Práva a povinnosti likvidátora

Bankovní institut vysoká škola Praha Katedra práva Práva a povinnosti likvidátora Bakalářská práce Autor: Miroslava Tesařová Právní administrativa v podnikatelské sféře Vedoucí práce: JUDr. Radek Spurný Praha Duben 2014

Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci zpracovala samostatně a v seznamu uvedla veškerou použitou literaturu. Svým podpisem stvrzuji, že odevzdaná elektronická podoba práce je identická s její tištěnou verzí, a jsem seznámena se skutečností, že se práce bude archivovat v knihovně BIVŠ a dále bude zpřístupněna třetím osobám prostřednictvím internetu databáze elektronických vysokoškolských prací. V Chomutově, dne 24.4.2014 Miroslava Tesařová

Poděkování: Ráda bych poděkovala vedoucímu mé bakalářské práce JUDr. Radkovi Spurnému za poskytnutí odborných rad, věcné připomínky, ochotu a vstřícný přístup během zpracování této práce. Velké poděkování náleží celé mé rodině za podporu, trpělivost a povzbuzování po dobu mého studia.

Anotace a klíčová slova Anotace Obsahem této práce jsou práva a povinnosti likvidátora. Z mé práce vyplynulo, že likvidátor je v českém právním řádu uváděn v několika různých zákonech, přičemž na prvním místě je občanský zákoník, který je Lex Generalis a reguluje práva a povinnosti likvidátora, tam kde ostatní zákony mlčí. V této práci jsem se zaměřila na analýzu platných právních předpisů, nichž jsou uvedeny jednotlivá práva a povinnosti a z nich udělala následně přehled. Klíčová slova Práva, povinnosti, zákon, likvidátor Annotation This work focuses on the rights and duties of liquidator. My work showed that liquidator in the czech legal order placed in several different laws, giving priority to the Civil Code, which is the Lex Generalis and regulates the rights and duties of the liquidator, where other laws are silent. In this work, I have focused on the analysis of existing legislation, which are given individual rights and responsibilities, and they subsequently report. Key words Rigths, duties, law, liquidator

Obsah Úvod... 1 1 Pojem likvidace... 2 2 Likvidátor... 5 2.1 Odměna likvidátora... 7 3 Práva a povinnosti likvidátora dle občanského zákoníku... 9 3.1 Likvidace v režimu občanského zákoníku... 9 3.2 Likvidace právnické osoby... 10 3.2.1 Ustanovení likvidátora... 11 3.2.2 Činnost likvidátora... 12 3.2.3 Ukončení likvidace... 13 3.3 Likvidace spolku... 15 3.4 Likvidace nadace... 16 3.5 Likvidace nadačního fondu... 18 4 Práva a povinnosti likvidátora dle zákona o obchodních korporacích... 20 4.1 Likvidace obchodní korporace... 20 4.2 Specifika likvidace jednotlivých obchodních korporací... 22 4.2.1 Společnost s ručením omezeným... 23 4.2.2 Akciová společnost... 24 4.2.3 Družstvo... 25 5 Práva a povinnosti likvidátora v insolvenčním řízení... 28 5.1 Postavení likvidátora... 28 5.2 Odpovědnost za újmu... 31 6 Práva a povinnosti likvidátora družstevní záložny... 33 7 Práva a povinnosti likvidátora pojistných událostí... 35 Závěr... 39 Prameny... 41 Literatura... 41 Právní předpisy... 42 Ostatní prameny... 42

Úvod Široká laická i právnická veřejnost zaregistrovala od 1.1.2014 velké změny v oblasti soukromého práva v praxi. V loňském roce byla chválena velká spousta zákonů, které ovlivní právní vztahy mezi fyzickými osoba navzájem, fyzickými a právnickými osobami a právnickými osobami navzájem. Došlo i k zásadním změnám, které se dotknou právnických osob. Tato práce se bude zaobírat právy a povinnostmi likvidátora při procesu likvidace právnických osob. Je třeba na úvod poznamenat, že tato oblast právních vztahů prodělala ve zcela nedávná době naprostou rekodifikaci a radikální změnu, neboť nabyl účinnosti nový občanský zákoník a předpisy související, které taktéž upravují likvidaci a zároveň byly zrušeny staré předpisy (zejména občanský zákoník a obchodní zákoník). Jádro práce tedy bude spočívat zejména v důkladné analýze stávajících právních předpisů, přičemž spíše než na samotný proces likvidace se zaměřím právě na samotný předmět této práce - práva a povinnosti likvidátora. Postavení, práva a povinnosti likvidátora jsou zakotveny zejména v občanském zákoníku a to hned ve čtyřech různých rovinách, tudíž analýza tohoto předpisu bude tvořit těžiště této práce. Dále se budu věnovat právům a povinnostem likvidátora v relaci k zákonu o obchodních korporacích i podle dalších právních předpisů. Likvidátor je v zásadě fyzická osoba, která provádí likvidaci právnické osoby (typicky obchodní společnosti). Nemusí se jednat o společníka či člena statutárního orgánu, ve volbě osoby likvidátora nejsou společnost nebo družstvo zákonem omezeny. Likvidátor je orgánem společnosti a za výkon své působnosti odpovídá týmž způsobem jako členové statutárních orgánů. Likvidátor bývá do funkce ustanovován smlouvou o výkonu funkce, popř. nepojmenovanou smlouvou typu mandátní smlouvy, v níž budou vyřešena práva a povinnosti likvidátora i likvidované společnosti a jejich vzájemná spolupráce při likvidaci. Odměnu likvidátora určuje orgán, který likvidátora jmenoval; pokud byl likvidátor jmenován soudem, potom ji určuje soud. 1

1 Pojem likvidace Pojem likvidace vyvolává všeobecně zdání neúspěchu v podnikání. To je ovšem přinejlepším neúplná informace. I dobře prosperující podnik, který splnil, co od něj zakladatelé, resp. společníci (družstevníci) očekávali, může být zlikvidován a výsledkem může být i značný zisk. Zejména pokud likvidovaná společnost během své existence zisk převážně kumulovala a reinvestovala, namísto jeho rozdělování společníkům. Pokud chce obchodní společnost nebo družstvo ukončit svou existenci, nemůže jednoduše požádat rejstříkový soud o tzv. výmaz z obchodního rejstříku, a tím zaniknout. Byli by tím totiž citelně znevýhodněni nejen případní nesouhlasící menšinoví společníci, ale zejména věřitelé této firmy, kteří by se již nikdy nedočkali plnění svých pohledávek. Naproti tomu většinovým společníkům by nespravedlivě spadl do klína nahromaděný majetek zaniklé společnosti. Proto zákon stanoví jako nezbytnou podmínku zániku společnosti (družstva) její likvidaci. Výjimkou, kdy se likvidace neprovádí, je zánik společnosti přeměnou na právního nástupce, kde by likvidace byla zcela proti logice a účelu změny, a dále několik okrajových situací prakticky nemajetných firem. Také věřitelé by neměli na likvidaci svého dlužníka hledět a priori negativně, často se tak domohou svých pohledávek rychleji a plněji, nežli za jeho existence nebo v rámci drahého a zdlouhavého konkursu. Právě snaha předejít konkursnímu řízení bývá jedním z hlavních důvodů dobrovolného zahájení likvidace. Zatímco konkurs řídí soudem dosazený cizí insolvenční správce, mimosoudní likvidaci může vést osoba jmenovaná statutárním orgánem, např. sám jednatel společnosti. Likvidace v řadě případů slouží k posílení zbývajících podnikatelských aktivit holdingu nebo majoritního vlastníka, který usoudí, že efektivnější než transformace např. totálně zastaralého provozu bude likvidace dotčené podnikatelské jednotky, což umožní zaměřit více pozornosti na perspektivnější firmy pod jednotným vedením. 2

Někdy je v rámci likvidace cíleně vyváděna poměrně zdravá část podniku do jiných firem, např. rozdělením odštěpením, takže skutečně naplňuje ono příslovečné očištění od starých zátěží. 1 Likvidace je tedy zákonem stanoveným důsledkem zrušení právnické osoby, pokud její jejich jmění nepřechází na právního nástupce. Označení pochází z latinského slova liquere, které má doslovný význam stát se čistým, což je velmi výstižné přirovnání a symbolické vyjádření toho, co ve skutečnosti procesem likvidace sledujeme: dojít se ctí a s čistým štítem k zániku právnické osoby. 2 Účelem likvidace je vypořádat majetek zrušené právnické osoby (likvidační podstatu), vyrovnat dluhy věřitelům a naložit s čistým majetkovým zůstatkem, jenž vyplyne z likvidace (s likvidačním zůstatkem), podle zákona. Právnická osoba vstupuje do likvidace dnem, kdy je zrušena nebo prohlášena za neplatnou. Vstoupí-li právnická osoba zapsaná ve veřejném rejstříku do likvidace, navrhne likvidátor bez zbytečného odkladu zápis vstupu do likvidace do veřejného rejstříku. Po dobu likvidace užívá právnická osoba svůj název s dodatkem v likvidaci. 3 Na rozdíl od řešení úpadku v režimu insolvenčního zákona 4 pro likvidaci žádný speciální zákon neexistuje. V současné době tvoří právní rámec likvidace (a tedy právního postavení likvidátora) právnické osoby zejména občanský zákoník, dále zákon o obchodních korporacích 5 a v neposlední řadě i insolvenční zákon. Jednotlivé směrnice Rady EU upravují zejména postupy při řešení insolvence finančních institucí, jakými jsou banky, pojišťovny a obchodníci s cennými papíry. 6 Pokud jde právnická osoba zaměstnavatel - do likvidace, je důležité, jak bude dále naloženo s pracovněprávními vztahy dosavadních zaměstnanců. Rozhodnout o tom musí dosavadní zaměstnavatel. Může samozřejmě pracovní poměry dosavadních zaměstnanců ukončit výpovědí nebo dohodou. Výpovědním důvodem v tomto případě bude zrušení zaměstnavatele, jak zní přesná citace zákona. Výpovědní doba činí tři měsíce a zaměstnancům vznikne nárok na odstupné. 1 DĚRGEL, M. Likvidace společnosti, Účetnictví v praxi, 2008, č. 8, s. 12 2 DĚRGEL, M. Likvidace obchodní společnosti (družstva), Účetnictví v praxi, 2010, č. 9, s. 8 3 187 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník 4 zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon) 5 zákon č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích) 6 PELIKÁN, V. Likvidace podniku, 7. vyd., Praha: Grada Publishing, 2011, s. 14 3

Pokud však dosavadní zaměstnavatel zajistí v souvislosti s likvidací společnosti přechod svých zaměstnanců do jiné své firmy tak, že se nebude měnit jejich druh práce a místo výkonu práce, popřípadě se změní na základě dohody, není důvod pracovní poměry končit, a to ani dohodou, ani výpovědí. V takovém případě dochází k přechodu práv a povinností z pracovněprávních vztahů k jinému zaměstnavateli. Samozřejmě, žádné odstupné pro zaměstnance zde nepřichází v úvahu, protože pracovní poměry zaměstnanců nekončí. V případě převodu zaměstnavatele nebo jeho části nebo činností zaměstnavatele přecházejí práva a povinnosti z pracovněprávních vztahů vždy na nabyvatele, aniž by bylo třeba končit jeden pracovní poměr a navazovat nový. 7 7 JAKUBKA, J. Likvidace společnosti a přechod zaměstnanců do jiné firmy zaměstnavatele, Mzdy a personalistika v praxi, 2006, č. 1, s. 17 4

2 Likvidátor Likvidace je prováděna likvidátorem. Tím je zásadně fyzická osoba. Občanský zákoník ani jiný předpis nestanoví pro osobu likvidátora žádnou další podmínku. Z obecných zásad můžeme pouze odvodit požadavek způsobilosti k právním úkonům. Další podmínky může stanovit pro likvidaci určité právnické osoby speciální zákon - např. při likvidaci investičních společností a fondů může být likvidátorem pouze makléř či auditor zapsaný v seznamu vedeném ministerstvem financí. Pro osobu likvidátora obecně není stanoven žádný požadavek včetně požadavku živnostenského oprávnění. Likvidátorem by však měl být odborník, který zná a dokáže aplikovat příslušné právní předpisy a orientuje se v dané problematice, člověk, jehož osoba zaručuje zdárný průběh likvidace. Likvidátor plní zejména tyto úkoly: - zajišťuje optimální průběh likvidace, - je garantem úsporného vynakládání věcných i finančních zdrojů, - činí všechny kroky k dosažení co nejvyššího likvidačního zůstatku, - je povinen řešit specifické otázky v oblasti vypořádání restitučních vztahů, věcných břemen a ukončení činnosti, - zajišťuje všechny podklady k výmazu z obchodního rejstříku. 8 Likvidátor je zpravidla jmenován statutárním orgánem právnické osoby, pokud zákon, společenská smlouva nebo stanovy neurčí jinak. O likvidátorovi může také rozhodnout soud, který např. rozhoduje o zrušení společnosti nebo v případech podle 9 odst. 2 občanského soudního řádu 9. V případě státního podniku je likvidátor jmenován zakladatelem. Orgán, který likvidátora jmenoval, rozhoduje také i o odměně, která mu bude poskytnuta. Poskytnutí odměny může být spojeno s odkládací podmínkou úspěšného dokončení likvidace. V případě státního podniku uzavírá zakladatel s likvidátorem smlouvu o výkonu funkce a odměně likvidátora. 10 Likvidátor v zájmu hladkého průběhu likvidace by měl při přejímání státního podniku v předávacím protokolu od ředitele nechat doložit 8 VEBER, J. a kol. Podnikání malé a střední firmy, 3. vyd., Praha: Grada Publishing, 2012, s. 313-314 9 zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád 10 zákon č. 77/1997 Sb., o státním podniku 5

jednotlivé mimořádné účetní závěrky v rozsahu roční (rozvaha, výsledovka, příloha, audit) a další doklady prováděné dle účetní legislativy a prověřené roční závěrky prováděné dle zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví. 11 Likvidátor může být jmenován z řad zaměstnanců likvidujícího se státního podniku, což se v praxi často děje s cílem využít existujících zkušeností a kontaktů bývalých vedoucích zaměstnanců. U těchto zaměstnanců dochází ke změně nebo doplnění jejich pracovní smlouvy, s tím, že se jejich pracovní poměr uzavřený na dobu neurčitou mění na pracovní poměr na dobu určitou, do ukončení likvidace. Ve věci odpovědnosti likvidátora za průběh likvidace platí, že likvidátor odpovídá stejně jako členové statutárních orgánů. Pro vztah členů statutárních orgánů ke společnosti platí přiměřeně ustanovení o mandátní smlouvě. Můžeme tedy dovolit, že je to odpovědnost v zásadě stejná jako odpovědnost mandatáře vůči mandantovi. Vstup společnosti do likvidace a osoba likvidátora se zapisují do obchodního rejstříku. Tímto zápisem se přidává ke jménu společnosti přívlastek "v likvidaci" a na likvidátora přechází tímto zápisem (resp. doručeným pravomocným usnesením rejstříkového soudu o zápisu do rejstříku) působnost statutárních orgánů jednat jménem společnosti. Likvidátor činí jménem společnosti jen úkony směřující k likvidaci společnosti (provádí úkony vedoucí k vypořádání majetkových vztahů, zhodnocení práv, zastupuje podnik při jednání před soudy atd.), přičemž postupuje podle příslušných ustanovení právních předpisů. Činnost likvidátora končí tím, že odvede veškerý likvidační zůstatek na zvláštní účet zakladatele, sestaví účetní závěrku, schválenou auditorem a podá zakladateli spolu s návrhem na výmaz z obchodního rejstříku závěrečnou zprávu o průběhu likvidace. Činnost likvidátora může skončit také tím, že se likvidátor vzdá své funkce a oznámí to orgánu, který jej jmenoval, dále smrtí likvidátora a případem, kdy likvidátor nemůže funkci vykonávat. Orgán, který likvidátora do funkce jmenoval, poté jmenuje likvidátora nového. Likvidátor, který porušuje své povinnosti, může být také odvolán soudem na návrh osoby, která osvědčí právní zájem. 12 11 STANISLAV, J. Likvidace státních podniků praktické poznatky, Obchodní právo, 1998, č. 63, s. 35 12 ARROW, M. Osoba likvidátora v procesu likvidace, Poradce, 1997, č. 4, s. 151-152 6

2.1 Odměna likvidátora Odměna likvidátora, jak již bylo vzpomenuto výše, by v zásadě měla být součástí smlouvy o výkonu funkce. Odměnu likvidátora určuje zejména orgán společnosti, který likvidátora jmenoval. Byl-li likvidátor jmenován soudem, určuje jeho odměnu soud. Likvidátorovi lze přiznat právo na vyplacení zálohy na jeho hotové výdaje spojené s likvidací a odměnu. Při stanovení výše odměny se přihlédne ke složitosti likvidace, v rozsahu a skladbě majetku a závazků. 13 Odměna likvidátora je upravena zvláštním právním předpisem 14 (dále jen vyhláška ) pro některé zvláštní kategorie likvidátorů; jedná se o likvidátory penzijní společnosti, investiční společnosti a investičního fondu s právní osobností jmenovaného Českou národní bankou nebo jmenovaného soudem na návrh České národní banky. Dle 3 vyhlášky základem pro určení výše odměny likvidátora penzijní společnosti, investiční společnosti nebo investičního fondu s právní osobností za provedení likvidace je hodnota likvidačního majetku. Likvidátorovi náleží odměna ve výši: a) 50 000 Kč zvýšených o 1 % ze základu v případě, že základ činí nejvýše 10 000 000 Kč, b) 150 000 Kč zvýšených o 0,3 % z rozdílu mezi výší základu a 10 000 000 Kč v případě, že základ činí nejvýše 100 000 000 Kč, c) 420 000 Kč zvýšených o 0,07 % z rozdílu mezi výší základu a 100 000 000 Kč v případě, že základ činí nejvýše 1 000 000 000 Kč, d) 1 050 000 Kč zvýšených o 0,01 % z rozdílu mezi výší základu a 1 000 000 000 Kč v případě, že základ činí nejvýše 10 000 000 000 Kč, nebo e) 1 950 000 Kč zvýšených o 0,001 % z rozdílu mezi výší základu a 10 000 000 000 Kč v případě, že základ činí více než 10 000 000 000 Kč. 13 VEBER, J. a kol. Podnikání malé a střední firmy, 3. vyd., Praha: Grada Publishing, 2012, s. 314 14 vyhláška č. 474/2013 Sb., o odměně likvidátora, nuceného správce a insolvenčního správce některých poskytovatelů služeb na kapitálovém trhu a o náhradě jejich hotových výdajů 7

Odměna náležející likvidátorovi je splatná do 30 dnů ode dne výmazu penzijní společnosti, investiční společnosti nebo investičního fondu s právní osobností z obchodního rejstříku. Podílelo-li se na likvidaci penzijní společnosti, investiční společnosti nebo investičního fondu s právní osobností postupně více likvidátorů, náleží každému z nich podíl z odměny odpovídající délce doby a náročnosti jejich činnosti, počtu a velikosti převedených fondů a rozsahu a míře zpeněžení majetku realizované příslušným likvidátorem. Pro účely určení výše odměny předloží likvidátor České národní bance nejpozději 30 dnů před svoláním valné hromady, která má rozhodnout o návrhu rozdělení likvidačního zůstatku, nebo 30 dnů před podáním návrhu na výmaz z obchodního rejstříku, pokud se valná hromada nemůže uskutečnit, zejména: informaci o výši navrhované odměny likvidátora, informaci o výši likvidačního majetku, informaci o převodu obhospodařovaných důchodových fondů, účastnického fondu, podílového fondu nebo svěřenského fondu na jinou penzijní společnost nebo investiční společnosti. 8

3 Práva a povinnosti likvidátora dle občanského zákoníku Občanský zákoník řeší postavení likvidátora ve třech různých rovinách. Na prvním místě obsahuje generální ustanovení ohledně likvidace právnických osob, a dále pak už speciální ustanovení regulující práva a povinnosti likvidátora spolku a likvidátora nadace. 3.1 Likvidace v režimu občanského zákoníku Likvidace dle občanského zákoníku je v souladu s teorií legálním následkem zrušení právnické osoby. Zákon to v ustanovení 169 formuluje tak, že po zrušení právnické osoby se vyžaduje její likvidace, ledaže celé její jmění nabývá právní nástupce, nebo stanoví-li zákon jinak. Neplyne-li z právního jednání o zrušení právnické osoby, zda je rušena s likvidací nebo bez likvidace, platí, že je zrušena s likvidací. Jedním ze způsobů zrušení právnické osoby je rozhodnutí soudu prohlášení právnické osoby za neplatnou, o čemž soudu rozhodne v souladu s 129 občanského zákoníku i bez návrhu v následujících případech: a) zakladatelské právní jednání chybí, b) zakladatelské právní jednání nemá náležitost nezbytnou pro právní existenci právnické osoby, c) právní jednání zakladatelů odporuje 145 nebo d) právnickou osobu založilo méně osob, než je k tomu podle zákona třeba. Dnem, kdy je právnická osoba prohlášena za neplatnou, vstupuje do likvidace. Kdo rozhodl o zrušení právnické osoby s likvidací, může rozhodnutí změnit, dokud ještě nedošlo k naplnění účelu likvidace. Ohledně dne (data), ke kterému je právnická osoba zrušena, upravuje občanský zákoník v ustanovení 171 zvláštní režim, podle kterého se s likvidací právnická osoba zrušuje: a) uplynutím doby, na kterou byla založena, b) dosažením účelu, pro který byla založena, 9

c) dnem určeným zákonem nebo právním jednáním o zrušení právnické osoby, jinak dnem jeho účinnosti, nebo d) dnem právní moci rozhodnutí orgánu veřejné moci, nestanoví-li se v rozhodnutí den pozdější. Soud na návrh toho, kdo na tom osvědčí právní zájem, nebo i bez návrhu, zruší právnickou osobu a nařídí její likvidaci, jestliže a) vyvíjí nezákonnou činnost v takové míře, že to závažným způsobem narušuje veřejný pořádek, b) již nadále nesplňuje předpoklady vyžadované pro vznik právnické osoby zákonem, c) nemá déle než dva roky statutární orgán schopný usnášet se, nebo d) tak stanoví zákon. Umožňuje-li zákon soudu zrušit právnickou osobu z důvodu, který lze odstranit, soud jí před vydáním rozhodnutí stanoví přiměřenou lhůtu k odstranění nedostatků. Zrušuje-li se právnická osoba při přeměně, zrušuje se bez likvidace dnem účinnosti přeměny. Byl-li osvědčen úpadek právnické osoby, zrušuje se bez likvidace zrušením konkursu po splnění rozvrhového usnesení, nebo zrušením konkursu proto, že majetek je zcela nepostačující; do likvidace však vstoupí, objeví-li se po skončení insolvenčního řízení nějaký majetek. Právnická osoba, která nepodléhá zápisu do veřejného rejstříku, zaniká skončením likvidace. 3.2 Likvidace právnické osoby Ustanovení 187 209 občanského zákoníku obsahují pravidla o likvidaci (a tedy i o právním postavení likvidátora) právnických osob obecně. Obecná úprava se věnuje jen bližší úpravě likvidace, protože zrušení právnické osoby bez likvidace (fúzí nebo rozdělením) musí vykázat různý právní režim pro právnické osoby korporativního a fondového typu. Úprava likvidace byla s drobnými úpravami a upřesněními přejata z dosavadního obchodního zákoníku, protože tamější úprava likvidace byla dle názoru zákonodárce 10

zdařilá. Stará právní úprava však byla koncipována jako generální, subsidiárně platná pro všechny právnické osoby, což bylo v rozporu s celkovým pojetím občanského zákoníku jako ústředního kodexu soukromého práva. Ve vztahu k osobě likvidátora a k výkonu jeho funkce osnova neměl zákonodárce potřebu starou úpravu přejímanou z obchodního zákoníku zásadně měnit a sledoval jen některá dílčí upřesnění. Především zavedl zákonnou automatiku pro obsazení likvidátorské funkce v případě, že si právnická osoba při dobrovolném zrušení sama likvidátora neustaví. 15 3.2.1 Ustanovení likvidátora Dle 187 občanského zákoníku při vstupu do likvidace povolá příslušný orgán právnické osobě likvidátora; likvidátorem může být jen osoba způsobilá být členem statutárního orgánu. Zanikne-li funkce likvidátora ještě před zánikem právnické osoby, povolá příslušný orgán právnické osobě bez zbytečného odkladu nového likvidátora. Jeli právnická osoba v likvidaci a nebyl-li likvidátor povolán, vykonávají jeho působnost všichni členové statutárního orgánu. Je-li k likvidaci právnické osoby povoláno několik likvidátorů, tvoří kolektivní orgán. Právnické osobě, která vstoupila do likvidace, aniž byl povolán likvidátor, jmenuje likvidátora soud, a to i bez návrhu. Soud jmenuje likvidátora i v případě, že sám rozhodl o zrušení právnické osoby. Na návrh osoby, která na tom osvědčí právní zájem, soud odvolá likvidátora, který řádně neplní své povinnosti, a jmenuje nového likvidátora. Nebyl-li podán jiný návrh či nelze-li návrhu vyhovět, může soud likvidátorem jmenovat i bez jeho souhlasu člena statutárního orgánu. Takový likvidátor nemůže ze své funkce odstoupit. Může však navrhnout soudu, aby ho funkce zprostil, prokáže-li, že na něm nelze spravedlivě požadovat, aby funkci vykonával. Nelze-li likvidátora jmenovat dle výše uvedeného postupu, jmenuje ho soud z osob zapsaných do seznamu insolvenčních správců. Jmenoval-li likvidátora soud, poskytnou třetí osoby likvidátorovi součinnost ve stejném rozsahu, v jakém jsou povinny poskytnout ji insolvenčnímu správci. Likvidátor 15 Důvodová zpráva k zákonu č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, zvláštní část 11

nabývá působnosti statutárního orgánu okamžikem svého povolání. Za řádný výkon funkce likvidátor odpovídá stejně jako člen statutárního orgánu. Jen soud může odvolat z funkce likvidátora, kterého do funkce jmenoval. Odměnu a způsob její výplaty určuje likvidátorovi ten, kdo jej povolal. 3.2.2 Činnost likvidátora Činnost likvidátora může sledovat jen účel, jaký odpovídá povaze a cíli likvidace. Nabyla-li právnická osoba dědictví nebo odkaz s podmínkou, doložením času nebo s příkazem, tato omezení likvidátor dodrží. Jestliže však právnická osoba obdržela účelově vázané prostředky z veřejných rozpočtů, použije likvidátor tyto prostředky podle rozhodnutí orgánu, který je poskytl; obdobně likvidátor postupuje, jestliže právnická osoba obdržela prostředky účelově vázané k dosažení veřejně prospěšného účelu. Likvidátor uspokojí v průběhu likvidace přednostně pohledávky zaměstnanců; to neplatí, je-li právnická osoba v úpadku. Likvidátor oznámí vstup právnické osoby do likvidace všem známým věřitelům. Likvidátor zveřejní bez zbytečného odkladu nejméně dvakrát za sebou alespoň s dvoutýdenním odstupem oznámení společně s výzvou pro věřitele, aby přihlásili své pohledávky ve lhůtě, která nesmí být kratší než tři měsíce od druhého zveřejnění. Likvidátor sestaví ke dni vstupu právnické osoby do likvidace zahajovací rozvahu a soupis jmění právnické osoby. Likvidátor vydá proti úhradě nákladů soupis jmění každému věřiteli, který o to požádá. Zjistí-li likvidátor v průběhu likvidace, že právnická osoba je v úpadku, podá bez zbytečného odkladu insolvenční návrh, ledaže se jedná o případ uvedený v 201 občanského zákoníku, podle kterého pokud likvidátor zjistí, že likvidační podstata nepostačuje k splnění všech dluhů, likvidátor z výtěžku uhradí v prvé skupině náklady likvidace, ve druhé skupině ze zůstatku uspokojí pohledávky zaměstnanců a poté hradí ve třetí skupině pohledávky ostatních věřitelů. Není-li možné plně vyrovnat pohledávky v téže skupině, uspokojí se poměrně. Nezdaří-li se v přiměřené době celou likvidační podstatu zpeněžit, vyrovná likvidátor z částečného výtěžku přednostně náklady a pohledávky z první a pak z druhé 12

skupiny, je-li to možné. Poté likvidátor nabídne věřitelům pohledávek třetí skupiny likvidační podstatu k převzetí na úhradu dluhů. Nezdaří-li se v přiměřené době zpeněžit likvidační podstatu ani zčásti, anebo nejsou-li z částečného výtěžku pohledávky první a druhé skupiny zcela vyrovnány, likvidátor nabídne likvidační podstatu k převzetí všem věřitelům. O věřiteli, jemuž byla likvidační podstata nabídnuta podle, a do dvou měsíců se k nabídce nevyjádřil, platí, že nabídku přijal; tento účinek nenastane, nepoučil-li jej o tom likvidátor v nabídce. Odmítnou-li všichni věřitelé likvidační podstatu převzít, přechází likvidační podstata dnem zániku právnické osoby na stát; likvidátor to bez zbytečného odkladu oznámí orgánu příslušnému podle jiného zákona. Bez zřetele k 201 až 203 občanského zákoníku náleží věřiteli, který je podle jiného zákona věřitelem zajištěným, uspokojení z jistoty, kterou byla jeho pohledávka zajištěna. Nebude-li zajištěný věřitel takto plně uspokojen ve své pohledávce, náleží mu ve zbytku plnění podle 201 až 203. 3.2.3 Ukončení likvidace Jakmile likvidátor dokončí vše, co předchází naložení s likvidačním zůstatkem nebo předání likvidační podstaty, vyhotoví konečnou zprávu o průběhu likvidace, v níž uvede alespoň, jak bylo s likvidační podstatou naloženo, a popřípadě též návrh na použití likvidačního zůstatku. K témuž dni likvidátor sestaví účetní závěrku. Likvidátor k účetní závěrce připojuje podpisový záznam. Konečnou zprávu, návrh na použití likvidačního zůstatku a účetní závěrku předloží likvidátor ke schválení tomu, kdo jej povolal do funkce. Ten, kdo se stal likvidátorem podle 189 odst. 1 občanského zákoníku, předloží konečnou zprávu, návrh na použití likvidačního zůstatku a účetní závěrku tomu orgánu právnické osoby, který má působnost ho z funkce odvolat, popřípadě působnost ho kontrolovat. Není-li takový orgán, předloží likvidátor tyto doklady a návrhy ke schválení soudu. Zákon hovoří pouze o sestavení účetní uzávěrky, samotná praxe je (zejména případě korporací) složitější. Bez zbytečného odkladu po provedení všech úkonů nezbytných k provedení likvidace - tedy prakticky po zpeněžení veškerého majetku společnosti v likvidaci a po úhradě všech jejich závazků - likvidátor: 13

- sestaví zprávu o průběhu likvidace s návrhem na rozdělení čistého majetkového zůstatku, jenž vyplyne z likvidace (likvidační zůstatek), mezi společníky, - předloží ji společníkům nebo orgánu k tomu příslušnému ke schválení (valná hromada), - neschválení tohoto návrhu na rozdělení likvidačního zůstatku nebrání výmazu z obchodního rejstříku, - určí podíly společníků na likvidačním zůstatku podle poměru obchodních podílů, Ke dni zpracování tohoto návrhu na rozdělení likvidačního zůstatku sestaví konečnou účetní závěrku, v níž vykáže závazek vůči státnímu rozpočtu ve výši splatné daňové povinnosti. V případě, že není účtováno o dodatečných výsledkových operacích, není nutno již sestavovat účetní závěrku ke dni podání návrhu na výmaz účetní jednotky v likvidaci z obchodního rejstříku. 16 Likvidace končí použitím likvidačního zůstatku, převzetím likvidační podstaty věřiteli, nebo jejím odmítnutím. Likvidátor podá do třiceti dnů od skončení likvidace návrh na výmaz právnické osoby z veřejného rejstříku. Zjistí-li se ještě před výmazem právnické osoby z veřejného rejstříku její dosud neznámý majetek nebo objeví-li se potřeba jiných nezbytných opatření, likvidace neskončí a likvidátor tento majetek vypořádá nebo provede další nezbytná opatření. Zjistí-li se neznámý majetek právnické osoby po jejím výmazu z veřejného rejstříku nebo objeví-li se jiný zájem hodný právní ochrany, soud na návrh toho, kdo osvědčí právní zájem, zruší výmaz právnické osoby, rozhodne o její likvidaci a jmenuje likvidátora. Kdo vede veřejný rejstřík, do něho podle tohoto rozhodnutí zapíše obnovení právnické osoby, skutečnost, že je v likvidaci a údaje o likvidátorovi. Od obnovení se na právnickou osobu hledí, jako by nikdy nezanikla. Byla-li právnická osoba obnovena vzhledem k zjištění neznámého majetku, obnoví se neuspokojené pohledávky jejích věřitelů. Rozdělením likvidačního zůstatku de iure končí likvidace společnosti. Likvidátor sestaví seznam společníků, kterým vyplatil podíl na likvidačním zůstatku a do 30 dnů 16 DĚRGEL, M. Ukončení likvidace firmy s.r.o., Účetnictví, daně a právo v zemědělství, 2012, č. 4, s. 22 14

podá návrh na výmaz z obchodního rejstříku. K návrhu přiloží písemný souhlas správce daně s ukončením činnosti ( 238 odst. 1 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád) a také potvrzení státního oblastního archivu, že s ním bylo projednáno zabezpečení archivu a dokumentů zanikající společnosti. Což navazuje na 3 zákona č. 499/2004 Sb., o archivnictví a spisové službě, podle kterého mají povinnost uchovávat dokumenty a umožnit výběr archiválií za podmínek stanovených tímto zákonem rovněž tzv. soukromoprávní původci, kam patří mj. podnikatelé zapsaní v obchodním rejstříku. A to pokud jde o dokumenty uvedené v příloze č. 1 k tomuto zákonu (např. zakladatelské dokumenty, dokumentace likvidace a zániku podnikatele, účetní závěrky, statistické výkazy, podnikatelské záměry, výrobní programy aj.). 17 3.3 Likvidace spolku Likvidace spolku je regulována v ustanoveních 269 273 občanského zákoníku. Likvidace spolku se podrobuje především obecné úpravě v ustanoveních 187 až 211, tudíž právní úprava likvidace spolku stanoví pouze odchylky od obecné úpravy likvidace, ze které primárně vychází. Zvláštní ustanovení spolkového práva řeší jen dílčí a specifické otázky. Předně se jedná o publicitu soupisu jmění spolku. Dále se doplňuje pravidlo o ustanovování likvidátora při nuceném zrušení spolku. Konečně se zvláštním způsobem řeší naložení s likvidační podstatou spolku. Cílem likvidace spolku není vzhledem k účelu spolkového jmění rozdělení likvidačního zůstatku mezi členy spolku. Proto také není nutné zpeněžovat likvidační podstatu celou. Likvidace spolku sleduje jen očistění spolkového jmění od dluhů; další majetek spolku pak není namístě měnit na peníze, ale zachovat jej pro užitečný účel spolkového charakteru. 18 Je tedy zřejmé, že cílem likvidace spolku není vzhledem k primárnímu účelu spolku rozdělení likvidačního zůstatku mezi členy, jak je tomu obvykle v obecném pojetí likvidace, nýbrž případné umožnění naplňování spolkového účelu a jeho činností do budoucna. 17 DĚRGEL, M. Ukončení likvidace firmy s.r.o., Účetnictví, daně a právo v zemědělství, 2012, č. 4, s. 23 18 Důvodová zpráva k zákonu č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, zvláštní část 15