První pomoc
Obsah Krvácení 2 vnější krvácení. 2 vnitřní krvácení 3 krvácení z přirozených tělních otvorů.. 3 Poruchy dýchání..... 5 umělé dýchání..... 5 poranění hrudníku... 5 Zástava krevního oběhu... 6 Bezvědomí..... 8 mozkolebeční poranění.. 9 křečové stavy.. 9 otravy.. 10 Šok. 11 5T... 11 Tepelná poranění 12 Teplem 12 Chladem. 14 Poranění pohybového systému.. 14 Zlomeniny.. 14 poranění kloubů.. 15 poranění páteře a míchy.. 15 Obvazová technika. 16 Zdravotní taktika.. 18 Vybrané onemocnění 19 cukrovka (diabetes).. 19 náhlé příhody břišní.. 20 cévní mozkové příhody. 20 náhlé příhody srdeční 20 Infekční onemocnění.. 21 Ţloutenka 21 HIV 21 klíšťová encefalitida a Lymská borelióza. 21 Vybavení lékárničky. 22 Povinnost poskytnutí první pomoci 22 1
Klíště se odstraňuje pomocí tupé pinzety, v ţádném případě holýma rukama (nebezpečí infekce nakaţeným klíštětem). Před manipulací s klíštětem místo vydezinfikujeme. Klíště uchopíme do pinzety co moţná nejblíţe hlavičky a bez velkého tlaku na jeho tělo vyvikláváním uvolníme. Následně ránu opět vydezinfikujeme a místo přisání opakovaně kontrolujeme. V současné době není dostupná očkovací látka proti borelióze, jedinou moţnou prevencí je ochrana před klíšťaty. Proti klíšťové encefalitidě existuje účinné očkování. Brzkým odstraněním přisátého klíštěte zmenšujeme pravděpodobnost nakaţení a odstranění klíštěte je snazší. Vybavení lékárničky Mnoţství jednotlivých věcí závisí od počtu osob a velikosti lékárničky dle pořádané akce.vyjmenované věci jsou jen hrubý základ, který by neměl chybět. Tlakový obvaz, obvaz, škrtidlo, spínací špendlík, trojcípí šátek, pinzeta, nůţky, dezinfekce, náplast, tuţku a papír, teploměr, obinadlo, sterilní krytí, náplast s polštářkem, vata, ochranné rukavice Ţivočišné uhlí (průjmy, střevní potíţe, otravy), endiaron (průjmy), dithiaden(alergické reakce), paralen (bolest, teplota), ibuprofen (bolest, teplota, zánět), oční a nosní kapky (othalmo-septonex, sanorin, ) Povinnost poskytnutí první pomoci V České republice je stvrzena ustanovením zákona č. 140/61 Sb. 207, kde se uvádí: 1. Kdo osobě, která je v nebezpečí smrti nebo jeví známky váţné poruchy zdraví, neposkytne první pomoc, ač tak můţe učinit bez nebezpečí pro sebe nebo jiného, bude potrestán odnětím svobody aţ na jeden rok. 2. Kdo osobě, která je v nebezpečí smrti nebo jeví známky váţné poruchy zdraví, neposkytne první pomoc, ač je podle povahy svého zaměstnání povinen takovou pomoc poskytnout, bude potrestán odnětím svobody aţ na dvě léta nebo zákazem činnosti. 22 loket poškození nervů probíhajících na povrchu kosti a krytých pouze pokoţkou. Pouţíváme alespoň 5 cm široké škrtidlo a podkládáme měkkým materiálem. Po přiloţení znehybníme poraněnou končetinu a přidáme časový údaj o době zaškrcení. Chlad nejen zmírňuje bolest, ale zpomaluje i metabolizmus buněk. Zvláštním případem pouţití zaškrcovadla je jeho dočasné přiloţení. Tento postup se pouţije tehdy, není-li ihned při ruce materiál na vytvoření tlakového obvazu, je potřeba zjistit lokalizaci a rozsah rány kryté například oděvem. Toto je limitováno dobou pěti, maximálně deseti minut. Po této době se nesundává ani nepovoluje. Vnitřní krvácení Na vnitřní krvácení je třeba myslet u úrazů vţdy při zhoršování zdravotního stavu. Cenné informace k vyslovení podezření na vnitřní krvácení se získají rozborem úrazového děje. Při krvácení do dutiny lebeční dochází ke stlačování mozkové tkáně uniklou krví a jasným příznakem je hluboké bezvědomí, které postiţeného bezprostředně ohroţuje na ţivotě. První pomoc spočívá v zabezpečení průchodnosti dýchacích cest a zabránění vdechnutí zvratků, hlava by měla být výše neţ tělo. Na krvácení do dutiny hrudní je třeba myslet při tupém poranění hrudníku. Postiţený je většinou neklidný, dušný, dýchání je povrchní a zrychlené, objevují se příznaky šoku. Poloha v polosedě s opřenými horními končetinami o podloţku zlepší jeho dýchání. Při tupých poraněních břicha dochází k vnitřnímu krvácení s rychlým nástupem šoku. Nejvhodnější poloha je na zádech s pokrčenými dolními končetinami podloţenými pod koleny tak, aby se paty nedotýkaly podloţky. Tato poloha je zároveň protišoková. Někdy je vhodná úlevová poloha na boku z důvodu sníţení bolesti. Rozvojem šoku hrozí ztráty krve při zlomeninách velkých kostí či mnohočetných zlomeninách. Uniklá krev se hromadí v okolních tkáních a bývá ve formě hematomu. (např. paţe aţ 800 ml, stehno aţ 2000 ml) Krvácení z přirozených tělních otvorů Při krvácení z nosu většinou stačí pevně stisknout nosní křídla na dobu asi 5 minut zároveň z chlazením zátylku a čela. Stisk je nutné povolit pomalu, pokračuje-li krvácení, je moţné postup zopakovat. Déletrvající krvácení vyţaduje odborné ošetření na ORL. Krvácení ze zvukovodu můţe být příznakem poranění spodiny lebeční a proto po přiloţení sterilního odsávacího obvazu vyţaduje odborné ošetření. Pokud je krvácení z dutiny ústní následkem vylomení zubu stačí většinou vloţení sterilního tampónu na zubní lůţko, skousnutí na dobu asi 20 minut a následné 3
Není-li zachránce jist zda jde o hyperglykemické nebo hypoglykemické kóma, vţdy se přiklání k horší variantě, coţ je nízká hladina glukózy a proto se podává rychlý zdroj glukózy. Náhlé příhody břišní Jsou většinou povahy chirurgické, mnohdy vyţadují operaci, často neodkladnou. Mají více nebo méně vyjádřeny tři vedoucí subjektivní příznaky: bolest v břiše, zvracení a poruchu střevní pasáţe. Někdy i banální obtíţe, uváděné v souvislosti s jídlem, mohou být počátkem náhlé příhody břišní. Náhlé příhody břišní neúrazového původu mohou vzniknout krvácením do trávicího ústrojí z vředů nebo nádorů, zánětlivým procesem apendix, ţlučník, slinivka atd. nebo ucpáním průsvitu střeva nádorem, cizím předmětem, zúţením střeva, zástavou peristaltiky střeva. Úrazová poranění mohou být otevřená (bodná, sečná, střelná) nebo zavřená (tupá). V součastné době převaţují hlavně ta tupá, nejčastěji u dopravních nehod. První pomoc spočívá v uloţení do polohy na záda s mírně podloţeným hrudníkem a hlavou a podloţením dolních končetin pod koleny tak, aby se paty nedotýkaly podloţky. Uvolněním břišní stěny se nejen zmírní bolest, ale tato poloha je i částečně protišoková a při záchvatu bolesti zabraňuje zapnutí břišního lisu vzepřením za nohy. U otevřených poranění se rána sterilně kraje, případné cizí předměty je potřeba znehybnit. Obinadlo omotávané kolem těla je nešetrné. Cévní mozkové příhody Vznikají poruchou cévního zásobení a to buď ucpáním některé z cév (krevní sraţeninou), pak mluvíme o ischemické příhodě, či prasknutím některé z cév (vrozená cévní vada) a následným krvácením. První příznaky jsou bolesti hlavy, nauzea, brnění či paréza některé z končetin, porucha řeči, paměti a orientace v čase a místě. Postiţeného poloţíme na záda s mírně podloţenou hlavou a ihned voláme RZP. Důleţitým údajem je časový údaj o vzniku příhody a o interních onemocnění se kterými se postiţený léčí a můţou ovlivnit následující odbornou péči. Náhlé příhody srdeční Jedná se o ucpání či zúţení průsvitu některé tepny zásobující srdeční sval. Objevuje se prudká bodající bolest na hrudi vystřelující aţ k levé lopatce. Postiţený začíná být dušný a neschopen pohybu. Začínají se projevovat příznaky paniky a strachu, bledost v obličeji a studený pot. 20 Poruchy dýchání Nejčastější příčinou zástavy je neprůchodnost dýchacích cest. Příčinou mohou být někdy vlastní anatomické struktury zapadlý kořen jazyka, uvolnění svalstva měkkého patra, u bezzubých rty a svalstvo tváří. Také zánětlivé či alergické stavy mohou vést k uzávěru dýchacích cest zduřením sliznic, při astmatu dochází ke křeči svalstva průdušek a průdušinek. Často se jedná o tekutý či tuhý obsah, který se následkem úrazu nebo zvracení dostal do horních cest dýchacích. Při neúplném ucpání dýchacích cest je dýchání postiţeného doprovázeno chroptěním, sípáním či pískotem. Je-li dusící se při vědomí, je moţné úderem do zad mezi lopatky při jeho předklonu vypudit cizí těleso zbytkovým vzduchem, který zůstal v plicích. Dalším moţným úkonem je Heimlichův břišní hmat. Zachránce se postaví za postiţeného a jednu ruku sevřenou v pěst poloţí těsně pod dolní konec hrudní kosti. Potom dokončí objetí druhou rukou přes svoji pěst a rychle škube směrem k horní hrudní páteři. U dětí postupujeme tak, ţe si zachránce dítě přehne přes koleno a provede úder mezi lopatky. Umělé dýchání Umělé dýchání zahajujeme, pokud na postiţeném není patrný pohyb hrudníku, nejsou slyšitelné dýchací šelesty, přetrvává cyanóza (promodrání), dýchání je pomalé (méně jak 10 dechů/min.) nebo příliš rychlé (35-40 dechů/min.) či postiţený dýchá povrchně a nepravidelně. Jako první provedeme rychlou revizi dutiny ústní s případným odstraněním cizích předmětů následovanou záklonem hlavy či trojitým manévrem. Podaří-li se obnovit průchodnost dýchacích cest, ale ani poslechem, pohledem či pohmatem se nezjistí známky spontánního dýchání, je nutné zahájit umělé dýchání z plic do plic. Hlavu postiţeného je potřeba drţet v záklonu tlakem na čelo, palec a ukazováček téţe ruky ucpává nosní dírky. Druhá ruka zachránce je buď pod šíjí postiţeného nebo zvedá jeho dolní čelist. Po provedení dechu se sleduje dostatečné zdvíhání hrudníku, stejně tak se pozoruje pasivní výdech. V dýchání pokračujeme frekvencí 12 vdechů za minutu, u dětí 1-8 let frekvencí 20 vdechů/min. Poranění hrudníku Tupým násilím, stlačením či nárazem vznikají krytá poranění hrudníku. Zlomeniny ţeber, často sériové, mohou být doprovázeny poraněním orgánů dutiny hrudní plic, srdce, velkých cév. Postiţený bývá dušný, stěţuje si na nádechovou a výdechovou bolest, můţe být cyanotický, někdy vykašlává krev. 5
Zdravotnická taktika V provádění úkonů první pomoci na místě neštěstí se v průběhu desítek let utvořila obecná pravidla, platná v podstatě všude. Tato pravidla jsou ale rámcová, hlavní je vţdy umění improvizace. Přestoţe je za hromadné neštěstí povaţována větší nehoda, můţe jít o hromadné neštěstí i v případě, ţe je nepoměr mezi počtem postiţených a potencionálních zachránců a nebo pokud takto nehodu označí správní a bezpečnostní orgány státu. 1. Rychle překonat bariéru úleku, strach ze selhání a váhání. Nejrychleji zorientovaný zachránce se musí ujmout organizace to znamená získat konkrétní informace o vzniku události, počtu postiţených, o místě kde se asi nalézají. Dokonalá organizace je mnohdy důleţitějším předpokladem zvládnutí situace neţ odborné znalosti. Je potřeba věnovat okamţitou pozornost lidem s postkatastrofickým syndromem, protoţe i jen několik minut trvající nesprávná aţ panická reakce můţe být nakaţlivá a vyvolat paniku u druhých. 2. Zabránit dalším úrazům nebo poškození zabezpečit místo nehody (vypnout elektrický proud, plyn, dát výstraţný trojúhelník) 3. Jednat rozhodně, klidně, rozváţně a cílevědomě. Jen tak se zajistí klid a pořádek. Kladně motivovaný zachránce musí jednat i rychle, jinak se iniciativy chopí někdo jiný. 4. Na základě orientačního třídění rychle vyhledat ty postiţené, u nichţ je potřeba provést ţivot zachraňující úkony, stanovuje se pořadí ošetření, naléhavost péče. Pořadí ošetření: krev, změní se výrazně jejich barva mrtvolný vzhled. Bezvědomí, nepřítomnost dechu, tepu a mrtvolný vzhled jsou tudíţ jednoznačné známky zástavy oběhu. Pro laiky byl vytvořen zjednodušený postup provádění neodkladné resuscitace, který má za úkol všechny úkony co nejvíce zjednodušit a tím zkrátit dobu do začátku resuscitace. Kaţdá minuta zpoţdění začátku resuscitace znamená sníţení pravděpodobnosti přeţití o 10-15%. I správné plnohodnotné oţivování zajistí mozku asi 25-30% přísunu krve oproti normálním hodnotám. Nejnovější doporučený postup pro resuscitaci u laiků vynechává dýchání z úst do úst z důvodu častých chyb a maximálního zjednodušení celého postupu. Vyuţíváme zbytkového kyslíku obsaţeného v krvi a orgánech. Nejčastější příčinou zástavy u dětí je dušení (topení, cizí předmět v dýchacích cestách), tím dochází k vyčerpání veškerých zásob kyslíku. Proto v těchto případech je doporučeno provádět resuscitaci kompletní. 1. oslovení bezvědomého a fyzický kontakt 2. otočení postiţeného na záda 3. revize dutiny ústní a záklon hlavy 4. kontrola dechu, sledujeme dechové šelesty a zvedání hrudníku 5. při dechové zástavě zavoláme RZP a po té začínáme s resuscitací (nezdrţujeme se hledáním tepu) 6. začínáme masáţí ve středu hrudníku v poměru 30:2 (stlačení:dechy), snaţíme se udrţet rychlost stlačení na 100/min. 7. pokračujeme aţ do příjezdu RZP nebo do úplného vyčerpání Měření tepu se vynechává z důvodu urychlení celé procedury, při dechové zástavě totiţ během několika sekund dochází i k srdeční zástavě. Volání RZP u dětí se provádí aţ po minutě po zahájení resuscitace z důvodu jiné etiologie příčiny zástavy neţ u dospělých (dušení, topení, ) a začíná se resuscitace 5 vdechy. Resuscitaci nezahajujeme při zraněních neslučujících se s ţivotem, u umírajících a u postiţených s jasnou známkou smrti (posmrtné skvrny, ) I. Všechna prudká krvácení, vnitřní krvácení z tělesných otvorů, poruchy vědomí, poruchy a zástava dýchání a oběhu, crush syndrom, šokové stavy, pneumotorax. II. Všichni ohroţení šokem, zlomeniny dlouhých kostí, poranění velkých kloubů, popáleniny nad 15% povrchu těla, poranění očí, rozsáhlé zhmoţděniny, poranění tělesných dutin. Záklon hlavy 18 7
Mozkolebeční poranění Obvazová technika Zacházení s postiţením při podezření na poranění páteře V obvazové technice je potřeba získat zručnost, osvojit si určité návyky, aby se při obvazování mohl zachránce věnovat celkovému stavu postiţeného. Několik zásad při přikládání obvazů: 1. postiţený nesmí při obvazování stát 2. při obvazování zachránce stojí proti postiţenému, aby mohl sledovat jeho reakce a stav 3. první sterilní vrstva musí dostatečně přesahovat okraj rány 4. sterilním krytím se nesmí pohybovat, aby se nečistoty z okolí nesetřely do rány 5. poslední vrstvy obvazu musí nejen krýt celou ránu, ale přesahovat alespoň 3 cm do okolí 6. obvaz musí pevně drţet, ale nesmí škrtit nebo se dokonce zařezávat 7. obvaz se začíná na nejuţším místě a postupuje se k nejširšímu, u očí zakrýváme obě 8. pro ošetření se volí vhodný druh obvazu a odpovídající materiál Účelem obvazu v první pomoci je: 1. zastavit krvácení 2. upevnit sterilní krytí chránit ránu před druhotnou infekcí 3. odsávat ranné výměšky 4. připevnit k postiţené partii obkladovou látku 5. znehybnit zraněnou část 6. při otevřené ráně v hrudníku krýt ránu poloprodyšně 16 Vznikají vlivem hrubého násilí na hlavu. Poranění měkkých tkání hlavy můţe být doprovázeno podkoţním hematomem značných rozměrů, můţe dojít k poškození některého hlavového nervu. Zlomeniny lebky mohou vést k poškození mozkové pleny, cév i vlastní mozkové tkáně. Při násilí, které stlačuje lebku jako celek často dochází ke zlomenině spodiny lebeční, ve které jsou otvory pro cévy, nervy a míchu. Příznakem je krvácení z nosu, z uší a úst, někdy s příměsí mozkomíšního moku. Krevní výron pod očními víčky, brýlový hematom, vzniká aţ po několika hodinách. U otevřených poranění mozku je velké nebezpečí infekce, častá je posttraumatická epilepsie. Krytá poranění. Obecně nejvýznamnějším mechanizmem je posun mozku v nitrolební dutině. Jako u všech poranění hlavy je třeba pamatovat na moţnost poškození krční páteře, obzvláště je-li postiţený v bezvědomí. Otřes mozku je krátkodobá porucha mozkových funkcí bez patrných anatomických změn. Bezvědomí bývá krátké, je moţnost přehlédnutí. Tupé bolesti hlavy, nevolnost aţ zvracení jsou doprovázeny ztrátou paměti. Bolest hlavy a zvracení přetrvává několik hodin aţ dnů, dostavuje se ortostatická tachykardie postiţený má v leţe o 20-30 tepů méně neţ ve stoje. Zhmoţdění mozku je anatomickým poškozením mozkové tkáně. Bezvědomí můţe i nemusí být přítomno. Rozsáhlejší a mnohočetná loţiska vedou k bezvědomí více hodin aţ dnů. V těţších případech dochází k poruchám ostatních ţivotních funkcí, křečím, obrně končetin. Stlačení mozku je způsobeno nitrolebním krvácením či otokem mozku. Postiţený jedná normálně a po určité době nastupuje delší a hlubší bezvědomí, způsobené stlačením mozku. Proto je vţdy nutné při podezření na poškození mozkové tkáně sledovat stav vědomí a vyhledat odbornou pomoc. Velice často je postiţený přijat k několikadennímu pozorování na oddělení chirurgie. Křečové stavy Jsou projevem dráţdění nervového systému, např. mozkolebeční poranění, přehřátí organismu, nebo jako projev interního onemocnění epilepsie, sníţení hladiny vápníku při menší činnosti příštítných tělísek. Křeče se také mohou objevit u psychicky labilních osob ve stresových situacích. Křeče vţdy vedou ke zvýšené spotřebě kyslíku organismem. Febrilní křeče vznikají při náhlém vzestupu tělesné teploty u malých dětí, kde je nutnost sníţení teploty celkovým ochlazením organismu. 9
Chladem K poškození chladem při déletrvajícímu pobytu nedostatečně oblečených, často i vyčerpaných lidí v nepříznivém prostředí (mráz, vlhko, vítr). To vede nejen k místnímu poškození omrzlinám, ale i k celkovému podchlazení. Při postupném sníţení fyziologické teploty těla dojde ke ztrátě vědomí, ke zpomalení aţ k zástavě ţivotně důleţitých funkcí. Rozhodující jsou cirkulační poruchy. Chlad porušuje výstelky drobných cév a vlásečnic, coţ vede ke zvýšení průchodnosti jejich stěn, úniku tekutiny z cévního řečiště s tvorbou otoků a puchýřů, shlukování červených krvinek a k trombóze. Uzávěr těchto drobných cév má za následek odumření tkáně. Omrzliny jsou lokalizovány na okrajových částech těla nos, uši prsty, paty. Podle hloubky postiţené tkáně se dělí omrzliny na 3 stupně: 1. stupeň je charakterizována zblednutím, zarudnutím, zvýšená citlivost na chlad, 2. Stupeň je typicky voskově bledá aţ ţlutá kůţe, přidávají se puchýře 3. stupeň znamená odumření měkkých tkání, mohou být poškozeny i klouby a kosti, zde je důleţité sterilní krytí! Podchlazené osoby jsou ospalé, snaţí se odpočívat, mohou se dostavit halucinace. Zpomalování ţivotních funkcí (pomalý tep i dýchání, často povrchní) vede nedokysličení mozku a k poruchám vědomí. První pomoc spočívá ve zvýšení tělesné teploty postiţeného pohybem, v podání rychlého zdroje energie (cukry), v dostatečném přiodění, v převedení do vyhřáté místnosti. Dále se zahřívá buď neustálou obměnou teplých zábalů, nebo celkovou koupelí ve vlaţné vodě, která se postupně ohřívá aţ na 37 0 C. Poranění pohybového systému Zlomeniny Jsou porušením souvislosti kosti. Diagnóza na místě nehody nebývá obtíţná protoţe stačí vyslovit podezření na zlomeninu podle bolesti v místě zlomu, která se zvětšuje při pokusu o pohyb, postiţený nemůţe pohybovat končetinou v normálním rozsahu. Oblast zlomeniny je citlivá na pohmat. Rychle se vyvíjí otok, jehoţ příčinou je krvácení z poškozené kosti. První pomoc spočívá v prvotním chlazení poškozeného místa a následným znehybněním a transportem k odbornému ošetření. U zlomenin se znehybňují dva sousední klouby. U otevřené zlomeniny dáváme velký důraz na sterilní krytí rány! 14 Šok Je obranná reakce organismu na sníţení minutového srdečního výdeje, coţ můţe mít příčinu ve zvětšení objemu cévního řečiště (prudká alergie), nebo ve sníţené výkonnosti srdce (arytmie, infarkt). Tyto šoky, nafylaktický a kardiogenní, se zařazují mezi šoky normovolemické. Hypovolemické vznikají při ztrátě tělních tekutin, jako krvácení, plazma při popáleninách, úporné zvracení a průjmy, Crush syndrom, zaškrcovadlo. Fyziologickou podstatou šoku je nedostatečné prokrvení tkání, tím sníţení mnoţství kyslíku a z toho plynoucí místní a celkové změny. Mozek reaguje centralizací krevního oběhu s cílem udrţet prokrvení ţivotně důleţitých orgánů plic, srdce a mozku, které jsou na nedostatek kyslíku nejcitlivější. Prví projevy centralizace jsou patrné na okrajových částech těla, chladná bledá aţ šedomodrá kůţe. Zvětšení zásobování mozku krví je dosaţeno zrychlenou srdeční akcí (nad 100/min.). Bledá, chladná pokoţka je pokryta studeným lepkavým potem, zrychlený tep je měkký a špatně hmatný. Také dýchání je zrychlené. Nejdůleţitější v boji proti šoku je protišoková poloha, která spočívá v přesunu krve z dolních končetin k mozku jejich zvýšením, resp. zvýšením dolní poloviny těla a snaţíme se ošetřit příčinu vzniku šoku (např. krvácení) 5T Ticho neboli zabezpečení psychické pohody spočívá nejen v uklidnění postiţeného, ale i v účelné komunikaci. Je potřeba zabránit průniku nepříznivých zpráv, jakékoliv rozrušení či neklid podporují rozvoj šoku. Teplo neboli zabezpečení tepelného komfortu. Je potřeba zabránit ztrátám tepla. Vzhledem k poruše termoregulace je nutné chránit i před přehřátím. Tekutiny se přes úporný pocit ţízně nesmějí podávat ústy. Jednak se díky vyřazení zaţívacího traktu z oběhu nevstřebají, jednak jejich podání zvyšuje nebezpečí zvracení a tím vdechnutí zvratků. Pocit ţízně se tlumí svlaţováním obličeje, rtů a dutiny ústní. Tišení bolesti spočívá v šetrnosti všech úkonů ošetření a znehybnění za spolupráce postiţeného a v poloze, která mu nejvíce vyhovuje. Transport je většinou vynucený okolnostmi hrozí další nebezpečí, úkony první pomoci nelze provést na místě neštěstí, je nutné přiblíţení k odborné pomoci. Všechny změny polohy postiţeného je třeba provádět pozvolna, sledovat jeho reakci. 11
Protišoková poloha povrchu je nutno povaţovat za závaţné, projevující se šokem. Lze říci, ţe při zasaţení 50% plochy těla je 50%ní úmrtnost a je-li součet věku a popálené plochy větší neţ 80 umírá většina postiţených. Rozsah popálené plochy lze odhadnout devítkovou metodou: hlava a krk 9%, zadní či přední část plocha trupu 18%, horní končetina 9%, dolní končetina 18%, genitál 1%. U dětí je hlava a krk 18% a dolní končetiny jen 14%. Hloubka popálení se většinou hodnotí třemi stupni: 1.stupeň je zarudnutí a bolest, 2. stupeň je vytvoření puchýře. 3. stupeň je příškvar, odúmrť. Po zamezení působení tepelné energie se popálené plochy chladí studenou vodou dokud chlazení postiţenému přináší úlevu. Nesmí se chladit příliš velké plochy, zúţení cév by mohlo podpořit rozvoj šoku. Z rukou je potřeba odstranit prstýnky, z uší náušnice. Infekčním komplikacím se zamezí nejen tím, ţe se popálené plochy sterilně kryjí (vyjma obličeje a krku), ale i tím, ţe zachránce na ránu nesahá a neodstraňuje přiškvařený oděv. Tepelná poranění Působení extrémních teplot na organismus můţe vést k poškození celkovému i místnímu. V některých případech jsou následky plíţivé, v jiných prudké. Teplem Přehřátí jako celkové poškození lze rozdělit na úpal, který vzniká v prostředí, kde se nemůţe uplatnit přirozená termoregulace, lidé se sice potí, ale pot se neodpařuje horké vlhké provozy, sevřený útvar většího mnoţství lidí, jízda ve špatně větraných dopravních prostředcích. Přehřátí je podporováno nedostatečným přívodem tekutin a solí. Úţeh vzniká jako následek přímého působení slunečních paprsků na nechráněné části těla. K bolesti hlavy, malátnosti a nevolnosti se záhy přidává vzestup tělesné teploty aţ na 40 0 C s třasavkou a zimnicí. Povrchní dýchání je stejně jako tep zrychlené, v těţkých případech dochází k poruchám vědomí. V první pomoci je potřeba zajistit přísun chladného čerstvého vzduchu, stín, sníţení tělesné teploty se provádí podáváním chladných nápojů s vitaminem C, studenými obklady na čelo, zátylí, srdeční krajinu a končetiny, případně je moţná vlaţná sprcha či zábal. Pozor ale na podchlazení, je narušena termoregulace! Popáleniny jsou jedním z nejzávaţnějších poranění. Závaţnost popálenin je dána rozsahem, hloubkou, lokalizací a stavem organismu. Popáleniny přes 15% 12 Orientační plocha popáleniny v % 13
První pomoc při křečích spočívá v rychlém odstranění či obloţení předmětů o které by se postiţený mohl zranit. Po odeznění křečí je ho potřeba uloţit do stabilizované polohy, můţe dojít ke zvracení. V ţádném případě nevkládáme ţádné předměty do úst jako prevenci poškození dutiny ústní a jazyka. Otravy Jednou z častých příčin bezvědomí jsou otravy. Někdy jsou náhodné, vzniklé záměnou tekutin ve špatně značených obalech, někdy se jedná o sebevraţedný úmysl, někdy o úmyslné zneuţívání alkoholu či omamných látek. Při podezření na otravu se snaţíme zjistit látku a mnoţství pouţitého jedu. Není-li poţitá látka agresivní povahy, kyselina či zásada, vyvoláme u postiţeného při vědomí zvracení a podáváme vodu s ţivočišným uhlím. Celý postup můţeme zopakovat. U pouţití agresivních látek zvracení nevyvoláváme! U bezvědomého zabezpečíme dýchací cesty a uloţíme ho do stabilizované polohy. Při otravě z plynů postiţeného přesuneme ze zamořeného prostoru nebo místnost vyvětráme. Zajistíme odbornou pomoc a stále sledujeme ţivotní funkce. Poranění kloubů Podvrknutí kloubu je oddálení hlavice a jamky od sebe s následným návratem do původní správné polohy. Původně pronikavá bolest při úrazu rychle odezní, pohybem se opět obnovuje. Můţe dojít k nataţení nebo i natrţení kloubního pouzdra a kloubních vazů. Vymknutí kloubu je ztráta kontaktu kloubních ploch, součastně jsou poraněny okolní struktury. Mezi zkladní příznaky patří značná bolestivost, výrazná deformace a porucha aktivní hybnosti. Poraněné klouby je nutné znehybnit v nalezené poloze. Postiţený kloub chladíme a znehybníme. Doporučuje se vyhledat odbornou pomoc pro vyloučení poškození okolní tkáně, v některých případech je indikováno znehybnění sádrovou dlahou. Poranění páteře a míchy Patří mezi nejzávaţnější úrazy. Lze je rozdělit do dvou skupin, bez poškození nebo s poškozením míchy. Mohou mít trvalé následky ochrnutí části těla, nebo v případě poranění krční oblasti přímo ohroţují ţivot postiţeného. Postiţený bývá v ne zcela přirozené poloze, kterou se bojí kvůli bolestem měnit, udává poruchu citlivosti nebo pohyblivosti končetin. Nejčastější příčinou postiţení páteře a míchy jsou autonehody, další velkou skupinu tvoří skoky do vody a pády z výšky. Hlavní zásadou první pomoci je provádět všechny úkony s postiţeným tak, aby nemohlo dojít ke vzniku poranění míchy. Proto pokus o pohyb s končetinami a hlavou vykonává sám postiţený, nikoli zachránce. Jakékoli manipulace s postiţeným jsou krajně nebezpečné pro moţnost dalšího poškození míchy, proto pokud nehrozí další nebezpečí, necháváme postiţeného v poloze nálezu a veškeré manipulace necháváme na odbornou pomoc. Při nutnosti transportu jej provádíme v co největším počtu pomocníků a upřednostňujeme transport na tvrdé podloţce s fixací krční páteře. Stabilizovaná poloha Zlomenina holení Zlomenina paţní Zlomenina stehenní Ošetření zlomenin 10 15
Masáţ srdce Šátkový závěs ruky Obvaz lokte Bezvědomí Je projevem poruchy činnosti CNS a je při něm ohroţen ţivot postiţeného. Mezi nejčastější příčiny patří úrazy hlavy a mozku, akutní cévní mozkové příhody, otravy, infarkt myokardu, úraz elektrickým proudem, přehřátí organismu, tonutí, poruchy látkové přeměny (cukrovka). Závaţnost stavu je dána hloubkou bezvědomí. Pokud lze postiţeného byť na krátkou dobu vzbudit či pokud je schopen vykonat jednoduché příkazy a nebo reaguje na hlasité výzvy, jedná se o povrchní bezvědomí. Při hlubokém bezvědomí nereaguje postiţený ani na oslovení a mírné bolestivé podměty. Nebezpečí hrozí z poruchy dýchání ucpáním horních cest dýchacích. Proto po provedení revize dutiny ústní a případném vyčištění se posoudí stav dýchání a jeho přítomnost, dostatečnost, rytmus a hloubka. Pohledem se podle charakteru úrazu zjistí další přidruţená poranění, pohmatem se zjistí přítomné deformace povrchu těla. Přítomnost a kvalita oběhu se zjistí na krčních tepnách. Průchodnost dýchacích cest udrţujeme mírným záklonem či trojitým manévrem, pro transport je vyhrazena poloha stabilizovaná. Všichni postiţení při vědomí se ukládají na záda s podloţenou hlavou se zabezpečením tepelného komfortu. Nic se nesmí podávat ústy, trvalá kontrola stavu a kvality ţivotních funkcí je nutností. U bezvědomého provedeme ošetření akutních poranění a poloţíme do stabilizované polohy. Obvaz nosu Obvaz ruky Obvaz chodidla 8 17
Postiţeného, který je při vědomí, je nutné uklidnit, uloţit do polosedu s dobře podepřenými zády, při přetrvávající cyanóze provádět podpůrné dýchání. Protišoková opatření a rychlé přivolání RZP jsou podmínkou přeţití postiţeného. U bezvědomého při zachovalém dechu a oběhu ukládáme do stabilizované polohy na poraněné straně hrudníku. Rány do hrudníku pronikající aţ do pohrudniční dutiny způsobují navenek otevřený pneumotorax. Vnikající vzduch způsobuje splasknutí plíce na postiţené straně dochází při vlání mediastina ke zhoršení průtoku krve velkými cévami a útisku zdravé plíce. Důsledkem je porucha dýchání a selhání krevního oběhu. První pomoc spočívá v co nejrychlejším zamezení pronikání vzduchu do dutiny hrudní rukou a následním přiloţením poloprodyšného obvazu. Postiţeného pak uloţíme do polosedu stejně jak při tupém poranění. Při zlomenině ţeber se zpevňuje hrudní stěna staţením dolní části hrudníku a místa poranění buď elastickým obinadlem, nebo spojením dvou šátků při výdechu postiţeného, který má své ruce spojeny za hlavou. Při pouţití spojení šátků se jako první utahuje šátek dolní. III. IV. Ostatní, místní popáleniny, poranění páteře. Ti, kteří při oţivování neprojevují známky ţivota a ti, kde závaţnost a rozsah poranění nedává naději na přeţití 5. Zajistit co nejdříve nahlášení neštěstí dispečinku RZP (ale nikoliv na úkor provádění neodkladné první pomoci nebo bez znalosti údajů, jako je čas vzniku, místo a charakter nehody, počet a váţnost zraněných,) 6. Stanovit shromaţdiště postiţených s ohledem na odsunové cesty a moţnost zabezpečení postiţených proti vlivům počasí. Organizací na tomto shromaţdišti bává zpravidla pověřen nejzkušenější zachránce. 7. Vyuţít při pomocných pracích ty postiţené, kteří zůstali nezraněni. Mimo evidenci postiţených mohou sepisovat údaje pro RZP, případně policii, dokumentovat svědky atp. 8. Po příjezdu RZP podat stručné hlášení o situaci s upozorněním na postiţené s chorobami jater, ledvin, slinivky atd. Vybrané onemocnění Cukrovka (diabetes) Pneumotorax Ošetření pneumotoraxu Heimlichův manévr Zástava krevního oběhu Můţe mít v podstatě dvojí příčinu. První je postiţení srdce, druhou je zástava dýchání. Mozkové buňky bez přívodu kyslíku přeţívají bez následků 3-5 minut. Proto je potřeba co nejdříve začít oţivování. Větší naději na úspěšné a plné zotavení mají i po delší době malé děti, podchlazení a stavy po otravách některými léky. Asi do 15 sekund po zástavě krevního oběhu dochází k bezvědomí, nejdéle do 90 sekund ustanou i nepravidelné lapavé dechy. Protoţe kůţe a sliznice nedostávají 6 Hyperglykemické koma často bývá prvním příznakem onemocnění. Vyvolávajícím momentem, mimo hrubé chyby ve výţivě, často bývá horečnaté onemocnění. Do komatu s vysokou glykémií se pomalu klouţe. Zvětšování ţízně, slábnutí, malátnost, spavost, nauzea aţ zvracení ukazují na nástup komatu. Ze zrychleného dechu postiţeného je cítit aceton, jehoţ zápach můţe vyvolat záměnu s opilostí či zneuţitím inhalačních narkotik. Pokud je postiţený při vědomí a nezvrací, podávají se mu neslazené nápoje v hojném mnoţství. Hypoglykemické koma vzniká u osob píchající si inzulín po těţké námaze nebo při předávkování. Prvním příznakem je neklid, třes po celém těle, pocení, zhoršení zraku, euforie a vrávorání můţe budit dojem alkoholového opojení. Bezvědomí nastupuje rychle. U dětí, hlavně ve spánku, mohou krátká komata vést aţ k poruše duševních schopností. Pokud jsou postiţení při vědomí je vhodné podat rychlý zdroj glukózy cukr, který diabetici sebou nosí. 19
samovolné uvolnění tampónu. Při prudších krváceních se vyuţívá stlačení lícního či krčního tlakového bodu. Krvácení z pohlavních orgánů bývá gynekologické povahy. Přiloţení silné odsávací vrstvy na krvácející ústí a překříţení dolních končetin ve stehnech by mělo předcházet přivolání RZP. Ihned postiţeného posadíme do polosedu či sedu, uvolníme těsný oděv a voláme RZP. Pokud se postiţený léčí patologickým zúţením srdečních cév, mívá většinou léky působící na jejich rozšíření. Většinou to bývá Nitroglycerin, který se nechává rozpustit pod jazykem a mívá velmi rychlý nástup nebo inhalační sprej. Infekční onemocnění Infekční onemocnění jsou všechna onemocnění, která jsou schopna volného šíření, jsou přenosné z člověka na člověka a mají tendenci k hromadnému šíření. Některá prudce nakaţlivá s váţnými následky jsou uvedená v seznamu nemocí s povinnou hospitalizací na infekčním oddělení (např. virové záněty jater, botulismus, cholera, malárie, malomocenství, meningitidy a encefalitidy, mor, syfilis, tetanus, tuberkulóza, vzteklina, záškrt). Přenos můţe nastat kapénkami, kontaktem, jídlem a tekutinami. Důleţité je si uvědomit, ţe kaţdé onemocnění má svou inkubační dobu po kterou nejsou patrny ţádné příznaky tohoto onemocnění. Proto na všech hromadných zotavovacích akcích musí kaţdý písemně potvrdit, ţe si není vědom kontaktu s infekčním onemocněním a jsou dány speciální poţadavky na stravování hygienu, potraviny a jejich skladování. Tlakový obvaz Ţloutenka Vysoce infekční onemocnění přenášené dle typu kapénkami nebo krví. Jde o onemocnění jater, které se projevuje typickým ţlutým zbarvením sliznic a kůţe. Je povinná hospitalizace na infekčním oddělení a následná dlouhodobá rekonvalescence s dietním reţimem. HIV (AIDS) Onemocnění nejčastěji přenášené nechráněným pohlavním stykem či při uţívání omamných látek ţilním vstupem pouţitou injekční jehlou. Přenos je moţný pouze krevní cestou a projevuje se poruchou imunity. Toto onemocnění je v součastné době neléčitelné, daří se jen zpomalit průběh onemocnění. Klíšťová encefalitida a Lymská borelióza Tlakové body 4 Hlavním přenašečem jsou klíšťata. V Evropě se nejčastěji vyskytuje druh Ixodes ricinus. Přenašeči mohou být méně často rovněţ komáři, ovádi, blechy a mouchy. 21
Krvácení Vnější krvácení Krvácení je stav, při kterém uniká krev z cévy důsledku porušení cévní stěny. Pokud krevní ztráta převyšuje mnoţství, které lze vyrovnat zrychlením tepu a zúţením cév na periférii, objeví se příznaky šoku. Ţilní krev z rány vytéká má tmavou barvu, tepenná vytéká či stříká v rytmu srdečních stahů a má světlou barvu. Je třeba zdůraznit odlišnost rychlosti stavění prudkého krvácení v oblasti krku, paţe a stehna a dodrţení sterility při stavění drobného krvácení na periférii. Nejrychlejší a skoro vţdy pouţitelný způsob stavění prudkého zevního krvácení je vloţení prstů do rány. Při poranění krční a podklíčkové tepny je to zároveň způsob jediný. Zachránce můţe téţ vyuţít tlakových bodů míst, kde lze cévu uzavřít stlačením proti kosti. Při krvácení z vlasaté části hlavy a na horní třetině čela se stlačuje spánkový tlakový bod, leţící před ústím zvukovodu. Při krvácení na obličeji se stlačuje lícní tepna oproti dolní čelisti. Při tepenném krvácení z úst a horní části krku se stlačí jedna krční tepna v prohlubni mezi kývačem hrtanem proti šestému obratli, postiţený musí leţet. Při poškození paţní tepny se stlačuje tepna podklíčková proti prvnímu ţebru za horní hranou klíční kosti, postiţený musí leţet s hlavou pootočenou ke krvácející straně a přizvednutému rameni. Při tepenném krvácení z horní končetiny se přitiskne paţní tepna v prohlubni mezi dvoj a trojhlavým svalem, vţdy přes sval trojhlavý. Při silném neustávajícím gynekologickém krvácení a při nemoţnosti jiným způsobem zastavit prudké krvácení z dolní poloviny těla se uzavírá břišní aorta stisknutím proti páteři. Stlačení se provádí krouţivými pohyby pěsti zachránce v oblasti pupeční jizvy postiţeného. Při prudkém krvácení na dolní končetině lze tlakem palce na palec stlačit stehenní tepnu v třísle proti kosti pánevní. Podkolenní tepnu lze stlačit v podkolenní jamce při součastném maximálním ohnutí kolenního kloubu. K definitivnímu ošetření se nejlépe hodí tlakový obvaz. První vrstva tlakového obvazu přicházející na ránu má být sterilní. Další vrstva tlaková má uzavřít pouze poraněnou cévu, nikoli i její okolí. Musí být proto dostatečně úzká, měkká a nasákavá, aby případně prosakující krev varovala, ţe krvácení pokračuje. Na připevnění těchto dvou vrstev se nejčastěji pouţije obinadlo nebo šátek. Při pokračujícím krvácení se mohou přiloţit další dvě vrstvy. Ze standardních materiálů je nejvhodnější hotový obvaz č.3, jehoţ dva polštářky zaručují sterilitu i měkkost a nasákavost tlakové vrstvy. Pokud dojde k prosáknutí krve i přes třetí vrstvu, a nebo došlo k úrazové amputaci, v ráně je cizí těleso či rána je rozsáhlá, je indikováno pouţití škrtidla. Před přiloţením zaškrcovadla je nutné umoţnit ţilní odtok zvednutím poraněné partie nad úroveň srdce krev v zaškrcené partii chybí v krevním oběhu. Škrtidlo se přikládá co nejblíţe k ráně, od rány směrem k srdci, ale ne těsně pod koleno nebo těsně nad 2