostory pohybu vyznačeny vodorovným a svislým dopravním značením, pro uživatele to znamená povinnost respektovat dopravní značky a dodržovat přesně stanovená pravidla. 22 3.11.2 Cyklotrasa Pojem cyklostezka a cyklotrasa bývá často zaměňován. Cyklotrasa (cyklistická trasa) je trasa pro cyklisty označená orientačním dopravním nebo turistickým značením. Měla by účelně spojovat místa, mezi nimiž lze předpokládat cyklistickou dopravu, a to komunikacemi, které jsou vhodné pro jízdu na silničním jízdním kole. Cyklistická trasa může být vedena místy po stezce pro cyklisty, místy po vozovce nebo vyhrazeném jízdním pruhu. Běžné cyklotrasy by měly být vedeny jen po pozemních komunikacích s povrchem silniční kvality, některé jsou vedené i po nezpevněných cestách v terénu. Cyklotrasy v České republice jsou od roku 1997 značeny speciální turistickým značením Klubu českých turistů. Pro cyklistické trasy s převažujícím turistickým účelem se používá i označení cykloturistická trasa. To se někdy používá i v zúženém významu pouze pro nesilniční trasy v náročnějším terénu. 23 21 Wikipedie [online]. [cit. 2013-01-03]. <http://cs.wikipedia.org/wiki/cykloturistika> 22 Cyklopojmy, druhy cyklistické dopravy a tras [online]. [cit. 2014-02-21]. <http://www.cyklistikakrnov.com/ Cykloinformace/Cyklopojmy.htm> 23 Wikipedie [online]. [cit. 2013-01-03]. <http://cs.wikipedia.org/wiki/cyklistická_trasa> 22

3.12 Regionální rozvoj Regionální rozvoj můžeme charakterizovat jako růst environmentálního, socioekonomického potenciálu a konkurenceschopnosti v daném regionu. To vede především ke zvýšení životní úrovně a kvality života obyvatel konkrétního území. V tomto ohledu se jedná o dynamický a vyvážený rozvoj regionální struktury daného územního celku a jeho jednotlivých částí (regionů a mikroregionů). 24 V současné době se v České republice zájem o problematiku regionálního rozvoje zřetelně zvyšuje. Za touto skutečností stojí vnitřní a vnější příčiny. Mezi vnitřní příčiny se řadí výrazné regionální rozdíly v míře nezaměstnanosti či výši průměrných mezd. Mezi vnější patří především vstup do Evropské unie, která usiluje o realizaci moderní regionální politiky. 25 3.13 Region Region je jedním ze základních pojmů v oblasti regionální politiky. Lze jej chápat jako území vymezené na základě společných znaků, rysů či kritérií. Slovem region se označují územně-správní jednotky v mnoha zemích. Regiony jsou určitým stupněm správního členění. 26 Nejobecnější výklad, který můžeme nalézt je krajinný celek různého řádu, správní celek, rajon, okrsek. Stručný Oxfordský slovník definuje region jako: oblast, prostor, pruh země, místo, která má více či méně jasně stanovené hranice nebo určité vlastnosti; určitou část státu. Urbanistická teorie chápe region zejména jako prostor zázemí velkých měst, prostor aglomerací. Současní teoretici urbanismu definují region jako účelově vymezené území, jehož hranice jsou dány významnými funkčními vazbami anebo společnými charakteristikami 24 Ministerstvo pro místní rozvoj České republiky: Strategie regionálního rozvoje. Praha. 2006 [online]. [cit. 2013-09-26]. <http://www.google.cz/url?sa=t&rct=j&q=&esrc=s&source=web&cd=1&ved=0ccwqfjaa&url= http%3a%2f%2fwww.mmr.cz%2fgetmedia%2f4ec7a0e7-fb30-46c7-8a80-57152c06d60c%2fsrr_dokument &ei=6bbcu-z-janx4gtglygqbw&usg=afqjcnfejtbzpcxvdp_ky8r3b71cwgurgq&bvm=bv.65397613,d.bge> 25 WOKOUN, R. Regionální rozvoj: východiska regionálního rozvoje, regionální politika, teorie, strategie a programování. Praha: Linde, 2008. 475 s. ISBN 978-80-7201-699-0 26 Wikipedie [online]. [cit. 2013-01-03]. <http://cs.wikipedia.org/wiki/region> 23

fyzikálními, přírodními, klimatickými, ekonomicko-sociálními, etnickými, jazykovými atd. Velikostně se region pohybuje od městského regionu, až do velikosti území několika států, pro něž lze vysledovat společné charakteristiky. Komplexnější pohled na region nabízí teorie socioekonomické geografie, kde je region chápán jako území na zemském povrchu s od ostatních odlišnou, ale vnitřně sourodou strukturou buď fyzických, nebo socioekonomických prvků a jejich rozvoj. Tyto prvky pak vytváří významovou jednotku a jeho odlišení od ostatních území. 27 Každý region má svoji specifickou identitu, která je vytvářena určitými rysy, například jazykem, podnebím, etnickým původem, historickým kontextem a krajinným rázem. Tyto rysy mohou být pro určité regiony společné, proto je velmi složité jednotlivé regiony od sebe oddělit. Hranice dělíme podle tří aspektů, kterými jsou historické, správní a přírodní. Dále mohou být děleny podle demografické struktury nebo náboženského původu, to se ale objevuje málokdy. 28 3.14 Mikroregion Mikroregion je dobrovolné sdružení obcí s různou právní subjektivitou. Jedná se zpravidla o větší území, než je území jedné obce, které však má společné problémy či rysy. Případně se jedná o přirozené spádové území, kde více subjektů, nejčastěji obce, spolupracuje na řešení společných problémů za účelem dosažení společného cíle. Typickým rysem takového svazku je vznik z vlastní iniciativy, nikoliv příkazem nadřízeného orgánu nebo ze zákona. Z hlediska teorie regionalistiky jsou mikroregiony prostorové celky relativně malého rozsahu, kde jsou ale již relativně uzavřeny základní regionální procesy, tj. v daném prostoru lze realizovat všechny základní vztahy a vazby mezi bydlištěm pracovištěm a občanskou vybaveností. 29 Z pohledu veřejné správy se pod termínem mikroregion můžeme setkat s celou řadou dalších výkladů např. V praxi se zpravidla jedná o účelové mikroregiony, sdružení obcí. 27 PÁPOL, T. a kol. Problémy mikroregionů při tvorbě společných projektů, 1. vyd. Hradec Králové: Amos Typografické studio s.r.o., 2006. 78 s. ISBN 80-903813-1-6 28 MALÁ, K. Evaluace činností a managementů vybraných mikroregionů v okrese Hodonín: bakalářská práce. Zlín: Univerzita Tomáše Bati, Fakulta managementu a ekonomiky. 2013, 108 s. 29 PÁPOL, T. a kol. Problémy mikroregionů při tvorbě společných projektů, 1. vyd. Hradec Králové: Amos Typografické studio s.r.o., 2006. 78 s. ISBN 80-903813-1-6 24

V ČR jsou často vytvářeny za účelem získání společné podpory pro čerpání prostředků ze státních fondů a z fondů EU. 30 3.14.1 Užití pojmu mikroregion Ve smyslu geografickém určité území nebo oblast. Ve smyslu neformální spolupráce obcí uskupení několika obcí za účelem splnění nějakého úkolu, stačí souhlas obecních zastupitelstev. Ve smyslu formalizované spolupráce několika obcí uskupení několika obcí, jež mají statut právnické osoby. Jednají jménem obcí na vlastní odpovědnost. 3.15 Obec Obec je základní organizační jednotka systému místní správy, je tvořena územním celkem, který je vymezen hranicí. V České republice byla obecní samospráva obnovena v roce 1990 zákonem České národní rady č. 367/1990 Sb., o obcích. Obcemi podle tohoto zákona jsou územní celky, které byly obcemi ke dni nabytí jeho účinnosti, a obce nově vzniklé podle tohoto zákona. 31 30 PÁSKOVÁ, M. Výkladový slovník cestovního ruchu, Praha: Ministerstvo pro místní rozvoj, 2002. 448 s. ISBN 80-239-0152-4 31 Wikipedie [online]. [cit. 2013-01-03]. <http://cs.wikipedia.org/wiki/obec> 25

4 Materiál a metodika 4.1 Mikroregion Ždánicko Ždánický mikroregion byl založen již v roce 2002 jako dobrovolný svazek obcí, jeho cílem je podpora sociologicko-ekonomického rozvoje. Mikroregion Ždánicko se rozléhá v severozápadním cípu okresu Hodonín a podstatná část leží v oblasti přírodního parku Ždánický les. Tento mikroregion zahrnuje obce: Archlebov, Dambořice, Dražůvky, Lovčice, Násedlovice, Uhřice, Žarošice, Želetice a v neposlední řadě Ždánice. 32 Obr. č. 3: Zobrazení obcí mikroregionu Ždánicko (Zdroj: www.mapy.cz) 4.1.1 Poloha a charakteristika obce Archlebov Obec Archlebov se nachází v Jihomoravském kraji, 12 km západně od Kyjova a 3 km jihozápadně od Ždánic. Katastrální území zaujímá plochu 1 333 ha, přičemž 52 % je tvořeno ornou půdou a 33 % lesními porosty. Počátky obce se datují kolem roku 1349, kdy vznikla jako kolonizační osada. Počet obyvatel postupně klesá, k 1.1.1971 činil celkem 1 138, v současné době však v obci žije necelých 900 obyvatel. Mezi dominantní objekty se na první místo řadí kostel sv. Šebestiána a Rocha, který byl vystavěn v letech 1729 1731. Další významné budovy obce jsou: základní škola, 32 Obec Násedlovice [online]. [cit. 2013-11-04]. <http://www.obecnasedlovice.cz/mikroregion-zdanicko/zakladni-informace/> 26

mateřská škola, pošta, zdravotní středisko, prodejny smíšeného zboží a pohostinství. Aktivitu vyvíjejí Myslivecké sdružení Ochoz, TJ Sokol, Sbor dobrovolných hasičů, Český zahrádkářský svaz, Český svaz včelařů, Smíšený pěvecký sbor a Národopisný soubor Archlebjan. 33 Rok Stav k 1.1. Narození Zemřelí Přistěhovalí Vystěhovalí Přírůstek celkový Stav k 31.12. 1971 1 138 15 19 12 37-29 1 109 1981 1 004 16 9 24 28 3 1 007 1991 904 7 12 23 15 3 907 2001 905 3 14 12 10-9 896 2011 862 3 10 29 11 11 873 Tab. č. 1: Počty obyvatel obce Archlebov v jednotlivých letech 4.1.2 Poloha a charakteristika obce Dambořice Dambořice leží 36 km jihovýchodně od města Brna. Celková katastrální plocha zaujímá 2 318 ha, z čehož opět značnou část tvoří půda orná, a to 47 %. Počet obyvatel k 31.12.2011 je 1 354, přičemž průměrný věk je 38,8 let. Tato obec se pyšní především největším ložiskem ropy a zemního plynu v České republice. Produkce zmíněného ložiska představuje téměř 55 % denní těžby ropy na celém území České republiky. Významnou budovou je římskokatolický kostel sv. Martina, který je prvně zmiňován již v roce 1326, nynější stavba však pochází z druhé poloviny 18. století. Jako zvláštnost obce lze uvést 3 místní hřbitovy, a sice římskokatolický, českobratrský evangelický a židovský. V obci je zřízena také základní i mateřská škola, sportovní hřiště, knihovna a pošta. Ordinuje zde praktický lékař a zubař. Rok Stav k 1.1. Narození Zemřelí Přistěhovalí Vystěhovalí Přírůstek celkový Stav k 31.12. 1971 1 613 33 17 35 82-31 1 582 1981 1 443 22 23 16 35-20 1 423 1991 1 241 21 19 19 28-7 1 234 2001 1 243 14 9 34 32 7 1 250 2011 1 351 12 11 21 19 3 1 354 Tab. č. 2: Počty obyvatel obce Dambořice v jednotlivých letech 33 Obec Archlebov [online]. [cit. 2013-11-03]. <http://www.obecarchlebov.cz/> 27

4.1.3 Poloha a charakteristika obce Dražůvky Dražůvky se nacházejí na úpatí Ždánického lesa, 8 km západně od Kyjova. První zmínka o obci je zaznamenána v roce 1341. Celková katastrální plocha v současnosti je 516 ha, z toho 73 % připadá na ornou půdu a asi 10 % na lesní plochu. Počet obyvatel v současnosti je 282, z nichž 195 je v produktivním věku. Průměrný věk obyvatel je 41,8 let. Mezi pamětihodnosti obce patří kaple, stojící uprostřed obce, pocházející z roku 1892. Další významnou památkou je barokní socha sv. Jana Nepomuckého z roku 1816. 34 Rok Stav k 1.1. Narození Zemřelí Přistěhovalí Vystěhovalí Přírůstek celkový Stav k 31.12. 1971 374 8 6 8 30-20 354 1981 306 1 3 3 7-6 300 1991 270 9 4 5 9 1 271 2001 260 2 5 7 3 1 261 2011 285 2 4 0 8-10 275 Tab. č. 3: Počty obyvatel obce Dražůvky v jednotlivých letech 4.1.4 Poloha a charakteristika obce Lovčice Lovčice se nacházejí 12 km severozápadně od Kyjova, ze západu sousedí s městem Ždánice a z jihovýchodu s obcí Nechvalín. Z geologického hlediska se obec nachází pod výběžky Kyjovsko-věteřovské pahorkatiny a na výběžcích Ždánického lesa. Katastrální plocha Lovčic zaujímá 1 650 ha, z toho 916 ha lesní půdy, 495 ha orné půdy, 65 ha ostatních ploch, 26 ha ovocných sadů, 46 ha zahrad, 19 ha pastvin, 17 ha vodní plochy, 19 ha zastavěné plochy, 7 ha luk a 1 ha vinic. 35 Největší dominantou obce je románský kostel, zasvěcený sv. Petru a sv. Pavlu, postavený v letech 1803 1805. V roce 2000 bylo ke kostelu vybudováno nové schodiště s přístupovou komunikací včetně osvětlení. Roku 1836 byla postavena budova školy na místě bývalého hřbitova, současná podoba školy pochází z roku 1900. Nyní se v budově nachází první stupeň základní školy, mateřská škola a pošta. 36 V obci najdeme i knihovnu, která v roce 2008 získala 1. místo v soutěži o nejkrásnější neprofesionální knihovnu v kategorii v obci od 500 do 1 000 obyvatel. 34 Obec Dražůvky [online]. [cit. 2013-11-03]. <http://www.drazuvky.cz/urad/o-obci/> 35 Obec Lovčice [online]. [cit. 2013-11-04]. <http://www.lovcice.cz/o-obci/charakteristika-a-poloha-obce/> 36 Obec Lovčice [online]. [cit. 2013-11-04]. <http://www.lovcice.cz/o-obci/zajimavosti-obce/> 28

Působí zde sbor dobrovolných hasičů, fotbalový klub Sokol Lovčice, folklórní soubory Habřéci a Lovečánek, občanské sdružení Jordánek, svaz zahrádkářů a myslivecká sdružení. Ke sportovnímu vyžití v obci slouží fotbalové hřiště, ke kulturním a společenským událostem slouží kulturní dům, malé hřiště u lesa s koutkem pro děti a nově upravená školní zahrada. 37 V Lovčicích se do současnosti dochovalo pálení dřevěného uhlí, původní milíře nahradily ocelové kruhové pece. Dále je zde provozována dřevovýroba a zpracování plastů. Z kulturních akcí probíhají tradičně v únoru maškarní ostatky, v červnu petropavelský výlet, v červenci letní noc a třetí neděli říjnovou tradiční krojované hody. 38 Rok Stav k 1.1. Narození Zemřelí Přistěhovalí Vystěhovalí Přírůstek celkový Stav k 31.12. 1971 1 033 16 10 57 54 9 1 042 1981 961 9 14 11 30-24 937 1991 831 11 13 9 28-21 810 2001 799 0 6 7 8-7 792 2011 787 7 16 16 7 0 787 Tab. č. 4: Počty obyvatel Lovčic v jednotlivých letech 4.1.5 Poloha a charakteristika obce Násedlovice Násedlovice leží 12 km západně od města Kyjov. První zmínka o obci pochází ze začátku 14. století. Katastrální výměra Násedlovic je 1 306 ha, z toho 1 098 ha tvoří orná půda, 53 ha vinice a 33 ha ovocné sady. První školní budova byla v Násedlovicích postavena v roce 1807. V roce 1888 byla rozšířena na jednopatrovou. K ní přibyla ještě nová škola (v roce 1908), která se v roce 1947 změnila na školu mateřskou. 39 V současné době se v obci nachází jen mateřská škola, základní již nikoliv. Dále bychom zde našli knihovnu, poštu, lékaře, kulturní dům, kavárnu, restaurace a víceúčelové sportovní hřiště. Nejvýznamnější pamětihodností je však katolický kostel sv. Martina a sv. Cyrila a Metoděje z roku 1928. 37 Obec Lovčice [online]. [cit. 2013-11-04]. <http://www.lovcice.cz/o-obci/soucasnost/> 38 Obec Lovčice [online]. [cit. 2013-11-04]. <http://www.lovcice.cz/o-obci/soucasnost/> 39 Obec Násedlovice [online]. [cit. 2013-11-04]. <http://www.obecnasedlovice.cz/zivot-v-obci/historie-obce/> 29

Rok Stav k 1.1. Narození Zemřelí Přistěhovalí Vystěhovalí Přírůstek celkový Stav k 31.12. 1971 1 019 13 17 21 35-18 1 001 1981 901 22 10 17 31-2 899 1991 843 14 14 9 16-7 836 2001 811 4 11 8 9-8 803 2011 835 8 3 15 11 9 844 Tab. č. 5: Počty obyvatel Násedlovic v jednotlivých letech 4.1.6 Poloha a charakteristika obce Uhřice Obec Uhřice leží pod svahy Ždánického lesa, 14 km západně od města Kyjov. Terén obce se svažuje od severu k jihu. K Uhřicím patří i osada Janův dvůr, ležící 3 km od obce směrem na jihovýchod. První písemná zmínka o obci se datuje k roku 1351. Katastrální plocha zaujímá 708 ha, z toho 552 ha připadá na půdu ornou. Dle statistiky v obci trvale žije 709 občanů. Největší dominantou obce je pozdně renesanční kostel z 16. století. Mezi další významné stavby patří kulturní dům, nově zrekonstruovaná škola, hasičská zbrojnice a obecní úřad. Obec Uhřice se může chlubit dobrou sportovní vybaveností. V letním období je k dispozici často navštěvovaný malý aquapark, který má kapacitu 500 návštěvníků. K dalším sportovním zařízením patří fotbalové hřiště, sportovní areál v sousedství školy s tenisovým kurtem, volejbalovým hřištěm a minigolfem. V zimním období, za příznivého počasí, je k dispozici i krátká 240m sjezdovka. Rok Stav k 1.1. Narození Zemřelí Přistěhovalí Vystěhovalí Přírůstek celkový Stav k 31.12. 1971 816 12 11 6 26-19 797 1981 781 20 9 16 26 1 782 1991 734 5 5 6 11-5 729 2001 716 3 10 12 4 1 717 2011 702 4 14 25 8 7 709 Tab. č. 6: Počty obyvatel Uhřic v jednotlivých letech 4.1.7 Poloha a charakteristika obce Žarošice Obec Žarošice je známá především jako poutní místo, leží 12 km západně od Kyjova. Katastrální výměra je celkem 1 467 ha, 46 % výměry tvoří půda orná a 38 % lesní porosty. 30