INSTITUT OCHRANY OBYVATELSTVA

INSTITUT OCHRANY OBYVATELSTVA INFORMAČNÍ ZPRAVODAJ Ročník 15 Číslo 1 / 2004 Lázně Bohdaneč

2

3 OBSAH strana BAYER, P. KUBEČKA, P. TARGOŠ, J. ŠIMEK, T.: Možnosti monitorování pracovních kmitočtů BMIS s automatickým akustickým záznamem signálu 5 LUKÁŠKOVÁ, L.: Zájem občanů o ochranu obyvatelstva roste u nás i v Evropské unii 17 MIKA, O.: Informovanost obyvatelstva o mimořádných událostech se zaměřením na závažné průmyslové havárie 33 SÝKORA, V. HYLÁK, Č.: Subjektivní testování tuzemských a zahraničních ochranných masek 49

MOŽNOSTI MONITOROVÁNÍ PRACOVNÍCH KMITOČTŮ BMIS S AUTOMATICKÝM AKUSTICKÝM ZÁZNAMEM SIGNÁLU 4

5 Ing. Petr BAYER, MV, GŘ HZS ČR, Institut ochrany obyvatelstva Ing. Pavel KUBEČKA, MV, GŘ HZS ČR, Institut ochrany obyvatelstva Ing. Jan TARGOŠ, MV, GŘ HZS ČR, Institut ochrany obyvatelstva Ing. Tomáš ŠIMEK, MV, GŘ HZS ČR, Institut ochrany obyvatelstva RESUMÉ Tato studie uvádí možnou metodu realizace monitorování pracovních kmitočtů BMIS s automatickým akustickým záznamem signálu pomocí komunikačních přijímačů AR 8000 a AR 3000A a záznamového zařízení spouštěného akustickým signálem. Metoda je univerzálně použitelná i v jiných případech obdobného charakteru s alternativním zařazením jiného technického vybavení obdobných užitných vlastností.

6

7 AUTORSKÝ REFERÁT Bezdrátové místní informační systémy (BMIS) s vlastnostmi elektronických sirén jsou nedílnou součástí struktury koncových prvků varování jednotného systému varování a vyrozumění (JSVV). I když tvoří asi 2 % z celkového počtu koncových prvků, mají v lokalitách, kde jsou provozovány, svůj nezastupitelný význam při varování a tísňovém informování obyvatelstva, komunikaci orgánů krizového řízení s obyvatelstvem v ohrožení, jakož i pro běžnou komunikaci orgánů místní samosprávy s občany. Kromě klasických BMIS, jako jsou systémy BOR 2 a VISO 2002, se této technologie doplňkově využívá i v dalších místních informačních systémech, například AUDIO 232, ORKAN, IVVS. Proto se problematika řešená v této studii týká prakticky všech místních informačních systémů zařazených do JSVV. Kromě BMIS zařazených v JSVV jsou montována a provozována zařízení obdobného funkčního principu i mimo JSVV. Všechny provozované BMIS musí být registrovány u Českého telekomunikačního úřadu (ČTÚ). Seznam BMIS je veřejně přístupný na stránce ČTÚ. Některé zkušenosti z praxe ukazují, že jednak dochází k jistému zpoždění v aktualizaci seznamu, ale hlavním problémem je, že některé systémy jsou jejich provozovateli hlášeny k registraci pozdě či dokonce vůbec. Počet všech typů místních informačních systémů zařazených ke dni 1. 7. 2003 v JSVV uvádí tabulka číslo 1. Tabulka 1 Počty MIS v JSVV k 1. 7. 2003 Kraj Počet MIS v JSVV Brněnský 56 Českobudějovický 5 hl. město Praha 0 Karlovarský 1 Královehradecký 0 Liberecký 0 Moravskoslezský 8 Olomoucký 4 Pardubický 11 Plzeňský 10 Středočeský 7 Ústecký 0 Vysočina 2 Zlínský 5 Celkem 109 Vzhledem k radiovému šíření signálu, je výstavba i rozšiřování systémů poměrně pružné a rychlé a oproti jiným funkčním principům i poměrně levné. Radiový přenos má sice výhody, ale i četné nevýhody. Jednou z hlavních je fakt, že je citlivý na rušení všeho druhu. Zahlcení vstupních obvodů přijímačů venkovních hlásičů silným cizím signálem

8 neumožní reakci na signál vlastní, přijímač se neotevře dnes většinou používaným DTMF kódem a je tedy po dobu hlášení nefunkční. Cizí silný signál na stejném nebo blízkém kmitočtu sice přijímač neotevře, ale může vstoupit do přijímače již otevřeného vlastním signálem a tak způsobit rušení reprodukce. Sníží citlivost DTMF systémů pro příjem vlastního signálu s DTMF kódem pro zavření. Nezavření přijímače má za následek obyvatelstvo obtěžující šum a zejména vybíjení napájecích akumulátorů, což snižuje schopnost zabezpečit činnost zařízení v době výpadku napájení z elektrorozvodné sítě. Počet instalovaných systémů neustále narůstá a tak s růstem počtu zástaveb roste i možnost vzájemného rušení BMIS na pracovních kmitočtech. Jedná se o čtyři kmitočty uvedené v generální licenci ČTÚ číslo GL - 2/R/2001. Vzhledem k disproporci mezi počtem přidělených kmitočtů a počtem provozovaných systémů je stále větší nebezpečí vzájemného rušení, což je zejména v případech mimořádných událostí nepřípustné. O ochranu před vzájemným rušením se musí uživatelé zařízení postarat sami. Avšak s ohledem na množství instalovaných zařízení, jakož i vlivem řevnivosti mezi konkurenčními firmami, je koordinace kmitočtů poměrně složitou záležitostí. K dalším komplikacím může docházet v případech, kdy není dodrženo ustanovení generální licence o maximálním použitelném výkonu vysílače systému. Tím dochází k vzájemnému rušení systémů i v jinak dobře provedené volbě pracovního kmitočtu. Dodatečné změny pracovního kmitočtu v již instalovaném systému jsou komplikované a finančně náročné. Současný, stále více nevyhovující, stav je řešitelný různými způsoby. Prvním je přechod na kmitočty pronajaté od ČTÚ. Tyto kmitočty jsou sice chráněny před rušením, ale řadě provozovatelů nemusí vyhovovat, že tyto kmitočty jsou pronajímány za úplatu. Další z možných způsobů řešení spočívá v dále popisované metodě monitorování pracovních kmitočtů BMIS s automatickým akustickým záznamem signálu. Metoda monitorování pracovních kmitočtů BMIS s automatickým akustickým záznamem signálu: - dlouhodobějším sledováním čistoty uvažovaného kmitočtu před výstavbou umožňuje jeho správnou volbu; - při výstavbě a při rozšiřování systému umožňuje objektivní hodnocení kvality radiového signálu na zabezpečovaném teritoriu; - při přejímacích řízeních, při následných kontrolách, opravách a servisu a zejména při případných problémech umožňuje objektivní kontrolu majitelem - správcem BMIS; - umožňuje dlouhodobé sledování spolehlivosti šíření radiového signálu a jeho kvality, zejména v případech diagnostiky možných příčin vzniklých problémů, při řešení stížností a reklamací jak ze strany orgánů místní samosprávy, tak i občanů; - umožňuje odhalit, identifikovat a usvědčit neevidované BMIS rušící sledovaný kmitočet a další případy neúmyslného či úmyslného rušení radiovým provozem. 1. Popis možné realizace metody 1.1. Základní princip metody

9 Tato část studie popisuje realizaci monitorování pracovních kmitočtů BMIS s automatickým akustickým záznamem signálu. Základní princip vychází z poznatků: - akustický záznam monitorovaného kmitočtu, respektive užitečného a rušivého signálu na něm je lidem smyslově i psychologicky přístupný a tudíž z něj získané poznatky jsou snadno pochopitelné a akceptovatelné; - monitorování musí pro dosažení prokazatelných výsledků zpravidla probíhat po delší dobu a to často i v noci nebo ve dnech pracovního volna a pracovního klidu, proto je výhodný automatický záznam pomocí záznamových prostředků spouštěných přítomností signálu, zpravidla akustického; - použitím dalšího vybavení, jako je počítač, spektrální analyzátor a jiných, lze na takto monitorovaném kmitočtu provádět další měření, archivaci výsledků a další činnosti. Realizace byla rozpracována ve dvou základních variantách. První varianta spočívá ve využití ručního komunikačního přijímače AR 8000 a záznamového zařízení spouštěného akustickým signálem (magnetofonu, diktafonu). Princip je uveden na obrázku číslo 1. Obr. 1 Princip využívající přijímač AR 8000 Druhá varianta spočívá ve využití komunikačního přijímače AR 3000A spolu se spektrálním analyzátorem SDU 5000 umožňujícího měření úrovně elektromagnetického pole a záznamového zařízení spouštěného akustickým signálem (magnetofonu, diktafonu).

10 Obr. 2 Princip využívající přijímač AR 3000A Realizace metody spočívá v tom, že: - přijímač je umístěn na místo, pro které je sledování prováděno a je naladěn na monitorovaný kmitočet, na jeho výstupu je akustický signál odpovídající užitečnému i rušivému signálu na monitorovaném kmitočtu; - výstupní akustický signál je zaznamenáván záznamovým zařízením spouštěným akustickým signálem, zároveň je možný přímý poslech pro okamžitou informaci; - dlouhodobý automatický provoz umožňuje získat informace pro celkový přehled o situaci s možností následného monitorování vybraných zájmových časových úseků pro detailnější analýzy; - záznam rušivého signálu usnadní identifikaci zdroje, případně viníka rušení; - v pokročilejší variantě je možno při použití dalšího zařízení provádět měření, archivace a podobně, prakticky záleží jen na technických parametrech použitého vybavení a požadavcích realizátora monitoringu. 1.2. Poznatky k záznamovým zařízením V současné době jsou prakticky nejběžněji k dispozici diktafony. Tyto jsou buď kazetové nebo nověji digitální. Většina dostupných typů má konektor pro připojení externího mikrofonu a umožňuje automatické spouštění akustickým signálem. Záznam pořízený automatickým bezobslužným provozem je relativně dlouhý pro vyslovení závěrů s dostatečnou pravděpodobností. Například digitální diktafon OLYMPUS VN 90, z typové řady VN s nejmenší kapacitou, který byl používán pro praktická ověřování metody, je schopen v režimu LP s kvalitou dostatečnou pro prvotní přehled o situaci zaznamenat asi 90 minut. V režimu SP, t.j. s běžnou kvalitou umožňující dokonalou identifikaci signálu, včetně charakteristiky hlasu, je schopen zaznamenat asi 33 minut. Obě doby záznamu jsou při automatickém spouštění více než dostatečné. Diktafon OLYMPUS VN 3600 má záznamovou kapacitu ještě asi čtyřikrát větší. Pro realizaci propojení mezi výstupem přijímače a mikrofonním vstupem diktafonu stačí použít v audiotechnice běžný kabel s konektory jack 3,5 mm (nebo podle specifikace použitých zařízení). Nastavení výstupní hlasitosti přijímače a vstupní citlivosti diktafonu je nejlepší vyzkoušet předem a nastavování těchto parametrů při vlastním monitorování řešit na základě takto získaných zkušeností. Záznam pořízený digitálním diktafonem umožňuje archivaci pro další využití například přepisem do PC formou souboru.wav nebo ještě lépe.mp3. Přijímač AR 3000 umožňuje při nahrávání dálkově ovládat posun páskových nebo kazetových magnetofonů na základě přítomnosti signálu na výstupu přijímače. Toho lze s úspěchem využít pro automatizaci nahrávání v rámci řešené metody. Jedním z možných

11 technických řešení je použití kazetového magnetofonu Tesla KP 311. Tento byl na začátku 90. let minulého století především používán pro záznam dat z osmi bitový mikropočítačů. Příprava propojovacího kabelu (zapojení konektorů) a realizace nahrávky je popsána v technické dokumentaci obou zařízení. Pro účel praktického ověření byl uvedený magnetofon zapůjčen od soukromé osoby. Propojení bylo principiálně funkční i když se pro stáří a opotřebovanost magnetofonu nepodařilo získat kvalitní nahrávku. 1.3. Přepis ze záznamového zařízení do PC Záznamy pořízené digitálními diktafony je možno přepsat do počítače k dalšímu zpracování a archivaci. Tato činnost spočívá v tom, že: - audio výstup diktafonu (např. sluchátkový konektor) se propojí se vstupem počítače (např. line in, nebo mikrofon, toto je nutno vyzkoušet prakticky, neboť se počítač od počítače vlastnostmi vstupů liší) pomocí kabelu s konektory (zpravidla 3,5 mm jack), je možno použít tentýž kabel, jako pro propojení diktafonu s přijímačem, přitom je nutno zabránit přenosu brumu 50 Hz; - pro nahrávání je možno použít Záznam zvuků z nástrojů Windows (je to spojeno s malým komfortem, ale program je dostupný na všech PC), nebo speciální program; - kvalita záznamu na PC se nastaví stejná nebo o řád vyšší, než je záznam na diktafonu, pro praxi se jako zcela dostatečné jeví použití telefonní kvality (11 025 Hz, 8 bit, mono), což reprezentuje velikost souboru 11 kb na sekundu záznamu (tedy 660 kb na minutu záznamu), dostatečných akustických kvalit (zejména pro běžný přehled) stačí i nejnižší kvalita (8 000 Hz, 8 bit, mono), což reprezentuje velikost souboru 8 kb na sekundu záznamu (tedy 480 kb na minutu záznamu); - při použití speciálních programů se jako vhodné jeví přepis provést přímo ve formátu.mp3 s přiměřenou úrovní komprese, rovněž je možná dodatečná konverze formátu.wav na.mp3 a to zejména při požadavku na snížení velikosti výsledných zvukových souborů pro dlouhodobější archivaci nebo pro přenos elektronickou poštou a podobně (při zachování dostatečné kvality se může podařit velikost souboru zmenšit na polovinu i méně, závisí to na stupni komprese a způsobu nahrávky konvertovaného souboru); - při praktickém ověřování metody byl pro konverzi využíván dosti rozšířený freewarový program dbpoweramp Music Convertor. 1.4. Další možné využití metody Popisovaná metoda je univerzálně použitelná i pro jiné případy, kdy se jako vhodné jeví sledování kmitočtu BMIS s automatickým akustickým záznamem. 1.4.1. Ověření dosahu vysílače BMIS kontrolou bezpečně dostatečné intenzity pole

12 Tento případ je použitelný například při kontrole bezpečného dosahu vysílače, to je dosahu s takovou intenzitou pole, která zabezpečí spolehlivé otevření a zejména uzavření přijímače na základě přijatého DTMF kódu. To je jedna z problematických funkcí všech systémů využívajících DTMF kódy. Při ztrátě signálu se přijímač venkovního hlásiče neuzavře a výsledkem je rušivý šum a vybíjení akumulátorů, což je nepříznivé zejména v situaci, kdy přijímač není napájen z elektrorozvodné sítě. Dále to může být při akustické kontrole kvality radiového signálu ve sledovaném místě přijímače venkovního hlásiče, například: - při plánování rozšiřování počtu nově zastavovaných venkovních hlásičů do okrajových částí zabezpečovaného teritoria; - při přejímacích, reklamačních a podobných řízeních; - řešení stížností občanů, a podobně. Akustický výstup takové kontroly je smyslově i psychologicky pochopitelný i laické osobě. Proto je výhodný tam, kde se výsledky kontroly takovým osobám prezentují nebo kde se takové osoby na kontrole přímo podílejí. Pro profesionální účely je potom možno s měřícími přístroji (například i s SDU 5000) rozšířit kontrolu o objektivní měření úrovně pole, odstupu s/š a další. Případným problémům s nedostatečným pokrytím zabezpečovaného území nebo s překrýváním území pokrytých signály sousedících systémů lze předcházet již ve fázi návrhů. Rozložení intenzity pole lze modelovat speciálními programy a výše uvedenou kontrolou lze reálný stav sledovat ve vztahu ke skutečnému útlumu šíření v dané lokalitě a lokální úrovni rušení. Obrázky číslo 3 a 4 ukazují výstup programu Elcom jako možný nástroj předpovědi pokrytí zabezpečovaného teritoria. Zároveň je prezentována změna pole při změně umístění vysílače BMIS. Obdobným způsobem lze modelovat situaci s průnikem signálu na pomezí katastrů dvou obcí.

13 Obr. 3 Model pokrytí území varianta 1 Obr. 4 Model pokrytí území varianta 2 1.4.2. Monitorování a záznam provozu na zájmových kanálech v pásmu CB Monitorování provozu na zájmových kanálech v pásmu občanských radiostanic (CB) může někdy být zdrojem cenných informací využitelných pro činnost složek integrovaného záchranného systému, orgánů krizového řízení státní správy i územní samosprávy a podobně. V úvahu přicházejí zejména: kanál č. 1 26, 965 MHz svolávací (pro navázání spojení) kanál č. 9 27,065MHz nouzové volání, tísňové informace zvláštní důležitosti kanál č. 10 27,075MHz dopravní servis, komunikace řidičů (neoficiální) Kompletní přehled kanálů a provozních kmitočtů, jakož i druhy provozu uvádí generální licence ČTÚ číslo GL 22/R/2001. Tok informací na kanálech je nerovnoměrný jak časově, tak i místně a v rozhodující míře závisí na aktivitě CB komunity v dané lokalitě. Nasazení monitorovacích prostředků tak, jak bylo popsáno výše, může napomoci nejen zmapování aktivity provozu v pásmu občanských radiostanic, ale může napomoci i v zachycení důležitých informací a jejich záznam v případech, kdy není možné nasazení specializovaných záznamových zařízení, nebo by jejich nasazení nebylo efektivní.

14 2. Spolehlivost metody Jako u každé jiné metody je výsledek potenciálně zatížen chybami (systematickými, nahodilými, chybami metody). U této metody je rozhodující pro získání správných údajů zabezpečit na vstupu přijímače radiový signál, který odpovídá sledované realitě. To v rozhodující míře závisí na kvalitě použité antény a svodu a na citlivosti přijímače. Citlivost použitých komunikačních přijímačů je lepší nebo srovnatelná s citlivostí přijímačů venkovních hlásičů BMIS. Hlavní faktory správnosti získaných údajů proto jsou: - zisk použité přijímací antény a kvalita (útlum) svodu; - umístění antény v prostoru a to i ve vztahu k šíření vln (maxima - minima signálu); - možné ovlivnění zejména slabších radiových signálů, například změnou místa antény přijímače, geometrie měřicího místa a to včetně pohybu osob v blízkosti antény; - vzdálení zdrojů elektromagnetického rušení, například napájecích zdrojů, počítačů, mobilních telefonů a podobně. Pro přesné výsledky je vhodné použít originální anténní systém, kdy je zabezpečeno místo příjmu, zisk antény, kvalita svodu a zjištěné výsledky velmi dobře reprezentují (reálně kopírují) provozní stavy. V případech kontrol rušení může být výhodnější použití antény s větším ziskem, v případech kontrol dosahu naopak použití antény s menším ziskem. Pro obecný přehled o situaci stačí běžná anténa komunikačního přijímače na zjišťovaném místě nebo alespoň poblíž zjišťovaného místa. SHRNUTÍ A ZÁVĚR Popisovaná metoda monitorování pracovních kmitočtů BMIS s automatickým akustickým záznamem signálu je jedním z možných řešení situace, která v současnosti vznikla při provozu BMIS a MIS s kombinací funkčních principů zařazených do JSVV- SSRN. Jedná se zejména o skutečnost, že toho času není centralizovaná správa kmitočtů přidělených podle generální licence číslo. Firmy, zabezpečující montáž a servis BMIS, mezi sebou v rámci konkurence a z ní vyplývajících napjatých vztahů nekomunikují a tak stále více dochází ke vzájemnému rušení systémů. Situaci neřeší ani registr BMIS vedený ČTÚ, kdy jeho veřejně přístupná podoba na internetu není aktualizována průběžně, ale s jistým časovým odstupem, to může vyvolat skluzy při určování pracovního kmitočtu v rámci projekčních prací. Přitom je dosti vysoká pravděpodobnost hraničící s jistotou, že část realizací systémů není nahlášena do registru ČTÚ vůbec.

15 Dlouhodobý automatický bezobslužný provoz monitoringu je výhodný pro získání celkového přehledu o situaci a umožňuje následné sledování vybraných zájmových časových úseků pro detailnější analýzy. Záznam rušivého signálu usnadní identifikaci původu a viníka rušení, ať už se jedná o rušení provozem jiného BMIS na sledovaném kmitočtu, rušení místním radiovým provozem na blízkém kmitočtu, průmyslovým rušením nebo potenciálně možným úmyslným rušením. Využití diktafonu spouštěného akustickým signálem, případně dálkově ovládaného magnetofonu, nahrazuje drahá speciální záznamová zařízení, která jsou zpravidla stacionární. Záznam pořízený automatickým bezobslužným provozem je relativně dlouhý pro vyslovení závěrů s dostatečnou pravděpodobností, je provozně levný a jednoduchý na úroveň obsluhy. Akustický záznam je smyslově a psychologicky přístupný a názorný i pro laické osoby. Pořízené akustické záznamy lze archivovat pro pozdější analýzy a další využití. Při rozšíření o další přístrojové vybavení je umožněno i měření úrovní pro projektovou dokumentaci a další výpočty. Metodu lze využít v řadě činností spojených s provozem a správou BMIS a MIS se smíšenými technologiemi. Metoda je univerzálně použitelná i v jiných případech obdobného charakteru s alternativním zařazením jiného technického vybavení obdobných užitných vlastností. ZÁJEM OBČANŮ O OCHRANU OBYVATELSTVA ROSTE U NÁS I V EVROPSKÉ UNII

16 Ing. Lenka LUKÁŠKOVÁ, Vysoká škola ekonomická, Národohospodářská fakulta, Praha RESUMÉ V životě člověka mohou nastat neočekávané mimořádné události, které mohou ohrozit životy, zdraví obyvatel a způsobit velké škody na materiálních hodnotách. Je proto důležité, aby občané byli přiměřeně informováni o možném vzniku nebezpečí v místě bydliště a základních zásadách ochrany a stát, který je dle ústavního zákona o bezpečnosti ČR garantem ochrany životů, zdraví a majetkových hodnot, zabezpečil jejich dostatečnou edukaci. Ve své studii prezentuji závěry, které byly zjištěny v šetření realizovaném v červenci 2002 u reprezentativního vzorku populace okresu Žďár nad Sázavou. Hypotéza slabých znalostí občanů způsobená dlouhotrvající absencí strategické koncepce státu v tomto vzdělávání veřejnosti byla výzkumem potvrzena.

17

18 ÚVOD Evropská komise si již od osmdesátých let minulého století v časovém intervalu dvou až tří let nechává provést průzkum veřejného mínění v oblasti civilní ochrany obyvatelstva. Podle přehledu v publikacích Eurobarometer tyto průzkumy pravidelně ukazují, že přibližně 85 % (+/- 3 procentní body) dotazovaných evropských občanů cítí, že je pro ně důležité být lépe informováni o postupu jejich činnosti v případě technologické havárie, přírodní či jiné katastrofy. Je zcela zřejmé, že zájem obyvatelstva o tuto problematiku neustále roste s časem a vzhledem k rychle se měnící bezpečnostní situaci ve světě, změnám bezpečnostních rizik a prudkému nárůstu teroristických činů se dá očekávat, že tento trend zvyšujícího se zájmu lidí o ochranu obyvatelstva bude pravděpodobně i nadále pokračovat. Výsledky podobného výzkumu realizovaného v loňském roce v České republice přinesly podobné zjištění. Toto šetření se uskutečnilo za podpory Interní grantové agentury VŠE pro rok 2002/2003 na území okresu Žďár nad Sázavou. Ze statistického hlediska jsou samozřejmě tyto dva výzkumy z mnoha a z mnoha faktorů neporovnatelné. Jedno však mají rozhodně společné zájem populace o problematiku ochrany obyvatelstva je vysoký. Naši respondenti na otázku: Myslíte si, že je pro vás důležité být lépe informován(a) o tom co dělat v případě přírodní katastrofy, technologické havárie či teroristického útoku? odpověděli v 95% kladně (83,7 % respondentů odpovědělo rozhodně ano a 12 % respondentů spíše ano). Tento výsledek porovnání je zajímavý i z toho důvodu, že zatímco obyvatelé EU jsou pravděpodobně ovlivňováni zejména vývojem bezpečnostních rizik (národních a globálních), v ČR může být kromě tohoto faktu ještě ovlivňujícím faktorem stále doznívající negativní pachuť ideologicky orientované branné výchovy a civilní obrany. Přesto výzkum ukázal, že jsme na tom v oblasti chápání významu civilní ochrany s Evropany stejně nebo přinejmenším velmi podobně. Totiž, vnímáme ji za velmi důležitou. 1. Identifikace civilní ochrany v ČR Jedním z rysů je, že bohužel mnoho občanů si i dnes stále spojuje ochranu obyvatelstva s tzv. civilní obranou či ochranou v předlistopadovém období. Dalším a velmi alarmujícím faktem, který se již bohužel několikrát v České republice projevil, je že od roku 1990 výrazně poklesla připravenost a disciplinovanost obyvatelstva k činnostem v období mimořádných situací. Příčinou bylo mimo jiné i zrušení ideologického modelu tzv. přípravy obyvatelstva k civilní obraně. Bohužel se ovšem pozapomnělo na to, že kromě ideologických témat obsahovala tato příprava také odborná témata zaměřená na sebeochranu, svépomoc a přežití obyvatelstva. Tyto znalosti ovšem byly a pravděpodobně vždy zůstanou pro jakoukoliv lidskou společnost nedílnou součástí jejích celkových znalostí. Bohužel s komunistickým modelem vzdělávání prakticky zmizela všechna témata spojená s ochranou obyvatelstva, aniž by se současně uvažovalo o jiném funkčním modelu vzdělávání. Důsledky takovéto nekoncepčnosti se projevily při řadě nedomyšlených a problémových momentů v činnosti institucí i samotných občanů v mnoha mimořádných

19 situacích, zejména při povodních na Severní Moravě v roce 1996 a při rozsáhlých záplavách v červenci 1997, které pak měly další negativní a hlavně zbytečné následky. Dosáhnout stavu, kdy každý občan bude schopen na změny vznikající v důsledku mimořádných událostí pružně reagovat, znamená vytvořit komplexní a dlouhodobý program a řadou účelově koncipovaných komunikačních a edukativních projektů rozvinout rozsáhlé vzdělávací aktivity v oblasti jeho přípravy na činnost v období krizí. V současné době mohou občané získat potřebné informace v otázkách ochrany obyvatelstva u hasičských záchranných sborů krajů a na jejich územních odborech a na obecních úřadech. Vlastní formy vzdělávání a ochrany pak mají vytvořeny některé zejména průmyslové a utilitní společnosti. Ministerstvo vnitra v rámci svých možností rozšiřuje informační brožury a poskytuje relativně aktualizované informace na svých webovských stránkách. Na bázi dobrovolnosti připravují některé organizace pro občany a zejména pak děti ukázková cvičení integrovaného záchranného systému a speciální příležitostné přednášky. Od 1.9.1999 probíhá na základních a středních školách výuka témat ochrana člověka za mimořádných situací. Tato výuka probíhala začleňováním vybraných témat do některých vyučovacích předmětů. Tato forma vzdělávání však měla podobně dobrovolný a doporučující charakter a rozvržení témat a stanovení rozsahů probírané látky určoval ředitel dané školy. Úroveň znalostí dětí a studentů tedy de facto záležela na přístupu jejich školy k této problematice, což bylo patrné i z porovnání dílčích výsledků výzkumu. 1 Je důležité si však uvědomit, že školní výuka v této oblasti je velmi efektivní, pokud je koncepční, ale je to vždy dlouhodobá záležitost. Navíc nepostihuje ty věkové skupiny, které již nezastihla (v našem případě přibližně ročníky 1978-1988). 2. Východiska výzkumu Výzkum se soustředil na úroveň znalostí občanů v oblasti ochrany obyvatelstva, jejich schopnosti správného jednání při vzniku mimořádné události, na možné formy edukace veřejnosti a závislosti na identifikačních faktorech. V této stati tedy prezentuji závěry, které byly zjištěny v šetření realizovaném v červenci 2002 u reprezentativního vzorku populace bydlící na území okresu Žďár nad Sázavou. Po dlouhé úvaze a několika konzultacích s některými odborníky na tuto problematiku jsem pro tento výzkum vybrala region, který není významně ohrožen specifickými riziky (elektrárenský průmysl, teroristické akce) či pravděpodobnost eskalace rizika výskytu ohrožení nebo jeho následků není extrémně vysoká (chemický průmysl). Tím pádem tedy vybraný vzorek respondentů není nikterak vychýlený a je třeba na něj s tímto ohledem nahlížet. Výběrový soubor šetření o velikosti 300 respondentů jsem definovala postupem kvótního výběru. Základní soubor jsem určila z hlediska čtyř identifikačních znaků věkové složení (předproduktivní, produktivní, poproduktivní věk), pohlaví, dosažené vzdělání (základní, učňovské a střední bez maturity, středoškolské s maturitou, vysokoškolské) a velikost obce, ve které respondent žije (obce do 2000 obyv., obce nad 2000 obyv. a město Žďár nad Sázavou). 1 Aktualizovaným pokynem MŠMTV se od 15.3.2003 zařazuje do výuky uvedená tématika v rozsahu nejméně 6 vyučovacích hodin ročně v každém ročníku.

20 Otázky výzkumného problému jsem definovala takto: 1) Jaká je úroveň informovanosti populace v oblasti ochrany obyvatelstva a jsou lidé schopni se adekvátně chovat při vzniklých mimořádných událostech? 2) Jaká je míra závislosti znalostí respondentů na jednotlivých identifikačních znacích? 3) Mají občané o tuto problematiku zájem a chtějí své povědomí rozšiřovat? 4) Jakou formu vzdělávání by jednotlivé skupiny občanů nejvíce uvítaly? Východiskem byla hypotéza slabých znalostí občanů způsobená dlouhotrvající absencí strategické koncepce státu v tomto vzdělávání veřejnosti. Pro zachycení výzkumných údajů jsem zvolila formu písemného dotazníku, ve kterém respondenti odpovídali na soubor znalostních, převážně uzavřených otázek. Dále byl dotazník rozšířen o otázky, které odrážejí míru zájmu a preferencí dotázaných respondentů pro zlepšení jejich informovanosti. Jejich cílem je tedy podat odpověď na dílčí otázky zkoumaného problému a stanovit směr komunikačních forem ve vzdělávání obyvatelstva. Při realizaci výzkumu jsem se snažila dodržet kvótní výběr respondentů a získat tedy dokonalý průřez, což bylo nejobtížnější u bydliště, kde jsem se snažila maximálně pokrýt všechny oblasti regionu - okres Žďár nad Sázavou byl co do počtu obcí největším v České republice. Přesto se domnívám, že se mi podařilo získat relativně dobře místem bydliště diversifikované respondenty. 3. Varovný signál Jedním z prvních zkoumaných témat byla znalost varovného signálu. Výsledky šetření ukázaly, že znalost varovného signálu mezi respondenty je nejenže nízká, ale přímo alarmující. Celková úspěšnost správných odpovědí na otázku Víte kolik máme varovných signálů pro varování obyvatelstva při hrozbě nebo vzniku mimořádné události? byla pouze 22,7 %. V České republice existuje od roku 2001 pouze jeden varovný signál Všeobecná výstraha, což je podle výsledků výzkumu pro téměř 80 % populace informace zcela neznámou, a to je poměrně alarmující zjištění. Zajímavé je, že u velké většiny nesprávných odpovědí se respondenti domnívali, že máme 4 varovné signály. Z toho se dá usuzovat, že lidé mají stále ještě v paměti znalosti z předlistopadové branné výchovy a vzdělávání v obraně obyvatelstva, kdy naše země měla k dispozici právě čtyři druhy varovných signálů. Z dalšího šetření vyplynulo, že navíc čtyři pětiny respondentů neví, jakým tónem je tento signál vyhlašován. Je třeba podotknout, že asi polovina z nesprávných odpovědí se sice domnívala, že "Všeobecná výstraha" zní správně 140 sekund ale chybně přerušovaným tónem. To tedy pouze potvrzuje předchozí tezi, že si lidé pamatují tóny varovných signálů z minulých ideologických forem vzdělávání. U těchto otázek nebyl na 5% hladině významnosti prokázán vliv žádného ze zkoumaných faktorů. Zajímavým zjištěním byl výsledek odpovědí na otázku Víte, co máte dělat, když uslyšíte varovný signál "Všeobecná výstraha?" Tato otázka nebyla znalostní, ale vlastním subjektivním hodnocením respondentů o jejich znalostech. Z celkového součtu kladných odpovědí 48,7 % vyplynulo, že na jednu stranu se téměř polovina dotazovaných domnívá, že ví, co má dělat, když uslyší "všeobecnou výstrahu", ale pouze necelých 20 % všech respondentů ví, jaký má tento varovný signál ve skutečnosti tón. Výsledek statistické významnosti ukázal rozdílnost odpovědí podle věku a pohlaví respondentů. Z něho plyne, že jistota jak se zachovat roste s věkem kladně odpovědělo 64,2 %

21 respondentů v poproduktivním věku, 45,8 % v produktivním a 43,6 % v předproduktivním. Vysvětlením může být 1) fakt, že starší lidé nejenže prošli dlouholetým vzděláváním civilní obrany za minulého režimu (ve škole a v zaměstnání), ale jsou také bohatší o celoživotní zkušenosti, dále 2) lidé v důchodovém věku mají více času přemýšlet a sami se zajímat o různé věci, na které lidem v produktivním věku nezbývá čas a nakonec 3) ve vyšším věku roste více jejich strach či obava o vlastní osobu. Zajímavé zjištění je také v rozdílu počtu kladných odpovědí podle pohlaví. Téměř 60 % mužů se domnívá, že ví co má dělat, naopak u žen je to téměř o třetinu méně. V šetření byli respondenti dotazováni také na znalost rizika vzniku tamních nebezpečí v jejich regionu. Z výsledku vyplynulo, že tato informace je pro polovinu dotázaných neznámou. Na otázku Víte jaké je největší možné nebezpečí pro Vaše zdraví poblíž Vašeho bydliště? Odpovědělo správně pouze 52,3 % a statisticky byla zjištěna podmíněnost správných odpovědí na místu bydliště. Pouze polovina respondentů ví, jaké je největší možné nebezpečí v místě bydliště, což ukazuje buď na velmi malou, či vůbec žádnou aktivní práci v oblasti informovanosti ze strany obecních a městských úřadů, potažmo hasičského záchranného sboru nebo nezájem o tuto problematiku ze strany respondentů. V závislosti na velikosti místa bydliště byla zaznamenána nejvyšší úspěšnost v obcích nad 2000 obyvatel, přičemž tento výsledek byl pravděpodobně způsoben tím, že v blízkosti dotazovaných měst se vyskytuje dlouhodobě známé a často diskutované nebezpečí jako např. Nové Město na Moravě a Bystřice nad Pernštejnem (uranové doly v Dolní Rožínce), Velká Bíteš (jaderná elektrárna Dukovany). Z některých odpovědí u této otázky bylo kromě jiného také patrné, jak výrazným způsobem ovlivnily opakované ničivé povodně v České republice psychiku a chápání lidí v jejich schopnosti odhadnout stupeň rizika největšího možného nebezpečí v blízkosti jejich bydliště. Kromě respondentů, kteří označili odpověď nevím, někteří dotazovaní, zejména z města Žďár nad Sázavou (nejnižší úspěšnost odpovědí 42 %), se domnívali, že největší možné nebezpečí, které jim hrozí, jsou povodně. Toto nebezpečí je však v tomto regionu zcela minimální. Dle zpracovaných rizikových map je však nejrizikovější problematika provozních havárií, zejména pak únik čpavku ze zimních stadiónů a jiných chemických a toxických látek. Tato konkrétní rizika si v dotazníku uvědomovala jen sporadická část respondentů, z čehož vyplývá, že tato znalost je spíše otázkou jejich vlastního zájmu a přemýšlení. Nižší úroveň této znalosti byl prokázán také v obcích do 2000 obyvatel. Zajímavé je, že většina těchto nesprávných odpovědí se týkala obav z požáru, což je dáno pravděpodobně tím, že požár na vesnicích způsobuje podstatně větší škody na soukromém majetku a obydlí lidí a jejich hospodářství tím, že jsou stavěna velmi blízko od sousedních. Několik respondentů v poproduktivním věku bydlících na vesnici také shodně napsalo své obavy z výbuchu plynu. 4. Schopnost správně reagovat Další otázky jsem zaměřila na zjištění míry jednání respondentů v konkrétních nastíněných situacích. Například na otázku/situaci: Jste před svým domem a najednou uslyšíte zvuk sirény a nemůžete si vzpomenout na význam tohoto signálu: a) vejdu do svého bytu, uzavřu okna, dveře a zapnu si rádio nebo televizi; b) nepřikládám tomu

22 žádný význam; c) jdu se zeptat souseda v domě; d)nevím by se dalo očekávat, že úspěšnost výběru správného rozhodnutí bude vysoká. Celková úspěšnost však byla pouze 62,3 % (vliv identifikačních faktorů nedosáhl statistické významnosti). Přes 60 % respondentů vybralo správnou odpověď a dá se tedy usuzovat, že ví, jak se v takové situaci zachovat. Zajímavé však bylo rozložení nesprávných odpovědí. Zcela minimální počet respondentů odpovědělo nevím. Avšak ve většině případů by lidé z obcí do 2000 obyvatel v této situaci shodně reagovali zeptáním se souseda v domě a naopak obyvatelé větších měst by tomu nepřikládali žádný význam. Zde se projevuje zcela zřetelný rozdíl v sociálním prostředí a sociální komunikaci mezi oběma skupinami. Zatímco ve městě mezi lidmi příliš nefungují sociální vazby, sociální kontrola a chovají se více netečně a bez zájmu k okolí, u obyvatel obcí je tomu právě naopak. Výrazně vyšší míry úspěšnosti ve výběru správných odpovědí respondenti dosáhli u otázek, jejichž obsah byl předmětem předlistopadového vzdělávání obrany obyvatelstva. To za všechny dokazuje například 97% úspěšnost u otázky nastiňující situaci: Nemáte možnost rychle použít ochrannou masku, dýchací cesty si tedy budete chránit: a) přiložením ruky; b) navlhčeným ručníkem, kapesníkem; c) ničím. Tato otázka dosáhla z celého dotazníku nejvyšší úspěšnosti správných odpovědí. Z takto velké úspěšnosti je patrné, že lidé mají stále ještě zafixované vědomosti z období socialistického vzdělávání v oblasti civilní obrany, kde byla důležitá zejména ochrana proti chemickým zbraním. U respondentů předproduktivního věku se již pravděpodobně pozitivně projevuje vliv výukového předmětu chemie a jejich znalosti v rozpoznání a účinku některých vybraných látek a kapalin (čpavku, sirovodíku, oxidu uhličitého, apod.) a způsobu ochrany proti nim. Podobně velmi vysoká úspěšnost otázky, u níž bychom mohli hledat de facto stejné vysvětlení, tedy zakořeněná protichemická obrana, branná výchova a současná výuka chemie ve školách, kdy respondenti odpovídali shodně bez rozdílu věku, pohlaví, vzdělání i místa bydliště, zněla: Při haváriích s únikem všech nebezpečných látek je prvořadou zásadou ochrany: a) nepřibližovat se k místu havárie a vyhledat úkryt; b) okamžitě vyhledat výdejnu ochranných masek; c) zdržovat se mimo jakoukoliv budovu; d) nevím. Potvrzením předchozího vysvětlení je možné vidět i v rozložení nesprávných odpovědí, kde převážná většina zakroužkovala vyhledání výdejny ochranných masek, což se dá pravděpodobně usuzovat, že má opět kořeny v předchozím vzdělávání v protichemické sebeobraně. Během krizové situace je ve většině případů nutná rychlá evakuace obyvatel z postiženého místa, proto i toto téma bylo zařazeno do šetření. Na otázku: Jmenujte, co všechno má obsahovat evakuační zavazadlo 2 odpovědělo úspěšně 72,3 % respondentů. Výraznější rozdíly byly patrné v odpovědích respondentů v rozdělení podle věku, kdy téměř 90 % dětí odpovědělo správně, u respondentů produktivního věku už to bylo o třetinu méně a lidé v důchodovém věku dosáhli 85 % v úspěšnosti správných odpovědí. Zajímavý byl i rozdíl v počtu uváděných věcí a variabilita obsahu jejich evakuačních zavazadel. Tak například respondenti v předproduktivním věku vyjmenovávali v průměru 6 věcí, z čehož vyplývá, že tato problematika byla zřejmě předmětem výuky ve škole, 2 Jako dostačující odpověď byla hodnocena ta, u níž respondent uvedl alespoň tři správné věci z obsahu evakuačního zavazadla. Podle příručky civilní ochrany vydané ministerstvem vnitra má evakuační zavazadlo obsahovat přibližně 14 věcí.

23 protože děti poměrně edukovaně a téměř shodně vypisovaly vedle jídla, pitné vody a léků i takové potřeby jako je rádio a náhradní baterie, svítilnu/baterku, doklady, peníze, cennosti, telefon, nabíječku (telefon a ani nabíječka nejsou dle příručky Ministerstva vnitra součástí evakuačního zavazadla), deku, hygienické potřeby a kapesní nůž. Naopak dospělí respondenti by si do evakuačního zavazadla vedle jídla, pití a léků ve většině případů vůbec nesbalili doklady, peníze a důležité dokumenty včetně pojistných smluv. Na druhou stranu jsem zjistila výrazné rozdíly ve vědomostech a znalostech žáků z různých základních škol. Např. děti ze žďárských škol vyjmenovávaly téměř shodně velké množství věcí evakuačního zavazadla na rozdíl od dětí z Velké Bíteše, Velkého Meziříčí a malých obcí, které byly schopny jmenovat v průměru pouze tři věci a téměř shodně psaly jídlo, pití a léky. To dokazuje moji domněnku již dříve uvedenou, totiž, že pouze doporučující charakter vyhlášky Ministerstva školství mládeže a tělovýchovy ČR o zařazení této problematiky do učebních osnov je nedostačující. 5. Celková úspěšnost Celková průměrná úspěšnost v testu činila 64,3 % a nebyla ovlivněna věkem, vzděláním, bydlištěm ani pohlavím, tedy na 5% hladině významnosti nebyl pomocí analýzy rozptylu vliv žádného z identifikačních faktorů prokázán. Taková míra úspěšnosti není příliš lichotivým výsledkem. Navíc je třeba dodat, že dotazník zkoumal znalosti respondentů jak z témat oblasti civilní ochrany z 90. let, tak současně témata, kterými byla veřejnost vzdělávána v rámci socialistické civilní obrany a branné výchovy. Zjištění četnosti správných odpovědí v takto rozdělených dvou skupinách otázek je pak propastně rozdílné. Zatímco totiž u druhé skupiny otázek byla úspěšnost správných odpovědí 84,4 % u první skupiny už to bylo pouze 39,15 %, v nichž je navíc průměrován velmi slabý výsledek správných odpovědí na první dvě otázky týkající se počtu a tónu varovného signálu. Základními ovlivňujícími faktory odpovědí byly právě předem stanovené identifikační znaky skupiny. Jejich vliv jsem prokázala u většiny jednotlivých otázek, avšak v celkovém výsledku všech otázek vlivem průměru již tento vliv prokázán nebyl (např. děti byly 100% úspěšné ve svých odpovědích na otázku telefonních čísel tísňového volání, ale např. v otázce počtu varovných signálů dosáhly o polovinu procentních bodů méně než dotazovaní v produktivním a poproduktivním věku apod.). 6. Otázky zaměřené na preference obyvatelstva Poslední dvě otázky výzkumu již nebyly znalostní, ale respondenti v nich vyjadřovali svůj ne/zájem o problematiku a směr svých preferencí v charakteru edukace veřejnosti. Z výsledku otázky: Myslíte, že je pro vás důležité být lépe informován(a) o tom co dělat v případě přírodní katastrofy, technologické havárie či teroristického útoku? Vyplynulo, že 83,7 % respondentů je rozhodně přesvědčeno, že je pro ně důležité být lépe informováni o činnosti v případě mimořádné situace, což zcela potvrzuje úvodní hypotézu výzkumu a dokonce vyjádření takovéhoto zájmu vysoce převyšuje mé původní očekávání. Navíc přičteme-li dalších 12 % respondentů, kteří odpověděli spíše ano, tak

24 v konečném výsledku 95 % dotazovaných odpovědělo kladně. Na poslední otázku Co byste podle Vašeho názoru uvítal(a) ke zlepšení Vaší informovanosti o chování obyvatelstva v případě vzniku mimořádné události, jako např. povodeň, výbuch ve skladu chemikálií a následný únik škodlivin do ovzduší atd.? respondenti k nabízeným možnostem opět přiřazovali hodnocení dle škály (rozhodně ano, spíše ano, spíše ne, určitě ne). a) Instruktivně vzdělávací pořady ve veřejnoprávních prostředcích (TV, rozhlas) Návrh edukace veřejnosti díky instruktivně vzdělávacím pořadům ve sdělovacích prostředcích se setkala s podstatně větším pozitivním přístupem než jsem sama dopředu očekávala. Přes 60 % dotazované skupiny veřejnosti volila Rozhodně ano a 30 % Spíše ano, což je více než 90% kladná odpověď. Domnívám se, že vlivem dnešní méně aktivní společnosti je to ze všech možných aktivit a forem vzdělávání nejlepší způsob, který lidem zabere relativně nejméně času a zároveň dívání se na televizi či poslouchání rádia není vybočením z jejich každodenního způsobu života a tedy nejvíce vítaná forma jejich v předchozí otázce avizovaném zájmu. Odpovědi respondentů byly ovlivněny pouze jejich věkem. Nejsilnější Rozhodně ano volili lidé produktivního věku (66 %), což trochu potvrzuje vysvětlení z předchozího odstavce. O třetinu slabší odpověď Rozhodně ano jsem zaznamenala u dětí (45 %), kde ve svém úsudku kladných odpovědí polovina volila Rozhodně ano a polovina Spíše ano. Pokud však srovnáme právě tyto kladné odpovědi u všech věkových skupin, zjistíme, že rozdíly se takřka stírají (viz tab. č. 1). Tabulka 1 Rozdělení relativních četností (kontingenční tabulka) podle věku Předproduktivní Produktivní Poproduktivní Celkem Určitě ano 45,45 66,15 60,38 61,33 Spíše ano 45,45 26,56 26,42 30,00 Ne 9,09 7,29 13,21 8,67 G = 10,05; χ 2 0,95(4) = 9,49 b) Informační materiály rozesílané poštou Tento způsob vzdělávání a zvyšování informovanosti veřejnosti podle mého výzkumu vzbudil u šetřené skupiny obyvatel sice nejmenší zájem z nabízených možností, avšak míra kladných odpovědí nad očekávání přesáhla 30 %. Polovina respondentů se vyjádřila jako Spíše ne a necelých 14 % volila odpověď Rozhodně ne. Na 5% hladině významnosti nebyl prokázán vliv žádného ze zkoumaných faktorů. Tento převážně negativní postoj je pravděpodobně dán množstvím nevyžádaných reklamních letáků, které denně veřejnost nachází ve svých poštovních schránkách a dlouhodobě se tak projevuje mírná averze obyvatelstva k jakýmkoli zasílaným informačním materiálům. V masovém

25 měřítku tedy tento způsob předávání informací a vzdělávání tedy ryze informačními letáky nemá příliš velkou efektivitu a v přitažlivější formě mohou být spíše doplňkovou cestou. Zajímavým postřehem při vyhodnocování dotazníků však byl vyšší zájem lidí v důchodovém věku žijících v malých obcích o informační materiály než u poproduktivních obyvatel měst, což je pravděpodobně dáno tím, že lidé ve větších městech jsou podstatně více zahrnováni reklamními letáky než na vesnicích. Proto tedy větší nechuť k čemukoli rozesílanému poštou. V celkovém ani dílčím výpočtu však v důsledku průměrování vliv těchto identifikačních faktorů (věk, místo bydliště) nebyl prokázán. c) Sportovně vzdělávací aktivity realizované městem Celkové hodnocení preferencí veřejnosti na sportovně vzdělávací aktivity zaznamenalo podobné výsledky jako předchozí forma informačních materiálů, ve srovnání s nimi se však projevily výrazné rozdíly v odpovědích podle věku a zejména pak velikosti místa bydliště. V průměrném hodnocení všech výsledků se většina respondentů (65 %) přiklonila k ne zcela jednoznačné odpovědi Spíše ano a Spíše ne. Pro Rozhodně ano bylo okolo 13 % a přes 40 % dotazovaných projevilo kladné hodnocení. Zde se potvrdil původní předpoklad, že některé formy vzdělávání jsou účelné pouze pro jasně definované cílové skupiny a výsledkem je tedy výrazný rozdíl v přístupu u odpovědí respondentů odlišné věkové skupiny. A tak např. u dotazovaných v poproduktivním věku se tato forma logicky setkala s takřka absolutním negativním výsledkem. Naopak u respondentů předproduktivního věku už byl poměr negativního a pozitivního postoje téměř vyrovnaný a k podobnému zjištění jsem dospěla u hodnocení skupiny produktivního věku. Výsledek 50% zájmu u dvou třetin skupiny však nedává příliš jasnou odpověď, zda tyto formy realizovat či nikoliv. Jisté vysvětlení a návod však ukazuje rozdílnost zájmu respondentů dle velikosti bydliště. Rozdělení relativních četností dle velikosti bydliště vykazuje, že Rozhodně ano volilo přibližně 15 % respondentů jak v obcích do 2000 obyvatel, tak nad 2000 obyvatel, avšak ve Žďáře už to bylo o 12 procentních bodů méně. Kladný zájem projevilo v malých obcích 50 % dotazovaných, v menších městech už pouze 33 % a ve Žďáru 19 %. To je velmi zajímavý výsledek a svědčí o tom, že pokud by se tyto formy vzdělávání realizovaly, největší efekt by měly právě v obcích. Tak výraznou rozdílnost postojů si vysvětluji na jedné straně 1) rostoucím celkovým nezájmem, netečností, odcizením a neexistencí sociální komunikace se zvyšujícím se počtem obyvatelstva a na straně druhé 2) nedostatečným kulturním a sportovním vyžitím na vesnicích či jejich špatnou dosažitelností a zájmem o cokoli nového vytrhávajícího z tamního stereotypu. d) Organizované besedy (přednášky) v místě bydliště Formu vzdělávání pomocí organizovaných přednášek by uvítala méně než polovina respondentů (46 %), z nichž pětina se vyslovila pro Rozhodně ano. Jako spíše ne hodnotilo tento typ edukace okolo 35 % a k názoru Rozhodně ne se přiklonilo přibližně 20 % dotazovaných. Počet kladných i záporných odpovědí je tedy téměř přesně rozděleno na polovinu a nedá se tak učinit jednoznačný závěr. Rozdílné názory už však byly zřetelné po prozkoumání vlivu identifikačních faktorů.

26 Zatímco u respondentů v poproduktivním věku vzbudily organizované přednášky neobyčejný zájem (odpověď Rozhodně ano volilo přes 66 %), u produktivních obyvatel už to bylo pouze 12 % a u dětí necelá 4 % (viz tab. č. 2). Z tohoto rozdělení četností tedy jednoznačně plyne, že realizace besed by byla efektivní právě pro veřejnost v důchodovém věku (počet kladných odpovědí téměř 90 %) na rozdíl např. od sportovních aktivit, kdy je míra preferencí zcela opačná, avšak i pro část produktivní veřejnosti (38% kladný zájem). Takto velký procentuální rozdíl je dán jednak již zmiňovaným dostatkem volného času u veřejnosti důchodového věku, který by lidé v produktivním věku na přednášky jen těžko hledali, dále větší péčí a starostlivostí o sebe, která souvisí s volným časem a roste s věkem a v neposlední řadě faktor, který souvisí s předchozím, to je příležitost pro společenské setkání. Tabulka 2 Rozdělení relativních četností (kontingenční tabulka) podle věku Předproduktivní Produktivní Poproduktivní Celkem Určitě ano 3,64 11,98 66,04 20,00 Spíše ano 30,91 26,04 20,75 26,00 Spíše ne 43,64 39,58 7,55 34,67 Určitě ne 21,82 22,40 5,66 19,33 G = 90,87; χ 2 0,95(6) = 12,59 Tato forma vzdělávání má podobné rozdělení četností odpovědí mezi veřejností podle velikosti místa bydliště jako u bodu c) - sportovně vzdělávacích aktivit a to ze stejných důvodů či příčin. Tedy kromě zájmu o zvyšování informovanosti v oblasti civilní ochrany rozdílné sociální prostředí slabé či žádné sociální vazby a nezájem ve městech a nedostatek společenského vyžití v obcích. Největší četnost kladných odpovědí (Rozhodně ano i Spíše ano) jsem vyhodnotila v malých obcích do 2000 obyvatel (přes 55 %), v menších městech už to bylo pouze necelých 40 % a ve Žďáru dokonce pouze 26 %. e) Zařazení témat do učebních osnov vybraných předmětů ZŠ a SŠ Návrh se zařazením témat civilní ochrany do učebních osnov vybraných předmětů škol se setkal s poměrně velkým ohlasem veřejnosti, resp. šetřené skupiny. Pro rozhodně ano se vyjádřilo přes 70 % dotazovaných a 16 % spíše ano. Je to jednoznačný důkaz toho, že podobná témata jsou vítaným doplňkem současného učebního obsahu. Výrazný rozdíl v názorovém postoji se projevil v rozdělení podle věku. (viz tab. č. 3). Zatímco respondenti v poproduktivním věku volili pro Rozhodně ano 77 % (Spíše ano 15 %) a lidé v produktivním věku dokonce téměř 84 % (Spíše ano 14 %), nejmladší dotazovaní tedy v předproduktivním věku rozhodovali pro Rozhodně ano pouze ve 24 %, tedy přibližně o 60 procentních bodů méně. Tento relativně velmi negativní postoj dětí je dán tím, že především jich by se tato forma vzdělávání týkala. Přitom paradoxně právě tato skupina odpovídala, že by Určitě ano chtěla být víc informována 65 % a Spíše ano 22

27 %. Je však logické a přirozené, že pro děti v tomto věku je jakákoli další školní povinnost nepopulární, přesto 50 % jejich kladných odpovědí je důkazem určitého zájmu i ve školním prostředí. Tabulka 3 Rozdělení relativních četností (kontingenční tabulka) podle věku Předproduktivní Produktivní Poproduktivní Celkem Určitě ano 23,64 83,85 77,36 71,67 Spíše ano 23,64 14,06 15,09 16,00 Ne 52,73 2,08 7,55 12,33 G = 114,51; χ 2 0,95(4) = 9,49 ZÁVĚR Vyhodnocením realizovaného výzkumu byla (bohužel) potvrzena počáteční hypotéza o nízké informovanosti veřejnosti v oblasti ochrany obyvatelstva a současně jejím velmi vysokém zájmu o zvýšení vědomostí a informovanosti (Určitě ano vyjádřilo 84 % dotázaných). Toto negativní zjištění je velmi alarmujícím faktem pro to, aby byl tento problém již řešen podstatně komplexněji než doposud je. Pokud by byla v tomto ohledu pouze nízká vzdělanost veřejnosti a společnosti relativně nehrozila žádná velká rizika, pak ani její zájem o tuto oblast by pravděpodobně nebyl zdaleka tak silný. Vzhledem k tomu, že však Českou republiku postihlo od začátku devadesátých let již několik přírodních katastrof a odstartováním pověstného 11. září rapidně sílí pravděpodobnost působení negativních sil lidského charakteru a v neposlední řadě i sama existence určité míry nervozity či obav veřejnosti, dá se v konečném důsledku říci, že výsledek abnormálního zájmu obyvatelstva je zcela přirozený. Z výzkumu dále vyplývá, že témata a nejpravděpodobnější konkrétní situace v oblasti ochrany obyvatelstva, kterými byla populace proškolována za minulého režimu, jsou v populaci poměrně dobře zakořeněná (80% úspěšnost odpovědí) na rozdíl od informací v této oblasti nových, které v 90. letech prošly určitými změnami (u těch byla průměrná úspěšnost odpovědí v testu okolo 40 %). Dalo by se sice namítnout, že proškolování populace v obraně obyvatelstva probíhalo dlouhé roky, ale už na příkladu určité formy vzdělávání (již zmiňované příručky pro učitele ZŠ a SŠ) započaté až v roce 1999 je zřejmé, že i z této relativně organizačně a finančně nenáročné edukace jde již po několika letech vidět pozitivní výsledky. To ukazuje hodnocení některých otázek, kde děti dosahovaly vysoké úspěšnosti, někdy dokonce i 100%. Analýza tohoto šetření ukázala nejen nízkou úroveň informovanosti veřejnosti, okázalý zájem o její zlepšení, ale i poslední 12. otázkou dává odpověď jakým způsobem a směrem nastavit vhodnou komunikační politiku, která by byla stravitelná a efektivně přijímaná jednotlivými cílovými skupinami populace.