Mobilní telefonie a její možnosti využití v oblasti IZS ČR

Bankovní institut vysoká škola Praha Katedra informačních technologií a elektronického obchodování Mobilní telefonie a její možnosti využití v oblasti IZS ČR Diplomová práce Autor: Bc. Radek Jančík Informační technologie a management Vedoucí práce: PhDr. Ing. Antonín Pavlíček, Ph.D. Praha duben, 2010

Prohlášení Prohlašuji, že jsem diplomovou práci zpracoval samostatně a s použitím uvedené literatury. V Praze dne 26. 4. 2010 Radek Jančík 2

Poděkování Rád bych poděkoval mému vedoucímu práce, panu PhDr. Ing. Antonínu Pavlíčkovi, Ph.D., za odborné vedení a konzultace při tvorbě této práce. 3

Anotace Tato diplomová práce se zabývá mobilní telefonií a jejími možnostmi využití v Integrovaném záchranném systému ČR. V úvodních kapitolách seznamuje čtenáře s oblastí mobilní telefonie, Integrovaným záchranným systémem ČR a komunikačními prostředky zde provozovanými. V dalších kapitolách je provedeno hodnocení dosavadního využití mobilní telefonie u složek IZS a prezentován výzkum autora z hlediska míry používání jednotlivých komunikačních prostředků na jednotlivých úrovních spolupráce. Dále se diplomová práce zabývá porovnávám parametrů mobilní telefonie s radiokomunikačním systémem PEGAS. V závěrečné části jsou navrženy konkrétní cesty a opatření, které do budoucna přispějí k využití potenciálu mobilní telefonie v oblasti IZS. Annotation This thesis deal with mobile telephony and its possibilities for use within Integrated Rescue System of the Czech Republic. The thesis introduces the sphere of mobile telephony, Integrated Rescue System of the Czech Republic and operating communication s devices. In the next part of the thesis the present use of mobile telephony within Integrated Rescue System is evaluated and the author presents his research concerning the application of communication s device related to the particular levels of coordination. The author compares parameters of mobile telephony with radiocommunication system PEGAS. In the final part of the thesis the author proposes concrete ways of solution and restriction that will contribute to the potential use of mobile telephony within Integrated Rescue System. 4

Obsah: 1 Vývoj mobilní telefonie a její současnost... 9 1.1 Historie mobilní telefonie... 9 1.2 Architektura mobilních sítí... 11 1.3 Služby poskytované prostřednictvím mobilní telefonie... 13 2 Integrovaný záchranný systém ČR a jím využívané komunikační prostředky... 17 2.1 Organizace a složky IZS... 17 2.1.1 Příčiny vzniku IZS v ČR a jeho organizace... 17 2.1.2 Legislativní ukotvení IZS a základní pojmy... 19 2.1.3 Základní a ostatní složky IZS a jejich působnost... 21 2.2 Zabezpečení komunikace složek IZS... 23 2.2.1 Radiokomunikační systémy analogové... 23 2.2.2 Radiokomunikační systémy digitální... 26 2.2.3 Mobilní telefonie... 32 2.2.4 Jednotný systém varování a vyrozumění obyvatelstva... 36 3 Zhodnocení současného využití mobilní telefonie u IZS ČR... 40 3.1 Služby specifické pro IZS realizované na základě usnesení vlády ČR... 40 3.1.1 Prioritizace volání... 40 3.1.2 IZS kombi SIM karty... 45 3.1.3 Číslovací plán krizových čísel... 48 3.1.4 Koncová zařízení nasazená v oblasti IZS... 50 3.2 Ostatní služby mobilní telefonie aplikované v IZS... 53 3.2.1 Systémy svolání na bázi SMS zpráv... 53 3.2.2 Systémy svolání na bázi hlasových služeb... 54 4 Porovnání mobilní telefonie s ostatními komunikačními prostředky IZS.. 57 4.1 Poměr využití jednotlivých komunikačních prostředků... 57 4.1.1 Komunikace KOPIS s jednotkami HZS kraje (JPO I)... 58 4.1.2 Komunikace HZS kraje s JPO II, III, IV, V... 59 4.1.3 Komunikace HZS kraje s PČR, AČR a ZZS... 60 4.1.4 Komunikace HZS kraje s orgány samosprávy (kraj, obec, město)... 61 4.2 Porovnání mobilní telefonie a digitálního systému PEGAS... 62 4.2.1 Hlasové služby... 63 5

4.2.2 Datové služby... 66 4.2.3 Úrovně pokrytí rádiovým signálem... 69 4.2.4 Koncová zařízení... 72 4.2.5 Náročnost provozu a obsluhy... 74 5 Návrhy budoucího řešení mobilní telefonie u IZS ČR... 77 5.1 Alternativy mobilní telefonie k systému varování obyvatel... 77 5.2 Prioritizace volání... 80 5.3 Vnitrostátní roaming... 82 5.4 Nové způsoby informování složek IZS o poruchách GSM sítí... 83 5.5 Uživatelská a informační podpora... 85 5.6 Ekonomika provozu mobilní telefonie... 86 5.7 Návrh legislativních úprav... 88 Výsledky... 91 Závěr a doporučení... 97 Seznam použité literatury... 102 Seznam použitých zkratek... 109 6

Úvod Lidská společnost se od nepaměti setkává s pohromami a živelnými katastrofami, které mají často fatální důsledky. Postupným vývojem se společnost dopracovala k vytvoření systémů a postupů, jejichž úkolem je předcházet takovýmto událostem anebo čelit jejich neodvratnému příchodu. Česká republika byla postižena v posledních dvaceti letech nejednou událostí, jejíž dopady stály značné materiální hodnoty, ale i lidské životy. Proto bylo zcela logickým vyústěním vytvoření Integrovaného záchranného systému ČR. Význam a obsah pojmu Integrovaný záchranný systém, stejně tak jeho působnost a způsob fungování, popíšu v jedné z úvodních kapitol. Základním předpokladem pro úspěšné fungování jakéhokoliv systému, který se snaží chránit životy, zdraví a majetek obyvatel, je schopnost komunikovat uvnitř tohoto systému, ale také komunikovat s vnějším okolím. V této oblasti dochází s rozvojem rádiové komunikace ke značnému zlepšení a zvýšení možnosti rychle reagovat na vzniklé události. V diplomové práci proto nejprve popíši stávající komunikační prostředky využívané v rámci IZS, mezi něž patří analogové a digitální radiokomunikační systémy, systémy pro varování a vyrozumění obyvatel. Dále se v této práci chci zaměřit na snad nejperspektivnější a nejrychleji se rozvíjející komunikační prostředek a to mobilní telefonii. Proto se budu zabývat zhodnocením dosavadního využití mobilní telefonie v oblasti IZS z hlediska využití standardních služeb běžně nabízených mobilními operátory, ale i speciálních služeb, které mobilní sítě dnes umožňují a lze je využít složkami IZS. Na zhodnocení toho, co bylo až dosud, navážu kapitolou, kde chci porovnat kapacity a možnosti mobilní telefonie s ostatními komunikačními prostředky, zejména však s digitálním radiokomunikačním systémem PEGAS. Hned v úvodu této kapitoly představím výsledky vlastního výzkumu provedeného u Hasičského záchranného sboru ČR, který je garantem celého IZS. Dále pak provedu porovnání mobilní telefonie a systému PEGAS v dílčích parametrech a oblastech komunikace, jenž jsou nejčastěji uplatňovány v IZS. V závěrečné kapitole této diplomové práce se budu zabývat návrhy, jak zlepšit současné využití mobilní telefonie v IZS do budoucna jak z pohledu 7

technických možností systému, organizačních opatření, legislativních úprav, tak i ekonomiky provozu mobilní telefonie. Vybral jsem si záměrně téma diplomové práce, které není úplně tradiční a to proto, abych svým dílem přispěl ke zlepšení situace v oblasti bezpečnosti obyvatel ČR. Je to téma, které se týká nás všech. Pokud bych měl shrnout předchozí odstavce do několika vět, pak cílem mé práce je zhodnocení stávajícího využití mobilní telefonie u Integrovaného záchranného systému ČR, porovnání s ostatními komunikačními systémy a návrh nových řešení v této oblasti. 8

1 Vývoj mobilní telefonie a její současnost Historie mobilních sítí sahá v podstatě až do padesátých let minulého století, kdy společnost Ericsson uvedla na trh prví plně automatický mobilní systém, který pracoval v pásmu 160 MHz. Vzhledem k vysoké váze byly samotné telefony instalovány ve vozidlech a využívány v letech 1956 až 1967. V sedmdesátých letech minulého století došlo k výrazné změně při pohledu na budování mobilních sítí díky vynálezu buňkového radiotelefonního systému v laboratoři BELLAB v USA. Předmětem této úvodní kapitoly je seznámení se základními informacemi v oblasti mobilní telefonie [Wikipedie, 2004]. 1.1 Historie mobilní telefonie Počátky mobilní komunikace založené na buňkovém systému sahají již do období osmdesátých let dvacátého století. V této době se začaly budovat systémy, které můžeme zařadit do první generace mobilních sítí. Nejznámějším zástupcem je standard NMT 1, jenž byl úspěšně implementován ve skandinávských zemích (Finsko, Švédsko, Norsko, Dánsko). Oproti současným systémům se však jednalo o řešení na bázi analogových rádiových přenosů a nikoli digitálních, což sebou neslo určitá omezení. Mezi tato omezení se řadí nízká odolnost proti rušení, potřeba výkonných vysílačů (především na straně uživatele to znamená těžké akumulátory u mobilních telefonů) a v neposlední řadě i možnost nežádoucího odposlechu, který je ve srovnání s novějšími digitálními systémy nepoměrně snazší [Koucký, 2004]. Ačkoli u prvních generací mobilních sítí již byla implementována funkcionalita handover 2, nastával problém jinde, a to nemožností využívat službu mezinárodní roaming vzhledem k neslučitelnosti jednotlivých národních sítí. Tímto nedostatkem již netrpěl systém NMT, který využíval frekvenci 450MHz a později i frekvenci 900MHz [Pikhart, 2004]. Jako první mobilní telefon byl představen v roce 1983 typ Motorola DynaTAC 8000X, jehož parametry jsou z dnešního pohledu impozantní - váha 800g, výška 330mm, výdrž baterie 30min [Kubík, 2006]. V České republice byla síť NMT spuštěna v roce 1991 komerčním operátorem spol. Eurotel a využívána jako veřejná telekomunikační síť zejména, 1 NMT (Nordic Mobile Telephone) standard pro mobilní systémy 1. generace 2 Handover automatický přechod registrovaného mobilního telefonu mezi buňkami 9

a téměř výhradně, pro hlasové služby. Jako první se pochopitelně objevily mobilní telefony instalované ve vozidlech a následně i ruční mobilní telefony. První generace mobilních telefonů vykazovala nedostatky, které již standard NMT nemohl uspokojivě řešit. Proto přistoupily evropské telekomunikační orgány v roce 1982 k rozhodnutí vybudovat v Evropě jednotný radiotelefonní systém, jehož parametry by eliminovaly nedostatky předchozí generace analogových systémů. Bylo rozhodnuto, že nová síť bude plně digitální a bude označována jako GSM (Global Systém for Mobile communication), čili globální systém pro mobilní komunikace. V roce 1989 převzal odpovědnost za vývoj GSM Evropský telekomunikační institut, přičemž standard byl vydán v roce 1991. K samotnému spuštění prvních sítí v Evropě došlo v roce 1992 a zároveň byla v tomto roce podepsána první roamingová smlouva. Systém GSM pracoval na frekvenci 900MHz. Ve Velké Británii na počátku devadesátých let probíhal vývoj standardu GSM, který používal frekvenci 1800 MHz a ve Spojených státech amerických byl zaveden standard GSM na frekvenci 1900 MHz. V České republice se sytém druhé generace, jak je GSM nazýván, objevil v červenci 1996. Výhody systému GSM vyplývají především z jeho digitálního zpracování signálu. Vysílače zde oproti analogovým systémům vystačí s výrazně nižšími vysílacími výkony a tudíž mají mobilní telefony a jejich akumulátory menší rozměry a nižší hmotnost. Z hlediska využívaných služeb je GSM připraven ne jen na přenos hlasových hovorů, ale i datových přenosů s nízkou přenosovou rychlostí. Z hlediska ochrany přenášených informací je GSM na výrazně vyšší úrovni oproti analogovým systémům a to především prostřednictvím šifrování signálu, SIM kartet a procesem ověření totožnosti účastníka [Koucký, 2004]. Dosavadní dvě generace mobilních systémů vznikaly především pro potřebu realizace přenosu hlasových služeb. Zásadní nevýhodou tedy byla jednoznačná orientace na hlas a nikoli na stále žádanější přenosy dat a to prostřednictvím vyšších přenosových rychlostí. Proto byly systémy třetích generací již od počátku dimenzovány s ohledem na stále rostoucí potřebu rychlých datových přenosů. Vývoj systému třetí generace započal již v roce 1988 díky mezinárodní telekomunikační unii ITU (International Telecommunication Union). Postupem času byl vydefinován standard 10

IMT 2000 3, což je v podstatě suma požadavků a doporučení pro budoucí mobilní radiokomunikační systémy. IMT 2000 má dvě základní větve, které mají svá specifika. Jedná se o systémy širokopásmového CDMA 4 označované W-CDMA (Wideband- CDMA) jejíž nejznámější podskupinou je UMTS 5 a systémy CDMA 2000 [Snášel, 2005]. První síť UMTS je v České republice k dispozici od roku 2006 prostřednictvím mobilního operátora Telefónica O2 a v nedávné době zahájil provoz této technologie i druhý mobilní operátor T-Mobile. Z hlediska pokrytí signálem UMTS se jedná především o velká města, nicméně snahou mobilních operátorů je dosáhnout v horizontu dvou let alespoň pokrytí 70% populace [ČT24, 2010]. 1.2 Architektura mobilních sítí V úvodní kapitole jsem krátce zmínil termín buňkový systém. Tento pojem si zaslouží podrobnější výklad, který společně s dalšími informacemi a pojmy osvětlím v této kapitole. Buňkový systém v podstatě představuje rozdělení geografického teritoria, na kterém příslušný operátor poskytuje své služby, na vhodné části označované jako buňky. Tyto buňky jsou uspořádány tak, že pokud jsou v jedné buňce použity určité frekvence, nesmí žádná ze sousedních buněk shodné frekvence používat. V praxi si tento model můžeme představit jako skupinu šestihranů (buněk) poskládaných do tvaru jenž připomíná plástve medu s různým barevným označením charakterizujícím různé frekvence. Důvodem tohoto uspořádání je omezený rozsah frekvencí, které získávají mobilní operátoři v rámci svých licencí od státního orgánu pověřeného správou frekvenčního spektra a tedy nutnost jejich vícenásobného použití na daném území s tím, že se jednotlivé hovory uskutečňované na stejné frekvenci nesmějí ovlivňovat [Celkom, 2009]. Samotnou architekturu mobilní sítě GSM, znázorněnou na obrázku č. 1, tvoří jednotlivé mobilní stanice (mobilní telefony) doplněné SIM kartou (zajišťující identifikaci v síti) a síť složená ze tří následujících základních subsystémů, jenž jsou vzájemně propojeny: 3 IMT 2000 (International Mobile Telecommunication for the Year 2000) 4 CDMA (Code Division Multiple Access) 5 UMTS (Universal Mobile Telecommunication System) 11

Subsystém základnových stanic (BSS) je tvořen základnovými stanicemi BTS (Base Transciver Station) a z řadiče základnových stanic BSC (Base Station Controller). Zatímco BTS zabezpečuje rádiové spojení s mobilními stanicemi, modulaci a demodulaci signálu, kódování a opravu chyb, BSC v podstatě řídí několik BTS a zajišťuje funkce spojené s mobilitou účastníka, jako například handover, řízení výkonu stanic a rozložení účastníků na jednotlivých rádiových kanálech. Síťový a spojovací subsystém (NSS) je tvořen zejména mobilní ústřednou MSC (Mobile Switching Center), domovským registrem HLR (Home Location Register) čili centrální databází účastníků operátora a administrativním centrem ADC (Administrative centre), jenž zajšťuje úkony související s tarifikací účastníků, aktivacemi, platbami účtů a dalšími činnostmi. Soustava základnových stanic je připojena prostřednictvím své řídící jednotky BSC na mobilní ústřednu, která je v podstatě obdobou klasické telefonní ústředny u fixní sítě a slouží pro směrování hovorů k příjemcům. Oproti fixním sítím je u mobilních sítí účastník neustále v pohybu a proto musí být vedena databáze HLR, tedy toho, kdo se kde momentálně nachází. Obdobně musí být vedena evidence uživatelů a to jak vlastních, tak i návštěvníků (roaming). K tomu slouží další registry EIR (Equipment Identity Register) databáze všech mobilních stanic, AuC (Authentification Center) autentifikační centrum, které s využitím klíče ověřuje účastníka proti jeho klíči v SIM kartě a VLR (Visitor Location Register) je databáze mobilních návštěvníků a zahrnuje i roamingové účastníky. Subsystém řízení a údržby (OMS) centrální počítačový systém, který je schopen komunikovat s většinou prvků sítě GSM a umožňuje jejich centrální správu a dohled. Tvoří jej OMC (Operation and Maintance Center) a NMC (Network Management Center). OMC je provozní a servisní centrum, kde se provádí řízení, údržba a monitorování subsystémů BSS a NSS. NMC provádí dlouhodobější řízení a plánování sítě, přičemž výkon těchto rozhodnutí realizuje OMC [Burda, 2006]. 12

Obrázek č. 1: Architektura mobilní sítě GSM Zdroj: Celkom. 2009. Zesilovače GSM signálu mobilních telefonů 1.3 Služby poskytované prostřednictvím mobilní telefonie Mobilní telefonie byla od počátku své existence budována primárně za účelem poskytování hlasových služeb. S nástupem především druhé generace mobilních sítí se však škála poskytovaných služeb začala postupně rozšiřovat. Kromě hlasových služeb začali mobilní operátoři nabízet i datové služby a velmi populární textové služby. Pro přehlednost si poskytované služby rozdělíme do třech základních kategorií a to Telematické služby, Datové služby a Doplňkové služby. Telematické služby si pro větší přehlednost rozdělíme na hlasové a nehlasové. Hlasové služby byly a jsou tou hlavní službou poskytující uživatelům schopnost hlasové komunikace mezi dvěma body (point to point) nebo pro skupinová volání (point to multipoint) a jsou v podstatě alternativou standardní fixní telefonie. Samotné volání může mít přiřazenu prioritu volání, což není v běžném provozu patrné, ale projevuje se například při tísňovém volání účastníka na centrum tísňového volání 112. K nehlasovým telematickým službám řadíme zejména textové služby. První komerční SMS (Short Message Service) zpráva byla odeslána již v roce 1992. Velikost SMS 13

zpráv je specifikována ve standardu GSM a je omezena na 1120 bitů, což představuje omezení na 160 znaků sady ASCII. Přenos SMS zpráv zajišťují v síti GSM servisní kanály, přičemž doručení SMS zpráv je zajištěno prostřednictvím SMS serverů [Zandl, 2001]. Tato služba, přestože byla nabízena od počátku budování GSM sítí, si nezískala zprvu takovou popularitu, jaké se těší dnes. V současnosti je tento druh komunikace využíván v mnoha oblastech života, např. osobní komunikací počínaje a zabezpečením přístupu do internetového bankovnictví konče. SMS zprávy se však stále častěji využívají i v oblasti informování obyvatelstva před blížícím se nebezpečím a mohou být jednou z forem komunikace pro osoby sluchově postižené. Určitým nástupcem SMS zpráv jsou EMS (Enhanced Messaging Service) zprávy. Jedná se v podstatě o obdobu klasické SMS zprávy s tím, že lze přenášet ne jen klasický text, ale i obrázky, animace, ikony a zvuky. Než se tento druh komunikace stačil plně etablovat u uživatelů, byl nahrazen novějším druhem zpráv a to MMS (Multimedia Message Service). Možnosti MMS jsou opět o něco širší a umožňují zasílat text, obrázky, zvuky videoklipy obdobně jako při využití e-mailu. Tyto zprávy jsou přenášeny prostřednictvím datové technologie GPRS v síti GSM případně v sítích CDMA nebo UMTS. Zprávy MMS lze zasílat jak z telefonu na telefon, tak i do e-mailové schránky. Navíc lze zprávu nechat doručit přímo nebo formou upozornění, na základě kterého si uživatel MMS zprávu vyzvedne [Kokešová, 2006]. Přes nesporné výhody stále nedosahují MMS takového úspěchu jako klasické SMS a jejich rozšíření je velmi pozvolné. Jedním z důvodů může být výrazně vyšší cena. Datové služby poskytované mobilními operátory prošly za posledních 10 let rapidním vývojem a jsou základem pro implementaci celé řady nových aplikací a služeb. Jejich realizace je možná díky značnému potenciálu digitálního přenosu, kterým předchozí analogové sítě nedisponovaly. V GSM sítích jsou užity dva principy přenosu dat a to přepojováním okruhů a přepojování paketů. Hlavními představiteli, které využívají princip přepojování okruhů, jsou technologie CSD a HSCSD. Samotné přepojování okruhů znamená, že mezi odesílatelem a příjemcem je vytvořen vyhrazený kanál po celou dobu přenosu. Toto řešení není z hlediska hospodaření s přenosovými kapacitami příliš vhodné, protože kanál je udržován i v době, kdy data nejsou přenášena. 14

CSD (Circuit Switched Data) je nejstarší implementovaný způsob přenosu dat v mobilních sítích. Přenosová rychlost této technologie dosahuje 9,6 kbps případně 14,4 kbps v případě kvalitního signálu. HSCSD (High Speed Circuit Switched Data) navazuje na technologii CSD. Liší se schopností využívat pro datový přenos více slotů najednou a dosahuje tak přenosové rychlosti až 115,2 kbps [Velický, 2002]. Technologie založené na přepojování okruhů nebyly nikdy masově využívány a výše zmíněná kapacitní omezení to ani neumožňovala. Daly tak vzniknout paketovým přenosům, jenž byly doposud doménou pevných sítí. Tento princip přenosu dat je výrazně hospodárnější než přepojování okruhů, protože data jsou zasílána prostřednictvím jednotlivých paketů (můžeme si je představit jako balíčky), které využívají síť pouze v okamžiku přenosu dat a nikoli po celou dobu spojení. Mezi hlavní představitele paketových přenosů patří GPRS a EGPRS. GPRS (General Packet Radio Service) technologie vyžaduje na rozdíl od CSD provedení HW úprav ve stávající mobilní síti. Přenosová rychlost, které lze v ideálních podmínkách dosáhnout, činí u GPRS 171,2 kbps [Velický, 2002]. EGPRS (Enhanced General Packet Radio Service) navazuje na GPRS, avšak přináší vyšší přenosovou rychlost, které dosahuje s pomocí dokonalejšího způsobu modulace v rámci rádiových přenosů. Maximální přenosová rychlost, které lze dosáhnout, činí 473,6 kbps [Peterka, 2007]. Jako samostatnou kapitolu v oblasti datových přenosů je třeba uvést technologie implementované v rámci sítí třetí generace. Po několika nezdařených pokusech o vytvoření mezinárodního standardu převzala otěže globální iniciativa 3GPP (3G Partnership Project) a výsledkem její práce byl nový systém UMTS (Universal Mobile Telecommunication System). Jedná se o systém, který je na rozdíl od předchozích generací primárně budován pro vysokorychlostní a vysokokapacitní přenosy dat. Dokladem toho byly předpokládané přenosové rychlosti, které měly dosahovat 2Mbps u stacionárních mobilních stanic a 384 kbps u pohybujících se mobilních stanic. Ve skutečnosti se však dosahovalo rychlosti 384 kbps u stacionárních mobilních stanic, 15

což byla hodnota zcela neodpovídající původně slibovaným možnostem. Vyšších rychlostí se v sítích třetí generace začíná dosahovat až díky vylepšením prostřednictvím technologií HSDPA (High Speed Downlink Packet Access) a HSUPA (High Speed Uplink Packet Access), které se vzájemně doplňují a spolu tvoří technologii označovanou HSPA (High Speed Packet Access). V České republice implementovala technologii HSDPA spol. Eurotel v roce 2006, díky čemuž dosahovali uživatelé downlink rychlosti 1 Mbps. Pozadu nezůstal ani tehdy druhý největší mobilní operátor, spol. T-Mobile. Ten spustil svou mobilní síť třetí generace již v roce 2005 a to ve variantě UMTS TDD (Time Division Duplexing) 6. Vzhledem k použité technologii je dosaženo přenosové rychlosti 2,2Mbps u downlinku a 1,1Mbps u uzlinku [Peterka, 2007]. Doplňkové služby v podstatě rozšiřují škálu poskytovaných služeb o další segment, který je velmi různorodý. Patří sem kupříkladu služby typu přesměrování hovorů, omezení identifikace účastníka, blokování hovorů, informace o zmeškaných hovorech, volání do zahraničí (roaming), služby související s provozem a fakturací účastníka, jako podrobný elektronický účet a mnoho dalších [Kokešová, 2006]. 6 UMTS TDD (Time Division Duplexing) downlink a uplink využívá jednu sadu frekvencí, kde se oba směry střídají v čase. UMTS FDD (Frequency Division Duplexing) pro downlink a uplink je využívána různá sada frkvencí. 16

2 Integrovaný záchranný systém ČR a jím využívané komunikační prostředky Předmětem druhé kapitoly je základní charakteristika Integrovaného záchranného systému v ČR a popis komunikačních prostředků, které jsou v rámci tohoto systému používány. Tato část diplomové práce je důležitá pro seznámení s dosavadní praxí v oblasti organizace IZS a je nezbytná pro další zkoumání potřeb složek IZS souvisejících se zabezpečením jejich komunikací. 2.1 Organizace a složky IZS IZS je pojem, který často slýcháme ve sdělovacích prostředcích, avšak jen málo z nás má konkrétní představu o tom, co se za tímto pojmem ve skutečnosti skrývá. Samotný název by mohl chybně vybízet k tomu hledat v tomto pojmu nějakou nově vzniklou instituci, která zastřešuje oblast bezpečnosti obyvatel České republiky. Ve skutečnosti je tomu jinak. IZS je v podstatě logickým vyvrcholením snahy lidské společnosti, která trvá od nepaměti, o ochranu života, zdraví a majetku před nebezpečím přicházejícím z různých příčin. IZS tedy navazuje na ústavu ČR, kde je definováno právo člověka na život, ochranu zdraví, majetku a přijatelné životní prostředí. 2.1.1 Příčiny vzniku IZS v ČR a jeho organizace Vznik IZS byl formálně dán zákonem č. 239/2000 Sb., o integrovaném záchranném systému, avšak již v roce 1993 byly položeny jeho první základy díky usnesení vlády č. 246/1993. Nicméně potřeba spolupráce jednotlivých součástí IZS se ukazuje od samotného vzniku těchto součástí a projevuje se vždy při řešení rozsáhlejších mimořádných událostí [Adamec aj. 2003] Jedním z hlavních impulsů pro vznik IZS tak byly rozsáhlé povodně na území ČR v roce 1997, při kterých došlo ke značným materiálním škodám a ztrátám na lidských životech. IZS můžeme jednoduše charakterizovat jako systém spolupráce a koordinace složek, orgánů státní správy a samosprávy, fyzických a právnických osob, při společném provádění záchranných 17

a likvidačních prací. Důležité je především to, aby žádný subjekt, který může pomoci, nebyl opomenut a naopak, aby si jednotlivé subjekty vzájemně nepřekážely. Samotná koordinace a řízení záchranných a likvidačních prací při mimořádných událostech probíhá na třech základních úrovních: Taktická je situována do místa zásahu kde došlo k mimořádné události. Stěžejní úlohu zde hraje velitel zásahu, kterým je zpravidla velitel jednotky požární ochrany nebo příslušný funkcionář HZS ČR. Úkolem velitele zásahu je řízení a provádění záchranných a likvidačních prací a koordinace složek IZS. Mezi pravomoci velitele zásahu patří například možnost zakázat nebo omezit vstup osob na místo zásahu, nařídit evakuaci osob a zřídit štáb velitele zásahu. Ke členům takto vzniklého štábu, sloužícího jako výkonný orgán, většinou patří velitelé a vedoucí jednotlivých složek IZS. Operační je zajišťována operačními středisky základních složek IZS. Operační střediska HZS ČR mají výlučnou roli, protože slouží i jako operační a informační střediska IZS a zaštiťují tím celkovou koordinační úlohu v IZS. Zároveň slouží pro příjem tísňového volání na linku 112 a povolávají na žádost velitelů zásahu ostatní složky IZS podle poplachového plánu. Dále mohou požadovat uveřejnění informací ve sdělovacích prostředcích a ovládají systémy varování a vyrozumění obyvatelstva. Operační a informační střediska složek IZS jsou situována na úrovni krajů a k jejich úlohám patří i obsluha linek tísňového volání (150,155,158). Strategická - představuje přímé zapojení samosprávy, tedy starosty obce s rozšířenou působností, hejtmana kraje nebo Ministerstva vnitra, případně dalších subjektů, do koordinace záchranných a likvidačních prací. Jako podpora v rozhodování může sloužit těmto subjektům i krizový štáb. Úkolem strategické úrovně je mimo jiné i stanovení priorit při záchranných a likvidačních pracích a zabezpečení potřebného materiálu a financí pro činnost složek IZS [Šenovský, Hanuška, 2006]. 18

2.1.2 Legislativní ukotvení IZS a základní pojmy Základní normou v oblasti Integrovaného záchranného systému je zákon č. 239/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Tento zákon vymezuje integrovaný záchranný systém jako celek, definuje složky IZS, působnost a pravomoci státních orgánů a orgánů územních samosprávních celků, práva a povinnosti právnických a fyzických osob při přípravě na mimořádné události a při záchranných a likvidačních pracích. Mimo oblast IZS upravuje zákon o IZS problematiku ochrany obyvatelstva, kterou se rozumí především varování, evakuace, ukrytí a nouzové přežití obyvatelstva a opatření k ochraně životů, zdraví a majetku [Adamec aj. 2003]. Pro osvětlení činnosti IZS je nutno definovat některé základní pojmy, které jsou často užívány. Integrovaný záchranný systém je v zákoně definován jako koordinovaný postup jeho složek při přípravě na mimořádné události a při provádění záchranných a likvidačních prací. Mimořádná událost je škodlivé působení sil a jevů vyvolaných člověkem, přírodními vlivy, případně se může jednat i o havárie, které ohrožují život, zdraví, majetek nebo životní prostředí a vyžadují provedení záchranných a likvidačních prací. Tato definice je důležitá pro vymezení činnosti IZS, protože ne každá událost, která se stane, naplňuje význam termínu mimořádná událost. Záchranné práce slouží k omezení nebo odvrácení bezprostředního působení rizik vzniklých mimořádnou událostí. Likvidační práce nastupují po záchranných pracích a jsou to činnosti vedoucí k odstranění následků způsobených mimořádnou událostí. Z hlediska zaměření této diplomové práce je zcela zásadní 18 zákona o IZS, jenž popisuje komunikaci složek IZS. Je zde hned v odst. 1 uvedeno, že při přípravě na mimořádnou události a při provádění záchranných a likvidačních prací se použije krizová komunikace. Tímto pojmem se rozumí přenos informací mezi státními orgány, územními správními orgány a mezi složkami IZS. K tomu mají sloužit prostředky hlasového a datového přenosu informací prostřednictvím veřejné telekomunikační sítě a vybrané části neveřejných telekomunikačních sítí. Podrobněji rozebírá komunikaci v IZS prováděcí předpis, tedy vyhláška Ministerstva vnitra, o které budu hovořit dále. Další důležitou normou navazující na zákon o IZS je vyhláška Ministerstva vnitra č. 328/2001 Sb., o některých podrobnostech zabezpečení integrovaného záchranného 19

systému ve znění vyhlášky 429/2003 Sb. Zásady způsobu krizové komunikace zde upravuje 29, kde je uvedeno, že krizová komunikace v IZS je organizována pro potřebu jednotlivých úrovní koordinace uvedených v 2 mezi složkami, ministerstvy, jinými ústředními správními úřady, správními úřady s krajskou působností nebo s působností ve správních obvodech obcí s rozšířenou působností, orgány krajů a orgány obcí ( dále jen subjekty krizové komunikace ) a u každého z těchto subjektů. V odst. 2 jsou pak vyjmenovány jednotlivé typy komunikačních prostředků: a) účelová telekomunikační síť ministerstva, která zabezpečuje hlasovou a datovou komunikaci a připojení hromadné radiokomunikační sítě integrovaného záchranného systému, b) hromadná radiokomunikační síť integrovaného záchranného systému provozovaná ministerstvem a její využití k běžnému provozu složek jako jediného radiokomunikačního prostředku se používá tam, kde byl ukončen přechod z radiokomunikačních technologií do hromadné sítě, c) veřejná pevná telekomunikační síť, ve které je spojení jištěno v rámci regulačních opatření uplatněním přednostního spojení, d) veřejná mobilní telekomunikační síť, ve které je spojení jištěno v rámci regulačních opatření uplatněním přednostního spojení, e) prostředky mobilní telekomunikační sítě vyčleněné k zajištění spojení orgánů krizového řízení a obcí, f) záložní rádiová síť v přímém režimu na určeném kmitočtu, případně v režimu umožňujícím propojení, g) spojky nebo vytvořená rádiová síť pro tranzitní přenos zpráv, které se použijí při selhání všech technologií, h) mobilní telekomunikační sítě a zařízení, jejichž nasazení může povolit velitel zásahu nebo územně příslušné operační a informační středisko při nedostatečné kapacitě standardně používaných spojovacích prostředků [Ministerstvo vnitra, 2001]. Organizace spojení v IZS je popsána v 30 vyhlášky a je zde uvedeno, kdo a v jaké úrovni může výše uvedené prostředky použít. Výčet komunikačních prostředků uvádím mimo jiné proto, že již v současné době tento legislativní kodex určitým způsobem upravuje nasazení mobilní telefonie v oblasti IZS. 20

Na závěr kapitoly, jejímž cílem je popsat stávající legislativní prostředí v IZS, uvádím výčet dokumentace IZS, jejíž vypracování má na starosti především Ministerstvo vnitra a HZS krajů: a) poplachové plány IZS, b) dohody o poskytnutí pomoci, c) havarijní plán kraje a vnější havarijní plány, d) dokumentace o společných záchranných a likvidačních pracích a statistické přehledy, e) typové činnosti složek IZS při společném zásahu, f) dokumentace o společných školeních, instruktážích a cvičeních složek IZS. Ze seznamu dokumentace IZS musím vyzvednout typové činnosti složek IZS při společném zásahu. Tyto dokumenty se zaměřují na postup složek IZS při záchranných a likvidačních pracích s ohledem na druh a charakter mimořádné události [Adamec aj., 2003]. Jedná se tudíž o legislativní nástroj, který je použitelný i pro oblast zajištění komunikace na místě zásahu a je třeba zvážit, zda nezpracovat i toto téma v samostatné typové činnosti. 2.1.3 Základní a ostatní složky IZS a jejich působnost Organizace zapojené do Integrovaného záchranného systému reprezentují různé činnosti a plní různé úkoly. Z hlediska zákona o IZS jsou tyto organizace nazývány složkami IZS a dělíme je na základní složky IZS a ostatní složky IZS. Na obrázku č. 2 je přehledně zobrazen podíl a struktura složek IZS v České republice. Základními složkami IZS podle 4 odst. 1 zákona o IZS jsou Hasičský záchranný sbor České republiky, jednotky požární ochrany zařazené do plošného pokrytí kraje, zdravotnická záchranná služba a Policie České republiky. Tyto složky jsou charakteristické schopností okamžitého a nepřetržitého zásahu, mají celoplošnou působnost na území celé České republiky a obsluhují telefonní linky tísňového volání. Jednotky požární ochrany zařazené do plošného pokrytí jsou takové jednotky, které splňují určitá kritéria a jsou schopny zásahu i mimo vlastní obec. 21

Obrázek č. 2: Podíl a struktura složek IZS v České republice Nadace Občanská sdružení Právnické osoby Fyzické osoby HZS ČR a jednotky PO Komunální služby (voda,plyn,el.) Armáda ČR Správní úřady Obecní policie Zdravotnická záchranná služba Policie ČR Zdroj: ADAMEC, V., HANUŠKA, Z. a ŠENOVSKÝ, M. 2003. Management záchranných prací I. Ostatními složkami IZS podle 4 odst. 2 zákona o IZS jsou vyčleněné síly a prostředky ozbrojených sil, ostatní ozbrojené bezpečnostní sbory, ostatní záchranné sbory, orgány ochrany veřejného zdraví, havarijní, pohotovostní, odborné a jiné služby, zařízení civilní ochrany, neziskové organizace a sdružení občanů, která lze využít k záchranným a likvidačním pracím. Ostatní složky integrovaného záchranného systému poskytují při záchranných a likvidačních prací plánovanou pomoc na vyžádání. Za krizových stavů se k ostatním složkám IZS řadí i odborná zdravotnická zařízení na úrovni fakultních nemocnic pro poskytování specializované péče obyvatelstvu. Z hlediska konkrétní skladby ostatních složek IZS na daném území je sestaven poplachový plán IZS kraje, kde jsou evidovány jak tyto složky tak i jejich síly a prostředky. Zároveň poplachový plán obsahuje i způsob vyrozumění ostatních složek IZS pro případ jejich nasazení a dobu potřebnou k uvedení do akceschopnosti zasáhnout. Za zařazení ostatní složky do poplachového plánu IZS kraje je odpovědný HZS kraje a lze tak učinit za předpokladu, že je s touto složkou uzavřena dohoda o poskytnutí pomoci na vyžádání podle 21 zákona o IZS. S poplachovým plánem dále pracuje operační a informační 22

středisko IZS, které je oprávněno aktivovat ostatní složky IZS a vyžadovat jejich síly a prostředky pro záchranné a likvidační práce[adamec aj., 2003]. 2.2 Zabezpečení komunikace složek IZS V předchozí kapitole jsme si přehledně vydefinovali pojem IZS, okolnosti jeho vzniku a zejména jeho základní a ostatní složky. Tyto složky však ke své činnosti i k činnosti v rámci IZS kromě jiného potřebují zajistit spojení a to prostřednictvím komunikačních prostředků, které vyhovují jak konkrétní složce, tak i dané situaci, ve které se nachází. V následující části proto popíši nejdůležitější typy komunikačních systémů užitých v IZS a jejich základní charakteristiky. 2.2.1 Radiokomunikační systémy analogové Analogové radiokomunikační systémy byly od počátku padesátých let až do současnosti hlavním bezdrátovým komunikačním prostředkem, který v různých obměnách využívaly všechny základní složky IZS. Na rozdíl od polních telefonů, které do té doby zajišťovaly komunikaci na místě zásahu, byly analogové radiostanice výrazně operativnějším prostředkem a umožnily komunikaci i se vzdáleným operačním střediskem [Hána, 2007]. Z pohledu jednotlivých složek IZS byla donedávna situace taková, že každá složka využívala svou autonomní analogovou síť a to v různých kmitočtových pásmech (40, 80, 160, 450 MHz). Zatímco Policie ČR již zcela nahradila analogový systém, původně vyvinutý v osmdesátých letech dvacátého století podnikem Tesla Pardubice, novým systémem PEGAS založeným na digitálním přenosu [Koucký, 2004], HZS ČR a jednotky sborů dobrovolných hasičů dosud analogovou radiokomunikační síť stále částečně využívají. Jedná se však již o moderní systém, ve kterém jsou převážně využívány ruční radiostanice Motorola GP 340, GP380 a vozidlové GM 380 a GM360. Existují také speciální radiostanice Motorola, určené do prostředí s nebezpečím výbuchu, které HZS ČR v nedávné době nakoupil. Od standardních radiostanic se dají snadno odlišit díky provedení v barvě modré. 23

Na základě plánu kmitočtového spektra, který vydává Český telekomunikační úřad, mohou hasiči využívat radiostanice v pásmu 160 MHz s kanálovou roztečí 12,5 khz. Závazná pravidla pro provoz analogové rádiové sítě HZS ČR a součinnosti v IZS (dále jen ARS ) stanoví Pokyn generálního ředitele HZS ČR č. 42/2004, kterým se vydává Řád ARS. K nejdůležitějším oblastem, které postihuje Řád ARS, patří následující: Rozdělení kmitočtů je provedeno do několika základních kategorií (Celostátní, Územní, Kmitočtové páry, Ostatní). Tyto kategorie obsahují konkrétní kmitočty označované písmeny, jejichž určení je různé. Některé jsou vyhrazeny pro komunikaci na místě zásahu, jiné pro komunikaci s operačním střediskem, další pro součinnostní komunikaci v rámci IZS a ostatní pro různá další použití. Identifikace radiostanic každá radiostanice pracující na přidělených kmitočtech se při komunikaci identifikuje svojí volací značkou a zároveň sděluje komu je informace určena. Pro volací značky je v ARS vyčleněna ucelená řada Pxx yyy, kde xx odpovídá územnímu členění (většinou okresy) a je tvořeno písmeny A až Z. Řada yyy pak slouží k odlišení druhu radiostanice (ruční, vozidlová, základnová). Při krizové komunikaci je povoleno použít tzv. otevřené volací značky, kdy je použito slovní označení volajícího i volaného například velitel zásahu, policie a další. Radiokomunikační zkratky vzhledem k tomu, že ARS využívá simplexní provoz, je třeba stanovit i pravidla samotné komunikace mezi účastníky. K tomu slouží zkratky jako například zde, příjem, konec. V praxi to vypadá tak, že po zaklíčování se vyslovuje volací značka volaného, za níž se vyslovuje slovo zde a uvádí se volací značka volající stanice. Volání se uzavírá slovem příjem, po němž se přepne stanice do režimu příjem (např. PTA 100, zde PHK 102, příjem). Řídící a podřízené radiostanice v každé rádiové síti musí být určena řídící radiostanice, která je oprávněna použít oběžníkovou volací značku (slouží k předání zprávy určené všem nebo předem určeným radiostanicím) a vykonává určitou formu managementu provozu ve své síti. Podřízené radiostanice jsou ostatní radiostanice v rádiové síti [Ministerstvo vnitra, 2004]. 24

V současné době je ARS používána zejména ke komunikaci na místě zásahu a k součinnostní komunikaci mezi jednotkami PO. Původně byla ARS využívána i pro komunikaci mezi operačními středisky navzájem a pro komunikaci operačních středisek s jednotkami PO. Tuto úlohu však postupně převzal digitální systém PEGAS, o kterém budu hovořit v následující kapitole. To, že HZS ČR pro svou činnost využívá kombinaci dvou systémů (analogového a digitálního) je dáno kromě jiného nutností spolupráce s jednotkami sborů dobrovolných hasičů, které využívají analogového systému především z ekonomických důvodů. Samotné propojení analogové a digitální sítě je vyřešeno zařízením SCC (převodník AD/DA). Tímto zařízením jsou vybaveny vozidla CAS (Cisternová Automobilová Stříkačka) a po jeho zapnutí dochází ke konverzi signálu mezi oběma sítěmi, což znázorňuje obrázek č. 3 [Mikoláš, 2009]. ARS nabízí především hlasové služby, avšak v omezené míře lze využívat i datových služeb. Velitel zásahu také může využít selektivní volby 7 k odesílání statusů (kódů typické činnosti) například na operační středisko. Jedná se o krátké zprávy charakterizující momentální činnost nebo požadavek velitele zásahu, jako například výjezd vozidla, lokalizace, příjezd vozidla na základnu a další. Obrázek č. 3: Propojení analogové a digitální sítě prostřednictvím SCC převodníku Zdroj: MIKOLÁŠ, Jaroslav.2009. Podklady pro školení OUPO Frýdek-Místek. 7 Selektivní volba způsob signalizace po kmitočtu, u které každému znaku volby odpovídá akustický tón s předem definovanými parametry. 25

2.2.2 Radiokomunikační systémy digitální Hlavním představitelem digitálního radiokomunikačního systému je v České republice systém PEGAS. Tento systém je od počátku určen jako náhrada dosluhujících analogových rádiových systémů Policie ČR. Potenciál PEGASu se však časem ukázal jako výrazně širší a tak v roce 1995 udělil Český telekomunikační úřad Ministerstvu vnitra povolení ke zřízení a provozování telekomunikační sítě PEGAS v rámci Integrovaného záchranného systému a k poskytování neveřejných služeb prostřednictvím této sítě. Samotná infrastruktura sítě však byla dobudována na území ČR až v roce 2003 [Koucký, 2004]. Síť PEGAS je na území České republiky rozdělena do 14 regionálních sítí a dvou demo sítí sloužících pro výuku a testování. Regionální sítě svým rozdělením vlastně kopírují státoprávní uspořádání České republiky do 14ti krajů. Systém je dostatečně dimenzován z hlediska jeho využití více organizacemi, přičemž tyto organizace lze rozdělit až do deseti skupin. Velké organizace (např. HZS ČR, PČR, ZZS) mají své vlastní skupiny, zatímco menší organizace (např. MP, Krizové štáby krajů) sdílejí jednu skupinu. Systém PEGAS je tvořen z jedné strany pevnou infrastrukturou, obsahující zejména rádiové ústředny (RSW) a rádiové základnové stanice (RBS), a z druhé strany terminály, což jsou koncová zařízení. Management systému řeší provozní a údržbová síť OMN, která sestává ze stanic určených k řízení systému a provozního serveru MD. Infrastrukturu sítě PEGAS tedy můžeme rozdělit do třech základních subsystémů, které jsou vzájemně propojeny viz obrázek č. 4. K řídícímu subsystému jsou prostřednictvím datové sítě X25 připojeny řídící subsystémy přepínání daných regionálních sítí. Tuto vrstvu tvoří linkově připojitelné terminály, zařízení pro komunikaci s externími systémy a hlavně ústředny, které dělíme do dvou skupin: Hlavní ústředny (MSW) obstarávají řízení databází hlavní ústředny, šifrování a monitoring sítě ve spolupráci se síťovými operátory. Zajišťují propojování se sítí X25 v případě spojů s provozní a údržbovou sítí OMN, ostatními regionálními sítěmi a s Ethernetovou sítí v případě datových komunikací. Dále sbírají informace o stavu sítě například alarmy. 26

Vedlejší ústředny (SSW) slouží k přepínání okruhů u hlasových komunikací a paketů u datových přenosů. Zpracovávají hovory, řídí datové přenosy a řídí připojená zařízení (základnové stanice, prostupy, atd.) [EADS, 2002]. Řídící subsystém přepínání regionální sítě je propojen pomocí digitálních spojů s rádiovým subsystémem tvořeným RBS, kterých je v České republice nyní pouze 220, což je však dostatečný počet pro pokrytí téměř celého území rádiovým signálem. Tato konfigurace je možná díky použitému typu modulace použitím spojité demodulace a kanálového kódování, čímž lze získat výbornou citlivost přijímače. Výsledkem je pokrytí velkými základnovými stanicemi, jejichž počet je relativně malý. Rádiové terminály mají zajištěn přístup do sítě prostřednictvím režimu FDMA, což znamená, že v daný okamžik je komunikaci vyhrazen vždy pouze jeden rádiový kanál. Systém funguje na principu sdílených zdrojů (trunkovací funkce), kdy jsou kanály přidělovány dynamicky [Koucký, 2004]. Celý systém je dimenzován pro složky, které požadují utajený provoz svých komunikací. Proto je zde užito několik zabezpečovacích mechanizmů: Autentizace přístup do sítě je podmíněn ověřením totožnosti terminálu. Šifrování probíhá po celé trase přenosu. Uživatelé mají totožný šifrovací klíč sloužící k šifrování a dešifrování vysílaných a přijímaných zpráv. Problematiku šifrování zabezpečuje středisko klíčového hospodářství KMC. Zablokování terminálu se provádí při ztrátě nebo odcizení terminálu. Lze tak učinit na dálku a terminál již nelze použít bez provedení odborného zásahu [EADS, 2002]. 27

Obrázek č. 4: Rozdělení sítě PEGAS do tří subsystémů Zdroj: EADS Defence and Security Networks. 2002. Prezentace systému A a B. Terminály systému PEGAS dělíme dle stáří (generace) a hlavně dle typu užití na ruční, vozidlové a dispečerské. Poslední generace ručních terminálů TPH700 se vyznačuje vysokou odolností proti mechanickému poškození a implementací nových technologií jako například bluetooth [EADS, 2006b]. Ruční terminály existují ve variantě určené do prostředí s nebezpečím výbuchu nazývané I-SAFE [Pramacom, 2006]. Vozidlové terminály se instalují do služebních vozidel a oproti ručním terminálům využívají 28

vyššího výkonu, což se projevuje schopností dovolat se i na místech, kde ruční terminál nemá dostatečný signál pro navázání spojení se základnovou stanicí. Dispečerské terminály existují ve dvou variantách a to rádiové (RCT) a linkově připojitelné (LCT). Linkově připojitelné se výrazně liší od všech ostatních terminálů. Jejich hlavní výhodou je schopnost fungovat na území s žádným nebo nekvalitním rádiovým signálem. Nutností je však vybudování linkového připojení do ústředny [Jančík, 2008]. Obdobně jako v analogových rádiových systémech jsou všechny terminály identifikovány jedinečnými čísly jejichž zkratka je RFSI. Jedná se o explicitní adresu každého terminálu. Struktura čísla RFSI vychází z číslovacího plánu [Ministerstvo vnitra, 2005] a každá část čísla má logický význam, jak je vidět níže: RRR - určuje domácí regionální síť (jednu ze 14ti), F - označuje flotilu tedy organizaci, například PČR má 2, HZS ČR 5 a ZZS 7, SS - charakterizuje skupinu účastníka, nejčastěji je to domovský okres, I I I - identifikuje druh terminálu (ruční, vozidlový, dispečerský). Z hlediska poskytovaných služeb systém PEGAS nabízí značné množství možností, které se postupem času v České republice implementují. Služby z důvodu přehlednosti rozdělíme do tří skupin a to systémové, nesystémové a datové. Systémové služby jsou takové, které při své realizaci využívají infrastrukturu sítě PEGAS. Pro přehlednost si tyto služby dále rozdělíme na individuální a skupinové. Nejčastější individuální službou je individuální hovor mezi dvěma účastníky. Je zde využit dusimplexní přenos a tudíž může v jeden okamžik hovořit vždy jen jeden účastník. V nedávné době byla testována určitá sofistikovaná varianta individuálních hovorů nazvaná VFADR (hlasová funkční adresace) jejímž cílem je maximální zjednodušení vzájemné komunikace mezi složkami IZS [Pramacom, 2007b]. Podrobnější definici VFADR uvedu v kapitole č.4. Zatímco individuální služby jsou u základních složek IZS využívány zatím poměrně zřídka, skupinové služby jsou naopak využívány ve velké míře. Skupinové komunikace jsou nejčastěji realizovány prostřednictvím Otevřeného kanálu (MOCH). Používají ho všechny základní složky IZS a existuje i společný součinnostní otevřený kanál (MOCH 112), na kterém mohou komunikovat tyto složky a navzájem se slyšet. Uživatelé mohou dokonce poslouchat 29

komunikaci probíhající na více otevřených kanálech díky funkci SCAN. Otevřený kanál si můžeme zjednodušeně nadefinovat díky dvěma základním veličinám: Pokrytím rádiovým signálem pro každý otevřený kanál je nutné určit sumu konkrétních základnových stanic. Operační skupinou účastníků (OG) což je seznam obsahující jednotlivé terminály (jejich RFSI) oprávněné vstupovat do daného otevřeného kanálu. Komunikace na otevřeném kanálu se realizuje pomocí stisknutí klíčovacího tlačítka terminálu, přičemž hovořit může vždy jen jeden účastník komunikace. Ostatní, kteří mají naladěný příslušný kanál, mohou komunikaci slyšet. Otevřené kanály jsou nejčastěji vytvářeny v rámci jedné regionální sítě. To však neznamená, že v případě potřeby nelze vytvořit otevřený kanál s multiregionálním pokrytím pro konkrétní potřebu některé základní složky IZS. Speciální druh skupinové komunikace je tzv. Hlášení dispečera. Jedná se o jednosměrné volání, kdy volané terminály nemají právo odpovídat. Tato komunikace je sestavována pro předem danou skupinu terminálů (uživatelů). Hlášení dispečera funguje tak, že v okamžiku zahájení této komunikace jsou oslovené terminály dočasně vytaženy ze své dosavadní komunikace a poslouchají pouze Hlášení dispečera. Poslední způsob systémové komunikace, který je třeba zmínit je tísňové volání prostřednictvím tísňových otevřených kanálů ESOCH a EMOCH. Pokud se uživatel dostane do situace, kdy je v ohrožení života, pak stiskne nouzové tlačítko na terminálu (označeno červeně) čímž dojde k otevření tísňového kanálu. Takto zřízené tísňové volání je oznámeno dispečerskému pracovišti dané složky IZS, které je oprávněno tíseň přijmout [Jančík, 2008]. Nesystémové služby poskytují uživateli možnost komunikovat i bez využití infrastruktury sítě PEGAS. Jedná se o velkou přednost tohoto systému, protože existují a vždy budou existovat lokality, kam rádiové pokrytí základnových stanic nedosáhne. Tento způsob komunikace má ještě jednu nespornou výhodu a to schopnost nezatěžovat kapacitu sítě PEGAS, která je vždy omezená. Nejčastěji používaným je přímý režim (DIR), který umožňuje terminálům ve vzájemném rádiovém dosahu společně komunikovat na kanálech k tomu určených. Organizace mají vyčleněny své DIR kanály a také existuje DIR kanál pro společnou komunikaci všech základních složek IZS (DIR 25). Pokud se nachází terminál v přímém režimu, může určitým způsobem komunikovat 30

prostřednictvím infrastruktury PEGASu. Existuje tzv. režim monitorování sítě, díky kterému lze přijímat individuální hovory nebo SMS zprávy ze sítě. V přímém režimu lze uskutečnit i tísňové volání (vzniká SOS DIR kanál), které je však omezeno na volání okolních terminálů v rádiovém dosahu. Velký potenciál začíná mít druhá nejvýznamnější nesystémová služba a to převaděčový režim. K tomuto způsobu nepotřebují uživatelé infrastrukturu systému PEGAS, ale naopak potřebujeme nezávislý digitální opakovač (IDR). Toto řešení znamená určité rozšíření přímého režimu, přičemž nezávislý digitální opakovač zvyšuje rádiový dosah terminálů a tak se dá využít pro zajištění komunikace na rozsáhlejším území. Složky IZS mají vyčleněn jeden z IDR kanálů a to IDR 32. Samotný digitální opakovač je mobilní zařízení, jehož hmotnost činí cca 20Kg [EADS, 2002]. Datové služby se v systému PEGAS začínají postupně využívat i přes jejich omezení z hlediska přenosových kapacit a zejména maximální přenosové rychlosti, která dosahuje hodnoty 9,6 kbps [Hána, 2007]. Policie ČR využívá například dotazy do policejních databází pro zjištění totožnosti osob nebo při vyhledávání odcizených vozidel, což jsou datové přenosy o velmi malých objemech přenesených dat na jednu relaci. V těchto případech slouží terminály PEGAS v podstatě jako modemy připojené na PDA nebo notebook a infrastruktura PEGAS zabezpečuje šifrovaný přenos dat. HZS ČR ani ZZS tento typ služby v současnosti nevyužívá. Naopak za zcela nezbytnou považují hasiči službu odesílání krátkých textových zpráv (především statusů), které mají svůj původ již v analogových radiokomunikačních systémech [Hána, 2007], jak jsem již uvedl v předchozí kapitole. Tyto zprávy dělíme do dvou skupin: SU-MS jsou určeny k výměně krátkých textových zpráv malého rozsahu nepřesahujícího 150 znaků. Jedná se o obdobu klasické SMS zprávy. ST-MS jsou určeny k výměně předem definovaných zpráv nepřesahujících 24 znaků. Tyto zprávy jsou označovány jako statusy a jsou do terminálů uloženy ve fázi programován [EADS, 2002]. Jednou z datových služeb je i automatická lokalizace vozidel (AVL), která je určena pro určování polohy vozidel vybavených terminály PEGAS s využitím navigačních služeb systému GPS. Infrastruktura PEGASu slouží jako přenosové prostředí mezi vozidly 31

a operačním střediskem, kam jsou souřadnice o poloze zasílány a následně zobrazovány v mapových podkladech. Zavedení systému AVL v sobě zahrnuje implementaci tří základních součástí. V rámci vozidel musí být namontován palubní subsystém GPS, který se stará o odesílání souřadnic. Dále je nutná instalace AVL serveru, jehož úkolem je řízení jednotlivých uživatelů služby AVL a předávání informací o polohách vozidel zobrazovacím jednotkám nazývaným Displej AVL. Samotný server AVL může sloužit pro více regionálních sítí a řídit více organizací. Třetí součástí implementace AVL je SW aplikace Displej AVL určená k zobrazování polohy vozidel na dispečerském pracovišti v mapových podkladech. Kromě zobrazování aktuální polohy vozidla v mapě lze využít i dalších možností systému AVL, jako například služba zopakování trasy daného vozidla nebo detekce ztraceného terminálu. Tato služba je nasazena v České republice ve větší míře zatím pouze u Policie ČR [Pramacom, 2007a]. 2.2.3 Mobilní telefonie Masivní nástup využívání mobilních telefonů v České republice se obecně datuje do období konce 90tých let, kdy díky konkurenčnímu prostředí došlo ke snížení cen za nabízené služby na přijatelnou úroveň. Na rozdíl od dříve zmíněných komunikačních prostředků a sítí využívaných v rámci IZS je mobilní telefonie v České republice od počátku postavena na komerčních základech a stát nedisponuje žádnou vlastní GSM mobilní sítí. Přes tento stav se mobilní telefony a jejich využívání postupně rozšiřovalo do oblasti státní správy a samosprávy a jejich potenciál začal být čím dál tím více patrný. Zejména po katastrofálních povodních na Moravě v roce 1997 se ukazovalo, že především orgány krizového řízení a obce v podstatě nedisponují flexibilním mobilním komunikačním prostředkem použitelným za krizových stavů. Na tento neuspokojivý stav reagovala vláda České republiky snahou o systémové a jednotné řešení svým usnesením č. 813 ze dne 23. srpna 2000 a č.1064 ze dne 15. října 2001 o postupu dořešení problematiky telekomunikačního spojení pro orgány krizového řízení a spojení na obce. Výsledkem těchto kroků bylo pověření ministra vnitra k realizaci výběrového řízení a následné uzavření smlouvy se spol. Eurotel (dnes Telefónica O2) čj. ZM-584/S-2001 na dodávku služeb a mobilních telefonů pro krizové řízení na celkový počet 19000 kusů telefonů [Smlouva, 2002]. Po uzavření smlouvy byl 32

pověřen HZS ČR, jakožto hlavní garant oblasti IZS, sběrem požadavků na vybavení mobilními telefony od účastníků smlouvy, jimiž byly ministerstva, ostatní ústřední správní úřady, HZS ČR, Policie ČR, Armáda ČR, územně správní úřady, města a obce. Předmětem smlouvy byla ne jen dodávka mobilních telefonů, ale i další služby související se zabezpečením komunikace prostřednictvím mobilních telefonů, jenž uvádím níže. Dodávka 19000 kusů mobilních telefonů byla zajištěna jednotnými soupravami mobilních telefonů Siemens ME45 včetně příslušenství. Distribuce telefonů k uživatelům proběhla cestou značkových prodejen Eurotel, přičemž hlavní část dodávek proběhla v roce 2002 a 2003. Cena telefonu a příslušenství byla symbolická 1,- Kč/kus, avšak skutečná cena na tehdejším trhu činila 20000,- Kč/kus. Uzavření smluv o poskytování služeb a dodávka IZS kombi SIM karet probíhala současně s distribucí mobilních telefonů. Za zmínku stojí použití v té době nového produktu kombi SIM karty, která umožňovala nést dvě telefonní čísla na jedné SIM kartě. Jedno číslo bylo proto určeno pro krizovou komunikaci (tzv. krizové číslo) a druhé číslo bylo určeno pro standardní služební komunikaci uživatele (tzv. pracovní číslo). Provoz obou čísel si každá organizace hradila již samostatně. Paušální platby byly realizovány pouze za pracovní čísla, krizová čísla měly paušál 0,- Kč. IZS kombi SIM karta měla nastaveno vzájemné přesměrování obou čísel a tudíž uživatel, který byl aktivní vždy pouze na jednom čísle IZS kombi SIM karty, byl zastižitelný v podstatě na obou číslech. Priorita spojení pro krizová čísla je stěžejní funkcionalita celého projektu. Jedná se v podstatě o zvýšení schopnosti dovolat se v době krize, kdy dochází ke značnému přetížení mobilní sítě. Tato funkcionalita je potřebná pro orgány krizového řízení a složky IZS. Krizové telefonní číslo je vybaveno prioritou spojení, která nabývá hodnot 0, 1, 2, a 1+ a to v závislosti na zařazení volajícího a volaného do jedné ze čtyř skupin účastníků a v závislosti na tom, zda byl vyhlášen krizový stav, čímž došlo k navýšení priorit spojení. 33

Pokrytí území fixními základnovými stanicemi bylo součástí smlouvy se spol. Eurotel, která se zavázala tak učinit v rozsahu 85 mil Kč. Jednalo se o území, kde signál GSM vykazoval dlouhodobě nedostatečné hodnoty a zároveň se jednalo o území, na němž se předpokládala možnost vzniku mimořádné události velkého rozsahu. Byly tak pokryty například zóny havarijního plánování jaderných elektráren a celkově bylo nakonec vystavěno 22 fixních základnových stanic. Pokrytí území mobilními základnovými stanicemi se zavázala spol. Eurotel provést v případě vzniku krizové situace na území aktuálně definovaném účastníky smlouvy. Cílem tohoto opatření bylo dokrýt lokalitu kde je nedostatečný signál GSM nebo kde došlo k poškození stávající infrastruktury GSM pro potřeby zabezpečení záchranných a likvidačních prací. Tvorba číslovacího plánu krizových čísel byla možná díky vyčlenění číslovacího rozsahu s předvolbou 725 XXX XXX. Uživatelé krizových čísel, respektive jejich organizace, tak dostaly k dispozici rozsah čísel, které mohly využít pro svou potřebu. Tato praxe v podstatě navázala na číslovací plány realizované u analogových a později i digitálních radiokomunikačních systémů [Smlouva, 2002]. V roce 2008 sice vypršela platnost smlouvy čj. ZM-584/S-2001, avšak i po tomto datu mohou složky IZS a subjekty krizového řízení využívat některé služby definované v této smlouvě. Jedná se především o možnost požadovat nastavení priority spojení pro libovolná čísla bez nutnosti dodržovat číslovací plán, což do jisté míry omezovalo migraci čísel spolu se svými uživateli. Dále byla zachována možnost nasazení mobilních základnových stanic, přičemž nově není nasazení mobilní základnové stanice vázáno pouze na vyhlášení krizového stavu, ale je možné požadovat již při vzniku mimořádné události. V neposlední řadě byl realizován i požadavek HZS ČR na povinnost mobilního operátora informovat operační a informační středisko MV - GŘ HZS ČR o poruchách a plánovaných výlukách GSM sítě, které mohou omezit uživatele podílející se na řešení mimořádné události [Smlouva, 2008]. Další potenciál systému GSM a jeho využití u složek IZS je lokalizace vozidel. Tímto je myšlena potřeba sledování vlastních sil a prostředků (vozidlové techniky) z úrovně operačních středisek. Policie ČR se vydala cestou systému AVL, který využívá 34

rádiovou síť PEGAS pro aktuální přenos polohy vozidla na operační středisko. Naopak ZZS krajů se většinou vydaly cestou využití GSM sítí pro přenos souřadnic z vozidel. Komplexně k řešení tohoto úkolu přistoupila například ZZS Pardubického kraje, která má již v současné době systém implementován a zavedený do provozu. V praxi to znamená, že veškerý vozidlový park čítající 40 vozů ZZS Pardubického kraje je plně vybaven pro sledování vozidel. Osobně jsem navštívil ZZS Pardubického kraje a mohu potvrdit jeho funkčnost a vhodnost pro danou složku IZS. Systém implementovaný v Pardubicích se skládá ze tří základních částí: Vybavení vozidla je tvořeno jednotkou Car Positron RT, která obsahuje především modul GPS a modul GSM. GPS modul obstarává příjem souřadnic o aktuální poloze vozidla, zatímco GSM modul vybavený SIM kartou, zabezpečuje odesílání těchto informací na operační středisko ZZS. K přenosu dat je v tomto případě použito technologie GPRS. Zároveň lze k této jednotce připojit dvě periférie [Fleetware, 2008b]. V případě ZZS Pardubice je vždy připojena navigační jednotka typu Garmin Nuvi 760. Vybavení operačního střediska SW má za úkol zpracování dat odesílaných vozidlovými jednotkami, přičemž toto sledování lze provádět v on-line nebo v off-line režimu. Prakticky jde primárně o zobrazení polohy vozidel na mapových podkladech pro potřeby operátorů na operačním středisku ZZS. Taktéž je možné sledovat další údaje, mezi něž patří rychlost jízdy, směr pohybu nebo stopu vozidla. Off-line režim pak doplňuje celý systém o další funkcionality související s hospodárností provozu vozidel, jako je kniha jízd, sestava stání nebo časové využití vozidla [Fleetware, 2008a]. Vybavení operačního střediska HW je založeno především na CGU modemu, který zajišťuje spojení (datové přenosy GPRS) mezi dispečerskými pracovišti a vozidlovými jednotkami. Kapacita tohoto modemu je vhodná pro komunikaci s maximálně 50 vozidly. Dále je zde instalovaná serverová část s databází obsahující získaná data z vozidel a pěti klientských pracovišť s možností sledování až 50 objektů. Režim práce ZZS Pardubického kraje s výše popsaným systémem je následující. Operační středisko přijme tísňový hovor a identifikuje místo zásahu (například dopravní nehody). Následně je odeslána souřadnice místa nehody do vozidlové jednotky 35

prostřednictvím CGU modemu. Vozidlová jednotka souřadnici přijme a předá navigační jednotce, která automaticky zahájí navigaci vozidla do místa zásahu. Pohyb vozidla i místo zásahu je zobrazeno na mapových podkladech operačního střediska. Díky tomu má dispečer operačního střediska přehled o pohybu vozidla k místu zásahu, což v případě potřeby umožňuje dispečerovi zasáhnout - pokud se například vyslané vozidlo odchýlí od trasy vedoucí k místu zásahu. ZZS Pardubického kraje v současné době navíc uvažuje i o možnosti zobrazení pohybu vozidel v mapových podkladech i jiných subjektů (například ZZS ze sousedních krajů), které často vypomáhají na daném území. Příkladů pro využití mobilních technologií v oblasti IZS lze najít jistě více, nicméně dosud zmíněné považuji za nejdůležitější a budu se jimi zabývat v dalších částech této diplomové práce. 2.2.4 Jednotný systém varování a vyrozumění obyvatelstva Dosud jsme se zabývali komunikačními prostředky, jejichž úkolem je umožnit spojení mezi složkami IZS popřípadě orgány krizového řízení. Nyní se však budeme zabývat komunikačním prostředky, které slouží i k varování a vyrozumění obyvatel ČR, což je z hlediska celkové koncepce IZS nezanedbatelná oblast. To dokladuje i znění zákona o IZS č. 239/2000, kde jsou v 7, odst. 2) svěřeny Ministerstvu vnitra úkoly související se zajišťováním a provozem jednotného systému varování a vyrozumění (dále jen JSVV ). Z hlediska legislativy je zásadní také vyhláška Ministerstva vnitra č. 380/2002 Sb., k přípravě a provádění úkolů ochrany obyvatelstva. Technicky, organizačně a provozně je tento systém zabezpečen vyrozumívacími centry, telekomunikačními sítěmi a koncovými prvky varování a vyrozumění. Ještě než si popíšeme jednotlivé části systému JSVV, je nutné seznámit se s některými pojmy v této oblasti. Varování je souhrn technických a organizačních opatření zabezpečujících včasné upozornění obyvatelstva na hrozící nebo nastalou mimořádnou událost. Varování je realizováno varovným signálem, po němž následuje informování obyvatelstva o povaze hrozícího nebezpečí. Varovný signál je akustický signál šířený koncovými prvky varování a existuje pouze jeden a to Všeobecná výstraha. Jedná se o kolísavý tón 36

sirény po dobu 140 sekund. Vyrozumění je opět souhrn technických a organizačních opatření zabezpečujících neprodlené předávání informací o hrozící nebo nastalé mimořádné události orgánům krizového řízení, právnickým osobám a podnikajícím fyzickým osobám podle havarijních plánů krajů nebo krizových plánů. Vyrozumění je dnes nejčastěji realizováno prostřednictvím mobilních telefonů. Rozdíl mezi těmito pojmy je tedy ve způsobu komunikace a zejména v okruhu osob, jenž jsou varovány nebo vyrozumívány. Dalším důležitým pojmem je informování obyvatelstva. Toto nastupuje po varování obyvatelstva a je nejčastěji zajištěno cestou sdělovacích prostředků (s nimiž je uzavřena dohoda) a nebo jsou použity koncové prvky varování a vyrozumění, které jsou vybaveny modulem pro vysílání hlasové informace [Ministerstvo vnitra, 2009]. Vyrozumívací centra JSVV - patří do působnosti HZS ČR a jsou jimi operační a informační střediska IZS. Jejich úkolem je zabezpečení varování, vyrozumívání a informování. Činnost těchto center je zabezpečována nepřetržitě a tudíž nemůže a ani nesmí dojít k prodlevě mezi zjištěním blížícího se nebezpečí a reakcí vyrozumívacího centra. Telekomunikační sítě JSVV jsou linkové, ale hlavně rádiové sítě, jejichž úkolem je přenos povelů z vyrozumívacích center na koncové prvky varování a vyrozumění a tím jejich aktivaci. Rádiové sítě jsou dimenzovány tak, aby pokrývaly dostatečným způsobem území České republiky. Koncové prvky JSVV musíme rozlišovat na prvky určené pro varování jimiž se budeme dále zabývat a vyrozumění. Koncové varovací prvky doznávají posledních několik let určitého vývoje. Z minulosti jsme zvyklí na tradiční elektrické rotační sirény, kdy varovný zvuk vzniká rozkmitáním vzduchové masy rotací akustické části poháněné el. motorem. Čím dál častěji jsou tyto sirény nahrazovány elektronickými sirénami, kdy je nejčastěji signál uložen na paměťovém médiu zesílen výkonovými zesilovači a reprodukován tlakovými reproduktory. Polední typ varovacího prvku, o kterém se zmíním, jsou místní informační systémy, které jsou nejčastěji postavené na bázi obecních rozhlasů. Tyto mají vlastnosti elektronických sirén, ale využívají i dalších technologických možností. Všechna koncová zařízení připojovaná do JSVV musí splňovat technické podmínky stanovené MV - GŘ HZS ČR [Ministerstvo vnitra, 2002]. 37

Pro představu uvádím jeden z místních informačních systémů jedná se o Informační výstražný a varovací systém (IVVS). Ten je schopen v dané oblasti plnit nejen funkci sirén, ale i informovat obyvatelstvo v běžných situacích a při mimořádných událostech. Na obrázku č. 5 je patrné základní schéma tohoto systému, přičemž v horní části jsou vyobrazeny způsoby aktivace koncových prvků z různých pracovišť a v dolní části jsou vidět různé typy koncových prvků varování, vyrozumění a informování [R.D.Engineering, 2010]. Obrázek č. 5: Schéma Informačního výstražného a varovacího systému Zdroj: R.D.Engineering s.r.o. 2010. Systém IVVS. 38

Za samotné varování obyvatelstva jsou odpovědné orgány obce, avšak v případě nebezpečí z prodlení tuto funkci přebírá vyrozumívací centrum JSVV. Sirény lze na dálku spouštět dle postiženého území to znamená, že vyrozumívací centrum JSVV může spouštět jednotlivé sirény nebo skupiny sirén prostřednictvím selektivního rádiového návěštění [Ministerstvo vnitra, 2009]. Koncové prvky můžeme aktivovat i místním vyhlášením, kdy je u samotné sirény spouštěcí tlačítko nebo je využito propojení sirény a ovládacího pracoviště na obecním úřadě. 39

3 Zhodnocení současného využití mobilní telefonie u IZS ČR Ve třetí kapitole jsem se soustředil na zhodnocení dosavadních kroků vedoucích k využití mobilní telefonie a jejich služeb složkami IZS. Kapitola je rozdělena na dvě části, protože považuji za důležité oddělit projekty založené na usnesení vlády ČR z období let 2000 až 2001 a upravených smluvními vztahy od dalších realizovaných projektů. Smyslem této kapitoly je tedy posoudit, zda již učiněné kroky a použité technologie splnily svůj účel a je smysluplné je rozvíjet i nadále. Rozsah využití mobilní telefonie je pochopitelně širší, než uvádím v dalším textu, nicméně pro potřeby diplomové práce jsem se snažil nalézt ty nejdůležitější. 3.1 Služby specifické pro IZS realizované na základě usnesení vlády ČR Jedná se o služby a opatření vzniklé na základě usnesení vlády č. 813 ze dne 23. srpna 2000 a č.1064 ze dne 15. října 2001 o postupu dořešení problematiky telekomunikačního spojení pro orgány krizového řízení a spojení na obce. Na základě těchto usnesení byla uzavřena smlouva mezi Ministerstvem vnitra ČR se spol. Eurotel (dnes Telefónica O2) čj. ZM-584/S-2001 [Smlouva, 2002] na dodávku služeb a mobilních telefonů pro krizové řízení. Na tuto smlouvu pak plynule navázala smlouva čj. MV-37337-1/PO-2008 [Smlouva, 2008] o zabezpečení krizové komunikace, která je platná do současné doby. Jedná se o celostátní projekty motivované snahou o využití mobilní telefonie pro potřeby složek IZS a orgánů krizového řízení. Na následujících řádcích proto zhodnotím nejdůležitější aspekty zmíněných projektů. 3.1.1 Prioritizace volání Systém prioritizace volání pro složky IZS a další subjekty podílející se na řešení krizových situací byl zaveden v České republice v roce 2002. Systém je prozatím implementován u jednoho mobilního operátora (Telefónica O2), přičemž jeho stručný 40

popis uvádím v předchozí kapitole. Současný systém u Telefónica O2 je postaven na standardu emlpp (enhanced Multi Level Precedence Pre-emption). Ve světě však existují i jiné systémy, které byly skutečně aplikovány a využívány při krizových situacích. Jedním z nich je systém ACCOLC (Access Overload Control). V podstatě se jedná o určitý systém restrikce některých skupin uživatelů mobilní sítě na úkor jiných skupin. Dá se říci, že je to obdoba Národního telefonního preferenčního schématu užitého u fixních sítí. Jak jsem již uváděl, tento systém byl nasazen 7. července 2005 v Londýně. Pokud Vám toto datum nic neříká tak upřesním, že tento den došlo k největšímu teroristickému útoku v historii Velké Británie. Ten den pochopitelně došlo k velké tragédii a obyvatelstvo zareagovalo kromě jiného značným nárůstem požadavků na uskutečnění telefonních hovorů prostřednictvím mobilních sítí. Tento stav dokladuje obrázek č. 6, kde jsou křivky zátěže mobilní sítě za dny před a v den útoku. Je zde zcela patrný nárůst provozu o 19% oproti normálu. Při této situaci bylo potřeba využít systém ACCOLC, který zajistil v daný krizový okamžik přístup do mobilní sítě organizacím, které v České republice nazýváme složkami IZS. Systém ACCOLC aplikovaný ve Velké Británii má rozděleny uživatele do tří hlavních skupin (standardní uživatelé, nouzové volání na 999, složky IZS), které disponují hodnotou z rozsahu 0 až 15. Tato hodnota je však přidělována SIM kartě již při její výrobě, což zásadně omezuje dynamičnost celého systému. V praxi tedy došlo k tomu, že 70ti % uživatelů byl blokován přístup k mobilní síti, přičemž jim zároveň nebylo blokováno nouzové volání na linku 999. Naopak složky IZS mohly díky tomuto opatření komunikovat bez omezení. Samotné zablokování některých uživatelů musí provést dohledové centrum sítě a definuje toto opatření na konkrétní základnové stanice. Systém ACCOLC je ETSI standardem a lze ho aplikovat v jakékoli síti GSM [Vodafone, 2010]. Česká republika se na rozdíl od Velké Británie vydala cestou využití standardu emlpp. Jedná se opět o standard ETSI a tudíž ho lze implementovat v kterékoli síti GSM. Na rozdíl od ACCOLC řešení zde není podmínkou nastavení oprávnění SIM karty již při její výrobě, ale naopak se oprávnění k prioritnímu volání nastavuje v HLR (Home Location Register), což je databáze, ve které jsou shromážděny údaje o všech registrovaných uživatelích v rámci GSM sítě. 41

Obrázek č. 6: Zátěž mobilní sítě v době teroristických útoků v Londýně Zdroj: Vodafone Engineering team. 2010. Call priority for HZS government services Engineering team. Samotné fungování prioritního volání se od ACCOLC výrazně odlišuje. Nejvíce bych vyzdvihl možnost trvalého zapojení prioritního volání. Tato funkcionalita tedy nevyžaduje okamžitou činnost operátora na dohledovém centru sítě při vzniku mimořádné události. Systém prioritního volání v České republice je organizován tak, že v době klidu se průběžně shromažďují seznamy telefonních čísel složek IZS a subjektů krizové komunikace. Tyto seznamy jsou předávány mobilnímu operátorovi, který je zadává do HLR. Výhodou této koncepce je vždy okamžitá připravenost na krizovou situaci a zároveň stále lze doplňovat další seznamy čísel, pokud to například aktuální situace bude vyžadovat a bude třeba přidat telefonní čísla subjektu, který se bude nově podílet na záchranných a likvidačních pracích. V České republice jsou tedy čísla s přednostním spojením označována jako krizová čísla. Těmto číslům na rozdíl od běžných čísel je přidělována priorita volání, která nabývá hodnot 1+, 1, 2 a 0. Přidělení této hodnoty je závislé na tom, do jaké kategorie uživatelů je telefonní číslo zařazeno a zároveň zda je v síti aktivován tzv. stav krize nebo stav bez krize. Celkový maximální počet krizových čísel je omezen na 30 000 [Smlouva, 2008]. Kategorie uživatelů jsou následující: 42

VIP 100 čísel Velký starosta 50% uživatelů (z počtu 29900) Malý starosta 50% uživatelů (z počtu 29900) Běžný uživatel ostatní uživatelé mobilní sítě Stav krize pak znamená určité další navýšení trvale nastaveného přednostního spojení pro krizová čísla dle předem daného schématu, viz Tabulka č.1. K tomuto navýšení dochází po žádosti směřované na NMC mobilního operátora, kterou je oprávněno podat operační a informační středisko MV - GŘ HZS ČR [Smlouva, 2008]. Pro úplnost uvádím níže jakým způsobem se v mobilní síti chovají telefonní čísla s přidělenou konkrétní hodnotou priority: Běžná volání priorita 0 - jedná se o volání běžného zákazníka na libovolné číslo kromě tísňových linek. Pokud se tento zákazník pohybuje v okolí základnové stanice, která je plně obsazena, pak má dvě možnosti. Buď mobilní telefon vyhledá v okolí jinou volnou základnovou stanici a spojí hovor anebo vyčkává v tzv. frontě, zda některý z ostatních účastníků neukončí hovor. Při čekání ve frontě nemá běžný zákazník přednost před ostatními hovory. Priorita 2 - pokud se účastník pohybuje v okolí základnové stanice, která je obsazena, má stejné možnosti jako účastník s prioritou 0, ale navíc má při čekání ve frontě přednost před ostatními hovory s výjimkou hovorů s přiřazenou prioritou 1 a 1+ a tísňovými hovory. Priorita 1 uvažujme opět stejnou situaci jako v předchozích případech. Možnosti účastníka jsou stejné jako u priority 2 a rozdíl nastává v tom, že je schopen odsunout běžného účastníka s prioritou 0 na okolní základnovou stanici. Tímto získá možnost uskutečnit hovor. Priorita 1+ - disponuje největšími možnostmi. Kromě schopností převzatých z priority 1 dokáže přerušit hovory s prioritou 0. Nemůže však přerušovat hovory s prioritou 1+, 1, 2 a tísňové hovory. Tísňová volání jsou realizována všemi uživateli a jsou vždy spojována s vysokou prioritou. Jedná se o volání na linky 112, 150, 155, 156, 158. Pokud se účastník dostane do stejné situace kdy se ocitne pod plně obsazenou základnovou stanicí, může odsunout jiného účastníka na okolní základnovou stanici, nemůže však odsunout hovory s prioritou 1+, 1, 2 a tísňové hovory. Tísňový hovor má zároveň přednost ve frontě před všemi hovory, s výjimkou hovorů s prioritou 1+, 1 a ostatními tísňovými hovory [Smlouva, 2008]. 43

Tabulka č. 1: Typy přidělovaných priorit ve stavu krize a ve stavu bez krize Skupina Stav sítě Typ hovoru Priorita VIP Max 100 účastníků KRIZE BEZ KRIZE Odchozí hovor do pevné a mobilní sítě 1+ Odchozí hovor na Emergency linky 1+ Příchozí hovor 1 Odchozí hovor do pevné a mobilní sítě 1 Odchozí hovor na Emergency linky 1+ Příchozí hovor 2 Velký starosta 50% účastníků KRIZE BEZ KRIZE Odchozí hovor do pevné a mobilní sítě 1 Odchozí hovor na Emergency linky 1+ Příchozí hovor 1 Odchozí hovor do pevné a mobilní sítě 2 Odchozí hovor na Emergency linky 1 Příchozí hovor 2 Malý starosta 50% účastníků KRIZE BEZ KRIZE Odchozí hovor do pevné a mobilní sítě 1 Odchozí hovor na Emergency linky 1 Příchozí hovor 1 Odchozí hovor do pevné a mobilní sítě 0 Odchozí hovor na Emergency linky 1 Příchozí hovor 2 Zdroj: Smlouva. 2008. čj. MV-37337-1/PO-2008 mezi Českou republikou Ministerstvem vnitra a Telefónica O2 Czech Republic, a.s. Pokud budeme porovnávat systémy ACCOLC a emlpp, tak ze získaných údajů lze jednoznačně hodnotit jako vhodnější pro složky IZS systém emlpp. Důvody tohoto hodnocení jsou v samotném principu nastavování priorit spojení a zejména dynamičnosti celého systému. Obdobnou cestou jako Česká republika se vydalo Švýcarsko tedy země často sužovaná povodněmi. I to je určitým znakem úspěšnosti této koncepce, která není implementována jen v České republice, ale i jinde v zahraničí. Česká republika má systém emlpp připravený tak, že je plně funkční a zohledňuje možnost rozvrstvení uživatelů z řad IZS do několika kategorií odpovídajících konkrétní potřebě daného účastníka. 44

3.1.2 IZS kombi SIM karty Spolu s aplikací prioritizace volání v České republice byla na základě smlouvy mezi Ministerstvem vnitra a společností Eurotel. čj. ZM-584/S-2001 dohodnuta dodávka 19 000 kusů takzvaných IZS kombi SIM karet [Smlouva, 2002]. Ve své době se jednalo o nový produkt, který byl nabízen i pro komerční účely pod názvem Kombi karta [Eurotel, 2002]. To, čím je IZS kombi SIM karta zajímavá a čím se odlišuje od běžných SIM karet, je schopnost nést dvě telefonní čísla na jedné SIM kartě. Celá filozofie nasazení tohoto produktu spočívala v tom, že jedno z čísel IZS kombi SIM karty bude určeno pro potřeby zabezpečení komunikace v rámci IZS a krizového řízení [Smlouva, 2002]. Krizové číslo, jak bylo toto číslo nazváno, má nastavenu prioritu volání v síti GSM (viz předcházející kapitola) a každé krizové číslo bylo přiděleno uživateli z rozsahu číslovacího plánu mobilních čísel s tehdy vyhrazeným prefixem 725 XXX XXX. O číslovacím plánu se zmíním podrobněji v další kapitole [Bílek, 2002]. Druhé číslo IZS kombi SIM karty bylo nazýváno Pracovní číslo. Jak již název napovídá, jedná se o číslo pro běžné služební použití, jenž nedisponuje speciálními službami typu priorita volání. Zatímco krizové číslo bylo neměnné, pracovní číslo si uživatel mohl zvolit v rámci daného operátora libovolně. Tento přístup byl mimo jiné zvolen pro to, že značná část uživatelů zapojených do IZS a krizového řízení již měla své vlastní telefonní číslo a k tomuto číslu uzavřenou smlouvu s mobilním operátorem. Aby nemusel uživatel nosit dva mobilní telefony nebo rušit své stávající mobilní číslo, byla mu nabídnuta možnost navedení svého čísla na nově nabízenou IZS kombi SIM kartu. Za tímto účelem byl pověřen HZS ČR, jakožto hlavní garant IZS ke sběru informací o požadavcích uživatelů na využití jejich stávajících mobilních čísel popsaným způsobem. Následně provedl HZS ČR přidělení krizového čísla z číslovacího plánu a odeslal dodavateli požadavky na výrobu IZS kombi SIM karet. Uživatel následně obdržel cestou prodejní sítě Eurotel objednanou IZS kombi SIM kartu včetně soupravy mobilního telefonu typu Siemens ME45. Zatím jsem hovořil o IZS kombi SIM kartě jako o produktu nesoucího dvě mobilní čísla. Tato koncepce by sama o sobě znamenala, že jedno z těchto čísel je aktivní 45

(registrované v síti mobilního operátora) a druhé je v daný okamžik neaktivní a tudíž nedostupné. Tento nedostatek vyřešil dodavatel systémem vzájemného přesměrování obou čísel (tzv. Cross hunting) [Eurotel, 2002], tedy podobně, jak přesměrování čísla známe z běžných SIM karet. Rozdíl byl především v tom, že přesměrování bylo zapojeno trvale, bez možnosti vypnutí a bylo bezplatné. Výsledkem byla schopnost dovolat se v daný okamžik na kterékoli číslo IZS kombi SIM karty bez toho, aby volající věděl, které z čísel je v daný okamžik aktivní. Část uživatelů zvolila koncept dvou čísel na jedné SIM kartě, zatímco ostatní mohli požádat o výrobu IZS kombi SIM karty s pouze jedním a to krizovým číslem. Jednalo se zejména o uživatele, kteří měli pracovní mobilní čísla u jiných operátorů působících na území ČR. Především z tohoto důvodu byl dodavatelem nabídnut tarif na krizovém čísle, jehož měsíční paušál činil 0,- Kč. Uživatel pak využíval dva telefony jeden pro běžné pracovní potřeby a jeden s krizovým číslem pro řešení mimořádných událostí. Přesměrování hlasových služeb bylo prostřednictvím vzájemného přesměrování mobilních čísel zajištěno. Avšak ihned na počátku distribuce IZS kombi SIM karet se ukázalo, že přesměrování není funkční pro zasílání SMS zpráv. O narůstající důležitosti využití SMS zpráv v rámci IZS není třeba pochybovat a dokladuje to i jedna z dalších kapitol věnovaná svolávacím systémům. V praxi tento nedostatek znamenal téměř nulovou záruku doručení SMS zpráv uživateli, protože odesílatel nemohl vědět, které z čísel IZS kombi SIM karty je právě aktivní. Jako nejjednodušší se nabízelo zasílání SMS zpráv na obě čísla IZS kombi SIM karet. Tato možnost však byla zcela neakceptovatelná pro uživatele. Proto přišel dodavatel s náhradním řešením v podobě služby odstraňující výše zmíněný problém nazvané SMS hunting [Píša, 2002]. V této situaci se mohli uživatelé rozhodnout zda budou posílat SMS standardním způsobem nebo prostřednictvím SMS huntingu. Jedná se o službu, která podobně jako u hlasu umí přesměrovat odeslanou SMS na právě aktivní číslo IZS kombi SIM karty. Funkcionalita SMS huntingu je založena na tom, že uživatel zadá číslo adresáta SMS zprávy ve speciálním tvaru s číslicí 1 na začátku např. 1725 XXX XXX. Další podmínkou bylo to, že SMS zpráva musela být odesílána vždy na krizové číslo, ale zároveň mohla být odesílána jak z krizového, tak z pracovního čísla, viz obrázek č. 7. Po odeslání se aplikace jednoduše pokusila doručit SMS zprávu na obě čísla IZS kombi SIM karty. Zcela zásadním omezením však byl okruh čísel, jenž mohl službu SMS hunting 46

využívat. Byly to totiž pouze IZS kombi SIM karty a proto nebylo možné zaslat huntovanou SMS z běžného čísla. Obrázek č. 7: Schéma fungování služby SMS hunting Zdroj: PÍŠA, Petr. 2002. SMS hunting. Výběr produktu IZS kombi SIM karty pro komunikaci složek IZS a orgánů krizového řízení nepovažuji za zcela vhodný. Jedním z prvních problémů byl velmi rozsáhlý sběr dat (požadavků na navedení stávajícího mobilního čísla na IZS kombi SIM kartu) od budoucích uživatelů. Výsledem tohoto kroku sice byla zachována původní telefonní čísla uživatelů, ale zároveň došlo k tomu, že uživatel dříve jednoznačně identifikovatelný jedním číslem měl najednou čísla dvě. Tato situace se na první pohled jeví jako marginální, nicméně z pohledu zabezpečení krizové komunikace se jedná o zásadní změnu. Zásadním nedostatkem bylo kromě jiného doručování SMS zpráv, jež nebylo plně garantováno ani po aplikaci služby SMS hunting. Stále docházelo k chybám u SIM karet, které měly aktivované pouze krizové číslo, což prokázaly testy u HZS ČR, které jsem prováděl. Dalším fatálním omezením bylo to, že SMS hunting mohlo využívat pouze 19000 IZS kombi SIM karet. Pokud se tedy v krizové situaci pokusil někdo mimo tento okruh poslat SMS zprávu, neměl zaručeno, že zpráva skutečně dorazí na právě aktivní číslo IZS kombi SIM karty. Z hlediska hromadného rozesílání SMS zpráv nebylo možno využívat systém SMS Connector, jenž standardně zaručoval vysokou kapacitu při odesílání SMS zpráv, avšak nikoli se službou SMS hunting. Od roku 2008 je IZS kombi SIM karta na výrazném ústupu a je nahrazována standardní SIM kartou. Prioritní volání (krizové číslo) je nyní možno nastavit u jakéhokoli čísla 47

uživatele daného operátora, přičemž maximální počet účastníků byl zvýšen na 30 000 [Smlouva, 2008]. 3.1.3 Číslovací plán krizových čísel Organizace spojení u základních složek IZS je obvykle doplněna o pevně stanovený číslovací plán jednotlivých koncových zařízení. V případě dnes používaného systému PEGAS, jenž jsem zmínil v kapitole Radiokomunikační systémy digitální, je aplikován číslovací plán terminálů, u nichž je používáno vždy jedinečné číslo RFSI. Přidělování rozsahů a jednotlivých čísel RFSI je pochopitelně spravováno centrální autoritou. Konkrétní rozsahy uživatelské organizace znají a mohou si dle vlastních potřeb provést logické rozdělení čísel RFSI pro své koncové uživatele dle svých požadavků a potřeb. Podobný model číslovacího plánu byl zvolen i u krizových čísel IZS kombi SIM karet a jeho realizace byla rámcově dohodnuta v již zmíněné smlouvě čj. ZM-584/S-2001. Rozsah, který byl k dispozici měl tehdy nový prefix mobilního čísla 725, jenž byl použit ve své době pouze pro krizová čísla [Bílek, 2002]. Na základě dohody mezi HZS ČR a mobilním operátorem bylo tedy možno čerpat z rozsahu 725000000 až 725149999. Zbytek číselné řady nebyl využíván. Zprávu a přidělování krizových čísel měl ve své působnosti HZS ČR. Logika číslovacího plánu se opírala o aktuální státoprávní uspořádání České republiky - rozdělení do 14 krajů (včetně hl. m. Prahy). Dalším faktorem při dělení číselného rozsahu byla snaha zachovat již zažité rozdělení základních složek IZS do flotil, tak jak je tomu u systému PEGAS. Tímto se rozumí převzetí a implementace jednociferného čísla F z číslovacího plánu RFSI. Pro připomenutí uvádím, že takto je standardně označován HZS ČR číslem 5 a 6, zatímco ZZS má flotilu číslo 7. U PČR však došlo k posunu z flotily číslo 2 na číslo 3. Toto opatření bylo vynuceno začleněním značného množství subjektů samosprávy do číslovacího plánu. Struktura samotného krizového čísla tedy vypadala následujícím způsobem: 725 - je již zmiňovaný vyhrazený prefix. Pro informaci uvádím, že dnes jsou čísla s prefixem 725 standardně komerčně nabízena. 48

XX - je číslo od 00 do 14 a reprezentuje domovskou lokalitu uživatele (kraj) v České republice. Číslo 00 bylo využito pro ministerstva a ústřední orgány státní správy. Ostatní čísla reprezentují jednotlivé kraje (například 01 Praha, 02 Středočeský kraj, a další). YYYY - v sobě zahrnuje číslo organizace (flotily) a to buď na druhé pozici 0500 pro potřeby krajského ředitelství nebo na první pozici pro potřeby okresu (u HZS ČR se jednalo o územní odbory) 5000. První číslo z řady 0500 bylo určeno řediteli krajské organizace a číslo 0510 bylo rezervováno pro operační středisko dané organizace v kraji [Bílek, 2002]. Při hodnocení číslovacího plánu krizových telefonních čísel je třeba ocenit snahu o vytvoření v podstatě nového celorepublikového systému přidělování těchto telefonních čísel pro nebývale širokou škálu uživatelů. V porovnání s profesionálními radiokomunikačnímy systémy (PEGAS), které jsou určeny PČR nebo HZS ČR, z tohoto číslovacího plánu čerpaly i orgány státní správy a samosprávy, z nichž velkou část tvořily obce, jejichž počet je v České republice cca 6500. Tento fakt sebou nese nebývale obtížnou úlohu při snaze o dodržování logiky číslovacího plánu a jeho udržení dle předem stanoveného schématu a bez legislativní opory. V této souvislosti nutno připomenout, že uživatelé krizových čísel si smlouvy s mobilní operátorem uzavírali sami a tudíž není snadné jejich omezování z hlediska nakládání s číslem. Zcela zásadní bylo udržet přidělená telefonní čísla na pozicích uživatelů i přes to, že se konkrétní lidé v čase měnili a opouštěli funkce (nejčastěji starostové obcí). To v podstatě umožnila IZS kombi SIM karta, která obsahovala krizové číslo, které mohlo zůstat organizaci a pracovní číslo, které si uživatel při odchodu z dané pozice mohl odnést. Nevýhody IZS kombi SIM karty však její další používání výrazně omezovalo a tudíž zákonitě došlo k přechodu na standardní SIM karty. To mělo pochopitelně i dopad na další práci s číslovacím plánem, protože uživatelé čím dál častěji vyžadovali se svým odchodem z dané pozice i telefonní číslo, které užívali. To ve výsledku vedlo k tomu, že číslovací plán nebyl dále centrálně podporován. Z hlediska přínosu tvorby číslovacího plánu je dle mého názoru zřejmé, že má své opodstatnění u složek, kde jsou koncová zařízení přidělována výkonným jednotkám bez ohledu na konkrétní osoby, je používán dispečerský režim komunikace a čísla nejsou striktně přenositelná mimo útvar. Logika daných čísel tak má opodstatnění pro své uživatele a znalost číslovacího plánu v menším rozsahu v rámci jedné organizace je snazší, než napříč všemi subjekty IZS 49

a krizového řízení. Do budoucna nepředpokládám snahu o vytvoření číslovacího plánu u mobilních telefonních čísel. Naopak za velmi podstatné považuji vytvoření a správu databáze kontaktního spojení složek IZS a orgánů krizového řízení. 3.1.4 Koncová zařízení nasazená v oblasti IZS Všechny komunikační systémy disponují na jedné straně infrastrukturou, sloužící k přenosu informací a na druhé straně koncovými zařízeními, jenž samotnou komunikaci zprostředkovávají. U profesionálních radiokomunikačních systémů jsou koncovými zařízeními radiostanice nebo terminály. U mobilní telefonie jsou to dobře známé mobilní telefony. Výrazné rozšíření mobilní telefonie v oblasti IZS a krizového řízení nastalo v roce 2002, kdy začala hromadná distribuce souprav mobilních telefonů na základě smlouvy čj. ZM- 584/S-2001 mezi Ministerstvem vnitra ČR a společností Eurotel [Smlouva, 2002]. Tato smlouva v podstatě garantovala dodávku 19 000 souprav mobilních telefonů typu Siemens ME45 včetně příslušenství. Cílovou skupinou pro dodávku byly složky IZS a krizového řízení, které o pořízení tohoto telefonu projevily zájem. Distribuce telefonů probíhala cestou značkových prodejen Eurotel společně s IZS kombi SIM kartami. Dodavatel se dále zavázal cituji: že po uplynutí doby 36 měsíců od předání soupravy dodá účastníkovi za obdobných podmínek novou soupravu, odpovídající aktuální technické a technologické úrovni daného roku. Z výše uvedeného vyplývá, že se jednalo o nejrozsáhlejší nákup mobilních telefonů pro oblast státní správy a samosprávy vůbec. Při hodnocení nákupu jednotných souprav mobilních telefonů je třeba na prvním místě uvést cenu, kterou uživatelé zaplatili. Cena jedné soupravy byla totiž stanovena na hodnotu 1,- Kč bez DPH [Smlouva, 2002]. Jednalo se však o cenu, která nebyla dotovaná jak známe z běžné praxe prodeje mobilních operátorů a tudíž lze říci, že to byla cena konečná. Z pohledu uživatele se tedy jednalo o bezpochyby výhodný nákup a to i proto, že součástí dodávky bylo příslušenství obsahující těžkou instalační sadu do vozidla. Tento fakt se mi jeví z pohledu řešení mimořádných událostí jako zcela odpovídající, protože instalační sady ve vozidlech zvyšují schopnost komunikovat svým 50

uživatelům ne jen při jízdě, ale také po delší dobu mimo dosah zdroje el. energie. Běžná cena celé soupravy v té době byla cca 20000,- Kč. Navíc byla u prodávaných telefonů prodloužena záruční doba na 3 roky. Z mého pohledu se jednalo o bezprecedentně výhodnou nabídku a její realizace ušetřila státu i obcím značné finanční prostředky. Typ dodávaného telefonu Siemens ME45 byl zpočátku podroben značné kritice, která byla z části oprávněná, například vzhledem k chybnému firmware telefonu. Osobně jsem byl od prvopočátku uživatelem tohoto telefonu a zmíněný nedostatek mohu potvrdit. Náprava byla řešitelná cestou značkových servisů a později i vlastními silami nahráním nového opravného firmware. Dle mého názoru se však jednalo o velmi zdařilý výběr telefonu a to především díky zodolněné konstrukci umožňující nasazení i v terénu, což je z hlediska složek IZS běžná praxe. Pozitivně hodnotím i na svou dobu revoluční vybavení telefonu Siemens ME45 technologií přenosu dat GPRS, jenž bylo možno použít jak pro WAP připojení, tak i pro využití mobilního telefonu jakožto modemu pro připojení k internetu. Ačkoli již uplynulo mnoho času od distribuce telefonů v roce 2002, ještě stále se setkávám s uživateli, kteří tento telefon používají dodnes. Jak jsem se zmínil v úvodu, po třech letech mělo dojít k obměně za nový typ telefonu. Záměrně jsem v úvodu uvedl doslovnou citaci ze smlouvy, kde se dodavatel k výměně zavázal. Citace je na první pohled poměrně nekonkrétní, což vedlo dodavatele k výběru telefonu Siemens C70, který od samého počátku, dle mého názoru, nesplňoval potřebné parametry pro nasazení v oblasti IZS a krizového řízení. To se potvrdilo po distribuci telefonu, kdy uživatelé přes to, že se opět jednalo o nákup telefonu za symbolickou cenu, vybraný typ výrazně kritizovali. Tento ne příliš vhodný postup do značné míry zdiskreditoval celý projekt a poškodil ne jen uživatele, ale i samotného dodavatele. Největší nedostatky telefonu Siemens C70 spatřuji v samotné konstrukci telefonu, jenž zdaleka nedosahovala z hlediska odolnosti parametrů, jimiž disponoval předchozí Siemens ME45. Nedostatky telefonu Siemens C70, které jsem od uživatelů shromáždil, byly charakteru technických nedostatků a především závad. Závady samovolné vypínání telefonu a zablokování telefonu. Technické nedostatky nízká kapacita dodávaného akumulátoru, nezodolněná konstrukce, špatná čitelnost displeje, nízká hlasitost reproduktoru. 51

Výše zmíněné nedostatky dosahovaly takového rozsahu a intenzity, že dodavatel časem přistoupil k výměně telefonu za typ Siemens ME75 jenž lépe odpovídal potřebám složek IZS a byl v podstatě nástupcem zodolněného typu Siemens ME45. Všechny tři typy telefonů dodaných v souvislosti se zabezpečením komunikace složek IZS a orgánů krizového řízení uvádím na obrázku č. 8. Obrázek č. 8: Mobilní telefony dodané složkám IZS a orgánům krizového řízení, zleva Siemens ME45, Siemens C70, Siemens ME75 Zdroj: JANČÍK, Radek. 2006. Krizové mobilní telefony. Z výše uvedených zkušeností je zcela patrné, že jakýkoliv hromadný nákup mobilních telefonů vede jednoznačně k minimalizaci jeho ceny. Negativem však může být nevhodnost jednoho typu telefonu pro jednotlivé úrovně uživatelů. Zcela zásadní je však mé zjištění, které ukazuje na nutnost precizní definice závazků dodavatelů ve smlouvách, jenž mohou vést k situaci, kdy dodavatel vybere nevhodný typ telefonu. Každopádně bych doporučil před jakýmkoliv nákupem telefonu provést rozsáhlé testy sloužící k ověření jak funkčnosti, tak i možné závadovosti. 52

3.2 Ostatní služby mobilní telefonie aplikované v IZS Mobilní telefonie a její nabídka služeb je pochopitelně výrazně širší a proto našly uplatnění v oblasti IZS i další služby. V následující části diplomové práce se soustředím na fenomén SMS zpráv a hlasových služeb určených pro svolávání dobrovolných hasičů nebo v rámci systémů vyrozumění. 3.2.1 Systémy svolání na bázi SMS zpráv Příchod mobilní telefonie sebou přinesl různé typy služeb, jejichž základní rozdělení jsem zpracoval v úvodní časti diplomové práce. Jednou z prvních nehlasových služeb hojně využívaných zákazníky, byly krátké textové zprávy SMS. Oblast Integrovaného záchranného systému pochopitelně reflektovala nástup fenoménu SMS zpráv a tato služba byla postupně implementována do různých oblastí činnosti složek IZS. Jednou z možností, jak zvýšit efektivitu práce dobrovolných hasičů a rychlost jejich reakce, byla implementace systémů na bázi GSM sloužících k jejich svolání. Jedním z takto nasazených produktů je systém Kanga+ [RCS Kladno, 2005], jenž je v největším měřítku využíván ve Středočeském kraji. Systém Kanga+ je tedy určen pro komunikaci mezi krajskými operačními středisky HZS a jednotkami JPO II a JPO III 8. Komunikace mezi těmito subjekty je vedena za účelem co nejrychlejšího předání žádosti operačního střediska o výjezd jednotky na místo zásahu. V praxi to funguje tak, že při vzniku události operační středisko vybere techniku potřebnou k provedení zásahu v návrháři techniky a následně odešle data na příslušný modul Kanga+. Ten se skládá z GSM modemu, napájecího zdroje, řídící jednotky, vstupně výstupního rozhraní s osmi výstupními relé a tiskárny. Jak již bylo naznačeno, tento systém používá pro vzdálenou komunikaci krátké textové zprávy SMS. Tedy po odeslání SMS zprávy z operačního střediska zpracuje řídící jednotka Kanga+ tuto zprávu a provede příslušné operace. Operacemi se rozumí například sepnutí výstupního kontaktu pro spuštění sirény na požární stanici, tisk příkazu k výjezdu na tiskárně a rozeslání SMS zpráv členům 8 JPO II a JPO III jednotka sboru dobrovolných hasičů obce, která zabezpečuje výjezd družstev o zmenšeném početním stavu. Zřizuje se zpravidla ve vybrané obci s počtem obyvatel nad 1000. 53

jednotky, kteří mají pohotovost. Samotný modul je ovladatelný ne jen z operačního střediska, ale i prostřednictvím oprávněných GSM telefonů anebo lokálně. Z hlediska možného výpadku el. energie lze modul navíc doplnit o 12V autobaterii zajišťující náhradní napájení [RCS Kladno, 2005]. Základním předpokladem pro činnost modulů Kanga+ a jím podobným řešením je pokrytí signálem GSM mobilního operátora. Toto je vzhledem k aktuálnímu stavu pokrytí mobilních operátorů zajištěno téměř stoprocentně a tudíž není třeba budovat nové samostatné komunikační kanály na jednotlivé požární stanice, jejichž rozmístění v rámci České republiky je značně různorodé. Z hlediska nákladů se tedy cesta bezdrátového přenosu, zajištěná cestou mobilního operátora, jeví jako nejekonomičtější a pro danou potřebu zcela vyhovující. Obec jakožto zřizovatel JPO II a III není často zatěžován ani náklady spojenými s nákupem koncových zařízení pro dobrovolné hasiče, protože tuto úlohu spolehlivě plní standardní mobilní telefony, na které je doručována svolávací SMS. Systémy založené na rozesílání SMS zpráv jsou dnes využívány v různých obměnách a ilustrují vhodné využití GSM technologie v oblasti svolávání dobrovolných hasičů. Dnes si lze již obtížně představit alternativu mobilní telefonie v této oblasti. Zcela zásadním přínosem je i využitelnost obdobných systémů v době klidu, kdy lze stejnou cestou informovat dobrovolné hasiče o běžných provozních záležitostech, jako je školení nebo připravované cvičení. 3.2.2 Systémy svolání na bázi hlasových služeb Zatímco ve Středočeském kraji využívají výše zmíněný systém založený na rozesílání SMS zpráv, v Moravskoslezském kraji obdobnou službu zajišťuje systém AMDS (Automatic Message Delivery System) [Válek, 2009]. Tento systém je založen na principu rozesílání hlasových zpráv a to jak na mobilní telefony tak i na pevné linky. Místo hromadného zasílání SMS zpráv jsou dobrovolní hasiči v podstatě obtelefonováváni automatizovaným systémem na základě pokynu operačního střediska. Je zde použito převodu psané informace do řeči a tak je celá akce plně automatizována a nevyžaduje další úkony pracovníků operačních středisek. Informace o typu události jsou standardně zapisovány již dnes do systému Výjezd. Z hlediska kapacity je AMDS dostatečně robustní, protože je možno oslovit až 30 osob najednou. Pokud dojde 54

ke vzniku události a je hovor svolávaným hasičem přijat, je mu přehrána zpráva týkající se aktuální události. Hasič musí následně zareagovat tak, aby bylo jasné, zda je schopen se výjezdu zúčastnit či nikoliv. Je tedy vyzván aby výjezd potvrdil stiskem číslice 1 nebo naopak odmítl stiskem číslice 2. V případě, že se systém AMDS nedovolá z důvodu například nedostupnosti signálu GSM u daného mobilního telefonu, je hovor opakován po 15 sekundách [Válek, 2009]. Systém AMDS přehledně charakterizuje obrázek č. 9. Obrázek č. 9: Schéma fungování systému AMDS Zdroj: VÁLEK, Dušan. 2009. AMDS Automatic Message Delivery System. Z hlediska systémů svolání se podobně jako v předchozím SMS systému neobejdeme bez koncových zařízení typu mobilní telefon. I když je AMDS koncipován pro mobilní i fixní telefony, jsou mobilní telefony zcela převažující pro režim systému svolání. Vzhledem k tomu, že AMDS je obousměrný, umí navíc vyhodnotit odpověď svolávaného hasiče na rozdíl od systémů SMS. Operační středisko tak může snadno vyhodnocovat v reálném čase to, jak svolávání probíhá a kdo potvrdil účast na výjezdu. 55

Funkčnost systému byla již několikrát ověřena praxí, například při loňských katastrofálních povodních na Novojičínsku, kdy bylo během čtyř hodin vyrozuměno 27 jednotek, což je 626 hasičů. Možnosti AMDS jsou pochopitelně širší a jsou tedy použity i pro informování krizových štábů obcí, bezpečnostních rad nebo k zasílání výstrah ČHMÚ. 56

4 Porovnání mobilní telefonie s ostatními komunikačními prostředky IZS V následující kapitole budu prezentovat výsledky dotazníkového šetření, které jsem provedl u HZS ČR, zaměřeného na míru využití jednotlivých komunikačních prostředků při povodních v roce 2009. V další části této kapitoly se zaměřím na porovnání dvou digitálních rádiových systémů, nejvíce využívaných složkami IZS, tedy systému PEGAS a mobilní telefonie. Cílem této kapitoly je především zjištění aktuálního stavu využití hlavních komunikačních prostředků při komunikaci mezi HZS ČR a ostatními složkami IZS. Dále zde provedu porovnání dvou digitálních buňkových systémů, jenž se značnou měrou podílejí na vzájemné komunikaci složek IZS a to z pohledu jejich budoucí využitelnosti a vhodnosti použití pro konkrétní situace a jednotlivé součásti IZS. 4.1 Poměr využití jednotlivých komunikačních prostředků V úvodní kapitole diplomové práce jsem stručně popsal stávající komunikační prostředky nasazené u složek IZS. Původní systémy používané u základních složek IZS byly analogové, což technologicky představuje určité omezení z hlediska jak zabezpečení přenosu informací, tak i z hlediska dalšího rozvoje systému v oblasti nových služeb, zejména datových. Proto se Česká republika po roce 2000 vydala cestou budování a využívání nových systémů, jenž k přenosu informací využívají digitalizace. To však neznamená, že nejsou nadále ve velké míře nasazeny analogové systémy, případně další komunikační prostředky. Ke zjištění míry využití jednotlivých typů komunikačních prostředků při mimořádných událostech jsem využil období loňských záplav, které se odehrály v období 22.6. 2009 až 24. 7. 2009. Výběr tohoto období jsem zvolil zcela záměrně, protože je nutné provést zjištění nikoli za období klidu, ale naopak v situaci, kdy IZS ČR plní beze zbytku svou úlohu a plně využívá dostupné komunikační nástroje. Samotný dotazník byl odeslán na HZS krajů a byly zjišťovány údaje o použití komunikačních prostředků mezi jednotlivými úrovněmi a složkami IZS. V následujících podkapitolách budu prezentovat výsledky svého zjištění. 57

4.1.1 Komunikace KOPIS s jednotkami HZS kraje (JPO I) První část mého šetření se dotýká komunikace krajských operačních a informačních středisek HZS ČR s jednotkami JPO I. Jedná se o jednotky HZS ČR, které zasahují v místě své působnosti a jsou výhradně složené z profesionálních hasičů. Dalo by se zjednodušeně říci, že se jedná o prvosledové jednotky. Komunikace je vedená s těmito jednotkami, jak je z grafu č. 1 patrné, převážně prostřednictvím radiokomunikačních systémů. Graf č. 1: Podíl komunikačních prostředků na komunikaci mezi KOPIS a jednotkami HZS kraje (JPO I) 100% 90% 80% 70% 60% 50% 40% 30% 20% 10% SMS E-mail Fixní telefon Mobilní telefon ARS (Analog) PEGAS 0% HZS OlK HZS PaK HZS JčK HZS JmK HZS MsK HZS UlK HZS ZlK HZS Vys Zdroj: autor na základě dat HZS krajů V největší míře je zde zastoupen radiokomunikační systém PEGAS, jehož primární určení je právě pro komunikaci mezi KOPIS a vyjíždějící jednotkou. Komunikace je vedena obousměrně a ve velké míře již nahradila předchozí analogový radiokomunikační systém. Primárně jednotka JPO I používá vozidlového terminálu PEGAS, jenž disponuje lepší charakteristikou z hlediska pokrytí území rádiovým signálem. Analogový systém je zastoupen v grafu pouze u některých HZS krajů, kde je používán jako záložní systém. Další nejvíce zastoupený komunikační prostředek je mobilní telefon. Je to proto, že existují situace, kdy standardní radiokomunikační systémy nejsou pro danou situaci jednotky JPO I vhodné (například z hlediska pokrytí 58

rádiovým signálem), a proto jsou tyto jednoty vybaveny i mobilním telefonem pro potřebu spojení s KOPIS. Ostatní prostředky jako fixní telefon, e-mail a SMS jsou zde také zastoupeny, ale v minimální míře. Slouží především pro komunikaci KOPIS s požární stanicí jednotky JPO I. 4.1.2 Komunikace HZS kraje s JPO II, III, IV, V Jednotky sboru dobrovolných hasičů a jednotky podnikových hasičů (JPO II až JPO V) tvoří zcela zásadní součást IZS ČR. Jejich činnost se zaměřuje na širokou škálu plnění úkolů zejména v součinnosti s HZS kraje. Účastní se záchranných a především pak likvidačních prací. Z hlediska technického vybavení většinou nedosahují úrovně JPO I, avšak jejich plošné rozložení na území ČR a přítomnost téměř v každé obci z nich dělá významnou sílu, se kterou je třeba počítat. Poměr komunikačních nástrojů v tomto případě popisuje graf č. 2. Graf č. 2: Podíl komunikačních prostředků na komunikaci mezi HZS kraje a JPO II, III, IV, V 100% 90% 80% 70% 60% 50% 40% 30% 20% 10% SMS E-mail Fixní telefon Mobilní telefon ARS (Analog) PEGAS 0% HZS OlK HZS PaK HZS JčK HZS JmK HZS MsK HZS UlK HZS ZlK HZS Vys Zdroj: autor na základě dat HZS krajů Komunikace s JPO II až JPO V je vedena především analogovým radiokomunikačním systémem, který byl do nedávna zároveň hlavním komunikačním nástrojem celého HZS ČR. U HZS Moravskoslezského kraje a některých dalších je analogový systém částečně 59

nahrazován digitálním systémem PEGAS. Jedná se o kraje, kde již bylo přistoupeno k vybavení dobrovolných hasičů tímto systémem. Jako další komunikační prostředek je zde zastoupen mobilní telefon, který je dobrovolnými hasiči využíván jako doplňkový systém pro komunikaci z místa zásahu. V poměrně značné míře se zde prosazuje systém zasílání SMS zpráv pro svolávání hasičů, jehož principy jsem popsal v kapitole č. 3 (viz systém Kanga+). Fixní telefon je užíván v menší míře a je alternativou svolávacího systému na bázi SMS zpráv. Jedná se o systém AMDS viz kapitola č. 3. 4.1.3 Komunikace HZS kraje s PČR, AČR a ZZS Vzájemná komunikace složek IZS je zcela zásadní pro fungování celého tohoto systému. Nejčastější komunikace je vedena mezi HZS ČR, PČR a ZZS. Armáda ČR je kontaktována pouze v případech rozsáhlých mimořádných událostí nebo při vyhlášení krizového stavu. Na úrovni místa zásahu je tato komunikace standardně vedena prostřednictvím radiokomunikačního systému PEGAS, případně mobilními telefony, což v dotazníkovém šetření nebylo zjišťováno. Graf č. 3 znázorňuje vzájemnou komunikaci operačních a informačních středisek základních složek IZS. Graf č. 3: Podíl komunikačních prostředků na komunikaci mezi HZS kraje a PČR, AČR, ZZS 100% 90% 80% 70% 60% 50% 40% 30% 20% 10% SMS E-mail Fixní telefon Mobilní telefon ARS (Analog) PEGAS 0% HZS OlK HZS PaK HZS JčK HZS JmK HZS MsK HZS UlK HZS ZlK HZS Vys Zdroj: autor na základě dat HZS krajů 60

Ze zjištěných údajů vyplývá zcela převažující použití mobilních a fixních telefonů, což odpovídá charakteru komunikace vedené ze stálých pracovišť na rozdíl od komunikace vedené z místa zásahu. Jednotlivé rozdíly mezi kraji z hlediska dominance jednoho či druhého výše zmíněného prostředku vychází z praxe zavedené v jednotlivých krajích.v menší míře se začíná prosazovat i e-mailová komunikace a v neposlední řadě se využívá i systému PEGAS, jímž jsou operační a informační střediska základních složek IZS standardně vybavena. 4.1.4 Komunikace HZS kraje s orgány samosprávy (kraj, obec, město) Do oblasti IZS ČR a krizového řízení bezpochyby patří i orgány samosprávy, které plní úkoly vycházející z platné legislativy z hlediska ochrany obyvatelstva a varování, případně dalších. Tyto orgány nejsou vybavovány žádnými profesionálními radiokomunikačními systémy a proto hlavní způsoby komunikace vycházejí ze standardně nabízených komunikačních nástrojů. To dokládají i data uvedená v grafu č. 4. Graf č. 4: Podíl komunikačních prostředků na komunikaci mezi HZS kraje a orgány samosprávy 100% 90% 80% 70% 60% 50% 40% 30% 20% 10% SMS E-mail Fixní telefon Mobilní telefon ARS (Analog) PEGAS 0% HZS OlK HZS PaK HZS JčK HZS JmK HZS MsK HZS UlK HZS ZlK HZS Vys Zdroj: autor na základě dat HZS krajů 61

Z velké části jsou těmito orgány využívány mobilní telefony, které jsou běžně dostupné a postupně nahrazují fixní telefony, jejichž zastoupení je však stále významné. Značný až převažující význam má v některých krajích e-mailová komunikace vedená mezi HZS kraje a orgány samosprávy. K významným komunikačním nástrojům se řadí i systémy hromadného zasílání SMS zpráv. Jsou využívány pro potřeby vyrozumívání orgánů krizového řízení, přičemž vyrozumívací centra obhospodařuje HZS ČR. 4.2 Porovnání mobilní telefonie a digitálního systému PEGAS Z hlediska výsledků dotazníkového šetření se v oblasti rádiových komunikací jednoznačně nabízí srovnání radiokomunikačního systému PEGAS se systémy mobilní telefonie. Jedná se o systémy, které jsou dle mého zjištění složkami IZS ve velké míře využívány a svou koncepcí (otevřenou možnost přístupu k systému) předurčeny pro vzájemnou komunikaci mezi složkami IZS, na rozdíl od analogových radiokomunikačních systémů. Vzhledem k faktu, že oba systémy jsou digitální, lze konstatovat, že se jedná o perspektivní systémy, s nimiž je třeba v budoucnu počítat. Důvody vzniku obou systémů jsou zcela odlišné. Zatímco mobilní telefonie je od počátku založena na komerčních základech a široké možnosti rozšíření ve všech oblastech naší společnosti, systém PEGAS stojí na druhé straně pomyslné barikády, protože byl od počátku vyvíjen pro úzkou skupinu uživatelů se specifickými požadavky a potřebami. V této souvislosti si dovoluji připomenout, že za vznikem systému PEGAS byly potřeby francouzského četnictva a jejich snaha o vybudování vysoce zabezpečeného radiokomunikačního systému [Koucký, 2004]. Zároveň je třeba říci, že tento systém je prakticky ve všech zemích, kde byl nasazen, provozován státními institucemi nejčastěji ministerstvem vnitra, jak je tomu i v České republice. K porovnání obou systémů jsem si vybral dílčí oblasti jejich použití a vlastností, které považuji za nejdůležitější, jako například hlasové služby, datové služby, úroveň pokrytí a další. 62

4.2.1 Hlasové služby Nejdůležitější a nejpoužívanější služby využívané složkami IZS, jak pro vlastní komunikaci, tak pro vzájemnou součinnostní komunikaci, jsou hlasové služby. Je to zcela logické, protože pro člověka je hlas a řeč nejpřirozenější způsob komunikace. Z tohoto pohledu jsou systémy mobilní telefonie výrazně bližší klasické řeči, protože je zde použito plně duplexního přenosu informací. To znamená, že v daný okamžik mohou komunikovat oba účastníci hovoru a nemusejí vytvářet pravidla pro komunikaci, jakou známe ze standardních radiokomunikačních systémů. Tímto se dostávám k systému PEGAS, který pracuje v dusimplexním režimu, kdy jsou pro přenos informací použity dva kmitočty jeden pro vysílání a druhý pro příjem [Hána, 2007]. To znamená, že v daném okamžiku může hovořit pouze jeden účastník hovoru a navíc musí použít klíčovací tlačítko, po jehož stisku má právo komunikovat. Skupinové komunikace - celá koncepce hlasových služeb systému PEGAS je tedy založena především na skupinové komunikaci. Rozumí se tím potřeba oslovit větší okruh účastníků komunikace, než jak jsme zvyklí při rozhovoru dvou účastníků. To jednoznačně vychází z potřeb základních složek IZS, jimiž jsou HZS ČR, PČR a ZZS. Zároveň je zde využita infrastruktura systému PEGAS (na rozdíl od přímého režimu), což znamená, že pro uskutečnění hovoru musí být v dané lokalitě pokrytí rádiovým signálem. Základní složky IZS nutně potřebují komunikovat s více jednotkami v terénu a mají pro tuto potřebu vybudován systém pravidel, která musí být striktně dodržována. Jedná se především o kázeň v rádiovém provozu [Ministerstvo vnitra, 2004], kdy je často pro dané území (například okres) k dispozici pouze jeden komunikační kanál pro jednu složku IZS [Ministerstvo vnitra, 2007]. Skupinová komunikace se uplatňuje i při vzájemné komunikaci základních složek IZS, kdy jsou situace, při nichž je žádoucí, aby sdělovanou informaci obdržely i ostatní složky účastnící se zásahu (například pátrání po hledané osobě). Mobilní telefonie má značně omezené možnosti skupinové komunikace. Můžeme k nim zařadit konferenční hovor nabízený standardně mobilními operátory. Tato služba slouží pro sestavení vzájemného volání ve skupině až 6 účastníků. Samotné sestavování konferenčního hovoru vyžaduje znalost volaných čísel a je z hlediska času náročnější, než rádiová komunikace. Pro potřebu komunikace s jednotkami na místě zásahu je zcela nevyhovující a zároveň 63

je nepřijatelné omezení na 6 účastníků. Naopak pro vzájemnou komunikaci operačních a informačních středisek základních složek IZS a nebo krizových štábů lze tento způsob komunikace použít a do budoucna i kombinovat s přenosem obrazu (video konference). Samostatnou kapitolou v oblasti skupinové komunikace u mobilní telefonie jsou systémy PTT (Push to talk). V České republice tuto službu nabízí Telefónica O2. V podstatě se jedná o využití mobilního telefonu obdobně jako radiostanice, kdy může komunikovat pouze jeden uživatel pomocí klíčovacího tlačítka. V případě PTT je přenos informací zajišťován technologií GPRS, která je standardně implementována a má značné pokrytí území ČR [Polesný, 2005]. Službu PTT jsem pro potřeby této diplomové práce testoval a mohu konstatovat, že se jedná o funkční systém, jehož nasazení si lze představit v oblasti komerčních služeb (taxislužby, pošta). Na rozdíl od konfernčního hovoru si uživatel předem vytváří skupiny určené pro komunikaci a není omezen počtem 6 účastníků konference. Nasazení služby PTT u základních složek IZS však nelze pojmout jako náhradu stávajících radiokomunikačních systémů. Je to dáno především potřebou vysoké úrovně šifrování přenášených informací u některých složek IZS, ale i nutností využívat služby typu statusová hlášení ST-MS (HZS ČR, PČR, ZZS), které mobilní telefony neumožňují. Zcela zásadní nedostatek PTT a mobilních telefonů oproti systému PEGAS je neexistence možnosti komunikovat bez použití infrastruktury sítě GSM. O této funkcionalitě budu hovořit dále. Individuální komunikace - slouží pro komunikaci vždy dvou účastníků hovoru. Na tomto principu je v podstatě mobilní telefonie primárně založena a odpovídá tomu i plně duplexní provoz. V rámci základních složek IZS je tato komunikace využívána například mezi operačními a informačními středisky (mobilní a fixní telefonie) na strategické úrovni, ale v určitých situacích i v oblasti taktické (místo zásahu). U systému PEGAS jsou individuální hovory možné, avšak jejich praktické uskutečňování lze provádět opět pouze v dusimplexním režimu, obdobně jako u skupinových komunikací. To je z pohledu uživatele do značné míry omezující a nedosahuje kvality hovoru plně duplexního, který je pro člověka přirozenější. Přesto se individuální komunikace v systému PEGAS používá. Do současné doby byl způsob volání podobný jako u mobilních telefonů. Volající musel znát RFSI volaného nebo toto číslo zvolil z paměti. Avšak koncem roku 2009 byly zahájeny ve spolupráci s Ministerstvem vnitra, PČR a ZZS práce na zavedené služby VFADR (hlasová funkční adresace). Tato služba 64

umožňuje zrychlenou volbu individuálního volání na předem určenou adresu RFSI, kdy seznam adres je předdefinován v systému na pracovišti TWP a tudíž není nutno provádět žádné úpravy v terminálech PEGAS ani udržovat aktuální seznam adres RFSI. Odesílání samotného hovoru zrychlenou volbou probíhá tak, že uživatel zvolí konkrétní číslo volby (např. číslo 5) a odešle hovor krátkým stiskem zeleného tlačítka na terminálu [Pramacom, 2007b]. Služba VFADR bude v rámci složek IZS využívána pro individuální komunikaci s operačním střediskem v případě HZS pro komunikaci s KOPIS. Případně ji lze využít pro individuální komunikaci s místním operačním střediskem ZZS a PČR. Zásadní funkcionalita VFADR spočívá v tom, že uživatel se dovolá na operační středisko podle toho, ve které lokalitě se nachází. Je to dáno předdefinováním adres RFSI podle základnových stanic. Sám jsem službu VFADR testoval a mohu konstatovat, že značně zvyšuje komfort a rychlost sestavení individuálního hovoru. Zároveň tato služba významně podporuje a doplňuje skupinové komunikace mezi složkami IZS. Zjistil jsem, že uživatelé zapojení do testování této služby ji hodnotí velmi pozitivně a vidí značný potenciál pro její využití. Jsou situace, kdy skupinové komunikace nejsou vhodné, například kdy jsou sdělovány citlivé informace. Úspěch služby VFADR mimo jiné dokládá potřebu individuální komunikace na většině úrovní IZS. Z konzultací, které jsem vedl u HZS Středočeského kraje jednoznačně vyplývá, že pro individuální hovory vedené velitelem zásahu k operačnímu a informačnímu středisku, jsou v některých situacích využívány mobilní telefony. Důvodem nasazení mobilních telefonů i na místě zásahu, kde dominuje systém PEGAS, je snaha vytvoření záložního spojení pro případ, že systém PEGAS nebude dostupný. Jedná se především o situace, kdy je v dané lokalitě nedostatečné pokrytí rádiovým signálem. Proto se kloním k názoru, že mobilní telefonie začíná mít nezastupitelnou úlohu jako záložní komunikační prostředek pro základní složky IZS. Z pohledu některých orgánů státní správy a zejména samosprávy (kraje, obce) je mobilní telefonie naopak hlavním komunikačním prostředkem, který zřejmě nebude v nejbližší době nahrazen profesionálními radiokomunikačními systémy, o čemž se zmíním v dalších kapitolách (koncová zařízení a náročnost provozu a obsluhy). Komunikace v přímém režimu - je specifická pro radiokomunikační systémy jak analogové, tak digitální a lze jí zařadit mezi skupinové komunikace. V systému PEGAS 65

je označována zkratkou DIR a její stručný popis uvádím v kapitole č. 2. Její využití nachází složky IZS na místě zásahu, kde je tímto způsobem zabezpečena jak vzájemná komunikace zasahujících osob jednotlivých organizací, tak i vzájemná komunikace složek IZS. Pro činnost HZS ČR a PČR je tento druh komunikace nepostradatelný, protože existují oblasti, kde nelze použít systémové komunikace z důvodu nedostatečného pokrytí lokality rádiovým signálem. Jedná se nejen o zásahy v oblasti, kde signál z důvodu geografického členění nedosáhne, ale i například o místa v podzemí budov nebo tunelů metra. Zároveň v systému PEGAS existuje i převaděčový režim, který pomocí nezávislého digitálního opakovače rozšiřuje dosah přímého režimu na větší území [EADS, 2002]. Služby přímého režimu mobilní telefonie neposkytuje a je při hlasové komunikaci zcela odkázána na infrastrukturu sítě GSM. Tento fakt je podle mého názoru zcela zásadní a znamená to, že na úrovni místa zásahu nelze systém PEGAS nahradit mobilními telefony. Výjimku tvoří velitel zásahu, u něhož je použití mobilního telefonu pro komunikaci s operačním a informačním střediskem žádoucí, minimálně jako záložní spojení prostřednictvím individuálního hovoru. 4.2.2 Datové služby S příchodem digitálních radiokomunikačních systémů a mobilní telefonie se ve všech oblastech lidské činnosti začínají využívat čím dál častěji i datové služby. Výjimkou nejsou ani složky IZS a jejich potřeby zajištění přenosu informací ne jen prostřednictvím hlasu. Pro srovnání systému PEGAS a mobilní telefonie budu mezi datové služby řadit i krátké textové zprávy a statusy. SMS a Statusy jsou služby, které nabízí systém PEGAS. U mobilní telefonie jsou používány pouze SMS zprávy. Využití zpráv SMS je velmi významné v oblasti vyrozumění a svolávání. Pro tento druh komunikace jsou SMS již dnes nepostradatelné a jsou realizovány téměř výhradně cestou mobilní telefonie. Ta je pro zasílání a hromadné zasílání SMS zpráv uzpůsobena lépe než systém PEGAS. Dle mého zjištění není v České republice systém PEGAS vybaven SMS serverem, jenž by zaručoval doručení SMS zpráv uživatelům. To jsem sám ověřil při testech, které jsem v této 66

souvislosti provedl. Například pokud je terminál systému PEGAS mimo síť nebo je dokonce vypnutý, pak odeslaná SMS na tento terminál není doručena ani po jeho zapnutí a je ztracena. To je pro případ vyrozumění a svolání nevhodné řešení. Mobilní telefonie naopak SMS zprávu umí doručit i v těchto případech a zároveň zašle odesílateli tzv. doručenku potvrzující doručení SMS zprávy. Statusová hlášení (kódy typické činnosti) jsou využívána na rozdíl od SMS zpráv především základními složkami IZS. Je to standardní způsob komunikace jednotky s operačním a informačním střediskem, při kterém se dosahuje výrazné úspory času a zjednodušení komunikace při rutinních činnostech. Při návštěvě francouzských hasičů jsem se zajímal o způsob využití statusů v jejich organizaci. Dle jejich sdělení jsou některé výjezdy hasičů prosté hlasové komunikace a po celou dobu je komunikováno prostřednictvím statusů. To znamená, že. statusem je jednotkou ohlášen výjezd, následně příjezd na místo zásahu, likvidace požáru a nakonec příjezd na základnu. V České republice je statusů využíváno obdobně a nelze uvažovat o jejich zrušení. Naopak v systému PEGAS byla implementována služba FMS [Pramacom, 2007b], která zjednodušuje odeslání statusu tak, že uživatel pouze stiskne jednu z numerických kláves terminálu na dvě sekundy a tím status odešle. Mobilní telefonie odesílání statusových hlášení nenabízí. Nicméně si lze teoreticky představit určitou modifikaci SMS zpráv, které by úlohu statusů mohly plnit. Navigace a lokalizace vozidel jsou služby, jejichž implementace se v poslední době stává u základních složek IZS jedním z nedůležitějších témat. Z hlediska navigace vozidel jde především o zasílání souřadnic místa zásahu z operačního a informačního střediska do navigační jednotky ve vozidle. Ta následně určí nejkratší cestu k místu zásahu a provádí navigaci. Tento systém na bázi GSM je standardně implementován u některých ZZS v České republice viz kapitola č. 2 a dle mého zjištění jsou dosavadní zkušenosti velmi dobré. U systému PEGAS dosud nebyla tato funkcionalita implementována, ale je do budoucna realizovatelná, protože se jedná o zaslání velmi malého datového souboru, který systém PEGAS i přes svá omezení v oblasti datových služeb umožní. Na problematiku navigace vozidel přímo navazuje jejich lokalizace. Znamená to schopnost operačních a informačních středisek sledovat pohyb vlastních jednotek, 67

případně i cizích jednotek přímo v mapových podkladech. Jak systém PEGAS, tak mobilní telefonie již dnes tento způsob nabízejí a je standardně využíván. Rozdíl obou přístupů je pouze v přenosovém prostředí, kdy je využívána buď infrastruktura GSM sítě nebo sítě PEGAS. U systému PEGAS je pro odesílání souřadnic z vozidla použit rádiový terminál. Ten je v zásahovém vozidle umístěn vždy a tudíž není třeba výrazných zásahů při instalaci této služby, stačí pouze doplnit GPS jednotku [Pramacom, 2007a]. U mobilní telefonie je třeba doplnit vozidlo o GSM jednotu se SIM kartou. Obě řešení dosahují v podstatě stejných výsledků, což ilustruje to, že dle mých zjištění, PČR využívá oba systémy paralelně. Pro volbu systému PEGAS opět hovoří vyšší stupeň zabezpečení přenosu dat, což je požadavek kladený na obdobné systémy ze strany PČR, BIS a dalších organizací. Naopak instalace GSM jednotky se SIM kartou do vozidla sebou nese perspektivně možnost využívání vysokorychlostních datových přenosů. Dotazy do databází a datové přenosy jsou zatím doménou PČR která je zároveň nejstarším a největším uživatelem systému PEGAS. Bezdrátové dotazy do databází jsou dnes u PČR výhradně řešeny cestou PEGASu a to především kvůli zabezpečenému přenosu dat, na rozdíl od mobilní telefonie. Jedná se o dotazy na hledané osoby, odcizená vozidla, případně další. Z hlediska rychlosti datových přenosů má systém PEGAS určitá omezení a dosahuje maximální hodnoty 9,6 kbps [Hána, 2007]. To je omezující faktor a hodnota, která nedosahuje možností systému GSM. U problematiky dotazů do databází to například znamená omezení v možnostech zasílání například fotografií hledaných osob. Při zvažování potřeb HZS ČR na zasílání video sekvencí z místa zásahu na operační a informační středisko, lze z tohoto důvodu zvažovat pouze cestu mobilní telefonie v oblasti vysokorychlostních datových přenosů. Určitým omezením u PEGASu je nemožnost provádět datové a hlasové přenosy ve stejný okamžik. Maximálně lze nastavit v systému to, který z přenosů zda hlasový nebo datový bude prioritní. Ze zjištěných informací se jeví mobilní telefonie pro datové přenosy jako vhodnější. PEGAS sice zvládne přenos malých dat, ale je třeba mít na paměti, že nelze zajistit současný přenos hlasu a dat a tudíž považuji za ideální pro hlasové přenosy využívat primárně systém PEGAS a pro datové, zejména vysokorychlostní, použít systémy na bázi mobilní telefonie. 68

4.2.3 Úrovně pokrytí rádiovým signálem Oba porovnávané systémy využívají pro systémovou komunikaci soustavu základnových stanic, které vytváří rádiové pokrytí na území České republiky. Pro uskutečnění požadované komunikace se musí uživatel nacházet v lokalitě, kde signál dosahuje určité úrovně. To samozřejmě znamená, že ne všechny lokality v ČR jsou z hlediska pokrytí plně saturovány a pokrytí žádného systému nedosahuje úrovně 100%. Přesto jsou v této oblasti mezi systémy PEGAS a mobilní telefonie rozdíly, které mají vliv na použití pro komunikaci složek IZS. Systém PEGAS používá frekvenční alokace rádiového spektra, kde je frekvenční pásmo rozděleno na jednotlivé kanály. Je zde použito mnohonásobného přístupu, kdy kmitočtový přístup do sítě je zajištěn technologií FDMA (Frequency Division Multiple Access). V praxi to znamená, že rádiové kanály jsou rozděleny po 12,5 khz a jsou uživatelům přidělovány dle požadavku na komunikace. Je zde zároveň uplatněn trunkovací princip sdílení rádiových zdrojů, kdy může docházet ke změně používaného kanálu i v rámci jedné relace. Z hlediska budování rádiové sítě PEGAS to znamená, že použitá technologie umožnila relativně rychlou výstavbu celé sítě, která je tvořena základnovými stanicemi s velkým dosahem (ve volném prostoru až 20 km). Celkem bylo vybudováno na území ČR 220 základnových stanic [Hána, 2009]. Úroveň pokrytí rádiovým signálem je velmi dobrá při použití vozidlových terminálů. Ty mají ve srovnání s ručními terminály vyšší výkon vysílače a to 10W. Naopak ruční terminály dosahují hodnoty pouze 2W [Koucký, 2004]. To je velmi důležitý faktor, protože pro potřebu rádiové komunikace prostřednictvím pouze ručních terminálů nedosahuje pokrytí území ČR stejných hodnot jako u vozidlových. Porovnání obou úrovní pokrytí ilustruje obrázek č. 10. V levé části obrázku je znázorněna situace pokrytí ručních terminálů. Tmavě červená představuje Indoor pokrytí, zatímco světle červená Outdoor pokrytí. U vozidlového terminálu je pokrytí v barvě modré a z obrázku je patrné téměř kompletní pokrytí okresu Třebíč. 69

Obrázek č. 10: Úroveň pokrytí rádiovým signálem PEGAS v okrese Třebíč. Zleva pokrytí pro ruční terminál, zprava pokrytí pro vozidlový terminál Zdroj: EADS Defence and Security Network. 2003. Study report RN9 (Jihlava) Zjistil jsem, že nedostatky v pokrytí, zejména pro ruční terminály, lze řešit cestou nákupu nového zařízení s názvem VPW (The Vehicular RePeater GateWay). To prozatím v České republice implementováno nebylo. Zařízení VPW se instaluje do zásahových vozidel složek IZS a je propojeno s vozidlovým terminálem. Díky tomuto propojení se získává signál pro systémovou komunikaci právě z vozidlového terminálu (s větším výkonem) a dále prostřednictvím VPW je šířen do okolí pro potřeby ručních terminálů, jejichž výkon je na daném území nedostačující [EADS, 2006c]. Systém PEGAS však disponuje v současné době prostředky, díky nimž lze nedostatky v pokrytí určitou formou eliminovat. Patří mezi ně mobilní nezávislý digitální opakovač (IDR), který sice neumožňuje propojení do systémových komunikací, ale rozšiřuje dosah všech terminálů na místě zásahu v přímém (převaděčovém) režimu komunikace. Systémy mobilní telefonie používají na rozdíl od systému PEGAS kombinaci přístupu FDMA a TDMA (Time Division Multiple Access). U TDMA je použito stejného přenosového kanálu, který je rozdělen v čase na části, jenž se nazývají timesloty. Díky FDMA jsou obě frekvenční pásma (uplink a downlink) rozděleny do 124 kanálů s šířkou pásma 200 khz. V každém kanále je pak prostřednictvím TDMA vytvořeno 8 timeslotů. V takovém případě má základnová stanice maximální kapacitu 124 x 8 dvojic kanálů [Peterka, 2000]. Počet základnových stanic potřebný k pokrytí 70

území ČR je výrazně vyšší než u systému PEGAS. Jedná se přibližně o počet 4000 základnových stanic [Pospíšil, 2010], které se do značné míry překrývají, což je velká výhoda při výpadku některé z nich. Problém lokalit, kam rádiové pokrytí nedosáhne, lze řešit jiným způsobem než u systému PEGAS. Mobilní operátoři disponují několika desítkami mobilních základnových stanic, které lze v případě potřeby dopravit na místo s nedostatečným signálem a danou lokalitu vykrýt. Toto řešení, jak jsem zjistil, však není možné realizovat v kratších časech, než jsou řádově hodiny. Při katastrofálních povodních bylo tímto způsobem v roce 2002 mobilním operátorem spol. Eurotel nasazeno několik mobilních základnových stanic a bylo tak možné udržovat síť pro potřeby nejen běžných obyvatel, ale i složek IZS. Vykrytí objektů typu nákupní centra a podzemní garáže je u mobilních operátorů ve velké míře vyřešeno díky komerční návratnosti investic. Na druhou stranu jsou místa komerčně nezajímavá, kde systémy GSM signál nemají a komunikace mobilními telefony v těchto místech není možná. Zde nastupují radiokomunikační systémy schopné komunikovat v přímém režimu DIR nebo převaděčovém IDR. Nevýhodou FDMA přístupu použitého v systému PEGAS je relativně malá přenosová kapacita, čímž je omezen počet komunikací na daném teritoriu. Naopak mobilní telefonie disponuje výrazně větší přenosovou kapacitou díky kombinaci FDMA a TDMA přístupu. Při porovnání mobilní telefonie v oblasti úrovně pokrytí signálem jsou parametry GSM a systému PEGAS (pro vozidlové terminály) srovnatelné. Základní složky IZS jsou při výjezdu na místo zásahu vždy vybaveny vozidlovým terminálem PEGAS, tudíž komunikace s operačním a informačním střediskem je zajištěna v dostatečné kvalitě. Pokud by však některá složka IZS nebo orgány krizového řízení z oblasti samosprávy uvažovaly o zapojení do systému PEGAS, musely by brát v úvahu určité omezení v pokrytí, které znamená nasazení pouze ručních terminálů PEGAS. V tomto směru je výhodnější použití mobilní telefonie, jejíž pokrytí dosahuje minimálně úrovně pokrytí systému PEGAS pro vozidlový terminál. Dalším důležitým faktorem při srovnávání je počet základnových stanic a jejich překryv. Zatímco u systémů GSM je počet a překryv základnových stanic značný a výpadek jedné vždy neznamená ztrátu signálu na daném území, u systému PEGAS je závislost na fungování všech základnových stanic větší. Pokud budeme porovnávat schopnost vykrýt lokalitu mobilní základnovou stanicí 71

u mobilní telefonie a na druhé straně zařízení VPW u systému PEGAS, pak je zcela jasně operativnější systém VPW, který si zasahující jednotky v podstatě vezou sebou. Naopak z dlouhodobého hlediska, například při likvidačních pracích je mobilní základnová stanice GSM vhodnější, protože dokáže zabezpečit větší prostor a mobilními telefony disponují i ostatní složky IZS zařazené do poplachového plánu kraje a zejména místní obyvatelstvo. 4.2.4 Koncová zařízení Mobilní telefonie i radiokomunikační systém PEGAS mají ve svém portfoliu koncová zařízení sloužící k realizaci a využívání služeb, o kterých jsem hovořil v předchozích kapitolách. Proto považuji za důležité provést porovnání koncových zařízení obou systémů a učinit závěry o vhodnosti či nevhodnosti použití u složek IZS a orgánů krizového řízení. Koncová zařízení u mobilní telefonie (mobilní telefony) jsou využívány v masovém měřítku již od počátku devadesátých let a to znamená značnou výhodu v oblasti vývoje a nabídky funkcionalit. Díky plně konkurenčnímu prostředí působí na trhu více výrobců produkujících značné množství typů mobilních telefonů, což vyhovuje široké škále uživatelů. S tržním a konkurenčním prostředím souvisí i cena, jejíž úroveň od počátku devadesátých let neustále klesá, zatímco užitná hodnota roste. Průměrná cena mobilních telefonů dnes dosahuje výše cca 5000,- Kč, zatímco u ručních terminálů PEGAS se jedná o částku cca 30 000,- Kč [Hána, 2009]. Tato disproporce se projevuje i u příslušenství, kde cena akumulátoru terminálů PEGAS dosahuje čtyřnásobku akumulátoru u mobilních telefonů. Cena je pochopitelně důležitým faktorem při volbě typu komunikačního prostředku. Pokud se podíváme na systém PEGAS, tak zde je výrobce terminálů pouze jediný a to společost EADS Defence and Security. Portfolio výrobků je značně omezené a terminály se dělí dle generací (1., 2., 3.,) a dle typu terminálu (ruční, vozidlový, dispečerský) [Jančík, 2008]. Například třetí generace ručních terminálů disponuje pouze dvěma typy a to TPH 700 a TPH600 [EADS, 2006a],[EADS, 2006b]. Příslušenství k terminálům PEGAS mohou kromě EADS dodávat i jiní výrobci, avšak vždy musí 72

projít certifikačním řízením u výrobce. To je do jisté míry omezující faktor a příslušenství nedosahuje tak široké nabídky, jako u mobilních telefonů, ale zároveň lze tento fakt vnímat i pozitivně, protože výrobce provádí rozsáhlé testy, které mají zamezit používání nevhodného příslušenství. U systému PEGAS však zároveň existují terminály I-SAFE do prostředí s nebezpečím výbuchu, nutné pro výkon prvosledových jednotek. Vybavení I-SAFE terminály je vyžadováno v rámci IZS pouze u HZS ČR. Důležitou vlastností terminálu TPH 700 je značná odolnost dosahující třídy IP57, což znamená odolnost proti prachu, vodě, terminál lze dokonce ponořit do vody hluboké 1 metr [Pramacom,2006]. U mobilních telefonů je tato třída velmi výjimečná a disponuje jí například typ Sonim XP3, jehož cena však dosahuje výše 9 000,- Kč [Tomek, 2009]. Co se týče propojitelnosti terminálů PEGAS a mobilních telefonů s příslušenstvím, pak je standardem kabelové propojení u obou. Co se týče bezdrátového propojení, pak u mobilních telefonů je již léta zaveden standard Bluetooth. Terminály systému PEGAS se tímto modelem nechaly inspirova a v poslední (třetí) generaci terminálů už Bluetooth nabízejí. Další oblast, kde terminály PEGAS převzaly novinky z mobilní telefonie, byly barevné displeje TFT s vysokým rozlišením. Jsou jimi standardně vybaveny všechny terminály třetí generace. Inspirace mobilními telefony je i v oblasti vývoje a výroby nových terminálů. Typ TPH 600 je na první pohled podobný prvním typům mobilních telefonů NOKIA. Je to zcela záměrně, protože cílem výrobce bylo nabídnout terminál pro použití nikoliv pouze jednotkám ve výkonu, ale i managementu organizací nebo například pro ostatní složky IZS. Záměr výrobce respektuje do jisté míry i ergonomie terminálu a menu podobné mobilním telefonům. Tato koncepce si však vybrala svou daň ve formě použití různého typu nabíječe pro typ TPH 600 a TPH 700. Nicméně hmotnost a rozměry se oproti starším generacím terminálů PEGAS výrazně přiblížily mobilním telefonům, což dokazuje tabulka č. 2, kde jsou terminály PEGAS a mobilní telefon Siemens ME75 porovnány. 73

Tabulka č.2: Porovnání rozměrů a hmotnosti terminálů PEGAS a MT Siemens ME75 Zařízení Hmotnost Šířka Výška Hloubka MT Siemens ME 75 85g 44mm 103mm 17mm TPH 600 (3G) 235g 55mm 142mm 32mm TPH 700 (3G) 300g 61mm 151mm 40mm SMART (2G) 420g 62mm 140mm 33mm Zdroj: [BenQ, 2005], [EADS, 1999], [EADS, 2006a], [EADS, 2006b] Komunikace z místa zásahu je vedena většinou jednou osobou (velitelem zásahu) a terminály PEGAS TPH 700 plně vyhovují jak z hlediska fyzické odolnosti, tak ergonomií a způsobem ovládání i rozměry. Zároveň však doporučuji využívat pro záložní spojení i mobilních telefonů (zodolněný typ). Obdobná situace je i u dalších základních složek IZS. U ZZS bych však doporučil terminál TPH 600, který lépe vyhovuje charakteru činnosti ZZS. Pro potřeby svolání dobrovolných hasičů není terminál PEGAS vhodný z důvodu vysoké ceny, krátké doby výdrže akumulátorů, vysoké hmotnosti a nedostatečně zajištěného systému rozesílání SMS zpráv. Naopak mobilní telefon je plně vyhovující a nemá smysl jej v současné době nahrazovat jiným prostředkem. Orgány krizového řízení a samosprávy bych doporučil vybavovat mobilními telefony a terminály PEGAS využívat jen ve výjimečných situacích, například cestou zápůjčky od HZS ČR. Hlavním důvodem je ergonomie, rozměry a ovládání terminálů, které přes to, že bylo přizpůsobeno mobilním telefonům, se stále výrazně liší. Osoby, jenž běžně nepoužívají terminály PEGAS, by mohly mít při řešení krizových situací problém s jejich ovládáním. 4.2.5 Náročnost provozu a obsluhy V návaznosti na předchozí kapitolu je důležité i porovnání provozních charakteristik koncových zařízení obou systémů a způsobů jejich obsluhy. Pokud si některá organizace pořídí klasické mobilní telefony, je jejich provoz velmi nenáročný a zvládne ho každý uživatel sám. V případě poruchy je zařízení servisováno autorizovaným servisem, jejichž síť je velmi široká. Jediná agenda související s provozem mobilních telefonů se týká služeb, poskytovaných mobilním operátorem a jejich administrace, 74

kterou je v rámci organizace schopna zabezpečit jedna osoba. Jak jsem zmínil na konci předchozí kapitoly, je obsluha mobilních telefonů již zažitá a nevyžaduje žádného speciálního školení. Tento fakt považuji za velmi významný, protože ovládání spojovacího prostředku z hlediska případného školení je tímto zcela vyřešeno a organizace se jím nemusí zabývat. Zároveň je komunikační prostředek trvale využíván pro běžné pracovní potřeby a přechod z klidového do krizového stavu je pro uživatele zcela plynulý. Komunikační prostředek tím, že je stále v permanentním užívání, je neustále kontrolován z hlediska technického stavu nebo případných poruch. Již při nákupu terminálů PEGAS se uživatel setkává s tím, že je třeba terminál nechat naprogramovat na zařízení TPS 9 u operátora a to je podmíněno precizním vydefinováním tříd služeb 10, které jsou do terminálu nahrávány [Ministerstvo vnitra, 2005]. To je zásadní rozdíl oproti mobilním telefonům, kde tento postup není třeba. Terminály systému PEGAS vyžadují při jejich provozu danou organizací určitou formu technické údržby, která musí být zajišťována vyškolenými pracovníky. Jedná se především o údržbu akumulátorů, která se provádí na speciálním vícenásobném zařízení a údržbou terminálů samotných. Další nezbytnou součástí provozu terminálů PEGAS je nutnost výměny šifrovacích klíčů jednou za určitou periodu na krajském pracovišti operátora. Při servisování je uživatel opět nucen předat terminál na sběrné místo, které je v každém kraji ČR pouze jedno. Samostatnou kapitolou je školení pro uživatele terminálů PEGAS. Obsluha musí znát nejen základní způsoby ovládání terminálu, ale musí být seznámena i s celkovým provozním řešením systému a být poučena o způsobech a zásadách radioprovozu [Ministerstvo vnitra, 2004]. K tomuto účelu musí být prováděna periodická školení všech uživatelů. Z porovnání obou systémů je jasné, že provozování radiokomunikačního systému PEGAS sebou nese větší rozsah činností. Proto mohu doporučit používání tohoto systému u základních složek IZS, kde je provozován rutinně. Pokud by však některá organizace chtěla využívat systém PEGAS pouze pro řešení krizových situací, do kterého se zapojuje zcela výjimečně (některé ostatní složky IZS s uzavřenou dohodou o poskytnutí pomoci na vyžádání podle 21 zákona o IZS), musela by počítat s opatřeními a činnostmi, které jsou v porovnání s provozováním mobilních telefonů, 9 TPS Terminal Programming Station (pracoviště programování terminálů) 10 Třídy služeb soubor parametrů definujících povolené a zakázané služby 75

dle mého názoru, rozsáhlejší. Nehledě na fakt, že řádně nevyškolená osoba by byla rizikem, které si v oblasti IZS nelze dovolit. Z logistického pohledu jsou mobilní telefony výhodné i v tom, že pokud by bylo potřeba v krátké době vybavit větší množství osob nebo organizací komunikačními prostředky, pak je to možné provést bez nutnosti naprogramování, jak je tomu u systému PEGAS. Postupy v oblasti provozu systému PEGAS jsou zcela logicky v některých případech náročnější, například z důvodu vysoké úrovně zabezpečení tohoto systému proti odposlechu nebo narušení komunikace. Proto je třeba brát v úvahu při rozhodování o výběru komunikačního prostředku i potřebu zabezpečené a šifrované komunikace. 76

5 Návrhy budoucího řešení mobilní telefonie u IZS ČR Z mých dosavadních zjištění plyne, že mobilní telefonie má v oblasti IZS ČR dnes již nezastupitelnou úlohu. Při pohledu do budoucnosti tedy nemůže být mobilní telefonie v oblasti komunikací u IZS ČR opomíjena. Proto se budu v následujících řádcích a kapitolách zabývat návrhem jak mobilní telefonii nejlépe využít v budoucnu a konkrétními návrhy na zlepšení komunikace složek IZS, samosprávy a orgánů krizového řízení. Cílem této kapitoly je tedy navrhnout dílčí opatření ke zlepšení stávajícího fungování mobilní telefonie u IZS ČR. 5.1 Alternativy mobilní telefonie k systému varování obyvatel Varování obyvatelstva je tradičním způsobem jednosměrné komunikace směrem od složek IZS k obyvatelstvu. Z historického hlediska je varování obyvatelstva spojeno nejčastěji s válečnými konflikty. V dnešní době je však tento prostředek využíván především při živelních katastrofách nebo haváriích pro včasné upozornění obyvatelstva na hrozící nebo nastalou mimořádnou událost. Jak jsem podrobněji popsal v kapitole č. 2 je dnes varování prováděno pomocí akustického signálu prostřednictvím koncových prvků varování. Stávající řešení má však určitá omezení. Jedním z hlavních omezení je problematika varování obyvatel se sluchovým postižením. V tomto případě je akustický signál nevyhovující a je třeba hledat náhradní řešení. Další oblastí je schopnost akustického signálu pronikat do všech míst, kde se obyvatelstvo nachází. Mám na mysli nové nebo stávající budovy, kde dochází vlivem rekonstrukcí k výraznému omezení průniku akustického signálu. V neposlední řadě je omezení systému varování ve schopnosti sdělit další podrobnosti o vzniklé události. To pochopitelně není předmětem stávajícího systému varování a spadá spíše do oblasti informování obyvatelstva prostřednictvím rozhlasu a televize a poskytováním tísňových informací. 77

Výše popsaný stav nepovažuji za ideální a proto navrhuji pro potřeby varování obyvatelstva využívat i mobilní telefonii a doplnit tak nezastupitelnou úlohu stávajícího systému JSVV o nový prvek. Výhodou mobilní telefonie je její značná rozšířenost mezi obyvatelstvem a její čím dál větší dostupnost. To se projevuje ve značném úbytku fixních telefonních stanic ve prospěch mobilních telefonů. Zjednodušeně se tedy dá říci, že každý obyvatel České republiky, včetně dětské populace a seniorů, je mobilním telefonem vybaven. Proto navrhuji implementovat do systému varování obyvatelstva službu Cell Broadcast, která je dostupná v sítích GSM. V České republice tuto službu poskytuje společnost Telefónica O2, avšak její využití bylo doposud v oblasti komerční sféry nebo pro získávání informací o poloze uživatele (názvy měst a obcí). V podstatě se tedy jedná o jednosměrné vysílání zpráv přes řídící kanály sítě GSM. Zprávy jsou vysílány prostřednictvím předem určených základnových stanic a tak je jejich příjemcem vždy ten, kdo je na dané základnové stanici registrován. Ve srovnání se standardní SMS zprávou jsou Cell Broadcast (dále jen CB ) zprávy pouze zobrazovány uživateli na displeji a nelze je ukládat do paměti nebo přeposílat dále. Základní nutností pro schopnost přijímat CB zprávy je nastavení telefonu, kde si uživatel vybere, ze kterých kanálů bude CB zprávy přijímat [Kokešová, 2006]. Možnost rozdělení jednotlivých témat do kanálů považuji za velmi příhodné, protože jeden kanál navrhuji vyhradit pro zprávy související s varováním a informováním obyvatelstva. V principu navrhuji realizaci následujících kroků při zavádění CB pro potřeby varování a informování obyvatelstva. Stanovení hlavního garanta pro implementaci, zavedení a provoz CB pro potřeby varování a informování obyvatelstva. Dle platné legislativy by tímto garantem měl být HZS ČR. Důvodem pro volbu HZS ČR je i to, že je odpovědný za varovací a vyrozumívací centra. Zabezpečení účasti všech mobilních operátorů na implementaci CB. Důvodem je snaha o maximální rozsah uživatelů, kteří budou moci CB zprávy přijímat. Lze tak učinit formou dohody nebo legislativní úpravou zavazující mobilní operátory k poskytování těchto služeb. Osobně preferuji legislativní cestu, i když bude časově náročnější. Nutné bude i provedení informační kampaně směrem k obyvatelstvu. Většina uživatelů mobilních telefonů službu CB nezná a neumí si ji samostatně 78

nastavit. V tomto směru je možné využít veřejnoprávních sdělovacích prostředků a informačních kanálů mobilních operátorů. Obrázek č. 11: Návrh principu fungování CB pro potřeby varování a informování obyvatelstva Zdroj: autor Systém CB je však nutno od počátku vnímat jako systém doplňující současný JSVV. Fungování obou systémů by mělo být paralelní a řízené vždy z jednoho centra. Princip fungování CB pro potřeby varování a informování obyvatelstva jak ho navrhuji znázorňuje obrázek č. 11. Výhody navrženého využití mobilní telefonie a služby CB jsou v tom, že mohou postihnout i ty obyvatele, kteří nereagovali z různých důvodů na standardní akustický signál. Patří sem nejen sluchově postižení ale i cizinci, kteří se v postiženém území nacházejí. Pro potřeby informování a poskytování tísňových informací shledávám hlavní výhodu v rychlosti, kdy je informace dodána uživateli rychleji než ze sdělovacích prostředků a také to, že při výpadku el. energie jsou jak síť GSM, tak i mobilní telefony, stále k dispozici díky záložním zdrojům el. energie. Další výhodou je schopnost varovat a informovat vybrané území dle potřeby a aktuálně informace doplňovat v závislosti na vývoji mimořádné události, což si lze u sdělovacích prostředků typu televize představit jen těžce a s časovými prodlevami. Ověřování funkčnosti koncových prvků 79

varování (sirén) je vždy každou první středu v měsíci. Obdobným způsobem bych řešil i ověřování funkčnosti CB zpráv. Záměrně jsem nezmínil oblast vyrozumívání. Je to proto, že zde je nutná adresnost odesílané zprávy a zároveň je vyžadována i odpověď vyrozumívané osoby, což systém CB neumožňuje. 5.2 Prioritizace volání Základní nástroj zvyšující schopnost dovolat se při mimořádných událostech, kdy mohou být sítě mobilních operátorů přetížené, je prioritizace nebo restrikce některých skupin při komunikaci v síti GSM. Obrázek č. 12 ilustruje skutečnou situaci zatížení jedné základnové stanice spol. Vodafone při krupobití 30. 5. 2005 v Praze [Vodafone, 2010]. Na obrázku je patrný průběh požadovaných a uskutečňovaných hovorů v době od 23. 5. 2005 do 5. 6. 2005. V inkriminovanou dobu došlo k náhlému krupobití a základnová stanice byla přetížena uživateli a nedokázala odbavit všechny jejich hovory. Na obrázku je vyjádřen počet odmítnutých hovorů zelenou křivkou. Obrázek č. 12: Zatížení základnové stanice spol. Vodafone ve dnech 23. 5. 2005 až 5. 6. 2005 Zdroj: Vodafone Engineering team. 2010. Call priority for HZS government services Engineering team. 80