Vývoj Slovenské ekonomiky v letech 1990 2007 s přihlédnutím k vývoji na trhu práce VYSOKÁ ŠKOLA EKONOMICKÁ V PRAZE. Fakulta podnikohospodářská

VYSOKÁ ŠKOLA EKONOMICKÁ V PRAZE Fakulta podnikohospodářská Diplomová práce 2008 Ondřej Martan 0

VYSOKÁ ŠKOLA EKONOMICKÁ V PRAZE Fakulta podnikohospodářská Hlavní specializace: Podniková ekonomika a Management Název diplomové práce: Vývoj Slovenské ekonomiky v letech 1990 2007 s přihlédnutím k vývoji na trhu práce Vypracoval: Ondřej Martan Vedoucí diplomové práce: Ing. Jana Soukupová, CSc. 1

Č E S T N É P R O H L Á Š E N Í Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma Vývoj Slovenské ekonomiky v letech 1990 2007 s přihlédnutím k vývoji na trhu práce zpracoval samostatně. Použitou literaturu a podkladové materiály uvádím v přiloženém seznamu literatury. V Praze 2008.. Podpis řešitele 2

P O DĚKOVÁNÍ Alespoň touto formou bych chtěl poděkovat lidem, kteří se na mé práci různým způsobem přímo i nepřímo podíleli. Hlavní dík patří mé vedoucímu práce paní Ing. Janě Soukupové, CSc. za odborný dohled a velmi užitečnou metodickou pomoc, kterou mi poskytla při zpracování mé diplomové práce. Dále bych chtěl poděkovat zástupci Slovenského institutu v Praze, který nechtěl být jmenován, a který mi poskytl mnoho publikací a pramenů, které jsem později využil ve své práci. Nakonec bych rád poděkoval své rodině, která projevila velkou míru trpělivosti zejména v konečném období tvorby mé diplomové práce. 3

Obsah Slovensko - geografie... 5 Úvod... 6 Teorie... 8 Hrubý domácí produkt... 8 Hospodářský růst... 8 Definice nezaměstnanosti... 10 Míra nezaměstnanosti... 10 Složky nezaměstnanosti... 10 Přirozená míra nezaměstnanosti... 11 Příčiny nezaměstnanosti... 11 1. Transformace Československé ekonomiky do roku 1993... 12 1.1. Změny po roce 1989... 12 1.2.Úvahy o možných směrech transformace v Československu... 13 1.3. Celkový pohled na makroekonomickou situaci Československu před rozdělením... 16 1.4. Míra nezaměstnanosti v Československu 1990-1993... 18 1.5 Makroekonomický vývoj Slovenského hospodářství v letech 1993 2003... 20 1.6. Trh práce na Slovensku od roku 1993... 22 2. Politika trhu práce... 27 2.1. Pasivní politika trhu práce... 27 2.2. Aktivní politika trhu práce... 29 2.3. Sociální dávky a jejich demotivující účinky... 31 3. Vývoj ekonomiky slovenského státu ve tříletých periodách... 34 3.1. Počátky samostatného Slovenska... 34 3.2. Ekonomický vývoj v letech 1993-95... 36 3.3. Etapa nerovnovážného růstu v letech 1996 1998... 39 3.4. Vývoj nezaměstnanosti v období 1993-1999... 41 3.5. Shrnutí vývoje trhu práce v letech 1990 1999... 45 3.6. Etapa obnovování rovnováhy 1999 2001... 46 3.7. 2003 rok reforem a opětného ekonomického růstu... 48 3.8. Trh práce do roku 2003... 52 3.9. Rok 2004... 54 3.10. 2005, rok předvolební... 60 Vývoj slovenského hospodářství (SH) v letech 1996-2005... 63 3.11. Vyvážený rok 2006... 64 3.12. Nezaměstnanost na Slovensku v letech 1989-2006... 69 4. První pololetí roku 2007 a prognóza na rok 2008... 71 4.1. První čtvrtletí roku 2007... 71 4.2. Druhé čtvrtletí roku 2007... 72 4.4. Rok 2008 - odhad... 73 Závěr... 74 Užitá literatura:... 76 Přílohy:... 78 4

Slovensko geografie Zdroj: http://www.mzv.cz/wwwo/mzv/stat.asp?staid={59d63eda-119e-4071-942f- 95856380DC2F} Zdroj: http://www.sario.sk/?slovensko Zdroj: http://www.sario.sk/?slovensko 5

Úvod Nad výběrem tématu své diplomové práce jsem strávil poměrně dost času a nebylo lehké si vybrat v nabídce všech možností. Vzhledem ke svému zaměření a ekonomickému oboru, který mě nejvíce zajímal jsem si vybral makroekonomické téma. Pro téma Vývoj slovenské ekonomiky v letech 1993 2007 jsem se tedy rozhodl zcela záměrně. Spojuje v sobě obě moje oblíbené oblasti historii a ekonomii. Pouhý výčet kapitol jdoucích po sobě chronologicky, tak jak šla za sebou léta v kalendáři by zřejmě nebyl zcela vhodným materiálem pro diplomovou práci. Rozhodl jsem se vybrat si jednu z makroekonomických veličin a v průběhu těchto let ji sledovat a podrobit analýze. Jedná se o sledování vývoje trhu práce, zejména pak nezaměstnanosti, její důvody v určitých obdobích a reakce na opatření přijatá představiteli státu. Mimo to právě otázka trhu práce, zaměstnanosti a nezaměstnanosti v sobě nese určitá specifika, která se dotýkají každého z nás. Lidé vnímají práci jako jeden z hlavních prostředků vlastní seberealizace. Trh práce je jedním z významných indikátorů (pozitivního) ekonomického vývoje státu a v neposlední řadě je tu i fakt, že právě my všichni jsme a budeme součástí trhu práce. V první kapitole věnované letům 1990 1993 jsem popsal situaci v Československu po roce 1989, jakými změnami musela projít ekonomika při přechodu na tržní hospodářství a co se změnilo jako první v roce 1990. Obsažena je zde i fáze vývoje, kdy se zvažovalo, kterým z možných způsobů se provede očekávaná transformace a jakým směrem bude dále vedena ekonomika. V přehledných tabulkách jsem uvedl nejdůležitější makroekonomická data. Závěrečnou část kapitoly věnovanou trhu práce jsem věnoval popisu stávající situace na trhu práce, největším problémům, se kterými se potýkal a dalším možným postupům při boji s nezaměstnaností dosud společného státu. Navazující kapitola Makroekonomický vývoj Slovenského hospodářství v letech 1993 2003 stručně a výstižně charakterizuje dobu, která je v práci dále popisována. Jedná se o shrnutí nejdůležitějších makroekonomických faktorů a jejich interpretace. Níže uvedená tabulka pak může sloužit jako vodítko pro zbývající text uvedený v diplomové práci. Trh práce na Slovensku od roku 1993 je kapitolou uvozující a vysvětlující mechanizmus vzniku a vývoje trhu práce. Popisuje jednání tripartity z roku 1993, která na 6

Slovensku zavedla první oficiální pravidla a opatření v oblasti trhu práce. Zajímavý je zejména výsledek jednání, na kterém se dohodly jednající strany tripartity, a který se nazývá generální dohodou na rok 1994. Plynule navazující kapitola Politika trhu práce vysvětluje metody, jakými stát zasahuje ať už pasivní či aktivní metodou do oblasti trhu práce a jaká opatření byla nejvíce propagována zejména v období největších změn do roku 1998. Nezanedbatelnou kapitolou byla i otázka sociálních dávek a životního minima. Právě štědrá sociální politika Slovenska vedla až ke zneužívání pobírání podpor v nezaměstnanosti a sociálních dávek, jejichž důsledkem byl i nárůst nezaměstnanosti. Poslední a nejobsáhlejší kapitola zpracovává periodicky uspořádaná období vývoje slovenského hospodářství. Periody jsou zcela záměrně zvoleny a uvedeny ve tříletých cyklech. Právě do těchto zhruba tříletých období se dá rozdělit velmi přehledně vývoj nezaměstnanosti, který pravidelně klesal a stoupal popř. se výrazněji měnil. Spolu s interpretací problémů trhu práce v tom určitém období jsou uvedena i makroekonomická data a významnější zásahy státu v podobě různých restriktivních opatření či vyhlášek. Jako důležitou poznámku musím uvést fakt, že všechny číselné údaje, u nichž není jinak uveden pramen pocházejí ze statistických ročenek Statistického úřadu Slovenské republiky (SÚSR) 7

Teorie Hrubý domácí produkt 1 Hrubý domácí produkt (HDP, v mezinárodních pramenech GDP od Gross domestic product) je celková peněžní hodnota statků a služeb vytvořená za dané období na určitém území. Tento ukazatel se používá v makroekonomii pro určování výkonnosti ekonomiky států. Časovým obdobím bývá obvykle rok. V mezinárodních srovnáních se také používá HDP na obyvatele (HDP na hlavu). Produkt je toková veličina (udává se v penězích za určité časové období). Na rozdíl od bohatství, které představuje stav. Produkt představuje přírůstek bohatství. Hospodářský růst Hospodářským (ekonomickým) růstem se rozumí vzestup hospodářského potenciálu země, ke kterému dochází v souvislosti s kvantitativním zvyšováním (růstem) potenciálního hrubého domácího produktu. Při sledování růstu produktu je proto třeba odlišovat dvojí situaci: 1) Jedná se o zvýšení krátkodobé, které je po určité době vystřídané poklesem produktu. 2) Jedná se o dlouhodobý trend spojený obvykle s víceméně plynulým zvyšováním produkčních možností ekonomiky. V prvním případě jde o růst skutečného produktu ve smyslu jeho cyklického kolísání, ve druhém případě jde o dlouhodobý růst potenciálního produktu, neboli o hospodářský růst. Zdroje umožňující růst potenciálního produktu jsou tvořeny několika složkami: 1) Lidské zdroje, a to : množství práce, lidský kapitál, tj. vzdělání, zručnost a zkušenosti pracovníků, náklady na jejich získání, zvýšení a udržení, a dále i motivace a schopnost podnikání. 2) Přírodní zdroje, a to množství půdy a nerostného bohatství, kvalita těchto zdrojů (úrodnost půdy, kvalita nerostů, klimatické podmínky). 1 http://cs.wikipedia.org/wiki/nezam%c4%9bstnanost 8

3) Kapitálové zdroje v podobě kapitálových statků, jejichž stav (zásoba) je obnovován a rozšiřován investičními statky. Patří sem stroje a zařízení, budovy, stavby apod. technická úroveň těchto statků - jejich výkonnost, přesnost, pracovní a energetická náročnost. Obecněji je možno zdroje hospodářského (ekonomického) růstu rozdělit do dvou skupin: Kvantitativní zdroje růstu: do výroby jsou zapojována nová kvanta práce, přírodních zdrojů a kapitálu se stejnými kvalitativními charakteristikami. Je-li hospodářský růst založen na těchto zdrojích, bývá označován jako extenzivní růst. Kvalitativní zdroje růstu: zvyšování kvalifikace pracovníků, využívání kvalitnějších přírodních zdrojů, rozvoj technické úrovně fixního kapitálu. Je-li zdrojem hospodářského růstu převážně rozvoj kvalitativních stránek výrobních faktorů, hovoříme o intenzivním růstu. Využití všech zdrojů růstu je vždy podmíněno jejich specifickým propojením (kombinací) a začleněním (alokací) do příslušných odvětví výroby. V širším smyslu proto můžeme zahrnout mezi kvalitativní zdroje růstu také: dělbu práce v národním a mezinárodním měřítku, a s ní spojenou liberalizaci mezinárodního pohybu statků a výrobních faktorů, regulaci nebo deregulaci trhu vládami, informační vybavení výrobců podmíněné rozvojem informačních technologií a přístupem k informacím (význam internetu). V hospodářské realitě dochází v rozvinutých ekonomikách vždy ke kombinaci obou typů zdrojů - kvantitativních a kvalitativních. Jde přitom o takový vývoj zdrojů hospodářského růstu, jejichž výsledkem je obvykle dlouhodobý růst (nikoliv stagnace nebo pokles) potenciálního produktu. Kvalitativní zdroje hospodářského růstu bývají označován také jako technologická změna (technologický pokrok nebo technologický regres). Technologická změna v podobě zkvalitňování kapitálových statků bývá označována jako zpředmětněná technologická změna, ostatní jsou nezpředmětněnou technologickou změnou. 9

Definice nezaměstnanosti 2 Za nezaměstnaného je v ekonomické teorii považována osoba schopná pracovat, která však nemůže najít placené zaměstnání. Obecně (metodika Mezinárodní organizace práce "ILO") se za nezaměstnaného považuje osoba, která: je starší patnácti let, aktivně hledá práci, je připravena k nástupu do práce do 14 dnů. Míra nezaměstnanosti Míra nezaměstnanosti je pak podíl nezaměstnaných ku všem osobám schopným pracovat (tedy zaměstnaným i nezaměstnaným) u - míra nezaměstnanosti U - počet lidí bez práce L - počet zaměstnaných lidí V praxi se přesnost takového měření těžko zajišťuje, každá metoda má své nedostatky. Složky nezaměstnanosti Nezaměstnanost může být také rozlišována jako: systémová (strukturální) nezaměstnaný skutečně nemůže sehnat práci ve svém oboru, souvisí s celou ekonomikou (např. nadbytek horníků po uzavření dolů v ostravsko-karvinském uhelném revíru) dobrovolná osoba setrvává dobrovolně nezaměstnaná, nehledá práci (nezahrnuje se do statistik nezaměstnaných, viz výše) sezónní souvisí např. s ročním obdobím třeba v zimě je na horách zaměstnáno více správců lyžařských vleků než v létě, v zimě je více nezaměstnaných stavbařů 2 http://cs.wikipedia.org/wiki/nezam%c4%9bstnanost 10

frikční (dočasná) - člověk přeruší práci a chvíli, než si najde novou, je nezaměstnán. cyklická - souvisí s průběhem hospodářského cyklu. V době, kdy se ekonomika nachází v hospodářské depresi, je zaměstnáno méně lidí než v době konjunktury. dlouhodobá - nezaměstnaný nemá práci déle než 1 rok. V takovém případě je velmi těžký návrat zpět do práce, proto se s těmito nezaměstnanými nepočítá ve státní politice zaměstnanosti. Přirozená míra nezaměstnanosti 3 Přirozená míra nezaměstnanosti je taková nezaměstnanost, při které je na trhu práce vyrovnána poptávka firem po práci a nabídka práce, za předpokladu, že se v ekonomice vyrábí potencionální produkt (ekonomika se nenachází ani ve fázi expanze, ani ve fázi recese). Její výše je pro každou ekonomiku jiná a nelze ani říci, že by tato míra byla žádoucí - je prostě přirozená. V přirozené míře tedy není zahrnuta cyklická nezaměstnanost. Míra nezaměstnanosti v ekonomice fluktuuje okolo přirozené míry nezaměstnanosti díky hospodářským cyklům (v recesi je míra nezaměstnanosti vyšší než je přirozená míra nezaměstnanosti). Příčiny nezaměstnanosti nedokonalý trh práce, nedokonalé informace o pracovních místech pojištění a podpory v nezaměstnanosti (zvyšují dobrovolnou nezaměstnanost) zákon o minimální mzdě odbory a kolektivní vyjednávání (forma kartelu, která díky své síle může donutit zaměstnavatele ke zvýšení mezd, i když si to vzhledem ke své produktivitě nezaslouží) mzdová rigidita efektivní mzdy (zaměstnavatel zaplatí zaměstnancům více než musí, a tím je více motivuje) 3 http://cs.wikipedia.org/wiki/nezam%c4%9bstnanost 11

1. Transformace Československé ekonomiky do roku 1993 1.1. Změny po roce 1989 Náš svět jako globální celek funguje jen velmi krátce na to, abychom mohli mluvit o dějinách světa jednotně jako o jediné světové historii. První okamžiky, kdy se však dá hovořit o světových dějinách, je první světová válka, následně událost na Newyorské burze, druhá světová válka a přes mnoho dalších významných událostí i rok 1989. Právě tento rok předznamenal jednu z velkých změn ve světě celého lidstva. Tato změna s sebou nesla velmi mnoho aspektů, které byly pro významnou část lidstva zcela nové. Každý člověk se musel smířit s určitou skutečností, která v našem světě nově nastala. Pro západní svět to byl zánik železné opony, konec studené války a nové, dosud neuskutečněné výzvy v podobě nenasycených trhů postkomunistických států. Pro státy bývalého socialistického bloku přinesl rok 1989 nejen demokratizaci poměrů ve vlastních státech, ale pro některé to byla i znovu nabytá autonomie a samostatnost (Pobaltské státy). Zanikla RVHP a tím vzniklo velké obchodní vakuum pro státy s ekonomikou orientovanou více či méně na vývoz právě do těchto zemí. Bylo nutno nastartovat vývoz zcela jiných produktů, ve zcela jiné kvalitě, než jsme byli doposud zvyklí. Toto je jen opravdu velmi stručný výčet změn, které po roce 1989 zasáhly svět. Stejně tak, jako rok 1989 přinesl pro nově svobodné státy nemalé výhody v podobě demokracie, svobod a volného obchodu, tak přinesl i povinnosti, s kterými bylo nutné se co nejdříve vyrovnat. Zásadní otázka spočívala v úpravě legislativy. Od těchto úprav se nadále mohlo odvíjet i další ekonomické, politické a sociální fungování společnosti a státu. První změny zasáhly ekonomiku tehdejšího Československa již v roce 1990. Bylo potřeba co nejrychleji nastartovat transformaci, která by přeměnila dosud centrálně fungující ekonomiku ve zcela tržní hospodářství na úrovni západních států. 12

1.2.Úvahy o možných směrech transformace v Československu Na rozdíl od Polska a Maďarska mělo Československo příznivější makroekonomické podmínky pro transformaci; státní rozpočet byl vyrovnaný, zahraniční dluh byl nízký (při započítání pohledávek vůči Sovětskému svazu a některým zemím třetího světa bylo Československo dokonce v čisté věřitelské pozici) a měnový převis téměř neexistoval. Tato makroekonomická rovnováha umožňovala provést liberalizaci a stabilizaci rychle a bez velké inflace. Mikroekonomická podmínky již tak příznivé nebyly. Na rozdíl od Polska a Maďarska neproběhla v Československu v dobách socialismu žádná tržní reforma. Ekonomické rozhodování bylo centralizováno. Prakticky všechny ceny byly centrálně stanoveny. Podniky měly velmi omezenou rozhodovací pravomoc a jejich manažeři byli zvyklí spíše na vyjednávání s centrálními orgány než na tržní chování a ziskovou orientaci. Existovalo proto riziko, že rychlá liberalizace doprovázená tvrdými stabilizačními opatřeními podniky zaskočí a transformační náklady v podobě hospodářského poklesu budou vysoké. Některá transformační opatření proběhla už v roce 1990. V zájmu napravení deformovaných cenových relací vláda zrušila subvencování cen potravin, což mělo za následek jejich zvýšení o zhruba 24%. Vláda sice zavedla kompenzační finanční příspěvek, který byl přechodně vyplácen spotřebitelům, ale přesto došlo k citelnému poklesu poptávky po potravinách. To tvrdě dopadlo na zemědělce. Zemědělství, které bylo v dobách socialismu štědře subvencované a proto přebujelé, bylo náhle vystaveno nedostatku poptávky a zemědělci museli omezit produkci. Rok 1990 se ještě nesl ve znamení diskusí o transformační strategii. Šlo zejména o spor mezi tzv. gradualisty a šokovými terapisty. Ve federální vládě prosazovali rychlou a razantní transformaci zejména ministři Václav Klaus a Vladimír Dlouhý, kteří měli v ekonomické obci pověst schopných ekonomických odborníků. Gradualistickou transformaci prosazovali zejména místopředseda federální vlády Valtr Komárek a místopředseda František Vlasák. Během roku vznikly dva scénáře transformace: jeden na úrovni české vlády a druhý na federálním ministerstvu financí. Český scénář, na kterém se podíleli zejména ekonomové ideově spjatí s tržními reformami ze šedesátých let, se nesl v duchu gradualistického přístupu. 13

Prosazoval sice bezodkladnou cenovou liberalizaci, ale zároveň se stavěl opatrně k liberalizaci zahraničního obchodu. Tu doporučoval rozložit do delšího období. Scénář byl poznamenán obavami o podnikovou sféru, která neměla být vystavena přílišným šokům. Federální scénář, jehož vůdčím duchem byl Václav Klaus, naopak více připomínal šokovou terapii. Navrhoval nejen okamžitou liberalizaci cen ale i okamžitou liberalizaci zahraničního obchodu, a to zavedením vnitřní konvertibility měny, která měla být na začátku podpořena razantní devalvací. Gradualisté varovali, že nemůžeme mít konvertibilní měnu, dokud nemáme konvertibilní (konkurenceschopné) zboží. Stoupenci rychlé liberalizace odpovídali, že konkurenceschopnost je dána kurzem měny a že jí bude dosaženo devalvací. Je však nutno říci, že oba scénáře se lišily zejména v názorech na privatizaci. Klausův scénář počítal s rychlou a hromadnou privatizací, která měla následovat bezprostředně po liberalizaci, zatímco český scénář měl o privatizaci zásadně jiné představy. Podobně jako v Polsku obsahoval československý scénář balík stabilizačních opatření, zahrnující rozpočtovou a měnovou restrikci, mzdovou regulaci a devalvaci s následným ukotvením kurzu. Rozpočtová a měnová restrikce sehrály ve stabilizaci důležitou roli. Podniky nemohly dále počítat s automatickým financováním své výroby a investic. Dotace ze státního rozpočtu byly radikálně omezeny. Protože centrální banka stanovila komerčním bankám úvěrové limity, bylo získávání bankovních úvěrů obtížné. Československá stabilizace byla úspěšnější než polská. To bylo možné z větší části přičíst lepší výchozí makroekonomické rovnováze. V Československu nebyl před revolucí téměř žádný měnový převis a tak cenová liberalizace vyvolala mnohem menší počáteční cenový skok než v Polsku. Díky tomu se také podařilo udržet měnový kurz. Také mzdová regulace byla poměrně úspěšná.vládě se hned na počátku transformace podařilo vytvořit základ pro úspěšná tripartitní mzdová vyjednávání mezi ní, odbory a zaměstnavateli. K úspěchu těchto jednání přispělo několik okolností. V první řadě to byla velká podpora, které se Klausově reformě dostávalo od obyvatelstva. Dále to byla již zmíněná makroekonomická rovnováha, která slibovala udržet do budoucna nízkou inflaci. Pozitivní roli sehrála také ochota odborů ke spolupráci s vládou. Odbory byly v prvních letech transformace slabé a neměly téměř žádnou šanci vyvolávat stávkové akce. Specifickým znakem československé transformace byl ovšem fixní kurz koruny. Měnový kurz se tak stal nominální kotvou ekonomiky, která měla hlavní zásluhu na nízké inflaci. To bylo mezi postkomunistickými zeměmi ojedinělé a svědčilo to o nesporném úspěchu stabilizace. 14

V některých sousedních zemích, jako je Polsko či Maďarsko, docházelo v průběhu devadesátých let k několika devalvacím, které byly reakcí na vysokou inflaci. Devalvace však vyvolávala další růst inflace a tak tyto země trpěly devalvačně inflační spirálou. Československu se podařilo tuto spirálu hned v počátku potlačit. Samozřejmě, že devalvace proběhla i v Československu, ale její průběh se omezil pouze na období roku 1990. Koruna tehdy za rok devalvovala téměř o sto procent. Na konci roku 1989 stál USD 14,29 korun, na konci roku 1990 se za dolar platilo již 28 korun. Československá transformace se neobešla bez přechodného ostrého hospodářského poklesu. Oproti Polsku se však podařilo udržet poměrně nízkou inflaci a v České republice (ne však na Slovensku) také pozoruhodně nízkou nezaměstnanost. Také se podařilo udržet rovnováhu státních financí a platební bilance. Proto byla československá transformace s nadšením přijímána mezinárodními ekonomickými institucemi (MMF, Světovou bankou, OECD, EBRD) a dávána postkomunistickým zemím za vzor. Vývoj makroekonomických ukazatelů v ČR (%) 1990 1991 1992 1993 Reálný HDP -1,2-11,5-3,3 0,6 Inflace (CPI) 9,9 56,7 11,1 20,8 st Nezaměstnano 0,7 4,1 2,6 3,5 Tabulka 1, Pramen: Statistický Úřad SR, ročenka 1994 st Vývoj makroekonomických ukazatelů na Slovensku (%) 1990 1991 1992 1993 Reálný HDP -2,5-14,6-6,5-3,7 Inflace (CPI) 10,4 61,2 10,2 23,1 Nezaměstnano 1,6 11,8 10,4 14,4 Tabulka 2, Pramen: Statistický Úřad SR, ročenka 1994 15

1.3. Celkový pohled na makroekonomickou situaci v Československu před rozdělením V roce 1992, tedy poslední rok před zánikem federace, bylo hospodářství vystaveno řadě negativních vlivů. Po spuštění reformního programu v lednu 1991 však výroba začala jevit první známky oživení. Zhroucení obchodu v rámci RVHP bylo nejvíce citelné v roce 1991. V roce 1992 se však objevily první pozitivní impulsy pocházející z rostoucího vývozu do oblasti OECD. Stále však doznívaly finanční důsledky zhroucení bývalých trhů po celý rok 1992. Tento fakt neovlivnilo ani oddálení velké privatizace a přijetí zákona o konkurzu a vyrovnání. V roce 1991 bylo uskutečněno velké množství reforem, což příznivě ovlivnilo slovenskou ekonomiku; přesto však poklesl HDP o více než 10%. Tento pokles byl obzvláště výrazný v prvním čtvrtletí. V druhém pololetí se pak objevily známky oživení i přesto, že spolehlivé hodnocení ekonomického vývoje v tomto období znesnadňovaly složité pohyby, ke kterým došlo následně po zániku federace. Po snížení HDP v roce 1991 přibližně o 15% došlo tedy i v roce 1992 k dalšímu poklesu HDP, a to asi o 7%. Podle všeho pokračoval odlišný trend vývoje v sektoru produkce výrobků a poskytování služeb, který byl viditelný už během předcházejících dvou let. Ne všechny ztráty HDP měly za následek zhoršování sociálních ukazatelů. Československý systém centrálně plánovaného hospodářství zabezpečoval výrobu, která měla pochybnou ekonomickou hodnotu. Uvádí se, že těžké strojírenství, hutnictví, důlní těžba a energetika vytvářely uzavřený parazitický podsystém vnitroodvětvových transakcí. V některých případech snižující se výroba vedla ke zlepšení ekologických dopadů na okolí. Například výroba hnědého uhlí v Severočeském uhelném revíru klesala stejnou rychlostí jako klesala agregátní výroba, což mělo za následek určité snížení úrovně katastrofálního znečištění životního prostředí. Nižší úroveň znečištění souvisí s jistými ekonomickými a neekonomickými výhodami. Po drastickém snížení osobní spotřeby v roce 1991 došlo k jejímu značnému oživení v roce 1992. To bylo obzvlášť příznačné pro Českou republiku, kde nárůst spotřeby činil 11%. Soukromou spotřebu podporovaly rostoucí reálné příjmy, avšak tento jev byl provázen i poklesem indexu úspor domácností z 8,6% v roce 1991 na 6,6% v roce 1992. 4) 4) Milan Roušar, VŠE v Praze, fakulta národohospodářská, Diplomové práce - Měnová politika v období transformace, str. 16 16

Čtvrtletní čísla svědčila o prudkém snížení HDP v první polovině roku 1992 (nejvíce po prvním čtvrtletí), avšak tento trend se zpomalil ve třetím čtvrtletí a ve čtvrtém došlo ke zjevnému oživení. Toto oživení bylo markantnější v České republice, zatímco na Slovensku pokračoval mírný pokles HDP. Je možné, že prudký pokles v prvním čtvrtletí byl především sezónní. Je také možné, že oživení hospodářské činnosti ke konci roku 1992 bylo do jisté míry iniciováno obavami z rozpadu federace a zavedením daně z přidané hodnoty v obou republikách. V roce 1992 roční míra inflace v ČSFR značně poklesla z 58% v roce 1991 na 11%. Měsíční inflace spotřebitelských cen se urychlila v druhé polovině roku 1992, což podle všeho odpovídalo určité sezónnosti. Prudký inflační nárůst v lednu 1993 se dá vysvětlit nahrazením daně z obratu daní z přidané hodnoty (dále jen DPH), která má širší základ a která byla zavedena v obou částech bývalého Česko Slovenska. 5) 5) Milan Roušar, VŠE v Praze, fakulta národohospodářská, Diplomové práce - Měnová politika v období transformace, str. 24 17

1.4. Míra nezaměstnanosti v Československu 1990-1993 V období 1991 1992 se stala nezaměstnanost významným politickým a sociálním problémem. I přesto, že k nárůstu nezaměstnanosti došlo v důsledku poklesu výroby v obou částech ČSFR, míra nezaměstnanosti v České republice byla menší než na Slovensku. Koncem roku 1992 byla v České republice registrována míra nezaměstnanosti 2,6 %, zatímco na Slovensku přesahovala hranici 10 %. Tento rozdíl byl vysvětlován řadou příčin. Některé z nich byly demografické povahy a neměly přímou souvislost s relativním poklesem vykázané výroby. V roce 1991 bylo ustanovení o poskytování podpory v nezaměstnanosti uplatňováno na Slovensku mnohem velkoryseji, a proto na Slovensku větší počet pracovníků odcházel dobrovolně ze svých pracovních míst než v České republice. Navíc úřady práce v České republice byly lépe vybaveny v porovnání s příslušnými slovenskými pracovišti, a proto mohly lépe čelit případnému zneužívání této podpory, stejně jako pracovat na aktivních opatřeních politiky nezaměstnanosti. V roce 1992 v obou republikách došlo k harmonizaci a zpřísnění pravidel nárokování si podpory v nezaměstnanosti. Přesto, že nezaměstnanost poklesla v obou částech ČSFR, rozdíl mezi Českou a Slovenskou republikou se ještě více prohloubil. Tento trend pak pokračoval i v roce 1993. Zdá se tedy, že hospodářství České republiky se relativně snáze přizpůsobilo změnám. Bylo to pak zejména díky: 1) menšímu podílu těžkého a hlavně zbrojního průmyslu ve svém výrobním profilu, 2) nižší koncentraci výroby (méně obcí bylo přímo závislých na jednom podniku jako zdroji zaměstnání), 3) dlouhé společné hranici s Německem a Rakouskem. Už od roku 1990 se tedy nezaměstnaným Čechům zřetelně dařilo lépe nacházet nové pracovní příležitosti ať již v zahraničí nebo v rozvíjejícím se soukromém sektoru. Současně docházelo k velkému nárůstu přílivu turistů ze západních zemí, který ve všech postkomunistických státech vedl k rychlému rozvoji sektoru služeb v oblasti cestovního ruchu. Tento trend byl nejvíce patrný v Praze. Snížení nezaměstnanosti v roce 1992 jak v České tak i Slovenské republice nemá obdobu v žádné okolní reformované zemi. Vzhledem ke klesající výrobě mohlo tento zjevný 18

paradox způsobit neekonomické jednání podniků, legislativní a administrativní změny stejně jako problémy se získáváním údajů a skutečném stavu výroby a nezaměstnanosti. V roce 1992 ještě stále existovaly náznaky toho, že přes nárůst reálných mezd přibližně o 9% udržovaly podniky přezaměstnanost. Podle odhadů Statistického Úřadu Československa (SÚČS) přezaměstnanost dosahovala přibližně počtu 350 tisíc osob. Kdyby v roce 1992 došlo k propuštění těchto lidí, zvýšila by se míra nezaměstnanosti asi o 4 procentní body, čímž by dosáhla více než 9 %. Celková registrovaná zaměstnanost poklesla o 4,8 %, zatímco zaměstnanost v zemědělských družstvech a průmyslu se snížila o 22% resp. o 11,8 %. Efektivita práce v hospodářství jako celku zůstala v roce 1992 quasi nezměněná, protože většina zaměstnanců pracovala menší počet hodin než v roce 1991. V roce 1992 došlo k redukci počtu oficiálně registrovaných nezaměstnaných díky značným změnám politiky trhu práce, intenzivnějšímu využívání aktivní politiky zaměstnanosti a změně programu pojištění proti nezaměstnanosti (redukce výšky podpory v nezaměstnanosti a maximálního období jejího poskytování, přísnější posuzování při jejím nárokování). Například výdaje na aktivní politiku zaměstnanosti rychle dosáhly úrovně 0,6 % HDP. Navíc asi 30 45 tisíc lidí, kterým bylo vyplaceno odstupné, už si nemohlo nárokovat podporu v nezaměstnanosti, a proto se tito lidé ani neregistrovali na úřadech práce podle příslušnosti. Další nezaměstnaní se neregistrovali buď proto, že neměli úřad práce v místě svého bydliště, anebo proto, že dosáhli důchodového věku (60 let u mužů, v průměru 55 let u žen), ve kterém už je úřady práce neregistrovaly. Kdyby se tyto dvě skupiny zohlednily ve statistice, byla by oficiální míra nezaměstnanosti (t.j. počet nezaměstnaných/počet nezaměstnaných + počet zaměstnaných + počet žen na mateřské dovolené), v porovnání s rokem 1991 vyšší o 1 až 2 procentní body. Skutečnost, že snížení zaměstnanosti se neodrazilo ve zvýšení nezaměstnanosti, je pravděpodobně možno vysvětlit nárůstem podílu tzv. šedé ekonomiky. Je možné, že si v ní našlo zaměstnání 350 až 400 tisíc (SÚČS) osob v produktivním věku. Toto přestavuje očividný nárůst v porovnání s odhadovaným počtem 300 tisíc osob úspěšně zaměstnaných v šedé ekonomice v roce 1991. Kromě toho do roku 1993 neexistovala zákonná povinnost registrovat zaměstnanost v malých podnicích. Vcelku se nabízí závěr, že skutečný pokles výroby byl o něco menší, než se oficiálně uvádělo, a že si větší počet propuštěných pracovníků v letech 1991 a 1992 našlo neregistrované zaměstnání v neoficiálním sektoru a nebo v zahraničí (Německo, Rakousko) 19

1.5 Makroekonomický vývoj Slovenského hospodářství v letech 1993 2003 V tomto desetiletém období prošlo Slovensko zajímavým makroekonomickým vývojem. V něm se odrazily nejrůznější vlivy v podobě přijatých zákonů, restriktivních opatření a dalších vládou přijatých či pozměněných vyhlášek. Rok 1993 byl pomyslnou startovní pozicí pro nový slovenský stát. Z rozdělené federace si s sebou přinesl určitý vklad a od té doby samostatně určoval směr a rychlost svého vývoje.. Nejzajímavějším ukazatelem ekonomické stability byl vývoj HDP a jeho porovnání s vývojem míry nezaměstnanosti. Růst HDP byl prakticky po celé období 1993-2003 konstantní. Výsledný obraz růstu HDP byl ovlivňován jen občasnými výkyvy domácí poptávky a celkové konečné spotřeby. Nejprve vyrovnané a postupem času snižující se výkony produkce podpořené vyšší mírou inflace nestačily plynule reagovat na rostoucí poptávku, a proto byla vláda nucena v průběhu těchto deseti let hned několikrát uplatnit restriktivní opatření, např. snížení reálných mezd apod. Výkyvy míry nezaměstnanosti v periodických obdobích tří let jsou mnohem znatelnější a je zajímavé, jak přímo reagují na zásahy na trhu práce. Z uvedených čísel v tabulkách vystupuje tak období let 1993 1995, kdy nezaměstnanost vykazovala trvale mírně rostoucí charakter, dále období let 1996 1998, v němž se nejprve podařilo snížit nezaměstnanost blízko k úrovni 10 %, avšak tuto úroveň se nepodařilo udržet a nezaměstnanost zaznamenala opět mírný růst, období let 1999 2001 je charakteristické vysokou mírou nezaměstnanosti vyplývající z celkové hospodářské recese, a nakonec období let 2002 počátek roku 2004, kdy se míra nezaměstnanosti opět mírně snižuje. Srovnáme-li však přímo vývoj HDP a nezaměstnanosti, pak dojdeme k závěru, že se tyto dva faktory ovlivňují jen v omezené míře. Růst HDP vliv na nezaměstnanost na Slovensku neměl, otázkou však je zda-li vysoká nezaměstnanost neměla vliv na vývoj HDP a nezpomalovala ho. Přelom let 2002 a 2003 je pro slovenskou ekonomiku charakterizován začátkem příjímání potřebných reforem, které měly nadále pokračovat. V roce 2004 uskutečněná důchodová reforma spolu s přijatou reformou daňového systému podpořily kladné očekávání dalšího ekonomického vývoje. 20

HDP a konečné spotřeby v běžných cenách spolu s mírou nezaměstnanosti U k a z a t e l HDP Konečná spotřeba spolu Míra nezaměstnanosti Míra inflace měrná jednotka m il. Sk i ndex m il. Sk i ndex 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1 066 515 1 160 214 1 337 264 1 525 606 1 713 313 1 834 803 108,8 115,3 114,1 112,3 107,1 327 712 363 844 418 901 483 724 534 188 599 091 111,0 115,1 115,5 110,4 112,1 % 12,7 13,7 13,1 11,3 11,8 12,5 % 23,2 13,4 9,9 5,8 6,1 6,7 U k a z a t e l měrná jednotka 1999 2000 2001 2002 2003 Produkce mil. Sk 1 923 969 2 203 529 2 391 606 2 594 657 2 868 034 index 104,9 114,5 108,5 108,5 110,5 Konečná mil. Sk 648 153 712 829 789 303 854 351 924 021 spotřeba spolu index 108,2 110,0 110,7 108,2 108,2 Míra 16,2 18,6 19,2 18,5 17,4 % nezaměstnanosti Míra 10,5 12,0 6,7 3,3 8,5 % inflace Tabulka 3,4, Pramen: statistický úřad Slovenské Republiky, statistická ročenka 2005, úvodní kapitola Slovensko 1960-2003 21

1.6. Trh práce na Slovensku od roku 1993 Úlohy státu při vytváření trhu práce Stát má nezastupitelnou roli při formování a vytváření trhu práce. Nejvíce se tento vliv projevuje v oblasti aktivní politiky zaměstnanosti a v oblasti ovlivňování platových poměrů pracovníků rozpočtové sféry. Proti poklesu reálných mezd směřuje uskutečňování protiinflační politiky, což je také jednou z významných odpovědností státu. Trh práce ovlivňuje svojí politikou: - sledování vývoje cen práce - v oblasti fondů, např. fond zaměstnanosti - při tvorbě předpokladů na uplatňování nové koncepce zdravotního a nemocenského pojištění Tyto úlohy státu vyplynuly ze vzájemných jednání tripartity. V rámci nich se každoročně sjednávají závazky důležité pro dosažení, resp. zachování sociálního smíru. Úsilí o formování mechanizmu trhu práce se zaměřuje na tyto problémy - úloha státu, podnikatelských subjektů a odborů při formování mechanizmu trhu práce, - cena práce mzdy a jejich usměrňování v tomto mechanizmu, úloha tripartity při kolektivním jednání, - finanční nástroje počítání daní v mechanizmu, - institucionální zabezpečení fungování mechanizmu, - mechanizmus trhu práce při rekvalifikaci pracovníků, - opatření na oživení trhu práce cestou podpory malého a středního podnikání, - využití výsledků sociologických výzkumů při formování mechanizmu. 6) Mezi další důležité faktory patřilo rozhodnutí vlády o tom, který z modelů, resp. jakou koncepci určování ekonomických a sociálních cílů bude stát uskutečňovat. Nabízelo se hned několik variant, jak si odpovědět na základní otázku. 6 ) * J. Mihalik, a kol. 1. vydání, Bratislava 1994. Trh práce a sociálne dôsledky ekonomickej reformy v Slovenskej Republike, str. 137 22

Např.: má spočívat na nízké ceně pracovní síly, dlouhého pracovního týdne, nízké úrovni kapitálových dividend a na vysoké míře investicí spojené s energickým tempem výzkumu a technického rozvoje (jako např. v Japonsku)? Nebo na sociálních pseudojistotách, které byly zavedeny ve státech bývalého socialistického bloku a které se zhroutily? Anebo na ekonomických pravidlech efektivního využívání pracovní síly při ultraliberálních tržních principech, jako je tomu např. v USA? Anebo na přítěžových koncepcích sociálně orientovaného tržního hospodářství s vysokou úrovní sociálního zákonodárství, jako je tomu ve většině vyspělých států Evropy? 7) Téměř všechny transformační modely měly jednoho společného jmenovatele. Byla to cena práce, za kterou se na Slovensku pracovalo. Mzda jako jediná udržovala konkurenceschopnost Slovenských výrobků na zahraničních trzích. Úloha státu a tripartity při fungování mechanizmu trhu práce Základem pro efektivní fungování trhu práce je včasná reakce na poptávku či nabídku a zabezpečení její rovnováhy. Je žádoucí, aby stát vytvořil soustavou ekonomických, sociálních a právních pravidel optimální podmínky k dosažení průměrné hodnoty nezaměstnanosti obvyklé v západoevropských státech (3 9%). K tomuto cíli je třeba, aby každý z části tripartity v rámci svých kompetencí participoval na formování mechanizmu trhu práce. Stát by však měl zasahovat jen nepřímo a dočasně. Konkrétně by se jednalo ze strany vlády např.: - Podporovat cíle naplňující orientaci na tvorbu nových pracovních míst. Při prosazování aktivní politiky zaměstnanosti zabezpečovat rozpočtové zdroje na hmotné zabezpečení uchazečů o zaměstnání, jakož i v rámci schválených rozpočtů zdroje na podporu vytváření pracovních příležitostí a rekvalifikaci pracovníků. Cílevědomě podporovat vytváření poptávky, protože v té době jí byl nedostatek a byl vážnou příčinou vzniku nezaměstnanosti. - Trvale přijímat opatření k zabezpečení zaměstnání absolventů škol, mladistvých, kteří skončili povinnou školní docházku a nepokračují v další přípravě na povolání, občanů se změněnou pracovní schopností a zdravotně postižených. - Přijmout rámcové zásady uvolňování pracovníků z organizačních důvodů. 7) * J. Mihalik, a kol. 1. vydání, Bratislava 1994. Trh práce a sociálne dôsledky ekonomickej reformy v Slovenskej Republike, str. 137, 138 23

- V souladu s generální dohodou uzavřenou mezi vládou, zaměstnavateli a odbory se žádá vydat, resp. navrhnout parlamentu právní předpisy a opatření, které odpovídají přijatým závazkům v generální dohodě a zabezpečí plnění závazků, pokud státní orgány vystupují jako zaměstnavatel. - Vypracovat zvláštní program opatření pro řešení nezaměstnanosti Rómů. - Zformovat politiku zaměstnanosti důchodců, jejichž počet byl poměrně vysoký. - Pragmaticky koncipovat zákonodárnou moc v oblasti podpory v nezaměstnanosti, zejména pokud jde o možnost souběžného uplatňování odstupného a podpory v nezaměstnanosti. - Stanovit dobu pobírání podpory v nezaměstnanosti vzhledem k nabídce volných pracovních míst, resp. v jaké výši a délku období. Jestliže se tak nestane, snižování délky pobírání podpory narazí na bariéry, ze které mohou vzniknout sociální nepokoje. - Vytvářet podmínky pro rychlejší rozvoj malých podniků, které zvýší nabídku pracovních příležitostí. (např. ve Velké Británii v letech 1985 1989 vzniklo milion pracovních míst v podnicích s méně než dvaceti zaměstnanci. Právě podniky této velikosti tvořily 96% všech soukromých firem Anglie.) - Stanovit závazné předpisy pro nejzákladnější přípravu minimálních práv pracujících v oblasti mezd, stejně jako určit platové poměry zaměstnanců v rozpočtových a příspěvkových organizacích. - Usilovat o takový mechanizmus trhu práce v oblasti mezd, který by udržel neinflační vývoj mezd. - Rozpočtovou a daňovou politiku státu koncipovat tak, aby stát vstupoval do ekonomiky opatřeními, která by neomezovala práva a zájmy podnikatelů a občanů, ale naopak stimulovala jejich počínání a podnikatelské úsilí při tvorbě nových pracovních příležitostí. Tomu je třeba přizpůsobit daně a státní rozpočet. Jako vhodný příklad lze uvést upřednostňování daňových úlev před jakýmikoli dotacemi. Ty mohou zapříčinit přežívání těch podniků, které již měly dávno zkrachovat. Jako další možnost lze uvést snížení daňové sazby jako projev důvěry občanovi apod. - Zformovat účinný systém veřejně prospěšných prací, který by absorboval část nezaměstnaných na společensky efektivních pracích. 24

- Zformovat legislativu o kolektivním vyjednávání, o efektivní rekvalifikaci a jiných otázkách týkajících se trhu práce. 8) Podle výsledků evidované míry nezaměstnanosti se dá s určitostí říci, že uvedená opatření státu měla úspěch. Jednalo se zejména o podpůrné kroky při tvorbě pracovních příležitostí, pasivní, zejména daňovou podporu zaměstnavatelům a vytvoření legislativního rámce pro aplikaci přijatých opatření. Nemalou měrou se však na tomto úspěchu podílela i slovenská podnikatelská sféra, která svým vzestupem měla zajistit co možná nejvyšší možný počet budoucích pracovních míst. Ke konsenzu mezi vládou a odbory došlo v těchto bodech: - Rozvinout podnikatelskou aktivitu na základě managementu západního typu. Využívat výhod tržního hospodářství pro zakládání nových, efektivních druhů ekonomické činnosti ve všech odvětvích výroby a služeb. - Usilovat o vlastní vklad do fungování mechanizmu trhu práce, především pak zavedením managementu lidských zdrojů podle vzoru ekonomicky vyspělých států. - Uskutečnit zásadní změnu jednání podnikatelských subjektů a jejich managementu. - Zvyšovat flexibilitu pracovních struktur (možnost různých druhů zaměstnání, variabilní struktura pracovní doby, umožnění dočasného zaměstnání, zkrácení úvazků apod.) - Uplatnit takové nástroje sociální politiky, které by vyhovujícím způsobem zabezpečily zaměstnance, aby získali důvěru vůči zaměstnání v soukromém sektoru. - Prosazovat eticko-právní stránku managementu (nedopustit např. zaměstnávání načerno apod.) - Uplatňovat demokratizaci ekonomiky na podnikové úrovni, založenou na přesných pravidlech hry se zřetelem na prosazování ekonomického, sociálního a etického rozměru reformy. 9) Pro podnikatelskou sféru měly stěžejní význam i programy a aktivity v oblasti rekvalifikací pracovníků. Právě program rekvalifikací byl v letech 1993-1995 hodně diskutovanou otázkou avšak mnohem důležitější a tíživější problém existoval v tragickém nedostatku pracovních míst na slovenském trhu práce. V podstatě se dalo říci, že vůle někoho rekvalifikovat byla zbytečná v důsledku absence nabídky pracovních příležitostí 8 ) * J. Mihalik, a kol. 1. vydání, Bratislava 1994. Trh práce a sociálne dôsledky ekonomickej reformy v Slovenskej Republike, str. 138-140 9 ) * J. Mihalik, a kol. 1. vydání, Bratislava 1994. Trh práce a sociálne dôsledky ekonomickej reformy v Slovenskej Republike, str. 140-141 25

Úloha odborů při formování trhu práce je zejména při jednáních tripartity. Na zasedáních především předkládá stanoviska a návrhy týkající se oblastí, ve kterých působí, a tedy zejména oblastí pracovních vztahů, politiky zaměstnanosti apod. Obsah generální dohody na rok 1994 Se svými zásadními požadavky vystoupili i odboráři a společně s ostatními partnery tripartity dospěli k mnoha kompromisům. Výsledná ujednání měla však spíše rámcový charakter tím, že nebyly stanoveny konkrétní prostředky k zlepšení ekonomické rovnováhy. Návrhy na budoucí opatření tedy byly příliš široké a v mnoha případech bylo pouze řečeno, že bude přijato takové opatření, aby se stav zlepšil. Mezi vládou a odbory došlo ke kompromisu, ve kterém oproti roku 1993 nastaly tyto změny: - Zásadní změna v oblasti hospodářské politiky vlády a zaměstnanosti je v tom, že vychází z respektování a že se posunula úloha státu v oblasti politiky zaměstnanosti. Vláda si dala předsevzetí, že ji bude uskutečňovat tak, aby nezaměstnanost nepřekročila hranici 17%. Nástroje na to jsou: a) restrukturalizace zemědělství, b) rozvoj malého a středního podnikání, c) rozvoj zahraničního obchodu, d) proexportní opatření, e) podpora infrastruktury a cestovního ruchu. - Jestliže v některé oblasti překročí nezaměstnanost míru 25%, vláda přijme přímá opatření vedoucí ke zlepšení stavu. - Vláda měla přispět k aktivní politice zaměstnanosti i vytvořením legislativního a organizačního rámce pro rozvoj podnikání a hledáním finančních zdrojů na realizaci veřejně prospěšných prací a účelné řešení problémů v regiónech mimo státní rozpočet. - Vláda se zavázala vytvořit legislativní podmínky pro realizaci hospodářské politiky a zaměstnavatelé se za podpory odborů zavázali pomáhat při jejich realizaci. - Všichni tři sociální partneři se zavázali vytvořit podmínky pro ekonomický růst a rozvoj výrobní a nevýrobní sféry ve vybraných oblastech Slovenska. 26

- Odbory byly proti mzdové regulaci přesto, že o ní rozhodl parlament schválením zákona o státním rozpočtu na rok 1994. Přijalo se však kompromisní řešení. Vláda neměla uplatňovat plošnou regulaci (což původně ani nechtěla), výjimkou se měly stát regiony, v nichž vývoj mezd dosáhne inflačního charakteru. 10) Tato dohoda byla pro Slovensko zásadní svým významem zejména proto, že se jednalo o první dokument svého typu v samostatném státě. Určovala základní práva a povinnosti vyplývající z pracovních vztahů a blíže charakterizovala trh práce na Slovensku. Přijatá opatření slibovala další posun v otázkách zaměstnanosti a celkového vývoje slovenské ekonomiky. Jedinou konkrétnější připomínkou a následně přijatým opatřením bylo dosažení pokroku státu k regulovaným mzdám Při tomto jednání přišly s nejvěcnějšími návrhy zástupci odborů. 2. Politika trhu práce 2.1. Pasivní politika trhu práce Pasivní politika vlády na trhu práce v SR byla často podrobována institucionálním reformám. Časté reformy byly typické i v jiných transformujících se ekonomikách, když se instituce v praxi přizpůsobovaly rychle se měnícím podmínkám. Podstatná restriktivní reforma systému vyplácení podpory v nezaměstnanosti se ve většině zemí uskutečnila během let 1991 1992. Původně velkorysá pravidla se ukázala neudržitelná pod tlakem rychle rostoucí nezaměstnanosti. Na Slovensku byla tato reforma uskutečněna na začátku roku 1992. doba pobírání hmotného zabezpečení v nezaměstnanosti byla zkrácena z 12 na 6 měsíců, podmínky nároků na hmotné zabezpečení byly zpřísněny a mírně se i snížily náhrady předchozího výdělku hmotným zabezpečením (z 65% na 60% během prvních tří měsíců jeho pobírání a ze 60% na 50% v dalším období). Reforma byla aplikována retroaktivně tzn. i na občany kteří se stali nezaměstnanými před datem 1. 1. 1992. Na rozdíl od ostatních transformujících se ekonomik byl systém zabezpečení v nezaměstnanosti v letech 1995-97 opět postupně uvolněn (prodloužením doby nároku na 10 ) * J. Mihalik, a kol. 1. vydání, Bratislava 1994. Trh práce a sociálne dôsledky ekonomickej reformy v Slovenskej Republike, str 141-142 27

podporu, méně přísnými podmínkami nároků na podporu a pod ). Období pobírání hmotného zabezpečení v nezaměstnanosti se prodloužilo v závislosti na věku nezaměstnaného, později v závislosti na předcházejícím období placení příspěvků do Fondu nezaměstnanosti. Tato reforma vyžadovala jisté rozpočtové úvahy. Přesunutím plateb pojistného za lidi pobírající hmotné zabezpečení v nezaměstnanosti ze státního rozpočtu na Národní úřad práce se zvýšením počtu těchto lidí pobírajících hmotné zabezpečení dosáhlo úspory ve státním rozpočtu. Uvedené reformy pasivní politiky trhu práce se odrazily nejvíce na kolísání podílu nezaměstnaných, kteří měli nárok na hmotné zabezpečení v nezaměstnanosti. Restriktivní reforma v roce 1992 snížila tento podíl z 82% na 34%. Mírné uvolňování systému po roce 1995 se odrazilo v opětovném zvýšení tohoto podílu z 23% v roce 1994 na 28% v roce1998. Po reformě v roce 1992 se sice přechodně snížil i počet evidovaných nezaměstnaných, zde je však těžké odlišit vliv reformy od sezónních a jiných činitelů. Oblíbeným opatřením snižování tlaku na trhu práce takřka po celou dobu období transformace bylo masové penzionování, včetně invalidních a mimořádných starobních důchodů. Podíl zaměstnaných důchodců na celkové zaměstnanosti se během transformačního období snížil z přibližně jedné třetiny na jednu desetinu. Odchody do předčasného starobního důchodu se pohybovaly zhruba na úrovni 4-5% přítoku do evidované nezaměstnanosti. Tím ji v tomto rozsahu permanentně snižovaly (adepti na mimořádný starobní důchod byli sice nezaměstnaní ale do evidence nezaměstnaných se nezahrnovali). Druhou stranou této mince bylo neúměrné zatížení systému důchodového zabezpečení. Ten se své vlastní krize dočkal mnohem dříve než se na základě demografických poměrů všeobecně očekávalo. Vzhledem k nízkému důchodovému věku se odchod do mimořádného starobního důchodu mohl ve všeobecnosti povolit ženám ve věku 51 let a mužům ve věku 58 let ( pro některé skupiny pracovníků se dokonce umožňoval i dřívější odchod v závislosti na tzv. pracovních kategoriích). Toto extenzivní využívání odchodu do důchodu jako pracovního nástroje trhu práce bylo ukončeno z důvodu hrozícího deficitu systému důchodového zabezpečení. Souhrnně lze politiku trhu práce v SR do roku 2000 charakterizovat jako pasivní, vyznačující se zejména zametáním problémů pod koberec, jejich všeobecným obcházením a vyhýbáním se jejich přímému řešení přesto, že stále narůstaly. Tento stav byl ukončen v roce 2003 zavedením skutečně restriktivní sociální a důchodové reformy. Od roku 2007 se dá hovořit o trvalé tendenci ke snižování míry nezaměstnanosti. Ukázalo se tedy, že proaktivní politika trhu práce slovenské vlády uplatňovaná od přelomu let 2002 a 2003 v kombinaci s 28

uskutečněnými reformami v sociální oblasti mohou tvořit velmi dobrý lék na vysokou nezaměstnanost. 2.2. Aktivní politika trhu práce Programy aktivní politiky trhu práce mohou být zaměřeny na zlepšení chodu trhu práce z mnoha hledisek. V praxi se však takřka výlučně zaměřují na snižování nezaměstnanosti. Výběr jednotlivých opatření, resp. přístupů aktivní politiky trhu práce by měl právě proto záviset na převládajícím typu nezaměstnanosti na daném trhu práce. Z tohoto hlediska můžeme mluvit o určité typologii trhu práce. Nejtypičtější formou nezaměstnanosti pro transformující se ekonomiky je situace, kdy převládá nedostatečná tvorba pracovních míst. Mezi její příčiny lze zařadit nedostatek kapitálových zdrojů, velkou nejistotu týkající se budoucího vývoje trhů a odvětví, nedostatky v oblasti technologií a manažerských postupů apod. Existence dlouhodobé nezaměstnanosti a strukturální nezaměstnanosti je pak druhotným jevem důsledkem slabé tvorby pracovních míst. Strukturální opatření aktivní politiky trhu práce zaměřená na zlepšení umísťování nezaměstnaných na volná místa (rekvalifikace, podpora mobility pracovních sil) jsou účinná až tehdy, když jsou tato místa k dispozici ve větší míře. Z toho vyplývá, že programy zaměřené na podporu tvorby pracovních míst mají na slovenském trhu práce své opodstatnění, otazník však zůstává nad způsobem jejich realizace. Soustava aktivní politiky trhu práce byla v SR uvedena v činnost roku 1991 a postupně se vyvinula do komplexního systému různých typů programů. Velkou reformou prošla soustava také v roce 1997. Opatření aktivní politiky trhu práce v SR zahrnovala do roku 1997 následné programy: společensky účelná pracovní místa, veřejně prospěšná pracovní místa, rekvalifikaci, poradenství, zřizování chráněných dílen a pracovišť, podpora při omezování pracovního času, místa pro mladistvé a absolventy škol. Zákonem č. 387/1996 Sb. byla tato struktura změněna následovně: rekvalifikace, podpora vytváření nových pracovních míst, podpora pro udržení pracovních míst, podpora vypracovávání projektů na udržení pracovních míst, podpora zaměstnávání občanů se změněnou pracovní schopností. 11) Z porovnání staré a novější struktury aktivních programů je zřejmé, že po roce 1997 se věnovalo více pozornosti opatřením preventivního charakteru, stejně jako opatřením 11 ) Ivan Okáli a kol., Hospodársky vývoj Slovenska v roku 1997, štúdia vypracovaná na požadanie Európskej hospodárskej komisie OSN, str. 37 29