ALMANACH GYMNÁZIA ROUDNICE NAD LABEM

ALMANACH GYMNÁZIA ROUDNICE NAD LABEM 1877 2007

ALMANACH GYMNÁZIA ROUDNICE NAD LABEM 1877 2007 Základní údaje o škole Název školy: Gymnázium, Roudnice nad Labem, Havlíčkova 175, příspěvková organizace Adresa školy: Havlíčkova 175, Roudnice nad Labem, 413 01 Zřizovatel školy: Ústecký kraj, Velká Hradební 3118/48, Ústí nad Labem, 400 01 Webové stránky: www.gym-rce.cz E-mail: gym-rce@seznam.cz Telefon: 416 837 320 Fax: 416 837 320 Ředitel školy: Mgr. Miloslav Mann Zástupce ředitele: Ing. Antonín Hrádek Datum založení gymnázia: 1. září 1877

OBSAH I. Gymnázium Roudnice nad Labem v letech 1997 až 2007... 4 Projev hejtmana Ústeckého kraje... 4 Projev starosty města... 5 Projev ředitele školy... 7 Gymnázium Roudnice nad Labem v letech 1877 až 1997... 8 Gymnázium Roudnice nad Labem 1997 až 2007... 14 Vzpomínka na naši kolegyni Hanku Hodkovou... 17 Pracovníci gymnázia v letech 1997 až 2007... 18 Malá vzpomínková anketa... 20 Mezinárodní spolupráce... 29 Projekt Socrates... 29 Výměna s Artland Gymnasium Quakenbrück... 33 Na návštěvě v Německu... 33 Herzlich Willkommen in Roudnice... 34 Interview s panem Rolandem Bumbem... 35 Partnerství škol Roudnice Emmen... 37 Výměnný program s Lycée professionnel Jean Caillaud v Ruelle-sur-Touvre... 38 Nejvýraznější úspěchy studentů gymnázia v letech 1997 až 2006... 39 Úspěšnost studentů při přijímacím řízení na vysoké školy... 45 Proměna výukového technického zázemí... 46 Studijní možnosti... 46 Srovnání studia na střední škole v České republice a v USA... 46 II. Informace z výroční zprávy za školní rok 2005 až 2006... 49 Údaje o přijímacím řízení... 49 Přijímací zkoušky do osmiletého gymnázia... 49 Maturitní zkoušky 2006... 51 Úspěšnost absolventů gymnázia v přijímacím řízení na VŠ v roce 2006... 53 Sdružení přátel Gymnázia Roudnice nad Labem... 55 Přehled hospodaření Sdružení přátel Gymnázia Roudnice nad Labem... 56 Školní sportovní klub... 57 Úvod do světa práce... 57 Environmentální výchova... 57 Zavádění nových metod výuky a vzdělávání... 57 SIPVZ Státní informační politika ve vzdělávání... 57 Projekty... 58 Středoškolská odborná činnost... 60 Studentský parlament... 60 PEER program...60 Humanitární aktivity... 60 Pěvecký sbor Zlatá střední... 61 III. Gymnázium dnes... 62 Pedagogický sbor 1936 až 1937... 62 Pedagogický sbor 2006 až 2007... 62 Učební plán ve školním roce 2006 až 2007... 64 Seznam studentů gymnázia 2006 až 2007... 65 IV. Seznamy absolventů od roku 1945 do roku 2006... 68 V. Sponzoři... 108 3

V tomto roce si naše škola připomíná 130. výročí svého založení. Záštitu nad oslavami, které proběhnou ve dnech 8. a 9. června 2007, převzal hejtman Ústeckého kraje Ing. Jiří Šulc. Vážení přátelé, dovolte, abych vyjádřil několika slovy nejen svůj názor k problematice resortu krajského školství, respektive na adresu škol a školských zařízení, jejichž zřizovatelem je Ústecký kraj. Především bych rád zdůraznil, že Ústecký kraj věnuje zejména v posledních letech rozvoji vzdělanosti v regionu velkou pozornost. Snažíme se napravit nelichotivé postavení našeho kraje v rámci České republiky, ať už jde o počet a zaměření vysokých škol nebo o typ vzdělání, ale intenzívní pozornost věnujeme také střednímu a učňovskému školství. Za tímto konstatováním stojí mimo jiné také investované miliony korun do rekonstrukcí a modernizací školských objektů. Všichni víme, že rozvoj vzdělanosti úzce souvisí s největším problémem našeho kraje s velkou nezaměstnaností. Proto je v zájmu nás všech tento nepříznivý fakt eliminovat a vytvořit pro žáky a studenty i jejich pedagogy takové podmínky, abychom už v blízké budoucnosti mohli konstatovat obrat k lepšímu. Osobně jsem rád, a přesvědčil jsem se nejednou o tom při návštěvách škol a učilišť, že současné vzdělávací programy jsou pestré, zajímavé i přitažlivé. Ostatně svědčí o tom i každoročně se zvyšující procento uchazečů a zájemců o obory, které krajské školy a učiliště nabízejí. Jsem také rád, že školy našly ve svých aktivitách pomocníky, mezi nimiž nechybějí významní podnikatelé a firmy z našeho kraje. Společně je spojuje velký cíl zvrátit nepříznivé statistky, týkající se vzdělanosti obyvatel našeho kraje. Vazba na ekonomický a sociální vývoj regionu, celoživotní vzdělávání a motivace jdou s tímto úkolem ruku v ruce. Oceňuji, že se stali dobrými partnery a určitě nepřeženu, když řeknu, že v každodenním životě škol a učiliště je to vidět. Nakonec jejich společnou snahu prověří nejen škola a pedagogové, ale především náročné a mnohdy nesmlouvané zákony současného trhu práce. Rád bych poděkoval všem těm, kteří svou práci vykonávají obětavě a poctivě, kteří pro svou práci, jak se říká, dýchají. V letošním roce si některé školy připomenou při různých příležitostech výročí svého vzniku. Přeji jejich vedením, aby to byly dny příjemné a významné, a stejně jako se do školních lavic rády vracejí generace bývalých žáků a studentů, aby se sem za čas vraceli i ti, kteří je dnes navštěvují. Totéž přeji i ostatním školám a školským zařízením, které jsou příspěvkovými organizacemi Ústeckého kraje. Ing. Jiří Šulc hejtman Ústeckého kraje 4

Vážení čtenáři, publikace, která se Vám dostává do rukou, je průvodcem historie roudnického gymnázia od roku 1997 do roku 2007. Roudnické gymnázium je neoddělitelně spjato s městem Roudnice nad Labem ležícím v samém srdci Čech, pod památnou horou Říp, a proto si při této příležitosti dovolím krátce připomenout jeho bohatou kulturní historii. První zmínky o Roudnici pocházejí z poloviny dvanáctého století. Již v raném středověku se město dostalo do majetku pražských biskupů, kteří zde nechali vystavět kamenný hrad (druhou světskou stavbu tohoto druhu na našem území). Poslední pražský biskup Jan IV. z Dražic započal v roce 1333 stavbu kamenného mostu přes řeku Labe a stavbu kostela s augustiniánským klášterem, který se stal významným místem středověké vzdělanosti a zbožnosti. Husitské války se dotkly i Roudnice nad Labem a způsobily zánik augustiniánského kláštera a přivodily změnu majitelů města, které přešlo do rukou světských pánů. Ti se zde střídali a teprve na sklonku 16. století Roudnici delší čas držel Vilém z Rožmberka a po jeho smrti Rožmberkova poslední žena Polyxena, rozená z Pernštejna. Polyxena se v roce 1603 provdala za Zdeňka Vojtěcha Popela z Lobkowicz a Roudnice tak připadla na více jak 300 let do majetku tohoto předního českého rodu. Dokladem prosperity nových majitelů zůstává do dnešních dnů především impozantní budova roudnického barokního zámku na místě původního hradu. Zámek nechal postavit významný český politik 17. století Václav Eusebius z Lobkowicz. Stavbu v letech 1652 1684 prováděli italští architekti, především Antonio Porta. Zámek se stal významným kulturním centrem. Známý byl bohatý archiv, zámecká knihovna či obrazárna s četnými díly předních světových tvůrců. V 18. století založil František Josef Maxmilián Lobkowicz zámecké divadlo se stálým orchestrem, kde byla uvedena např. slavnostní premiéra Haydnova Stvoření světa. Nový vědecko-technický rozvoj nastal v Roudnici nad Labem ve druhé polovině 19. století, kdy se stavěla řada nových průmyslových závodů, z nichž některé jsou dodnes světově proslulé. V roce 1891 se stal starostou města Ervín Špindler. V době, kdy vykonával tento úřad, nastal nový stavební rozkvět města, který byl nazván zlatou dobou Roudnice nad Labem. Špindlerovou zásluhou se v roce 1910 postavil nový most, který nahradil původní kamenný gotický most zničený Švédy ve třicetileté válce. Rovněž kulturní život města zaznamenal v tomto období veliký rozvoj a rozkvět, jehož vyvrcholením bylo založení muzea Karla Rozuma roku 1901 a Moderní galerie výtvarného umění Augusta Švagrovského roku 1910. V Roudnici nad Labem se narodily a působily významné osobnosti, mimo jiné k nim patřili například historik umění a profesor vídeňské university Max Dvořák, scénograf světového významu František Tröster, hudební skladatel Josef Vlach Vrutický, spisovatel Arthur Breiský, básník Josef Hora, mezzosopranistka Klementina Kalašová, filmový režisér Georg Wilhelm Pabst, výtvarníci Angelo Zeyer a Otakar Nejedlý či architekt Jan Zeyer. 5

Roudnice nad Labem a Podřipský region jsou po staletí symbolem české vzdělanosti, neboť právě Podřipsko bylo hlavní oporou jejího pokroku. Na demokratické, hospodářské a kulturní tradice se v Roudnici nad Labem začalo navazovat opět po roce 1989. Historie nám na mnoha příkladech naznačuje, že společnost, která není založena na pevných morálních, etických a kulturních základech, zaniká. Proto je význam výchovy a vzdělávání nevyčíslitelný. Pevně věřím, že díky porozumění a vstřícnosti představitelů Ústeckého kraje, města Roudnice nad Labem a občanskému zaujetí pro potřebu kvalitní vlastní výchovně-vzdělávací instituce, obětavosti vedení školy a pedagogického sboru gymnázia, budou trvalé hodnoty navazující na dílo předchůdců zachovány. Přeji gymnáziu, aby se rozvíjelo a aby i nadále přinášelo ušlechtilé plody vzdělanosti a radosti současným i budoucím generacím nejen na celém Podřipsku. Zdeněk Kubínek starosta města 6

Vážení přátelé! Gymnázium v Roudnice nad Labem bylo založeno v roce 1877 jako Obecné reálné (osmileté) gymnázium. Patří tedy mezi nejstarší česká gymnázia. Škola je dnes umístěna v Havlíčkově ulici, právě v té budově, kde bylo gymnázium založeno. V průběhu let sídlilo gymnázium také v budově dnešní 2. ZŠ v Jungmannově ulici, ale po přestěhování zpět v polovině 50. let 20. století si historickou budovu v Havlíčkově ulici postupně přizpůsobovalo moderním vyučovacím a hygienickým požadavkům. Do dnešních dnů prošlo branami gymnázia mnoho známých osobností v oblasti kultury, umění, vědy nebo sportu. V dobách dávno minulých studovali na roudnickém gymnáziu např. básníci Josef Hora a Fráňa Šrámek, výtvarník František Tröster, historik umění Max Dvořák. Mezi nejznámější profesory roudnického gymnázia patří zakladatel Podřipského muzea Karel Rozum a akademický malíř Antonín Kalous. Pro mladší generace budou určitě známější jména nedávných absolventů, jako např. televizní moderátor Bohumil Klepetko, fotbalový trenér Zdeněk Ščasný, nejlepší fotbalistka ČR Pavlína Ščasná, člen České filharmonie a orchestru Karla Vlacha Jaroslav Kopáček, houslista a člen orchestru Národního divadla Tom Klár, spisovatelka Jana Tomanová, historička dějin umění Lenka Bydžovská, současná herečka Klára Melíšková. Mezi významné a světově uznávané osobnosti patří např. vysokoškolští profesoři, vědci a členové akademie věd imunolog Václav Hořejší, jeho bratr jaderný fyzik Jiří Hořejší, dále lékař a vědec Beda Břicháček, matematik Leoš Dvořák a mnoho dalších. Od roku 2001 je zřizovatelem gymnázia Ústecký kraj. Dnes má škola cca 370 studentů a 30 stálých vyučujících. Aprobovanost je již mnoho let stoprocentní. Gymnázium zaručuje na rozdíl od jiných středních škol důkladnou přípravu k dalšímu studiu na vysokých školách, případně na vyšších odborných školách. Dokladem toho je každoročně vysoké procento úspěšnosti absolventů v přijetí na VŠ v posledních letech je to 88 92 %. Aktivity gymnázia přerůstají hranice ČR. Našli jsme nové partnery pro odbornou spolupráci v rámci mezinárodních projektů i pro výměnné zájezdy studentů a profesorů navázali jsme nová přátelství např. s Artland Gymnasiem ve městě Quakenbrück v Německu, s lyceem ve městě Ruelle sur Touvre ve Francii, anebo s Hondsrug College ve městě Emmen v Holandsku. Vážení přátelé, v našem Almanachu Vám předkládáme mnoho zajímavých informací o škole, která si připomíná již 130. výročí svého založení. Gymnázium Roudnice nad Labem je moderní školou s bohatou tradicí, neodmyslitelně patřící k podřipskému regionu, pro který vychovává budoucí inteligenci. Do dalších let přeji současným i bývalým studentům, ale také zaměstnancům a pedagogickým pracovníkům gymnázia stálé zdraví, pevné nervy a hodně úspěchů. Škole samotné přeji, aby si udržela svou prestižní úroveň a dobré jméno i v dalších letech. Mgr. Miloslav Mann ředitel Gymnázia Roudnice n. L. 7

Gymnázium Roudnice nad Labem v letech 1877 až 1997 Myšlenka vytvoření českých středních škol vznikala v mnoha českých městech už v době 50. let 19. století, kdy se potřeba vzdělanosti a národní uvědomělosti začala projevovat více než v letech předchozích. V Roudnici nad Labem bylo sice několik národních škol českých a téměř do konce minulého století také škola německá. Avšak ten, kdo chtěl studovat střední školu, musel dojíždět do německého gymnázia v Litoměřicích, nebo do českého gymnázia ve Slaném. Mnozí z občanů města naléhavě pociťovali potřebu české střední školy pro Roudnici nad Labem, a tím i pro celé Podřipsko. Po pádu Bachova absolutismu, na počátku 60. let minulého století, moudří a prozíraví vlastenci začali propagovat tuto vznešenou myšlenku na veřejnosti. Byl to především starosta města Roudnice nad Labem a lékárník u Zlaté koruny František Zinke, dále advokát dr. Josef Václavík a také jeden z nejvýznamnějších občanů města redaktor časopisu Podřipan a pozdější starosta Ervín Špindler. Tito vážení pánové při každé příležitosti vyzdvihovali nutnost otevřít českou střední školu ve městě. Již v roce 1863 dosáhli toho, že k finančnímu zajištění střední školy byl na schůzi voličů zemského sněmu přijat návrh, aby ve městě byl zaveden pivní krejcar, tj. dávka po jednom krejcaru z mázu piva. Z této dávky byl utvořen Fond pro zřízení střední školy, který rostl i úroky a různými dary občanů. Když se v letech 1866 až 1868 stavěla nová budova obecných škol, situovaná naproti proboštskému chrámu Panny Marie, přispěl Fond... na zesílení základů a přistavění druhého patra, aby zde mohlo být umístěno také budoucí gymnázium a byt pro jeho ředitele. Zatímco vyučování v nové budově začalo pro žáky národní školy již od roku 1868, gymnázium čekalo na zahájení své činnosti ještě téměř 10 let, než byly překonány všechny názorové, finanční a administrativní překážky. Po dlouhodobém jednání obecního zastupitelstva byla v prosinci roku 1876 podána do Prahy a do Vídně žádost o povolení zřídit v Roudnici nad Labem čtyřtřídní reálné gymnázium. Povolení od ministra kultury a vyučování, že město smí otevřít první třídu obecného reálného gymnázia, došlo dne 2. srpna 1877. První školní rok reálného gymnázia byl zahájen 17. září 1877 za přítomnosti okresního hejtmana a členů městské rady. Každým dalším rokem se škola rozrůstala vždy o jednu třídu. Původně čtyřtřídní ústav byl stále pouze nižším gymnáziem, ale po čtyřech letech tento stav již zcela nevyhovoval potřebám města a celého Podřipska. Aby nemuseli nadaní studenti odcházet dokončit gymnaziální studia jinam, městské zastupitelstvo se rozhodlo vydržovat celých osm tříd z obecního rozpočtu a v listopadu 1880 požádalo ve Vídni o rozšíření školy o další čtyři třídy. Od školního roku 1881/82 se skutečně roudnické gymnázium stalo úplným, tedy osmiletým. To se projevilo i v novém, přesnějším názvu školy: Obecné reálné a vyšší gymnázium. S růstem počtu tříd i žáků a také profesorského sboru bylo město nuceno řešit problém nedostatku prostor přidělených gymnáziu v budově obecných škol naproti proboštskému chrámu. Pro nové třídy musely být pronajaty místnosti mimo budovu školy. V roce 1881 to byla jedna místnost v domě knihkupce Mareše, naproti železitému prameni vyvěrající- 8

mu poblíž kostela, a v roce 1882 musela být další třída umístěna v sousedním domě uzenáře Urbana. Proto bylo rozhodnuto o stavbě nové školní budovy financované z Fondu pro zřízení střední školy. Na konci Mezibranské ulice, naproti kapli sv. Josefa, byla zakoupena od mlynáře Václavíka stavební parcela a v červnu 1882 se začalo s prvními stavebními pracemi. Nová dvoupatrová budova byla projektována speciálně pro umístění všech tříd osmiletého gymnázia. Nebylo zapomenuto ani na odborné učebny přírodovědných předmětů a nezbytné kabinety. Součástí budovy byla i školní kaple a byt ředitele. Celá stavba byla dokončena za jediný rok a už v srpnu 1883 bylo do školy nastěhováno zařízení, aby se mohlo v září zahájit vyučování. Na jižní straně, na další parcele, byla zřízena botanická zahrada, Která se později stala chloubou města. Od začátku školního roku 1883/84 bylo obecné reálné a vyšší gymnázium umístěno již v nově postavené budově, imponující rozlohou i řešením. Během působení ředitele Františka Prusíka byl od roku 1878 na gymnáziu zřízen podpůrný spolek s názvem Matice studentská. Jejím cílem bylo finančně i hmotně podporovat nemajetné studenty. Činnost podpůrného spolku propagovali i další ředitelé. Matice pro studenty nakupovala knihy a učebnice, přispívala na ošacení a na zajištění obědů, hradila výdaje při výletech, zájezdech, apod., poskytovala také stipendium nejlepším studentům. Předsedou Matice byl většinou přímo starosta města Roudnice nad Labem, místopředsedou vždy ředitel gymnázia. Peníze získávala Matice převážně jako dary od rodičů některých studentů a od příznivců školy většinou podnikatelů, někdy také od roudnických peněžních ústavů a průmyslových podniků, v neposlední řadě též od bývalých absolventů, kteří škole mnohonásobně vraceli to, co sami dostali. Významným zdrojem příjmů pro Matici bylo také konání společenských akcí, jako např. školních plesů, akademií a koncertů, pořádání veřejných oslav k některým výročím školy apod. Nesporný význam měla Matice po celou dobu své existence, tj. od roku 1878 až do roku 1948. V roce 1891 se výrazně změnilo obecní zastupitelstvo, přízeň obecnímu gymnáziu však zachovalo. Starostou města se stal Ervín Špindler, poslanec zemského sněmu a říšské rady za mladočechy. Teprve tehdy se podařilo vymoci na ministerstvu školství příslib zestátnění gymnázia. Tím by se ulehčilo obecnímu rozpočtu, z něhož byla škola 15 let financována. Dne 27. října 1892 byl skutečně vydán císařský dekret o převzetí obecního reálného a vyššího gymnázia v Roudnici nad Labem pod státní správu. Od 1. září 1893 dostává gymnázium nový titul: Státní c. k. gymnázium. Zároveň byla schválena žádost o postupnou změnu reálného a vyššího gymnázia na čisté, to znamená klasické gymnázium s povinným kreslením. Jako stálý učitel kreslení byl přijat Karel Rozum, do té doby suplující učitel na gymnáziu v Klatovech. Na všech středních školách, tedy i na roudnickém gymnáziu, bylo znát rostoucí válečné napětí. Žáci nejvyšších ročníků museli být cvičeni ve střelbě. Hned v prvním válečném roce museli někteří profesoři a také žáci z oktávy na vojnu. V listopadu bylo přijato do školy 25 žáků z haličských středních škol. Uprchlíci přišli do Roudnice nad Labem, kde se jich ujala Matice studentská a různí dobrodinci. Další roky války byly ještě horší. Stále ubývalo pro- 9

fesorů i žáků. Všichni, od žáků až po ředitele, byli vystaveni nebezpečí, že budou udáni. Množily se zprávy o padlých, řádil tyfus a úplavice. Přes všechny tyto těžkosti studenti do školy stále docházeli. Nemajetným studentům byly přidělovány výtěžky z různých akcí, dostávali jídlo, obnošené šatstvo a jiné potřebné věci. Následky války nedostatek chleba, topiva, svítiva těžce doléhaly na veškerý život. Škola byla několik dní v zimě zavřena pro nedostatek uhlí, byly omezeny spoje pro dojíždějící žáky, bylo málo učitelů. Žáci, kteří byli povoláni na frontu, skládali předčasně zkoušky, tak zvané válečné maturity. Úkoly a oběti válečného období byly pro zůstávající žactvo značně velké, přesto však snad nikdo neztrácel víru, že vše zlé skončí. Každý se těšil na konec války, na den vítězství, který přišel na podzim 1918. Když se opět 6. listopadu 1918 studenti sešli, ředitel slavnostně oznámil, že gymnázium přestalo být c. k., že je teď naše, československé. V novém státě byla provedena reforma celého školství, změnil se obsah vyučování, byla změněna i organizace školního roku. Učitelé a žáci zavedli ve škole žákovskou samosprávu. Při škole byly zřízeny různé zájmové kroužky, např. hudební, přírodopisný, šachový, které v dalších letech svou činnost rozvíjely. Konala se loutková představení, třídy si dopisovaly se slovenskými školami. Aktivní činnost vyvíjel i školní turistický klub. V této době byl o studium na gymnáziu velký zájem. Důležitou roli si i nadále zachovala Matice studentská, která získala mnoho darů pro svou dobročinnou aktivitu na podporu nadaných a nemajetných studentů. V letech 1931 1934 výrazně vzrostl zájem o studium na gymnáziu, počet žáků rychle stoupal, za tři roky se jejich počet zvýšil o jednu třetinu. Budova školy nestačila, pro nedostatek místa musela být jedna třída umístěna v prostorách nedalekého sirotčince a další třída v mateřské škole na Rvačově. Od roku 1936 byl zaveden nový klasifikační a disciplinární řád. Doba vyučování byla stanovena od 8 do 13 hodin a nově se začalo klasifikovat podle stupnice pěti známek. V roce 1938 byla situace v ČSR i v celé Evropě již velmi napjatá. Ministr národní obrany povolal vojáky v záloze k mimořádnému cvičení, 23. září 1938 byla vyhlášena všeobecná mobilizace. Tyto události dolehly i na školu, někteří profesoři byli povoláni do vojenské služby. Po mnichovském diktátu se na roudnické gymnázium hlásili noví žáci, z krajů zabraných Němci. Náplň učiva s výjimkou postavení němčiny se podstatně nezměnila. Roudnické gymnázium se stává jednou z mála českých středních škol v kraji. Roudnice nad Labem se stala pohraničním městem, když z Německa k nám bylo pouhých 7 km. Školní rok 1939/40 byl zahájen týž den, kdy začala válka Německa proti Polsku. Přes mnoho těžkostí, plynoucích z okupace a z dlouhotrvajících prázdnin způsobených nedostatkem uhlí, byly studijní výsledky na škole velmi dobré. V dalším období však představitelé okupační moci výrazně zasáhli do života všech našich škol. Byly revidovány a kontrolovány školní knihovny a kabinety, některé knihy a pomůcky 10

byly zakázány. Byly vydány nové směrnice pro vyučování, jimiž škola zcela ztratila český řád. Některým studentům, zejména židovské národnosti, bylo studium zakázáno. V roce 1940 bylo do Roudnice nad Labem přemístěno 123 žáků z litoměřického gymnázia, které bylo po mnichovském diktátu provizorně přestěhováno do Terezína. České gymnázium v Litoměřicích muselo totiž v říjnu 1938 ukončit svou činnost, neboť Litoměřice patřily do území zabraného Německem. Prostory školy pochopitelně nemohly stačit zvýšenému počtu žáků. Zřizovaly se proto i třídy mimo školní budovu. První obětí Heydrichovy vlády se stal profesor dějepisu a zeměpisu Miloslav Broft, který byl 9. října 1941 zatčen tajnou státní policií a umučen v koncentračním táboře v Osvětimi. Na škole byla zavedena strážní služba z žáků vyšších ročníků, kontrola návštěv. Zřízena byla i protiletecká obrana ústavu, v noci byly nasazovány protiletecké hlídky. Na znamení sounáležitosti k německé říši byl zaveden árijský německý pozdrav. Za této situace nevládly na škole dobré poměry. Bylo třeba stále se mít na pozoru. Nikdo nevěděl, komu může důvěřovat. Roudnického gymnázia se teror okupantů přímo dotkl dne 20. června 1942. Právě před polednem této nešťastné soboty německé četnictvo obsadilo budovu. Studenti i studentky sexty a septimy byli převezeni do malé pevnosti v Terezíně, kde byli vyslýcháni. Později byli přemístěni do jiných koncentračních táborů či na nucené práce. Pouze někteří z nich se ještě během války vrátili domů. Devět studentů se ke svým rodičům a kamarádům nevrátilo již nikdy. Při nacistické okupaci bylo umučeno těchto devět studentů: Otomar Fabián, Vladimír Adamec, Karel Dvořák, Ivo Karfík, Bohumil Kratochvíl, Miroslav Kukuk, Miroslav Lácha, Karel Švojgr a Sylva Rajtrová. Mezi těmi, kteří byli pronásledováni a vězněni za své čestné a vlastenecké smýšlení, byl i katecheta Josef Pikora. Ke své učitelské práci se mohl vrátit, podobně jako někteří další suspendovaní profesoři, až po skončení války. V září 1943 bylo přízemí budovy zabráno německou školou Napola. Docházelo k přeškolování profesorů. Žáci trávili čas určený k vyučování na různých brigádách. I počet členů profesorského sboru se zmenšil. Někteří z vyučujících byli nasazeni na práci do válečně důležitých podniků až do konce války. V únoru 1945 muselo gymnázium přenechat některé prostory vojsku. Učit se tak pro nedostatek místa nemohlo. Všechny školy ve městě byly zabrány buď pro účely vojenské, nebo pro potřeby mezinárodního Červeného kříže, pro uprchlíky a zajatce. Byla přeplněna nejen budova, ale i zahrada. 9. května 1945 byla budova při náletu zasažena bombou a těžce poškozena, naštěstí však nebyl nikdo smrtelně raněn. Byla rozbita okna, poškozena omítka, střecha, zdemolován byt školníka, rozbit nábytek, zničeny sbírky knihovny a zařízení tělocvičny. Válečné období skončilo pro město dne 10. května 1945, kdy roudnická veřejnost uvítala příchod Rudé armády. Hrůzy okupačních let byly ještě dlouho živé. Živá zůstala i vzpomínka na kamarády, kteří padli. 11

Školní rok 1945/46 byl prvním školním rokem v osvobozené vlasti. Stejně jako v životě celé společnosti i na roudnickém gymnáziu byly napravovány křivdy fašistického režimu. Ještě v tomto školním roce tak dokončili studium a úspěšně odmaturovali všichni studenti věznění v době okupace. Před samotným zahájením školního roku bylo na počest nedávno zemřelého významného českého básníka Josefa Hory, absolventa školy z roku 1910, pojmenováno roudnické gymnázium jeho jménem. Název Horovo gymnázium byl používán až do roku 1953, do nové školské reformy. V dubnu 1948 byla uzákoněna pro naše školství zásadní změna. Národní shromáždění schválilo zákon o jednotné škole. Tímto zákonem byla zavedena povinná devítiletá školní docházka pro mládež od šesti do patnácti let. Zrušena tak byla, mimo jiné, i nižší reálná gymnázia. Zákon o jednotné škole ovlivnil i vnitřní život gymnázia. Na škole byla ustavena žákovská organizace ČSM, která propagovala a pořádala brigády, sportovní soutěže, kulturní a kulturně politické akce. Dne 24. dubna 1953 byl vyhlášen nový školský zákon, který reorganizoval všeobecně vzdělávací školy. Byly vytvořeny osmileté (základní) a jedenáctileté (střední) školy. Gymnázia na mnoho let ztrácejí svůj tradiční název. V Roudnici nad Labem byla vytvořena Jedenáctiletá střední škola, která soustředila žáky bývalé národní školy a studenty dosavadního gymnázia. Umístěna byla dokonce ve dvou budovách v budově gymnázia v Jungmannově ulici a v budově národní školy v Havlíčkově ulici. Učitelský sbor školy byl rozšířen o učitele škol I. a II. stupně. Ředitel měl tedy na starost jednu školu ve dvou budovách. Ve výuce došlo k některým změnám. Latina byla v 9. až 11. třídě předmětem nepovinným, byly jí věnovány pouze dvě hodiny týdně. Proti dřívějším dobám to byla veliká změna. Nově byl od roku 1959 zaveden povinný předmět výrobní praxe. Na konci školního roku 1955/56 se gymnázium přestěhovalo z budovy v Jungmannově ulici, kde bylo umístěno od roku 1883, do původní budovy v Havlíčkově ulici, kde bylo gymnázium v roce 1877 založeno. Od školního roku 1960/61 se základní školy rozšířily znovu na devítileté a stejně tak jedenáctileté střední školy na dvanáctileté. Místo gymnázium se používal název Střední všeobecně vzdělávací škola (SVVŠ). Po několikaletých ne zrovna nejlepších zkušenostech s vyučovacím předmětem výrobní praxe byl tento předmět podstatně reorganizován a redukován. Nově byly na škole zavedeny dvě studijní větve: větev přírodovědná a větev humanitní s povinnou latinou ve dvou vyučovacích hodinách týdně. Maturitní zkoušky ve školním roce 1967/68 se konaly podle změněných organizačních směrnic. Povinná pro všechny abiturienty byla pouze písemná maturitní zkouška z českého jazyka. V přírodovědné větvi se psala dále volitelná písemná zkouška buď z matematiky, nebo z ruského jazyka, v humanitní větvi si mohli studenti volit buď jazyk ruský, nebo jiný cizí jazyk. Ve školním roce 1968/69 druhý a třetí ročník pokračoval podle učebního plánu a osnov SVVŠ, první ročník zahájil studium podle učebního plánu nově zřízených čtyřletých gym- 12

názií. V roce 1969/70 bylo zahájeno na roudnickém gymnáziu, po dohodě s Výzkumným ústavem pedagogickým v Praze, vyučování ve dvou experimentálních osmých třídách, kde se ověřoval model šestiletého gymnázia. V červnu 1985 po téměř dvou měsících vyšetřovací vazby stanuli neoprávněně před okresním soudem v Litoměřicích čtyři studenti našeho gymnázia: Josef Neudeker, Jiří Bartoš, Miloš Řepa a Josef Kujal. Byli odsouzeni k podmíněným trestům podle paragrafu 260 odst. 1. Po politických změnách v listopadu 1989 byli všichni čtyři rehabilitováni. Dne 27. listopadu 1989 mezi 12. a 14. hodinou proběhla celostátní manifestační stávka na naší škole měla podobu celoškolního shromáždění. V závěru měsíce bylo ustaveno Občanské fórum studentů a profesorů. K prvnímu březnu byli odborem školství odvoláni všichni ředitelé škol, s tím, že do 30. června setrvají ve funkcích. Zároveň byl vypsán konkurs na obsazení uvolněných míst ředitelů škol. V konkursních komisích zasedli dva zástupci pedagogického sboru, jeden zástupce studentů a pracovník pedagogicko-psychologické poradny. V dubnu 1990 se pedagogickému sboru představili čtyři zájemci o místo ředitele gymnázia. Konkursní komise vybrala bývalého člena našeho sboru Miloslava Manna. Ve školním roce 1990/1991 nastoupilo prvních třicet studentů do primy osmiletého gymnázia. V červnu se uskutečnila první Studentská akademie. V průběhu června školního roku 1991/1992 si studenti připomněli 50. výročí tragických událostí z období heydrichiády, kdy na příkaz gestapa byli zatčeni studenti roudnického gymnázia a průmyslové školy. Mnozí z nich byli transportováni do koncentračních táborů a devět studentů útrapy nepřežilo. Škola se také podílela na realizaci výstavy k tomuto výročí instalované ve vstupní hale roudnické spořitelny. Na přelomu března a dubna navštívila naši školu výprava francouzských studentů z lycea v Amiensu. V červnu pak odjeli čeští studenti do Francie. Tyto výměny se staly již tradičními, podobně jako zájezdy do Lucernu ve Švýcarsku. Během letních prázdnin 1994 prodělala školní budova rozsáhlé opravy a úpravy. Byly rekonstruovány půdní prostory školy, vystavěna nová plynová kotelna a vybudovány nové kabinety. Škola se zaskvěla i novou omítkou. Počátkem příštího roku byly dokončeny práce na novém zastřešení budovy a stavební úpravy a zateplení tělocvičny. Školní rok 1995/1996 začal pro profesorský sbor i studenty velice smutně po těžké nemoci zemřela dlouholetá členka sboru Svatava Navrátilová, výborná učitelka francouzštiny, španělštiny, latiny, organizátorka výměnných zájezdů do Francie. Po mnoha letech ve škole vznikl pod vedením profesora Jiřího Hořeního pěvecký dívčí sbor s názvem Zlatá střední. Sbor vystupoval nejen při školních akcích, ale uskutečnil i několik samostatných koncertů pro veřejnost. Ve školním roce 1996/97 vystřídal Mgr. Bořivoje Kačírka ve funkci zástupce ředitele gymnázia Ing. Antonín Hrádek. (Zkrácený text z Almanachu ke 120. výročí gymnázia z roku 1997) 13

Gymnázium Roudnice nad Labem 1997 až 2007 Gymnázium Roudnice nad Labem letos slaví 130. výročí svého založení. V průběhu uplynulých deseti let, které nás dělí od vydání posledního Almanachu, stál v čele školy Mgr. Miloslav Mann, jeho zástupcem byl Ing. Antonín Hrádek. Pedagogický sbor za tu dobu samozřejmě prošel změnami. Odešli někteří starší kolegové, na jejich místa nastoupili mladší vyučující. Od roku 2001 je zřizovatelem školy Ústecký kraj. Současné studium je buď čtyřleté, nebo osmileté, vždy se všeobecným zaměřením. Snahy všech vyučujících směřují nejen k tomu, aby si studenti odnesli z jejich předmětů co nejvíce kvalitních poznatků, ale i k tomu, aby byli úspěšní při přijímacím řízení na vysoké školy. Za těch deset let, které minuly, jsme zažili mnoho šťastných okamžiků. Stovky studentů uspěly u maturitních zkoušek a zahájily studium na některé z vysokých škol. Život však přináší i okamžiky bolestné. Dne 28. ledna 2001 tragicky zemřel student kvarty Lukáš Juráň. O dva měsíce později nečekaně zesnul student 4. A Jan Chládek. Dne 2. ledna 2006 zemřela bývalá ředitelka školy PhDr. Miloslava Frydrychová. Krátce poté, 26. února 2006, nás navždy opustila profesorka Hana Hodková. Slova, jimiž se vztahujeme ke světu, zcela selžou, pokud se chceme dotknout něčeho, co tento svět přesahuje. Nelze popsat pocit bolesti provázející ztrátu těch, kteří byli našimi blízkými. Jeden moudrý muž kdysi řekl: O čem nelze mluvit, o tom je třeba mlčet. Škola si udržela tradičně vysokou úroveň. Potěšující je skutečnost, že procento úspěšných uchazečů o univerzitní studium se během posledních deseti let postupně zvyšovalo. V roce 1998 bylo k řádnému studiu na některé z vysokých škol přijato 68 % maturantů, o rok později již 81 % a v současnosti v tomto ohledu přesahujeme 90 %. Není mnoho gymnázií, která by se mohla pochlubit takovými výsledky. Studium na našem gymnáziu přináší mimo jiné možnost podílet se na mezinárodní spolupráci škol. Podařilo se nám navázat kontakt s řadou vzdělávacích institucí, například s německým Artland Gymnasium z Quakenbrücku, s francouzskou školou z Ruelle sur Touvre a také s Hondsrug College Emmen z Holandska. Naši studenti a profesoři tak občas zamíří do Německa a do Francie. O půl roku později přivítáme naopak my německé nebo francouzské kolegy a jejich studenty. Výměnné pobyty jsou vždy doprovázeny bohatým programem, který připravuje hostitelská škola. V říjnu 2000 tak studenti pobývající v Quakenbrücku navštívili výstavu EXPO 2000 v Hannoveru. O rok později si zase díky francouzským přátelům někteří z nás prohlédli například Oceánografické muzeum v Monacu či slavnou Anglickou promenádu v Nice. Pochopitelně ani my nezůstáváme pozadu a zahraničním studentům se snažíme zprostředkovat to nejlepší, co naše země nabízí. Další kontakty se zahraničními partnery byly navázány v rámci projektu Socrates, na němž se podílíme již od roku 1998. Studenti zpracují dané téma a následně o něm diskutují. Vyvrcholením společné práce je setkání na mezinárodní úrovni. Zúčastnit se takového setkání je vždy finančně velmi náročné. Finanční prostředky získáváme mimo jiné od Národní agentury, která koordinuje české školy účastnící se tohoto projektu. 14

Za hranice naší vlasti se však zájemci dostali i tak, že se zúčastnili některého z nabízených zahraničních zájezdů. Profesoři a studenti si tak mohli po dni plném zážitků odpočinout ve stínu hradby londýnského Toweru, obdivovat originál Michelangelova Davida ve Florencii, či si prostě jen tak hovět na chorvatských plážích. Zahraniční zájezdy jsou vždy velkým zážitkem pro všechny zúčastněné. Jedná se o vynikající příležitost jak si nejen odpočinout, ale i stmelit třídní kolektiv, prověřit znalosti cizích jazyků, blíže poznat historii a současnost vzdálených zemí. Lidé žijící v Ústeckém kraji znají naši školu i díky pěveckému sboru Zlatá střední. Studenti, kterým osud nadělil talent, doplňují svým zpěvem řadu významných kulturních a společenských akcí v regionu. Tradiční součástí koncertní šňůry Zlaté střední je i Zpívání na Labi, bez něhož si obyvatelé našeho města prostě neumí představit Vánoce. Zaplněné roudnické nábřeží se každoročně poddává poklidné atmosféře vánočních písní znějících ze slavnostně vyzdobené lodi. Koncertů pro veřejnost pořádáme každoročně desítky a zájem o naše zpěváky a zpěvanky je obrovský. Dvakrát v roce však má gymnázium rezervováno Zlatou střední jen pro sebe. Na schodech v budově školy si nejen členové Zlaté střední, ale i všichni ostatní studenti a učitelé prozpěvují před vánočními a letními prázdninami. Dnes, na počátku 21. století, žijeme ve světě, který je v mnohém znepokojivý. Je to svět procházející nesčetnými změnami, poznamenaný hlubokými konflikty, napětím a sociálními rozdíly právě tak jako ničivým dopadem moderní techniky na životní prostředí. Environmentální výchova je z toho důvodu na naší škole naprostou samozřejmostí. V každé třídě jsou umístěny koše na tříděný odpad. Několikrát v roce organizujeme sběr starého papíru. Slovo ekologie je skloňováno ve většině předmětů. O tom, že naši studenti mají dostatek znalostí této problematiky, svědčí fakt, že se v uplynulých deseti letech mnohokrát úspěšně zúčastnili ekologické olympiády. Obstáli přitom nejen v teoretických znalostech, ale i v jejich praktickém uplatnění. Podíleli se na řešení řady úkolů, které se týkaly například třídění odpadu či úpravy krajiny. Vynikajícím úspěchem bylo v tomto ohledu vítězství, kterého dosáhli naši studenti v březnu 2006 v soutěži středních škol ve zpracovávání energetických auditů. Jejich úkolem bylo v průběhu měsíce a půl zjistit zbytečné úniky energií na naší škole a navrhnout řešení. Členka poroty a pracovnice litoměřického Střediska ekologické výchovy Sever Ivana Poláčková o studentech řekla: Byli opravdu vynikající. Dělali spoustu práce navíc. Vymysleli si například i výukový program o energii pro základní školy, o nějž je mezi jednotlivými institucemi velký zájem. Velkým problémem současnosti jsou drogy. Ti, kteří se na nich stali závislými, potřebují pomoc odborníků. Ostatní by měli být o všech nebezpečích s drogami spojenými včas informováni. Naše gymnázium dokázalo odborně připravit několik desítek tzv. peer aktivistů, kteří navštěvovali základní školy a šířili osvětu. Počínali si jako skuteční profesionálové a získali si proto respekt a úctu. Mnohokrát jsme mohli slyšet, že nejlepší peeři jsou roudničtí gympláci. Už v antickém Řecku se učitelé snažili vychovávat dobré občany, kteří by se plně podíleli na chodu státu. Fyzická zdatnost přitom byla pokládána za stejně důležitou jako znalosti. 15

Ideálem výchovy zde byl harmonický rozvoj fyzických i duševních vlastností, tzv. kalokagathíá. Podobné cíle si klade i naše škola. Naprostá většina studentů se zúčastnila některého z nabízených kurzů lyžařského, turistického či vodáckého. Máloco stmelí třídní kolektiv tak jako společně prožitá dobrodružství na horách či na některé z českých řek. I poté, co ukončí školu, se abiturienti na třídních srazech baví tím, že si pouští videonahrávky zachycující je na některé ze sjezdovek či jak poprvé v životě sjíždějí splav. Většina studentů si sportu užívá jen tak pro radost, pro některé se však stal posedlostí a přinesl jim i slávu a úspěchy. Atletika, fotbal, florbal, ale především plavání jsou sporty, v nichž někteří naši studenti vynikli nad jiné. Kariéra profesionální fotbalistky Pavlíny Ščasné je všem dobře známa, připomenout je však třeba alespoň ještě plavce, kteří se mnohokrát zúčastnili i mistrovství republiky. Budova, v níž dnes sídlí gymnázium, byla postavena již v 19. století. Je proto zapotřebí ji modernizovat a přizpůsobovat současným standardům a požadavkům. V průběhu let 2002 a 2003 se podařilo zrekonstruovat sklep a vybudovat zde vzorovou učebnu s interaktivní tabulí. Svou roli přitom sehrály povodně, které v srpnu 2002 částečně zaplavily budovu školy. Díky finanční pomoci institucí Ústeckého kraje a grantům se podařilo škody odstranit a v opravených prostorách vybudovat opravdu špičkovou učebnu, kterou nám můžou ostatní roudnické školy jen závidět. V poslední době se hodně mluví o reformách celého českého školství. V polemikách odborníků však málokdy zaznívá fakt, že kvalita výuky je významně limitována finančními prostředky, které mají školy k dispozici. Bez peněz lze situaci zlepšit jen těžko. Jsme proto rádi, že se na rozvoji naší školy aktivně podílí Sdružení přátel Gymnázia Roudnice nad Labem. Jedná se o právnickou osobu, která finančně podporuje školní i mimoškolní aktivity studentů. Finanční prostředky Sdružení získává především od rodičů, ale také od sponzorů a dalších dárců. Všem, kteří v uplynulých letech jakkoli pomohli zlepšit podmínky, v nichž u nás učitelé a studenti pracují, patří náš upřímný dík. Škola se pochopitelně snaží získat finanční prostředky i tak, že usiluje o různé granty. V tomto ohledu teprve sbíráme zkušenosti, přesto se nám již několikrát podařilo uspět. Důležité pochopitelně není jen to, co bylo, ale i to, co bude. Na podzim 2007 se ve třídách nižšího gymnázia začne učit podle rámcových vzdělávacích plánů. Podobná reforma pravděpodobně čeká i třídy vyššího gymnázia. Připravují se také státní maturitní zkoušky. Ať už podmínky pro činnost středních škol budou jakékoli, stále platí, že naše gymnázium si bude chtít udržet vysokou kvalitu výuky a zároveň bude i nadále studenty vychovávat v duchu humanistických idejí. Myslím, že cíl, k němuž všichni směřujeme, tkví v postoji, který už kdysi dávno popsal římský císař Marcus Aurelius: Tu trošku vědomostí, které ses naučil, měj rád a v ní hledej uspokojení; a ostatek svého života prožívej jako člověk, který všechno své svěřil z celé duše bohům, a nechtěj se stát ani tyranem, ani otrokem nikoho na světě. Mgr. Petr Dobeš 16

Vzpomínka na naši kolegyni Hanku Hodkovou V neděli 26. 2. 2006 nás náhle navždy opustila naše milá a spolehlivá kolegyně, vyučující matematiky a fyziky a obětavá třídní profesorka Mgr. Hana Hodková, rozená Slánská, ve věku nedožitých 37 let. Působila na našem gymnáziu od roku 1993. Škola pro ni neznamenala jen výuku, často se totiž také podílela jako kvalifikovaná instruktorka na organizaci sportovních kurzů, kde ji studenti mohli poznat i z jiné stránky než jen jako náročnou a spravedlivou učitelku. Pro její vlídnost a spolehlivost si jí všichni spolupracovníci i studenti velice vážili. Stále ji všichni postrádáme. Za studenty se s ní rozloučil Petr Müller svou básní Navždy. Navždy Navždy... jen v našich srdcích zůstává S úsměvem... kapkou slzy... Štěstí do ruky podává... Tobě... Vám... Nám... Dívá se... dívá se, já to vím... Na to, co na stole zůstalo opuštěné... Prostřené k dalšímu životu... Rokům... kdy nad její památkou dlím... Prosím... jen jedno přání Splnění snu, který nesmí již nikdy snít... Rozloučení.. vzpomínku překrásnou... Květinu kropenou rosou jarní... Na křídlech motýlů... Lásku.. jen lásku posílám... Tam kde slunce nezapadá... Kde štěstí není jen nesplnitelnou touhou... Tam kde ten obrovský kámen z duše padá... Kde zůstávají... naplnění radostí pouhou Až světlo... plamínek v nás znovu zahoří... Žal pomine... Tma žárem srdcí se navždy rozplyne... Až život svůj zachrání poslední tonoucí... Pak stane před sluncem Bránou do ráje.. Navždy... navždy bude v našich životech.. Navždy bude v nás... Věnováno paní profesorce Haně Hodkové 17

Pracovníci gymnázia v letech 1997 až 2007 Ředitel školy: Mgr. Miloslav Mann Čj Tv (od 1990) Zástupce ředitele: Ing. Antonín Hrádek Ivt (od 1996) Interní vyučující: Mgr. Dagmar Antošová M Ivt (od 2006) Mgr. Dita Baštecká Čj Vv (od 1996) Mgr. Hana Blažková Aj Tv (od 2004) Mgr. Petr Dobeš Dě Zsv (od 2000) Mgr. Věra Fikarová Dě Ze (od 1995) Mgr. Hana Hodková M Fy (od 1993 do 2006) Mgr. Jiří Hoření Čj Hv (od 1994) Mgr. Hana Hrádková Fy Ch (od 1971) Mgr. Stanislav Chvapil Bi Ze (od 1985 do 1997) Mgr. Bořivoj Kačírek Bi (od 1955 do 2004) Mgr. Jitka Kautská Čj Zsv (od 1991) RNDr. Soňa Kohoutová M Fy (od 1990) Mgr. Aleš Krob M Fy od 2002 do 2003) Mgr. Pavla Kušičková Nj Ze (od 2001) Mgr. Kateřina Lapihusková M Bi Ze (od 2001) Mgr. Petr Lukášek Bi Tv (od 1993) Mgr. Věra Malečková Rj Tv (od 1975 do 2003) Mgr. Miloslav Mann Čj Tv (od 1973 do 1986) Mgr. Hana Mrázová M Fy (od 2002) Mgr. Eva Ondračková Ma Ch (od 1964 do 2002) Mgr. Eva Panschabová Aj od 1992) Mgr. Kateřina Papežová Aj (od 2001 do 2003) RNDr. Aurelie Pekařová Bi Ch (od 1987) Mgr. Markéta Pernová Čj Dě (od 2002) Mgr. Libuše Peřinová M Fy (od 1966) Mgr. Jiřina Průchová Aj Čj Nj (od 1991) Mgr. Jiří Řezníček Nj Tv (od 1990) Mgr. Dagmar Sokolová Čj Vv (od 1959) Mgr. Eva Strachotová De Ze (od 1965) Ing. Ivana Svobodová Aj (od 1992) Mgr. Šárka Šálková Zsv Vv (od 1999 do 2002) Mgr. Růžena Urbanová Čj Nj (od 1973) Mgr. Dagmar Vacková Čj Nj (od 1989 do 2002) Mgr. Jiřina Zídková Nj Tv (od 2003) Mgr. Zdenka Zimáková Bi Ch (od 1972) 18

Externí vyučující: Pauline Cowen lektorka Aj (od 1997 do 1998) Roger Cowen lektor Aj (od 1997 do 1998) Steven Harris lektor Aj (od 1998 do 1999) Helclová Tereza Aj (od 2007 do 2007) Mgr. Bob Helekia Ogola lektor Aj (od 2003 do 2004) Mgr. Irena Hourová Aj (od 2002 do 2003) Mgr. Marta Jeřábková Aj (od 2002 do 2003) Mark David Johnston lektor Aj (od 2006) Mgr. Jaroslav Kalužík Lat (od 1997) Bc. Petr Klement Aj (od 2000 do 2001) Mgr. Jitka Klepetková Fj (od 2004 do 2006) Mgr. Olga Kolocová Fj (od 1996 do 2000) Mgr. Ivana Kršňáková Aj (od 2000 do 2001) Jiří Laube Šj (od 2000 do 2001) Lucie Lukešová Aj (od 1999 do 2000) Alastair Millar BSc (Hons) lektor Aj (od 2003) Mgr. Kateřina Prešlová Nj (od 2000 do 2001) Canisia Ida von Riedmatten lektorka Nj (od 1999 do 2000) Hana Římalová Dg (od 2006 do 2006) Mgr. Blanka Slavíková Fj (od 1997) Miloš Tollar Aj (od 2002 do 2004) PhDr. Josef Vaic Fj (od 1997 do 1998) Petra Valinová Aj (od 2003 do 2004) Mgr. Alena Vondrová Nj (od 2000 do 2001) Christopher Webster lektor Aj (od 1999 do 2000) Účetní: Zuzana Buňatová (od 1994) Hospodářky: Irena Klepáčová (od 1991 do 2005), Hana Hortová (od 2006) Školníci: Josef Klepáč (od 1990 do 2006), Pavel Vejvoda (od 2006) Uklízečky: Jiřina Buňatová (od 1992 do 2006), Jiřina Jansová (od 1990), Jiřina Neumannová (od 1990), Radka Šulcová (od 2003 do 2005), Lenka Vejvodová (od 2006) Vedoucí jídelny: Miroslava Rámešová (od 1995) Vedoucí kuchařka: Václava Šťastná (od 1979) 19

Kuchařky: Alena Hájková (od 1979), Alena Plachá (od 1980), Marcela Šaffková (od 1983) Správci sítě: Jiří Blažek (od 1997 do 1998), Lukáš Fengl (od 2007), Mgr. Luboš Hainc (od 1999 do 2000), Jakub Hrouda (od 2000 do 2002), Tomáš Jančík (od 2001 do 2003), Luboš Kunrt DiS (od 2003 do 2004), Ing. Lukáš Mach (od 2003 do 2004), Ing. Tomáš Mann (od 1998 do 1999), Jakub Orlt (od 2005 do 2006), Martin Rohan (od 2004 do 2005), Martin Šenk (od 2000 do 2001), Jiří Zelenka (od 2002 do 2003) Malá vzpomínková anketa U příležitosti tohoto významného výročí naší školy jsme se rozhodli zmapovat nejen posledních deset let školního života, ale vrátit se i mnohem dál a zavzpomínat na bývalé kolegy a atmosféru dávno minulou Obrátili jsme se proto s žádostí o pomoc na některé absolventy roudnického gymnázia a poprosili je, zda by trochu oživili své vzpomínky na dobu studií a na oblíbené učitele a o tyto vzpomínky se s námi podělili. Je nám velmi líto, že na následujících stránkách můžeme uvést jen část odpovědí, neboť všechny byly velmi zajímavé a připomněly mnoho pozapomenutých skutečností. Ještě jednou na tomto místě děkujeme všem, kteří si na nás ochotně udělali čas a zavzpomínali si s takovou chutí, s jakou my jejich vzpomínky čteme. Anketní otázky: 1) Když se ohlédnete zpátky na svá studentská léta, můžete říct, co Vám dala naše škola dobrého a co byste jí naopak vytkli? 2) Na jaké učitele vzpomínáte nejraději? Proč? 3) Co byste naší škole popřáli do dalších desetiletí? Prof. PhDr. JARO KŘIVOHLAVÝ, CSc. (maturoval v roce 1945, univerzitní profesor psychologie na Fakultě humanitních studií UK) 1) Dala mi příklad dobrých vztahů učitele k žákům. Když jsme byli jako sextániv koncentračním táboře v Terezíně, paní profesorka Julie Malá (franštinářka) se převlékla za babičku a objevila se několikrát nepozorována strážnými tam, kde jsme pracovali, aby nás viděla a nás tím posilovala. O vztazích mezi spolužáky říká něco i to, že se i po 60 letech každým rokem stále ještě rádi pravidelně scházíme. 2) Na ty, kteří něco skutečně uměli, něco hodnotného sami dělali, byli opravdovými osobnostmi a přitom nás měli rádi. 3) Aby se učitelé neutopili v množství informací svých oborů, ale stáli nad věcí, byli nejen odborní, ale i lidští a jako lidé opravdové úcty hodní. A žáci? Těm bych přál, aby měli nadějné cíle do budoucnosti (aby měli pro co hodnotného žít), aby jim šlo o dobré věci a aby se nejen vzdělávali, ale i zráli a rostli jako morálně kladné osobnosti. 20

Mgr. SVĚTLA LIHMOVÁ (maturovala v roce 1957, profesorka češtiny a dějepisu) 1) Na půdu gymnázia jsem poprvé vstoupila ve šk. r. 1953/1954 jako žákyně 8.třídy právě vytvořené Jedenáctileté střední školy v Roudnici nad Labem. Nacházela se v budově v Jungmannově ulici, kde je dnes základní škola, a nahradila zde dřívější Horovo gymnázium. Osmou třídu jsem ukončila závěrečnou zkouškou a poté jsem úspěšně složila i přijímací zkoušku do 9. třídy. Z bývalé třídy se mnou pokračovalo ve studiu jen několik spolužáků, kolektiv třídy se proměnil, ale vyučující zůstali většinou stejní. To byla pro nás velká výhoda. Nepřekvapoval nás náročnější způsob práce ani požadavky učitelů. Ve třídě jsme se brzy sžili, užili jsme si spoustu studentských legrácek o přestávkách i při vyučování, na brigádách, výletech i zájezdech do divadel (často např. vzpomínám na výlet do Nízkých Tater, který jsme zorganizovali místo maturitního večírku). Na konci šk. r. 1955/1956 jsme pomáhali stěhovat celou školu do budovy v Havlíčkově ulici, kde je gymnázium dodnes. Maturovali jsme v roce 1957 a od té doby až po dnešek se scházíme a udržujeme kontakty. Bohužel několik spolužáků už na naše setkání nikdy nepřijde. Měli jsme asi štěstí i na profesory. Byly to samozřejmě různé osobnosti, někdo byl laskavější, jiný přísnější, ale všichni se snažili nás hodně naučit a připravit na další studium. Myslím, že se jim to podařilo ostatně roudnické gymnázium bylo známé dobrou úrovní svých absolventů. Za vážný nedostatek tehdejší jedenáctileté střední školy považuji to, že na povinnou školní docházku navazovala pouze třemi třídami, takže jsme maturovali v sedmnácti letech. Celé středoškolské studium bylo tak poněkud povrchní a uspěchané a jeho absolventi ne dost zralí pro studium na vysoké škole. Za to ovšem nemohla škola sama, to byla záležitost koncepce. 2) Učitelé, kteří učili ve vyšších třídách jedenáctileté střední školy, byli většinou mladší (nejvýše kolem 30 let) a jen asi čtyřem bych hádala více. Snad proto se vytvořila kamarádská atmosféra a oboustranně jsme dobře vycházeli. Učitelé znali nás a my jsme často spolu s nimi prožívali jejich soukromé starosti i radosti. Tak např. vzpomínám na třídní profesorku Jaroslavu Jarošovou-Wildtovou, jak se v naší společnosti uměla bavit a jak jsme prožívali její svatbu. A co se s námi natrápila přepečlivá profesorka Ludmila Říhová nejen v hodinách dějepisu, ale také při nácviku předtančení pro maturitní ples. S jakým nadšením jsme zpívali v hodinách ruštiny či němčiny, abychom odvrátili hrozbu zkoušení. Ale ne vždy se to podařilo profesorky Terezie Fraňková a Eliška Veselá plnily své povinnosti. Svými hodinami češtiny, zvláště literatury, mě zaujala profesorka Miloslava Frydrychová tak, že jsem se rozhodla pro studium češtiny na vysoké škole a stala se také učitelkou. K nejmladším členům pedagogického sboru patřila Eva Kubínová, tělocvikářka, jejíž hodiny měly velkou výhodu nevyžadovaly od žáků domácí přípravu. Zajímavé byly hodiny fyziky s profesorem Josefem Krásným a později s jeho mladším kolegou Josefem Filipem. Ač byli svým projevem rozdílní, získali mě pro svůj předmět a musím prozradit, že jsem při rozhodování o dalším studiu dlouho váhala mezi fyzikou a výše zmíněnou češtinou. Velkou autoritou pro nás byl laskavý a moudrý profesor Zdeněk Horák, 21