VYSOKÁ ŠKOLA EKONOMICKÁ V PRAZE Fakulta mezinárodních vztahů Hlavní specializace: Mezinárodní obchod Ekonomika současné české myslivosti v rámci EU Diplomová práce Vypracovala: Bc. Markéta Kalábová Vedoucí diplomové práce: doc. PaedDr. Milan Vošta, Ph.D.
Prohlášení Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma Ekonomika současné české myslivosti v rámci EU vypracovala samostatně. Veškerou použitou literaturu a podkladové materiály uvádím v přiloženém seznamu literatury. V Praze dne..... Podpis
Poděkování Chtěla bych velmi poděkovat mému vedoucímu, doc. PaedDr. Milanu Voštovi, Ph.D., za jeho odborné vedení, cenné rady a připomínky při zpracování diplomové práce.
Abstrakt Tématem diplomové práce je vyhodnocení ekonomického postavení myslivosti v České republice v kontextu Evropské Unie. Práce je rozdělena do tří hlavních kapitol. První část se zaměřuje na ekonomicko-teoretické přístupy ve vztahu k myslivosti, definuje základní pojmy a uvádí nejdůležitější legislativní předpisy. Součástí této kapitoly je problematika oceňování volně žijící zvěře v České republice v komparaci se sousedními státy. Druhá kapitola pojednává o legislativních předpisech, programech a politikách Evropské Unie ve vztahu k myslivosti. V rámci této části jsou uvedeny nejdůležitější organizace a jejich vliv na myslivecké hospodaření v České republice. Závěrečná kapitola je věnována vyhodnocení mysliveckého hospodaření v České republice podle výnosů a nákladů. V této části je zhodnocen stav nejdůležitějších druhů volně žijící zvěře v České republice s poukázáním na nejdůležitější problémy a jejich možná řešení. Součástí této kapitoly je případová studie zaměřená na hospodaření Mysliveckého sdružení Chotěbudice.
Abstract The master thesis deals with evaluation of the economic status of hunting in the Czech Republic within European Union. The thesis is divided into three main chapters. The first part is focused on economic-theoretical approaches in relation to hunting, defines basic terms and outlines the most important legislative regulations. The component is also the issue of the valuation of wildlife in the Czech Republic in comparison with neighbour states. The second chapter is about legislative regulations, programmes and policies of the European Union in relation to hunting. In this part there are listed the most important organizations and their influence on game management in the Czech Republic. The final chapter is devoted to evaluation of game management in the Czech Republic according to profits and costs. This section evaluates the status of the most important species of wildlife in the Czech Republic with the reference to main problems and their possible solutions. The component of this part is the case study focusing on the management of the Hunting Association Chotěbudice.
Obsah Úvod... 1 1 Základní východiska a přístupy k myslivosti... 3 1.1 Ekonomické teorie ve vztahu k myslivosti... 3 1.1.1 Environmentální ekonomie... 4 1.1.2 Ekologická institucionální ekonomie... 5 1.2 Dějiny lovectví a myslivosti... 7 1.2.1 Vývoj lovectví a myslivosti v českých zemích... 9 1.2.2 Počátky ochrany zvěře v českých zemích... 10 1.2.3 Význam myslivosti a osobnost myslivce... 10 1.3 Základní právní předpisy, hlavní pojmy a myslivecká mluva... 13 1.3.1 Myslivecká mluva... 16 1.4 Oceňování přírodních zdrojů... 17 1.4.1 Význam a metodika oceňování... 17 1.4.2 Oceňování zvěře v legislativním prostředí ČR... 21 1.4.3 Způsoby ocenění zvěře v sousedních státech... 25 2 Česká myslivost v rámci EU... 28 2.1 Myslivecké legislativní systémy států EU... 28 2.2 Právní předpisy a programy EU... 30 2.2.1 Nařízení a Směrnice EU... 30 2.2.2 Natura 2000... 32 2.2.3 Iniciativa pro udržitelný lov... 36 2.2.4 Zelená infrastruktura... 37 2.2.5 Společná zemědělská politika EU... 37 2.3 Organizace ve vztahu k myslivosti... 40 2.3.1 FACE... 40 2.3.2 Mezinárodní rada pro myslivost a ochranu zvěře... 43
2.3.3 Světový svaz ochrany přírody... 44 2.4 Myslivecká politika ČR... 45 2.4.1 Dotace pro myslivost... 48 3 Ekonomika české myslivosti... 50 3.1 Držitelé honiteb... 50 3.2 Ekonomika uživatelů honiteb... 53 3.2.1 Výnosy uživatelů honiteb... 53 3.2.2 Náklady uživatelů honiteb... 71 3.3 Výsledky hodnocení a návrhy na změny... 78 3.4 Ekonomika Mysliveckého sdružení Chotěbudice... 82 3.4.1 Úroveň honitby MS... 82 3.4.2 Výnosy MS Chotěbudice... 83 3.4.3 Náklady MS Chotěbudice... 86 3.4.4 Návrh na zlepšení hospodaření MS Chotěbudice... 89 Závěr... 91 Seznam použité literatury... 94 Seznam tabulek... 100 Seznam obrázků... 101 Seznam příloh... 102 Přílohy... 103
Myslivec nechová zvěř proto, aby ji mohl střílet, ale střílí ji proto, aby ji mohl chovat. Úvod Lov zvěře patřil mezi nejstarší lidské činnosti související s obstaráváním potravy a s vývojem člověka se také postupně měnil. Z pouhého zajišťování stravy se vyvinula cílená hospodářská činnost zaměřená na nejrůznější aspekty managementu zvěře. Myslivost v dnešní době představuje komplexní obor napříč mnoha oblastmi. Současné ekonomické problémy se v oblasti myslivosti stávají stále více diskutovanými a volajícími po zlepšení. V dnešní komerční době, která se řídí především zákonitostmi tržního hospodářství, kde hospodářské činnosti jsou posuzovány ekonomicky, lze tvrdit, že takovéto hodnocení na úseku myslivosti chybí. Myslivost je tak na veřejnosti kontroverzním tématem a terčem kritiky laické veřejnosti. Vztahy ochránců přírody a myslivců jsou často konfliktní, ačkoliv cíle obou skupin jsou stejné. Rozdílné jsou však nástroje k naplnění těchto cílů. Zatímco ochránci přírody prosazují názory, že příroda je samoregulátor a je jen potřeba ji vhodně podporovat, myslivci chápou, že v dnešní době již není možné přírodu ponechat procesům, které platily dříve v neporušené krajině, a je potřeba zvěř cílevědomě chovat a pečovat o ni. Problematika dlouhodobé udržitelnosti zvěře je v současné době velice aktuálním tématem. Cílem diplomové práce je vytvořit rámcový přehled ekonomické oblasti současné české myslivosti jak na úrovni národní tak mezinárodní, především v kontextu Evropské Unie. Hlavním záměrem této práce je potvrdit nebo vyvrátit následující hypotézu: Myslivost představuje rozumné využívání obnovitelných přírodních zdrojů a je nutným managementem populací lovné zvěře. Na základě odborné literatury, dokumentů, článků, legislativních předpisů a názorů odborné veřejnosti na dané téma budou zhodnoceny přístupy jednotlivých institucí a mysliveckých subjektů k managementu zvěře v ČR a v Evropské Unii. Pro analýzu a následné vyhodnocení početních populací jednotlivých druhů zvěře budou použity 1
statistické záznamy Českého statistického úřadu a Ministerstva zemědělství o výši lovu zvěře za posledních 16 let. Práce je rozdělena do tří hlavních kapitol. První část se zaměřuje na ekonomickoteoretické přístupy k hospodaření se zvěří, následuje historický vývoj lovu, ale i ochrany a péče o zvěř, která se s postupem času stala předním bodem mysliveckého hospodaření v České republice. Myslivost je charakteristická tím, že zasahuje do mnoha oborů a proto správně definované pojmy, jakož i zákonná nařízení musí předcházet následným vyhodnocením. Další významnou částí této kapitoly je problematika oceňování zvěře jako přírodního bohatství. Určení ekonomické hodnoty představuje vyjádření lidských preferencí a dochází tedy k subjektivně pojatým závěrům. Vhodně oceněná zvěř je tedy základním bodem pro určení přínosu pro lidskou společnost. Druhá kapitola se zaměřuje na hodnocení české myslivosti v rámci Evropské Unie. Cílem této části je posouzení přístupů Evropské Unie k mysliveckému hospodaření, vyhodnocení jednotlivých legislativních předpisů a programů z hlediska rozhodování o ochraně a managementu fauny, jakož i o ochraně jejich přirozeného prostředí. Součástí jsou i východiska nevýznamnějších organizací souvisejících s myslivostí a jejich přístupy. Třetí kapitola se věnuje analýze statistických dat s cílem vyhodnotit myslivecké hospodaření na území České republiky. Podrobně je zhodnocen chov hlavních druhů zvěře na našem území a jsou posouzeny důsledky změn v jejich početních populacích. V rámci kapitoly jsou uvedeny položky, které tvoří výnosy a náklady sloužící pro vyhodnocení ekonomického aspektu myslivosti. Součástí diplomové práce je případová studie zaměřená na hodnocení mysliveckého hospodaření Mysliveckého sdružení Chotěbudice v současném institucionálním nastavení. Záměrem této kapitoly je posouzení efektivity stávajícího mysliveckého hospodaření a vytvoření návrhů na zlepšení. 2
1 Základní východiska a přístupy k myslivosti 1.1 Ekonomické teorie ve vztahu k myslivosti Příroda, ve které žijeme, která nás obklopuje a které jsme součástí, představuje celek s mnoha komplexními vazbami a postupy. Za ryzí přírodu se označuje taková, která je původní a nedotčená lidskými zásahy. Naopak se vznikem lidí se začíná příroda využívat a měnit pro uspokojení lidských potřeb. Takováto příroda bývá označována jako druhotná. 1 Hodně částí přírody bylo dlouhou dobu považováno za dar přírody a bylo lidstvem využíváno bezplatně. Spolu s intenzivním ekonomickým rozvojem se však stále více přírodního bohatství stává ekonomickými statky. Přírodní statky jsou hodnoceny jako statky ekonomické, pokud je jejich využívání spojeno s jejich nedostatkem či vzácností. Ekonomická hodnota, vyjádřená prostřednictvím peněžních jednotek, slouží pro hodnocení nejrůznějších lidských činností. 2 Pojmu ekonomické hodnoty se věnovali již antičtí filosofové. Aristoteles ekonomikou rozuměl každou hospodářskou aktivitu, jež vedla k uspokojení lidských potřeb. Do této části tzv. přirozené ekonomiky řadil lov zvěře, zemědělství a rybolov. 3 Klasická politická ekonomie v 18. a 19. století chápala hodnotu přírodního zdroje pod pojmem půda, který zahrnoval také ostatní přírodní zdroje s půdou spojené, a byl jedním ze základních výrobních faktorů. V podmínkách liberálně tržní ekonomiky tak samovolně dochází k regulacím ekonomických činností, což vede k vytvoření všeobecné rovnováhy mezi poptávkou a nabídkou. Klasičtí ekonomové vycházeli z pracovní teorie hodnoty, podle které je cena určena množstvím práce potřebné k produkci dané komodity. V období marxistické teorie, kdy se přírodní zdroje bezplatně využívaly, došlo k nadměrnému plýtvání přírodními zdroji a rozsáhlé devastaci přírody. 4 1 Dvořák, A. a kol. Kapitoly z ekonomie přírodních zdrojů a oceňování životního prostředí. 2007, str. 7 2 Dvořák, A. a kol. Kapitoly z ekonomie přírodních zdrojů a oceňování životního prostředí. 2007, str. 12 3 Holman, R. a kol. Dějiny ekonomického myšlení. 2005, str. 4 4 Seják, J. a kol. Oceňování pozemků a přírodních zdrojů. 1999, str. 12-14 3
V 70. letech 19. století se formovala neoklasická ekonomická teorie, která odvozovala ekonomickou hodnotu od preferencí jednotlivých lidí. Nejčastěji pro vyjádření užitku lidí bylo poukazováno na ochotu jednotlivců platit za tyto užitky, které vycházely ze spotřebovávání určitého statku. 5 Mezi současné nejvýznamnější ekonomické směry, zabývajícími se problematikou využívání přírodních zdrojů, patří environmentální ekonomie a ekologická institucionální ekonomie. 6 1.1.1 Environmentální ekonomie Neoklasická environmentální ekonomie představuje dominantní směr, který zaujímá stanovisko, že hospodářský systém je propojený a neschopný existence bez cílené podpory ekosystémů a jejich vzájemných vazeb. Je tedy nutné stanovit optimální míru využívání přírodních zdrojů. Tato teorie vychází z antropocentrického hlediska, kdy je sledována především společenská hodnota. 6 Přírodní zdroje se dělí na neobnovitelné, které jsou vyčerpatelné, a na obnovitelné, které mají schopnost regenerace (např. zvěř, ryby, les), avšak i tyto zdroje mohou být v čase vyčerpány, pokud s nimi není vhodně hospodařeno. Důležité je především stanovení tzv. kritické minimální velikosti dané populace. Pokud je početní stav dané populace na daném území velký, má schopnost reprodukce, může se pravidelně odčerpávat část této produkce, zatímco zbytek populace může dospívat a opět se reprodukovat. Pokud je však početná stav na nízké úrovni, jeho postupným odčerpáváním může dojít až k zániku dané populace. Totéž platí i pro životní areál dané populace, který pokud klesne pod určitou velikost, přestává tvořit vhodné životní prostředí pro určenou populaci. 7 5 Dvořák, A. a kol. Kapitoly z ekonomie přírodních zdrojů a oceňování životního prostředí. 2007, str. 14 6 Slavíková, L. Komparace ekonomicko-teoretických přístupů k ochraně přírodních zdrojů ve vazbě na přírodní zdroj voda. 2008, str. 11-18 7 Feuereisel, J. O ekonomice v současné české myslivosti. 2010, str. 17 4
1.1.2 Ekologická institucionální ekonomie Na druhé straně ekologická ekonomie se zabývá myšlenkou ekocentrickou, která je spojena s cílem dosažení trvale udržitelného rozvoje. Významnou úlohu hrají instituce, které ovlivňují jednotlivce a určují hodnotové stupnice. Neudržitelnost ve využívání přírodních zdrojů je tak odrazem režimu správy, která nedokáže lid dostatečně motivovat k ochraně zdroje. 8 Podle normativní ekonomie se posuzují dvě kritéria, na základě kterých se určuje optimální úroveň a struktura ekonomické produkce, tedy: efektivnost a udržitelnost. První měřítko poukazuje na maximální využití současné hodnoty čistých užitků pro danou společnost, dle druhého je možné dát přednost správnosti před efektivní alokací daných zdrojů. 9 Mezi základní ekologické zákony patří fakt, že ekosystém je tím stabilnější, z čím většího počtu prvků se skládá a je tak stabilní, jako jeho nejslabší článek. 10 Spolu s růstem populace dochází k narušování těchto ekosystémů, což představuje závažný globální ekologický problém. Vzhledem k tomu, že většina přírodních zdrojů patří mezi veřejné statky, nastává komplikace v hodnocení přírodních zdrojů, která se objevuje v omezené možnosti stanovení dispozičních práv takovým způsobem, aby nedocházelo k nadbytečnému užívání a následným ohrožením okolních složek životního prostředí. 11 Volným využíváním složek přírody se mezi ekonomickými subjekty vytváří specifický ekonomický vztah externality. Tato nezamýšlená externí ovlivnění jednoho subjektu jiným lze hodnotit buď jako pozitivní, nebo jako negativní externality. Záporné externality je možné řešit regulací objemu pomocí vynaložení nákladů na jejich zamezení. 11 8 Slavíková, L. Komparace ekonomicko-teoretických přístupů k ochraně přírodních zdrojů ve vazbě na přírodní zdroj voda. 2008, str. 40-42 9 Štěpánek, Z. Ekonomika a životní prostředí. 1999, str. 14-15 10 Šauer, P. a kol. Úvod do ekonomiky životního prostředí. 1997, str. 16 11 Šauer, P. a kol. Úvod do ekonomiky životního prostředí. 1997, str. 17-20 5
Rozmístění omezených přírodních zdrojů je výsledkem zájmů daných subjektů, kterými v oblasti využívání přírodních zdrojů jsou: 12 - spotřebitelé (domácnosti a jejich zájmová sdružení) - majitelé firem (manažeři a jejich zájmová sdružení) - pracovníci orgánů státní správy - politici Souborem prosazovaných zájmů těchto subjektů vzniká politika, která má zásadní vliv na hospodaření s daným přírodním zdrojem. 12 Živé organismy na Zemi jsou nositeli tzv. genofondu, kterým se rozumí soubor veškerých genetických informací daného organismu. Zachování genofondu představuje základní ekologický, ekonomický a etický význam. 13 Pro rozhodnutí o efektivnosti hospodářské aktivity slouží porovnání výhod (výnosů) a nevýhod (nákladů) plynoucích z dané činnosti. Toto porovnání výnosů a nákladů bývá v ekonomické teorii označováno za analýzu nákladů a výnosů. Základní pravidlo pro vyhodnocení vychází ze stanovení efektivity projektu, který se jeví jako výkonný, pokud výnosy převyšují náklady v témže posuzovaném období. Náklady a výnosy jsou určeny uspokojením potřeb lidí. Vše, co uspokojení zvyšuje je označováno za výnos, naopak snížení uspokojení představuje nákladové položky. 14 Pro vyhodnocení významu myslivosti je nejprve nutné uvést vývoj jednotlivých přístupů k myslivosti v průběhu času. 12 Šauer, P. a kol. Úvod do ekonomiky životního prostředí. 1997, str. 20 13 Šauer, P. a kol. Úvod do ekonomiky životního prostředí. 1997, str. 35 14 Seják, J. a kol. Oceňování pozemků a přírodních zdrojů. 1999, str. 30 6
1.2 Dějiny lovectví a myslivosti Lov byl od pradávna lidskou činností. Již člověk zručný (homo habilis) si dokázal vyrobit primitivní kamenné zbraně, které však byly bez vyhraněného určení. Tyto nástroje mohly být určeny jak k lovu, tak i k boji s nepřáteli, nebo pouze ke zpracovávání kůží, dřeva či masa. Postupem času se zbraně důmyslně vylepšovaly a člověk se tak stával nebezpečným okolním živočichům. Díky dochovaným malířským dílům, sochařským výtvorům, či bájím a pověstem se dá zjistit, že lov byl samozřejmou složkou každodenního života všech praobyvatel Evropy. 15 Lovnými zvířaty byly především vyhynulá pravěká zvířata, zubři, sobi, losi, jeleni, medvědi, vlci či rysi. 16 Ve starověku již lov zvěře nebyl čirým obstaráváním potravy ani ochranou před škodlivou zvěří. Mnohdy byl lov pro zvěř velmi surový a pro pobavení obyvatel zvířata umírala ve velice nepříznivých podmínkách. Pojem ochrany zvěře nebyl ještě ve starověku známý. Dle řeckého zvykového práva a římských kodexů se veškerá divoká zvířata považovala za majetek toho, kdo zvěř ulovil, pokud již předtím někomu nepatřila. Po rozpadu říše římské došlo k úpadku loveckých metod a Evropa se navrátila k dávným postupům při lovu. V této době docházelo k vymizení mnoha druhů zvěře, ztratili se lvi z oblasti Balkánu, v Itálii byli vyhubeni medvědi a vlci přežili jen na pár oblastech. K rozkvětu došlo až s rozvojem Říše franské a po zlepšení přístupů ve Východořímské říši. Tento lov však již byl vyhrazen feudálům a stal se tak pouze jejich privilegiem. 17 Středověká Evropa zákony o lovu ještě více zpřísnila. Poddaní se k možnosti lovu vůbec nedostali, výjimku tvořila čižba. Během 9. a 10. století se začínal vytvářet zvláštní stav, který byl povinný péčí o lesy a zvěř. V 10. až 12. století byl zakázán lov určitého druhu zvěře, kterou tak mohl lovit jen přímo vládce, či císař, a také byly vyhraněny zvláštní způsoby lovu. Lov tak již nepředstavoval způsob obživy, ale proměnil se v zábavu a pompézní činnost. 18 Možná právě z té doby přežil obraz 15 Červený J. a kol., Ottova encyklopedie Myslivost, 2010, str. 35 16 Hanzal V. a kol., Penzum znalostí z myslivosti, 2007, str. 15 17 Červený J. a kol., Ottova encyklopedie Myslivost, 2010, str. 36-38 18 Červený J. a kol., Ottova encyklopedie Myslivost, 2010, str. 37 7
soudobé myslivosti vrytý do paměti laické veřejnosti, která si lov i v současné době představuje jako zábavnou činnost myslivců. Během 13. století docházelo ke sjednocování loveckého práva a byla ovlivněna i zásada držby půdy. V 16. století se začal výkon práva lovu omezovat dle potřeb zemědělské produkce. Pojem regál označoval lovecké právo na královské půdě, naopak lovecké území poddanských měst se řadilo pod lovecké právo feudálního vládce. Počátkem novověku byly zaznamenány první zmínky o pronájmech půdy pro lovecké záměry, které tak patřily loveckým společnostem nebo jedné osobě. 19 Až na konci 17. a 18. století dochází k formování myslivecké morálky a utváření tradic, které se nejprve prosazují na panstvích šlechticů a později pronikají díky nejrůznějším spolkům i na veřejnost. Konečným vývojem prochází myslivost v 19. a 20. století, kde se z lovu stává odborným působením, zaměřeným na chov, zvyšování kvality a péčí o zvěř. 19 Dále dochází k rychlému odlesňování a tak z původně skoro plně zalesněné středoevropské krajiny nakonec zbývá pouhých 30 % lesů. Dochází také k odvodňování, likvidaci mokřadů a močálů a úpravě vodních toků. Veškerý tento zásah do přírody má velký vliv na populaci nejrůznějších druhů zvěře, zvláště těch lesních, a proto stále více roste nutnost uplatňovat účelnou péči o zvěř, regulovat její stavy a zvyšovat kvalitu. Primární cíl loveckého personálu dohlížet na chráněná území a chránit zvěř před neoprávněnými lovci se mění ve skutečnou myslivost, jejímž hlavním úkolem je zejména chovatelská činnost. 19 Lidé v dnešní době již nemohou ponechat přírodu samovolnému a přirozenému vývoji. Přírodní podmínky se natolik změnily, že již neplatí stejné regulační procesy jako dříve v neporušené krajině. Dnešní krajina není natolik stabilní, aby se byla schopna vyrovnat s civilizačními tlaky. Člověk by tak na základě svých znalostí a zkušeností měl uvážlivě regulovat a usměrňovat přírodní procesy, aby došlo k zachování co největšího přírodního bohatství i při značném využívání zdrojů v přírodě. 20 19 Červený J. a kol., Ottova encyklopedie Myslivost, 2010, str. 37-39 20 Červený J. a kol., Ottova encyklopedie Myslivost, 2010, str. 40-41 8
1.2.1 Vývoj lovectví a myslivosti v českých zemích Zprávy o vývoji lovu na našem území nejsou ucelené. Slované, kteří na naše území přišli v 6. století, lovili zvěř zcela svobodně. Později však v době knížecí se již lov stal oblíbenou činností knížat a začaly vznikat myslivecké tradice. Tehdy si příslušníci knížecí společnosti přisvojili právo lovit určité druhy zvířat. 21 Lov byl výhradním právem panovníka a to i v té situaci, že jím byla půda přenechána ke kolonizačním záměrům. Později docházelo k nárůstu významu feudálů na úkor panovníka a vzniklo právo dominikánské, jehož součástí bylo, že lov představoval výsadu šlechty a pro panovníka byly vyhrazeny pouze královské okrsky. 22 Prostý lid se k právu lovu nedostal. Prohřešky a pytláctví byly tvrdě trestány a jen díky tomu byla zvěř zachována. I přes tyto regulace však zvěř vcelku rychle ubývala. Nebylo to způsobeno nadměrným lovem. Problémem se stalo zvyšování orné půdy, ubývání a zhoršování kvality lesů a všeobecné zhoršení životních podmínek pro zvěř. Díky těmto okolnostem se koncem středověku začala myslivosti věnovat stále větší pozornost. Přibývalo myslivců z povolání, stavěla se myslivecká zařízení hlavně bažantnice a obory. 23 Čeští panovníci lovecké oblasti našeho území pečlivě zdokonalovali. Díky nim dochází k introdukci zvěře do českých lesů, například císař Karel IV. na našem území vysazuje bažanta kolchidského. V 15. století sem Lucemburkové nechávají dovézt daňka evropského. Mufloní zvěř se k nám dostává až v 50. letech 19. století. Naproti tomu některé druhy zvěře u nás velice rychle vymizely. Podle zmínek na našem území žili losi běžně ještě koncem prvního tisíciletí. Během 15. století dochází k intenzivnímu hubení šelem a na počátku 17. století je vyhuben zubr. 23 Ve století 16. se chov zvěře řídil centrálně. První lovecké pokyny byly uloženy císařem Maxmiliánem v roce 1568. Tyto instrukce značně vymezovaly lov, ale i ochranu zvěře na královských územích. 23 V roce 1573 je vydáno usnesení Českého sněmu, ze kterého vyplývají povinnosti vedoucí k ochraně zvěře, a toto období je považováno za počátek myslivosti v českých zemích. 22 21 Červený J. a kol., Ottova encyklopedie Myslivost, 2010, str. 40-41 22 Hanzal V. a kol., Penzum znalostí z myslivosti, 2007, str. 15 23 Červený J. a kol., Ottova encyklopedie Myslivost, 2010, str. 42-43 9
1.2.2 Počátky ochrany zvěře v českých zemích Nejstarší dochované dokumenty, které se týkaly ochrany zvěře na našem území, představují kapitoly zákoníku Majestas Carolina, vydané Karlem IV z roku 1355, a dále dekret panovníka Zikmunda k ochraně zvěře v panovnických lesích. Tyto listiny však nepředstavovaly záruku ochrany v pravém slova smyslu. Jednalo se v nich zejména o ochranu bohatství mocných vládců. Lovecké instrukce císaře Maxmiliána z roku 1568 již pojednávají o dobách lovu i hájení zvěře, ale určitý stupeň ochrany alespoň pro tzv. užitečné druhy zvěře přináší až doba osvíceného absolutismu, kdy Josef II. roku 1780 vydává lovecký řád 24 a v roce 1786 všeobecný honební patent, kterým bylo právo myslivosti vyhlášeno za právo státu. 25 V 19. století je myslivost výrazně podřízena lesnímu hospodářství a dochází tak k úbytku jelení zvěře. V této době také vznikají první honitby, ať již vlastní či společenstevní, které sdružují půdu vlastníků pozemků obce. Začíná se chovat zvěř drobná. 26 Během 19. a 20. století se především díky zvyšujícímu se zájmu veřejnosti o přírodu prosazují úsilí o efektivní ochranu přírody. V roce 1826 tak vzniká v našich zemích první ornitologická rezervace v Evropě, založená hrabětem Chotkem. Později vznikají i další chráněná území. V roce 1870 je přijat první zákon, který se zaměřuje na ochranu živočichů v našich zemích. Dále se této problematice věnují i myslivecké neboli honební zákony z roku 1866, 1883, 1895 a 1912. 18 V roce 1923 se zakládá Československá myslivecká jednota, která sdružuje všechny myslivce a pod názvem Českomoravská myslivecká jednota (ČMMJ) funguje dodnes. Poslední úprava týkající se ochrany přírody byla přijata v roce 1992 a s drobnými změnami je stále v platnosti. V letech 2001 a 2002 byl přijat nový myslivecký zákon, který sladil požadavky myslivosti s cíli Evropské Unie. 27 1.2.3 Význam myslivosti a osobnost myslivce První písemná zmínka dokládající loveckou zálibu českých knížat a zároveň také pokyny pro funkci lovčího pochází z konce prvního tisíciletí našeho letopočtu. Tento 24 Červený J. a kol., Ottova encyklopedie Myslivost, 2010, str. 52-53 25 Hanzal V. a kol., Penzum znalostí z myslivosti, 2007, str. 17 26 Hanzal V. a kol., Penzum znalostí z myslivosti, 2007, str. 18 27 Červený J. a kol., Ottova encyklopedie Myslivost, 2010, str. 53 10
záznam pochází z Kosmovy kroniky, kde se takzvaný Hovora stal lovčím u dvora Zbečno. Tato funkce byla nadále dědičná. Vedle těchto lovčích, později nejvyšších lovčích, kteří byli většinou šlechtického původu, pracovali jednoduše nazývaní lovci, polesní nebo lesní, kterým se od 16. století začalo říkat myslivci. Poprvé se toto označení objevilo v roce 1474. 28 Původ pojmu myslivost lze odvodit od slova myslet, neboť člověk, který lovil zvěř, musel být při svém konání důmyslný a musel, jak uvádí Machek ve svém Etymologickém slovníku jazyka českého, "vymýšleti rozličné pasti, lapačky, stavěti sítě, samostříly, věšeti udice vložené do návnady, klásti smyčky a klevy". 29 Myslivost v sobě skýtá mnoho významů a díky své komplexnosti nemůže být zařazena ani mezi sportovní aktivity, ani rekreační či kulturní činnost. Je spíše životní stylem a přístupem k přírodě a také ke svému okolí. Hospodářský význam myslivosti spočívá jednak v produkci průmyslových surovin, dále v obchodu s těmito produkty a nezastupitelné místo má i rozvoj loveckého cestovního ruchu stejně jako propagace naší země v zahraničí. 30 Kulturní význam myslivosti je velmi významným aspektem. Lovectví patří k nejstarším dochovaným zobrazovaným scénám, ať již ve formě malby, či později písemnictví, sochařství či hudby. Myslivost s sebou nese mnoho významných tradic, které jsou stále dodržovány a předávány z generace na generaci a díky tomu sama představuje kulturní dědictví českých zemí. 30 Díky literárnímu zpracování myslivecké kultury, tradic a zvyků přesahující pouhý ekonomický aspekt myslivosti, je svým pojetím česká myslivost jedinečná. Takovýto přístup nevykazuje žádná jiná myslivost ve světě, ani ve Střední Evropě 31, a proto byla myslivost, jakož to plánovitě trvale udržitelné obhospodařování zvěře a jejího 28 Červemý J. a kol., Ottova encyklopedie Myslivost, 2010, str. 41 29 Novotný, Zákulisí mysliveckých slov, Myslivost, [cit. 2014-01-28] 30 Hanzal V. a kol., Penzum znalostí z myslivosti, 2007, str. 21 31 Horálek, M. Myslivost byla zapsána na seznam nehmotného kulturního dědictví ČR. Myslivost. 2012, str. 5 11
prostředí jako přirozená součást života na venkově 32, v roce 2011 zapsána na Seznam nemateriálních statků tradiční a lidové kultury České republiky zřízený Ministerstvem kultury. V materiálu, který byl Českomoravskou mysliveckou jednotou předložen Ministerstvu kultury pro posouzení a následné zapsání na tento Seznam, stálo: Myslivost v sobě zahrnuje i další aspekty zejména chovy zvěře, obornictví, bažantnictví, ochranu zvěře a jejích biotopů, osvětu, mysliveckou kynologii a samozřejmě dodržování mysliveckých zvyků a tradic, jako je používání myslivecké mluvy, úlomků, zálomků, konání výřadů a výloží, pasování. Historicky jde o tradiční škálu činností zahrnujících v sobě prvky ochrany přírody i zvěře používající své vlastní metody, tradiční mluvu, zachovávající zvyky a tradice a v neposlední řadě filozofii a etiku. Součástí myslivecké filozofie a etiky je především vyjádření uvědomění si odpovědnosti, kterou myslivci vůči přírodě a zvěři v ní mají. Myslivecká etika, v níž je vyjádřena celá řada nepsaných pravidel, která jsou myslivci dodržována, se prolíná celým dlouhým vývojem myslivosti, během něhož se jejich obsah poněkud měnil, avšak její dodržování je znakem odpovědnosti myslivce. Součástí myslivecké filozofie je uvědomění si toho, že zvěř je neoddělitelnou a důležitou součástí přírody, kterou jsou myslivci povinni zachovat pro další generace. Mysliveckou filozofii lze vyjádřit tak, že samo střílení myslivce nedělá. Jen ten, kdo se těší ze zvěře a lesa, i když to kolem nebouchá, kdo v přírodě pobývá i v době hájení zvěře, když pole a les jsou zamrzlé a zaváté, když je málo potravy a zvěř ohrožuje smrt, kdo zvěř v tomto období ochraňuje, ten je pravým myslivcem. 33 Členové ČMMJ se v budoucnu pokusí začlenit myslivost i na seznam světového kulturního dědictví UNESCO. Z etického hlediska působí správně provozovaná myslivost na povahu a kázeň člověka. Tím, že myslivec rozhoduje o životě a smrti, musí být mravně vysoko. Je-li oprávněn zvěř usmrcovat, je zároveň povinen o ni v době nouze pečovat, chránit ji a cílevědomě chovat. Chová ji ne proto, aby ji mohl usmrcovat, ale usmrcuje ji proto, aby ji mohl 32 Ministerstvo kultury. Seznam nemateriálních statků tradiční lidové kultury České republiky. [cit. 2014-03-02] 33 Horálek, M., Myslivost byla zapsána na seznam nehmotného kulturního dědictví ČR, Myslivost, 2012, str. 5 12
chovat. 34 Avšak vzhledem k úpadku mravnosti celé společnosti v České republice, je bohužel i na myslivosti vidět výrazný posun směrem zpět. Zůstává však dostatek myslivců, kteří pravou myslivost stále udržují a snaží se ji prostřednictvím pedagogické činnosti předávat dalším generacím. Učí je tak lásku a úctu k přírodě, stejně jako nutnost lidského zásahu do početních stavů populací. 1.3 Základní právní předpisy, hlavní pojmy a myslivecká mluva Nejdůležitějším zákonem pro řádné myslivecké hospodaření je zákon č. 449/2001 Sb., o myslivosti, který definuje druhy zvěře, jejich dobu lovu, dále upravuje chov volně žijící zvěře na území České republiky; vývoz a dovoz živé zvěře, popřípadě vypouštění druhů, které jsou v ČR nepůvodní; zabývá se i výjimečným držením zvěře v zajetí; tvorbou a využíváním honiteb; regulací početních stavů zvěře a prováděním jejího odlovu; náhradou škod vzniklých zvěří i na zvěři; stanovuje postup při kontrole ulovené zvěře; působnost státní správy myslivosti a dozoru a postihů za porušení povinností. 35 Myslivost je dle zákona o myslivosti uvedená jako soubor činností vykonávaných v přírodě ve vztahu k volně žijící zvěři a zároveň spolková aktivita vedoucí zachování a rozvíjení mysliveckých zvyků a tradic jako součást českého národního kulturního dědictví. 36 Zvěř je ve smyslu zákona definovaná jako obnovitelné přírodní bohatství reprezentované populacemi jednotlivých druhů volně žijících živočichů, jež jsou taxativně v zákoně uvedené. 36 Právo myslivosti představuje soubor práv a povinností zvěř chránit, cílevědomě ji chovat a lovit, přivlastňovat si ulovenou či uhynulou zvěř, její vývojová stádia a shozy paroží při využití v nezbytné míře honebních pozemků. 36 34 Hanzal V. a kol. Penzum znalostí z myslivosti. 2007, str. 21 35 Červený J. a kol. Ottova encyklopedie Myslivost. 2010, str. 62 36 Zákon č. 449 ze dne 31. 12. 2001 o myslivosti. 2 13
Jako honitba je označované území složené z honebních pozemků jednoho či více vlastníků, které dle rozhodnutí orgánu státní správy myslivosti musí mít minimální výměru 500 ha. 37 Dále také příslušný orgán na základě úživnosti honitby danou přírodními podmínkami stanoví jakostní třídy, normované a minimální stavy jednotlivých druhů zvěře pro danou honitbu. 38 Držitelem honitb je dle zákona o myslivosti osoba, které byla honitba rozhodnutím státní správy myslivosti uznána. 39 Uživatelem honitby se rozumí osoba, která v rámci honitby vykonává myslivost. Tento výkon se může odehrávat ve vlastní režii držitelem honitby, nebo může být provozován na základě smlouvy o nájmu honitby. 38 Jakostní třída honitby je definována kvalitou prostředí vhodného pro chov dané zvěře. Podle této třídy jsou určené normované stavy zvěře, které představují nejvyšší možný početní stav zvěře, který vychází z přírodního prostředí honitby. 38 Naproti tomu minimální stav je definován nejnižším počtem jedinců, kteří jsou schopni reprodukce a zajištění budoucí existence daného druhu. 38 Chov zvěře tvoří soubor odborných zásahů do populací zvěře sledující zejména zachování určité rovnováhy mezi stavy jednotlivých druhů zvěře a prostředím při cíleném zlepšování kvality chovné zvěře. Podstatou je upravit stavy zvěře na optimální úroveň, která se pohybuje v rozmezí mezi normovaným a minimálním stavem zvěře. 40 Dalším neméně důležitým pojmem je ochrana myslivosti, jíž se rozumí souhrn činností vedoucí k ochraně životních podmínek zvěře, chránit zvěř před nakažlivými onemocněními, před nežádoucími zákroky lidí i nebezpečím plynoucím z volně se pohybujících domácích zvířat. Cílem je zároveň zajistit klid v honitbě zejména při hnízdění a kladení mláďat. Vlastníci zemědělských ploch jsou ze zákona povinni oznámit uživateli honitby kosení pícnin, aplikaci chemických postřiků a polních prací 37 Červený J. a kol. Ottova encyklopedie Myslivost. 2010, str. 62-63 38 Hanzal V. a kol., Penzum znalostí z myslivosti, 2007, str. 80-81 39 Zákon č. 449 ze dne 31. 12. 2001 o myslivosti. 2 40 Červený J. a kol., Ottova encyklopedie Myslivost, 2010, str. 63-64 14
prováděných v noci, aby bylo možné předejít škodám způsobených na zvěři. Uživatelé honiteb musí pro zvěř zakládat remízky nebo políčka a vytvářet vhodné úkryty pro zvěř. Dále jsou povinni zřizovat krmelce, slaniska, napajedla a zásypy a zvěř přikrmovat, aby nestrádala. 41 Lov zvěře je dle zákona omezen. Lovit zvěř je tak možné pouze v době lovu, která je stanovena vyhláškou ministerstva zemědělství č. 245/2002 Sb., ve znění vyhlášky č. 480/2002 Sb. 42 a nově vyhlášky č. 403/2013 Sb. 43, a to pouze na honebních pozemcích. Tyto doby lovu uvádí tabulka č. 1 uvedená v Příloze. Souhlas k odlovu zvěře na nehonebních pozemcích či mimo dobu lovu vydává orgán státní správy myslivosti, kterým je na území České republiky Ministerstvo zemědělství, s výjimkou národních parků, kde tuto činnost vykonává Ministerstvo životního prostředí. 44 Zákon také taxativně uvádí způsoby lovu, které jsou zakázané. 45 Další předpisy ve vztahu k myslivosti jsou 46 : - vyhláška Ministerstva zemědělství č. 244/2002 Sb., kterou se provádí některá ustanovení zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti. - vyhláška č. 491/2002 Sb. o způsobu stanovení minimálních a normovaných stavů zvěře a o zařazování honiteb nebo jejich částí do jakostních tříd - vyhláška č. 553/2004 Sb. o podmínkách, vzoru a bližších pokynech vypracování plánu mysliveckého hospodaření v honitbě - vyhláška č. 7/2004 o posouzení podmínek pro bažantnice a o postupu, jakým bude vymezena část honitby jako bažantnice - vyhlášky č. 245 a č. 480/2002 Sb. a č. 403/2013 Sb. o dobách lovu jednotlivých druhů zvěře a o bližších podmínkách provádění lovu. 41 Červený J. a kol., Ottova encyklopedie Myslivost, 2010, str. 63-64 42 Hanzal V. a kol. Penzum znalostí z myslivosti. 2007, str. 81 43 Doby lovu zvěře. Myslivost. 2014, str. 2 44 Červený J. a kol., Ottova encyklopedie Myslivost, 2010, str. 67 45 Zákon č. 449 ze dne 31. 12. 2001 o myslivosti. 45 46 Hanzal V. a kol. Penzum znalostí z myslivosti. 2007, str. 443-499 15
1.3.1 Myslivecká mluva Soubor odborných mysliveckých vyjádření, který se používá při provozování mysliveckých činností, se nazývá myslivecká mluva. Tento specifický jazyk vychází ze starých obyčejů a tradic a předává se z generace na generaci. Pro každého myslivce je povinností danou mluvu správně užívat. 47 Výrazným aspektem české myslivosti je vyjádření kladného a citově zabarveného vztahu ke zvěři a jejímu životnímu okolí. Nejčastěji myslivecké výrazy slouží k označení různých částí těla zvěře, popisu jejich životních projevů, pro odlišení pohlaví a stáří zvěře. Specifické názvosloví má i myslivecká výzbroj a výstroj, způsoby lovu, nařízení a kynologická pojmenování. 48 V tabulce č. 1 jsou uvedeny nejdůležitější myslivecké pojmy, které jsou dále v textu používány. Tabulka 1: Základní myslivecká mluva bachyně samice prasete divokého naháňka způsob honu, při němž se zvěř nahání na lovce barva krev zvěře pasování slavnostní přijetí mezi myslivce; lovce zvěře čekaná způsob osamělého lovu, při kterém lovec čeká na zvěř remíz křovinný kryt pro zvěř v bezlesém prostředí černá zvěř zvěř prasete divokého spárkatá zvěř zvěř mající rohovité kopýtko čižba způsob lovu drobných ptáků škodná zvěř šelmy a dravci doba lovu období, kdy se smí lovit jednotlivé druhy zvěře lovecká trofej vhodně upravená část úlovku, kterou si lovec ponechává na upomínku zvířata, jejichž zvěřina slouží lidem jako potrava svalovina a jedné vnitřnosti zvěře větvička stromu pro úspěšného lovce drobná zvěř menší savci a ptáci zvěř užitková holá samice a mláďata zvěře zvěřina zvěř spárkaté holub terč vymršťovaný vrhačkou při úlomek asfaltový střelbě hon způsob společného lovu výřad vyložení zvěře po honu Zdroj: Hanzal V. a kol. Penzum znalostí z myslivosti. 2007, str. 32-62 47 Hanzal V. a kol. Penzum znalostí z myslivosti. 2007, str. 32 48 Hanzal V. a kol. Penzum znalostí z myslivosti. 2007, str. 25 16
1.4 Oceňování přírodních zdrojů Oceňováním se označuje postup, kterým se stanoví hodnota nebo cena majetku. Tento postup vyplývá z podmínek, potřeb a záměru ocenění. 49 1.4.1 Význam a metodika oceňování Hodnota je základním pojmem v oblasti oceňování a vyjadřuje něco cenného, ať již ekonomicky, společensky či eticky. Pokud se jedná o ekonomickou hodnotu, vyjadřuje se v penězích. Tato hodnota je vždy chápána antropocentricky, což znamená, že je sledován výhradně prospěch člověka. 50 Podle neoklasické teorie souvisí pojem ekonomické hodnoty s ochotou jedince platit, z čehož vyplývá, že tento pojem vychází z preferencí jednotlivých lidí. Ekonomická hodnota se dále dělí na dvě základní složky užitnou a neužitnou hodnotu. 50 Podle Sejáka (1999) je užitná hodnota odvozena od užitku, který plyne hodnotícímu jedinci (subjektivní koncept) či celé společnosti (objektivní koncept). Naproti tomu neužitná hodnota představuje užitky ze statku plynoucí jiným subjektům. Ekologická hodnota pak zdůrazňuje význam přírody z hlediska životního prostředí, který nevyplývá z přímého užitku pro lidstvo, ani z jejich preferencí. 50 Přírodní zdroje Seják (1999) označuje jako ty zdroje, které jsou používány k výrobě či spotřebě. Obecně je lze rozdělit na obnovitelné, které správným hospodařením a odpovídajícím využíváním lze nekonečně obnovovat, a neobnovitelné, které jsou limitovány určitou konečnou zásobou daného zdroje. Zatímco environmentální zdroje jsou ještě obecnějším pojmenováním všech zdrojů a komponentů přírody, které byly a jsou významné pro život na Zemi. Mezi nejdůležitější environmentální zdroje se řadí ekosystémy, které představují životní prostředí různorodých forem života. Díky těmto přirozeným podmínkám uvnitř ekosystémů je zachováván i život lidské rasy. 50 Je tudíž nezbytné o tuto křehkou rovnováhu neustále pečovat a věnovat ji plnou pozornost. 49 Seják, J. a kol. Oceňování pozemků a přírodních zdrojů. 1999, str. 130 50 Seják, J. a kol. Oceňování pozemků a přírodních zdrojů. 1999, str. 39-41 17
Umění správně ocenit přírodu a její zdroje představuje v tržní ekonomice stále více naléhavou otázku. Toto ocenění je nutné jak z hlediska vlastníků, tak i uživatelů přírodních zdrojů. 51 Dlouhou dobu lidstvo využívalo přírodu zcela bezplatně a až teprve s průmyslovou revolucí a s intenzivním ekonomickým rozvojem se příroda začala měnit. Co bylo dříve považováno za statky hojné, se v poslední době mění na statky vzácné. Ekologické otázky mají v ekonomickém rozhodování stále větší místo. Cílem je nalézt rovnováhu mezi potřebami lidí, kteří přírodu považují za zdroj surovin a těmi, kteří se snaží zachovat životní prostředí v co nejlepším stavu na principu koncepce udržitelnosti. 52 Záměrem ekonomického hodnocení je zachytit společenské náklady, které jsou nutné vynaložit na využití omezených zdrojů a tím změnit tržní signály. Díky možnosti určení hodnoty přírodních zdrojů se usnadňuje stanovení rovnováhy mezi požadavky ekonomického rozvoje a ochranou životního prostředí. 52 51 Seják, J. a kol. Oceňování pozemků a přírodních zdrojů. 1999, str. 130 52 Seják, J. a kol. Oceňování pozemků a přírodních zdrojů. 1999, str. 203-206 18
Hodnotu zvěřní populace zachycuje následující obrázek č. 1 Obrázek 1: Schéma zvěřní populace ZVĚŘNÍ POPULACE užitná hodnota neužitná hodnota přímá užitná hodnota nepřímá užitná hodnota opční hodnota odkazová hodnota existenční hodnota např. kůže, např. rekreace např. např. např. zvěřina, možnost možnost zachování trofej budoucího výkonu biodiverzit osobního myslivosti y výkonu pro potomky myslivosti z rozvoje z ochrany celkové užitky rozvoje celkové užitky ochrany Zdroj: Feuereisel, J. Zelená čísla: O ekonomice v současné české myslivosti. 2010, str. 19 Přímá užitná hodnota se odvozuje přímo ze současného využívání přírodních zdrojů. 53 V případě zvěřní populace se mezi přímou užitnou hodnotu řadí například zvěřina, trofej či kůže. 54 53 Seják, J. a kol. Oceňování pozemků a přírodních zdrojů. 1999, str. 198 54 Feuereisel, J. Zelená čísla: O ekonomice v současné české myslivosti. 2010, str. 19 19
Nepřímá užitná hodnota představuje prvotní ekologická poslání, jaká příroda a její ekosystémy nabízejí všemu živému, tedy i lidem. V ekonomických rozhodnutích však tyto hodnoty stále nejsou zahrnuty, i když jejich význam je zcela stěžejní. 53 Opční hodnotu lze vymezit jako pojistnou platbu, která umožňuje budoucí využití. 55 Z hlediska myslivosti se pod tuto hodnotu zařazuje možnost budoucího osobního výkonu práva myslivosti. 56 Mezi neužitnou hodnotu, která nepředstavuje pro hodnotitele žádný přímý ekonomický užitek, patří především existenční hodnota, která je spojena s potřebou zachovat přírodu a její formy života. 57 S touto neužitnou hodnotou souvisí stále diskutovaný pojem udržitelnosti či udržitelného vývoje. Nadále však roste i počet definic, které se snaží tento pojem co nejlépe vymezit. Nejznámější definice pochází od Komise pro životní prostředí a rozvoj (World Commission on Environment and Development, WCED), která uvedla, že udržitelný rozvoj je takový rozvoj, při němž každá současná generace uspokojuje své potřeby, aniž by při tom ohrozila schopnosti budoucích generací uspokojovat jejich potřeby. 58 Z pohledu udržitelného rozvoje ve vztahu k přírodním zdrojům se z hlediska ekologického vyžaduje využívání zdroje, které se rovná maximální míře obnovy tohoto zdroje. Ekonomický pohled přistupuje k problematice odlišně. Z tohoto hlediska se může optimální míra využívání daného zdroje lišit od maximální míry obnovy. Na ekonomicky optimálním stavu se podílí náklady na získání tohoto zdroje, výnosy a mezičasové preference. Ekonomické optimum se pak nachází v bodě střetu míry obnovy zdroje a mezních nákladů. Dále ekologický pohled poukazuje na odolnost ekosystémů k vnějším vlivům, která představuje nezbytnou vlastnost pro jejich zachování. Vzhledem k tomu, že není možné s jistotou stanovit skutečnou stabilitu těchto ekosystémů, je velice těžké určit dopad na ekonomicko-ekologický systém jako 55 Seják, J. a kol. Oceňování pozemků a přírodních zdrojů. 1999, str. 198 56 Feuereisel, J. Zelená čísla: O ekonomice v současné české myslivosti. 2010, str. 19 57 Seják, J. a kol. Oceňování pozemků a přírodních zdrojů. 1999, str. 199 58 Dvořák, A. a kol. Kapitoly z ekonomie přírodních zdrojů a oceňování životního prostředí. 2007, str. 58 20
celek. 59 Environmentální problémy tak představují mnohem složitější komplex úkolů, jež je třeba řešit v celosvětovém měřítku, avšak s lokální a detailní aplikací. Pro účely ocenění zvěře lze využít metody, které lze shrnout do dvou základních skupin způsobů posuzování. 60 1. Přístup vycházející z poptávkové křivky podle Hickse a Marshalla. Tato metoda vychází z průzkumu ochoty lidí zaplatit za zachování nebo zkvalitnění přírodního zdroje (prostředí) či ochoty přijmout náhradu při snížení kvality daného zdroje. Jedná se tedy o metody, které jsou založené na preferencích lidí. Mezi tyto metody patří zejména: metoda dotazování (CVM Contingent Valuation Method), implicitní oceňovací metoda (HPM - Hedonic Price Method) a metoda cestovních nákladů (TCM Travel Cost Method). Uvedené způsoby stanovení zvěře jsou využívány napíklad v Kanadě, USA a Švédsku. 60 2. Způsob prostřednictvím nepreferenčních metod. Tento způsob ocenění vychází ze sumarizace nákladů nutných k odvrácení škod, nákladů obnovy a náhrady a také nákladů ušlé příležitosti. 60 Mezi obecné způsoby oceňování přírodních zdrojů patří metoda srovnávací (komparativní), výnosová (poptávková) a nákladová (nabídková). 60 1.4.2 Oceňování zvěře v legislativním prostředí ČR Oceňování volně žijící zvěře je jedním z významných úkolů ekonomiky mysliveckého hospodaření. Stanovení hodnoty zvěře vyplývá z tradic, přírodních podmínek a legislativního rámce jednotlivých zemí, a proto se přístup k vyjádření této hodnoty liší. Evropská kulturní krajina, která představuje životní prostředí pro člověka i pro volně žijící zvěř, prochází výraznou obměnou. Mění se životní podmínky, v jejichž důsledku dochází k úbytku počtu druhů zvěře. Určité druhy, které v minulém století byly běžné, zaznamenávají snižování populace, jiným se naopak daří lépe a jejich populace se rychle rozšiřuje. Takovým příkladem může být například zvěř jelení a černá, jež 59 Dvořák, A. a kol. Kapitoly z ekonomie přírodních zdrojů a oceňování životního prostředí. 2007, str. 61 60 Feuereisel, J. Zelená čísla: O ekonomice v současné české myslivosti. 2010, str. 20-21 21
v novém prostředí našla vhodné podmínky a místy dokonce dochází k jejímu přemnožení. 60 Nejvýznamnější potřeba stanovení hodnoty zvěře vyvstává v trestním řízení ve věci upytlačené zvěře. Ocenění však také zároveň posiluje platnost ekonomických a legislativních prostředků pro ochranu tohoto obnovitelného přírodního zdroje. Výchozím bodem pro ocenění volně žijící zvěře je její právní postavení. Zvěř je však v České republice považovaná za věc nikoho, neboli res nullius, což představuje zásadní problém pro určení hodnoty živé zvěře. 61 Pro oceňování v České republice tak nelze aplikovat žádný závazný právní předpis, podle kterého by mohla být stanovena peněžní hodnota volně žijící zvěře. Vzhledem k tomuto faktu je nutné pro účely oceňování využít substituční právní předpisy. Podle zákona č.449/2001 Sb., o myslivosti, v platném znění, se ulovená či jinak zhaslá zvěř stává majetkem uživatele honitby. Díky této skutečnosti lze při stanovení hodnoty zvěře vycházet ze zákona č.151/1997 Sb. o oceňování majetku. 62 Z tohoto zákona vyplývá, že základní způsob oceňování majetku se stanovuje dle obvyklé ceny, která je definovaná jako cena, která by byla dosažena při prodeji stejného, popřípadě obdobného majetku nebo při poskytování stejné nebo obdobné služby v obvyklém obchodním styku v tuzemsku ke dni ocenění ( 2, odst. 1) Další způsob ocenění majetku zákon uvádí nákladovou metodu, která vychází z aktuálních nákladů potřebných pro pořízení objektu ke dni ocenění; výnosovou metodu, jež odráží obvyklý výnos z objektu ocenění; porovnávací metodu, která představuje odvození z ceny funkčně obdobného objektu; dále metodu ocenění dle jmenovité hodnoty, kursové hodnoty, účetní hodnoty a hodnoty stanovené sjednanou cenou. 61 Velký problém nastává při oceňování ohrožených druhů ptáků a savců, které jsou uvedené v seznamu přílohy vyhlášky MŽP č. 395/1992 Sb. Tyto druhy není možné volně obchodovat, nemohou se lovit a tudíž ani přivlastňovat. Také tyto druhy jsou věcí nikoho, přírodním bohatstvím, avšak v tomto případě nelze uplatnit ani zákon o oceňování majetku, neboť nejsou jasně definované jako majetek států. 62 61 Feuereisel, J. Zelená čísla: O ekonomice v současné české myslivosti. 2010, str. 21 62 Novák R., K problematice živé a ulovené zvěře, Agris, [cit. 2014-02-01] 22
Podle 56 zákona o myslivosti za škodu na zvěři odpovídá každý, kdo ji způsobil porušením právní povinnosti. Škodou na zvěři se rozumí zejména neoprávněný lov zvěře (pytláctví), úhyn zvěře, zničení hnízdišť, poškození nebo zničení prostředí nutného pro život zvěře a vypuštění živočichů, kteří mohou narušit přírodní rovnováhu nebo narušit genofond geograficky původního druhu zvěře. Na náhradu škody má nárok uživatel honitby. Pro uplatnění nároku na náhradu této škody platí obecné předpisy. 63 Obecným právním předpisem majícím vztah k oceňování zvěře je tedy v podmínkách ČR Občanský zákoník č. 89/2012 Sb., v platném znění, který definuje újmu jako ekvivalentní hodnotu pro ocenění zvěře. Újmou se rozumí jakákoliv ztráta na majetku, přičemž se nejedná pouze o škodu skutečnou vyplývající z výše snížené hodnoty majetku, ale i o ušlý zisk, tedy výnos, který by poškozený získal, kdyby nedošlo ke škodné události. 64 K vyčíslení škody na zvěři, které je potřebné v soudním řízení, je nutný posudek znalce z oboru myslivosti. 60 % soudních znalců, kteří již mají zkušenosti s vypracováním znaleckých posudků souvisejících s danou problematikou, volí metodu výnosovou vycházející z aktuální ceny zvěřiny a z aktuálního ceníku poplatkových lovů, což však s sebou přináší další problémy. Vzhledem k tomu, že není jisté, kde se v jistém čase bude určitý kus zvěře nacházet, je těžké požadovat náhradu škody za ušlý zisk z poplatkového lovu. 65 Další volenou metodou je způsob komparativní, který stanovuje hodnotu na základě aktuálních cen nově zakoupené živé zvěře jako odškodnění za zvěř, která byla z honitby neoprávněně odstraněna. Tato cena již obsahuje chovnou hodnotu zvěře, avšak volně žijící zvěř nelze jednoduše nahradit novým kusem. 65 Při posouzení obou nejvíce používaných metod určení náhrady škody způsobené na zvěři je nutné uvést, že oba způsoby bojují se stejným společenským nedostatkem, který spočívá v opomínání nemajetkového charakteru živé zvěře. Podle platné legislativy je tak nutné rozlišovat hodnotu zvěřiny a jejích produktů od významu živé 63 Zákon č. 449 ze dne 31. 12. 2001 o myslivosti. 56 64 Zákon č. 89 ze dne 1. 1. 2014, Občanský zákoník. 2894 2990 65 Feuereisel, J. Zelená čísla: O ekonomice v současné české myslivosti. 2010, str. 22-23 23