Správní právo dálkové studium VIII. Územní samospráva A) Historický vývoj na území ČR - po roce 1918 při vzniku ČSR zpočátku převzala předchozí uspořádání rakousko uherské - samosprávu představovaly obce, zastupitelské okresy a země (na území nynější ČR to byly země Česká, Moravská a Slezská) - tzv. župní zákona z roku 1920 měl zrušit zemské uspořádání a území státu rozčlenit do tzv. žup, k jeho přijetí nakonec došlo pouze na území Slovenska a na území ČR nadále platilo předchozí uspořádání - v roce 1928 byl přijat tzv. organizační zákon, na jehož základě na území ČSR působily čtyři země Česká, Moravská, Slovenská a Podkarpatská. Zanikly zastupitelské okresy a vznikly okresy jako územně samosprávné jednotky, organizačně spojeny s okresními úřady (jako orgány státní správy), tj. zcela zaniklo krajské uspořádání. Dvě třetiny zastupitelských orgánů (okresní a zemských zastupitelstev) byly voleny ve volbách a jedna třetina byla jmenována min.vnitra (u okresů) nebo vládou (u zemí). Okresy a země měly ze zákona právní subjektivitu. - po druhé světové válce vznikl systém národních výborů (ústavní dekret prezidenta republiky z roku 1944 a vládní nařízení č. 4/1945) národní výbor = orgán územních korporací + orgán státní správy (jako takový je podřízen vládě) - Ústava Československé republiky č.150/1948 zakotvení jejich všeobecné podřízenosti vyšším orgánům=zánik samosprávy v právním slova smyslu postátnění veškeré činnosti národních výborů - Společenské změny v roce 1989 znamenají reforma místní správy, která je založena na těchto principech zrušení celé soustavy národních výborů, obnovení samosprávy na úrovni měst a obcí, vytvoření nových orgánů státní správy-okresních úřadů na čele se jmenovány přednosty, zrušení krajských národních výborů bez náhrady, perspektivně vytvoření vyššího stupně samosprávy - Ústavně právní základy reformy místní správy ústavní zákon 294/1990 Sb., = zakotvena místní samospráva na úrovni obcí (s účinností od 24.11.1990). Do té doby jsou obce pouze jednotkou administrativního členění státu. - s účinností od 1.1.1993 jsou ústavní základy územní samosprávy obsaženy v ú.z. č. 1/1993 Sb., Ústava ČR - ú.z. č. 347/1997 Sb., o vytvoření VÚSC s účinností od 1.1.2000 vytvořeno celkem 14 VÚSC=hlavní město Praha a 13 krajů - k 31.12.2002 zanikla činnost okresní úřadů B) Právní základy územní samosprávy a) ústavní základy územní samosprávy - ú.z. č. 1/1993 Sb., Ústava ČR čl. 8 a celá hlava sedmá - Listina základních práv a svobod čl. 17 odst. 5, 18 a 36 - ú.z. č. 347/1997 Sb., o vytvoření vyšších územně samosprávných celků - Evropská charta místní samosprávy (pro ČR jde o závazný dokument) b) zákonná úprava - zákony č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), č. 491/2001 Sb., o volbách do obecních zastupitelstev, č. 129/2000 S., o krajích (krajské zřízení), č. 130/2000 Sb., o volbách do zastupitelstvech krajů, č. 131/2000 Sb., o hlavním městě Praze, č. 22/2004 Sb., o místním referendu, č. 36/1960 Sb., o územním členění státu, - další množství zákonů upravujících např. hospodaření s majetkem územních celků, přechod majetku z vlastnictví státu do majetku obcí a krajů, finanční kontrolu a další C) Pojem a znaky - nositelem územní samosprávy jsou územní samosprávné celky, kterými jsou v ČR 1
- obce = základní územně samosprávné celky-čl. 99 Ústavy ČR - kraje = vyšší územně samosprávné celky- čl. 99 Ústavy ČR - čl. 100 Ústavy ČR ÚSC = územní společenství občanů, která mají právo na samosprávu - čl. 100 odst. 3 Ústavy ČR ÚSC = veřejnoprávní korporace, které mohou mít vlastní majetek a hospodařit podle vlastního rozpočtu základní znaky ÚSC = územní základ = osobní základ = právo na samosprávu a) územní základ ÚSC - ÚSC vykonávají svou působnost v rámci svého území vymezeného hranicemi oddělujícími je od jiných ÚSC ( v těchto hranicích vykonávají ÚSC obvykle i přenesenou působnost-výjimky obce s pověřeným obecním úřadem, obce s rozšířenou působností) - každá část území ČR je součástí některé obce - výjimka=území vojenských újezdů=zákonem vymezené území státu určené k zajišťování obrany státu a výcviku ozbrojených sil - podle čl. 100 odst. 2 Ústavy ČR je obec vždy součástí VÚSC - obec tvoří územní celek, který je vymezen hranicí území obce-obec má jedno nebo více souvislých katastrálních území - změny území obcí - Ústava ČR nemá výslovné pravidlo týkající se provádění změn území obcí - podle Evropské charty místní samosprávy nelze měnit hranice místních správních jednotek bez předchozí konzultace s obyvatelstvem dotčených jednotek - platná zákonná úprava rozlišuje tyto změny území obcí - i) sloučení obcí - spojení dvou nebo více osob v novou obec (=je tvořena územím slučovaných obcí) - slučované obce sloučením zaniknou - rozhodující podmínka=dohoda dotčených obcí (veřejnoprávní smlouva) na základě rozhodnutí zastupitelstev dotčených obcí - pokud do 30 dnů ode dne zveřejnění tohoto rozhodnutí není podán návrh na konání místního referenda o této věci-v tomto případě je k uzavření dohody nutné souhlasné rozhodnutí v místním referendu - nová obec je právním nástupcem sloučením zaniklých obcí - ii) připojení obce - zanikne připojovaná obec obec, ke které se jiná obec připojuje rozšíří své území o území připojované obce - rozhodující podmínka=stejná jako pod bodem i) - obec, která při připojení nezaniká je právním nástupcem připojovaných obcí - pro platnost dohody o sloučení či připojení obcí není třeba dle zákona souhlasu jiného orgánu než dotčených obcí - omezení=pokud by změna území obcí měla znamenat současně i změnu VÚSC hranice VÚSC lze měnit pouze zákonem (čl. 2 ú.z. č. 347/1997 Sb., o vytvoření vyšších územně samosprávných celků) změnou území obcí nesmí dojít současně ke změně území VÚSC (jinak by taková dohoda nebyla platná) - iii) oddělení části obce - od původní obce se oddělí její část, která vytvoří novou obec - podmínky oddělovaná část bude mít samostatné katastrální území sousedící nejméně se dvěma obcemi nebo jednou obcí a cizím státem, tvoří souvislý územní celek a po oddělení musí mít nejméně 1000 občanů 2
- tyto podmínky musí splňovat i původní obec po oddělení její části - rozhoduje-krajský úřad v přenesené působnosti na návrh obce, který podá obec na základě kladného výsledku místního referenda konaného v té části obce, která se chce oddělit krajský úřad rozhodne o oddělení, jsou-li splněny zákonné podmínky na oddělení části obce má oddělovaná část právní nárok (a proto jej lze vynutit i před soudem) - iv) změny hranic, při kterých nedochází ke sloučení obcí, připojení a rozdělení obcí - v) změny hranic obcí vyvolané změnami jiných územních jednotek - území krajů = podle ú.z. č. 347/1997 Sb., o vytvoření VÚSC je vymezeno územím určených okresů, jak bylo území okresů ke dni 1.1.2000 - změny území VÚSC = hranice VÚSC lze měnit pouze zákonem (čl. 2 ú.z. č. 347/1997 Sb., o vytvoření vyšších územně samosprávných celků) b) osobní základ ÚSC - osobní základ obcí lze vymezit ze dvou pohledů - i) užší pohled - čl. 100 odst. 1 Ústavy ČR=ÚSC je územní společenství občanů, která mají právo na samosprávu - zákon o obcích považuje za základ osobního složení obecního společenství občany obce - občan obce=fyzická osoba, která je státním občanem ČR a je v obci hlášena k trvalému pobytu - občan kraje=fyzická osoba, která je státním občanem ČR a je přihlášena j trvalému pobytu v některé obci navo vojenském újezdu v územním obvodu kraje - ii) širší pohled - osobní základ obcí a krajů tvoří osoby, které mají vztah k jejich území, jde zejména o občany obcí a krajů, cizince s trvalým pobytem na území ÚSC, osoby, které jsou vlastníkem nemovitostí na území ÚSC - okruh osob, na které se vztahuje pravomoc ÚSC=zásadně všechny osoby, nacházející se na území ÚSC (osoby, které se z jakéhokoliv důvodu zdržují na území ÚSC, podnikatelé apod.) - s občanstvím ÚSC jsou spojena práva osob vůči ÚSC, zejména: - právo volit a být volen do zastupitelstva ÚSC - právo účastnit se hlasování v místním referendu - právo vyjadřovat se na zasedání zastupitelstva ÚSC - právo požadovat projednání určité záležitosti náležející do samostatné působnosti ÚSC, je-li žádost podepsána stanoveným počtem občanů ÚSC - právo podávat orgánům ÚSC návrhy, připomínky, podněty - práva občanů příslušejících k národnostním menšinám (označení ulic, užívání jazyka v úředním styku) c) právní subjektivita (právo na samosprávu) - právo na samosprávu je ústavně zaručeným právem ÚSC - samospráva=ústavou a zákony stanovený okruh úkolů veřejné správy, jejichž vykonávání vlastním jménem je svěřeno samosprávní korporaci odlišné od státu (nepřímý vykonavatel veřejné správy) - nositel samosprávy není při jejím výkonu podřízen orgánům státu, státu pouze přísluší výkon dozoru - čl. 8 Ústavy ČR zaručuje se samospráva ÚSC 3
- obsah samosprávy, tj. okruh úkolů veřejné správy, které ÚSC vlastním jménem vykonávají již Ústava ČR nevymezuje-obsah samosprávy je vymezen zákony D) Působnost ÚSC - členění působnost ÚSCi na: a) územní působnost - je určena územními hranicemi ÚSC=v rámci těchto hranic jsou ÚSC oprávněny vykonávat své úkoly - případné rozšíření místní působnosti musí mít zákonný základ (např. podle 1 odst. 6 zákona o obecní policii může obecní policie na základě smlouvy uzavřené mezi obcemi plnit své úkoly i na území jiné obce či obcí) - obce s rozšířenou působností a obec s pověřeným obecním úřadem-vykonávají vymezené úkoly státní správy pro správní obvod zahrnující území více obcí b) věcná působnost - zahrnuje veřejné záležitosti různého charakteru - ÚSC vystupují jako nositelé veřejné správy s veřejnými oprávněními vůči fyzickým a právnickým osobám - působnost ÚSC se člení rovněž na: a) samostatnou (přirozenou) b) přenesenou (cizí) - výkon územní samosprávy v rámci samostatné působnosti=projev decentralizace veřejné správy (nositelem správy je subjekt odlišný od státu) - výkon územní samosprávy v rámci přenesené působnosti=projev dekoncentrace veřejné správy rozdíly ve výkonu samostatné a přenesené působnosti záleží zejména v: i) rozsah dozorčích oprávnění orgánů státní správy vůči orgánům samosprávy (např. zda mohou měnit či rušit akty orgánů ÚSC) ii) prostředky na výkon samosprávy ÚSC zajišťují z vlastních zdrojů (s možnými dotacemi od státu), prostředky na výkon přenesené působnosti mají ÚSC zásadně od státu (stát má povinnost tyto prostředky poskytovat) - blíže k tomuto tématu viz okruhy IX. a X. E) Normotvorba ÚSC - oprávnění vydávat vlastní předpisy ve formě obecně závazných vyhlášek = jeden z projevů práva na samosprávu (čl. 104 odst. 3 Ústavy ČR) - obecně závazná vyhláška = podzákonný pramen práva (z hlediska právní síly) - územní působnost OZV je omezena na území toho kterého ÚSC, který vyhlášku vydal - OZV nejsou prováděcím právním předpisem obsahem OZV může být stanovení nových povinností, které jinak ze zákonné úpravy nevyplývají - předpokladem pro vydávání OZV je zákonný základ v tom smyslu, že teprve ze zákona musí plynout, zda ÚSC mohou některou oblast veřejné správy upravit (příkladem jsou místní poplatky) - OZV jsou vydávány v rámci samostatné působnosti ÚSC - v rámci přenesené působnosti ÚSC vydávají nařízení-nařízení obce, nařízení kraje - jedná se o prováděcí právní předpis nařízení nemůže stanovit novou povinnost (nemůže při ukládání povinností překročit zákonný rámec), slouží pouze k provedení zákona (či jiného právního předpisu provádějícího zákon) - z hlediska právní síly se rovněž jedná o podzákonný pramen práva 4
F) Zájmová samospráva a ostatní samospráva - vykonavateli ostatní veřejné správy i právní subjekty zájmové samosprávy a to v rozsahu svěřeném těmto subjektům zákonem - např. různé stavovské komory nebo veřejné vysoké školy - ostatní veřejnou správu mohou vykonávat i orgány institucí, které nejsou samosprávné nebo vykazují jen některé samosprávné znaky. Půjde o instituce typu veřejného ústavu (podniku) s právní subjektivitou, např. Všeobecná zdravotní pojišťovna, Česká národní banka a další 5