Exekuční řízení podle zákona č. 120/2001 Sb.

Bankovní institut vysoká škola Praha K-102 Katedra práva Exekuční řízení podle zákona č. 120/2001 Sb. Zákon o soudních exekutorech a exekuční činnosti Bakalářská práce Autor: Marie Lepešková Právní administrativa v podnikatelské sféře Vedoucí práce: Mgr. Tomáš Hájek Odborný konzultant: Mgr. Jan Knapík Praha Červen 2010

Prohlášení: Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou práci zpracovávala samostatně a s pouţitím uvedené literatury. V Teplicích dne 26.4.2010

Anotace Bakalářská práce se zabývá popisem jednotlivých činností v exekučním řízení. Práce je rozdělena do čtyř částí, v první části se věnuje základním právním pojmům v exekučním řízení. Druhá část se zabývá vývojem zákona o soudních exekutorech, jejich působením, činností exekutora a následnou novelou zákona. Třetí část je zaměřena na vybrané způsoby exekuce dle exekučního řádu, postupu při výkonu rozhodnutí dle občanského soudního řádu a srovnání exekuce s výkonem rozhodnutí. Čtvrtá část je věnována samotnému exekučnímu řízení včetně názorných příkladů z praxe. Annotation This bachelor thesis describes the various activities in the execution proceedings. The thesis is divided into four parts, the first part deals with basic concepts in Execution. The second part deals with the development of the Law Enforcement Agents, their effects, the activities of the executor and the subsequent amendment of the Act. The third part focuses on selected methods of execution by an execution order, the procedure for enforcement by the Code of Civil Procedure and the comparison of execution of enforcement. The fourth part is devoted to the warrant of the proceedings, including some examples from practice.

Obsah: 1. Úvod... 3 2. Základní právní pojmy exekuce... 5 2.1. Právní moc... 5 2.2. Vykonatelnost... 5 2.3. Účastníci řízení... 5 2.3.1. Oprávněný --------------------------------------------------------------------------------------------------- 5 2.3.2. Povinný ------------------------------------------------------------------------------------------------------- 5 2.4. Exekuce... 6 2.4.1. Exekuční řízení ---------------------------------------------------------------------------------------------- 6 2.4.2. Exekuční příkaz --------------------------------------------------------------------------------------------- 6 2.4.3. Exekuční titul ------------------------------------------------------------------------------------------------ 6 2.4.4. Náklady exekuce -------------------------------------------------------------------------------------------- 7 2.5. Součinnost třetích osob... 7 2.6. Příslušnost soudu... 7 3. Zákon o soudních exekutorech... 8 3.1. Vývoj exekučního zákona... 8 3.2. Postavení soudního exekutora... 11 3.3. Exekutorská komora... 12 3.4. Hlavní dopady novely č. 286/ 2009 Sb. na exekuční řád... 15 4. Druhy exekucí... 22 4.1. Vztah právní úpravy OSŘ a EŘ... 23 4.1.1. Postup při soudním výkonu rozhodnutí a jeho srovnání s exekučním řádem ---------------- 23 4.2. Způsoby exekuce dle exekučního řádu... 28 4.2.1. Exekuce na peněžité plnění ----------------------------------------------------------------------------- 29 4.2.1.1. Exekuce srážkami ze mzdy a jiných příjmů --------------------------------------------------------- 29 4.2.1.2. Exekuce přikázáním pohledávky ---------------------------------------------------------------------- 31 4.2.1.3. Exekuce prodejem movitých věcí ---------------------------------------------------------------------- 32 5. Exekuční řízení... 35 5.1. Exekuční tituly... 35 5.2. Návrh na nařízení exekuce... 38 5.2.1. Usnesení o nařízení exekuce ---------------------------------------------------------------------------- 39 5.3. Provedení exekuce... 40 5.3.1. Zjišťování majetku povinného ------------------------------------------------------------------------- 40 5.3.2. Náklady exekuce ------------------------------------------------------------------------------------------ 41 5.4. Postihování majetku povinného... 42 5.5. Odklad exekuce... 43 1

5.6.1. Zastavení exekuce ---------------------------------------------------------------------------------------- 45 5.6.2. Zánik exekuce vymožením ------------------------------------------------------------------------------ 46 5.7. Analýza... 46 5.7.1. Současná praxe při exekucích -------------------------------------------------------------------------- 46 5.7.2. Příklady z praxe dle Exekutorského úřadu v Teplicích ------------------------------------------- 48 Seznam použité literatury:... 59 Internetové odkazy:... 60 Seznam použitých zákonů:... 61 Přílohy... 62 2

1. Úvod Cílem této bakalářské práce je proniknutí do stále aktuální problematiky civilněprávních exekucí podle zákona č.120/2001 Sb. o soudních exekutorech a exekuční činnosti, a její srovnání s úpravou výkonu rozhodnutí podle části šesté občanského soudního řádu (dále jen OSŘ ). Důleţitým historickým mezníkem se stal rok 1989, který zásadně změnil celý právní řád České republiky. Tyto změny vyústily mimo jiné v následném uvolnění ekonomiky, při kterém došlo k neúměrnému nárůstu majetkoprávních sporů a jejich předkládání k soudnímu řízení. Tímto nárůstem se negativně ovlivnila rychlost jak soudního řízení nalézacího, tak i vykonávacího. Problémem nebyla jenom délka nalézacího řízení, ale i neefektivnost a zdlouhavost řízení vykonávacího (exekučního). Soudy byly přetíţené a čekací doba na výkon rozhodnutí neúměrně dlouhá, coţ podle důvodové zprávy k exekučnímu řádu vedlo i mimo jiné ke ztrátě důvěry v soudy a právního státu vůbec. Snaha zákonodárců o vyřešení výše popsané negativní situace nakonec vedla k radikálnímu řezu a po vzoru jiných zemí nakonec vedla k přijetí zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti, tzv. exekuční řád (dále jen EŘ ). Cílem tohoto zákona bylo pomocí soudních exekutorů nabídnout oprávněnému rychlejší a efektivnější vymoţení své pohledávky. Tohoto cílu, jak ukazuje praxe, bylo dosaţeno a v současné době představuje nesrovnatelnou výhodu oproti zdlouhavému a nepruţnému vykonávacímu řízení. I přesto, ţe exekuční řízení je v mnoha směrech nesrovnatelně lepší, byla právní úprava výkonu rozhodnutí obsaţená v zákoně 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen OSŘ ) zachována, tzn., ţe v našem právním pořádku je upraveno vymáhání pohledávek dvěma právními předpisy. Tato jiţ 9 let trvající paralelní úprava vymáhání pohledávek přináší spoustu otázek a názorů, mezi ty nejvíce publikované patří např. názor odborné veřejnosti volající o vyřazení takřka celé právní úpravy výkonu rozhodnutí z OSŘ. V současné platné právní úpravě České republiky existuje řada právních reţimů a způsobů vymáhání úhrady dluţné částky či splnění uloţené povinnosti, kromě dvou jiţ zmíněných variant lze vymáhat např. i platby veřejnoprávní povahy (místní poplatky, daně, pokuty, odvody, jiné úhrady apod.), které se mohou vymáhat rovněţ v reţimu daňové nebo jiné správní exekuce. 3

Cílem bakalářské práce je tedy srovnání dvou jiţ zmíněných právních úprav vymáhání pohledávek, přičemţ je kladen důraz na exekuční řád. V rámci rozboru se dále zabývám nedávno přijatou novelou exekučního řádu č. 286/2009 Sb., kde popisuji stav po novele včetně porovnání se stavem předchozím. Dále se zabývám vývojem exekučního řádu, postavením soudního exekutora a jeho exekutorského úřadu, samosprávou exekutorů, ale také vysvětlením základních právních pojmů, nejčastěji pouţívaných způsobů provedení exekuce a v poslední řádě průběh exekučního řízení se zaměřením na nejčastější způsoby ukončení exekuce v praxi, tj. ukončení vymoţením, zastavením a ukončení pro bezvýslednost. 4

2. Základní právní pojmy exekuce 2.1. Právní moc Právní moc je vlastnost soudního nebo správního rozhodnutí spočívající v jeho zásadní nezměnitelnosti a závaznosti pro všechny účastníky. Nastává dnem, kdy uplyne lhůta k podání odvolání a jiného řádného opravného prostředku všem účastníkům řízení. 2.2. Vykonatelnost Vykonatelnost je jedním ze základních předpokladů toho, aby rozhodnutí (titul) mohlo být nuceně vykonáno soudním výkonem rozhodnutí nebo exekucí. Vykonatelnost rozhodnutí lze definovat jako takovou vlastnost rozhodnutí, která je činí způsobilým k tomu, aby bylo nuceně uskutečňováno (Tripes 7 ). Rozsudek je vykonatelný, jakmile uplyne lhůta k dobrovolnému splnění uloţené povinnosti. Není-li v rozsudku uloţena povinnost k plnění, je rozsudek vykonatelný, jakmile nabyl právní moci. 2.3. Účastníci řízení Účastníky exekučního řízení jsou podle ustanovení 255 odst. 1 Občanského soudního řádu a 36 Exekučního řádu oprávněný a povinný. 2.3.1. Oprávněný Oprávněný je fyzická či právnická osoba, která má vykonatelnou, tedy exekučním titulem přiznanou, pohledávku vůči jiné osobě povinnému. 2.3.2. Povinný Povinný je fyzická či právnická osoba, která má povinnost splnit oprávněnému závazek na základě exekučního titulu. Pokud jsou postiţeny věci, práva nebo jiné majetkové hodnoty patřící do společného jmění manţelů, je účastníkem řízení také manţel povinného. Účastníkem řízení můţe být také nezletilá osoba, pokud je zastoupena zákonným zástupcem. 5

2.4. Exekuce Exekuce je jedním z legálních nástrojů vymáhání pohledávek, pokud povinný (dluţník) neplní své závazky dobrovolně, řádně a včas. Exekuce je vykonávána soudním exekutorem pověřeným v usnesení o nařízení exekuce oprávněným, která se řídí Exekučním řádem 8. V případě výkonu rozhodnutí, se postupuje podle 251 a násl. OSŘ 1. 2.4.1. Exekuční řízení Exekuční řízení je zahájeno dnem, kdy návrh na nařízení exekuce došel od oprávněného k soudnímu exekutorovi. Samotná exekuce můţe začít aţ po vydání usnesení soudu, kterým nařídí exekuci a pověří soudního exekutora, kterého navrhne oprávněný v návrhu na nařízení exekuce. 2.4.2. Exekuční příkaz Exekuční příkaz je písemný podklad pro provedení exekučního úkonu některým ze způsobů exekuce. Exekučním příkazem je povinný nucen ke splnění jiţ uloţené povinnosti, kterou dobrovolně, řádně a včas nesplnil. Při vymáhání peněţitého plnění se do exekučního úkonu zapojí i třetí osoby, např. plátce mzdy, plátce důchodu, peněţní ústavy, katastrální úřady. 2.4.3. Exekuční titul Rozumí se jím listina vydaná oprávněným orgánem, která má zákonem předepsanou formu a ve které se ukládá určité osobě povinnost něco v určité době plnit (Schelleová 6, Tripes 7 ). Kaţdý titul musí splňovat náleţitosti jednak formální a jednak materiální povahy. Materiální předpoklady vyjadřují obsahovou určitost exekučního titulu, tzn., aby práva a jim odpovídající povinnosti byly ve vykonávaném rozhodnutí určeny přesným a nepochybným způsobem. Formální předpoklady vykonatelnosti stanoví občanský soudní řád, pokud jde o rozsudky v ustanoveních 161 a 162 OSŘ, jde-li o usnesení v ustanovení 171 OSŘ. Vznikají při doručení exekučního titulu všem účastníkům řízení a jsou ve stádiu bez moţnosti řádného opravného prostředku. 6

2.4.4. Náklady exekuce Náklady exekuce upravuje exekuční řád 8. Jedná se o odměnu soudního exekutora, která je závislá na výši vymáhané částky, a vlastní náklady při provedení samotné exekuce. Ve většině případů hradí náklady exekuce povinný. Výjimkou jsou případy, jako např. při zastavení exekuce, kdy náklady platí osoba, která toto zastavení zavinila. Dalším takovým případem je zastavení z důvodu nemajetnosti povinného, kdy platí paušálně určené či účelně vynaloţené výdaje exekutorovi oprávněný. U odměny exekutora se postupuje dle Exekučního tarifu, který je závislý na druhu vymáhané povinnosti a výši vymáhané pohledávky (více viz kapitola 5.3.2 náklady exekuce). 2.5. Součinnost třetích osob Pod pojmem součinnost třetích osob rozumíme poskytování informací a pomoci od nejrůznějších subjektů exekutorovi, který provádí exekuci za úplatu a bez zbytečného odkladu. Touto povinností jsou vázány orgány státní správy a samosprávy 8, obce a jejich orgány, zdravotní pojišťovny, Policie ČR, advokáti, notáři, banky (nemohou se odvolávat na bankovní tajemství), pošty, telekomunikační společnosti, pojišťovny, podnikatelé atd. Nesplní-li některý z těchto subjektů svoji povinnost, odpovídá za škodu, která tím vznikne. Institut povinné součinnosti třetích osob zvyšuje pravděpodobnost úspěchu exekuce. 2.6. Příslušnost soudu Příslušným orgánem k provedení exekuce (výkonu rozhodnutí) můţe být exekuční soud, obecný správce daně (finanční úřad a celní úřad), obecní a krajský úřad, nebo soudní exekutor. Místně příslušným exekučním soudem dle 45 Exekučního řádu 8 je okresní soud, v jehoţ obvodu má povinný bydliště anebo sídlo (u právnických osob). Je-li povinný fyzickou osobou a nemá trvalé bydliště, je to soud, v jehoţ obvodu se zdrţuje. Nemá-li povinný bydliště v České republice, ani se v ní nezdrţuje, je místně příslušným soud, v jehoţ obvodu se majetek povinného nachází. Jestliţe má majetek v obvodu více soudů, je příslušným soud, kterému byla jako prvnímu doručena ţádost exekutora o pověření k provedení exekuce. 7

3. Zákon o soudních exekutorech 3.1. Vývoj exekučního zákona Exekuční řízení a jeho právní úprava se vyvíjela v rámci práva procesního jako soubor právních norem upravující řízení před soudními orgány. V další části výkladu se soustředím na specifika právní úpravy exekučního práva. Stručný výklad o vývoji exekučního řízení začíná v právu římském. Z níţe uvedeného citátu je patrné, ţe jde o osobní neboli personální exekuci s důsledky dluţníkovy odpovědnosti vlastní osobou za nesplněný dluh. Ve třetí desce Zákona dvanácti desek čteme: 1. Těm, kteří uznali dluh a byli řádně odsouzeni, budiž dáno zákonných 30 dnů. 2. Teprve poté budiž vložena ruka. Ať ho vede před soud. 3. Nesplní-li rozsudek a nezaručí-li se nikdo za něj na soudě, ať ho odvede s sebou, spoutá ho buď provazem, nebo okovy o váze 15 liber, ne těžšími, nebo pokud bude chtít, lehčími. 4. Jestliže chce, ať žije ze svého. Pokud nežije ze svého, ať ten, kdo ho drží v poutech, mu dává den libru mouky. Pokud chce, ať dává více. 5. Třetího trhového dne ať rozsekají na části. Useknou-li si více či méně, ať jim to neškodí. 1 Uznání dluhu a rozsudek znamenaly definitivní konstatování práva a skutečnou existenci subjektivního práva oprávněného, včetně poţadavku, aby toto deklarované právo bylo ve lhůtě třiceti dnů uvedeno do souladu se skutečným stavem. Jestliţe se stalo, ţe za dluţníka nikdo ani napotřetí neuhradil dluh, stával se dluţník skutečným majetkem věřitele a ten si s ním mohl nakládat dle své libosti. Aţ po opětovných bouřích plebejů roku 326 před n. l. dochází vydáním Poeteliova zákona (Lex Poetelia Papiria) ke zmírnění dosavadní personální exekuce. Podle tohoto zákona bylo zakázáno např. prodat insolventního dluţníka do otroctví, mít jej v okovech nebo jej usmrtit, či dokonce rozsekat. Naopak dovoloval přimět dluţníka k nuceným pracím, dokud si dluh neodpracoval. 1 Převzato Skřejpek, M.: Texty ke studiu římského práva, Praha, Orac 2001, s.33 8

Od 2 stol. n. l. se jiţ objevovala moţnost vynutit na dluţníkovi plnění in natura za asistence státní moci. Dluţníkovo plnění se tedy nemuselo realizovat exekučním prodejem, úprava plnění z obligací se zase vynucovalo manu militari officio iudicis (ozbrojenou mocí z moci soudce), teprve nebyla-li tato forma moţná, docházelo k exekučnímu prodeji té části dluţníkova majetku, který postačoval k uhrazení pohledávky. Středověké soudní řízení bylo ve znamení formálnosti. Exekuce na majetek byla tehdy velice sloţitá, a stejně jako dnes, se rozlišovalo, zda jde o věc movitou či nemovitost. Exekuční proces upravovalo zemské právo, které bylo rozděleno do šesti na sebe navazujících stupňů: (Schelleová 6 ) 1. Úmluva (tzv. upomínka oprávněného povinnému, aby zaplatil) 2. Zvod, následoval po neúčinnosti úmluvy, přičemţ se povinný měl hojit na uvedené nemovitosti. Nejednalo se o přechod drţby, drţitel byl nadále povinný. 3. Obranný list, tzv. úřední výzva od úřadu nejvyššího purkrabího povinnému k vydání statku. 4. Panování, u exekučního řízení na vyplácení peněţité částky. Oprávněný třikrát navštívil s komorníky statek povinného, aby určil výši odvodu obilí a dobytka, kterou následně oznámil poddaným a rychtářům. 5. Odhádání, zjištění hodnoty nemovitosti dluţníka v poměru k odsouzené částce. 6. Vdědění, převzetí statku povinného spočívalo v přijetí slibu poddanosti včetně symbolického spálení došku ze střechy stavení. Novověk. Dalším mezníkem ve vývoji procesního práva, a tím i práva exekučního byla doba osvícenství za vlády císaře Josefa II., který roku 1781 vydal obecný soudní řád 2. Tento řád začal odlišovat civilní a trestní řízení a tím ovlivnil na následujících sto let další vývoj občanského soudního řízení. Například nové exekuční předpisy upravovaly pro sociálně slabší obyvatelstvo zákaz exekuovat odděleně příslušenství nemovitosti (zákon č. 74/1887 říšského zákoníku dále jen ř. z. ). Stejný význam měly následně předpisy vylučující z exekuce plat a jiné sluţební příjmy (zákon č. 68/1873 ř. z.). Účinnost těchto omezení exekuce bylo moţné sjednat úmluvou či jiným právním jednáním. Josefínský občanský řád platil do roku 1895, kdy byla vydána řada předpisů upravujících jednotlivá stádia civilního řízení, organizaci a sloţení soudů. Zároveň byla vydána tzv. jurisdikční 2 Josefínský obecný soudní řád z 1.5. 1781, vydaný pod číslem 13 Sb. 9

norma s uvozovacím zákonem (zákony č. 110/1895 ř. z. a č. 111/1895 ř. z.), nový civilní soudní řád s uvozovacím zákonem (zákony č. 112/1895 ř. z. a č. 113/1895 ř. z.) a také nový exekuční řád s uvozovacím zákonem (zákony č. 78/1896 ř. z. a č. 76/1896 ř. z.). Všechny tyto uvedené zákony nabyly účinnosti 1. ledna 1898. Právní úprava od roku 1918 do současnosti. V roce 1918 vznikla Československá republika, která svým prvním zákonem 3 převzala pro české země rakouský a pro Slovensko a Podkarpatskou Rus uherský právní řád (Schelleová 6 ). Tento právní řád prodělal několik úprav, ale ve své podstatě platil aţ do 1. ledna 1950, kdy vstoupila v platnost nová právní úprava občanského soudního řízení č. 142/1950 Sb. 4 Přijetím tohoto zákona bylo celé občanské právo procesní spolu s exekučním procesem zahrnuto do jednoho kodexu (občanského soudního řádu). Došlo zde ke skloubení řízení nalézacího s řízením exekučním. Občanský soudní řád z roku 1950 platil aţ do roku 1963, kdy byl vydán nový, do dnešní doby poslední civilně právní kodex (č.99/1963 Sb., 5 ze dne 4. prosince 1963) v souvislosti s přijetím tzv. socialistické ústavy v roce 1960. V této době bylo exekuční řízení (exekuce) pod názvem výkon rozhodnutí upraveno v části páté. V období po roce 1989 prošel Občanský soudní řád z roku 1963 sloţitým vývojem, byl několikrát doplněn a některé jeho části byly mnohokrát změněny, exekučního řízení se však dotkly aţ změny v novele občanského soudního řádu uvedené pod č. 519/1991 Sb., spočívající v znovu zavedení institutu draţby při prodeji věcí movitých i nemovitostí, dále institutu soudcovského zástavního práva na nemovitosti (Schelleová 6 ). Koncem devadesátých let minulého století, se stal předmětem kritiky zdlouhavý způsob při vymáhání práva soudní cestou, soudy byly přetíţené, a čekací doba na výkony rozhodnutí neúměrně dlouhé. Výhrady a kritika k tomuto systému vymáhání práva, byla ze všech stran od domácí laické veřejnosti aţ po mezinárodní instituce. Nakonec byla tato situace impulsem k přijetí nového zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti, tzv. exekučního řádu (EŘ), který nabyl účinnosti dnem 1. září 2001. Na základě tohoto právního předpisu vznikla na území České republiky nová právní profese soudního exekutora. Profese soudního exekutora je ve vztahu k procesní úpravě obsaţené v občanském soudním řádu, zvláštním právním předpisem (lex specialis). 3 Zákon č. 11/1918 Sb., o zřízení samostatného státu československého 4 Zákon č.142/1950 Sb., o řízení ve věcech občanskoprávních (občanský soudní řád) 5 Zákon č.99/1963 Sb., občanský soudní řád 10

Vznikem tohoto zákona došlo k převedení části agendy, která do této doby spadala do výlučné pravomoci soudů, na nově ustanovené soudní exekutory, a tím k dosaţení rychlejší a účinnější vymahatelnosti pohledávek věřitelů. Novelizace exekučního a občanského soudního řádu, které proběhly v roce 2007 a 2009, výrazným způsobem změnily provádění exekucí, činnost Exekutorské komory a také kompetence Ministerstva spravedlnosti ve vztahu k ní, i ve vztahu k jednotlivým exekutorům (Kasíková 3 ). 3.2. Postavení soudního exekutora Soudní exekutor je fyzická osoba jmenovaná a zmocněná státem k výkonu exekuční činnosti podle Exekučního řádu 8. Exekutora jmenuje ministr spravedlnosti na základě návrhu Exekutorské komory České republiky. Institut soudního exekutora, který byl uvedeným zákonem zřízen, je zaloţen na tom, ţe část pravomoci soudu, a to ta, která je uplatňována po vydání autoritativního soudního rozhodnutí, tedy při vykonávacím (exekučním) řízení, je delegována na nezávislého soudního exekutora (Tripes 7 ). Exekutor je oprávněn, nestanoví-li exekuční řád jinak, vykonat všechny úkony, které občanský soudní řád a další právní předpisy jinak svěřují při provedení výkonu rozhodnutí soudu, soudci, vykonavateli nebo jinému zaměstnanci soudu a jeho úkony se povaţují za úkony soudu 6. Z toho plyne, ţe v případech, kdy je exekutor povolán k rozhodování, je jeho rozhodnutí postaveno na roveň rozhodnutí soudu prvního stupně, tj. soudu okresního (Tripes 7 ). Soudní exekutor má při výkonu některých činností postavení veřejného činitele. Svou činnost vykonává nezávisle, je vázán právním řádem a rozhodnutími soudů vydanými v exekučním řízení či řízení o výkonu rozhodnutí. Jestliţe při své činnosti způsobí škodu, odpovídá za ni poškozenému samostatně. Sám rozhoduje o postupu a způsobu provedení exekuce vedoucích k vymoţení pohledávky a současně vydává rozhodnutí, která si eviduje. Je tedy zřejmé, ţe soudní exekutor není jen paralelou profese soudního vykonavatele, ale smyslem exekučního řádu bylo vytvořit novou právnickou profesi, která se znalostí odborné problematiky rozhoduje o průběhu exekuce, nese za tento průběh odpovědnost a zákonem jsou jí svěřeny široké pravomoci k zajištění úspěchu exekuce (Horáčková 2 ). 6 28 odst. 1 a 52 odst. 2 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti 7 45 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti 11

Exekuční a další činnost vykonává exekutor za úplatu, coţ sebou nese nutnost včasného rozhodnutí o nároku na jeho odměnu, pokud exekuční řízení neskončí úspěšně. Vedle výkonu exekuční činnosti, byly soudnímu exekutorovi svěřeny podle Exekučního řádu 8 i další významné úkoly, jako např.: Poskytovat právní pomoc oprávněnému nebo povinnému po vydání exekučního titulu, jakoţ i v souvislosti s exekuční činností a další činností Sepisovat listiny a vykonávat jinou činnost, stanoví-li tak zákon V souvislosti s exekučním, soudním nebo jiným řízením přijímat do úschovy peníze, listiny a jiné movité věci Provádět draţby movitých nebo nemovitých věcí na návrh vlastníka nebo osoby oprávněné disponovat s věcí (dobrovolná draţba). Zpeněţování konkursní podstaty na návrh správce Sepisovat exekutorské zápisy o dohodě, kterou se účastník zaváţe splnit pohledávku nebo jiný nárok druhého účastníka. Exekutor má při sepisování exekutorského zápisu postavení úřední osoby, s tím, souvisí jeho oprávnění k odmítnutí sepsání exekutorského zápisu, jestliţe poţadovaný úkon odporuje zákonu. Exekutorský zápis můţe být sepsán buď soudním exekutorem nebo na základě písemného pověření exekutora kandidátem nebo koncipientem. Exekutorské zápisy mohou být dvojího druhu. Jedná se jednak o exekutorské zápisy se svolením k vykonatelnosti 8, které mohou být pouţity jako vykonatelné exekuční tituly ve výkonu rozhodnutí či exekuci, a jednak o exekutorské zápisy osvědčující skutkové děje nebo stav věci 9, které mohou být pouţity v řízení k prokázání nároku. 3.3. Exekutorská komora Hlavním orgánem zaštiťujícím všechny exekutory stejně jako například u advokátů, notářů, patentovaných zástupců a daňových poradců je komora. Nazývá se Exekutorskou komorou České republiky se sídlem v Brně. Jedná se o právnickou osobu se samosprávnou stavovskou organizací vykonávající dohled nad veškerou činností exekutora a nad vedením 8 78 písm. a) exekučního řádu 9 78 písm. b) a 77 exekučního řádu 12

všech exekutorských úřadů (Schelleová 6 ). Povinné členství v Komoře vzniká dnem jmenování exekutora do úřadu, naopak zaniká ke dni jeho odvolání, smrtí nebo prohlášením za mrtvého. Komora vede seznam všech soudních exekutorů, vydává exekutorům průkazy, razítka a pečetidla, navrhuje odvolání exekutora, provádí exekutorské zkoušky, na návrh Exekutorské komory jmenuje ministr exekutory, na návrh exekutora rozhoduje o změně sídla exekutorského obvodu, ustanovuje zástupce, vede seznam exekutorských koncipientů a kandidátů, projednává kárné návrhy a vede centrální evidenci nařízených exekucí. Mezi orgány Exekutorské komory patří: 1. Sněm exekutorů 110 EŘ Je nejvyšším orgánem Komory schopným usnášení, své členy volí přímou a tajnou volbou z řad exekutorů do prezidia Komory, volí i náhradníky prezidia a členy ostatních orgánů Komory a zároveň je odvolává. Dále schvaluje a projednává zprávu o činnostech orgánů Komory, přijímá její organizační, volební, zkušební, kárný a kancelářský řád, ruší nebo mění ustanovení prezidia Komory. Schvaluje Komoře rozpočet a hospodaření, výši ročního členského příspěvku exekutorů na její činnost a výši náhrady za ztrátu času při výkonu funkcí v orgánech Komory. Zřizuje fondy Komory a schvaluje pravidla jejich tvorby a pouţívání, schvaluje stavovské předpisy přijaté prezidiem v případech, které si vyhradí, a v poslední řádě, stanovuje postup při vedení, správě a provozu centrální evidence exekucí. 2. Prezidium Komory 111 EŘ Je řídícím a výkonným orgánem skládajícím se z pěti členů a pěti náhradníků. Ze svých členů volí prezidenta a viceprezidenta. Hlavní činností prezidia je dohled nad činností exekutorů a jejich zástupců, vedení seznamu exekutorů, provádění exekutorských zkoušek atd. 3. Prezident Komory 112 EŘ Vystupuje za Komoru navenek, řídí jednání sněmu a prezidia. Je oprávněn činit v době mezi zasedáními prezidia rozhodnutí v jeho působnosti, která nesnesou odklad, a veškerá opatření a rozhodnutí nezbytná k zajištění řádné činnosti orgánů Komory, která nejsou tímto zákonem nebo stavovským předpisem vyhrazena jinému orgánu Komory. 13

4. Revizní komise 113 EŘ Do její pravomoci spadá přezkoumání hospodaření Exekutorské komory České republiky, dále podává zprávy o výsledku hospodaření sněmu exekutorů, má umoţněn přístup ke všem dokladům komory a vyjadřuje se k návrhu rozpočtu, kde schvaluje roční závěrečný účet Exekutorské komory České republiky. 5. Kontrolní komise 113a EŘ Kontrolní komise má 7 členů a 3 náhradníky, které při sníţení počtu stále doplňuje. Ze svých členů volí a odvolává předsedu a místopředsedu kontrolní komise. Komise připravuje podklady, zpracovává zprávy a navrhuje opatření týkající se vyřizování stíţností na exekutory, exekutorské kandidáty a koncipienty vč. dalších zaměstnanců exekutora. Komise je oprávněna činit šetření a provádět kontrolní úkony a opatření v dotčených exekutorských úřadech. Provádí kontroly a doporučuje prezidiu opatření při provádění dohledu nad činností a vedením exekutorských úřadů. Působí preventivně a výchovně, provádí analýzy a zásadní poznatky ze své činnosti ve spolupráci se vzdělávací komisí Komory a navrhuje prezidiu ke zveřejnění. Komise je odpovědná za svou činnost prezidiu, kterému rovněţ skládá účty a předává mu pravidelné informace o stavu své agendy. 6. Kárná komise 114 EŘ Kárná komise má celkem 9 členů, z toho šest členů z řad soudců a 3 členy z řad exekutorů. Její kompetence jsou spojeny především se zabezpečením činnosti jejich členů v kárných senátech, které rozhodují o kárných ţalobách v kárném řízení proti kandidátům a koncipientům. Tedy projednává kárná provinění a ukládá opatření. 7. Zkušební komise 115 EŘ Zkušební komise má 15 členů, kteří volí ze svých členů předsedu a místopředsedu zkušební komise. Její kompetence jsou spojeny především se zabezpečením činnosti jejich členů ve zkušebních senátech, které posuzují znalosti uchazečů o sloţení exekutorské zkoušky. Činnost této komise je uvedena ve zkušebním řádu, který byl přijat Ministerstvem spravedlnosti jako stavovský předpis Komory. 14

3.4. Hlavní dopady novely č. 286/ 2009 Sb. na exekuční řád Od roku 2001, kdy poprvé vznikl institut soudního exekutora, jde jiţ v pořadí o dvacátou čtvrtou novelu exekučního řádu. Tato novela č. 286/2009 Sb., nabyla účinnosti 1. listopadu 2009 a zahrnuje zásadní změny jak pro věřitele, tak pro dluţníka. Tyto změny se projevily v následujícím odvětví exekuce 12,13 : Pravomoc soudního exekutora Touto novelou je na exekutora při rozhodování přenesena část pravomocí činit takové úkony, které v řízení o výkon rozhodnutí přísluší soudu prvního stupně 10. Zároveň zdůrazňuje princip přiměřenosti exekuce, která by měla být provedena exekutorem jen v rozsahu a výši vymáhaného nároku a nákladů. Exekutorské úřady se tak s postupem času stávají čím dál tím více nezávislými institucemi. Mezi tyto nově vykonávané činnosti exekutora patří: 1. odstraňování vad návrhu na nařízení exekuce ( 39 odst. 1 EŘ), 2. podání návrhu na nařízení exekuce ( 35 odst. 2 EŘ), 3. rozhodování o návrhu všech odkladů exekuce ( 54 EŘ) 4. rozhodnutí o návrhu na zastavení exekuce ( 55 EŘ), 5. rozvrh výtěţku exekuce při prodeji nemovitosti nebo podniku 6. uloţení pokuty za neposkytnutí součinnosti ( 34 odst. 3 EŘ), 7. zřízení exekutorského zástavního práva na nemovitostech ( 69a EŘ) 8. vyškrtnutí věci ze soupisu ( 68 EŘ) 9. autorizovaná konverze dokumentů ( 74 odst. 1 písm. b) EŘ ) ad 1) Neobsahuje-li návrh na nařízení exekuce všechny zákonem stanovené náleţitosti, tzn., je nesrozumitelný nebo neurčitý, vyzve exekutor oprávněného vytýkacím usnesením k odstranění těchto vad. Zároveň oprávněného poučí, ţe pokud návrh neopraví, bude řízení zastaveno. Nesrozumitelný je návrh tehdy, jestliţe z něj nelze dovodit, zda vůbec obsahuje náleţitosti návrhu, a zda jsou v něm uvedeny všechny potřebné náleţitosti. Neurčitý návrh se vyznačuje tím, ţe v něm nejsou přesně identifikovány některé jeho náleţitosti, např. nelze zjistit, kdo je účastníkem řízení, nebo nelze určit, jaká je výše vymáhaného peněţitého plnění, anebo je mezi tvrzeními v návrhu zjevný rozpor. Před novelou mohl 10 55b exekučního řádu 15

vyzvat oprávněného k odstranění vad jak exekutor, tak exekuční soud, kterému byl doručen návrh na nařízení exekuce. ad 2) Návrh na nařízení exekuce musí být podán výlučně u exekutora 11, který je pověřen k odstranění vad 12, stane-li se, ţe oprávněný podá návrh u soudu, soud jej neprodleně postoupí s neformálním přípisem exekutorovi. Před novelou mohl být podán návrh na nařízení exekuce pouze u příslušného soudu. ad 3) Návrhu, na odklad exekuce můţe exekutor vyhovět nebo jej odmítnout, pokud nesplňuje zákonné náleţitosti 13. Jestliţe exekutor tomuto návrhu nevyhoví, postoupí jej do 7 dnů exekučnímu soudu 14. S odkladem je nově spojena i moţnost sloţení jistoty 15. Je-li u exekutora nebo exekučního soudu sloţena jistota ve výši vymáhané pohledávky, nákladů oprávněného, náklady a odměna exekutora, exekutor na návrh povinného provedení exekuce odloţí. V praxi mnohdy dochází k tomu, ţe za povinného sloţí jistotu třetí osoba, zpravidla z okruhu příbuzných. Od okamţiku doručení návrhu aţ do vydání rozhodnutí o návrhu na odklad exekuce, nečiní exekutor ţádné úkony směřující k provedení exekuce a v dosavadním provádění ustane (Kasíková 3 ). V návrhu na odklad stanoví dobu, na kterou se exekuce odkládá, po uplynutí této doby exekutor pokračuje v provádění exekuce bez vydání usnesení o pokračování, které bylo na základě rozhodnutí zákonodárců zrušeno, jelikoţ proti němu stejně nebylo přípustné odvolání. Před novelou mohl být návrh na odklad exekuce podán jen u exekučního soudu, ten uvedl dobu, na kterou se exekuce odkládá bez moţnosti sloţení jistoty ve výši vymáhané pohledávky. Po uplynutí doby odkladu, mohl exekutor na základě usnesení pokračovat v provádění exekuce. ad 4) U zastavení exekuce je novinkou stanovení 15 denní lhůty od doby, kdy se dozvěděl o zastavení, do níţ můţe povinný podat návrh na zastavení exekuce 16. V případě zastavení exekuce se náklady exekuce sniţují na polovinu. 11 35 odst. 2 exekučního řádu 12 39 odst. 1 exekučního řádu 13 54 odst. 1 exekučního řádu 14 54 odst. 7 exekučního řádu 15 54 odst. 5 exekučního řádu 16 55 odst. 1 exekučního řádu 16

Ustanovení 55 odst. 2 EŘ, obsahuje dosti rozporuplné ustanovení, které ukládá exekutorovi zastavit exekuci, podá-li povinný návrh na zastavení exekuce a ostatní účastníci s tím vyjádří souhlas, ale zřejmě téţ, pokud jim marně uplyne 30 denní lhůta k podání vyjádření, s vyjádřením bude třeba spojit listiny prokazující skutečnosti v něm obsaţené. Exekutor můţe zastavit exekuci i bez návrhu 17, pokud s tím oprávněný souhlasí. Při nesouhlasu oprávněného postupuje exekutor návrh na zastavení exekuce exekučnímu soudu, který také můţe rozhodnout bez návrhu. Před novelou mohl zastavit exekuci pouze exekuční soud. Novela tak vyţaduje v mnoha případech aktivní přístup oprávněného pokud povinný navrhuje zastavení či odklad exekuce nebo vyškrtnutí věci ze soupisu, musí oprávněný do řízení aktivně vstupovat, pokud chce eliminovat negativní důsledky úkonů povinného nebo třetích osob. ad 5) S výtěţkem z draţby nakládá exekutor obdobně podle pravidel stanovených v 331 aţ 332 OSŘ a dále také podle 12 zákona č. 119/2001 Sb., kterým se stanoví pravidla pro případy souběţně probíhajících výkonů rozhodnutí. Exekutor si z výtěţku srazí náklady exekuce a zbylý dosaţený výtěţek vyplatí v závislosti na počtu pohledávek, buď jednomu oprávněnému, nebo více oprávněným a věřiteli, kteří se včas se svými pohledávkami přihlásili. Před novelou bylo toto rozdělování výtěţku ponecháno výlučně soudu. ad 6) Pokud osoba povinná k součinnosti nesplní svou povinnost 18, můţe exekutor uloţit této osobě pořádkovou pokutu 19 aţ do výše 50.000 Kč, která můţe být ukládána i opakovaně, jestliţe předchozí pokuta nedosáhla svého účelu k součinnosti. Před novelou mohl ukládat pořádkovou pokutu za nesplnění povinnosti k součinnosti soud na návrh exekutora. ad 7) Tento nový způsob exekuce, zřízení exekutorského zástavního práva, slouţí k zajištění pohledávky oprávněného do doby, neţ bude realizován jiný způsob exekuce anebo neţ bude pohledávka povinným zaplacena, mimo to je ale i řešením v situacích, kdy jiţ ohledně stejné nemovitosti je vedena exekuce v jiném exekučním řízení, nebo kdyţ se 17 55 odst. 3 exekučního řádu 18 34 odst. 3 exekučního řádu 19 53 občanského soudního řádu 17

povinný dostane do úpadku. Před novelou mohli exekutoři pouze podat návrh soudu na nařízení soudcovského zástavního práva, o kterém bylo rozhodováno v řízení o výkon rozhodnutí a pro oprávněné byl tento návrh spojen i se zaplacením soudního poplatku. ad 8) Mezi další pravomoc exekutora, patří moţnost vyškrtnutí věci ze soupisu na základě návrhu třetích osob, kterým svědčí právo k sepsané věci. V případě, kdy návrh na vyškrtnutí věci ze soupisu navrhne oprávněný, exekutor tyto věci vţdy vyškrtne. Jestliţe exekutor na návrh třetích osob věc nevyškrtne, můţe si tato třetí osoba podat vylučovací ţalobu. Tento princip má zjednodušit postup, při navrácení věci třetím osobám, které tvrdí, ţe nepatří povinnému. Před novelou se osoba, které svědčilo právo k sepsané věci, mohla domáhat jejího vyloučení z exekuce pouze podáním tzv. vylučovací ţaloby u příslušného soudu. ad 9) Novelou provedenou v souvislosti se zákonem č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů, byla exekutorům svěřena další kompetence a stali se subjektem provádějícím autorizovanou konverzi. Konverzí se rozumí 20 : a) úplné převedení dokumentu v listinné podobě do dokumentu obsaţeného v datové zprávě nebo datovém souboru, ověření shody obsahu těchto dokumentů a připojení ověřovací doloţky, nebo b) úplné převedení dokumentu obsaţeného v datové zprávě do dokumentu v listinné podobě a ověření shody obsahu těchto dokumentů a připojení ověřovací doloţky. Dokument, který provedením konverze vznikl, má stejné právní účinky jako ověřená kopie dokumentu. Před novelou exekučního řádu konverze neexistovala. Zasílání návrhu a ostatních dokumentů Bude-li návrh zaslán prostřednictvím datové schránky, popřípadě elektronicky podepsaným e-mailem, musí být přiloţený titul konvertován podle zák. č. 300/2008 Sb. tedy kromě titulu vydaného exekučním soudem nebo titulu, který byl vydán elektronicky a je přikládán v původní elektronické podobě (včetně elektronického dokladu o vykonatelnosti). Dřívější úprava neobsahovala ustanovení o datových schránkách a elektronickém doručování, jelikoţ se doručovalo a ještě i doručuje prostřednictvím jiných osob, které jsou drţiteli poštovní licence. 20 22 zákona č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů 18

Exekutor však musí i nadále o pověření k provedení exekuce poţádat do 15 dnů exekuční soud a to nyní nově, na elektronickém formuláři 13. Snížené náklady exekuce Touto novelou jsou upraveny sníţené náklady, které činí polovinu obvyklých nákladů v případě, kdy povinný splní vymáhanou povinnost ve lhůtě 15 dnů od doručení usnesení o nařízení exekuce spolu s výzvou k dobrovolnému zaplacení. Dřívější úprava exekučního řádu neměla stanovené sníţené náklady a tudíţ ani stanovenou lhůtu ve které tyto náklady byly upraveny. Zákaz nakládání s majetkem Dosavadní stav byl takový, ţe dluţník nesměl po doručení usnesení o nařízení exekuce nakládat se svým majetkem. Právní úkon, kterým by toto porušil, je neplatný. Po novele platí toto ustanovení obdobně, avšak právní úkon, kterým by toto porušil, se povaţuje za platný, pokud se neplatnosti tohoto úkonu nedovolá oprávněný, exekutor nebo přihlášený věřitel. Zveřejňování dražebních jednání a změny v centrální evidenci exekucí V tomto odvětví, byla nově přijatá vyhláška č. 329/2008 Sb., o centrální evidenci exekucí, která zahrnovala změny v evidenci, které byly zúţeny v zájmu funkčnosti systému evidence, jenţ byl dříve zahlcován záznamy o rozhodnutích, které nebyly zásadní z hlediska údajů, které se z evidence zjišťují. Z ustanovení 125 exekučního řádu vyplývá povinnost, pro všechny exekutory, zveřejňovat své draţební jednání elektronicky na vlastních stránkách Exekutorského úřadu a to jak exekuci prodejem nemovitosti, tak podniku či movitých věcí do 3 dnů od právní moci rozhodnutí. Před novelou měli exekutoři také povinnost zveřejňovat své draţební jednání, ale jen na úředních deskách ve svých Exekutorských úřadech. Tato novela pojednává spíše o rozšíření o elektronickou podobu zveřejňování draţeb, a tím pádem o větší transparentnost draţených nemovitostí a movitých věcí. 19

Snížení přísnosti v exekučním řízení Tato novela přináší více moţností pro povinné, kteří chtějí svůj dluh v průběhu řízení řešit. Dále také odpadla povinnost soudního exekutora movité věci dluţníka ihned zajistit a je moţno je ponechat v místě soupisu. Soudní exekutor je zajistí jen v případě, je-li to pro provedení exekuce účelné. Je tedy zřejmé, ţe hledisko účelnosti bude uţíváno s ohledem na postoj dluţníka k věci bude-li například při výkonu částečně hradit pohledávku nebo dokonce navrhne zaplacení dluhu; tak bude patrný aktivní přístup povinného k věci. V opačném případě zřejmě vyuţije soudní exekutor moţnosti sepsané věci ihned zajistit, aby tyto věci mohl prodat v draţbě a zároveň zamezil neúčelnému narůstání nákladů za jejich následný odvoz. Větší výše nezabavitelné částky Významnou změnu z pohledu dluţníka zaznamenala novelizace výše nezabavitelné finanční částky, kterou má dluţník u sebe. Před novelou byl oprávněn soudní exekutor spolu s vykonavatelem k zabavení všeho, kromě částky 1.000 Kč, kterou dluţníkovi museli podle zákona nechat, nyní zůstává povinnému částka dvojnásobku ţivotního minima, coţ v současné době představuje 6.252 Kč 21. Možnost prodeje svého majetku Tato novela spočívá v moţnosti dluţníka prodat se souhlasem oprávněného a soudního exekutora, popřípadě přihlášeného věřitele, majetek, který není postiţen jinou exekucí. Tento prodej však musí být uskutečněn na podkladě znaleckého posudku za cenu obvyklou. Účelem ustanovení je moţnost, aby dluţník v podstatě za trţní cenu mohl zpeněţit majetek, který by byl jinak v draţbě movitých nebo nemovitých věcí prodán za úředně stanovenou cenu, jejíţ výše bývá zpravidla mnohem niţší. Takto je aktivita přenesena na dluţníka v podobě moţnosti sehnání kupce a prodeje v podstatě z volné ruky za dodrţení regulí stanovených zákonem. Před novelou tato moţnost prodeje svého majetku bohuţel nebyla. Myslím si, ţe je to veliké plus pro povinného, kdyţ uţ se do takové situace dostane, v některých případech mu to třeba i pomůţe k umoření celého dluhu najednou. 21 322 odst. 2 občanského soudního řádu 20

Vyplácení vymoženého plnění Tato úprava, stanovila nově pravidla pro vyplacení vymoţených částek exekucí oprávněnému, ty mají být zasílány po právní moci usnesení o nařízení exekuce do 30 dnů od vymoţení plnění exekutorem v případě částečného plnění, po dosaţení částky vyšší neţ 1000,- Kč 22. Před novelou nebylo stanoveno, kdy má být vyplaceno oprávněnému plnění, které soudní exekutor přijal. Stanovení prioritních způsobů exekuce Zcela nové ustanovení 58 odst. 2 věty třetí, ukládá exekutorům určité přednostní způsoby exekuce, na základě kterých lze dosáhnout vymoţení pohledávky na povinném s menším zásahem do jeho práv. Mezi tyto hlavní způsoby, jak vymoci peněţité plnění od povinného, je v první řadě tzv. přikázání pohledávky, poté sráţkami ze mzdy, a teprve pak bude moci exekutor sáhnout na majetek povinného. Dále by mělo platit, ţe povinný bude mít po dobu vymáhání, veškerý svůj majetek, s výjimkou běţných činností, zablokovaný s tím, ţe bude uvolněn aţ v případě, kdy bude zajištěno dostatečné peněţité plnění pro uhrazení dluhu. Účelem této novely je zamezit případům, kdy bez zjištění základních informací o povinném je bezúčelně zahajována exekuce prodejem movitých věcí, nemovitostí či podniku s cílem donutit povinného k urychlené dobrovolné úhradě pohledávky včetně souvisejících nákladů. Před novelou nebyly stanoveny tyto přednostní způsoby provedení exekuce a exekutor mohl zvolit jakýkoliv způsob dle svého uváţení. Omezení kompetencí Exekutorské komory Touto novelou přecházejí některé pravomoci Exekutorské komory na Ministerstvo spravedlnosti. Novými pravomocemi Ministerstva spravedlnosti jsou např. výběrová řízení na neobsazené exekutorské úřady ( 10 EŘ), rozšíření moţnosti revidovat stavovské předpisy a jiné akty Komory ( 8a aţ 8c, 110 odst. 8 EŘ), nově byla zavedena moţnost nucené správy Komory v případě opakovaného závaţného neplnění povinností ( 8d EŘ), a také moţnost uloţení pokuty za správní delikt Komory ( 124a, 124b EŘ). 22 46 odst. 4 exekučního řádu 21

4. Druhy exekucí Z právního hlediska rozlišujeme následující skupiny exekuce (Schelleová 6 ): Exekuce civilněprávní právně upravena občanským soudním řádem č. 99/1963 Sb., ve znění pozdějších předpisů, exekučním řádem č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti Exekuce správněprávní upravena zákonem č. 500/2004 Sb. a zákonem 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších novel Společným rysem shora uvedených skupin exekucí je, ţe v občanskoprávním soudním exekučním řízení lze vykonat rozhodnutí všech státních orgánů působících na území České republiky. Exekuční řízení se zahajuje na základě návrhu o nařízení exekuce (výkonu rozhodnutí) 23, při splnění předpokladu (formální) vykonatelnosti, ke dni, kdy návrh na nařízení exekuce došel exekutorovi nebo příslušnému exekučnímu soudu 24. U správněprávní exekuce, jako např. místní poplatky, daně, pokuty, odvody, apod., se vymáhá pomocí územních finančních orgánů dle zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků (tzv. daňová exekuce). Je zde uvedena moţnost, aby si oprávněný zvolil reţim vymáhání, tzn. buď nadále postupovat dle zákona o správě daní a poplatků, nebo poţádat o vymáhání soud nebo soudního exekutora prostřednictvím návrhu. I zde se řídí zásadou přiměřenosti, při které se postupuje tak, aby při vymáhání povinnosti od dluţníků volily jen takové prostředky, které dluţníky nejméně zatěţují a umoţňují přitom dosáhnout vymoţení dluţné částky. Civilněprávní exekuci v současné době tvoří občanský soudní řád a exekuční řád, tyto dva instituty společně utvářejí nástroje, pomocí kterých se oprávněný domáhá své pohledávky v civilněprávním řízení. Vzhledem k zaměření bakalářské práce se budu dále zabývat civilněprávní exekucí. 23 37 Exekučního řádu nebo 261 Občanského soudního řádu 24 35 odst. 2, věta první 22

4.1. Vztah právní úpravy OSŘ a EŘ Právní úprava vykonávacího řízení v České republice, je od roku 2001, kdy byl přijat zákon o soudních exekutorech, postavena na dualistické koncepci. V praxi to znamená, ţe osoba, které svědčí přiznané právo, má moţnost výběru, zda podá návrh na zahájení soudního výkonu rozhodnutí dle OSŘ, kde je způsob vymáhání poněkud zdlouhavý, coţ je dáno tím, ţe soudy nejsou specializované jen na vykonávací řízení, nebo návrh na nařízení exekuce dle EŘ, který nabízí rychlejší a efektivnější vymáhání pohledávky. Vzájemný vztah těchto dvou institutů, vyjadřuje ustanovení 52 odst. 1 EŘ tak, ţe ustanovení OSŘ se pouţije přiměřeně tam, kde EŘ nestanoví něco jiného. Zákon o soudních exekutorech je ve své podstatě speciálním předpisem ve vztahu k občanskému soudnímu řádu, proto v řadě svých ustanovení odkazuje na obecnou úpravu OSŘ. Tato specialita exekučního řádu je platná pouze na exekuční řízení dle zákona 120/2001 Sb., nikoliv však na soudní výkon rozhodnutí dle OSŘ. Tato neúplnost exekučního řádu, řešená odkazy na OSŘ, přináší v praxi mnohdy pochybení v aplikaci ze strany exekutorů. Mimo to, ţe mají tyto dva způsoby vymáhání pohledávky stejný smysl a prostředky k jeho naplnění, existuje mezi nimi řada rozdílů, které ve finále tvoří dva specifické nástroje umoţňující oprávněnému domoci se povinnosti uloţené vykonatelným titulem povinnému. 4.1.1. Postup při soudním výkonu rozhodnutí a jeho srovnání s exekučním řádem Jelikoţ se v dalších kapitolách zabývám výhradně problematikou exekučního řízení dle exekučního řádu, nyní nastíním vzhledem k subsidiaritě OSŘ i základní procesní postupy týkající se výkonu rozhodnutí. Cílem této kapitoly je pojednat o soudním výkonu rozhodnutí a učinit srovnání s úpravou exekučního řízení dle EŘ. Jelikoţ rozsah této práce je omezený, není moţné podat na tomto místě komplexní charakteristiku řízení o výkonu rozhodnutí. Jak v řízení o výkon rozhodnutí, tak v exekuci se projevuje dispoziční zásada, podle které je zahájeno řízení pouze na návrh oprávněného 251 OSŘ a 37 EŘ. Na začátku řízení je nutné splnit několik podmínek. Nebude-li splněna kterákoliv z nich, soud je oprávněn řízení zastavit podle 104 OSŘ a 39 EŘ. Při nařízení výkonu rozhodnutí i exekuce u fyzických osob je příslušným dle 85 OSŘ a 45 EŘ okresní soud, v jehoţ obvodu má 23

bydliště či kde se zdrţuje nebo má místo podnikání. U právnické osoby je také v obou případech příslušný okresní soud, v jehoţ obvodu má sídlo. V případě vykonaného soudního rozhodnutí v jiném členském státě Evropské unie se postupuje podle čl. 39 odst. 2 nařízení Rady č. 44/2001 Sb. o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí ve věcech občanských a obchodních, analogie je zakotvena v ustanovení 252 odst. 2 a 45 EŘ, jestliţe povinný nemá obecný soud v ČR, je příslušný ten soud, v jehoţ obvodu má povinný majetek. Co se týče právní úpravy ostatních případů, můţeme odkázat na příslušnou kapitolu exekučního řízení či výkonu rozhodnutí. Návrh na nařízení výkonu rozhodnutí podává v obou případech oprávněný a kromě náleţitostí obecných musí obsahovat i náleţitosti formální dle 42 odst. 4 a 79 OSŘ, 38 EŘ, u výkonu rozhodnutí ještě údaje oprávněného o tom, jakým způsobem bude pohledávka povinného vymoţena. Na rozdíl od exekučního řízení, kde tyto náleţitosti typu označení plátce mzdy či peněţního ústavu a čísla účtu povinného zjišťuje exekutor, který na základě zjištěných informací o povinném, uvede ve výroku exekučního příkazu vybraný způsob provedení exekuce 25. Je-li vykonatelným titulem přiznána nepeněţitá povinnost, oprávněný nemusí navrhnout způsob provedení výkonu, jelikoţ se rozhodnutí na nepeněţité plnění řídí povahou uloţené povinnosti. K návrhu, ať jiţ k nařízení výkonu rozhodnutí nebo exekuce, je nutné připojit stejnopis rozhodnutí, opatřený potvrzením o jeho vykonatelnosti. Výčet exekučních titulů, kterými lze realizovat soudní výkon rozhodnutí, obsahuje 274 OSŘ, jenţ odpovídá výčtu exekučních titulů dle 40 EŘ. Občanský soudní řád na rozdíl od EŘ výslovně umoţňuje vykonat i rozhodnutí orgánů Evropských společenství (dále jen ES ) 274 písm. h), kdeţto výčet obsaţený v EŘ, je pouze demonstrativní a rozhodnutí orgánů ES lze zařadit jedině pod jiná vykonatelná rozhodnutí dle 40 odst. 1 písm. g) EŘ. Naprosto stejné v obou institucích je to, ţe můţe jak soud, tak soudní exekutor vyzvat povinného ke splnění povinnosti, která byla uloţena exekučním titulem. Rozdílem v případě dobrovolného splnění povinnosti povinného je, ţe u výkonu rozhodnutí musí oprávněný podat ţádost k výzvě před nebo spolu s návrhem na soud, kdeţto u exekuce, můţe soudní exekutor činit výzvu i bez návrhu oprávněného, činí tak zpravidla před vydáním exekučního příkazu, ale ne však dříve neţ po doručení usnesení o nařízení exekuce. 25 srov. 49 odst.1 EŘ a 261 odst. 1 občanského soudního řádu 24

U nařízení výkonu rozhodnutí je nevýhodou, ţe v některých případech sepisování návrhu musí oprávněný dost často znát podrobné informace o osobních a majetkových poměrech povinného, jako např. právě výše uvedené označení účtu povinného, ze kterého má být pohledávka sraţena nebo označení plátce mzdy povinného. Zároveň také neexistuje ţádný mechanismus, kterým by oprávněný mohl od státních orgánů a osob tyto údaje oficiálně získat. Východiskem, jak získat informace při vymáhání peněţitého plnění pro oprávněného, můţe být ţádost o pomoc u místně příslušného soudu 252 odst. 1 OSŘ, v tomto případě se jedná o určitou formu součinnosti podobnou té, jak ji upravuje exekuční řád v 33 a 34. Podle exekučního řádu, můţe exekutor poţadovat sdělení údajů o majetku povinného prakticky od všech, oproti soudu, který má právo poţadovat součinnost pouze po povinném. Povinný musí soudu sdělit poţadované údaje do jednoho týdne, jestliţe tak neučiní, uloţí mu soud pořádkovou pokutu 26. Na návrh oprávněného můţe soud ve výkonu rozhodnutí předvolat povinného a vyzvat jej k prohlášení o stavu majetku. Soud návrhu na prohlášení majetku vyhoví jen tehdy, připojí-li oprávněný k návrhu listiny osvědčující, ţe jeho pohledávka nebyla nebo nemohla být ani s pomocí soudu podle 260 OSŘ uspokojena. Soud můţe předvolat pouze fyzickou osobu, v případě právnické osoby, musí být předvolán statutární orgán 27. Smyslem předvolání je zjištění, zda má povinný nějaký majetek, který by mohl oprávněný za pomoci návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí vymoci. Jestliţe povinný odmítne prohlášení o majetku nebo uvede nepravdivé či zkreslující údaje, je toto posuzováno ve smyslu 256 odst. 1 písm. d) jako trestný čin. Nastane-li situace, kdy po doručení předvolání převede povinný majetek na někoho jiného, můţe oprávněný směřovat výkon rozhodnutí proti tomuto nabyvateli majetku. Je-li návrh úplný, soud nařídí výkon rozhodnutí a zároveň se postará o jeho provedení, k jednotlivým úkonům můţe zmocnit zaměstnance soudu. Jedná-li se o exekuční řízení, je činnost soudu omezena na nařízení exekuce a další činnosti směřující k vymoţení po doručení pověřovacího usnesení činí exekutor sám, popř. pověří své zaměstnance 28. V obou těchto výše jmenovaných institucích se usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí doručuje oprávněnému a povinnému, u výkonu rozhodnutí ještě manţelovi povinného, postihuje-li výkon rozhodnutí majetek náleţející do společného jmění manţelů, v případě, ţe pohledávka vznikla za trvání manţelství. Proti usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí je 26 260 odst. 3 občanského soudního řádu 27 260c občanského soudního řádu 28 srov. 46 odst. 1 EŘ a 265 odst. 1 občanského soudního řádu 25