Mendelova univerzita v Brně Agronomická fakulta Ústav zoologie, hydrobiologie a včelařství

Mendelova univerzita v Brně Agronomická fakulta Ústav zoologie, hydrobiologie a včelařství Parazitologická problematika u koní na Znojemsku Diplomová práce Vedoucí práce: Doc. Ing. Marie Borkovcová, Ph.D. Vypracovala: Bc. Martina Sísová Brno 2012

PROHLÁŠENÍ Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma Parazitologická problematika u koní na Znojemsku vypracovala samostatně a použila jen pramenů, které cituji a uvádím v přiloženém soupisu literatury. Diplomová práce je školním dílem a může být použita ke komerčním účelům jen se souhlasem vedoucího bakalářské práce a děkana AF Mendelovy univerzity v Brně. Dne.. Podpis studenta

ABSTRAKT Předmětem zkoumání této diplomové práce bylo zjišťování druhového spektra endoparazitů a jejich prevalence u koní ve dvou chovech v okolí Znojma. Vzorky trusu byly získávány od celkem 22 koní, a to od listopadu 2010 do března 2011. Vzorky byly zpracovány pomocí nedestruktivní koprologické metody. Celkem bylo odebráno 351 vzorků, z nichž 86% bylo pozitivní na parazity čeledi Strongylidae a v 67 případech byl tento nález spojen s nálezem Parascaris equorum. V 18% se jednalo o vysokou intenzitu infekce a bylo doporučeno věnovat těmto koním zvýšenou pozornost. U koní s nízkou intenzitou infekce bylo naopak doporučeno upustit od pravidelného preventivního podávání antihelmintik. Klíčová slova: endoparazité, kůň, antihelmintika, rezistence ABSTRACT The subject of my research was to detect the spectrum of parasitic species and the prevalence of endoparasites in horses in two studs wih different stud management. Faeces samples was taken from 22 horses, from November 2010 to March 2012. The samples was treat with coprologic analysis. By the research was acquired 351 samples, 85% samples was positive on parasites of family Strongylidae, in 67 cases was this discovery joint with parasite Parascaris equorum. In 18% cases the intensity of invasion was high and was recommended to devote attention to this horses. By the horses with low intensity of invasion was recommended to abandon of periodical serving the antihelmintic preparations. Key words: endoparasites, horse, antihelmintic, resistance

OBSAH 1 ÚVOD...7 2 CÍL PRÁCE...8 3 LITERÁRNÍ PŘEHLED...9 3.1 Charakteristika parazitismu... 9 3.2 Parazitologie... 9 3.2.1 Veterinární parazitologie... 9 3.3 Systém endoparazitů koní (biolib, 2010)... 10 3.3.1 Apicomplexa... 12 3.3.2 Platyhelmintes... 13 3.3.3 Nematoda... 14 3.3.4 Arthropoda... 22 3.4 Antiparazitika... 23 3.4.1 Antihelmintika... 24 3.4.2 Rezistence parazitů na antihelmintika... 27 3.4.3 Faktory ovlivňující vznik rezistence... 28 3.4.4 Management chovu... 29 4 MATERIÁL A METODIKA...31 4.1 Charakteristika chovů zařazených do odběru vzorků... 31 4.1.1 Stáj Mikulovice... 31 4.1.2 Stáj Krhovice... 33 4.2 Materiál... 34 4.3 METODIKA... 34 5 VÝSLEDKY A DISKUZE...36 5.1 Prevalence a druhové zastoupení endoparazitů u zkoumaných koní... 36 5.1.1 Koně ve stáji Mikulovice... 36 5.1.2 Koně ve stáji Krhovice... 50 5.2 Doporučení... 56 6 ZÁVĚR...57 7 POUŽITÁ LITERATURA...59

1 ÚVOD Parazité jsou součástí života koní od počátku jejich vývoje až do dnešních dní. Divoce žijící předci dnešních domestikovaných forem koní však nebyli vystaveni tak mohutnému tlaku endoparazitů, jako dnes chovaní jedinci. Bylo to především díky životnímu prostoru, který měli divocí koně k dispozici. Rozlehlé pláně na kterých se pásli předkové našich koní neposkytovaly parazitům tolik možností k opětovným útokům na své hostitele, jako je tomu v dnešních moderních technologiích ustájení. S trusem, který za sebou zanechávali divoce se pasoucí koně a který byl kontaminován vajíčky parazitů, se již tito koně většinou nedostávali do styku, protože putovali krajinou stále dál a s infikovanou pastvou se již většinou nesetkávali. Parazité se u takto žijících koní udržovali na přirozeně nízké úrovni, která neohrožovala hostitele na životě. Jinak je tomu bohužel v dnešních chovech koní. Koně jsou chováni v omezeném prostoru, kde se setkávají se svým trusem i trusem ostatních koní a je tedy vysoké riziko opětovné infekce endoparazity. Ideálním prostředím pro vajíčka parazitů jsou především bahnité výběhy a vlhké pastviny, stejně tak je rizikové volné ustájení více koní v takzvaných volných stájích. Tyto podmínky a s nimi spojená rizika nutí chovatele a majitele koní k důslednému boji proti endoparazitům. Součástí tohoto boje je především důsledné odklízení trusu a podestýlky ve stájích, výbězích i na pastvinách. Dále také střídání pastvin s jinými druhy hospodářských zvířat. Další zbraní v rukou chovatelů jsou antihelmintika, tedy chemické přípravky likvidující různá životní stádia parazitů, která pomáhají udržet endoparazity na nízké úrovni. V poslední době však vlivem nadměrného používání těchto přípravků vzniká u parazitů rezistence k některým používaným antihelmintikům. Tato skutečnost nutí veterinární lékaře, chovatele koní a jejich majitele k selektivnímu boji s těmito parazity. K tomuto boji patří stanovování prevalence parazitů na základě koprologických vyšetření a odčervování pouze jedinců, kteří vylučují velké množství vajíček endoparazitů. Dále také střídání antiparazitik a vhodně zvolený management chovu koní. Cílem této diplomové práce bylo zjistit, jak jsou chovatelé koní na Znojemsku obeznámeni s parazitologickou problematikou v chovech a metodami boje proti parazitům. 7

2 CÍL PRÁCE Cílem této diplomové práce s názvem: Parazitologická problematika u koní na Znojemsku, bylo zjišťování druhového spektra parazitů ve vybraných chovech, a to pomocí nedestruktivních koprologických metod. Dále sledování prevalence a intenzity invaze parazitů v jednotlivých chovech během prováděného odběru vzorků. Bylo prováděno vyhodnocování vlivu zjištěných endoparazitů na zdravotní stav koní. Cílem práce bylo mimo jiné také studium domácí i zahraniční literatury týkající se problematiky parazitů u koní. V neposlední řadě se jednalo o zvýšení povědomí majitelů vyšetřovaných koní o parazitologické problematice konkrétních koní. Pomoc majitelům se sestavením vhodného antiparazitárního programu a s použitím vhodných antihelmintistických přípravků. 8

3 LITERÁRNÍ PŘEHLED 3.1 Charakteristika parazitismu Parazitismus je biologicky významný způsob soužití dvou organismů, parazita a jeho hostitele. Je to vztah, při němž má jeden z organismů z tohoto soužití zisk, zatímco druhý škodu (VOLF a kol., 2007). Jedná se o jev, který vzniká v důsledku působení širokého spektra různých činitelů ve vývoji živočišných druhů a jejich vzájemných vztahů. Parazitismus má v živočišné říši důležitou roli pro udržení stability ekosystémů (RYŠAVÝ a kol., 1989). 3.2 Parazitologie Parazitologie je věda zkoumající parazity, hostitele a jejich vzájemné vztahy. Tato věda se opírá o poznatky cytologie, imunologie, biochemie, farmakologie, genetiky, molekulární biologie a ekologie (http://cs.wikipedia.cz, 2012). Na základě poznatků moderní parazitologie došlo k významnému snížení škod způsobovaných parazity. Tato skutečnost však sebou nese riziko nástupu dalších druhů parazitů, kteří začínají nahrazovat předchozí škůdce a stávají se novým nebezpečím. Proto je nutné hledat nové přístupy v boji s parazity (RYŠAVÝ a kol., 1989). 3.2.1 Veterinární parazitologie Veterinární parazitologie zkoumá parazity, kteří ovlivňují zdravotní stav hospodářských, zájmových a volně žijících zvířat. Zabývá se taxonomickými znaky, morfologií, funkcí, vývojem a životními podmínkami parazitů v přírodě a hostitelském organismu. Studuje vznik, průběh a zánik parazitóz u zvířat, jejich diagnostiku, klinické projevy, patologicko-morfologické změny v hostiteli, terapii a prevenci. Jejím hlavním úkolem je ochrana zdraví zvířat (http://cs.wikipedia.cz, 2012). Dle systematické příslušnosti parazitů se dělí na: 1. Veterinární protozoologie zkoumá veterinárně významné parazitární prvoky. 2. Veterinární helmintologie studuje veterinárně významné helminty. 3. Veterinární arachnoentomologie zabývá se veterinárně významnými pavoukovci a hmyzem. 9

3.3 Systém endoparazitů koní (biolib, 2010) Kmen: Apicomplexa Třída: Coccidiasina Řád: Eucoccidiorida Čeleď: Eimeriidae Rod: Eimeria Kmen: Platyhelmintes Třída: Cestoda Řád: Cyclophyllidea Čeleď: Anoplocephalidae Druh: Anoplocephala magna Anoplocephala mamillana Anoplocephala perfoliata Čeleď: Fasciolidae Druh: Fasciola hepatica Kmen: Nematoda Třída: Secernentea Řád: Ascaradida Čeleď: Ascarididae Druh: Parascaris equorum Čeleď: Atractidae Druh: Probstmayria vivipara Řád: Oxyurida Čeleď: Oxyuridae Druh: Oxyuris equi Řád: Rhabditida Čeleď: Strongyloididae Druh: Strongyloides westeri Řád: Spirurida Čeleď: Habronematidae Druh: Draschia megastoma Habronema muscae 10

Čeleď: Onchocercidae Druh: Setaria equina Řád: Strongylida Čeleď: Dictyocaulidae Druh: Dictyocaulus arnfieldi Čeleď: Strongylidae Druh: Coronocyclus coronatus Cyathostomum catinatum Cyliocyclus nassatus Cyliostephanus goldi Cyliostephanus minutu Gyalocephalus capitus Strongylus equinus Strongylus edentatus Strongylus vulgaris Triodontophorus brevicauda Triodontophorus serratus Triodontophorus tenuicollis Čeleď: Trichostrongylidae Druh: Trichostrongylus axei Kmen: Arthropoda Třída: Insecta Řád: Diptera Čeleď: Oestridae Druh: Gasterophilus haemorrhoidalis Gasterophilus inermis Gasterophilus intestinalis Gasterophilus nasalis Gasterophilus nigricornis Gasterophilus pecorum Hypoderma diana 11

3.3.1 Apicomplexa Výtrusovci jsou jedním z největších kmenů parazitických protist, který obsahuje medicínsky a veterinárně závažné parazity. Všichni zástupci výtrusovců jsou adaptováni na život uvnitř, nebo méně často na povrchu buněk hostitelského organismu. Tělo výtrusovců je tvořeno jednou buňkou, která má systém organel apikálního komplexu. Apikální komplex je soubor organel na předním pólu těch životních stádií, která vnikají ať částečně nebo úplně do buněk hostitele (VOLF a kol., 2007). 3.3.1.1 Eimeriidae Do čeledi kokcidií patří vnitrobuněční parazité, pro něž je typické, že jejich nepohlavní stadia, tedy merozoiti a sporozoiti, mají dobře vyvinuté organely apikálního komplexu. Jejich složitý životní cyklus, který je charakteristicky provázen střídáním generací, se může uskutečňovat v jednom hostiteli, pak se jedná o kokcidie monoxenní, nebo může docházet ke střádání hostitelů a pak se jedná o kokcidie heteroxenní (RYŠAVÝ a kol., 1989). Eimeria U koní se z kokcidií nejčastěji vyskytuje Eimeria leuckarti. Tento parazit se vyvíjí ve střevě a po pomnožení se s trusem dostávají do prostředí oocysty, což trvá přibližně 31-33 dní. K vylučování oocysty dochází po dobu 5-12 dnů, což lze prokázat mikroskopickým vyšetřením speciálně upraveného trusu. Střevní záněty a koliky jsou u koní způsobovány pouze v případě opravdu masivní infekce těmito parazity (ŠVEHLOVÁ, 2010). 12

3.3.2 Platyhelmintes Kmen ploštěnců je charakteristický dorsoventrálně silně zploštělým tělem. Tělní dutina je tvořena schizocoelem, trávící soustava je slepá nebo úplně chybí. Vylučovacím ústrojím jsou protonefridie (LAŠTŮVKA a kol., 2004). 3.3.2.1 Anoplocephalidae Vývojový cyklus tasemnic probíhá přes mezihostitele, kterými jsou půdní roztoči čeledí Galumnidae, Oribatulidae a Carabodidae. Dojde li k pozření vajíčka mezihostitelem, uvolní se z vajíčka onkosféra, ta pronikne do tělní dutiny roztoče a vyvíjí se zde po dobu 1-4 měsíců do infekčního stadia cysticerkoidu. Kůň se infikuje, pozře-li krmivo znečištěné roztoči s cysticerkoidy. Během 6-8 měsíců se z cysticerkoidu vyvíjí dospělá tasemnice, která je schopna produkovat vajíčka (VOJTKOVÁ a kol., 2006). Anoplocephala magna Je největší tasemnicí koní, dosahuje délky až 80 centimetrů a šířky až 2,5 centimetru. Tento druh cizopasí v tenkém střevě a žaludku koní (RYCHTÁŘOVÁ, 2008). Anoplocephala mamillana Je nejmenším druhem tasemnic parazitujících u koní, je dlouhá 6-50 milimetrů. Anoplocephala mamillana žije ve dvanáctníku a přední části tenkého střeva (ŠVEHLOVÁ, 2011). Anoplocephala perfoliata Tento druh dosahuje velikosti 4-8 centimetrů a napadá tkáně na přechodu tenkého střeva ve střevo tlusté (OKE, 2008). Svým působením ve střevě hostitele mohou způsobovat koliky, neprůchodnost střev až rupturu céka (WINTZER, 1999). Diagnostika tasemnice u koní pomocí koprologických metod je považovaná za málo průkaznou a nepřesnou, proto je v poslední době hledán jiný způsob diagnostiky tohoto parazita u koní (VOJTKOVÁ a kol., 2006). Vědci z univerzity v Nizozemském Utrechtu zjistili, že obsah protilátek proti Anoplocephala perfoliata v séru koní je vyšší u koní, kteří trpí častějšími kolikami, oproti koním, kteří nevykazují kolikové příznaky. (OKE, 2007). 13

3.3.2.2 Fasciolidae Pro motolice je charakteristické listovité, kopinaté nebo páskovité tělo. Kolem ústního otvoru je vytvořena mohutná přísavka, další přísavka je umístěna na břišní straně poblíž středu těla. Většina motolic jsou hermafrodité, s charakteristickými složitými vývojovými cykly, při kterých dochází ke střídání 2 až 4 hostitelů (LAŠTŮVKA a kol., 2004). Fasciola hepatica Dospělí jedinci motolice jaterní parazitují ve žlučovodech a žlučovém měchýři a jsou až 3,5 centimetrů dlouhé a 1 centimetr široké. Vývojový cyklus motolic je nepřímý, přes jednoho mezihostitele, kterým je slimák z čeledi Lymnaeidae. Cerkárie jsou encystovány na vlhké trávě a po pozření migrují do jater hostitele. V játrech migrují mladé fascioly parenchymem, čímž poškozují jednotlivé jaterní buňky, jejichž obsahem se živí. Migrující fascioly za sebou zanechávají typické kanálky naplněné krví. Fascioly zůstávají v játrech po dobu 6-8 týdnů a poté migrují do žlučovodu a žlučového měchýře, kde začínají produkovat vajíčka. Jedna samice může vyprodukovat 4000-10000 vajíček denně, ta jsou se žlučí periodicky vylučována do střeva (RYCHTÁŘOVÁ, 2010). 14

3.3.3 Nematoda Jsou jednou z nejpočetnějších skupin živočichů. Převážná většina hlístic žije parazitickým způsobem života, je známo téměř 20 tisíc druhů parazitujících v obratlovcích, další druhy parazitují u bezobratlých a rostlin (http://cs.wikipedia.cz, 2012). Pro nematoda je charakteristické bilaterálně souměrné, nečlánkované, červovité tělo, které je kryto jednovrstevnou pokožkou s kutikulou. Tělní dutinu tvoří pseudocoel. Nemají oběhový systém. Charakteristický je pohlavní dimorfismus, kdy sameček je výrazně menší než samička (RAMEL, 2010). 3.3.3.1 Ascarididae Škrkavky jsou parazité tenkého střeva, kteří dosahují délky 15-40 cm. Vajíčka těchto parazitů musí být delší dobu ve vnějším prostředí, kde se rýhují. Pouze rozrýhovaná vajíčka mohou způsobit nákazu. Po pozření larvičky škrkavek pronikají do střevní stěny, odkud vnikají do krve a jsou zaneseny přes játra a srdce do plic. Z plic se dostávají zpět do trávící trubice a tam dospívají (LAŠTŮVKA a kol., 2004). Parascaris equorum Škrkavka koňská Je nejznámějším parazitem koní. Samičky škrkavek dosahují velikosti až 40 cm, čímž představují největšího parazita u koní. Dospělé škrkavky žijí ve střevech hostitele po dobu několika měsíců. Tito parazité jsou problémem především u mladých koní, u nichž způsobují zaostávání v růstu. Při akutních stavech se můžeme setkat také s respiračními obtížemi, které jsou způsobeny migrací larev do plic Patogenita dospělců spočívá především v možnosti mechanického ucpání střeva. Velké množství škrkavek může způsobovat obstipaci tenkého střeva, až jeho rupturu (KOUDELA, 2004). Škrkavka koňská žije a vyvíjí se pouze u koní do věku zhruba 15 měsíců věku. U dospělých koní se vytváří dostatečná imunita, která při spolknutí vajíček brání dalšímu vývoji tohoto parazita. V ročcích však mohou být až stovky škrkavek a v jejich trusu až několik tisíc vajíček na gram. (SIEBECKE, 1970). 15

3.3.3.2 Oxyuridae Roupi jsou unikátní a rozsáhlou skupinou nematodů, která obývá zadní část střeva mnoha obratlovců a herbivorních členovců (VOLF a kol., 2007). Dosahují velikosti jen několika milimetrů, mají ocasovitě protažený konec těla a před kloakou mají umístěn dva páry přichycovacích bradavek. Vajíčka kladou do okolí řitního otvoru hostitele. Vajíčka na vzduchu velmi rychle rýhují a může tedy dojít k rychlé autoinfekci. Larvy roupů nemigrují tělem a přímo ve střevě dospívají (LAŠTŮVKA a kol., 2004). Oxyuris equi Roup koňský je oproti ostatním druhům roupů poměrně velký živočich dosahující velikosti až 15 cm. Dospělé samičky vysunují z rekta koně přední část těla, na které mají vyústění dělohy a lepí vajíčka ve shlucích do záhybů kůže konečníku. Nalepená vajíčka vyvolávají u koní svědění, koně jsou neklidní a otírají se zádí o vybavení stáje (WINTZER a kol., 1999). K nákaze ostatních koní dochází při krmení a olizování různého stájového vybavení (STACHOVÁ, 2010). 3.3.3.3 Strongyloididae Háďata jsou řádem hlístic, které se vyznačují hladkou nebo kroužkovanou strukturou kutikuly. Jejich tělo je obvykle jen několik milimetrů dlouhé, protáhlé, v zadní části více či méně zploštělé (LAŠTŮVKA a kol, 2004). Strongyloides westeri Hádě koňské je obvykle prvním parazitem, kterým se hříbě infikuje. Larvičky háděte migrují na základě hormonálních změn během březosti z tělních tkání klisny do její mléčně žlázy, odkud se hříbě nakazí při sání mléka. Tito parazité jsou na tento způsob migrace již tak adaptováni, že je možno je prokázat již v kolostru. Dospělý kůň se obvykle nakazí kožní cestou nebo spolknutím larev s krmivem znečištěným trusem, larvy migrují krevní a lymfatickou cestou do plic a odtud do tenkého střeva (BRIGGS a kol., 2004). 16

3.3.3.4 Habronematidae Vlasovité hlístice, které mají vyvinutou malou ústní dutinu nebo jsou zcela bez ní. Jsou to biohelminté žijící jako parazité v různých orgánech obratlovců (LAŠTŮVKA a kol., 2004). Habronema muscae Habronema muscae je parazitem koní, zeber a oslů. Tento druh cizopasí v žaludku, někdy také ve slepém nebo tlustém střevě (RYŠAVÝ a kol., 1989). Mezihostitelem je stájový hmyz, především moucha domácí a bodalka stájová (ŠVEHLOVÁ, 2011). Larvy jsou uloženy v rankách v blízkosti očí a tlamy, odkud migrují přes tkáň postiženou granulomatózní zánětlivou reakcí. Léze postihují také spojivku (KRISOVÁ, MEZEROVÁ, 2003). Draschia megastoma Draschia megastoma je parazitem se stejnou životní strategií jako Habronema muscae. V případě, že se jejím larvám podaří proniknout do rány nebo oční spojivky, mohou způsobovat granulomy, abscesy či špatně se hojící otevřené rány až vředy. V takovém případě hovoříme o kožní habronemiáze, která je také známá pod pojmem letní rány (ŠVEHLOVÁ, 2011). 3.3.3.5 Onchocercidae Tato čeleď zahrnuje řadu ovovivapirních a vivapirních druhů s rozmanitou biologií. Tito živočichové parazitují v nejrůznějších vnitřních orgánech obratlovců kromě ryb (VOLF a kol., 2007). Setaria equina Vlasovec koňský je parazit o velikosti 8-15 cm. Přenáší se pomocí mikrofilárií, což jsou mikroskopické larvičky, které jsou roznášeny krví. Tyto mikrofilária jsou přes krev nasáty parazitujícími dvoukřídlými, především komáry, kteří slouží jako přenašeči infekce. V přenašeči se larvy mění v infekční stadium, které se při opakovaném sání krve dostávají do dalšího hostitele (LAŠTŮVKA a kol., 2004). 17

Onchocerca cervicalis Onchocerca cervicalis je nejdůležitějším parazitem postihujícím koňské oko. Dospělý hlíst žije hluboko v šíjovém vazu koně. Mikrofilárie putují podkožím, dokud nejsou nasáty komáry. Uvnitř hmyzu se vyvíjí infekční stadium přibližně 25 dní. Poté jsou přenesena na koně kousnutím komárů a vyvíjí se v dospělce. Putující mikrofilárie mohou způsobit dermatologický nebo oční problém (KRISOVÁ, MEZEROVÁ, 2003). 3.3.3.6 Dictyocaulidae Plicnivky jsou početnou skupinou červů, jejichž tělo je oblé, protáhlé, vláskovitého a nitkovitého tvaru. Jedná se o parazity, pro něž je charakteristické, že dospělí jedinci parazitují v průdušnicích, průdušinkách plicních sklípcích i plicních cévách (http://cs.wikipedia.cz, 2012). Dictyocaulus arnfieldi Tímto parazitem jsou postiženi osli, žijí-li však ve společnosti koní, může docházet k přenosu parazita. U koní se tento parazit nemůže vyvíjet, ale může u nich způsobovat závažné zdravotní problémy. Jeho larvy žijící v bronších mohou způsobovat chronickou bronchitidu, kašel až kolaps alveolů. Malý počet plicních červů vyvolává u koní jen mírné příznaky, při velkém počtu může docházet až ke zneprůchodnění dýchacích cest (ŠVEHLOVÁ, 2011). 18

3.3.3.7 Strongylidae Zástupci této čeledi jsou nejčastěji diagnostikovanými parazity koní. Počty těchto parazitů se zvyšují s věkem svého hostitele, obvykle se pohybují v desítkách až stovkách tisíc jedinců na jednoho koně. Dospělí jedinci žijí v tlustém střevě, kde kladou vzájemně si podobná tenkostěnná vajíčka, která ve stadiu 8-12 blastomer odcházejí společně s trusem. Larvičky, které se z vajíček líhnou, procházejí dvěma preinfekčními stádii, během nichž žijí ve výkalech a půdě, kde se živí bakteriemi. Podle teploty prostředí se po 7-20 dnech mění na larvy infekční, které již potravu nepřijímají (JANKOVSKÁ, LANGROVÁ, 2002). Tuto čeleď je možno rozdělit do dvou základních skupin, a to na velké strongylidy z podčeledi Strongylinae neboli zubovky a malé strongylidy z podčeledi Cyathostominae. Tyto skupiny se liší nejen velikostí, ale především vývojovým cyklem uvnitř hostitele (ŠVEHLOVÁ, 2011). Velcí strongylidi Larvy velkých strongylidů absolvují z žaludku koně po pozření značnou cestu napříč tělními tkáněmi koně, která jim může trvat 6-11 měsíců. Napadené tělní tkáně se liší dle druhu parazita. U všech druhů dochází po migraci k návratu larev zpět do střeva, kde dozrávají a poté kladou vajíčka (BRIGGS a kol., 2004). Strongylus equinus Zubovka koňská je největším parazitem z této skupiny, dosahuje velikosti 25-55 milimetrů. Larvy této zubovky se zapouzdřují ve střevní sliznici, odkud později migrují do dutiny břišní a dostávají se do jater a po několika měsících se skrze střevní sliznici vracejí do tlustého střeva (RYCHTÁŘOVÁ, 2008). Strongylus edentatus Larvy tohoto druhu migrují játry a pobřišnicí (BRIGGS a kol., 2004). Jejich cesta tělem hostitele vede přes střevní sliznici portálními žílami do jater, kde se larvy svlékají a několik měsíců zde pobývají a vytvářejí krvavé chodbičky. Po zhruba 2 měsících putují z jater k pobřišnici, kde se opět svlékají. Až teprve po roce se opět objevují ve střevě a vytváří zde hnisavé uzlíky (RYCHTÁŘOVÁ, 2008). 19

Strongylus vulgaris Zubovka věncová dosahuje velikosti 14-20 milimetrů (RYCHTÁŘOVÁ, 2008). Larvy tohoto druhu zubovek jsou nejnebezpečnější a způsobují u koní nejvíce škod. Tyto larvy si vyvrtávají chodbičky v malých tepénkách ve stěnách střeva a jimi pronikají až do přední tepny mezikruží, což je významná céva, která krví zásobuje celý trávící trakt. Svojí přítomností v cévě larvy způsobují narušení toku krve. V tepně pobývají asi po dobu 120 dní, během níž dokončí svůj růst a vývoj. Po dosažení určitého stupně vývoje putují tepnou zpět do tlustého střeva, kde se z nich stávají dospělí strongylidé (WINTZER, 1999). Malí strongylidi Malí strongylidé jsou skupinou parazitů zahrnující celosvětově přes 40 druhů. Jsou to parazité, kteří jsou u koní zastoupeni nejpočetněji. Všechny druhy malých strongylidů mají stejný vývojový cyklus (BROWN, 2000). Infikovaní koně mají celou řadu symptomů jako špatnou kvalitu srsti, pomalý růst nebo sníženou kondici a ztrátu hmotnosti. Ale také závažnější obtíže, jako chronické koliky až ucpání střev (PISCOPO, 2002). Larvy malých strongylidů krátce po pozření pronikají do sliznice tlustého střeva, kde se vyvíjejí v dutince obalené vazivovou schránkou. Ta je chrání před imunitním systémem hostitele i před většinou antiparazitik. Do střevní stěny proniká takzvaná časná larva EL3, která se zapouzdří (encystuje) a poté může dozrát a tím vytvořit pozdní larvu L3 a z ní L4, to vše v jedné cystě. V případě, že je ve střevě již hodně dospělců, probíhá přeměna larev odlišně. EL3 zastaví svůj vývoj a zůstává v klidovém stádiu ve své cystě až 2 roky. Po úhynu dospělých jedinců EL3 larvy pokračují ve svém vývoji na L4 a uvolňují se ze schránek do střeva, kde dospívají a kladou vajíčka. Mezi příjmem infekční larvy L3 a prvním nálezem vajíček v trusu uplyne doba 6-12 týdnů (ŠVEHLOVÁ, 2011). Ideálním prostředím pro šíření infekce malých strongylidů je pastvina, protože jsou zde výhodné klimatické podmínky. Je tedy nutné brát v úvahu i ošetřování pastevního porostu jako preventivní opatření v boji s těmito cizopasníky (BRIGGS a kol., 2004). 20

Do této podčeledi patří druhy: Coronocyclus coronatus, Cyathostomum catinatum, Cyliocyclus nassatus, Cyliostephanus goldi, Cyliostephanus minutu, Gyalocephalus capitus. 3.3.3.8 Trichostrongylidae Je skupinou parazitující v plicích, dýchacích cestách nebo trávícím traktu savců a ptáků. Larvy se do těla hostitele dostávají perorálně (LAŠTŮVKA a kol., 2004). Trichostrongylus axei Cizopasník žijící v žaludku a tenkém střevě přežvýkavců a koní. Tento druh může být přenášen mezi ovcemi a koňmi při společné nebo střídavé pastvě těchto druhů. Je tedy nezbytné ošetřovat antiparazitiky oba druhy pasených zvířat (BODEČEK, 2004).. 21

3.3.4 Arthropoda Členovci jsou nejpočetnějším kmenem v živočišné říši. Jedná se o živočichy, kteří mají dobře vyvinutý vnější opěrný systém, tvořený chitinovou kutikulou, na kterou jsou uchyceny také svaly. Pro umožnění pohybu jsou jednotlivé tělní články a články končetin spojeny tenkou blankou. Krunýř je během růstu několikrát svlékán a nahrazován krunýřem novým. Díky mimořádnému rozvoji nervové soustavy pronikli členovci do všech biotopů (http://cs.wikipedia.cz, 2012). 3.3.4.1 Oestridae Střečci jsou skupinou dvoukřídlých, jejichž larvální stadia se vyvíjejí v tělech savců. Jejich dospělci vůbec nepřijímají potravu a žijí jen velmi krátkou dobu (RYŠAVÝ a kol., 1989). Podkožní střečci Samička střečka srnčího naklade svá vajíčka na srst ve spodní části trupu a končetin, larvy se po vylíhnutí přesouvají na hřbet zvířete, kde se pomocí háčků přichytí a díky enzymům, které produkují, postupně pronikají pod kůži (JAHN a kol., 2002). Pokud střeček srnčí naklade svá vajíčka na koně, larvy se zavrtají do podkoží, kde vytvářejí charakteristické bouličky, jejich vývoj je však tímto ukončen a na kůži hřbetu můžeme nalézt pouze zatvrdlé bouličky (ŠVEHLOVÁ, 2011). Žaludeční střečci Žaludeční střeček je poměrně velká, zavalitá moucha, dosahující velikosti až 16 mm. Její tělo je žlutohnědě zbarvené, ochlupené a svým vzhledem velmi připomíná čmeláky. Dospělci střečků létají vysokou rychlostí a při letu vydávají charakteristický vysoký bzučivý zvuk, na který zvířata reagují panickým úprkem, tzv. střečkováním. K náletům střečků dochází během letních měsíců, a to v nejteplejší části dne (ŠVEHLOVÁ, 2011). Gasterophilóza způsobená larvami žaludečních střečků může při velkém napadení způsobovat u koní anémii. V takovém případě koně hubnou, v závažnějších případech dochází ke kolikám, zánětům střevní sliznice a mohou vznikat také žaludeční vředy. Napadený kůň je celkově oslaben, čímž stoupá náchylnost k jiným chorobám (WINTZER a kol., 1999) 22

3.4 Antiparazitika Antiparazitika jsou látky, které pomáhají zbavovat živočichy jejich parazitů. Antiparazitární látky jsou rozděleny na antiparazitica interna, tedy látky působící proti vnitřním parazitům a na antiparazitica externa, které působí proti vnějším parazitům. Řada používaných látek však náleží do obou těchto skupin (HERA, 2010). Mechanismus účinku antiparazitik: 1. Působení na specifické enzymy - parasita nebo enzymy, které jsou pro parazita nezbytné. 2. Působení v biochemických pochodech zásahem do energetického metabolismu (např. na úrovni mitochondrií, snižováním využití glukózy, rozpojením procesů oxidativní fosforylace) nebo zásahem na neuromuskulární aparát. 3. Účinek dosud není znám předpokládá se např. vazba na DNA. Rozdělení antiparazitik podle cílového cizopasníka: 1. Antiprotozoika účinné proti jednobuněčným parazitům. 2. Antitrematoda působí proti motolicím. 3. Anticestoda účinkují proti tasemnicím. 4. Antinematoda účinné proti oblým červům. 5. Antihelmintika kombinace antitrematod, anticestod a antinematod. 23

3.4.1 Antihelmintika Antihelmintika jsou látky vzniklé kombinací antitrematod, anticestod a antinematod. Jsou používány především proti hlísticím. Tyto látky buď zabíjejí parazity přímo, nebo tím, že je paralyzují. A protože červi nemají možnost hromadit energii, jsou odkázáni na neustálý příjem potravy, způsobuje u nich paralýza smrt vyhladověním. Antihelmintika lze rozdělit do 5 chemických skupin (BRIGGS, 2004). 3.4.1.1 Benzimidazoly Benzimidazoly jsou používány od 60. let 20. století. Patří mezi ně thiabendazol, albendazol, kambendazol, fenbendazol, flubenzadol, mebendazol, oxfendazol a oxibendazol (BODEČEK a kol., 2004). Jejich účinek spočívá v navázání benzimidazolu na beta tubuliny hlístic, které se nemohou prodlužovat do mikrotubulů a tím brání rozvoji životních funkcí parazita, který pomalu hyne (BRIGGS a kol., 2004). Benzimidazoly jsou pro koně velmi bezpečné a není u nich rizikové ani několika násobné předávkování. Lze je bez obtíží podávat i malým hříbatům, březím a laktujícím klisnám. Účinkují proti hlísticím, které se nacházejí ve střevě i proti vajíčkům. Při zvýšeném dávkování zabíjejí také velkou část migrujícím larev mimo střevo a larev malých strongylidů. Proti tasemnicím, vnějším parazitům a střečkům jsou neúčinné (ŠVEHLOVÁ, 2011). 3.4.1.2 Heterocyklické sloučeniny Existuje celá řada antiparazitik z řady heterocyklických sloučenin, ale u koní je používán jen piperazin. Účinkuje na parazita pomocí depolarizace svalové membrány, která je poté resistentní na účinek acetylcholinu. Červi napadení piperazinem jsou paralyzováni a nejsou schopni přijímat potravu. Jejich účinek je možný pouze na dospělé parazity. Množství vajíček v trusu se tedy jeví jako nižší jen po krátkou dobu. Dříve byl piperazin hojně používán, dnes je řazen mezi okrajově používaná antihelmintika (BRIGGS a kol., 2004). 24

3.4.1.3 Tetrahydropyrimidiny Mezi tyto sloučeniny řadíme pyrantel, oxantel a morantel, u koní je však možno používat jen pyrantel pamoát a pyrantel tartrát (BODEČEK, KOUDELA, 2004). Mechanismus jejich účinku na parazity spočívá v napodobování aktivity neurotransmiteru acetylcholinu, který spouští svalové stahy. Účinek acetylcholinu na nervové buňky je většinou rychlý a krátký, protože je rozložen speciálním enzymem acetylcholinesterázou. Pyrantel způsobuje stejné stahy jako acetylcholin, ale nedochází ke zpětnému uvolnění. Parazit je tak neschopen přijímat potravu a brzy hyne (BRIGGS a kol, 2004). Tetrahydropyrimidiny jsou účinné proti intraluminálním stádiím malých i velkých strongylidů. Také proti tasemnicím a škrkavkám. Při použití proti tasemnicím je doporučována dvojnásobná dávka, než v případě podávání proti infekcím způsobeným nematody. Pyrantely jsou bezpečné pro všechny kategorie koní, včetně březích a kojících klisen (BODEČEK a kol., 2004). 3.4.1.4 Makrocyklické laktony Jsou antihelmintika používaná ve veterinární medicíně od roku 1980. Jedná se o fermentační produkty hub rody Streptomyces. Tyto látky se dělí na avermektiny (ivermektin Noromectin, Ecomectin, Equalan) a milbemyciny (moxidektin Equest) (BODEČEK a kol., 2004). Makrocyklické laktony působí na specifická místa nervových a svalových buněk cizopasníků. Výsledkem je obrna, neschopnost přijímat potravu a polykat živiny (ŠVEHLOVÁ, 2011). Jejich antiparazitární účinek je velmi dobrý. Avermektiny působí vůči dospělým jedincům velkých i malých strongylidů, škrkavkám, roupům, onchocerkám, trichostrongylům i plicnivkám. Působí také proti migrujícím larvám velkých strongylidů a škrkavek. U encystovaných larev malých strongylidů jsou téměř neúčinné. Dobrý účinek vykazují také proti larválním stádiím střečka, a to jak v podkoží, tak v gastrointestinálním traktu. Jsou také dobře použitelné k terapii sarkoptového svrabu. Aplikací v den porodu je možné ochránit novorozené hříbě před galaktogenní infekcí Strongyloides westeri. Avermektiny nejsou účinné proti tasemnicím. Moxidektin je vysoce účinné antihelmintikum, které má velice široké spektrum účinku jak na 25

endoparazity, tak na ektoparazity. Na rozdíl od avermektinů vykazuje moxidektin účinek také proti encystovaným larvám malých strongylidů. Účinnost moxidektinu trvá 12-24 týdnů od aplikace (BODEČEK a kol., 2004). 3.4.1.5 Izochinolony-pyroziny Praziquantel je jedinou látkou ze skupiny izocholinů, která se u koní používá. Je to antihelmintikum, které není účinné proti hlísticím, ale je velmi účinné proti tasemnicím a motolicím (BRIGGS a kol, 2004). V České republice je používáno pouze v kombinaci s makrocyklickými laktony (ŠVEHLOVÁ, 2011). Mechanismus účinku praziquantelu není zcela znám. Prováděné experimentální studie ukazují, že praziquantel zvyšuje permeabilitu povrchových membrán parazitů pro ionty vápníku. Výsledkem je paralýza parazita a jeho uvolnění z místa přichycení (BODEČEK a kol., 2004). Praziquantel je pro koně bezpečným antihelmintikem. Není však doposud známo dostatečné množství informací o bezpečnosti praziquantelu pro březí klisny, a proto není většinou výrobců pro tuto kategorii doporučován (ŠVEHLOVÁ, 2011). 26

3.4.2 Rezistence parazitů na antihelmintika Navzdory dostupnosti a široké škále antiparazitik jsou parazitózy stálým problémem v chovech hospodářských a společenských zvířat, a spíše než úplná eradikace je pravděpodobnější udržení parazitárního onemocnění na subklinické úrovni preventivními opatřeními a vhodně volenou terapií (VERNEROVÁ, 2006). Antihelmintistická rezistence je vážným celosvětovým problémem terapie gastrointestinálních nematod, zejména cyatostom. V praxi se upřednostňují především širokospektrální antihelmintika, jejichž nevýhodou je nižší účinnost na encystovaná stádia cyatostom, která se lokalizují ve stěně tlustého střeva a také možný postupný vznik rezistence (CONDOR a kol., 1995). Rezistenci parazitů na používaná antihelmintika zvyšuje také snadná dostupnost těchto léků, které si majitelé koní mohou v dnešní době snadno pořídit i bez předpisu veterinárního lékaře (MITEK, 2010). Střídání antihelmintika je často diskutovaným faktorem, který podněcuje vznik rezistence. Vznik odolných populací parazitů bezpochyby podporuje několikaleté užívání stejného antihelmintika, případně také antihelmintika se stejným mechanismem účinku. V minulosti bylo propagováno střídání různých skupin antihelmintik během období kratšího než je jeden rok. Ukazuje se však, že tato rychlá rotace umožňuje vznik polyrezistentních kmenů parazitů, a proto se již nedoporučuje (BODEČEK, KOUDELA, 2005). Malí strongylidé jsou již v dnešní době rezistentní na oba používané benzmidazoly (oxibendazol a fenbendazol) a také na pyrantel pomoát. Pravděpodobně už existuje i rezistence na ivermectin (OKE, 2010). Včasným a pravidelným stanovením účinnosti antiparazitik na střevní hlístice koní s použitím in vivo a in vitro testů je možné zabránit vzniku rezistentní populace parazitů na danou skupinu antihelmintik, především pokud je používán déle než jeden rok, což sebou do budoucna přinese zlepšení úrovně a ekonomiky chovu (NOVÁKOVÁ a kol., 2006). 27

3.4.3 Faktory ovlivňující vznik rezistence Ke vzniku rezistence parazitů na používaná antihelmintika může docházet například z těchto důvodů (OKE, 2009) : 1. Majitelé odčervují své koně každý rok stejným přípravkem. 2. Koně jsou odčervování tímto stejným přípravkem vícekrát do roka. 3. Není dodrženo dávkování, většinou z důvodu nesprávného odhadu tělesné hmotnosti koně. 4. Chovatelé nezajistí podání celé dávky antihelmintika. 5. Koně jsou odčervování v nevhodném období roku. 6. Přiřazení nových koní do stáje bez předchozí karantény. 28

3.4.4 Management chovu Při sestavování managementu chovu koní, s ohledem na antiparazitární opatření, bychom se v první řadě měli vzdát představy o nulové toleranci vůči malým strongylidům, protože určitý stupeň parazitismu je potřebný ke stimulaci imunitní odpovědi. Koně, kteří tomuto nejsou vystaveni, mají sklony k vážnějším zdravotním problémům, pokud se časem s parazity setkají (WEST, 2009). Jednotliví koně se velmi liší ve vnímavosti vůči endoparazitům. Někteří jedinci omezují infekci skoro úplně i bez odčervovacích prostředků, zatímco jiní jsou parazity zamořeni i při pravidelném odčervení. Můžeme tedy omezit používání antihelmintik tím, že budeme odčervovat pouze koně, kteří to potřebují (WEST, 2009). K rozpoznání jedinců, které je nutné odčervit, se používá stanovení počtu vajíček v trusu. Současně se doporučuje odčervovat koně, u nichž je nález 150-300 vajíček na gram trusu. Koně, u nichž se dodržuje tato prahová hodnota, nevykazují známky špatné prosperity ani vyšší počet kolik (BRIGGS, 2004). Mezi další nutná antihelmintistická opatření patří především svědomitý odklid hromádek trusu z pastvin i stájí, ve kterých se koně pohybují. Toto opatření je nutné provádět především v jarních a podzimních měsících, kdy jsou ideální klimatické podmínky pro vytváření infekčních stádií larev. Infekční larvy se při dobrých vlhkostních a teplotních podmínkách vyvíjejí v trusu již za dva až tři dny, je tedy nutné provádět odklízení trusu nejméně ve dvou až třídenních intervalech (MEYER, COENEN, 2003). Vláčení pastvin je vhodné provádět jen v letních měsících, kdy vysoké denní teploty zajistí zničení vajíček. Pastviny by v tomto případě neměly být zpásány po dobu 2 týdnů v teplejších oblastech a 4 týdny v oblastech chladnějších (WEST, 2009). Snadná metoda redukce počtu larev je střídání pastvin s jinými druhy býložravců. Pokud je larva pozřena atypickým hostitelem dochází k přerušení vývojového cyklu. Jediné riziko v takovém případě představuje Trichostrongylus axei, který parazituje v žaludku a tenkém střevě přežvýkavců a koní (BODEČEK, KOUDELA, 2004). Negativní dopad na populaci parazitů má také rozdělení pastvin na menší celky. Samotná rotace koní po pastvinách má výsledky pouze v teplém a suchém období (PŘIKRYLOVÁ a kol., 1995). 29

V ideálním případě bychom koně měli přemístit na jinou pastvinu, jakmile se výška trávy sníží na cca 7 centimetrů, čímž zamezíme styku zvířat s larvami parazitů. Nevhodné je také podávání krmiva koním ze země. Pravidelná kontrola čistoty napáječek a žlabů by měla být samozřejmostí v každém chovatelském zařízení (ŠVEHLOVÁ, 2011). 30

4 MATERIÁL A METODIKA Hlavní náplní této diplomové práce byl pravidelný, každoměsíční odběr a následný koprologický rozbor trusu koní ve vybraných chovech na Znojemsku. Odběry byly prováděny ve dvou chovech, které disponují odlišnými chovatelskými a technologickými podmínkami. Vzorky byly získávány od listopadu 2010 do března 2012. Výsledky rozborů byly pravidelně zaznamenávány, stejně jako podávání antihelmintistických preparátů a celkový aktuální zdravotní stav koní. Dále bylo na základě výsledků rozborů doporučováno provedení antihelmintistických opatření u konkrétních koní, a tím omezení nadužívání těchto látek u koní, kteří nejsou parazity ohroženi. 4.1 Charakteristika chovů zařazených do odběru vzorků 4.1.1 Stáj Mikulovice Obec Mikulovice leží asi 15 kilometrů severně od Znojma, v mírné pahorkaté rovině na posledních výběžcích Českomoravské vysočiny. Podnebí je zde teplé, ale suché. Patří k nejsušším oblastem v České republice. Stáj Mikulovice je rodinnou stájí, která se postupně rozšířila a začala poskytovat ustájení i pro nájemní koně. V dnešní době stáj disponuje čtrnácti boxy, čtyřmi hlinitými výběhy a asi 3 hektary pastvin. Kapacita stáje je plně obsazena koňmi všech věkových skupin. Koně jsou v boxech pouze přes noc, přes den jsou podle stavu terénu ve výbězích nebo na pastvinách. Krmení koní jadrným krmivem je prováděno ráno a večer v boxových stáních. Koně mají ve výbězích adlibitní přístup ke kvalitnímu lučnímu senu, které je hlavní složkou krmné dávky. Ve výbězích a na pastvinách jsou rozděleni do několika skupin, které jsou neměnné. Odklízení výkalů z výběhů a pastvin se provádí denně. 31

Tab. Č. 1. Koně ve stáji Mikulovice Jméno Pohlaví Rok narození Plemeno Cameron Klisna 2011 Slovenský teplokrevník Canada Klisna 2009 Český teplokrevník Centr Bill Valach 1986 Anglický plnokrevník Co - Co Klisna 2001 Anglický plnokrevník Corbel Valach 2004 Český teplokrevník Glorie Klisna 2005 Moravský teplokrevník Jim Valach 2003 Americký klusák Luca Klisna 2008 Český teplokrevník Sofie Klisna 2008 Český teplokrevník Tajris Klisna 2003 Český teplokrevník Talisa Klisna 2010 Slovenský teplokrevník Tarabas Valach 1998 Český teplokrevník Trinka Klisna 2011 Slovenský teplokrevník Victorie Klisna 1999 Český teplokrevník 32

4.1.2 Stáj Krhovice Obec Krhovice leží v jižní části okresu Znojmo asi 12 kilometrů od Znojma v údolní nivě řeky Dyje. Krajina je rovinatá, převládá zde orná půda a vinice. Oblast je suchá, neboť leží ve srážkovém stínu Českomoravské vrchoviny. Stáj v Krhovicích nabízí ustájení koní, zázemí pro pořádání sportovních akcí a kurzů pro koně. Součástí areálu jsou stáje pro deset koní, hlinité výběhy, písková jízdárna, krytá kruhová jízdárna a přibližně 2 hektary pastvin. Většina koní je umístěna ve výběhu se stlaným přístřeškem, který koně využívají k odpočinku a úkrytu před nepřízní počasí. Při velmi špatných klimatických podmínkách jsou koně umístěni v boxech. Hlavní komponentou krmné dávky je luční seno, které je k dispozici adlibitně. Někteří koně jsou dle potřeby přikrmováni individuálně jadrnými krmivy ráno a večer. V létě tvoří značnou část krmné dávky pastva. Výkaly ve výbězích jsou pravidelně odklízeny, stejně jako podestýlka v přístřešku a boxech. Tab. Č. 2. Koně ve stáji Krhovice Jméno Pohlaví Rok narození Plemeno Báseň Klisna 2005 Český teplokrevník Beruška Klisna 2004 Český teplokrevník Bery Hřebec 2009 Český sportovní pony Kelly Klisna 2006 Shetlandský pony Klerik Hřebec 2009 Český sportovní pony Luisa Klisna 2001 Český teplokrevník Sheyla Klisna 2006 Quarter horse Westa Klisna 2010 Český teplokrevník 33

4.2 Materiál Vzorky od uvedených 22 koní byly získávány po dobu 17 měsíců. Do igelitových pytlíků byly odebírány čerstvé exkrementy v množství 30 50 gramů. Po odběru byl z pytlíku mechanicky vymačkán přebytečný vzduch a vzorek byl označen. Vzorky byly během čtyřiadvaceti hodin zpracovány nebo byly konzervovány chladem. 4.3 Metodika Pro zpracování odebraných vzorků byla použita flotační metoda. Tato metoda je založena na tom, že měrná hmotnost vajíček endoparazitů je nižší, než měrná hmotnost použitého flotačního roztoku. Jako flotační roztok byl použit roztok o specifické hmotnosti 1300 dle Brezy (1000 gramů MgSO 4 ; 2000 gramů NaS 2 O 3 a 1000 mililitrů H 2 O). Postup přípravy vzorku: 1. Vzorek trusu o hmotnosti 3 5 gramů se přenese do třecí misky. Postupným přidáváním vody a mícháním trusu se připraví homogenní kašovitá suspenze. 2. Dokonale promísený vzorek se přecedí přes gázu a potom se slije do čtyř centrifugačních zkumavek. 3. Obsah zkumavek se centrifuguje po dobu tří minut při rychlosti 2500 otáček za minutu. 4. Z odstředěných zkumavek slijeme supernatant. 5. Zkumavky se sedimentem doplníme do 1 / 4 flotačním roztokem. Sedimenty ve zkumavkách důkladně rozmělníme a promícháme. Poté slijeme obsah zkumavek do dvou centrifugačních zkumavek a doplníme flotační roztok tak, aby v obou zkumavkách bylo stejné množství. 6. Zkumavky opět centrifugujeme po dobu tří minut při rychlosti 2500 otáček za minutu. 7. Odstředěné zkumavky opatrně vyjmeme a přeneseme do stojanu. Poté sebereme pomocí mikroskopického oka z každé zkumavky dvě kapky z povrchu tekutiny. 8. Kapky umístíme na odmaštěné a očištěné podložní sklíčko a mikroskopujeme při desetinásobném zvětšení. 34

Výsledky byly zpracovány pomocí počítačového programu do grafů pro každého jednotlivého koně. V grafu jsou uvedeny hodnoty značící koncentraci vajíček parazitů v trusu pro daný měsíc, ve kterém byl odběr proveden. Intenzita infekce je rozdělena do tří kategorií: 1. Slabá nebo žádná infekce: 0 5 vajíček parazitů v zorném poli 2. Mírná infekce: 6 10 vajíček parazitů v zorném poli 3. Silná infekce: 11 a více vajíček parazitů v zorném poli Při výskytu vajíček parazitů vyšším jak 11, bylo doporučeno věnovat koni zvýšenou pozornost a v případě dalších příznaků parazitární infekce bylo doporučeno použití antihelmintistických přípravků. Toto doporučení vycházelo z údajů několika autorů, například BODEČEK a KOUDELA (2004). Výzkum byl zaměřen jak na jednotlivé druhy parazitů trávícího traktu, tak především na individuální míru infekce jednotlivých koní a její vliv na zdravotní stav. Během výzkumu byly zaznamenány výskyty vajíček strongylidů a s nimi byly nalézány vajíčka Parascaris equorum. Do grafů byla zanesena osa nazvaná změny zdravotního stavu, která značí vizuálně zachytitelné změny zdravotního stavu, které jsou charakteristické pro parazitární infekce. A byly zpracovány podle autorky BRIGGS (2004), která tyto změny zdravotního stavu uvádí. Hodnoty této osy jsou pro přehlednost výsledků uvedeny v záporných číslech a značí: -1 žádné změny -2 nadmuté břicho -3 změny kvality srsti a kůže -4 kolika a nechutenství -5 ztráta kondice Do grafů jsou také zaneseny informace o podávání antihelmintik. 35

5 VÝSLEDKY A DISKUZE 5.1 Prevalence a druhové zastoupení endoparazitů u zkoumaných koní 5.1.1 Koně ve stáji Mikulovice Ve stáji Mikulovice bylo odebráno celkem 215 vzorků od 14 koní. Z toho ve 186 případech byl nález pozitivní, což činí 86,5%. Ve všech případech se jednalo o nález strongylidů, tyto parazity řadí i JANKOVSKÁ a LANGROVÁ (2002) u koní mezi nejčastější. Ve 37 případech (19%) byl nález strongylidů spojen s nálezem Parascaris equorum. Škrkavky byly nalezeny pouze u koní do dvou let věku. Tuto skutečnost potvrzuje i KOUDELA (2004), který uvádí, že tito parazité jsou problémem především mladých koní, zatímco starší koně již mají vytvořenu imunitu, a proto nemají s těmito cizopasníky problémy. U jednoho koně nebyl po celou dobu pozorování zjištěn žádný nález vajíček parazitů. Jednalo se o pětadvacetiletého valacha plemene anglický plnokrevník jménem Centr Bill, který byl vzhledem ke svému věku ve výborné kondici a u kterého se dala předpokládat dostatečně vyvinutá imunita proti endoparazitům. U tohoto koně bylo na základě koprologického vyšetření doporučeno nepodávat již dále antihelmintika preventivně, ale sledovat pravidelně výsledky koprologie a na jejich základě koně ošetřovat. Omezení používání antiparazitik u koní s nízkou nebo žádnou parazitární infekcí doporučuje ŠVEHLOVÁ (2011), a to z důvodu zbytečného zatěžování organismu koně. Bohužel musel být tento valach v říjnu 2011 utracen, pro silnou srdeční šelest a nebylo tedy možné od něj získat větší počet vzorků. Koně byli rozděleni do tří skupin, podle toho v jakém stádu se pohybují. Následující grafy označené 1 13 zaznamenávají vývoj infekce u konkrétních koní, změny zdravotního stavu a použití antihelmintik. 36

Cameron, Canada, Co Co, Corbel, Sofie, Tajris, Talisa, Tarabas, Trinka Tito koně ze stáje Mikulovice se pohybují společně jak ve výběhu, tak na pastvinách. Management boje proti parazitům se u jednotlivých koní liší podle momentálního stavu a nedochází k ošetření všech koní jednorázově. Takováto opatření spojená s pravidelným odklízením trusu z pastvin a výběhů uvádí jako vhodná také WEST (2009). U chovných klisen je management navíc ovlivněn březostí a dobou porodu. Koně z této skupiny reagovali na odčervení poklesem vajíček parazitů vylučovaných trusem a nebyla tedy prokázána resistence parazitů na antihelmintika, což podle BODEČKA a KOUDELY (2004) svědčí o správně zvolených antiparazitárních přípravcích a managementu koní. Cameron je klisna plemene slovenský teplokrevník narozená v květnu 2011. Vzorky od této klisny byly odebírány až od měsíce srpna téhož roku. Klisna měla pozitivní nález strongylidů i škrkavek. Po podaném odčervení v listopadu 2011 se hladina vajíček vylučovaných trusem snížila na minimum. Ještě před odčervením vykazovala klisna slabé příznaky parazitární infekce, konkrétně nadmuté břicho. Cameron 20 15 10 5 Strongylidy Škrkavky Změny zdravotního stavu 0-5 srpen září říjen listopad (telmin) Graf č. 1 Vývoj intenzity parazitární infekce u klisny Cameron od srpna 2011 do března 2012 ve stáji Mikulovice 37

Klisna Canada je plemene český teplokrevník, narozená v roce 2009. Klisna měla pozitivní nález strongylidů, vajíčka jiných parazitů nebyli u této klisny zaznamenány. Klisna ani při vyšší invazi parazitů neprojevovala žádné změny zdravotního stavu. Reakce na odčervení byla odpovídající a množství vajíček se po podání antihelmintik snížilo. Canada 20 15 10 5 Strongylidy Změny zdravotního stavu 0-5 listopad duben květen (noromectin) červen červenec srpen září říjen (telmin) listopad Graf č. 2 Vývoj intenzity parazitární infekce u klisny Canada od října 2010 do března 2012 ve stáji Mikulovice 38

Klisna Co Co je chovnou klisnou. Klisna je matkou klisny Canady, Cameron a Talisy. Klisna měla pozitivní nález strongylidů, jiní parazité u ní nebyli nalezeni. Po podaném odčervení se počet vajíček parazitů vylučovaných trusem snížil na nulu. Klisna má upravován režim odčervování podle probíhajících březostí a zapouštění. Změny zdravotního stavu nebyli u klisny pozorovány. Co - Co 20 15 10 5 Strongylidé Změny zdravotního stavu 0 listopad duben (noromectin) -5 květen červen červenec srpen září říjen (telmin) listopad Graf č. 3 Vývoj intenzity parazitární infekce u klisny Co - Co od října 2010 do března 2012 ve stáji Mikulovice 39

Corbel je osmiletý valach plemene český teplokrevník, který je využíván pro rekreační ježdění a sport. U tohoto koně byl pozitivní nález pouze pro parazity ze skupiny strongylidů. Kůň po celou dobu výzkumu nejevil známky diskomfortu spojeného s parazitární infekcí. Corbel byl odčerven za celou dobu výzkumu pouze jednou a infekce parazity se u něj po tomto odčervení udržovala na přijatelné hranici. Corbel 20 15 10 5 Strongylidy Změny zdravotního stavu listopad duben květen (noromectin) červen červenec srpen září říjen listopad 0-5 Graf č. 4 Vývoj parazitární infekce u valacha Corbel od října 2010 do března 2012 ve stáji Mikulovice 40

Čtyřletá klisna Sofie je plemene český teplokrevník a je momentálně v remontním výcviku. Tato klisna vykazovala pozitivní nález strongylidů. Její zdravotní stav se ani při vyšší invazi parazitů nijak nezhoršoval. Odčervení bylo provedeno v květnu a říjnu 2011. Reakce na odčervení byla odpovídající. Sofie 20 15 10 5 Strongylidé Změny zdravotního stavu 0 listopad duben květen (noromectin) červen červenec srpen září -5 říjen (telmin) listopad Graf č. 5 Vývoj parazitární infekce u klisny Sofie od listopadu 2010 do března 2012 ve stáji Mikulovice 41