MASARYKOVA UNIVERZITA

MASARYKOVA UNIVERZITA PEDAGOGICKÁ FAKULTA KATEDRA VÝTVARNÉ VÝCHOVY Secese - webová prezentace slohu Bakalářská práce BRNO 2008 Vedoucí bakalářské práce: doc. PaedDr. Jiří Eliška Vypracovala: Marie Kolářová

Poděkování Ráda bych poděkovala doc. PeadDr. Jiřímu Eliškovi, za odborné vedení a cenné rady, které mi poskytnul při tvorbě mé bakalářské práce. Dále mému příteli a rodině za podporu.

Prohlášení Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci zpracovala samostatně a použila jen prameny uvedené v seznamu literatury. Souhlasím, aby práce byla uložena na Masarykově univerzitě v Brně v knihovně Pedagogické fakulty a zpřístupněna ke studijním účelům. Marie Kolářová

Obsah: 1. Úvod 2 2. Obsah webových stránek 6 2.1. Úvod 6 2.2 Osobnosti 6 2.3 Obory 20 2.4 Galerie 35 2.5 Historie 36 3. Závěr 41 4. Literatura 42 5. Resume 43 1. Úvod

Tématem mé bakalářské práce je webová prezentace secesního slohu a jak název napovídá, mou snahou bylo vytvořit fungující webovou stránku. Jelikož nestuduji informatiku a v jazyku html psát neumím, vytvořila jsem stránky v programech pro tento účel určených. Byli jimi Dreamweaver od společnosti Adobe a Microsoft Frontpage. Stránky jsem věnovala tématu Secese protože je mi tento sloh mi blízký a chtěla jsem o ní shromáždit informace. Stránka by tedy měla sloužit jako informační server pro toho, kdo by se chtěl poučit co to secese je a nebo se o ni dovědět více. Jelikož studuji výtvarnou výchovu, chtěla jsem shromáždit na stránky hlavně dostatečné množství obrazového materiálu. Sehnat dostatek obrazového materiálu, v dostačující kvalitě, k určitému tématu totiž pro mne nebylo tak snadné. Chtěla jsem tedy usnadnit práci těm, kteří by se pokoušeli o totéž. Snažila jsem se proto na stránky umístit obrázky o dostatečné velikosti, aby z nich případný návštěvník mohl vypozorovat a rozpoznat techniku, jíž bylo dílo vytvořeno. Všechen obrazový materiál je zařazen do sekce Galerie. Webová stránka má ještě další tři sekce: Osobnosti, Obory a Historie. V sekci Osobnosti jsem uvedla životopisy některých secesních umělců, spolu s odkazy na jejich díla v galerii. Sekce obory obsahuje informace jak se secese promítla do jednotlivých oborů umění. A nakonec v sekci Historie uvádím jak secese vznikla, jaký měla průběh, jak skončila a také je zde odkaz na slovníček pojmů se secesí spojených. Mou hlavní úlohou však stále zůstává vytvořit fungující webovou stránku a tak bych ráda objasnila několik věcí s jejich tvorbou spojených. Práce s programy Adobe Dreamweaver a Microsoft Frontpage Proč jsem stránky netvořila pouze v jenom programu? Vytvářet stránky jsem se učila v programu Dreamweaver, ale bohužel volně šířená je pouze tzv. trial verze a ta mi po 3 měsících používání vypršela. Proto jsem musela přistoupit k použití jiného, podobného, mě dostupného programu. Přechod z Dreamweaveru na Frontpage pro mne nebyl jednoduchý. Některé funkce Frontpage postrádá a některé se zase jmenují jinak. Vytvoření stránky 2

Vytvoření stránky je v obou programech stejné. Spustíte program a titulní stránku nesmíte zapomenou uložit jako index.html. Pro člověka co tvoří první webovou stránku až nečekaně snadné. Můžete si také vybrat mezi tím, jak se vám bude obsah vaší stránky zobrazovat. Buď tedy normální stránka bude vypadat tak jako ve wordu a vy ji budete moci upravovat, HTML vzhled zobrazí zdrojový kód stránky a nebo Náhled - tak jak bude vaše stránka vypadat na internetu. Veškerý obsah webu pak tvoříte v programech jednoduše jako by jste psali v klasickém wordu. Můžete měnit písmo, pozadí, vkládat tabulky a obrázky ale pro toho, kdo ví, že s webovými stránkami lze udělat mnohem víc je to málo. Odkazy Odkazy jsou jednou z věcí, které dělají webové stránky přehlednější a tzv. userfriendly neboli přátelštější k uživateli. Uživatel v nich může listovat snáze než v knize a vždy se snadno může vrátit zpět. Odkazy se v obou programech dělaly stejně snadno. Jenom v programu Dreamweaver jsem nemohla odkazovat na neexistující stránku, kterou jsem se teprve chystala vytvořit. Jednou z věcí, kterou možná mnozí nevědí, je možnost udělat odkaz z obrázku a nejen to, můžete udělat odkaz z jeho části. Existuje pro to funkce aktivní bod. Kde jednoduše vyberete část na obrázku, která bude odkazovat jinam. CSS CSS pro mnohé neznámý výraz. Pro programátory však běžná věc ne-li zastaralá. CSS neboli kaskádové styly umožňují tvůrci webu vytvořit program jenž spravuje styly písma (a nejen ty) na těch stránkách kde byl použit. Vy mu vlastně zadáte, jak by jste chtěli aby vypadali nadpisy, běžný text nebo odkazy a potom při samotné tvorbě stránky pouze tyto zadané parametry aplikujete na vaši stránku. A co je vlastně výhodou tohoto všeho snažení? Výhodou je, že když si rozmyslíte vzhled nějakého písma můžete to jednoduše změnit v souboru.css a ono vám to provede změnu na všech stránkách, kde jste ho použili, jinak by jste to totiž museli pracně měnit na každé stránce zvlášť. A když máte těch 3

stránek víc než deset tak je to značné usnadnění. Jenomže to není vše, CSS styly také umožňují tzv. Frames, je to podobné jako s fonty ale zde můžete na stránku umístit celé okno s informacemi, které pak můžete najednou měnit. CSS styly sice Frontpage jakoby podporuje, ale mě se nepodařilo přijít na to, jak donutit program spolupracovat. Lightbox Všichni, kteří se pokoušeli tvořit nějaké webové galerie jistě došli k problému jak se toho chopit. Jistě uznáte že naplácat obrázky jen tak na stránku není nijak estetické a o jejich účelnosti by se také dalo spekulovat. Ještě navíc, kdy chcete sdílet opravdu velké obrázky je to problém. Určitě efektivnější a přehlednější je na stránku umístit jejich miniatury, ze kterých po kliknutí na ně budeme odkázáni na originální velikost. Způsobů jak prohlížet obrázky je spousta. Já použila variantu za požití Javaskriptu Lightbox, který ztmaví pozadí obrazovky a zobrazí obrázek v původní velikosti. Výhodu oproti obyčejnému prohlížení obrýzků vidím v tom, že mezi obrázky se pak můžete pohybovat šipkami a kliknutím mimo ně se dostanete zpět na stránky, narozdíl od toho, aby jste používali tlačítko zpět. Použití také není příliš složité. Již vytvořený javaskript (který si stáhnete z nějakých stránek) vložíte do kódu stránky, do složky s obrázky pak ještě složku lightboxu a můžete vepisovat do odkazů tagy (značky jazyka html) pro lightbox. Ono to takhle zní složitě, ale když se pustíte do výroby stránek něco z kódu se přece jenom naučíte. Práce s těmito programy není těžká, jenom musíte vědět co chcete udělat a být zvyklí na práci s počítači, ostatní věci vás pak navedou. Jediné co mi v těchto programech chybí, nebo nevím jak tyto funkce najít, je vytváření prvků pro komunikaci s vnějškem. Jako je například Návštěvní kniha, nebo anketa či nějaký formulář. Návštěvní knihu nebo anketu si však můžete vytvořit, spolu s dalšími funkcemi, například na stránkách Blueboard (http://www.blueboard.cz/) a to zdarma. Jak to dělat jinak 4

Jestli se vám vůbec nechce navrhovat design vašich stránek, určitě se dá na inernetu stáhnout nějaký, který se vám bude zamlouvat. Vy si prostě stáhnete vámi vybraný design, který vyplníte vlastním obsahem, bez toho aby jste se museli příliš zabývat jeho navrhováním. 2. Obsah webových stránek 5

2.1 Úvod O čem jsou tyto stránky? Tyto stránky, jak nadpis napovídá, se zabývají popisem posledního uceleného uměleckého směru a to secesí. Snažila jsem se na nich obsáhnout všechna odvětví, která ovlivnila (což byla všechna), nastínit stručný životopis některých secesních umělců ale hlavně jsem se chtěla zaměřit na obrazovou část. Proto jsem do galerie umístila spoustu obrazů aby si člověk co mé stránky navštíví mohl secesi představit pomocí obrazového materiálu. Proč? Protože mě výroba webových stránek zaujala a také proto že jsem si je zvolila jako téma své bakalářské práce. A proč secese? Protože je to směr který mě zaujal a mám k němu kladný vztah. 2.2 Osobnosti Jmenný seznam: Balšánek Antonín Beardsley Aubrey Bílek František Bugatti Carlo Galle Emill Gaudi Antonio Guimard Hector Hoffman Josef Horta Victor Jurkovič Dušan Kafka Bohumil Klimt Gustav Kotěra Jan Loos Adolf Mackintosh Charles Rennie Mucha Alfons Polívka Osvald Preissig Vojtěch Schiele Egon Švabinský Max Tiffany Louis Comfort Toorop Jan Vachal Josef Van de Velde Henry 6

Balšánek Antonín Antonín Balšánek (5.6.1865 v Českém Brodě 22.2.1921 v Praze) byl architekt, malíř, pedagog a urbanista. Vystudoval Českou techniku v Praze, navštěvoval kreslířské kurzy na Akademii. Studoval architekturu v Německu a Itálii. Stal se profesorem na ČVUT v Praze. Jeho ranné práce jsou ovlivněny historismem, později se již nechal ovlivnit moderní secesi. K jeho významným dílům patří návrhy divadel v Plzni a v Pardubicích, Městské muzeum v Praze (1899-1902), výzdoba mostu Legií (1901) u Národního divadla. Mezi léty 1910-1920 se účastnil architektonických soutěží (např. na regulační plán Malé Strany, Hradčan a Letenské pláně, most v Petrohradě). Jedním z jeho nejvýznamnějších projektů je Obecní dům v Praze, na němž se podílel s Osvaldem Polívkou (1859-1931). Dílo: 1898-1901 most Legií v Praze (projekt 1890) 1895 novorenesanční muzeum v Českém Brodě 1896-1902 novorenesanční Muzeum Praha 1899-1902 Městské divadlo v Plzni 1905-11 Obecní a reprezentační dům v Praze, secesní budova 1904 secesní vila v Černožicích u Jaroměře 1906-09 secesní Městské divadlo v Pardubicích 1911 architektonické řešení pomníku K.H.Máchy v Praze 1911-12 Státní spořitelna v Praze Beardsley Aubrey Abrey Vincent Beardsley (21.8.1872 v Brighton 16.3.1898 v Mentonu). V 16-ti, se přestěhoval z rodného Brightonu do Londýna studovat umění. První zakázku dostal od J.M. Denta (v roce 1893), který ho požádal aby ilustroval Maloryovu Smrt Artura. Díky tomuto projektu ho začali lidé vyhledávat a dostal tak mnoho dalších zakázek. Nejslavnější byla perem a tuží provedená ilustrace pro knihu Osakara Wilda Salome. V roce 1895, se vrátila tuberkulóza jenž ho trápila v 2

dětství a nakonec způsobila i jeho předčsnou smrt v roce 1898, kdy mu bylo pouhých 26. Beardsely se věnoval hlavně ilustracím knih ale také kreslil karikatury, navrhoval exlibris, obálky a titulní strany časopisů, které taky upravoval a tvořil plakáty. Jeho náměty byly většinou morbidní nebo erotické. Nejpatrnější je asi jeho inspirace japonským uměním. Dílo: Ilustrace k Arostofanově Lysistratě Ilustrace k Salomé od Oskara Wilda Ilustrace k Smrti Arturově od Thomase Maloryse Napsal Pod kopcem (originál: Under the Hill) Bílek František František Bílek (6. listopadu 1872 Chýnov u Tábora 13. října 1941 Chýnov) byl sochařem, řezbářem, keramikem a grafikem. Byl představitelem symbolismu a secese. Prvotní záměr, studovat malířství v Praze byl narušen jeho oční vadou, začal se tedy věnovat sochařství, které pak (díky stipendiu) studoval také v Paříži. V Paříži vznikla díla Golgota a Orba jest naší viny trest, jenž pobouřila natolik, že mu bylo stipendium zrušeno. Bílek se tedy musel vrátit do Čech. Soudobá kritika jeho dílo dlouho pomíjela nebo odsuzovala. Až časem byla jeho díla oceněna a Bílek začal být označován jako významný sochař své generace. V jeho dílech se často objevovala biblická a historická témata. Nakonec okupace v březnu 1939 vystěhovala Františka Bílka zpět do Chýnova kde také zemřel. Dílo: 1892 Golgota - Hora lebek (bronz) 1896 Zloba času naše věno 1897 Madona (dřevo) 1899 Kricifix (dřevo) od roku 1927 umístěn v chrámu sv. Víta 1901 Jan Hus 1903 Tanec kolem zlatého telete 1905 Mojžíš 3

1907 Úžas (dřevo) 1910 14 Křížová cesta v chrámu sv. Bartoloměje v Kolíně (dřevo) 1910 Portrét paní Bílkové (bílý mramor) 1910 Krása mládí ve svém boji (dřevo) 1912 Reliéfy pro Mánesův most v Praze 1913 Jak neomezeno jest naše duchovní království 1914 Husův pomník pro Kolín v nadživotní velikosti 1922 Život je boj 1922 Obětovaný padlým, pomník v Hořovicích 1924 Pomník Bedřich Smetana a jeho dílo, v Jabkenicích 1924 Adam a Eva (dřevo) 1925 sousoší Duchovní setkání (dřevo) 1926 Komenský se loučí s vlastí, v zahradě pražské Bílkovy vily 1926 Slepci 1909 Žal, socha pro pomník V.B.Třebízského, vyšehradsý hřbitově 1916 pamětní deska Jeronýma Pražského 1930 oltář s krucifixem a kostelní lavice v kostele sv. Václava 1928 Velká sochařská kompozice - pomník Jana Husa v Táboře 1932 Tvůrce a jeho sestra bolest pro náhrobek Otokara Březiny; 1946 Jan Žižka z Kalicha (v Honbici na Chrudimsku) Carlo Bugatti Carlo Bugatti (1856 v Miláně - 1940). Velice ho ovlivnili počáteční představitelé tehdy módního umění. "Nové umění ho lákalo jeho reakci proti historismu, masivnímu, Renesanci, Baroku, Rokoku a Klasicismu. Vyučoval na Brerské univerzitě moderního umění a stal se umělcem a designérem celosvětově proslulým. Navrhoval jak budovy, jejich interiéry, keramiku, maloval obrazy tak i komponoval instrumentální hudbu, vyráběl textilie a předměty ze stříbra ale slávu po celém světě mu přinesl jeho originální nábytek inspirovaný africkými vzory. Emil Gallé 4

Emil Gallé (1846 1904) byl bezpochyby jedním z nejslavnějších a nejzručnějších umělců své doby. Díky jeho dílům a továrně se proslavilo i město Nancy. Vyráběl překrásnou majoliku, intarzované nábytky a znamenité skleněné předměty. Záhy se proslavil po celém světě nejenom díky svému sklářskému umění a jeho firmě ale také díky své designérské práci v oblasti nábytku. Charakterizovaly ho přírodní formy, představivost, nejrůznější techniky, jemné i syté efekty, vyřezávání, vrstvení, leptání kyselinou, broušení a vrstvení skla. Řada jeho návrhu byla sériově vyráběna a leptání kyselinou se díky němu stalo komerční. Používal klasické formy a techniky secese. Používal dýhy, marketerie a zlacené reliéfy inovace. Jeho díly a postupy se inspirovalo mnoho umělců. Antonio Gaudi Antoni Gaudí i Cornet (25.6.1852 v Reus u Tarragony 10.6.1926 v Barcelóně). V dětství byl často nemocný a jeho revmatická artritida mu až někdy zabraňovala chodit. Ve škole nijak nevynikal kromě geometrie. V roce 1874 v Barceloně úspěšně složil všechny zkoušky na přírodovědecké universitě a začal se studiem Architektury na Escolla Provincial d Arquitektura, kde také získal diplom. Klíčové setkání s Eusebi Güellem mu přineslo štědrého sponzora a umožnilo vznik mnoha Gaudího skvostných děl. Za zmínku stojí dosud nedostavěná katedrála Sagrada Familia, kterou stavěl až do své smrti a jeho posledním přáním bylo, aby byla postavena pouze z darovaných peněz. Jeho styl je velice originální, nezaměnitelný a nesnaží se napodobit styl jiný. Využívá motivů které jsou přírodní ale samy osobě originální, jeho budovy jako by nebyly stavěny ale samy vyrostly, hojně používá mozaiku. Dílo: 1883 1888 Casa Vicens; Barcelona 1883 1885 Casa El Capricho Finca Güell Colegio Teresiano Casa Calvet 5

Krypta Colònia Güell Bellesguard 1900 1914 Güelův park Sagrada Familia Finca Miralles Biskupský palác v Astorze Casa de los Botines Güellovy vinné sklepy Hector Guimard Hector Guimard (1867 v Lyonu 1942 v New Yorku) byl architekt, který je i dnes považován za jednoho z předních zástupců francouzské Art Nouveau. Guimard původně neměl takovou reputaci, protože neměl žádné následovníky, přes to brzy lidé pochopili, že jeho architektonická díla a dekorativní práce předčila svou dobu o 15let. Jeho návrhy a konstrukce pařížskéh metra se staly symbolem secese po celém světě a některé prvky se používají dodnes. Dílo: 1888 Café Au grand Neptune v Paříži 1889 Návrh Pavilónu Elektiky na Světové výstavě v Paríži 1891 Hôtel Roszé 1894 Hôtel Jassedé, Hotel Delfau a hřbitovní kaplička na Devos-Logie 1895 ateliér Carpeaux a École du Sacré Cœur 1898 Castel Béranger 1899 Vila Bluette v Hermanville, Calvados 1900 Vila Coilliot 1900 Konstrukce vstupů do metra, výstavba budovy Pařížského metra 1901 Salle Humbert-de-Romans v Paříži, Castel Henriette 1903 Castel Val, Villa La Sapinière 1904 Castel Orgeval, Hotel Léon Nozal v Paříži 1910 Hôtel Mezzara v Paříži. 1913 Synagoga na rue Pavée à Paris a Villa Hemsy v Saint-Cloud 6

1924 Vila Flore v Paříži. 1926 1928 Apartmány v Paříži Josef Hoffmann Josef Hoffmann (15.12 1870 v Brtnici - 7. 51956 Vídni), vlastním jménem Josef František Maria Hoffmann, byl rakouským architektem, designérem, navrhoval nábytek, látky, předměty ze stříbra a kovu, šperky, sklo a keramiku. Byl jedním ze zakládajících členů Wiener Werkstätte čímž se stal jednou z nejdůležitějších osobností secese ve Vídni, spolu s Ottou Wagnerem, Gustavem Klimtem a dalšími. Vystudoval gymnázium v Jihlavě, vyšší státní průmyslovou školu v Brně, vídeňskou akademii. Z jeho děl je patrná inspirace čistými liniemi a geometrickými tvary Charlese Rennieho Mackintoshe. Jeho kovové nebo stříbrné předměty měly často šachovnicový a perforovaný vzor, nábytek jenž navrhoval byl elegantní a jednoduchý. Dílo: 1904 santorium Purkersdorf včetně vybavení ve Vídni 1901 1903 Moser Haus ve Vídni 1905 1911 Palais Stoclet, Brusel 1907 1911 úprava interiérů rodného domu v Brtnici u Jihlavy 1913 1915 vila Skywa-Primavesi ve Vídni 1914 venkovské sídlo pro rodinu Primavesi v Koutech nad Desnou 1919 dům pro Sigmunda Berla v Bruntále 1920 dům pro Franze Grohmanna v Vrbně pod Pradědem 1924 dům Sonji Knips ve Vídni 1930 1932 obytné bloky a řadové domy sídliště Werkbund ve Vídni Victor Horta Victor Horta (6.ledna 1861, Gent - 9. září 1947, Brusel) byl belgický secesní architekt. V Gentu, kde se narodil, také studoval na Akademii krásných umění. Studoval zde kresbu, práci s textilem a architekturu jenž později taky uplatnil v 7

Paříži jako bytový architekt. Inspiroval se a rozšiřoval si vzdělání především se zajímal o práci s ocelí a sklem. Po návratu do Belgie (kvůli smrti svého otce) se stal hlavním představitelem belgické secese a také zde vznikly stavby, hotel Solvay, hotel Tassel, hotel Van Eetvelde a jeho vlastní ateliér. I když se, jako asistent Alphonse Balata, účastnil na projektech pro královskou rodinu (Leopold II) odmítal kvůli jeho politických názorů bohaté soukromníky a přijímal raději veřejné zakázky (Lidový dům-bohužel vyhořel). Protože byla secese obdivována i zatracována byla spousta secesních staveb v té době zbourána. Dílo: 1889 Lambeaux Sculpture Pavilion, Brusel 1892 1893 Tassel House, Brusel 1895 Hotel Solvay, Brusel, 1895 1898 Hotel Van Eetvelde, Brusel 1896 1898 Lidový dům (Maison Du Peuple), Brusel 1898 Hortův dům (nyní museum), Brusel 1901 1903 Obchodní dům L'Innovation, Brusel 1902 Belgický pavilon na Mezinárodní výstavě umění, Turín, Itálie 1902 Pomník Johanesse Brahmse, Vídeň, Rakousko 1903 Obchodní dům Grand Bazaar, Frankfurt, Německo 1906 Wolfers Building, Brusel 1906 1926 Brugmanova nemocnice, Brusel 1914 1952 Centrální hala hlavního nádraží, Brusel 1925 Expozice dekorativního umění, Paříž, Francie 1928 Museum výtvarného umění, Doornik, Tournai Dušan Jurkovič Dušan Samo Jurkovič (23.8.1868, Turá Lúka 21.12.1947, Bratislava) byl archtektem, etnografem, návrhářem nábytku, zastáncem řemeslného hnutí, objevoval krásu slovenské krajiny a propagoval ji ve světě. V Česku se s originálním rukopisem slovenského architekta Dušana Sama Jurkoviče můžeme setkat v malebných beskydských Pustevenách, Luhačovicích nebo je také spatřit 8

na úpravách zámečku v Novém Městě nad Metují. Je považován za výrazného představitele secesní architektury, jeho osobitý styl silně ovlivněný lidovým stavitelstvím (asi původ v otcově vlastenectví a vliv matky znalkyně lidového umění) a hnutím Arts and Crafts je snadno rozpoznatelný. Studoval gymnázium, státní průmyslovou školu ve Vídni. Výletní ubytovny na Poustevnách a na Radhošti mu přinesla mnohá ocenění. Během 1. světové války projektoval několik vojenských hřbitovů (v polské Haliči). Na sklonku života přijal místo přednosty Památkového úřadu v Bratislavě. Dílo: Libušín a Maměnka na Pustevnách Lázeňské budovy a kolonáda v Luhačovicích Budova restaurace v osadě Peklo u Nového Města nad Metují Rekonstrukce zámku v Novém Městě nad Metují Vlastní vila Dušana Jurkoviče v Brně-Žabovřeskách Vila dr. Náhlovského v Praze-Bubenči Mohyla M. R. Štefánika na Bradle Kochovo sanatorium v Bratislavě Křížová cesta na Hostýně Slovenský dom ve Skalici Bohumil Kafka Bohumil Kafka (14. 2. 1878 - Nová Paka, 24. 11. 1942 Praha) byl akademický sochař a profesor Akademie výtvarných umění. Studoval Odbornou školu sochařsko kamenickou, uměleckoprůmyslovou školu v Praze u Stanislava Suchardy a Akademii výtvarného umění u profesora Myslbeka. Bylo mu uděleno Hlávkovo stipendium díky kterému odcestoval do Paříže, kde se stal členem několika uměleckých spolků a dokonce byl jmenován rytířem řádu Čestné legie. Po smrti Stanislava Suchardy (1916) byl jmenován profesorem dekorativního sochařství na Uměleckoprůmyslové škole a byl také dvakrát zvolen jejím rektorem. Byl velice činorodým umělcem, mnoho jeho děl zdobí průčelí budov (divadlo v Pardubicích, ve Vinohradech), vytvořil také celou řadu soch a pomníků 9

( pomník K. H. Borovského, pomník Mil. Rastislava Štefánka, socha Josefa Mánese), zhotovil sérii podobizen a portrétů (Mikoláš Aleš, J. Kotěra, J. Vrchlický, T. G. Masaryk ). Zřejmě jeho nejslavnějším dílem je socha Jana Žižky na Vítkově, která je jednou z největších jezdeckých soch v Evropě (888 cm). Náměty čerpal z prostého života a soustředil se na zdůraznění pohybu. Zemřel na zánět slepého střeva. Klimt Gustav Klimt Gustav (14.6.1862, Baumgarten u Vídně 6.2.1918) byl světoznámou osobnosti secese, malířem, grafikem, kreslířem. I když zájem o secesi už opadl Klimtovo jméno neztratilo nic ze svého lesku. Tento rakouský malíř měl významnou pozici jako hlava a vůdce rakouské moderny v době secese. Typická pro Kllimta byla jeho zženštilá smyslnost, jeho realistické tváře se utápěly ve stylizovaných geometrických tvarech. Obrazy byly dekorativní, inspirované mystikou a mnohdy otevřeně erotické, za což byl kritizován. Realismus a plošnost byly v jeho dílech však ve vzájemné symbióze, používal hodně zlatých ploch a geometrických tvarů. Studoval vídeňskou uměleckoprůmyslovou školu a pak už se věnoval vlastní tvorbě v ateliérech. Zemřel před koncem první světové války. Jan Kotěra Jan Kotěra (18. 12.1871 v Brně 17.4.1923) byl český architekt, návrhář nábytku, malíř, teoretik architektury; profesor na Uměleckoprůmyslové škole, rektor Akademie výtvarných umění v Praze a člen Spolku výtvarných umělců Mánes. Jeho otec byl učitelem kreslení a jeho matka Němka. Jeho talent objevili inženýr Freyna a baron Mladota ze Solopysk. Díky prestižní Římské ceně, která byla spojena se stipendiem mohl odcestovat do Pallazo Venezie v Římě a studovat zde. Když studium a cestování po Itálii ukončil, vrátil se do Prahy, kde učil na pražské uměleckoprůmyslové škole dekorativní architekturu a později byl jmenován profesorem na Akademii výtvarných umění. Dílo: 10

Michelská vodárna Kotěrova vila Laicht erův dům Vila Charlotty Garigue-Masarykové Právnická fakulta villa Bianca Vršovická vodárna Báňská a hutní společnost Klausova vila Suchardova vila a ateliér Škola architektury AVU Adolf Loos Adolf Loos (10.12.1870, Brno 23.8.1933, Kalksburg u Vídně) Ornament je zločin" tak zní patrně neznámější výrok Adolfa Loose, slavného architekta, návrháře, teoretika, předního představitele moderní architektury a jednoho z největších bojovníků za jednoduchost a funkčnost v architektuře. Dekor totiž považuje za povrchní a subjektivní. Jeho prvním významným dílem bylo Café Museum ve Vídni. Loos působil rozruch svým volnomyšlenkářství a radikálními názory. Například v roce 1911 realizoval projekt obchodního domu Goldmann a Salatsch, kterému se kvůli jeho hladké fasádě bez dekorací přezdívalo "dům bez obočí". Císař obývající sousední dům prý nechával zatahovat závěsy aby se nemusel na tu hrůzu dívat. Loos nenavrhoval jenom veřejné budovy ale také několik soukromých rezidencí (Steinerovu, Ruferovu vilu). Je zajímavé že jakkoli se Loos bránil dekoru v architektuře, místnosti jeho staveb byly zařízené perskými koberci, dekorativním nábytkem a luxusními intarzovanými nebo také kamenem obkládanými stěnami ( Müllerova vila). Loos aplikoval takzvaný Raumplanu prostorový koncept založený na plynulé návaznosti a propojenosti jednotlivých částí lidského obydlí. Nábytek navrhoval málokdy spíše do interiéru umisťoval již dříve vyrobené kusy. Díla: 11

1899 Café Museum ve Vídni 1910 Haus Steiner (Steinerův dům)ve Vídni Manzovo knihkupectví ve Vídni American Bar ve Vídni 1911 obchodní dům Goldman a Salatsch (Looshaus) ve Vídni 1913 Haus Scheu ve Vídni 1915 Cukrovar v Hrušovanech u Brna 1926 Dům a studio Tristana Tzary v Paříži 1930 Müllerova vila v Praze Bytové interiéry v Plzni: 1930 1931 byt v Bendově ul. 10, movitá kulturní památka 1931 1932 Klatovská tř. 19 1931 1932 byt v Husově ul. 20 1928 1929 přestavba domu v Husově ul. 58 Mackintosh Charles Rennie Mackintosh Charles Rennie (7.6.1868, Glasgow 10.12.1928) byl významným anglickým architektem, umělcem a návrhářem, známým po celém světě jako jeden z nejvýznamnějších talentů secese. Studoval v Glasgow School of Art, později také ve Francii a Itálii. Jeho první práce - nová budova Glasgow School of Art, získala 1.cenu v soutěži. Velká část z jeho staveb se dochovala právě v Glasgow nebo v jeho oklí a jsou stále stejně obdivovány jako při svém vzniku. Mackintosh nacházel inspiraci ve skotských tradicích, které kombinoval s prvky secese a japonskými vzory. Byl členem skupiny The four a také stál při v zniku (spolu s dalšími umělci) stylu The Glasgow Style. Dílo: Hill House, Helensburgh, Velká Británie Umělecké škola Glasgow School of Art v Glasgow, Velká Británie Windyhill v Kilmacolm, Velká Británie nábytek do čajoven na Argyle Street, Ingram Street a pro čajovnu The Willow na Sauchiehall Street v Glasgow, Velká Británie 12

barevný litografický plakát zobrazující ženu "Glasgow Institute of the Fine Arts" Alfons Mucha Alfons Maria Mucha (24.7.1860, Ivančice 14.7.1939 Praha) byl český malíř a designér období secese, který se proslavil po celém světě. Narodil se v Ivančicích do rodiny soudního zřízence. Při studiu si přivydělával jako chrámový zpěvák, po neúspěšných přijímacích zkouškách na akademii taky pracoval jako písař u soudu a přitom připravoval ochotnická divadelní představení, maloval jim dekorace, pozvánky i plakáty. Pracoval ve Vídni, v Mikulově, studoval na akademiích v Mnichově a Paříži. Slávu mu přinesl plakát k představení Gismonda pro pařížskou herečku Sarah Bernhardt. I když byl Mucha ve světě oslavován jako nevětší dekorativní umělec, stále toužil po domově a vytvořit nové známky a bankovky pro samostatnou Československou republiku. Jeho vlastenectví se odrazilo v jeho velkolepém díle Slovanská epopej jsou to velkoformátové obrazy, které dokončil po 18 letech. I když se stal známým díky svým plakátům a užitému umění věnoval se také ostatním oborům ( navrhoval čokolády, sušenky, cigarety, maloval návrhy jídelních menu, kalendářů a dekorativních zástěn, doplňoval knihy svými ilustracemi, navrhoval české známky i bankovky, interiéry, nádobí, šperků, ale i návrh okna katedrály sv. Víta v Praze). Alfons Mucha zemřel po výslechu gestapem na zápal plic. Dílo 1920 Zimní noc 1894 1895 divadelní plakát Gismonda 1896 divadelní plakát Dáma s kaméliemi (La Dame aux Camelias) 1896 divadelní plakát Lorenzaccio 1897 barevný kalendář Biscuits Lefevre-Utile 1898 divadelní plakát Médea(Medee) divadelní plakát Samaritánka (La Samaritaine), 1899 divadelní plakát Tosca (La Tosca) 1899 divadelní plakát Hamlet 1896 plakát Zvěrokruh - La Plume 13

1910 návrh dózy na oplatky - Lefevre Utile Gaufrettes Vanille návrh interiéru Primátorského salonku v Obecním domě v Praze návrh klenotnictví Fouquet pro George Fouqueta v Paříži 1900 návrh pavilonu Bosny a Hercegoviny pro výstavu v Paříži návrh vitráže okna katedrály sv. Víta v Praze soubor velkoformátových obrazů Slovanská epopej Osvald Polívka Osvald Polívka (24.05.1859 Enns, Rakousko - 30.04.1931, Praha) byl českým architektem. Jeho díla (někdy příliš dekorativní) nebyla ovlivněna pouze secesí ale také se nechal inspirovat renesancí a barokem. Studoval na Vysokém učení technickém v Praze. Pro své stavby si vybíral nejbohatší investory, věnoval s hlavně stavbě pojišťoven, spořitelen a bank. Byl dokonalým znalcem historického tvarosloví, měl výtvarnou fantazii, bohatý dynamický výraz. Podporoval a propagoval české umění a umělce s mnohými z nich spolupracoval. Dílo: Pražská městská spořitelna, novorenesanční Zemská (dnes Živnostenská) banka v Praze, novorenesanční palác pojišťovny Assicurazzioni generali palác Pražské pojišťovny (ministerství obchodu), novobarok a secese obchodní dům U Nováků v Praze, secesní Obecní dům hl. m. Prahy, významná památka (s A. Balšánkem) 1906 dva secesní obytné domy v Praze v Haštalské ul. dům Topičova nakladatelství v Praze, secese sousedící dům býv. pojišťovny Praha,secese palác České obchodní a průmyslové komory v Praze, secese secesní vodárna v Nymburku, monumentální Nová radnice hl. m. Prahy secesní záložna na Žižkově náměstí v Hradci Králové budova České eskontní banky v Karlových Varech, 1928 budova v Praze s býv. Osvobozeným divadlem 14

Vojtěch Preissig Vojtěch Preissig (31.7.1873, Světec (okres Teplice)- 11.6.1944, Dachau, Něm.) byl český grafik (mědiryt a akvatinta), malíř a ilustrátor, účastník protirakouského (náborové plakáty do československých legií) i protinacistického (aktivní člen ilegální skupiny, časopis V boj, grafiky) odboje. Proslavil se díky svým raným grafickým pracím, tvořenými ve stylu elegantní lineární secese a v prosté kresbě s potlačenými detaily. Ilustroval Karafiátovy Broučky, známý dívčí obličej s patentkou místo oka; secesní plakáty, abstraktní kompozice, které předběhly éru op-artu. Studoval na pražské Uměleckoprůmyslové škole, v Paříži krátce spolupracoval s A. Muchou a zároveň studoval grafické techniky v soukromých ateliérech. Po návratu do Prahy krátce pracoval v České slévárně písma a od roku 1905 pak ve vlastním grafickém ateliéru. Založil časopis Česká grafika, byl členem Spolku výtvarných umělců Mánes a Sdružení českých umělců grafiků Hollar. V roce 1910 odjel do USA (působit jako pedagog), především zásluhou neutěšené finanční situace ( soudní exekucí mu byl zabaven ateliér). Po návratu se věnoval abstraktní malbě. Na podzim roku 1940 byl zatčen gestapem, kvůli svým protinacistickým aktivitám a odvezen do koncentračního tábora Dachau, kde zahynul. Dílo: Knižní ilustrace ke Karafiátovým Broučkům a Bezručovým Slezským písním. Graficky upravil knižní vydání Masarykovy americké přednášky Typografie - různé druhy, položily základ moderního grafického designu 1899 Krajina se stromy 1908 Vesnice pod stromy Staropražský motiv, Hradčanské panoráma, Sníh. 1909 Publikace Barevný lept a barevná rytina 1936 Strom Egon Schiele 15

Egon Schiele (12. června 1890, Tulln - 31. říjen 1918, Vídeň) byl rakouský malíř a kreslíř, obdivovatel Gustava Klimta, vytvořil vlastní působivý styl, člení se také mezi evropské expresionisty, je autorem provokativní aktů často mladých dívek za což byl puritánskou společností odsuzován, několikrát obviněn a zatčen, většinu jeho díla tvoří autoportréty. Matka pocházela z Českého Krumlova a otec ze severního Německa. Jako dítě byl plachý a uzavřený, ve škole nijak zvlášť nevynikal dokonce musel jednu třídu opakovat, jediný předmět ve kterém se vyčleňoval bylo kreslení. Smrt poznamenala celou jeho tvorbu, především smrt jeho otce jenž byl pro něho nejdůležitější osobou v životě. Studoval na Víděňské akademii, kde ho zaujal plošně lineární styl Gustava Klimta a secesionistů. Když opustil akademii založil spolu s bývalými spolužáky a jiným Skupinu nového umění (neukunstgruppe), která se brzy rozpadla. V manifestu prohlašoval že by každý nový umělec měl být sám sebou za každou cenu čímž se po prvním neúspěchu na Mezinárodní výstavě sám pevně řídil. Pozornost však vzbudil již na druhé Mezinárodní přehlídce umění v roce 1909. uznání se dočkal i do Gustava Klimta s nímž si v pokoře vyměnil pár děl a také si od něj Klimt nějaká zakoupil. Kolem roku 1910 začíná Schieleho Víděň znechucovat a tak raději utíká do ateliéru v Českém Krumlově. V Krumlově tvořil Schiele především akty a protože kreslil velmi mladé dívky a pro jeho nevázaný způsob života byl z Českého Krumlova vyhoštěn. Odstěhoval se do Neulengbach kde byl obžalován z únosu a znásilnění nezletilé dívky, obrazy mu byly zkonfiskovány a byl vzat do vazby na tři týdny. Nakonec byla obvinění odvolána a Schiele byl odsouzen ke třem dním vězení. Schiele se nadále věnoval umění, nově chodil na hodin leptu a začal se zajímat o fotografii. Zpočátku dělala modelku pro jeho fotografie manželka Edith, která ale pro obscénnost pozic, tuto úlohu ráda přenechala modelkám. Schiele zacházel stejně násilně s akty jak ženskými tak mužskými, bigotní společnost byla jeho posedlostí, pozorování nahého těla, pohoršena. Přesto, když Klimt zemřel, považoval se Schiele za jeho právoplatného nástupce a tak byl v rámci 49. výstavy vídeňské secese uznán za hlavu vídeňský umělců. Tehdy se ocitl na vrcholu slávy, avšak zároveň v té době onemocněla Edith a po několika dnech zemřela. Schiele se španělskou chřipkou také nakazil a brzy ji následoval do hrobu. Citát: "Omezovat umělce je zločin. Je to jako vraždit život v zárodku" 16

Dílo: 1910 Autoportrét s rukou na tváři 1910 Autoportrét, akt 1914 Autoportrét se zdviženým pravým loktem 1910 Sedící mužský akt 1911 Masturbace 1911 Prorok (dvojitý autoportrét 1907 Plachetnice na vlnící se vodě 1907 Vodní duchové I 1909 Portrét Gerti Schielové 1909 Dva muži se svatozáří 1911 Sedící dívka 1911 Podzimní stromy 1913 Heinrich a Otto Beneschovi, (dvojitý portrét) 1914 Sedící dívčí akt 1914 Stojící mužský akt s červenou bederní zástěrou 1915 Dvě objímající se dívky (někdy také dívčí pár) 1915 1916 Edith Schielová v pruhovaných šatech 1915 1916 Smrt a dívka 1916 Krumlovská krajina 1917 Objetí 1917 Čtyři stromy 1918 Rodina Max Švabinský Maxmilian Theodor Jan Švabinský (17.9.1873, Kroměříž - 10.2.1962 Praha) byl českým malířem a rytcem, zručným grafikem používajícím rozmanité grafické techniky. Věnoval se portrétům mnoha významných osobností jeho doby,krajině, ilustroval knihy, zobrazoval erotické výjevy, tvořil plakáty, návrhy gobelínů, vitráží, grafické návrhy pro poštovní známky a bankovky. Jeho tvorba vycházela z historismu a novoromantismu, secesi se věnoval jenom krátkou dobu. Získal 17

mnohá ocenění (např. Řád republiky, zlatou medaili na světové výstavě v St. Louis, jmenován národním umělcem), byl členem spolků SČUG Hollar, SVU Mánes, Doktor honoris causa Masarykovy university, profesorem C.k.Akademie umění v praze a osmkrát jejím rektorem (založil zde grafickou speciálku). Aktivně se podílel na zviditelnění českého výtvarného umění v Evropě. Dílo: 1896 Splynutí duší 1897 Kulatém portrétu 1898 Růžový portrét 1900 Chudém kraji 1903 Kamélie 1905 Velká rodinná podobizna 1927 Žně dřevoryty Rajská sonáta litografické ilustrace k Hugově Satyru Jaroslav Vrchlický Aleš Mikoláš Josef Mánes T. G. Masaryk Louis Comfort Tiffany Louis Comfort Tiffany (18.2.1848 v New Yorku 17.1.1933 v New Yorku) podporoval rozvoj uměleckých řemesel, založil několik továren, experimentoval s výrobou skla a stal se nejvlivnějším výrobcem skleněných produktů, především vitráží. Přišel na způsob jak vyrábět vitráže dostupné všem a přitom zachovat kvalitu řemeslných mistrů. Vymyslel techniku spojování kousků skla měděnými páskami a cínem, která dovolila tvořit rozměrné vitráže bez použití opěr. Vitráže tak mohly najít své uplatnění jak vně tak i uvnitř budov, jako lampy nebo dekorace. Narodil se newyorskému obchodníkovi se šperky, zakladateli světoznámé firmy Tiffany&Co. Začínal jako malíř ale v Evropě ho zaujaly vitráže, kterým se pak věnoval po zbytek života. Začal pracovat v několika sklárnách v 18

Brooklynu a poté, s finanční podporou svého otce, založil vlastní továrnu, kde se vyráběly výrobky v secesním směru. Jan Toorop Jean Theodor Toorop (20.12.1858, Poerworedjo, Java - 3.3.1928, Hague) holandský symbolista, impresionista, secesní umělec, malíř, grafik. Z Javy odjel studovat do Holandska, kde bydlel u různých příbuzných a proto často měnil své bydliště. Nejprve se učil řemeslu, ale jeho zájem o umění ho přivedl na uměleckou akademii v Amsterdamu. Dále studoval na akademii v Bruselu. Stal se členem skupiny belgických umělců - "Les XX" seskupujících se kolem Jamese Ensorna. Tvořil v různých stylech dokonce vynalezl svůj vlastní symbolismus s nepravidelnými a pohyblivými liniemi. V jeho symbolistických pracích se prolíná náboženské zaujetí, díla obsahují idealistická náměty (jako například emancipace žen), stmeluje různé styly, díla v sobě mají orientální složku jenž je pravděpodobně pozůstatkem vzpomínek z dětství na Javě. Oženil se s angličankou Annie Hall. Narodily se jim dvě dcery Mary-Ann a Charlie, které se stala známou malířkou. Kvůli nemoci cév přisel o nohu a do konce života se musel pohybovat na vozíku, i tak stále cestoval a stěhoval se. Josef Váchal Josef Váchal (23. září 1884 Milavče u Domažlic 10. května 1969 Studeňany u Jičína) byl českým malířem, grafikem, ilustrátorem knih svých i jiných autorů, básníkem, spisovatelem, sochařem, řezbářem, typografem, autorem volných leptů, linořezů, kaligrafickým písařem, tvůrcem vlastních písem a také objevitelem (mimo jiné) nové techniky barevného dřevorytu. Byl ovlivněn expresionismem, symbolismem, naturalismem a secesí. Od dětství měl negativní vztah k městu a naopak lnul k venkovu a přírodě. Krátce byl ovlivněn křesťanstvím ale záhy se dal na okultismus. Také ho silně zasáhla rakouskoitalská horská fronta jíž byl aktivním účastníkem. Vyučil se knihvazačem, studoval malbu a grafiku. Byl u vzniku spolku Sursum a revue Veraikon. Věnoval se především grafickým pracem. Své vlastní knihy, bohatě ilustrované 19

dřevorytem, sám sázel, vázal i tisknul. Proto od každé knihy bylo jen pár děl, ale i tak patří k nejvýznamnějším dílům české grafiky 20.století. Po nástupu komunismu se dostal do kulturní i společenské izolace, ale i přesto byl oceněn titulem národního umělce. Krátce po ocení umírá. Dílo: 1907 Pláň elementální Pláň vášní a pudů 1909 Magie 1911 Putování malého Elfa 1913 Mystikové a visionáři 1922 Josefa Váchala nový kalendář tolerancí na rok 1923 1924 Ďáblova zahrádka aneb Přírodopis strašidel 1939 Kázání proti hříchu spěšnosti 1924 Krvavý román (zfilmováno 1993) 1927 Mor v Korčule 1929 Malíř na frontě 1931 Šumava umírající a romantická 1932 Orbis pictus aneb Doplňky k J. A. Komenského Světu v obrazech 1934 Receptář barevného dřevotisku Henry Van de Velde Henry Van de Velde (3.4.1863, Antverpy 15.10.1957) byl belgický malíř, architekt, návrhář, byl jedním z hlavních zakladatelů a představitelů secese v Belgii. Velkou a důležitou část své kariéry strávil v Německu, kde měl vliv na německou architekturu a design na začátku 20.století. Studoval malířství v Antverpách a v Paříži. Stal se členem bruselské skupiny "Les XX". Vyučoval na Kunstgewergschule v Drážďanech, byl profesorem na Gentské universitě, ředitelem školy Arts and Crafts ve Výmaru Založil Société van de Velde, vyráběl se zde nábytek a výrobky z kovu. Jeho práce jsou výrazně abstraktní, ovlivněné nizozemskými malíři. Navrhl také nábytek pro galerii L'Art Nouveau Samuela Binga. 20

Dílo: 1895 dekorace prostorů um. galerie S. Binga "Maison de l'art nouveau" v Paříži 1900 1902 interiér Folkwangova Musea v Hagenu, německo 1903 rozšíření a dekorace interiéru Nietzscheho Archivu ve Výmaru, Německo 1906 1907 Klubovna "Kamenického trávníko-tenisového klubu" v Kamenici 1907 1908 Hohenhof, sídlo pro Karla Ernsta Osthause v Hagenu, Německo 1907 1908 Haus Hohe Pappeln", Van de Veldova privátní residence ve Weimaru, Něm. 1909 1911 památník E. Abbeho, Jena (se sochaři M. Klingerem a C. Meunierem) 1912 1913 palác pro Grafa Dürckheima ve Výmaru, Německo 1914 Werkbundtheater v Kolíně nad Rýnem 1929 1931 dům pro seniory Minny a Jamese Heinemann-Stiftungových, Hannover, Něm. 1933 1938 knihovna Ghentské University, Belgie 1936 Logo NMBS/SNCB národní železniční společnost 1936 1942 průmyslová škola, v Leuvenu, Belgie 1937 belgický pavilón na Pavilion na pařížském veletrhu 2.3 Obory ARCHITEKTURA Úvod Secesní architektura se začala objevovat v Anglii na konci 19. století. Měla velký vliv na ranou modernu, umělecko-řemeslnou školu Bauhaus (kooperace umění a průmyslu) a připravila svět na příchod funkcionalismu (užitkovost, prostornost, jednoduchost tvarů). Secesní architektura, stejně jako secese sama, se od roku 1914 přestala používat a mnoho umělců přešlo k moderně (např. Adolf Loos). 21

Secesní architektura se chtěla vymanit z historie a stvořit svůj vlastní nový styl působící organicky. V urbanismu se secese odrazila ve stavbě zahradních měst. Nejvíce se stavěly vily a kulturní budovy, ale stavěly se také kostely a muzea. Největší výstavba proběhla ve Skotsku, Belgii, Francii, Německu, Rakousku, Itálii, Španělsku, New Yorku, Rusku, Polsku, Holandsku, Skandinávii a také v České republice. Hlavní znaky secesních staveb vlnitá, asymetrická, zaoblená křivka geometrické, abstraktní, lineární formy rostlinný ornament dekorativnost prostornost zdánlivá beztížnost výrazný skelet Stávalo se, že stavitelé secesních staveb nebyli architekti, ale malíři. Tento fakt vnesl do secesních staveb nové pojetí zpracování prostoru. Uplatňují se nové technické prostředky (železo, ocel, beton, sklo). Významní představitelé Ashbee Charles Robert Brega Giuseppe Gaudí Antonio Guimard Hector Hankar Paul Hilbert Kamil Horta Victor Jurkovič Dušan Kotěra Jan Loos Adolf Montaner Luis Domènech Obrist Hermann Hoffman Josef Riemerschmid Richard Šechtěl Fjodor Osipovič van de Velde Henry Wagner Otto Významné stavby 1883 1926 Segrada Familia: Antonio Gaudí, Barcelona 22

1892 Dům ing. Tassela v Rue de Turin, Brusel, Victor Horta 1894 Hotel Solvay, Victor Horta 1895 Dům Bloemenwerf, Brusel, Henry van de Velde 1896 Průčelí fotoateliéru Elvira, Mnichov, August Endell 1897 1898 Budova "Secese", Vídeň, Joseph Maria Olbrich Umělecká vysoká škola, Glasgow, Ch. R. Macintosh 1899 1904 Vchody do metra, Paříž, Hector Guimard 1901 Hill House, Helensburg, Charles Rennie Macintosh 1901 Domy umělců, Darmstadt, Joseph Maria Olbrich 1902 Muzeum Folkwang, Hagen, Henry van de Velde 1904 Nádraží, Helsinky, Eliel Saarinen 1905 1911 Palác Stocletových, Brusel, Josef Hoffmann 1906 Škola uměleckých řemesel, Výmar, Henry van de Velde 1906 Mramorový chrám ve Steinhofu, Vídeň, Otto Wagner 1907 1907 Obchodní dům Tietz, Düsseldorf, Joseph Maria Olbrich 1907 1908 Zahradní město Hellerau, Drážďany, Richard Riemerschmid Významné secesní stavby v ČR 1901 1909 Hlavní nádraží v Praze, Josef Fanta 1905 1911 Obecní dům v Praze, A. Balšánek a O. Polívka 1905 Vila Primavesi v Olomouci, F. von Krauss a J.Tölke 1911 Bílkova vila v Praze, František Bílek 1903 Dům spolku Hlahol v Praze, J. Fanta Peterkův dům na Václavském náměstí v Praze, J. Kotěra 1900 Hotel Central v Praze, podle plánů B. Ohmanna 1905-1907 Národní dům v Prostějově, J. Kotěra Divadlo v Pardubicích, Antonín Balšánek Starokatolický kostel v Jablonci nad Nisou, J. Zaschlý Lázeňské domy v Luhačovicích, Dušan Jurkovič Sanatorium Smetana v Luhačovicích, Emil Králík 1912 Mohyla míru na Slavkovském bojišti (u Brna) podle J. Fanty SOCHAŘSTVÍ 23

Stavělo se mnoho památníků a sochy byly také nedílnou součástí budov. Práce sochařů se hojně využívala právě ve stavbě budov, kdy sochař dával budově organický, prostorový, dekorativní charakter. Sochaři realizovali návrhy malířů, aby tak mohli dát budovám osobitý vzhled. Umělci: František Bílek ukřižovaný" ve chrámu sv. Víta Stanislav Sucharda pomník M. J. Husa Ladislav Šalamoun pomník M. J. Husa v Praze Bohumil Kafka socha J. Žižky na Vítkově GRAFIKA Grafice se během secese dostalo velké popularity a prošla bouřlivým vývojem. Grafika byla, stejně jako jiná odvětví umění, ovlivněna japonismem, jeho plošností a linkou, která ohraničovala každý tvar. Dále také svůj vliv měly národní tradice a rostlinný motiv. Stoupla obliba plakátů a dřevorytu, pro který se stále vymýšlely nové postupy. Našimi nejvýznamnějšími grafiky byli Josef Váchal (věnoval se především dřevorytu) a Alfons Mucha, který působil hlavně v Paříži. Ve světě pak vynikali Aubrey Beardsley a Jan Toorop. Oblibu plakátu zapříčinil bohatý společenský život velkoměst a rozmach divadla. Secese si vynutila vznik nových stylů písma, které byly po vzoru secese organické a inspirované přírodou. Na plakátech bylo samotné písmo jakoby utlačováno obrázky a bylo deformováno tak, aby se na zbytek volného místa vešlo. MÓDA 24

V roce 1900 se stala francouzská móda dogmatem, podle kterého se řídil celý svět. V secesní módě se objevovaly nové tendence, ale vracely se i staré, jako například krajky a turecký ornament. Typické pro secesi byly velké klobouky, volány na sukních, nabírání, různé uzly, krajky, kožešina, třásně a stále se nosily korzety (objevovala se hnutí proti korzetům). Dokonce se v módě odrážely estetické a politické tendence. Vedoucími styly, zdánlivě odlišnými, byly sportovní styl a styl inspirovaný módními salóny. Společenský život byl zdůrazněn a ženy se podle požadavků módy stylizovaly do podoby křehkých květin, žen salónů, divadel, večerních podniků a společnosti. Na konci 19. stol. se vytváří nový typ sukně, takzvaná zvonová sukně, a objevují se šunkové rukávy. Oba nové prvky měly ženskou postavu stylizovat do tvaru písmene S. Postava je tvarována do květu rostlin (hlavně výstřih), jako jsou lilie, chryzantémy, orchideje. Pas je zdůrazněn a zúžen, linie ramen zdvižena a zdůrazněna volánem, sukně, vepředu zúžená, se dozadu rozšiřuje. Nosil se krajkový slunečník, pelerína a klobouček s umělými květinami, pérem nebo stuhami, který postavu zdánlivě zvyšoval. Přes to vše se ženský oděv pro všední den zjednodušuje, sukně se zužují, muži nosí sako, vestu a kalhoty. Van de Velde v roce 1902 dokonce shrnul své požadavky na ženské oblékání do tří pravidel: - svou individualitu má žena uplatnit především doma - na ulici se má uniformovat a nosit kostýmek, podobný pánskému oblečení - při slavnostních příležitostech musí však, stejně jako muž, nosit oděv, jenž je přikázán tradicí NÁBYTEK 25

Francie Nancy Město Nancy proslavil Emil Gallé především svými výrobky ze skla. Ale ve výrobě nábytku byl stejně zručný, stejně tak jako Louise Majorell. Používali klasické formy a techniky secese. Poznávacím znamením bylo používání marketerie, zlacených reliéfů, vyřezávané intarzie, které zmodernizovali. Měli k dispozici širokou nabídku dřev exotických i místních. Typické bylo používání přepychových materiálů. Gallému a Majorellimu Victor Prouvé a Louis Hestaux přispívali návrhy na marketerie. Hodně se také inspirovali Belgickou secesí a její organickou, abstraktní linií, rokokem. Nábytek vyráběly stroje, ale detaily se opracovávaly ručně. Paříž I když většina umělců byla ovlivněna novým uměním, větší pozornost věnovali obnově řemeslné tradice. Nábytek byl inspirován organickým naturalismem a rokokem. Nábytek inspirovaný rokokem vyráběl Siegfried Bind podle návrhů Gergese De Feureho, Eugéna Gaillarda a Eduarda Colonnyho. Nejvýznamnější a nejinspirativnější však byl Hector Guimard. Vyjadřoval nejlépe jednotu secese, začleňoval nábytek do jím navržených interiérů, byl mnohým inspirací, jeho díla se vyznačovala architektonickým funkcionalismem. Další umělci: Rupert Carabin bořil hranice mezi krásným a užitým uměním Les six Ch. Plumet, A. Charpentier jednoduché dřevo, nedekorovaný povrch. Ensembliers Selmersheim, Plumet Belgie Belgie připravila secesi i arts and crafts dobrou půdu pro přijetí a byla první zemí, která v secesi vynikala. Hlavními představiteli byli Henry van de Velde, Victor Horta, Gustav Serruier-Bovy. Ve svých dílech uplatňovali takzvaný princip linie oblé a abstraktní, organické. Používali především jednoduché dřevo, ale i exotická dřeva a materiály, které kombinovali s občasnými kovovými doplňky. 26

Serruier-Bovy specifické pro něho bylo jeho použití oblouku. Cílem bylo obnovení dekorace a řemeslné výroby. Holandsko (Nieuwe Kunst) Na konci 19. století se mnozí z holandských architektů uchylovali k navrhování interiérů. Používali exotická dřeva, materiály a vzory z východu, a znovu bylo prvořadým cílem obnovit dekoraci. H. P.Berlage, Lion Cache, Theodor Nieuwenhuiis, Ferrit Willem Dijsselhoff Německo Návrháři v Německu se dělili na racionální a expresivní styl. Racionální styl byl spojen s jednoduchostí konstrukce, chtěli tvořit nábytek, který bylo možno vyrábět stroji. Richard Riemerschmidt a jeho Maschinenmöbel. Expresivní v sobě spojoval svět rostlin a živočichů, byl inspirován Hermanem Obristem, abstraktní přírodní formy. Oba styly však preferovali jednoduché materiály. Rakousko, Skotsko Rakušan Otto Wagner a Skot Charles Rennie Mackintos své architektonické vzdělání ve výrobě nábytku nepopřeli. Přísná geometrie je také vidět v dílech Josefa Marii Olbricha, Kolmana Mosera a Josefa Hoffmanna. Itálie V Itálii vedle sebe existovaly dva odlišné proudy. Jeden se vyznačoval extrémně květinovým sochařstvím. V tomto stylu tvořili Vittorio Valabrega a Agosino Lauro. Zatímco druhý styl byl inspirován exotickými formami a technikami pocházející ze severní Afriky nebo blízkého východu, experimentovali s exotickým materiálem, východními tvary, bohaté zdobení a vysoká technická zručnost. Tímto stylem tvořili Eugenio Quarti a Carlo Zen. Nejoriginálnějším z nich byl však Carlo 27

Bugatti, v jeho době však byla jeho tvorba považována za bizardní, charakteristickým rysem bylo použití oblouku ve tvaru klíčové dírky. Umělci: Erns Basil, Giacomo Cometti Španělsko Střediskem byla Barcelona, kde měl největší vliv Antonio Gaudi. Jeho jedinečný, organický styl měl vliv i na ostatní. Přírodní motivy využívali jako základnu pro konstrukci i pro zdobení. Příroda zde není aplikována jen jako dekorace, ale určuje samotnou formu práce. Americký, maďarský a severský nábytek Návrhy ve Spojených státech, severoevropských a středoevropských zemích, inspirovány národní lidovou kulturou a hnutím arts and crafts. USA Převládající vliv mělo hnutí řemesel. Charles Rohlfs byl jedním z mála umělců, kteří do svých děl začlenili trochu víc křivek a prvky inspirované přírodou. Skandinávie V mnoha zemích tak vedla secese a její hledání nového národního stylu k prozkoumání vlastních tradic. Ve Skandinávii však našli inspirace nejvíce. Znovuobjevili složité ornamenty vikingských lodí, které v sobě mísili abstraktní živočišné i rostlinné formy a pletené vlnící se ornamenty. Další umělci: Akseli Allen-Kallela, Eliel Saarinen Maďarsko V maďarských návrzích nábytku se kombinovaly východní ornamenty s lidovými, často nechali splynout lidové formy s křivkou mezinárodního secesního stylu. Návrháři se z části inspirovali faunou a flórou maďarské venkovské krajiny či vzory z folklórního textilu. Ödön Faragó (stylizovaný tulipán) KERAMIKA 28