VYSOKÁ ŠKOLA POLYTECHNICKÁ JIHLAVA Katedra zdravotnických studií Problematika spánku u hospitalizovaných pacientů Bakalářská práce Autor: Andrea Svobodová Vedoucí práce: Mgr. Radka Červená Jihlava 2013
Anotace Bakalářská práce je zaměřena na problematiku spánku u hospitalizovaných pacientů. V teoretické části se hovoří o fyziologii spánku, jsou v ní rozebrány také poruchy spánku a vyšetřovací metody těchto poruch. Dále je teoretická část zaměřena na samotnou nespavost. Na její projevy, příčiny, léčbu i prevenci. V praktické části zkoumám kvalitu spánku u pacientů v nemocnici i doma. Dále zjišťuji, jaké rušivé faktory působí na pacientův spánek v nemocnici a také zda pacienti znají spánkovou hygienu. Klíčová slova: spánek, poruchy spánku, nespavost, výzkum spánku Anotation The bachelor thesis is focused on the issues of sleep in hospitalized patients. The theoretical part discusses about the physiology of sleep, are also discussed in her sleep disorders and methods of investigation of these disorders. The theoretical part focuses on the insomnia itself. At its symptoms, causes, treatment and prevention. In the practical part deals with the quality of sleep in patients in the hospital and at home. The next I find, disturbing factors which affects the patient's sleep in the hospital and also known that patients sleep hygiene. Keywords: sleep, sleep disorders, insomnia, sleeps research
Poděkování Děkuji paní Mgr. Radce Červené za odborné vedení mé bakalářské práce, za čas, který mi věnovala a také za uţitečné rady. Poděkovat bych také chtěla všem respondentům. Dále své rodině a všem přátelům za psychickou podporu při tvorbě mé práce.
Prohlašuji, ţe předloţená bakalářská práce je původní a zpracoval/a jsem ji samostatně. Prohlašuji, ţe citace pouţitých pramenů je úplná, ţe jsem v práci neporušil/a autorská práva (ve smyslu zákona č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů, v platném znění, dále téţ AZ ). Souhlasím s umístěním bakalářské práce v knihovně VŠPJ a s jejím uţitím k výuce nebo k vlastní vnitřní potřebě VŠPJ. Byl/a jsem seznámen/a s tím, ţe na mou bakalářskou práci se plně vztahuje AZ, zejména 60 (školní dílo). Beru na vědomí, ţe VŠPJ má právo na uzavření licenční smlouvy o uţití mé bakalářské práce a prohlašuji, ţe souhlasím s případným uţitím mé bakalářské práce (prodej, zapůjčení apod.). Jsem si vědom/a toho, ţe uţít své bakalářské práce či poskytnout licenci k jejímu vyuţití mohu jen se souhlasem VŠPJ, která má právo ode mne poţadovat přiměřený příspěvek na úhradu nákladů, vynaloţených vysokou školou na vytvoření díla (aţ do jejich skutečné výše), z výdělku dosaţeného v souvislosti s uţitím díla či poskytnutím licence. V Jihlavě dne... Podpis
Obsah 1 Úvod... 8 1.1 Cíle práce... 9 1.2 Pracovní hypotézy... 9 2 Teoretická část... 10 2.1 Charakteristika problému... 10 2. 2 Fyziologie spánku... 10 2.3 Poruchy spánku... 12 2.4 Vyšetřovací metody poruch spánku... 15 2.4.1 Anamnéza... 15 2.4.2 Škály a dotazníky... 15 2.4.3 Psychometrické testy spavosti... 16 2.4.4 Observace při hospitalizaci... 16 2.4.5 Polysomnografie... 16 2.4.6 Aktigrafie... 16 2.4.7 Elektrostatická matrace... 17 2.5 Nespavost... 17 2.5.1 Definice nespavosti... 17 2.5.2 Projevy nespavosti... 17 2.5.3 Formy nespavosti... 18 2.5.4 Příčiny nespavosti... 18 2.5.5 Klasifikace nespavosti... 21 2.5.6 Léčba nespavosti... 21 2.5.7 Prevence a prognóza nespavosti... 23 2.6 Pracoviště zabývající se léčbou a výzkumem spánku... 24 3 Praktická část... 26 3.1 Cíl práce... 26 3.1.1 Úkoly výzkumu... 26 3.1.2 Hypotézy výzkumu... 26 3.2 Metodika výzkumu... 26 3.3 Charakteristika výzkumného vzorku... 27 3.4 Výsledky výzkumu a jejich interpretace... 27 3.5 Výsledky výzkumu pro první a třetí výzkumný úkol... 27
3.6 Výsledky výzkumu pro druhý výzkumný úkol... 39 3.7 Diskuze... 46 3.8 Návrh řešení a doporučení pro praxi... 47 4 Závěr... 49 Seznam pouţité literatury... 51 Seznam tabulek... 53 Seznam grafů... 54 Seznam příloh... 55
1 Úvod Spánek je důleţitý pro kaţdého člověka, slouţí k obnově fyzických i duševních sil. I známé přísloví (Ráno moudřejší večera.) dokazuje, ţe ho lidé odpradávna povaţují za velmi významný. V antickém Řecku se spánek dokonce řadil mezi léčivé techniky. Dnes je dokázáno, ţe je spánek důleţitý pro obnovu fyzických i psychických sil. Proto je velmi důleţitý k dobrému uzdravování i v dnešní době. Pro podrobnější pochopení spánku pomohlo rozpoznání spánkových stádií. Ve 30. letech 20. století umoţnilo objevení EEG (elektroencefalogram) rozpoznat stádia spánku REM a NREM. Potom to objevu začali vědci sledovat další kritéria (např. elektrickou aktivitu svalů brady, pohyb očních bulbů během spánku) pro určení stadií spánku. Sledování těchto kritérií přispělo v roce 1962 k vynálezu polysomnografie. Na základě rozvoje této techniky se medicína začala více zajímat o poruchy spánku. V této době bylo pouze málo studií, které by se zabývaly poruchami spánku, proto byla v roce 1979 vydána klasifikace jednotlivých poruch (Nevšímalová, 1997). Spánkem se nezabývala pouze medicína, ale i ošetřovatelství. Spánek je v ošetřovatelství povaţován za biologickou potřebu, která musí být uspokojena. V roce 1955 vytvořila Virginia Henderson konceptuální model nezávislosti, ve kterém řadí spánek na páté místo mezi 14 základních komponentů ošetřovatelské péče. Spánku věnovala ve svém modelu ţivotních činností pozornost i Nancy Roperová. Ta identifikovala 12 základních ţivotních aktivit, které člověk potřebuje k ţivotu. Spánek zařadila na jedenácté místo. Nejznámějším a nejvyuţívanějším je model fungujícího zdraví. Tento model vymyslela Marjory Gordon v roce 1987. Její model je zaloţen na 12 vzorcích funkčního zdraví, kde spánek najdeme na pátém místě. Téma týkající se problematiky spánku jsem si vybrala, protoţe mě zaujalo a bude vţdy aktuálním tématem. Ve své práci se podrobněji věnuji nespavosti, která je v dnešní uspěchané době jednou z nejčastějších spánkových poruch. Snaţím se zjistit kvalitu spánku u pacientů doma i v nemocnici. Dále se zaměřuji na rušivé faktory nemocničního prostředí i analýzu znalosti pacientů v oblasti spánkové hygieny. 8
1.1 Cíle práce 1. Zjistit kvalitu spánku u pacientů doma a v nemocnici. 2. Zjistit vliv nemocničního prostředí na spánek pacientů. 3. Zjistit zda pacienti znají spánkovou hygienu. 1.2 Pracovní hypotézy 1. Předpokládám, ţe v nemocnici bude u pacientů sníţená kvalita spánku. 2. Předpokládám, ţe nemocniční prostředí bude mít vliv na spánek pacientů. 3. Předpokládám, ţe pacienti neznají spánkovou hygienu. 9
2 Teoretická část 2.1 Charakteristika problému Spánek patří k biologickým potřebám a je přirozenou součástí našeho ţivota.,,je považován za něco mimořádně důležitého (Borzová, 2009, str. 11). Zároveň je povaţován i za samozřejmost, někdy tomu však tak není (Chopra, 1994). 2. 2 Fyziologie spánku Spánek je moţno rozdělit na dva základní typy a to na spánek pomalý a spánek rychlý. Pomalý spánek se nazývá NREM (non rapid eye movements oční bulby se pod víčky rychle nepohybují) (Novotná, 2006). Jedná se o spánek synchronní, je řízený za pomoci serotoninu, EEG aktivita je pomalá a probuzení z této fáze je nefyziologické, protoţe člověk nestihne dostatečně zregenerovat síly a tudíţ se cítí unavený. Rozděluje se na 4 stádia: a. 1. stádium stádium usínání, trvá jen několik minut. Oční víčka klesají, nemusí však být zavřené oči. Oční bulby se pohybují ze strany na stranu, klesá srdeční a dechová frekvence. V této fázi je člověk schopen udrţet nestabilní polohu (např. sedět). Také je schopen reagovat na různé podněty (např. sluchové) probuzením. Člověk při něm relaxuje, je v uvolněném stavu a cítí se ospalý (Trachtová, 2010; Nevšímalová, 1997). b. 2. stádium lehký spánek, člověk ztrácí kontakt s okolím. Procesy v organismu se zpomalují. Oční bulby se přestaly pohybovat. Člověk spí, ale je snadno probuditelný (Trachtová, 2010). V této fázi jiţ nemá schopnost udrţet nestabilní polohu (Nevšímalová, 2010). c. 3. stádium středně hluboký spánek. Organismus se nachází v psychickém i fyzickém klidu. Dochází ke sníţení krevního tlaku a teploty. Je těţké člověka probudit. d. 4. stádium hluboký spánek. Toto stádium přichází 30 40 minut po usnutí a tvoří asi 80 % celkové doby spánku. Je velmi obtíţné člověka probudit. Dochází ke sníţení dechové a srdeční frekvence asi o 20 30 %. Tento spánek je důleţitý k regeneraci fyzických sil organismu (Trachtová, 2010). 10
Rychlý spánek se naopak označuje jako REM (rapid eye movements oční bulby se pod víčky rychle pohybují) (Novotná, 2006). Nerozděluje se na stádia. Na EEG je to spánek dysynchronní a na jeho řízení se podílí noradrenalin. Je sníţené svalové napětí a objevují se záškuby končetin, někdy i celého těla. Člověk je relativně neklidný. V této fázi je srdeční frekvence nepravidelná, zvyšuje se krevní tlak, je zrychlené dýchání a můţe se objevit apnoe. Během tohoto typu se naopak zrychluje metabolismus a zvyšuje se nejen tělesná teplota, ale i sekrece ţaludečních šťáv. Člověku se zdají sny. Sny jsou označovány jako zvláštní psychická aktivita. Sny se projevují formou zrakových vjemů a také emocemi, které se mohou skládat do určitých scén a proţitku. Charakteristické pro ně je, ţe jim chybí logika. Z této fáze se člověk probouzí (Trachtová, 2010; Plháková, 2008). Po celou dobu spánku dochází ke střídání NREM a REM fáze, tento proces se nazývá spánková architektura. Střídání těchto fází má určitá pravidla a jejich opakování probíhá v cyklech, které se opakují, za noc proběhne asi 4 5 kompletních spánkových cyklů. Kaţdý z cyklů trvá asi 90 120 minut (Nevšímalová, 1997; Práško, 2004). Spánkový cyklus začíná 1. fází NREM, která je braná jako přechod mezi bdělostí a spánkem, poté následuje 2. fáze NREM. Další jsou fáze 3 a 4 NREM, během těchto fází probíhá hluboký spánek. Spánkový cyklus končí fází REM. Tyto cykly se během noci pravidelně opakují s tím, ţe hluboký spánek převaţuje v první části spánku a naopak v druhé části spánku převaţuje 2. fáze NREM a fáze REM. Procentuální zastoupení jednotlivých fází by mělo během délky spánku zůstat v jednotlivých cyklech zachováno. Toto procentuální zastoupení je následující 2. fáze NREM 40 45 %, 3. fáze NREM a 4. fáze NREM 20 25 %, REM 20 25 %, 1. fáze NREM a bdělost méně jak 5 % (Pretl, 2008). Je potřeba se zmínit i o délce spánku, která je nutná k dobrému spánku. Je známo, ţe doba spánku je velmi individuální, závislá na věku, konstituci člověka a jeho citlivosti (Schneider, 2005). Průměrná doba spánku je asi 6 8 hodin. Některým lidem však můţe stačit jen 5 6 hodin spánku. Podle doby, kterou člověk potřebuje ke spánku, můţeme spáče rozdělit na krátké a dlouhé. Důleţitým faktorem, který rozhoduje o délce spánku je i věk, během ţivota se potřeba spánku velice mění (Práško, 2004). Novorozenec můţe prospat i 18 hodin denně, děti ve věku 3 aţ 4 roky prospí asi 12 hodin za den. Coţ je pořád značně více neţ v dospělosti, kdy nám stačí asi 7 hodin spánku. S přibývajícím věkem se ale zhoršuje kvalita spánku a tedy i jeho délka. Proto 11
staří lidé po sedmdesátce často podřimují během dne (Idzikowski, 2012). Je také potřeba podotknout, ţe nezáleţí pouze na délce spánku, ale i na tom jak byl hluboký a kvalitní. O tom, zda se probudíme dostatečně odpočatí a plni energie rozhoduje hlavně počet úplných spánkových cyklů (NREM a REM fáze spánku) (Práško, 2004). Pro dobré pochopení spánku je potřeba vědět i to, proč je spánek pro člověka tolik důleţitý. Je dokázáno, ţe má řadu funkcí: dopřává nám jak fyzickou, tak i psychickou obnovu, zvyšuje naši obranyschopnost (dalo by se říct, ţe nás částečně chrání před nemocemi), napomáhá nám uloţit naučené do paměti a dále upevňuje emoční záţitky. Běţný spánek má význam i v růstu organismu, v obnově tkání a hraje důleţitou roli i v hojení ran. Je tedy jasné, ţe spánek je nutný k udrţení zdraví a také dobré nálady a výkonnosti (Práško, 2004). 2.3 Poruchy spánku Poruchami spánku se zabývá lékařská věda somnologie a hypnologie. K rychlému rozvoji těchto věd došlo zvláště na začátku 70. let minulého století. Hlavně díky tomuto rozvoji se začaly objevovat nové klinické syndromy v oblasti spánku, a proto bylo nutné vytvořit jednotnou klasifikaci těchto poruch. První klasifikace byla vypracovaná v roce 1976, která byla nazvána Diagnostická klasifikace poruch spánku a probuzení. V této klasifikaci se onemocnění rozdělovala do 4 základních klasifikací: - insomnie neboli nespavost, - nadměrná denní spavost, - poruchy rytmu spánek bdění, - parasomnie. Tato klasifikace byla sice velmi uţitečná, ale bylo do ní problematické zařadit některá onemocnění. Díky dalšímu rozvoji a získání nových poznatků o poruchách spánku bylo moţné v roce 1990 vydat novou přepracovanou verzi této klasifikace Mezinárodní klasifikace poruch spánku (ICSD). Nová verze rozděluje poruchy spánku na dvě hlavní podskupiny dyssomnie a parasomnie. Dyssomnie jsou poruchy, které se spojují s nadměrnou denní spavostí a insomnií. Parasomnie bezprostředně souvisí se spánkem, ale neprojevují se somnolencí ani insomnií. Od těchto podskupin se dále oddělují 12
sekundární poruchy spánku, tedy ty které provází jiná onemocnění. V neposlední řadě se sem řadí i navrhované poruchy spánku (Nevšímalová, 1997). 1. Dyssomnie a. Insomnie z vnitřní příčiny nespavost vyvolaná stresem (psychofyziologická nespavost) nebo poruchou dýchání, která souvisí se spánkem (spánkový apnoický syndrom). b. Insomnie z vnějších příčin nespavost vyvolaná nedostatečnou spánkovou hygienou nebo změnou prostředí (objevuje se, kdyţ se pacient ocitne v jiném prostředí, např. při hospitalizaci). c. Insomnie při poruchách cirkadiánní rytmicity nespavost vyvolaná změnou časových pásem. 2. Parasomnie a. Poruchy probuzení náměsíčnost (somnabulismus), spánková opilost. b. Poruchy přechodu spánek a bdění somnilogie (mluvení ze spaní), křeče v lýtkách. c. Poruchy vázané na REM fázi noční děsy, sinusová zástava, bolestivá erekce. d. Jiné poruchy skřípání zuby, chrápání (Borzová, 2009). V roce 2005 došlo k přepracování Mezinárodní klasifikace poruch spánku a bdění z roku 1990 a vznikla nová klasifikace ICSD 2, která poruchy nerozděluje na dyssomnie a parasomnie, ale dělí je na 8 hlavních skupin. 1. Insomnie pacienti mají problém s usínáním a následným udrţením spánku. Je to pouze subjektivní pocit. 2. Poruchy dýchání související se spánkem spánek narušuje opakované probouzení způsobené krátkou zástavou dechu (obstrukční a centrální apnoe). 3. Hypersomnie centrálního původu pacient trpí dlouhodobými záchvaty spavosti, mohou trvat i desítky hodin. Pacienta nelze probudit. 4. Poruchy cirkadiánního rytmu je změněn čas běţného uléhání ke spánku a probouzení se (nesnášenlivost směného provozu, změna časových pásem). 5. Parasomnie tyto poruchy bezprostředně souvisí se spánkem. Jsou spojeny s fází NREM (noční děsy, náměsíčnost) nebo s fází REM (spánková obrna, noční můry). 13
6. Movement disorders související se spánkem poruchy spojené s pohybem ve spánku (syndrom neklidných nohou). 7. Izolované symptomy, odchylky od normálu k těmto odchylkám patří např. zvuky. Ty mohou narušit nejen spánek postiţeného, ale i partnera, který spí s ním (mluvení ze spaní, chrápání). 8. Ostatní poruchy spánku poruchy vyvolané somatickým nebo psychiatrickým onemocněním (Pretl, 2007; Nevšímalová, 1997). Mezinárodní klasifikace poruch spánku ICSD 2 rozděluje i samotnou nespavost na 11 základních druhů. - Akutní nespavost má pouze krátké trvání. Často je vyvolaná stresem. Většinou po odstranění stresu zmizí. - Psychofyziologická nespavost vyvolaná zátěţovou situací, která narušuje spánek. Problémem jsou patologické vzorce chování, které má pacient naučené a uplatňuje je i při odstranění problému. - Paradoxní nespavost nesprávné vnímání spánku pacientem. Ten má pocit, ţe vůbec nespal. - Idiopatická (samostatná) nespavost začíná jiţ v dětství. Tito jedinci mají problémy s usínáním od dětství. Často bývá geneticky podmíněná. - Nespavost vyvolaná duševní poruchou duševní poruchy, které bývají často provázeny poruchou spánku, jsou deprese nebo úzkost. Nejčastěji se tento typ nespavosti projevuje potíţemi s usínáním. - Nespavost vyvolaná nedostatečnou spánkovou hygienou pacienti porušují pravidla, která jsou nutná k navození kvalitního spánku. Mohou to být běţné návyky, u kterých si pacient vůbec neuvědomuje, ţe působí na spánek (cvičení před spánkem, nevhodná teplota v místnosti pro spánek, aj.). - Behaviorální nespavost v dětství vyvolaná úzkostnou poruchou v dětství. - Nespavost vyvolaná somatickou chorobou pacienti mají problém s navozením spánku a také s jeho udrţením. Často zmizí s odstraněním fyzických problémů. - Nespavost navozena léky je způsobená přerušením podávání návykového léku např. ze skupiny hypnotik (Rohypnol). - Nespecifická nespavost není znám její původ. Nevyvolávají ji léky ani ţádné známe fyziologické podmínky. 14
- Organická nespavost způsobena poškozením centra pro spánek. K poškození můţe dojít různými chorobami nebo úrazy (Pretl, 2008; Prusiński, 1993; Práško, 2004). 2.4 Vyšetřovací metody poruch spánku 2.4.1 Anamnéza Anamnéza patří mezi jedno z nejdůleţitějších a nejvýznamnějších vyšetření pacienta. Je důleţité, aby byla provedena u všech poruch spánku. S pacientem vedeme podrobný rozhovor, během kterého se zeptáme na jeho osobní a lékovou anamnézu, ale nejdůleţitějším článkem anamnézy je získaní podrobných informací o jeho spánku (Borzová, 2009). Během tohoto rozhovoru bychom se měli zaměřit hlavně na noční spánek, ale také na to zda pacient spí během dne nebo zda se cítí po probuzení unavený. Informace je potřeba zjišťovat velmi podrobně a je také nutné ptát se zvlášť na pracovní dny a na dny volna. Ptáme se nejen na čas, kdy chodí pacient spát a kdy se probouzí, ale i na počet nočních probuzení. Významným údajem je i to, kolikrát za den si pacient zdřímne. Po rozhovoru s pacientem je dobré jeho informace objektivizovat, např. rozhovorem s jeho partnerem. Dále je nutné pokládat cílené dotazy na subjektivní pocity pacienta po probuzení (zda se cítí odpočatý, ptáme se na jeho náladu, aj.) (Nevšímalová, 1997). 2.4.2 Škály a dotazníky Díky těmto škálám a dotazníkům je moţné sledovat průběh poruchy, ale i úspěšnost léčby. Jednou z nejjednodušších pomůcek je spánkový kalendář. Pacient do něj zaznamenává informace o jeho spánku nebo o aktivitách či ospalosti v průběhu 24 hodin (čas uloţení, usnutí, probuzení, náplň dne, náladu, aj.). Dále můţeme vyuţít Epworthskou škálu spavosti, která zjišťuje úroveň ospalosti. Nebo také Morinův spánkový dotazník, který nám pomůţe zhodnotit úspěšnost terapie (viz příloha č. 1) (Borzová, 2009). 15
2.4.3 Psychometrické testy spavosti Tyto testy nám pomáhají objektivizovat spavost. Mezi pouţívané psychometrické testy patří reakční testy, které mohou být zrakové (dle Houghtona a Wilkinsona) nebo sluchové (dle Kjellberga a Lispera). Dále lze pouţít testy paměti, testy rozlišování podnětů, aj. (Nevšímalová, 1997). 2.4.4 Observace při hospitalizaci Jedná se o vyšetřovací metodu, která nám pomáhá objektivizovat poruchu spánku pozorováním pacienta při hospitalizaci. Důleţité je, aby nemocniční personál měl zkušenost s poruchami spánku. Pozorování je ale velmi významné, protoţe díky němu můţeme objevit pacientovi nevhodné návyky pro dobrý spánek, případně nás upozorní na rozpor mezi subjektivními údaji a realitou (Nevšímalová, 1997). 2.4.5 Polysomnografie Je to specializované vyšetření ve spánkové laboratoři, jehoţ výsledkem je hypnogram, který nás informuje o architektuře spánku (Borzová, 2009). Polysomnografie nám pomůţe rozlišit NREM a REM spánek od bdělosti a také dokáţe odlišit jednotlivá NREM stádia. Při tomto vyšetření se vyuţívají 3 vyšetřovací metody: - elektroencefalogram (EEG) elektrody z různých míst na hlavě přenášejí elektrickou energii z mozkové kůry, - povrchní elektromyogram (EMG) zaznamená elektrické potenciály ze svalů (nejčastěji ze svalů brady), - elektrookulogram (EOG) zaznamenává pohyby očních bulbů (Nevšímalová, 1997). 2.4.6 Aktigrafie Díky této metodě získáme velké mnoţství informací o spánku, s výhodou nezatíţení pacienta. Spočívá v připevnění snímače, který je podobný náramkovým hodinkám, na zápěstí nedominantní horní končetiny (Nevšímalová, 1997). Snímač zjistí a zaznamená změnu pohybu. Podle zaznamenaných dlouhodobých informací (hodiny, týdny) můţeme hodnotit její kvalitu. Je moţné zjistit mnoţství spánku a počet probuzení (Borzová, 2009). 16
2.4.7 Elektrostatická matrace Jedná se o vyšetření, které zaznamenává pohyby nemocného na lůţku. Cílem je získat informace o tělesných nebo dýchacích pohybech a srdeční aktivitě nemocného. Vyuţití této metody je prioritní hlavně při vyšetřování dýchacích poruch (Borzová, 2009). 2.5 Nespavost 2.5.1 Definice nespavosti Definovat insomnii neboli nespavost není vůbec jednoduché, a to především proto, ţe je to subjektivní pocit pacienta. Je moţné ji definovat jako stav, kdy je pacientem spánek vnímán jako těţko dosaţitelný, bývá přerušovaný, neosvěţující a nedostatečný. Pacienti mají pocit nedostatečného a nekvalitního spánku (Nevšímalová, 1997). Při nespavosti je sníţená kvalita i délka spánku. U pacientů trpících nespavostí se objevují nepříjemné pocity během následujícího dne. Mezi tyto pocity patří hlavně únava, špatná nálada, podráţděnost, ale i zhoršená výkonnost během dne (Palazzolo, 2007). MUDr. Martin Pretl (2008) ve svém článku,,praktický lékař a nespavost definoval nepsavost jako stav, při kterém není člověk schopen navodit spánek a následně ho udrţet. Tímto se ovlivňuje spánková architektura a následně se sniţuje kvalita ţivota. 2.5.2 Projevy nespavosti Aby bylo moţné hovořit o projevu nespavosti, musí trvat minimálně dva týdny a vyskytovat se minimálně tři dny v týdnu a měla by být objektivizována (potvrzena další osobou nebo vyšetřením ve spánkové laboratoři) (Borzová, 2004). Mezi typické projevy nespavosti patří denní únava, podráţděnost, pocit neodpočinutí si nebo také zhoršení pracovního výkonu. Podle těchto projevů je moţné nespavost dále dělit. - Mírná insomnie postiţený si na nedostatečné mnoţství spánku stěţuje téměř kaţdou noc. Pracovní výkon nebývá zhoršený, a pokud ano, tak jen velmi málo. - Střední insomnie pacient si stěţuje kaţdou noc na nedostatečné mnoţství spánku. Objevuje se mírné nebo střední zhoršení pracovní výkonnosti. Někdy ji provází pocity neodpočinutí si, předráţdění nebo denní únavy. 17
- Těžká insomnie stíţnosti na nedostatečné mnoţství spánku se objevují kaţdou noc po normální epizodě nočního spánku. Pocit neodpočinutí, předráţděnosti a denní únavy se objevuje vţdy (Nevšímalová, 1997). 2.5.3 Formy nespavosti Existují různé formy nespavosti. Nejčastěji můţe pacient trpět obtíţným usínáním, častým probouzením v průběhu noci, časným probouzením nebo nekvalitním spánkem. Tyto kritéria insomnie jsou uvedena v ICSD 2 (Pretl, 2008). - Časná nespavost (ztíţené usínáním) člověk se převaluje na lůţku a často přemýšlí o ţivotě (Borzová, 2004). Usínání trvá déle jak 30 minut (Pretl, 2008). Tento typ se často objevuje, kdyţ je člověk ve stresu, proţívá neúspěch nebo má nějaké citové problémy. Často bývá u neuróz (Schneider, 2005). - Střední nespavost (časté noční probouzení) zapříčinit ji můţe bolest, úzkost či děsivé sny (Borzová, 2004). Následné usínání po probuzení trvá déle jak 30 minut (Pretl, 2008). Neumoţňuje plný odpočinek (Nevšímalová, 1997). - Pozdní nespavost (brzké ranní probouzení, které nejčastěji nastává mezi třetí a pátou hodinou ranní) příčinou mohou být depresivní stavy (Borzová, 2004). Pacient se probouzí o více neţ 30 minut dříve, neţ původně plánoval (Pretl, 2008). Nejpostiţenějším věkovým stádiem, ve kterém se tento typ objevuje, je stáří (Schneider, 2005). - Nedostatečně kvalitní spánek (tj. příliš lehký spánek) takovýto spánek můţeme chápat jako neosvěţující, jeho efektivita bývá menší jak 85 %. Důsledkem tohoto spánku je výskyt následujících potíţí během dne únava, poruchy paměti i nálady, denní spavost, sníţená energie v průběhu dne, mohou se objevit bolesti hlavy nebo také problémy s trávicím systémem (nevolnost, nauzea, zvracení) (Pretl, 2008). 2.5.4 Příčiny nespavosti Nespavost můţe mít mnoho příčin. Mezi nejčastější příčiny řadíme: a. zevní (exogenní) příčiny hluk, světlo, teplota a vlhkost vzduchu. b. Psychiatrické příčiny deprese, mánie, neurózy a deliria. c. Neurologické příčiny vertebrogenní potíţe. 18
d. Somatické příčiny bolestivé stavy, svědění, jaterní selhání, encefalitida. e. Neurogenní příčiny organické poškození mozku, cévní poruchy (ateroskleróza mozkových cév), záněty mozku, úrazy hlavy. f. Toxické příčiny uţívání drog a dalších psychoaktivních látek, alkoholu nebo různých léků (Borzová, 2009). Toto jsou nejčastější příčiny nespavosti, podle příčin můţeme nespavost rozdělit na primární a sekundární. 1. Primární nespavost Do primární nespavosti se dá zařadit velké mnoţství příčin tedy druhů nespavosti. Já zde uvedu 4 nejčastější zástupce tohoto typu nespavosti. - Psychofyziologická (naučená) nespavost příčinou jsou zátěţové situace, které narušují spánek a brání usnutí. Důvodem jsou patologické vzorce chování, které má pacient naučené a neodezní ani po vymizení stresu, tím pádem dochází k trvalému udrţování nespavosti. Podstatou je očekávání nespavosti a po ulehnutí do postele se u pacientů začínají rozvíjet záporné myšlenky (dnes nebudu moci opět usnout a zítra budu ospalý). Tímto se zvyšuje napětí a to následně brání usnutí (Smolík, 2011). Typický je taky přechod do chronicity a závislost na hypnotikách (Borzová, 2009). - Paradoxní (nepravá) nespavost (pseudoinsomnie) podstatou je nesprávné vnímání spánku, pacient ho vnímá jako nekvalitní (Smolík, 2011). Tito pacienti mají subjektivní pocity a stíţnosti na spánek stejné jako běţní nespavci. Jediným rozdílem mezi nimi je to, ţe pseudonespavci se během dne cítí dobře, bez projevů ospalosti. Podstatou je psychická přecitlivělost. Tito pacienti bývají zvýšeně úzkostlivý a jejich spánek je povrchnější a často přerušovaný. Během noci dochází k častému probuzení, ale zároveň k rychlému opětovnému usnutí (Borzová, 2009). - Akutní (krátkodobá) nespavost je způsobena krátkodobě trvajícím vyvolávajícím faktorem (Pretl, 2008). Často tím to faktorem bývá stres, potíţe v práci nebo v rodině, změna nálady, ale i fyzické potíţe (nejčastěji bolest). Jsou to běţné situace, které během ţivota potkají kaţdého člověka, proto tento typ nespavosti nebývá nebezpečný (Práško, 2004). 19
- Nespavost z důvodu nesprávné spánkové hygieny tento druh způsobují činnosti, které narušují dobrý spánek. Jsou to běţné denní činnosti, které jsou ale prováděny v nevhodnou denní dobu (Pretl, 2008). Těmito nevhodnými činnostmi můţe být nadměrné pití kávy, usínání během dne, sledování televize z postele a další činnosti, kterými porušujeme pravidla spánkové hygieny (Práško, 2004). 2. Sekundární nespavost Sekundární nespavost můţe být vyvolána buď jinými poruchami spánku anebo ji mohou vyvolat psychická nebo tělesná onemocnění. 1. Nespavost vyvolaná dalšími poruchami spánku a. Obstrukční spánková apnoe tuto poruchu charakterizuje opakovaná zástava dechu během spánku a to na déle jak 10 sekund. Dochází k probuzení, které si pacient neuvědomuje. Nejčastěji se projevuje neosvěţujícím spánkem (Smolík, 2011). b. Syndrom neklidných nohou jedná se o nepříjemné pocity v dolních končetinách, které brání usnutí (Práško, 2004). c. Posunutá fáze spánku pacienti mají posunutou dobu usínání. U zpoţděné fáze spánku mají problém s usnutím. Při předsunuté usínají dříve a následně se i dříve probouzejí. Mohou mít problém se zúčastňováním se večerních aktivit (Smolík, 2011). 2. Nespavost u psychických poruch a. Deprese nejčastěji se při ní objevují potíţe s usnutím, ale i nespavost, která se týká průběhu spánku. b. Úzkostná porucha u této poruchy je nespavost většinou dlouhodobá. Tito pacienti mají problémy s usínáním, protoţe před usnutím se jim v hlavě honí spousta obav a starostí (Práško, 2004). c. Posttraumatická stresová porucha je to vlastně úzkostná porucha, která se objevuje po nějakém traumatickém záţitku (Práško, 2004). 3. Nespavost u tělesných onemocnění tito pacienti mají problém s navozením spánku a s jeho následným udrţením. Často se jedná o nepravou nespavost, která s vymizením fyzickým problémů zmizí (Práško, 2004). 20
2.5.5 Klasifikace nespavosti Klasifikace nespavosti se liší podle autorů, kaţdý uvádí jinou klasifikaci. Jedním typem klasifikace je rozdělení na nespavost fyziologickou, kterou způsobují různé vnější faktory a sekundární, která vzniká sekundárně, tedy vlivem nemoci (Prusiński, 1993). Dále se nespavost rozděluje na funkční, která má stejnou charakteristiku jako nespavost fyziologická a na organickou, pro kterou je typické anatomické nebo biochemické poškození mozku (Prusiński, 1993). Nespavost se můţe dělit nejen podle příčin, ale i podle délky trvání. Na krátkodobou, která trvá asi 1 4 týdny a vyvolávající příčinou bývá nějaká nepříznivá situace (stres, bolest). Nebo na chronickou, která trvá uţ více jak 4 týdny (Nevšímalová, 1997). 2.5.6 Léčba nespavosti Cílem léčby je odstranit nespavost a dosáhnout usínání bez obtíţí a mít dostatečně dlouhý a přirozený spánek. Dále je nutné pacientovi zajistit pocit odpočatosti. Na první místo stavím nefarmakologickou léčbu, protoţe je pro pacienta výhodnější a šetrnější. Její dodrţování dokáţe nespavosti trvale zbavit. Pokud se to nepodaří, přichází na řadu léčba farmakologická. 1. NEFARMAKOLOGICKÁ LÉČBA A. Spánková hygiena Je mnoho faktorů, které působí na spánek a tyto faktory se snaţí odstranit spánková hygiena. Zásady hygieny spánku byly sestaveny podle několika autorů a jejich doporučení jsou velice podobná. Ve své práci uvádím zásady spánkové hygieny podle profesora Práška. V příloze pak uvádím zásady podle Mendelsona z roku 1989 (viz příloha č. 2). B. Psychoterapie Tento typ léčby spočívá v působení psychologických metod. Patří sem např. Kognitivně behaviorální léčebná metoda, která má při léčbě primární nespavosti největší efekt. Je to i proto, ţe nespavost často způsobují obavy o spánek a milná přesvědčení o jejích dopadech (Práško, 2004). 21
Dále se v této terapii vyuţívají relaxační metody. Např. Schultzeho autogenní trénink je návod, který umoţňuje nacvičit ovlivňování vegetativních činností (např. napětí svalstva, zklidnění srdeční frekvence, frekvence dýchání. Reguluje autonomní nervový systém (Prusiński, 1993). C. Akupunktura Původ této metody je jiţ ve starověké Číně. Její podstatou je vpichování speciálních jehel a dráţdění specifických bodů na kůţi. Tato metoda by nikdy neměla být prováděna neodborně. Provádět ji smí pouze odborný specialista s dostatečnými znalostmi a dovednostmi (Janča, 1993). Bez pomoci specialisty lze vyuţít akupresuru. Při té si můţe člověk mačkat akupunkturní body prstem sám. U nespavosti to je např. stisk obou spánků, stisk ušních lalůčku nebo ušního boltce aj. (Prusiński, 1993). D. Muzikoterapie Tento typ terapie spočívá v poslechu hudby. Doporučovanou hudbou jsou tóny, které připomínají přírodu (Borzová, 2009). Výhodou této metody je, ţe se výsledek dostaví téměř okamţitě a, ţe k jejímu provádění není potřeba ţádné speciální studium (Heller, 2001). E. Fyzikální terapie Je to nejrozšířenější a nejjednodušší prostředek k léčbě nespavosti. Vyuţívá se hlavně při léčbě chronické nespavosti. Nejvíce vyuţívanou metodou jsou koupele (Prusiński, 1993). 2. FARMAKOLOGICKÁ TERAPIE A. Hypnotika Hypnotika jsou skupina léků, která se vyuţívají pro odstranění nespavosti. Tyto léky tlumí centrální nervový systém a podle chemického sloţení mohou mít i další účinky (anxiolytické, myorelaxační). Všechny látky s hypnotickým účinkem ovlivňují GAMA receptory a jejich komplex spojení s kanálkem pro Cl - (Hynie, 2001). Hypnotika jsou rozdělena do 3 skupin (generací): 1. I. generace barbiturátová a nebarbiturátová hypnotika, která se dnes v léčbě nespavosti moc neuţívají. Tyto léky způsobovaly často závislost s častým výskytem abstinenčního syndromu. Jejich opakované uţívání vedlo k riziku akutní i chronické otravy. Patří sem např. Phenaemal, Phenaemaletten. 22
2. II. generace benzodiazepiny. Po delším uţívání vzniká závislost a přerušení uţívání vede k nespavosti. Patří sem např. Rohypnol, Nitrazepam, Diazepam. 3. III. generace selektivní GABA agonisté. U této skupiny je malé riziko návyku, nevzniká tedy závislost. Patří sem např. Zopiclone, Zaleplon (Martínková, 2007; Kocinová, 2007). B. Bylinné preparáty (fytoterapie) Podstatou této metody je vyuţití bylin. Léčivé rostliny jsou v medicíně vyuţívány od nepaměti. V současné době zájem o byliny roste, mnohem více lidí si raději kupuje bylinné preparáty. Přírodní zdroje, tedy rostliny, jsou vyuţívány hlavně pro uklidňující a uspávající účinek. Byliny se nejčastěji uţívají ve formě nálevu (čaje). Na světě je spoustu rostlin, které působí na spánek, mezi ty nejběţnější patří, např.: Kozlík lékařský, Heřmánek pravý, Meduňka lékařská, Rooibos, Řebříček obecný a další (Borzová, 2009). K podávání léků by se mělo přistupovat, aţ kdyţ selhaly všechny nefarmakologické postupy léčby. S jejich uţíváním musíme být opatrní, měly by se uţívat pouze přechodně, protoţe hrozí rozvoj vzniku závislosti (Borzová, 2009). 2.5.7 Prevence a prognóza nespavosti Nejdůleţitější prevencí v boji s nespavostí je spánková hygiena. Mezi pravidla spánkové hygieny patří: - vyloučit všechny podněty, které mohou narušovat Váš spánek (světlo, hluk, zima nebo naopak teplo) a tím si vlastně ochránit spánkový prostor - zajistit pohodlnou postel - lehké a stravitelné jídlo naposled 2 3 hodiny před spánkem - před spaním nepít velkého množství tekutin - vyloučit kofein, kořeněná jídla, alkohol a kouření před spaním - před spánkem je dobré se uvolnit, pomůţe nám k tomu koupel v teplé vodě nebo poslech relaxační hudby - místnost pro spánek by měla být klidná, tmavá, dostatečně větraná a chladnější - čas kdy uléháme a vstáváme, by měl být pevně daný - nezůstávat v posteli zbytečně dlouho 23
- zvyknout si na pravidelnost režimu spánek a bdění - vyvarovat se pospávání v průběhu dne - postel vyuţívat jen pro spánek (a milování) - naučit se během dne pravidelně jíst a cvičit - jít si lehnout, aţ kdyţ se cítíte unavení a ospalí - kdyţ se vám nedaří usnout více jak 20 minut, vstaňte z lůžka a běžte do jiného pokoje a zabývejte se jinou činností (Práško, 2004) Do pravidel spánkové hygieny je zařazeno vše, co nám pomáhá lépe usnout. Během ţivota si kaţdý člověk vytvoří vlastní návyky a rituály, které mu pomáhají lépe usnout a následně prospat celou noc. Prognóza nespavosti je při dodrţování preventivních opatření a odstranění příčin nespavosti velmi příznivá (Kozierová, 1995). 2.6 Pracoviště zabývající se léčbou a výzkumem spánku Dříve nebyly poruchy spánku známy a tedy ani řešeny. Z čehoţ vyplývá, ţe spánek nebyl tak sledovaný jako dnes. Bylo zjištěno, ţe spánek není dějem pasivním, ale naopak dějem aktivním. Bylo také zjištěno, ţe během spánku nedochází k vypnutí mozku, ale k přepnutí do jiného reţimu (Práško, 2004). To je dokázáno faktem, ţe se nám zdají sny a my jsme schopni si je uchovat v paměti aţ do druhého dne. (Schneider, 2005). V České republice se výzkumem spánku zabývá Česká společnost pro výzkum spánku a spánkovou medicínu (ČSVSSM). Je zde k dispozici 14 akreditovaných pracovišť, která se zabývají diagnostikou a léčbou spánkových poruch. (např. FN Brno, FN Plzeň, FN Hradec králové, VFN Praha a další) (http://www.sleepsociety.cz/pracoviste/akreditovana-centra.html). Jsou dva typy pracovišť, která zajišťují diagnostiku a léčbu spánkových poruch (Vyskočilová, Šonka, 2011). 1. Centrum diagnostiky a léčby poruch spánku akreditované ČSVSSM na tomto pracovišti jsou diagnostikovány základní poruchy spánku. Mezi základní činnosti, které Centrum diagnostiky a léčby poruch spánku provádí, patří: diagnostika a léčba běţných poruch spánku, polysomnografie. Dále pracovníci 24
tohoto centra musí být schopni vyhodnotit informace získané ze spánkových kalendářů a různých dotazníků a škál týkajících se spánku. 2. Jednotka monitorace a léčby poruch dýchání ve spánku akreditovaná ČSVSSM zde se diagnostikují spánkové poruchy, u kterých dochází k poruše dýchání. Činnosti prováděné v Jednotce monitorace a léčby poruch dýchání ve spánku patří diagnostika a nechirurgická terapie, doporučení všech moţných způsobů léčby a následná kontrola výsledku léčby (Vyskočilová, Šonka, 2011). Další společností, která se zabývá spánkem v celé Evropě, je Evropská společnost pro výzkum spánku (ESRS). Tato společnost podporuje výzkum spánku a spánkovou medicínu. Dále také organizuje mezinárodní kongresy týkající se spánku (http://www.esrs.eu/esrs/about-us.html). 25
3 Praktická část 3.1 Cíl práce Hlavním cílem mé práce bylo zjistit kvalitu spánku u pacientů doma i v nemocnici. Odhalit rušivé faktory, které v nemocnici působí na spánek pacientů. A ověřit si znalost pacientů o spánkové hygieně. 3.1.1 Úkoly výzkumu 1. Zjistit kvalitu spánku u pacientů doma i v nemocnici. 2. Zjistit vliv nemocničního prostředí na spánek pacientů. 3. Zjistit zda pacienti znají spánkovou hygienu. 3.1.2 Hypotézy výzkumu 1. Předpokládám, ţe v nemocnici bude u pacientů sníţená kvalita spánku. 2. Předpokládám, ţe nemocniční prostředí bude mít vliv na spánek pacientů. 3. Předpokládám, ţe pacienti neznají spánkovou hygienu. 3.2 Metodika výzkumu Výzkum jsem provedla v nemocnici Třebíč v období od února do dubna 2013. V praktické části jsem vyuţila dvou anonymních dotazníků. První dotazník se vztahoval k prvnímu a třetímu výzkumnému úkolu a skládal se z 18 otázek, 16 otázek bylo uzavřených a 2 otázky polootevřené. Tímto dotazníkem jsem zjišťovala kvalitu spánku u pacientů doma i v nemocnici. Zajímalo mě, kdy uléhají ke spánku a také kdy se probouzejí. Otázky týkající se doby spánku v nemocnici jsem objektivizovala pozorováním. Dále jsem se zajímala o uţití hypnotika během hospitalizace. O návyky a rituály spojené se spánkem (viz příloha 4). Pro druhý výzkumný úkol jsem měla dotazník číslo dvě. Tento dotazník obsahoval celkem 14 otázek. Zde bylo 10 otázek uzavřených a 4 polootevřené. Dotazníkem jsem zjišťovala rušivé faktory, které v nemocnici působí na spánek pacientů (viz příloha 5). 26
3.3 Charakteristika výzkumného vzorku Výzkum jsem prováděla na interním oddělení třebíčské nemocnice. Dotazníků jsem rozdala celkem 116, z toho 16 dotazníku bylo vyplněno nedostatečně, a proto byly vyřazeny. Pro svůj výzkum jsem jich mohla tedy pouţít 100. Návratnost byla 86 %. Jednalo se o ţeny i muţe všech věkových kategorií. Celkem odpovídalo 45 muţů a 55 ţen. Průměrný věk všech respondentů byl 60 let. Respondenti byli stejní pro první i druhou část výzkumu a byli vybírání zcela náhodně. Protoţe jsem chtěla zjistit kvalitu spánku u všech pacientů, neměla jsem ţádná zvláštní kritéria pro vybírání respondentů, které zapojím do svého výzkumu. 3.4 Výsledky výzkumu a jejich interpretace K získání výsledků jsem provedla analýzu dotazníků a porovnala otázky, týkající se spánku doma a v nemocnici. Provedla jsem objektivizaci subjektivních výpovědí pacientů za pomoci pozorování. Výsledky pro první a třetí výzkumný úkol jsou přehledně zobrazeny v tabulkách. Pro druhý výzkumný úkol jsou zpracovány v grafech. Pro zpracování získaných dat jsem vyuţila Microsoft Office Excel a Microsoft Office Word. 3.5 Výsledky výzkumu pro první a třetí výzkumný úkol Prvními čtyřmi otázkami se seznamujeme s výzkumným souborem. Tyto otázky se týkají pohlaví, věku, délky hospitalizace a opakované hospitalizace. Protoţe byl tento soubor stejný pro všechny tři výzkumné úkoly, je grafické zpracování těchto otázek ponecháno pouze ve druhém výzkumném úkolu. 1. Pohlaví? Ţeny tvořily 55 % dotazovaných. 2. Kolik je Vám let? Starších 60 let bylo 51 % respondentů. Zbytek respondentů byl různých věkových kategorií. 27
3. Jak dlouho trvá Vaše nynější hospitalizace? Déle jak 7 dní bylo hospitalizováno 57 % respondentů. Průměrná doba hospitalizace dotazovaných respondentů činí 8,6 dní. 4. Vaše hospitalizace je: Většina respondentů (84 %) byla hospitalizována opakovaně. Tabulka 1 Jak se Vám spí v nemocnici? kvalita spánku absolutní četnost (n) relativní četnost (%) dobře 47 47 špatně 53 53 V nemocnici se spí špatně 53 % respondentů. 28
Tabulka 2 V kolik hodin uléháte ke spánku - DOMA? čas uléhání ke spánku absolutní četnost (n) relativní četnost (%) dříve jak v 19 00 hodin 1 1 19 01 19 30 2 2 19 31 20 00 2 2 20 01 20 30 5 5 20 31 21 00 6 6 21 01 21 30 11 11 21 31 22 00 32 32 22 01 22 30 21 21 22 31 23 00 9 9 23 01 23 30 6 6 23 31 24 00 5 5 00 01 00 30 0 0 00 31-01 00 0 0 chodím spát ještě déle 0 0 Mezi 21 aţ 22 hodinou a 30 minutou uléhá ke spánku 64 % respondentů. Průměrná doba kdy respondenti uléhají ke spánku, je 22 hodin a 4 minuty. Tabulka 3 Za jak dlouho se Vám podaří po ulehnutí usnout - DOMA? délka usínání absolutní četnost (n) relativní četnost (%) do 30 minut 54 54 od 31 do 60 minut 30 30 více jak 60 minut 16 16 Téměř ihned po ulehnutí, tj. do 30 minut, usíná 54 % respondentů. 29
Tabulka 4 V kolik hodin se ráno probouzíte - DOMA? čas probouzení absolutní četnost (n) relativní četnost (%) před 3. hodinou 0 0 3 01 3 30 1 1 3 31 4 00 0 0 4 01 4 30 2 2 4 31 5 00 14 14 5 01 5 30 21 21 5 31 6 00 5 5 6 01 6 30 5 5 6 31 7 00 3 3 7 01 7 30 21 21 7 31 8 00 18 18 8 01 8 30 10 10 8 31 9 00 0 0 po 9. hodině 0 0 V rozmezí mezi 4 hodinou a 30 minutou aţ 6 hodinou se probouzí 40 % respondentů. Mezi 7 aţ 8 hodinou a 30 minutou se pak probouzí 49 % respondentů. Průměrná doba prouzení je 6 hodin a 41 minut. 30
Tabulka 5 V kolik hodin uléháte ke spánku - V NEMOCNICI? čas uléhání ke spánku dříve jak v 19 00 hodin podle pacientů pozorování n1 % n2 % n1-n2 % - % 1 1 0 0 1 1 19 01 19 30 1 1 1 1 0 0 19 31 20 00 2 2 1 1 1 1 20 01 20 30 12 12 15 15-3 -3 20 31 21 00 15 15 19 19-4 -4 21 01 21 30 20 20 23 23-3 -3 21 31 22 00 36 36 32 32 4 4 22 01 22 30 11 11 9 9 2 2 22 31 23 00 2 2 0 0 2 2 23 01 23 30 0 0 0 0 0 0 23 31 24 00 0 0 0 0 0 0 00 01 00 30 0 0 0 0 0 0 00 31-01 00 0 0 0 0 0 0 chodím spát ještě déle 0 0 0 0 0 0 Mezi 20 hodinou a 30 minutou aţ 22 hodinou uléhá v nemocnici ke spánku 71 % respondentů. Pozorování ale ukázalo, ţe ke spánku mezi 20 hodinou a 30 minutou aţ 22 hodinou uléhá 74 % respondentů. Tento rozdíl však není významný. Z tabulky 5 vyplývá, ţe respondenti chodí spát dříve, neţ sami uvedli. Průměrná doba uléhání je podle respondentů 21 hodin a 33 minut. Objektivní pozorování však ukazuje, ţe chodí spát ve 21 hodin a 28 minut. Rozdíl ve výpovědích není podstatný. 31
Tabulka 6 Za jak dlouho se Vám podaří po ulehnutí usnout - V NEMOCNICI? délka usínání absolutní četnost (n) relativní četnost (%) do 30 minut 25 25 od 31 do 60 minut 41 41 více jak 60 minut 34 34 V nemocnici usíná 75 % respondentů déle jak 30 minut. Tabulka 7 V kolik hodin se ráno probouzíte - V NEMOCNICI? čas probouzení podle pacientů pozorování n1 % n2 % n1- n2 % - % před 3. hodinou 0 0 0 0 0 0 3 01 3 30 1 1 0 0 1 1 3 31 4 00 0 0 0 0 0 0 4 01 4 30 7 7 5 5 2 2 4 31 5 00 5 5 4 4 1 1 5 01 5 30 13 13 11 11 2 2 5 31 6 00 23 23 20 20 3 3 budí mě personál 51 51 60 60-9 -9 Mezi 5 aţ 6 hodinou se v nemocnici probouzí 36 % respondentů. Nejvíce respondentů (51 %), ale probudí aţ personál při budíčku. Pozorování ukázalo, nepatrné rozdíly v časech probouzení. V rozmezí mezi 5 aţ 6 hodinou se probouzí 31 % respondentů a 60 % respondentů budí aţ personál. Průměrný čas probouzení je v nemocnici 5 hodin a 53 minut. Pozorování však ukázalo, ţe se respondenti v průměru probouzejí aţ v 5 hodin a 59 minut. Tento rozdíl však není nijak významný. 32
Tabulka 8 Budíte se během spánku? buzení během spánku doma v nemocnici n1 % n2 % n1- n2 %- % ano 24 24 41 41-17 -17 občas 27 27 33 33-6 -6 ne 49 49 26 26 23 23 Doma se během spánku 49 % respondentů neprobouzí. V nemocnici se naopak během spánku probouzí 41 % respondentů. Tabulka 9 Musel/a jste při aktuální hospitalizaci užívat léky na spaní? užití léků na spaní absolutní četnost (n) relativní četnost (%) ano, pouze jednou 11 11 ano, vícekrát 26 26 ne 63 63 Léky na spaní nemuselo během aktuální hospitalizace uţívat 63 % respondentů. Tabulka 10 Vstáváte z lůžka hned po probuzení? vstávání hned po probuzení doma v nemocnici n1 % n2 % n1- n2 %- % ano 46 46 0 0 46 46 občas 24 24 21 21 3 3 ne 30 30 79 79-49 -49 Doma vstává z lůţka 46 % respondentů hned po probuzení. V nemocnici naopak 79 % respondentů nevstává ihned po probuzení. 33
Tabulka 11 Pospáváte během dne? pospávání během dne doma v nemocnici n1 % n2 % n1-n2 %-% ano 20 20 62 62-42 -42 občas 37 37 25 25 12 12 ne 43 43 13 13 30 30 Doma pospává pouze 20 % respondentů, v nemocnici naopak 62 %. Tabulka 12 Máte rituály, které provádíte před spánkem? (více odpovědí) rituály před spánkem absolutní četnost (n) relativní četnost (%) ţádné rituály nemám 19 11 pití alkoholu 15 9 cvičení 7 4 pití kávy 12 7 poslech hudby 20 12 dostatek jídla 10 6 dostatek pití 13 8 relaxace 8 5 sledování televize z lůţka 25 15 sklenice mléka 2 1 horká koupel 12 7 četba knih 26 15 jiné 1 1 Ţádné zvláštní rituály před spánkem nedodrţuje 19 (11 %) respondentů. Nejvíce respondentů čte před spaním knihy. Dále velký počet respondentů sleduje televizi z lůţka nebo poslouchá hudbu. Před spaním pije 27 (16 %) respondentů alkohol nebo kávu. 34
Tabulka 13 Vykonáváte některé z těchto návyků před spánkem? (více odpovědí) návyky před spánkem absolutní četnost (n) relativní četnost (%) kouření 34 17 káva před spánkem 12 6 sklenice mléka 2 1 alkohol před spánkem 15 7 negativní myšlenky 27 13 horká koupel 12 6 hlad 4 2 přejídání před spánkem špatná teplota v loţnici 9 4 3 2 poslech hudby 20 10 usínání při televizi 33 16 cvičení 7 3 četba knih 26 13 jiné 0 0 K nevhodným návykům před spaním bylo přiřazeno celkem 94 (46 %) odpovědí. Mezi nejčastější nevhodné návyky patří: kouření, usínání před televizí a negativní myšlenky (dnes nebudu moci opět usnout, jsem tlustá, zítra neudělám zkoušku, aj.). Tyto myšlenky jsou pro spánek velmi nepříjemné. K vhodným návykům, jako je četba knih a poslech hudby bylo přiřazeno 46 (23 %) odpovědí. Tabulka 14 Spí se Vám lépe doma nebo v nemocnici? kde se spí lépe absolutní četnost (n) relativní četnost (%) doma 68 68 v nemocnici 2 2 je mi to jedno 30 30 Převaha respondentů uvedla, ţe se jim spí lépe doma, celkem 68 %. 35
Tabulka 15 Porovnání času uléhání ke spánku doma a v nemocnici čas uléhání ke spánku dříve jak v 19 00 hodin doma v nemocnici n1 % n2 % n1-n2 %-% 1 1 1 1 0 0 19 01 19 30 2 2 1 1 1 1 19 31 20 00 2 2 2 2 0 0 20 01 20 30 5 5 12 12-7 -7 20 31 21 00 6 6 15 15-9 -9 21 01 21 30 11 11 20 20-9 -9 21 31 22 00 32 32 36 36-4 -4 22 01 22 30 21 21 11 11 10 10 22 31 23 00 9 9 2 2 7 7 23 01 23 30 6 6 0 0 6 6 23 31 24 00 5 5 0 0 5 5 00 01 00 30 0 0 0 0 0 0 00 31-01 00 0 0 0 0 0 0 chodím spát ještě déle 0 0 0 0 0 0 Z tabulky je patrné, ţe doma respondenti uléhají ke spánku později neţ v nemocnici. Doma chodí spát mezi 20 aţ 21 hodinou a 30 minutou jen 22 % respondentů, v nemocnici pak 47 %. Mezi 21 hodinou a 30 minutou aţ 23 hodinou doma uléhá ke spánku 62 % respondentů a v nemocnici 49 %. Je tedy zřejmé, ţe většina respondentů chodí doma spát aţ po 21 hodině a 30 minutě. V nemocnici uléhají respondenti ke spánku o 36 minut dříve. 36
Tabulka 16 Porovnání délky usínání doma a v nemocnici délka usínání doma v nemocnici n1 % n2 % n1-n2 %-% do 30 minut 54 54 25 25 29 29 od 31 do 60 minut více jak 60 minut 30 30 41 41-11 -11 16 16 34 34-18 -18 Doma usíná do 30 minut 54 % respondentů. V nemocnici naopak 75 % respondentů usne aţ za více jak 31 minut. Je patrné, ţe v nemocnici je čas usínání prodlouţený. 37
Tabulka 17 Porovnání probouzení se doma a v nemocnici čas probouzení doma v nemocnici n1 % n2 % n1-n2 %-% před 3. hodinou 0 0 0 0 0 0 3 01 3 30 1 1 1 1 0 0 3 31 4 00 0 0 0 0 0 0 4 01 4 30 2 2 7 7-5 -5 4 31 5 00 14 14 5 5 9 9 5 01 5 30 21 21 13 13 8 8 5 31 6 00 5 5 23 23-18 -18 budí mě personál 0 0 51 51-51 -51 6 01 6 30 5 5 0 0 5 5 6 31 7 00 3 3 0 0 3 3 7 01 7 30 21 21 0 0 21 21 7 31 8 00 18 18 0 0 18 18 8 01 8 30 10 10 0 0 10 10 8 31 9 00 0 0 0 0 0 0 po 9. hodině 0 0 0 0 0 0 Doma se mezi 4 aţ 5 hodinou a 30 minutou probouzí 37 % respondentů, v nemocnici pak 25 %. Po 6. hodině se v nemocnici neprobouzí ani jeden z respondentů. Důvodem je buzení personálem. Doma se pak po 6. hodině probouzí 57 % respondentů. V nemocnici se respondenti probouzejí o 18 minut dříve. V průměrné délce spánku jsou pouze nepatrné rozdíly. Doma spí respondenti v průměru 8 hodin a 37 minut, v nemocnici potom 8 hodin a 31 minut. Rozdíl v průměrné délce spánku je tedy pouze 6 minut. 38
3.6 Výsledky výzkumu pro druhý výzkumný úkol 1. Pohlaví? 55% 45% muţ ţena Graf 1Pohlaví Dotazovaných bylo 45 (45 %) muţů. 2. Kolik je Vám let? 15% 51% 12% méně jak 40 let 41-50 let 51-60 let více jak 60 let 22% Graf 2 Kolik je Vám let? Nejvíce respondentů bylo starších 60 let, celkem 51 (51 %). 39
3. Jak dlouho trvá Vaše nynější hospitalizace? 26% 17% 26% méně jak 3 dny 3-6 dní 7-10 dní více jak 11 dní 31% Graf 3 Jak dlouho trvá Vaše nynější hospitalizace? Déle jak 7 dní bylo hospitalizováno 57 (57 %) respondentů. 4. Vaše hospitalizace je: 16% první 34% 16% 16% 18% opakovaná, naposled jsem byl hospitalizován před méně jak 3 měsíci opakovaná, naposled jsem byl hospitalizován před více jak 3 měsíci opakovaná, naposled jsem byl hospitalizován před více jak 6 měsíci Graf 4 Vaše hospitalizace je? Opakovaně bylo hospitalizováno 84 (84 %) respondentů. 40
5. Ruší Váš spánek ostatní spolupacienti? 49% 51% ano ne Graf 5 Ruší Váš spánek ostatní spolupacienti? Spánek 51 (51 %) respondentů rušili spolupacienti. 6. Pokud jste u otázky č. 5 odpověděl/a ano, proč Vám nejvíce vadí? 20% můj spolupacient chrápe 16% 41% můj spolupacient chodí v noci často na záchod jsem zvyklý/á/ spát v místnosti sama jiné 26% Graf 6 Pokud jste u otázky č. 5 odpověděl/a ano, proč Vám nejvíce vadí? Nejvíce respondentů, celkem 21 (41 %) je rušeno chrápáním spolupacienta. 41
7. Ruší Váš spánek nevhodná teplota prostředí? 38% ano ne 62% Graf 7 Ruší Váš spánek nevhodná teplota prostředí? Nevhodnou teplotou prostředí je rušeno 62 (62 %) respondentů. 8. Pokud jste u otázky č. 7 odpověděl/a ano, vadí Vám spíše? 40% 60% teplo chlad Graf 8 pokud jste u otázky č. 7 odpověděl/a ano, vadí Vám spíše? Respondentů, kterým vadí při spánku teplo, bylo 23 (60 %). 42