Rituály šťastných návratů... 2 Mozaika oslav i pracovních jednání... 5 O pohodě a tabáčku to není... 8

Vydává MO ČR Prezentační a informační centrum MO Rooseveltova 23 161 05 Praha 6 IČO 60162694 www.army.cz 5 Šéfredaktor: Jaroslav Pajer Redakce Rooseveltova 23 161 05 Praha 6 Telefony: 973 215 686 973 215 916 Fax: 973 215 933 E-mail: areport@centrum.cz Jazyková úprava: Vlasta Kohoutová Grafická úprava: Andrea Bělohlávková Foto na titulní straně: Vladimír Marek V jednotkách ozbrojených sil rozšiřuje PIC MO, Rooseveltova 23, 161 05 Praha 6 Oľga Endlová, tel. 973 215 563 11 Rituály šťastných návratů............ 2 Mozaika oslav i pracovních jednání.... 5 O pohodě a tabáčku to není............ 8 Tisk: ČTK Repro Číslo indexu: 45 011 ISSN 1211-801X Evidenční číslo: MK ČR E 5254 Uzávěrka čísla: 13. 5. 2009 Toto číslo vyšlo dne: 1. 6. 2009 Suchou nohou domů.... 10 Apollo a další testy..... 11 Dobrý sluha a zlý pán.... 14 Cestou k moderní obraně............ 16 Poprvé pod řízením OTIP.. 18 Kontakty Vlastimil Beránek tel.: 973 215 594 mobil: 606 721 451 e-mail: vlastimil.beranek@centrum.cz Jana Deckerová tel.: 973 215 549 mobil: 606 604 733 e-mail: jana.deckerova@email.cz Martin Koller tel.: 973 215 572 mobil.: 724 071 112 e-mail: martin.koller@email.cz Jan Kouba tel.: 973 215 664 mobil: 606 674 257 Pavel Lang tel.: 973 215 868 mobil: 724 002 623 e-mail: pavellang@centrum.cz Vladimír Marek tel.: 973 215 648 mobil: 724 033 410 e-mail: v.mare@post.cz Jaroslav Pajer tel.: 973 215 686 mobil: 724 033 412 e-mail: pajer.jaroslav@seznam.cz 28 16 Vojenský matrix....... 20 Kaleidoskop......... 21 Rakovničtí v nové roli.... 22 Stříbrní generálové..... 24 Kaleidoskop......... 27 Stavovské rozloučení.... 28 Dvakrát slavnostní den... 30 Jubilejní IDET......... 32 Skromný hrdina....... 36 Klub Vyškov ve službách NATO...... 37 Co je indispoziční volno?............ 38 Zbojníci války....... 40 Vojenský pětiboj....... 42 Hvězdná XI Dukly Praha (III)........ 43 Nové přírůstky v knihovně VHÚ....... 44 Jazykový koutek....... 46 A spoj............. 48

MISE RITUÁLY šťastných návratů Text a foto: Pavla POLÁKOVÁ Rotu ochrany českého provinčního rekonstrukčního týmu v afghánském Lógaru tvoří čtyři mobilní pozorovací týmy (Mobile Observation Team MOT). Kvůli své práci v terénu opouštějí jejich příslušníci denně základnu. Za jejími valy pomáhají s rekonstrukcí země. Úkoly civilní i vojenské části provinčního rekonstrukčního týmu jsou stanoveny vždy na měsíc dopředu. Na společné poradě, která bývá pravidelně v neděli, se podle požadavků civilních specialistů upřesní plán týmu na nejbližší dva týdny. Stanoví se i oblasti, ve kterých je nutné provést průzkum. Velitel roty ochrany pak připraví plán výjezdů. Počet patrol se v závislosti na aktuální situaci pohybuje od dvanácti do dvaceti za týden. Jejich velikost, tedy počet vojáků a vozidel v koloně, se odvíjí od konkrétního úkolu. Podle požadavků stanovíme počet a druh vozidel, která vyjedou. Máme připravený plán tak, aby všechny týmy byly rovnoměrně vytíženy, říká major Vladimír Adamík. Do naší práce samozřejmě zasahují i operativní požadavky pracovníků civilního týmu. Občas je nutno rychle reagovat na situace, které vyplynou mimo plán. Informace, kontrola a dril Samotnému výjezdu předchází důsledná několikadenní příprava celé patroly. Všichni zúčastnění, tedy vojáci, velitel, civilní experti a pokud je to potřeba tak i pyrotechnici a letečtí návodčí, obdrží takzvaný Verbal Order. Jedná se o ústní rozkaz, který obsahuje úkoly od velitele kontingentu a požadavky náčelníků skupin na získání informací. V další fázi dostanou podklady týkající se aktuální bezpečnostní situace v oblasti, vojenští geografové doporučí nejvhodnější komunikace, meteorolog stanoví rizika vyplývající z nepříznivého počasí, jako je například podmáčená půda a nebezpečí případného sesuvu. Tým je také vybaven municí, vodou a potravinami. Vojáci se při výjezdu mohou zaměřovat například na získávání informací a podkladů ke zmapování prostoru ze sociologicko-ekonomického hlediska. Zjišťují, jak jsou obyvatelé zabezpečeni vodou nebo elektřinou, jaké jsou jejich životní podmínky. Mají na starost rovněž nafocení důležitých objektů, jakými jsou mešity, úřady, vysílače, ale i školy. Patří sem také místa, která mohou mít význam pro přepravu. Tedy mosty a brody. Na základě těchto podkladů a úkolů zpracuje velitel patroly dva dny před výjezdem bojový rozkaz. Je na mně, abych posoudil všechny údaje, které jsem získal, a rozhodl, kolik budu potřebovat aut a lidí, v jakém pořadí pojedou, po jaké cestě a v jakém sledu navštívíme jednotlivé projekty, abychom se pokud možno vyhnuli nebezpečným místům, vysvětluje velitel 1. mobilního operačního týmu nadporučík Jan Čermák. Po dvou měsících už nepočítám, kolikátou patrolu takto plánuji. Důležité je, abychom odvedli požadovanou práci a v bezpečí se vrátili zpátky na základnu. Ani v této fázi ale odpovědnost velitele týmu nekončí. Dohlíží na přípravu patroly, která zahrnuje kontrolu spojení. A to jak prostředků určených ke komunikaci mezi jednotlivými vozidly, tak i mezi kolonou a dozorčím na základně. Před výjezdem prověří zdravotníci obsahy lékárniček a procvičí nejpravděpodobnější modelové situace. Osádky automobilů zkontrolují, zda je veškeré vybavení v pořádku. Každý člen týmu zodpovídá za svůj osobní materiál lékárničku, vysílačku, munici a zbraně. Vše uzavírá nácvik drilů a specifických situací. Mezi ty patří například činnost při nastřelení kolony či najetí na improvizovaný výbušný systém. Tyto situace nacvičují všichni účastníci, tedy i tlumočníci a civilní experti. Auta se také sestaví v pořadí, v jakém budou vyjíždět. Kvůli ní se vrátím Ráno před výjezdem probíhá ještě poslední rutinní prohlídka. Na dveřích opancéřovaných humwee je možné číst dívčí jména Terezka, Verunka Každý z vojáků má u sebe nějaký drobný talisman pro štěstí. Někdo se krátce pomodlí či na okamžik sevře v rukou medailonek archanděla Michaela, patrona vojáků. Není nikdo, kdo by nevěřil ve šťastný návrat. Jeden z vojáků ukazuje fotku své dívky, kterou má nalepenu v přilbě: Kvůli ní se vrátím Velitel všechny seznámí s aktuální situací v prostoru, s kontrolními body, naposledy prověří spojení mezi jednotlivci i operační skupinou a mohou vyrazit. Vlastně ještě je tu jeden důležitý moment, rituál šťastného návratu. Každý tým má jiný. Někde se kluci v autě chytí na chvíli za ruce, jinde si jen řeknou: Vrátíme se! Vojáci Ze základny Shank v afghánském Lógaru vyjíždějí každý den příslušníci českých mobilních pozorovacích týmů na patroly 2 3

MISE prvního týmu vybaveni přilbami, balistickou ochranou, ověšeni zbraněmi, municí a vysílačkami se postaví do kruhu. Drží se za ramena a zakřičí: Nikoho tam nenecháme! Je to velmi silný okamžik. Ale pak už jdou emoce stranou. Všichni nasedají do aut. Každý na své místo. Přesně jako součástky velkého stroje. Je ticho. Ozývají se jen povely z vysílačky. Vozidla jedou ve stanovených vzdálenostech, které se podle určitého klíče mění. Snaží se tak co nejvíce eliminovat najetí na případnou výbušninu. Osádky aut si mezi sebou hlásí každou mimořádnou situaci. Odstavené auto na kraji silnice, osamoceného člověka, brod přes cestu, most. Všichni mají dokonalý přehled. Ke spojení se základnou využívají výše zmíněných kontrolních bodů. Každé jejich projetí hlásí velitel na základnu operační skupině, která tak má přehled, kde se patrola nachází. Hlásí také příjezd a odjezd z místa jednání. Vše běží jako na drátkách. Vlastně ani na nic nemyslím, usmívá se podpraporčík Hynek Matonoha, který jezdí jako zdravotník v prvním vozidle kolony. Tedy alespoň na nic osobního. Pozoruji, co se děje kolem cesty. Hledám neobvyklé, podezřelé věci, na než bych měl ostatní upozornit. Když ale vidím třeba odstavené auto, u kterého široko daleko nikdo není, mám zvláštní pocit Dvě dívčí školy Patrola zajíždí na místa, kde se již pracuje nebo kde se připravuje další z rekonstrukčních projektů. Tentokrát je to do distriktu Khoshi, který leží zhruba dvacet kilometrů východním směrem od základny Shank. Civilní tým zde ve spolupráci s místní šurou (rada starších) koordinuje výstavbu dvou dívčích škol. V současné době se čtyři sta šedesát dívek z devatenácti vesnic učí v jednom soukromém domě a v mešitě. Ve vesnicích, kde žije 1200 rodin, dnes není žádná dívčí škola. Na obou místech učí všeho všudy devět učitelek. Škola má také administrátora a ředitelku. V těchto podmínkách už pracují šestnáct let. To by se mělo změnit. Khoshi patří k nejstabilnějším oblastem Lógaru. Z rozhovorů s místními představiteli vyplývá, že podpora základního vzdělávání dívek je zde vysoká, vysvětluje stavební inženýr Michal Navrátil, který za projekty výstavby škol zodpovídá. Vzhledem k tomu, že v Afghánistánu umí číst a psát jen každá osmá žena, jsou dívčí školy velmi důležité. Při příjezdu na místo vojáci nejdříve prohledají prostor, ve kterém se specialista bude pohybovat. Až ve chvíli, kdy jsou si jisti, že je vše v pořádku, nechají ho vystoupit. Po celou dobu jednání s místními mu kryjí záda. Ve stanovených rozestupech sledují okolí, pozorují dění kolem, případně fotografují, aby doplnili databázi informací o dané oblasti. Jakmile jednání skončí, všichni nasedají a podle předem připraveného plánu vyrážejí znovu na cestu. Někdy je zastávka jen jedna, jindy se zajíždí i na čtyři místa. Cesta zpět na základnu probíhá stejně. Kontrolují se místa, kudy se projíždí. Z kontrolních bodů se podává hlášení. Z bezpečnostních důvodů se většinou pro zpáteční cestu volí jiná komunikace. V okamžiku, kdy vojáci projíždějí branou na základnu Shank, je možné v jejich tvářích vyčíst úlevu. Usmívají se. I když tohle ještě není konec. Musejí se postarat o techniku. Velitel patroly společně s civilními specialisty, popřípadě dalšími členy předají na operační centrum aktuální informace, které získali. Ty se zde prakticky okamžitě zpracovávají. Následující den čeká vojáky ještě podrobný rozbor a vyhodnocení patroly s operační skupinou a velitelem kontingentu. Nyní jsou však všichni v pořádku zpátky mezi kamarády. O den blíž ke svým Verunkám a Terezkám... MOZAIKA OSLAV i pracovních jednání Podle podkladů pplk. Jany Růžičkové a Jana Procházky zpracoval Jaroslav PAJER Foto: pplk. Jana RŮŽIČKOVÁ a Jan PROCHÁZKA V americkém Norfolku krátce před čtvrtou hodinou odpolední 27. dubna byl zahájen 56. ročník mezinárodního festivalu Azalea (azalka), který je oslavou přítomnosti Velitelství spojeneckých sil pro transformaci (ACT Allied Command Transformation) ve městě a rovněž výrazem porozumění mezi Američany a jejich spojenci. Tento festival původně regionální úrovně postupně přerostl v jednu z největších slavností s mezinárodní účastí v USA. Česko dostalo královnu Zahajovací ceremoniál, který začal vztyčením vlajek zemí NATO, se uskutečnil za přítomnosti delegace resortu obrany vedené náměstkem MO Františkem Padělkem a náčelníkem Generálního štábu AČR generálporučíkem Vlastimilem Pickem. Je festivalovou tradicí, že středem veškerého dění týdenních slavností se stane jedna z aliančních zemí, jež získá čestný titul The Most Honored Nation. Tento rok připadla tato role České republice. Navíc se královnou festivalu stala příslušnice Hradní stráže kapitánka Magda Dvořáková. Po celý týden pak symbolizovala jak naši republiku, tak české ozbrojené síly. Přijetí na velitelství ACT Ještě týž den náměstek MO František Padělek a náčelník Generálního štábu Vlastimil Picek navštívili velitelství ACT. Přivítal je zástupce vrchního velitele italský admirál Luciano Zappata. Společně hovořili o tématech, která jsou nyní v aliančních kruzích aktuální. Dotkli se např. protipirátských operací u břehů Somálska. Zmínili se o tzv. Project Multiple Futures, jenž zahrnuje možné scénáře a vývoj hrozeb v bezpečnostním prostředí budoucnosti a jejich Na festivalu reprezentoval Českou republiku také Vojenský umělecký soubor Ondráš Brno. Jeho umění ocenil vrchní velitel Velitelství spojeneckých sil pro transformaci v Norfolku generál James N. Mattis. případná řešení. Diskutovali i o podobě budoucího válčiště a o tom, jakým způsobem bude mít vliv na podobu NATO. Zvážili také možnosti podpory 4 5

60 LET NATO 60 LET NATO Na sympoziu věnovanému 60. výročí NATO hovořil náměstek generálního tajemníka Aliance Jiří Šedivý o potřebě rozvoje spolupráce NATO s OSN, EU a dalšími mezinárodními organizacemi. Česká delegace v rámci svého programu na mezinárodním festivalu Azalea v americkém Norfolku navštívila námořní základnu obojživelných plavidel v Little Creeku. a pomoci velitelství ACT jednotlivým členským zemím. Při následném setkání se zástupcem náčelníka štábu ACT generálporučíkem Jamesem Soliganem se v krátkosti dotkli tzv. Center of Excelence (COE), pracovišť, kde se vytypované alianční země specializují na nejrůznější vojenskopraktické oblasti, a možností jejich využívání ostatními spojenci. Zmínka padla i o činnosti českého COE ve Vyškově, které se zaměřuje na ochranu proti zbraním hromadného ničení. Zabývali se rovněž novou strategickou koncepcí NATO a nutností zaměřit činnost ozbrojených sil na řešení situací, jež mohou vzniknout vlivem nových hrozeb, jako jsou např. kybernetické útoky. Ve středu 29. dubna naši delegaci přijal vrchní velitel tamního velitelství generál James N. Mattis. Velmi živě se zajímal o aktuální dění v České republice a o to, zda poslední události na politické scéně nebudou mít nějaký zásadní vliv na činnost českých ozbrojených sil a na plnění závazků vůči Alianci. Čeští představitelé ho ujistili, že se změny ve vedení naší země na vztahu k Alianci a našim závazkům neprojeví. Generál Mattis vysoce ocenil podíl České republiky na zapojení v operacích v Afghánistánu a vyzdvihl práci našich vojáků, kterou tam odvádějí. Hosté ho pak seznámili se záměrem nasazení sil a prostředků AČR v operacích do konce letošního roku a s výhledem na rok příští. Ve strukturách velitelství ACT působí celkem devět českých vojáků. Tři vojáci jsou příslušníky českého národního zastoupení na velitelství ACT, čtyři vojáci jsou přímo zařazeni do mnohonárodního štábu velitelství, jeden působí jako styčný důstojník na americkém Velitelství společných sil US JFCOM (Joint Force Command) a poslední je styčným důstojníkem na americkém Velitelství výcviku a doktrín pozemních sil US Army TRADOC. I s nimi se čeští představitelé setkali. Při té příležitosti předal náměstek Padělek štábnímu praporčíku Luďku Kolesovi, který je hlavním praporčíkem velitelství ACT, pamětní odznak NATO věnovaný 10. výročí vstupu České republiky do Severoatlantické aliance. Poté čeští hosté zamířili na námořní základnu obojživelných plavidel v Little Creeku, kde se seznámili s úkoly, činností a technikou této speciální části amerického vojenského námořnictva. Symposium k šedesátinám NATO at Sixty Emerging Strategic Imperatives (Šedesát let NATO nové strategické výzvy). Pod tímto názvem se čtvrtý den festivalu uskutečnilo symposium, jehož pořadatelem bylo společně s velitelstvím ACT vzdělávací zařízení Old Dominium University. Političtí a bezpečnostní experti, zástupci akademického prostředí i vojenští odborníci z obou břehů Atlantského oceánu diskutovali o politické a vojenské transformaci Aliance i o jejím možném vývoji v souvislosti s úkoly, které před ní v současném bezpečnostním prostředí stojí. Na symposiu vystoupili i tři čeští řečníci. Velvyslanec se zvláštním posláním pro energetickou bezpečnost Václav Bartuška na konkrétních příkladech zmínil možná rizika vznikající v závislosti na jednotlivých zdrojích energií. Náměstek generálního tajemníka NATO pro obrannou politiku a plánování Jiří Šedivý hovořil o nutnosti rozvoje spolupráce NATO s OSN, EU a dalšími mezinárodními organizacemi. Profesor Michael Kraus, ředitel programu ruských a východoevropských studií na Middleburské univerzitě v USA, se věnoval vývoji Ruska a jeho vnitřní a zahraniční politiky po rozpadu Sovětského svazu až do současnosti a rovněž vztahům této země s NATO. Show vojenských hudeb Pod názvem Virginia International Tatoo se následující den v norfolkské Scope aréně uskutečnila vystoupení vojenských hudeb. Kromě orchestrů z hostitelské země sem přijela předvést své umění uniformovaná hudební tělesa z Kanady, Německa, Nového Zélandu a Norska. Českou republiku reprezentovala Ústřední hudba AČR. Dvouhodinovému hudebnímu show plnému světelných a zvukových efektů tleskalo téměř deset tisíc návštěvníků. Vejvodova Škoda lásky v aranžmá naší Ústřední hudby rovněž sklidila mohutné ovace stejně jako směs klasických skladeb Bedřicha Smetany a Antonína Dvořáka. Obrovský aplaus vyvolalo i pěvecké sólo Rudolfa Musila, který zazpíval část písně Už z hor zní zvon. NATOFest byl best V sobotu 2. května patřil Norfolk tzv. Pochodu národů. Slavnostní průvod desítek alegorických vozů, jež projely hlavní třídou, sledovaly tisíce lidí. Pochod uzavíraly tři alegorické vozy prezentující Českou republiku. Na prvním, koncipovaném v duchu lidových tradic, hrál vojenský soubor Ondráš. Druhý vůz vezl maketu jednoho z našich národních symbolů hradu Karlštejn, a třetí vozidlo s královnou Azaley kpt. Magdou Dvořákovou průvod uzavíralo. V neděli se obyvatelé města i hosté festivalu s jeho 56. ročníkem rozloučili. A dlužno říct, že velice zdařile. Rozlehlý prostor v okolí mohutné Scope arény se proměnil ve výstavu osmadvaceti aliančních zemí pod společným názvem NATOFest. V pravé poledne na plochu napochodovala Ústřední hudba AČR, aby zahrála směs světoznámých melodií. Tisíce návštěvníků pak při jejich poslechu v jednotlivých národních stáncích ochutnávaly gastronomické speciality od českých koláčů, přes francouzské sýry až po americké barevné zmrzliny. Kdo lnul spíše ke sféře intelektuální, mohl se začíst do nejrůznějších tiskovin, letáků i výpravných knih a seznámit se s kulturními a dalšími skvosty té které země. Několikrát za odpoledne na sebe strhli pozornost návštěvníků také hudebníci a tanečníci z Ondráše. Zvuk cimbálu, houslí, basy i zpěv vyvolal pokaždé ojedinělý zájem kolemjdoucích. Zkrátka NATOFest byl best skvělý a originální. Jezdím do Norfolku pracovně poměrně často, ale zažít toto město plné české hudby, tance, všude vidět naše vlajky, a to v roce desátého výročí našeho vstupu do NATO a dvacátého od pádu komunismu, to byl naprosto mimořádný zážitek, svěřil se nám na závěr festivalu náměstek generálního tajemníka NATO Jiří Šedivý. To, že byla Česká republika zvolena,nejvíce ctěným národem, je výrazem vysoké prestiže, jíž se v Alianci těšíme. Naše armáda má být na co hrdá a všichni, kdo se na úspěchu této události podíleli, zaslouží poděkování. 6 7

MISE O modernizaci základny Šajkovac, ponorkové nemoci příslušníků kontingentu AČR a kontaktech s rodinou hovoříme s pplk. Jiřím Tršem O pohodě a tabáčku TO NENÍ rotě a vybudování zcela nové klubovny v prostorách národního podpůrného prvku. Do konce naší mise chceme přestavět zdejší útvarový klub, aby v něm byla k dispozici jak kavárna, tak herna. Text a foto: Pavel LANG Camp Šajkovac v Kosovu. Za uplynulé desetiletí jím prošly stovky českých profesionálů. Jeho stěny by mohly vyprávět nekonečné příběhy o každodenních výjezdech patrol do prostoru odpovědnosti i o dění v zákoutí. Na Šajku se nejen slouží, ale i žije. Neobvyklou podívanou do zákulisí nám umožnil zástupce velitele 14. kontingentu Armády ČR v silách KFOR podplukovník Jiří Tršo. V současném kontingentu Armády ČR v silách KFOR převažují ženisté. Projevilo se to na vzezření základny Šajkovac? Ano. Zub času již zapracoval. Byť na Šajku příslušníci předchozích kontingentů AČR provedli dílčí úpravy, přece jen tady chyběla ruka dělníka války. Stavovská čest nám, ženistům, velela, abychom se pustili do díla. Nešlo o naše zviditelnění, ale prokázání profesních možností. Základna musí zabezpečovat veškeré potřeby svých obyvatel. Jak v souvislosti s plněním operačního úkolu v prostoru odpovědnosti, tak vytvářením komplexního zázemí. Jaká byla vaše vize? Opravit základnu Šajkovac. Náš zámysl jsme konzultovali s vedoucími funkcionáři Společného operačního centra MO v Praze. Konkrétní úpravy se staly aktuálními také vzhledem k budoucnosti nasazení manévrových rot v silách KFOR. Česká základna by s největší pravděpodobností, jako jedna z mála, měla na území Kosova zůstat. K přeměnám jsme získali souhlas, ba co víc, uvažuje se o nepsaném pravidlu, že na každou první misi v zahraničí bude nasazena 15. ženijní brigáda s velitelstvím v Bechyni. Důvod? Vybudování dostatečně funkční a reprezentativní základny. Osobně takovouto představu podporuji. Profesionálové v zahraničí nereprezentují jen Armádu ČR, ale celou Českou republiku. Co konkrétního jste na Šajku realizovali? V první řadě se provedla drenáž k odvodu vody v prostorách základny. Poté se zpevnily komunikace pokládkou panelů a štěrku. Tyto práce byly nezbytné, neboť za deště a při tání sněhu se těžká technika topila v blátě. Řadou úprav prošly interiéry základny. To proto, abychom příslušníkům kontingentu v době, kdy jsou mimo službu, zabezpečili maximální zázemí k odpočinku. Jako příklad uvedu opravy kluboven na zabezpečující a manévrové Za vším stojí peníze. Kde je berete, aby se vaše idea uskutečňovala? Ačkoliv to může znít divně, v našem případě to není výhradně o financích. Využíváme toho, že jsou zde specialisté všech ženijních odborností a lze použít jejich nářadí a techniku. Řadu věcí dokážeme zhotovit svépomocí. Prosím? Například nábytek nebo různé doplňky jsme si vyráběli sami. Chci zdůraznit, že uvedené úpravy neděláme pro sebe. Vylepšené zázemí rádi předáme příslušníkům dalších kontingentů AČR. Z výše uvedeného člověk nabývá dojmu, že s takzvanou ponorkou problém nemáte. Co vy na to? Vytíženost příslušníků kontingentu je veliká. Do nepřetržitého monitorování situace a patrolování v zájmových lokalitách, jakož i do logistického zabezpečení chodu základny jsou denně vtaženy zhruba dvě třetiny stálého stavu. Pro představu, vojáci z manévrové roty, kteří se točí v krátkých a dlouhých patrolách, stráví přibližně padesát hodin týdně v terénu. K tomu připočítejte cvičení s aliančními kolegy, výcvik, služby, ošetřování výzbroje a techniky, nemoci, řádné dovolené. O pohodě a tabáčku to tady není. Ve srovnání s nasazením v Afghánis tánu to přece jen rozdíl je. Souhlasíte? Každá mise má svoje specifika. Nikdy dopředu nevíte, co se může ve svěřeném prostoru odpovědnosti stát. Stačí málo a dojde k eskalaci situace. Představy některých nezasvěcených lidí, že se tady půl roku procházíme krajinou a máme za to veliké peníze, mě pohoršují. Naštěstí jsem nad věcí, neboť znám realitu. K pocitu klidu profesionála přispívá i kontakt s jeho nejbližšími doma. Je pamatováno i na to? Lze využít spojení přes vojenskou telefonní ústřednu nebo komunikovat pomocí vojenského internetu. K dispozici je celkově pět telefonů na rotách a šest počítačů v internetové kavárně. Jde o bezplatnou službu, která je však limitována počtem lidí. Na základně Šajkovac slouží 411 příslušníků AČR, tudíž dostupnost telefonu a e-mailu je omezená. Nejpříjemnějším benefitem jsou nepochybně řádné dovolené. Jaká je praxe na Šajku? V průběhu šestiměsíční mise je vojákům umožněno čerpat dvakrát po osmi dnech řádné dovolené. Žádné volno navíc v souvislosti s cestováním se neuděluje. Předcházející kontingenty využívaly k dopravě do Česka a zpět autobusy na komerční bázi. Cesta však trvala patnáct až dvacet hodin. Dnes je možnost letecké přepravy, a to na lince Skopje Praha a zpět. Se zástupci Českých aerolinií jsme vyjednali přijatelné podmínky. Cenou počínaje a storno poplatky konče. ČSA nám garantuje zhruba třicet míst v letadle. Dopravu autobusem ze základny na letiště a leteckou přepravu si každý příslušník kontingentu hradí sám. Zpáteční letenka vyjde na 165 eur. 8 9

MISE VÝCVIK Podle podkladů kpt. Andrey Krobotové zpracoval Vlastimil BERÁNEK Foto: Andrea KROBOTOVÁ Jádro 14. kontingentu Armády České republiky určeného pro misi KFOR tvoří příslušníci 151. ženijního praporu Bechyně a 153. ženijního praporu Olomouc. Tito vojáci mají za úkol zabezpečit zejména ženijní podporu vlastních sil, ale zároveň pomáhat při opravě a údržbě místních komunikací a mostů. Text a foto: Vladimír MAREK Jedu, jedu, jedu! Ještě kousek, zaber! čtveřice příslušníků Hradní stráže se snaží vyhecovat kolegu, který stále ještě zápasí s překážkovou stěnou vysokou nějakých čtyři pět metrů. Voják dole zabírá ze všech sil, ale ani to nepomáhá. Kanady se na hladkém povrchu nemají čeho zachytit. Suchou nohou DOMŮ APOLLO a další testy Na české ženisty jsou při nelehkých podmínkách v Kosovu kladeny velké nároky. Samozřejmostí je vysoká odborná připravenost, i když na místě nasazení nemají k dispozici veškerou svou speciální techniku. Díky výcviku jsou ale schopni poprat se se vším. Svůj výcvik zúročili při volání SOS obyvatel vesničky Janjevo nedaleko Prištiny, která byla v dubnu zasažena povodní. Po většinu roku nenápadný potok, protékající klidně krajinou, při letošních velkých záplavách vystrašil zdejší obyvatele. Po vzájemné dohodě velitele mnohonárodního úkolového uskupení Střed (MNTF C Multinational Task Force Centre) brigádního generála Kyösti Halonena a představitelů municipality Lipjan bylo rozhodnuto o výstavbě mostu v této problémové oblasti a na řadu přišli právě čeští ženisté. Práce ztížilo extrémně studené a deštivé počasí, které na začátku letošního jara v Kosovu vládlo. Za pomoci speciálních ženijních strojů se nejdříve musel celý prostor vyčistit tak, aby zde nějaký most mohl být vůbec postaven. Bylo potřeba prohloubit koryto potoka a odvézt tuny náplav, řekl velitel ženijní čety poručík Tomáš Pusztai. Teprve potom jsme mohli začít s pracemi na železobetonových nosnících, dodal. Odpoledne 27. dubna na staveniště přijíždí brigádní generál Halonen. Vojáci právě začínají s pokládkou železných nosníků na dva železobetonové pilíře a generál je evidentně s průběhem prací spokojen. Příští týden položíme dřevěnou mostovku a most bude hotov, vysvětluje mu postup prací poručík Pusztai. Místní, jejichž malé domky stojí právě za tímto nevyzpytatelným potokem, mají dobrou náladu. Teď už vědí, že jakmile odjede poslední vojenské auto s českou vlajkou na dveřích, mají vyhráno. Voda bude protékat za každého počasí už pouze svým korytem a do budoucna se místo noční můry z povodní stane příjemným doplňkem okolní přírody, ve které zdejší vesničané žijí. Jen si bezmocně odfrkne a myslí na to, že ostatním se to snadno radí, když jim nahoru pomohla právě jeho ramena. Nedá se nic dělat, tým musí přeskupit síly. Ani jedna z variant, jak pomoci z vrcholu překážky poslednímu příslušníkovi družstva, nebyla úspěšná. Dolů se tedy spouští odpočatý kolega, snad bude mít více štěstí. Není to ani tak o fyzické zdatnosti, jak by se mohlo na první pohled zdát, ale spíše o technice a především správné taktice. Je potřeba co nejlépe rozložit síly a schopnosti v družstvu, upozorňuje kapitán Emil Barták. Záhy se ukazuje, že měl pravdu. Stačilo vyměnit příslušníka týmu, který bude zdolávat překážku jako poslední, a rázem je vyhráno. Družstvo dosahuje času něco Vojenský obor FTVS Univerzity Karlovy organizuje pro příslušníky resortu dvakrát do roka Adventure and Teambuilding kurz přes třináct minut. To ale není podstatné, rozhodující je, že ani vojáci s určitou nadváhou díky týmové spolupráci nezůstali před bariérou. Příslušníci Hradní stráže mají v tomto okamžiku za sebou polovinu teambuildingového kurzu, jehož třetí běh organizují ve výcvikovém zařízení poblíž Stráže nad Nežárkou příslušníci vojenského oboru při Fakultě tělovýchovy a sportu Univerzity Karlovy. Původně jsme vycházeli z toho, že zaměstnání bude prioritně určené především vrcholovému managementu resortu, tedy řídícím pracovníkům jednotlivých sekcí Ministerstva obrany ČR, Generálního štábu a operačních velitelství, vysvětluje jeden z jeho organizátorů podplukovník Vladimír Cikner. Ukázalo se ale, že je velice obtížné skloubit volný čas těchto lidí s naplánovanými aktivitami, a tak se nyní zaměřujeme spíše na jednotlivé útvary. Kurz má za cíl především rozvoj spolupráce a komunikace mezi příslušníky útvaru, nadřízenými 10 11

VÝCVIK VÝCVIK a podřízenými. Posiluje ale také skupinovou soudržnost, vztah k autoritám a loajalitu k zaměstnavateli. Obsahuje převážně pohybové aktivity v přírodě, různá cvičení a hry zaměřené na týmové řešení úkolů, vzájemnou podporu a součinnost mezi členy skupiny a soutěživost. Některé z disciplín podporují i fantazii a tvořivost, pro jejich splnění je nezbytné hledat netradiční řešení. Nechybí ani adrenalinové aktivity posilující odvahu a sebedůvěru. V praxi to vypadá tak, že každé ráno začíná tzv. melomou, což je vlastně procházka po výcvikovém zařízení a jeho nejbližším okolí. Účastníci kurzu během ní zdolávají většinou ve volném tempu nejrůznější výcviková zařízení, mezi kterými nechybí ani lanovka přes opodál tekoucí Nežárku. Po snídani pak následují jednotlivé hry, jako je například Apollo, během které musejí zajistit s pomocí určitých nástrojů z výšky čtyř metrů hladké přistání kosmonauta v podobě syrového vajíčka. Patří sem ale i hry důvěry, během kterých každý jedinec padá z výšky do natažených rukou kolegů a je závislý na tom, zda ho zachytí. Naopak zdolávání nízkých a vysokých překážek je již zaměřeno na posilování jiných dovedností. Do kurzu jsme vybírali lidi napříč Hradní stráží, a to jak ze štábu, tak i z jednotek. Smyslem této akce je nejen to, aby se lidé navzájem lépe poznali, ale aby si zároveň vyzkoušeli, jak se zachovají v mezních situacích, vysvětluje náčelník štábu Hradní stráže podplukovník Robert Palček. Já osobně jsem se rozhodl využít tuto nabídku především z toho důvodu, abych poznal něco nového. Každý cyklus zaměstnání uzavírá zpětná vazba v podobě posezení s psychologem nadporučíkem Tomášem Nagym z Velitelství výcviku-vojenské akademie Vyškov. Ten s účastníky rozebere nejen jednotlivé hry, ale i to, jak k nim kdo přistupoval. Obdobná souhrnná analýza se koná i na závěr celého kurzu. Nasměrování jednotlivých aktivit a modelových situací předpokládá sestavení skupin z uchazečů, kteří se vzájemně znají a v zaměstnání, alespoň do určité míry, spolupracují. Očekávaným výsledkem v tomto případě je rozbití zažitých stereotypů v řešení úkolů, zlepšení stylu vedení, pracovního výkonu skupiny a osvojení nových kooperativních dovedností, říká nadporučík Nagy. Jde nám přitom nejen o uplatnění nově nabytých zkušeností v praxi, ale také o relaxaci a načerpání nových sil netradičním způsobem. Příslušníci Hradní stráže dostávají další úkol. Mají přemístit jednoho ze svých kolegů do vzdálenosti několika desítek metrů ve výšce jeden a půl metru nad zemí, aniž by se k němu přiblížili na méně než deset metrů. K dispozici přitom mají tři klády a několik horolezeckých lan. Na první pohled je zjevné, že v této disciplíně půjde spíše než o odvahu a fyzickou kondici o týmovou spolupráci a především nápad, jakým způsobem celou záležitost vyřešit. Určitým vodítkem je upozornění organizátorů, že se nacházíme v jižních Čechách, kde žije i Ing. Pavel Pavel. Ten před léty přišel na to, jakým způsobem přemísťovali domorodci obrovské sochy na Velikonočních ostrovech. Chvíli to ještě trvá, ale řešení se nakonec klube na povrch. Družstvo za pomoci lan svazuje z klád konstrukci v podobě písmene A. Další lana upevňuje na jejím vrcholu a zároveň také na její základně. Zatímco čtyři vojáci udržují stabilitu áčka ve vertikální poloze, další koordinovaným nakláněním a posunováním noh uvádějí konstrukci do pohybu. Jsem přesvědčen, že teambuildingové aktivity patří nejen do státního sektoru, ale především do armády. Jedná se o ověřené postupy, které komerční firmy již léta používají ke skloubení kolektivu a zvýšení jeho celkové výkonnosti, argumentuje podplukovník Cikner. Armáda přitom musí často vytvářet a scelovat nové kolektivy. Více než kde jinde v ní úspěch závisí právě na týmové spolupráci. V budoucnu by bylo nejvhodnější zaměřit tyto aktivity na lidi odcházející do zahraničních misí. Každý kontingent sice prochází před nasazením poměrně důkladnou přípravou, ale ta je zaměřena především na řešení vojenských otázek. Je potřeba si uvědomit, že právě do zahraničí posíláme mnohdy poměrně nesourodé kolektivy, které se rekrutují z několika útvarů. Náš kurz vhodně doplňuje přípravu těchto lidí v oblasti týmové spolupráce. Výsledkem by mohlo být zlepšení práce jednotlivých kontingentů, dodává podplukovník Cikner. Na řadu přichází ryze adrenalinový test. Účastníci musejí vyšplhat do koruny dobře dvacet metrů vysokého stromu a odtud se na kladce spustit dolů. Člověk při překonávání těchto strachových bariér posiluje důvěru v sebe samého a ve své schopnosti. I to je důležité. Příslušníci Hradní stráže uzavírají den přípravou tzv. Setonova hrnce. Idea v tomto případě je taková, že kuchařky stávkují, odmítají připravit večeři. Je tedy potřeba jít do kuchyně, okořenit a nasolit kuřata. Další skupina mezi tím rozpaluje na ohni kameny do běla. Zbytek kope jámy, do kterých později vloží rozžhavené kameny a kuřata. Vše pak zahrnou hlínou a zalijí vodou. Setonův hrnec za nějaké dvě hodiny připraví z kuřat báječnou pochoutku. Kurz je pro mne možností, jak si vyčistit hlavu a zažít něco s lidmi, které člověk občas potkává v práci. Výhodou je, že se zde můžeme navzájem lépe poznat, loučí se s námi nadporučík Marek Těšlík. V minulosti jsem se nikdy podobného zaměstnání neúčastnil, počítal jsem tedy s tím, že se bude jednat spíš o nějaké hry. Mile mě to překvapilo, jsem naprosto spokojený. Stejné pocity má i kapitán Martin Franěk. Nejzajímavější byla včerejší večerní hra. Jednalo se o pochod se zavázanýma očima na neznámé místo bez možnosti verbální komunikace. Člověk netušil, co ho čeká. A právě to neznámé nám komplikovalo nejvíce život. Museli jsme improvizovat a reagovat na nečekané situace. 12 13

REPORTÁŽ Dobrý sluha a zlý pán Text a foto: Vladimír MAREK Na dopadovou plochu pár kilometrů před námi bubnovaly dělostřelecké granáty vypálené z britských houfnic AS90. Pozorovatel zkušeným okem přehlédl sérii bílých obláčků způsobených výbuchy munice a bateriím rozmístěným na druhém konci prostoru předal vysílačkou nové koordináty. Uplynulo jen pár minut a granáty začaly dopadat přesně na cíl. O dokonalé souhře britských dělostřelců během cvičení Flying Rhino se mohl přímo na místě ve výcvikovém prostoru Jince přesvědčit nejen náčelník Generálního štábu Armády České republiky generálporučík Vlastimil Picek, ale i velitel společných sil AČR generálmajor Hynek Blaško, řídící celého cvičení, a velitel 1. britské obrněné divize brigádní generál Robert Weighill. V uplynulých šesti ročnících Flying Rhina jsme si zvykli vídat alianční vojáky na letecké základně v Sedlci, Vícenicích u Náměště nad Oslavou či ve výcvikovém prostoru Libavá, letos poprvé zavítali i do Jinců. Tento prostor využili nejen jako dělostřeleckou, ale i leteckou střelnici. Základ zde soustředěných jednotek tvořili příslušníci 3. pluku královského dělostřelectva Ozbrojených sil Velké Británie (3. RHA UK), společně s nimi zde cvičili i letečtí návodčí z 22. základny letectva, příslušníci 25. protiletadlové raketové brigády, 26. brigády velení, řízení a průzkumu a 53. brigády pasivních systémů a elektronického boje. Veškerou činnost jednotek v místě působení koordinovalo Velitelství společných sil. Kolegové z Afghánistánu Jedna ze závěrečných epizod cvičení Flying Rhino byla jen předehrou k ještě propracovanější souhře mezi pozemními jednotkami, letectvem a dělostřelectvem. Řízení dělostřelecké palby měla na starost družstva dělostřeleckého průzkumu působící buďto z obrněných vozidel Warrior anebo z připravených pozorovacích stanovišť. Nyní se dostávají ke slovu předsunutí letečtí návodčí, tzv. FAC (Forward Air Controller). Ty české zastupuje praporčík, kterému budeme říkat Jiří Petras. Svého britského kolegu si nevybral náhodou. Působili totiž společně v roce 2007 v jihoafghánské provincii Helman. Mají za sebou celou řadu úspěšných ostrých navedení v bojových podmínkách. Teď připravují v Jincích doslova historické první ostré navedení laserovým paprskem řízené cvičné pumy odhozené z českého lehkého bitevníku L-159. V minulých dnech zde nacvičovali podobné operace s britskými letouny Tornado. V tomto okamžiku probíhá komunikace mezi pilotem a předsunutým leteckým návodčím. Nejedná se přitom jen o předání koordinátů, ale o charakteristiku cíle a řadu dalších údajů, které by usnadnily jeho identifikaci, vysvětluje praporčík Petras. Předsunutí letečtí návodčí se nepodílejí pouze na navedení leteckých pum. Stejně významná je jejich práce při určování cíle pro dělostřeleckou palbu či přivolání letecké záchranné služby MEDEVAC. K jejich úkolům patří rovněž informování operační skupiny o svém pohybu. To z toho důvodu, aby nedocházelo k ostřelování vlastních sil. To už se ale na obzoru vyhoupne bitevník L-159. Samotná akce je velice rychlá. V tomto případě od odhozu do dopadu pumy na cíl uplynuly zhruba dvě minuty. Při bojové operaci však může být tento časový úsek i podstatně kratší. Akce je úspěšná, puma dopadá, kam má. Ne vždy je ale prý možné použít k navedení laserový paprsek. Ten může být za určitých okolností nebezpečný i pro vlastní vojáky. Obzvlášť ohrožen je v tomto případě zrak. Pokud se tedy v bezprostřední blízkosti cíle nacházejí naše jednotky, většinou se volí jiný způsob navedení. Stejně důležitá je i naprosto přesná koordinace mezi letectvem, dělostřelectvem a pozemním vojskem. Právě proto se tyto operace neustále drilují. Dělostřelectvo či letectvo může být vynikajícím pomocníkem, ale v případě jakékoliv nepřesnosti je schopné napáchat obrovské škody. Je tedy něco jako dobrý sluha, ale zlý pán. Součinnost je jednou z nejdůležitějších věcí. Mezinárodní prostředí v republice Během Flying Rhina cvičí z našeho útvaru nejen předsunutí letečtí návodčí a naši piloti, ale vlastně celá základna. Ta totiž plní úkoly podpory zahraničních jednotek, upozorňuje velitel 22. základny letectva plukovník Libor Štefánik. Myslím si, že by byla velká škoda nepokračovat v této přípravě i v budoucnu. Pro Českou republiku je totiž i po ekonomické stránce mnohem výhodnější pracovat v mezinárodním prostředí u nás, než přesunovat velké počty jednotek do zahraničí. Letošní ročník nás zase posunul o kus dopředu. Do Flying Rhina v Jincích se zapojili také příslušníci protiletadlové raketové brigády ze Strakonic. Plnili zde úlohu protivzdušné obrany britských dělostřeleckých jednotek. Navíc si testovali systém velení a řízení, který použijí koncem června při ostrých střelbách na Baltu. Cvičení se účastníme již potřetí. V Brdech jsme ale poprvé, minulé roky jsme byli v Náměšti a na Libavé. Plníme zde jakousi multifunkční roli. Část našich sil slouží jako cíl pro letecké návodčí a průzkum vůbec. Máme tady jeden lokátor, který Britové podle potřeby převážejí. Úkolem jednotek pak je najít ho v daném časovém limitu. A to jak s pomocí pozemního, tak vzdušného průzkumu, říká velitel brigády plukovník gšt. Josef Slavík. Vyvezli jsme ale i další techniku včetně protiletadlového samohybného raketového kompletu 2K12 KUB. Britští dělostřelci přijeli do Jinců především za účelem výcviku ostré střelby dělostřelectva, minometů M81 a raketometů MLRS ráže 227 mm. Vyvrcholením bylo působení všech uvedených palebných prostředků společně se zapojením letectva. Čeští vojáci jsou perfektně připraveni. Dokázali nám to nejen zde, ale i na cvičeních, které si organizujeme sami, prohlásil na závěr generálporučík Vlastimil Picek. Jsem rád, že se s Brity, Kanaďany či Dány perfektně domluví. Je to ukázka skvělé alianční interoperability. 14 15

VOJENSKÉ ŠKOLSTVÍ systémy. Skutečnou perlou byl model vojenského zabezpečení letadlové lodi Charles de Gaulle nebo simulace potlačení násilné demonstrace. Na závěr jsme se ocitli v zajetí teroristického komanda. Museli jsme vyjednávat a ve finále nás osvobodila skupina speciálního určení francouzské policie, proslulé GIGN (Group d Intervention de la Gendarmerie Nationale). Nadšení mezi účastníky vyvolala návštěva Republikánské gardy s přehlídkou všech jejích složek hudby, stráží, jezdeckého oddílu a motocyklistů. Pro francouzského důstojníka je vybrané chování a láska k hudbě naprostou samozřejmostí, vyslechli jsme koncert vážné hudby v podání smyčcového orchestru Republikánské gardy ve slavnostním sále pařížské Sorbonny. Stranou našeho zájmu nezůstal ani civilní sektor. Prohlédli jsme si velín bezpečnostního oddělení pařížské městské hromadné dopravy, kterou denně používá deset milionů cestujících, a poodhalili útroby dálkově ovládaných vlaků linky metra čísla 14. Všechny akce jsme absolvovali pod drobnohledem studentů žurnalistiky, kteří nejenže vydávali každý den vlastní barevné tištěné periodikum, ale vytvářeli i televizní zprávy s rozhovory, reportážemi či anekdotami a glosami ze života účastníků semináře na profesionální úrovni. Byli jsme ohromeni pestrým programem, francouzskou lehkostí a šarmem při veškerém počínání z řad přednášejících, ale i studentů. Je těžké najít nějaká negativa. Snad jen, že díky dynamickému programu jsme téměř neměli čas na prohlídku Paříže. Vzhledem k našim zážitkům nás to ale vůbec nebolelo. Jednou z podmínek k setkání studentů v městě nad Seinou je výborná znalost francouzštiny. Pro nás to byla velká motivace a určitě poznatky z Paříže využijeme ve svém profesním životě. CESTOU k moderní obraně Text a foto: prap. Kamila ZAVADILOVÁ a nprap. Jan PŘIKRYL Ministerstvo obrany Francouzské republiky pořádá každoročně vševojskový seminář studentů vojenských vysokých škol SIGEM. Barvy Univerzity obrany Brno letos hájili praporčice Kamila Zavadilová a nadpraporčík Jan Přikryl, kteří se s A reportem podělili o své dojmy. Tento rok byl program doslova grandiózní. Letošní seminář nesl podtitul Cestou k moderní obraně a stěžejní osu tvořily tzv. tables rondes neboli kulaté stoly, které představovaly vždy jedno z diskutovaných témat. Strategická nejistota a její důsledky pro Francii, Výstroj a výzbroj zítřka, Reforma armád, to jsou jen namátkou vybrané okruhy, kdy jsme byli přednáškou vtaženi do problému a živě o něm pak besedovali. K neméně zajímavým patřily prezentace jednotlivých škol. Na nás zapůsobila i reakce publika, které svými projevy vyjadřovalo své názory na vystoupení studentů. Vzpomínat budeme i na obřad oživení plamene u hrobu neznámého vojína pod Vítězným obloukem. Elysejská pole patřila jen nám a Paříž jsme měli u nohou. Francouzská strana připravila i praktickou část semináře, kde si všichni účastníci mohli prohlédnout a zároveň si vyzkoušet výzbroj a výstroj vojáků budoucnosti a moderní zbraňové Základní výcvik afghánských policistů V polovině dubna začal v Lógaru třítýdenní základní kurz příslušníků Afghánské národní policie, který měl přispět k rozvoji afghánských národních bezpečnostních sil. Nedostatečný výcvik, nezkušenost se zacházením ze zbraněmi jsou totiž hlavním důvodem ztrát na životech afghánských policistů. Právě oni se s nepřáteli setkávají v terénu. Cením si, že tady můžu být, přiznal jednadvacetiletý Mohamad, který u policie slouží teprve sedm měsíců. Tak kvalitní výcvik si my sami dovolit nemůžeme. Český vedoucí kurzu říká: Specifika výcviku spočívají v tom, že sem přicházejí lidé, kteří mnohdy neumějí číst ani psát. Chybějí jim elementární návyky manipulace se zbraní, nemají fyzickou kondici, neznají základní pravidla přežití a neumějí se bránit v případě napadení. Zvolili jsme metody výcviku, které jsou pro ně maximálně efektivní. Devětadvacetiletý Emahudin je ostříleným mužem zákona: Kolegové z naší jednotky už kurz pod vedením Čechů absolvovali a přinesli si velmi cenné zkušenosti. Není důležité, jestli člověk drží v ruce zbraň, ale jestli s ní umí dobře zacházet. Proto jsem tady. Patnáct frekventantů získalo právě dovednosti s manipulací a střelbou ze zbraní, kterými afghánská policie disponuje. Kromě samopalu AK-47 jsou to také kulomety PKM a pistole Smith & Wesson. Absolvovali fyzickou kondiční přípravu, základy sebeobrany, boje zblízka a učili se postupům při nálezu improvizovaných nástražných systémů nebo nevybuchlé munice. Naučili se rovněž taktiku boje v budovách a základům první pomoci: Je jen na nich, aby tyto dovednosti ve své práci uplatnili, řekl vedoucí kurzu. Text a foto: Pavla POLÁKOVÁ 16 17

VÝCVIK VÝCVIK Text: kpt. Jiří KOVAŘÍK Foto: archiv OTIP 15. žb Bechyně Ve vojenském výcvikovém prostoru Boletice se koncem dubna uskutečnil soustředěný výcvik EOD (Explosive Ordnance Disposal, likvidace výbušného materiálu) a EOR (Explosive Ordnance Reconnaissance, zjisťování výbušného materiálu) týmů. Poprvé se tak dělo za přímého řízení nově vzniklého odboru technické a informační podpory jednotek EOD při velitelství 15. ženijní brigády v Bechyni. bechyňského ženijního praporu. Z toho vyplývá další úkol příslušníků odboru koordinace výcviku týmů EOD a EOR. A právě v posledních dubnových dnech se ve výcvikovém prostoru Boletice sešlo přes 50 pyrotechniků, a to nejen z praporů 15. žb, ale i od Vojenské policie, 601. skupiny speciálních sil, 4. brigády rychlého nasazení, 7. mechanizované brigády a ze základen vzdušných sil. Jako pozorovatelé se výcviku zúčastnili odborníci Policie ČR. Příprava byla rozdělena do tří bloků. V prvním, informačním, byli účastníci seznámeni s aktuálními odbornými materiály připravenými pracovníky OTIP pro letošní pyrotechnický kurz skupiny C podle metodiky Námořní školy EOD USA. Dále posluchači vyslechli aktuální informace z prostorů operačního nasazení našich vojáků v zahraničí. Během druhé, praktické části pyrotechnici utvořili skupiny a v nich si prověřili svoji připravenost v modelových situacích, jež v minulosti české týmy EOD řešily v afghánské provincii Lógar. Ve třetím, testovacím bloku pak byly provedeny zkoušky jedné z konstrukcí improvizovaného výbušného prostředku, jenž je v současné době v Lógaru používán, a družstva si současně vyzkoušela protiopatření navržená českými EOD specialisty. Pouhé teoretické předání informace bez praxe je bezcenné, říká příslušník OTIP praporčík Ondřej Tichý. Jen pokud budou týmy EOD poctivě a maximálně realisticky cvičit, budou mít proti nepřátelským útokům v oblasti nasazení šanci. Proto chceme pokračovat v organizování podobných praktických výcviků. POPRVÉ pod řízením OTIP Odbor technické a informační podpory (OTIP) jednotek EOD vznikl v říjnu 2008 jako jediné specializované pracoviště Armády České republiky zabývající se shromažďováním a vyhodnocováním informací o výbušných zařízeních. Pracoviště je v úzkém kontaktu se zahraničními institucemi podobného charakteru a je napojeno na mezinárodní systém sdílení informací v oblasti EOD. Potřeba takto koncipovaného specializovaného pracoviště vyplynula z nezbytnosti posílit připravenost vojáků AČR na úseku ochrany proti improvizovaným nástražným výbušným systémům (IED Improvised Explosive Device). Mezi hlavní úkoly odboru patří tvorba, správa a doplňování informačního systému v oblasti improvizovaných výbušných systémů a munice, předávání získaných informací v rámci AČR, provádění analýz útoků pomocí IED v prostorech nasazení našich jednotek a zpětná informační podpora jednotek nasazených v zahraničních operacích. Pracoviště dále zavádí nové poznatky z oblasti boje proti IED do výcviku a tento výcvik odborně řídí. Do praxe rovněž uvádí nové postupy likvidace vojenské munice a spolupracuje při budování databáze munice na mezinárodní úrovni, plánuje, koordinuje a vyhodnocuje činnosti spojené s pyrotechnickými pracemi. Zjednodušeně řečeno vše, co se v zájmových oblastech světa v tematice výbušných zařízení nově vyskytne, OTIP zahrne do své databáze, provede analýzu konstrukce zařízení, místa nálezu i způsobu iniciace a popíše postup ochrany včetně metody bezpečné likvidace výbušného prostředku. Současně činí kroky, aby se s aktuálními informacemi seznámili i ostatní příslušníci armády. V rámci reorganizace 15. ženijní brigády v uplynulém roce vznikly u ženijních praporů v Rakovníku a Olomouci roty EOD. Došlo tak k podstatnému navýšení počtu těchto specialistů, neboť do té doby byla tato rota součástí pouze Přidělenci obrany v Liberci Třináct nových přidělenců obrany České republiky se v současné době připravuje na výkon své funkce. V průběhu několikadenní odborné stáže se seznamují s organizační strukturou a činností útvarů pozemních a vzdušných sil Armády České republiky. Cílem tohoto zaměstnání je co nejlépe je připravit na plnění úkolů na svých budoucích zahraničních pracovištích. Při této příležitosti zavítali koncem dubna k 31. brigádě radiační, chemické a biologické ochrany v Liberci. Zastupující velitel plukovník Miroslav Beran na úvodním briefingu seznámil návštěvu s možnostmi a vybavením chemického vojska. Připomněl také zkušenosti vojáků z nasazení během olympijských her, mistrovství světa, summitů NATO, spolupráci s integrovaným záchranným systémem a plnění úkolů v zahraničních misích. Příslušníci 311. praporu radiační, chemické a biologické ochrany připravili statickou ukázku materiálu, techniky a prostředků individuální ochrany. Budoucí přidělenci si prohlédli rovněž jazykovou školu a chemické muzeum v prostorách budovy velitelství a štábu. Text a foto: kpt. Vlastimila CYPRISOVÁ 18 19

VÝCVIK KALEIDOSKOP Vojenský matrix Text: Vlastimil BERÁNEK Foto: autor a archiv Vojenské policie Napadený konvoj! Problém! Ticho, ať něco slyšíme! Krátké, jasné, úderné věty. Specialisté Vojenské policie soustředěně sledují na monitorech počítačů vybavených novým simulačním programem možná rizika v bojových akcích. Záměrem je dostat se díky této technologii a okamžité reakci operačního štábu co nejblíže realitě, se kterou se každý muž v akci může v budoucnu setkat. Otevřené nebe nad Českou republikou Na trati Pardubice Česká Třebová Brno České Budějovice Jindřichův Hradec Jince Plzeň Cheb Most Praha Pardubice uskutečnili ve středu 13. května příslušníci inspekčního týmu Ruské federace kontrolní let v rámci Smlouvy o otevřeném nebi. Na trasu o délce necelých 800 km odstartoval speciální letoun Antonov An-30, aby z výšky zhruba 1200 m dokumentoval naše území. Pozorovacímu letu předcházela kontrola speciálního a dalšího vybavení letadla specialisty Armády České republiky, kteří pak měli možnost průběh akce sledovat přímo na palubě. Vyvolání exponovaných filmů, jejichž kopie obdrží také česká strana, se uskuteční v laboratořích v Dubince u Moskvy. Text a foto: pplk. Petr SÝKORA Nácvik prověřil profesionalitu Příprava na zářijové taktické cvičení Black Bear 09 příslušníků Vojenské policie začala koncem dubna v brněnském Centru simulačních a trenažérových technologií. Aktivně se jí zúčastnilo 62 Čechů, Slováků, Poláků a Chorvatů. Jazykový babylon ve virtuálním počítačovém matrixu? Laik na první pohled vidí na monitorech zdánlivě běžnou počítačovou hru. Ve skutečnosti se jedná o sofistikovaný simulační program možných událostí při nasazení v zahraničí. Velení praporu VP složené z příslušníků čtyř výše zmíněných zemí prověřuje v boji proti počítači zažité, ale také další operační postupy bojových jednotek. Společné cvičení na této úrovni nám pomůže odladit nesrovnalosti v postupech všech jednotek, které případně můžou nastat v reálném nasazení, vysvětluje náčelník štábu Vojenské policie plk. Martin Bečka, který velí české straně na cvičení Black Bear. Hlavním cílem této akce je prověření komunikačních schopností a předávání informací mezi jednotkami vojenských policií zúčastněných zemí. Centrálním mozkem je tzv. TOC (taktické operační středisko), kde se shromažďují veškeré informace. Jednotlivé směny vojenských policistů je zpracovávají, flexibilně předávají příslušným jednotkám a po vyhodnocení přijímají nejvhodnější postupy v případných bojových akcích. Major Roman Gottfried z české Vojenské policie říká: Ne vše se sice povedlo, jak jsme plánovali, ale dílčí nedostatky jsme samozřejmě očekávali. Díky tomu nyní víme, jak je odstranit a připravit prapor tak, aby letos v září dosáhl lepších výsledků než na loňském cvičení v Polsku. Ve Staré Boleslavi proběhl ve dnech 13. až 15. května štábní nácvik ke cvičení Boleslavská hradba 2009. Hlavním tématem byla ochrana a obrana objektů důležitých pro obranu státu rotami aktivních záloh krajských vojenských velitelství, doplněných o profesionály ze sil podpory. Cílem bylo připravit příslušníky štábu Velitelství podpory na plnění úkolů operačního plánovacího procesu podle norem NATO a zpracovat operační plán jako trvale platný dokument. Letošní cvičení proběhlo v rámci tříletého plánu přípravy štábu staroboleslavského velitelství v letech 2009 2011, který má sloužit ke zvýšení schopností při řešení všech možných forem nevojenského ohrožení na území České republiky. S výsledky štábního cvičení jsem velmi spokojen. Důstojnický a praporčický sbor Velitelství podpory je na zářijové cvičení Boleslavská hradba 2009 plně připraven, zhodnotil akci náčelník štábu sil podpory plukovník Přemysl Škácha. Boleslavská hradba 2009 se uskuteční v září ve výcvikových prostorech Libavá a Boletice a v mírových posádkách. Text a foto: pplk. Martin TOŠER 20 21

VÝCVIK VÝCVIK Text a foto: prap. Alena HRDLIČKOVÁ Dvě stě šestnáct příslušníků 152. ženijního praporu z Rakovníka se v druhé polovině dubna zúčastnilo komplexního polního výcviku ve výcvikovém prostoru Hradiště. Jednalo se o první velké vyvedení téměř celého útvaru, kdy v posádce zůstal pouze zpětný odřad o síle asi dvaceti vojáků. Rakovničtí Komplexního výcviku 152. ženijního praporu se zúčastnila také rota EOD. Kromě vševojskové přípravy byli její příslušníci stále na zemi anebo i pod ní. Prováděli pyrotechnický průzkum, průchod minovým polem, vyhledávali nástražné systémy, zřizovali opevnění proti napadení protivníkem při přenocování, případně si vyzkoušeli pobyt v ženijním pozorovacím stanovišti. v nové roli Při plánování výcviku štáb využil poznatky, které načerpal začátkem roku při stáži během polní přípravy příslušníků 44. lehkého motorizovaného praporu Jindřichův Hradec. Ženijní prapor Rakovník totiž působí v posádce teprve od 1. října loňského roku a velkou část jeho příslušníků tvoří vojáci bývalého záchranného praporu. Jako záchranáři však bojovali především o záchranu majetku a života lidí. Poslání ženijního praporu směřuje jinam, a tudíž hlavními úkoly letošního komplexního polního výcviku byly střelby ze samopalu, házení ručních granátů, topografická příprava spojená s přesuny jednotek a s jejich přežitím v tísni. Nechyběl ani výcvik v trhání a ničení překážek, ženijní průzkum, nácvik dekontaminace a bojových drilů, do kterých se zapojily všechny jednotky včetně roty logistiky a štábu praporu. Ženijní stavební rota pod vedením npor. Martina Kuny měla úkol ještě složitější. Kromě úkolů, jež plnily i ostatní jednotky, se podílela také na údržbě výcvikového prostoru. Rota logistiky byla první jednotkou, která do prostoru soustředění v areálu Tureč dojela. Vybudovala tu stanový tábor, sprchy a polní kuchyň. Také tato jednotka stihla střelby ze samopalu, házení ručními granáty i noční pochod s přežitím. Vzhledem k tomu, že počasí bylo v posledních dnech příznivé, všechny příslušníky roty překvapilo, že jim do rána improvizovaný tábor zapadal pěticentimetrovou vrstvou sněhu. Ani štáb praporu se na Turči moc nezdržoval. Jen několik minut po příjezdu, kdy se ubytoval, a pak s veškerým materiálem vyrazil na topografickou přípravu, jež obnášela asi desetikilometrový přesun. Nešlo však jen o pouhý pochod, ale též o několikeré překonávání zamořeného prostoru v prostředcích individuální protichemické ochrany. Navečer pak příslušníci štábu museli prokázat svou fyzickou zdatnost překonáním lanového traverzu. Ani poté však nenastal čas odpočinku. Následovala večeře v poli a příprava prostoru k přenocování, v průběhu noci ještě akce vyhledání sestřeleného pilota. Druhý den začal snídaní v trávě a zbytek dne se odvíjel pod vedením instruktorů bojových drilů z 41. mechanizovaného praporu Žatec. Dlužno říci, že rukama těchto instruktorů prošel nejen štáb, ale všechny vyvedené jednotky. Požár v Chotyni Spojovací četa po celý týden zabezpečovala spojení mezi jednotkami. Stanice R6 a R7 měla umístěné na kótách Hradiště a Doupovské Strážiště. Jejich osádky vedly nepřetržitý provoz. Výcvikem zaměřeným na maximální zatížení jednotlivce si všichni zvýšili fyzickou kondici. A rovněž v odborné přípravě při ženijním průzkumu, výcviku v zřizování výbušných zátarasů a protitankových minových polí se jednotky zdokonalily, zhodnotil polní přípravu zástupce velitele ženijní mechanizované roty npor. Milan Rechtorík. Prošli jste vším, čím jste měli, uvedl na závěrečném nástupu velitel vyvedení mjr. Miroslav Hájek. Viděl jsem vás vyčerpané, unavené, naštvané, ale přesto jste všichni měli snahu úkoly splnit. Jsem přesvědčen, že tento týden nepřišel nazmar. Při rekonstrukci budovy mužstva v prvním nadzemním podlaží vznikl vzplanutím nátěrových hmot požár. V budově zůstalo uvězněno deset osob a dva psi. Tak příslušníci Veterinární základny v Chotyni rozehráli 24. dubna krizovou situaci, jejíž nácvik byl zaměřen na spolupráci příslušníků útvaru s jednotkami okolních hasičských záchranných sborů. Simulace události byla promyšlena do detailu. Na vzniklý požár upozornil náhodný chodec dozorčího útvaru. Byl vyhlášen poplach, z oken se valil dým, příslušníci útvaru zjišťovali, kdo je uvězněn uvnitř budovy. Na místo přijela jednotka Hasičského záchranného sboru z Hrádku nad Nisou, dobrovolní hasiči z Chotyně a příslušníci HZS z Liberce. Celkem pět cisternových stříkaček a dva automobilové žebříky. Ve svažitém terénu vojenského areálu to bylo pro všechny náročné cvičení. Uvěznění v silně zakouřeném prostoru nebyli schopni opustit budovu bez pomoci, a tak je hasiči postupně sváželi na vysokozdvižné plošině v kyslíkových maskách. Pro vojáky, ale i jejich psy to byla ojedinělá zkušenost. Zvládli ji však na jedničku. Text: mjr. Lubomír DETKO a Hana SELNEROVÁ, foto: archiv VZ Chotyně 22 23

VRCHNÍ PRAPORČÍCI VRCHNÍ PRAPORČÍCI Zpočátku sloužil na zpravodajském oddělení brigády a ve zpravodajské skupině 4. průzkumného praporu. Nakonec přijal nabídku velitele 11. průzkumného praporu, který byl později reorganizován na současný 102. průzkumný v Prostějově. Ve funkci vrchního praporčíka působí již pět let. A to od okamžiku, kdy uspěl ve výběrovém řízení. Měl jsem určitou vizi, jak zastávat tuto funkci, a tak jsem se přihlásil, vybavuje si okamžiky před samotným výběrovým řízením Daniel Indra. Společně se mnou se řízení účastnilo několik dalších příslušníků praporčického sboru. Každý z nich měl nesporné kvality. Osobně jsem to vnímal jako prestižní záležitost. V té době byl u nás institut vrchních praporčíků ještě v plenkách. Se svými kolegy z ostatních praporů a brigád tehdy přesvědčovali velitele všech stupňů, že vznik této funkce je pro ně i armádu přínosem. Šlo o to, aby se nebáli přesunout odpovědnost a pravomoci z důstojníků na vojáky v nižších hodnostech. Lidé v nově vytvářených funkcích vrchních a vedoucích praporčíků se měli stát představiteli a zároveň zástupci praporčického a rotmistrovského sboru. Měli to být vojáci, kteří se umějí postavit před ostatní, jsou schopni přednášet či komunikovat s novináři a veřejností. Vyzrálí jedinci jednající s rozvahou a nadhledem, upozorňuje praporčík Indra. Vrchní praporčíci jsou jakýmsi poradním orgánem velitele. Odpovídají za kázeň, morální stav, vnější vzhled, vystupování příslušníků praporčického a rotmistrovského sboru, podílejí se na jeho Text: Vladimír MAREK Foto: archiv Daniela Indry Vrchní praporčík 102. průzkumného praporu Daniel Indra začal svou kariéru doslova od píky. Po odsloužení vojenské základní služby u 4. brigády rychlého nasazení mu vojna natolik zachutnala, že se rozhodl u této profese zůstat. Stříbrní generálové profesním růstu. Musejí být ale schopni řešit i problémy, které nejsou pro velitele příliš příjemné. Existují otázky, ke kterým se velitel vyjadřuje těžce, ale vždy je nucen zaujmout k dané situaci určité stanovisko. Jinak bychom nemohli odpovědět lidem a ztratili bychom jejich důvěru. Pokud tohle všechno velitel pochopí, velice rychle zjistí, že mu může výrazným způsobem usnadnit práci. Čekání na legislativní rámec Zpočátku neměla tato funkce žádnou právní oporu v resortních normativních aktech. Jeden z prvních počinů v tomto směru představovalo nařízení velitele Velitelství společných sil týkající se personálních opatření praporčického a rotmistrovského hodnostního sboru a role vrchních praporčíků v něm. Nyní bez jeho vyjádření není možné uskutečnit personální záměr týkající se těchto skupin. V nejbližší době by měl být navíc vydán rozkaz, ve kterém bude stanovena funkční náplň vrchních a vedoucích praporčíků na všech stupních velení. Náčelníkem Generálního štábu budou jednoznačně vymezeny pravomoci, tedy co máme dělat, a co ne. To nám velice chybělo. Konečně se budeme mít o co opřít a přestaneme improvizovat, říká Daniel Indra. Doposud to většinou fungovalo tak, že jsme si přivezli určité zkušenosti a poznatky ze zahraničí, většinou z misí, a podle nich jsme také vykonávali naše povinnosti a snažili se být prospěšní. Nyní se tedy blýská na lepší časy. Vrchní praporčík prý musí svému veliteli něco předat. Jedním z předpokladů pro vykonávání této funkce je umět komunikovat s lidmi. Není to tak, že by lidé za mnou chodili jako za nějakým důvěrníkem. Většinou se zcela neformálně bavíme během výcviku a dalších zaměstnání. Když se dostaneme k nějakému problému, snažím se samozřejmě udělat maximum pro jeho vyřešení. Pokud je třeba velitelské rozhodnutí, tak to samozřejmě konzultuji s velitelem praporu, vysvětluje praporčík Indra. Často se na mne lidé obracejí se služebními záležitostmi, s nedostatky v oblasti materiálního zabezpečení, ptají se na možnosti kariérního růstu a absolvování nejrůznějších kurzů. Během mise v Afghánistánu se praporčík Indra dozvěděl, že vojáci by si přáli nějaký kulturní program. Nejlepší by prý bylo vystoupení zpěváka Daniela Landy. Okamžitě se s ním spojil přes internet, požádal ho o vystoupení, ale také jej předem upozornil, že bezpečnostní situace není stabilní. Bylo to krátce po incidentu, při kterém zahynul jeden příslušník kontingentu. Zpěvák přesto souhlasil, a to bez nároku na honorář. Ostatní již bylo otázkou čistě organizační přeprava a určitá improvizace pódia a aparatury na základně 1. kontingentu provinčního rekonstrukčního týmu. Učil se od Američanů Daniela Indru ze všeho nejvíce ovlivnilo jeho nasazení v zahraničních misích. Na přelomu let 2005 až 2006 působil jako národní zástupce a vrchní praporčík kontingentu AČR v severoafghánském Fayzabádu. O dva roky později odletěl jako vrchní praporčík 1. kontingentu českého provinčního rekonstrukčního týmu do Lógaru. V čele kontingentu stál tehdy plukovník gšt. Ivo Střecha, který nebyl organickým velitelem jeho mateřského útvaru. Uvědomoval si však význam funkce vrchního praporčíka pro celý provinční rekonstrukční tým. Postupně, díky komunikaci a spolupráci především s americkou jednotkou na základně, poskytoval vrchnímu praporčíkovi stále větší prostor. Mé zařazení plně akceptoval a podporoval. Náš vztah byl založený na důvěře a toho si velice vážím. Mohl jsem ovlivňovat a podílet se na širokém spektru záležitostí, a to od personálních věcí až po logistiku, vzpomíná praporčík Indra. Moje role nebyla v žádném případě vnímána jako funkce pobočníka, jehož hlavním úkolem je uvařit veliteli ráno kávu, aby měl dobrou náladu. Bohužel, v naší armádě tomu tak všude není. Najdou Vrchní a vedoucí praporčíci se u nás svou prestiží postupně dotahují na obdobné funkce v aliančních armádách 24 25

VRCHNÍ PRAPORČÍCI KALEIDOSKOP se i případy, kdy je vrchní praporčík chápán poněkud jinak. Někteří lidé jej mohou vnímat jako kontraproduktivní přítěž. I přes veškeré pozitivní změny má funkce vrchního praporčíka v zahraničních armádách stále ještě větší prestiž než u nás. Kdykoliv proběhla jednání s americkou stranou na základně Shank v Lógaru, byl u nich za obě strany vždy přítomen velitel a vrchní praporčík. Pokud Američané něco potřebovali a na základně právě nebyl velitel, většinou úkolovali svého vrchního praporčíka, aby to konzultoval se svým protějškem. Tedy v případech, že se jednalo o záležitosti týkající se vojáků, logistiky a chodu základny. Operační záležitosti samozřejmě řešili pouze s velitelem. V tamní hierarchii kontingentu jsem byl podstatně výš než u nás. Člověk si na to pochopitelně zvykne. Když přijde v americké armádě vrchní praporčík mezi vojáky, všichni se postaví do pozoru, jako kdyby přišel generál. Ne nadarmo se této funkci říká stříbrný generál, dodává praporčík Indra. Záleží na nich a na veliteli Vrchní praporčíci se snaží zvýšit prestiž svých funkcí, neustále na sobě pracovat a zlepšovat se. Mnohé záleží samozřejmě na každém z nich, jakou přirozenou autoritu si dokážou v kolektivu získat a jaký bude jejich kredit mezi vojenskými profesionály. Významnou roli v tomto směru sehrává i velitel. Pravidelně organizujeme setkání vrchních praporčíků, na kterém se všichni scházíme, radíme a vyměňujeme si poznatky. Po návratu z Lógaru jsem právě na takovéto schůzce prezentoval své zkušenosti z mise, a to včetně působení vrchních praporčíků zahraničních armád. Díky těmto informacím získáváme určitou představu o tom, jak by to mělo fungovat, říká praporčík Indra. Někteří vrchní praporčíci otevřeně řeknou, že to pro ně nebude jednoduché, získat takovou pozici je bude stát hodně sil. Další ale konstatuje, že on už takovouto pozici má. Absolvováním kurzu pro vrchní praporčíky v zahraničí je příležitost k získaní zkušeností a potřebných dovedností. Daniel Indra se ho před nedávnem účastnil ve švýcarském Lucernu. Současná struktura funkcí vrchních praporčíků v naší armádě je prý dostatečná. Na jejím jednom konci je hlavní praporčík AČR, pod ním jsou vrchní praporčíci operačních velitelství, brigád a praporů. U rot začínají pracovat vedoucí praporčíci. Určitá hierarchie je tedy vybudována. Informace se zdola dostávají nahoru. Pomoc pak často přichází opačným směrem a komunikace je oboustranná. Pokud mám nějaké požadavky od praporčíků a rotmistrů, pravidelně je konzultuji s vrchním praporčíkem Velitelství společných sil. Když to nestačí, mohu kontaktovat hlavního praporčíka AČR. V době, když jsme byli v misi, řešil jsem takto celou řadu záležitostí, usmívá se Daniel Indra. Praporčík Indra si uvědomuje, že musí i nadále pracovat na osobním i profesním růstu. A to nejen pro své vlastní uspokojení, ale i kvůli prestiži vojenského povolání. Nejspíš také proto v současné době dokončuje poslední ročník Vysoké školy logistiky v Přerově. Bojový prapor pro spojaře Bez spojení není velení, zní letité úsloví. Činnost spojovacího vojska v české armádě ovlivňuje takřka všechny sféry jejího života. Provozuschopnost a spolehlivost komunikačních a informačních systémů je základem fungování každé armády. Dějiny našeho spojovacího vojska sahají až do roku 1917, kdy v rámci československých legií v Rusku byla vytvořena telegrafní rota a označení spojař od té doby získávalo na věhlasu. Klasické rádiové a linkové spojení umožňuje léta komunikaci s nadřízenými, podřízenými, dnes si čeští spojaři osvojují také použití moderních informačních technologií. Dne 7. května se dočkali významného ocenění. Vojákům 101. spojovacího praporu v Lipníku nad Bečvou byl při příležitosti oslav 64. výročí konce druhé světové války jménem prezidenta ČR propůjčen bojový prapor. Z rukou zástupce náčelníka Generálního štábu-inspektora AČR brigádního generála Čestmíra Tesaříka jej převzal velitel praporu podplukovník Roman Vícha. Vojáci, převzetí bojového praporu z rozkazu prezidenta republiky není jen čest, přebíráte tím na sebe i velký závazek plnit všechny své úkoly a povinnosti ke cti a slávě tohoto praporu, uvedl generál Tesařík. Velitel útvaru převzal v rámci slavnostního aktu také stuhu na bojový prapor od Svazu důstojníků a praporčíků AČR. Text: kpt. Jolana FEDORKOVÁ a prap. Eva JAKUBKOVÁ, foto: por. Vítězslav BUMBA Jubilejní ročník s devětadvaceti družstvy Už podesáté uspořádal v Havlíčkově Brodě počátkem května Svaz důstojníků a praporčíků AČR mezinárodní soutěž ve střelbě z ručních zbraní. Klání se zúčastnilo devětadvacet čtyřčlenných družstev, která poměřila svou mušku ve střelbě z pistole a ze samopalu. Na palebnou čáru se postavili nejen domácí profesionálové a příslušníci v aktivní záloze, ale rovněž jejich kolegové ze SRN, Rakouska, Polska a Slovenska. Dále se přihlásili zástupci Policie ČR, AVZO (Asociace víceúčelových základních organizací technických sportů a činností ČR), Svazu vojáků v záloze apod. Akce byla logisticky zabezpečována ve spolupráci s Velitelstvím podpory a jeho orgány. Příspěvek poskytl i kraj Vysočina. Organizační, logistická a společenská úroveň soutěže je vzhledem k tradici na velmi vysoké úrovni, protože jak zahraniční účastníci, tak i naši zástupci sem vysílají své nejlepší reprezentanty. Ve velmi kvalitním a vyrovnaném turnaji si nakonec putovní pohár pro vítěze odvezlo družstvo z jihlavského ředitelství Policie ČR. Text: plk. v. v. Václav PROKEŠ, foto: archiv SDaP 26 27

RUBRIKA OSOBNOST STAVOVSKÉ Text: Pavel LANG Foto: Jan KOUBA Šestatřicet let v armádě. V roce 1973 začal vojenskou kariéru jako pilot stíhacího pluku s poručickými hvězdami na výložkách, letošní poslední květnový den ukončil jako zástupce velitele společných sil-velitel vzdušných sil v hodnosti generálmajora služební poměr. Ladislav Minařík. rozloučení Loučení generála Ladislava Minaříka s resortem obrany probíhalo na etapy. Všechny charakterizovala důstojnost a emoce. Stavovské sbohem mu připravili na čáslavské základně taktického letectva. V přítomnosti hlavních představitelů Armády České republiky, současných a bývalých velitelů leteckých útvarů, jakož i kamarádů z branže ho před novým civilním životem čekalo ještě několik výjimečných situací. Kolektivně jsme se domluvili, že jeho rozloučení se vzdušnými silami AČR pojmeme letecky a umožníme mu jako pasažérovi ochutnat standardní výcvik pilotů, říká velitel 21. ztl v Čáslavi plukovník Petr Mikulenka a s odstupem času přiznává, že připravovaná akce podléhala jistému stupni utajení. Jako zastírací manévr, který L. Minaříka služebně přivedl Poslední let generálmajora Ladislava Minaříka v kabinách vojenských letounů na čáslavskou základnu, posloužilo pozvání na oslavy Dne vítězství. Po oficialitách pak však přišlo jedno překvapení za druhým. Přesunem na 212. taktickou letku a přestrojením se do pilotní kombinézy to pro něho začalo. Je pár minut po osmé, když se podzvukový bitevník L-159 ALCA s trupovým číslem 6067 rozjede ze stojánky. Standardní scéna s nestandardním obsazením. V kokpitu sedí velitel letky podplukovník Petr Tománek a emeritní velitel českých vzdušných sil generálmajor Ladislav Minařík. Stroj zastavuje na kraji vzletové a přistávací dráhy (VPD). O chvíli později se odlepí od ranveje a prudce stoupá vzhůru. Po necelé půlhodině se alka objevuje na horizontu. Následuje nízký průlet nad VPD a přistání. Byla to moje premiéra na stopadesátdevítce, repríza už asi nebude, konstatuje L. Minařík a přibližuje průběh letu: Provedli jsme úder na pozemní cíl a potom vystoupali nad mraky. Následovala vyšší technika pilotáže a po chvíli mi Petr předal řízení. Zahájil jsem jednoduchými zatáčkami a pak jsem tak trochu akrobatil. Éro perfektně reagovalo na plyn a na křidýlka. Je to skvělá mašina, pochvaluje si. Spokojenost nezastíral ani pplk. Tománek, když generálovi vysekl poklonu. Pro létání má cit. Bylo na něm vidět, že má éro pevně v ruce. Určitě by prošel, a to i bez ztráty kytičky. Na další komplimenty není čas. Generál sedá do přistaveného auta, které jej odváží na 211. taktickou letku. Při soukání se do výškové výstroje začíná tušit, co bude následovat. Let na víceúčelové nadzvukové stíhačce JAS-39D Gripen. Na předním sedadle spárky s trupovým číslem 9819 ho již vyhlíží velitel 21. základny taktického letectva plukovník Mikulenka. Půjdeme do pracovní zóny v Podkrkonoší a provedeme tam nácvik techniky pilotáže a přepad vzdušného cíle, upřesňuje. Jak řekl, tak se i stalo. Navíc generál Minařík dostal dva bonbonky navrch. Tím prvním byl bezprostřední kontakt s letounem AWACS, který ve vzdušném prostoru operoval v rámci cvičení Flying Rhino, druhým let gripenu nadzvukovou rychlostí. Nebýt údajů na displeji, ani bych nevěděl, že tam máme tisíc čtyři sta kilometrů za hodinu, směje se L. Minařík. Jen co si stačí vydechnout, respektive obléci se do slavnostního stejnokroje, už ho organizátoři jeho profesní derniéry vedou do dopravního airbusu A-319CJ s trupovým číslem 2801. Kontrolní oblet čáslavské základny trvá pár minut. Generál Minařík schází po schůdkách na zem, kde stojí ryze letecký špalír. Za potlesku přítomných jím prochází. Na jeho konci se zformuje řada gratulantů s dárky. Oslavenec přebírá maketu kbelského majáku z perníku, plakety a čestná uznání. Nejen na čáslavské, ale i ostatních leteckých základnách budete vždy vítán. Díky za vše, co jste za svoji dlouhou vojenskou kariéru pro armádu vykonal, zní kolektivně na jeho adresu. Když se ohlédnu zpět, zda bych ve svém životě něco udělal jinak, neměnil bych, vyznává se generálmajor Ladislav Minařík, který 31. května 2009 ukončil služební poměr v Armádě České republiky. 28 29

UDÁLOST UDÁLOST Text a foto: Martin KOLLER Ve Slezsku se mezi Ostravou a Opavou u obce Hrabyně nalézá monumentální Památník II. světové války. Po ukončení rozsáhlé rekonstrukce byl 29. dubna slavnostně otevřen. DVAKRÁT slavnostní den o rozšíření historického spektra záběru usilovala dlouhá léta především vedoucí Jana Horáková. Před devíti lety bylo jeho prvním úspěchem přejmenování na Památník II. světové války. Šestadvacet let po slavnostním otevření byla zahájena rozsáhlá rekonstrukce, která trvala tři roky. příslušníci různých klubů vojenské historie, především KVH Deštné. Slavnostního otevření se zúčastnili reprezentanti Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR, krajský hejtman, starostka Hrabyně a představitelé institucí, které při rekonstrukci pomáhaly. Hostem byl též velvyslanec Ruské federace Alexej Fedotov, který připomněl společný boj našich národů proti nacismu a 20 000 vojáků 4. ukrajinského frontu Rudé armády, kteří padli při osvobozování regionu. Jen boje o samotnou obec Hrabyni trvaly sedm dnů a dobývána byla třikrát. Akce se stala místem setkání řady veteránů druhé světové války, kteří vzpomínali na společný boj za svobodu vlasti na různých bojištích. Někteří pamatují i krvavé boje v okolí Hrabyně. Nevelká, avšak poměrně známá expozice vojenské techniky je v současné době umístěna přímo u památníku. Další část výzbroje se stala součástí vnitřní expozice. Důležitým faktorem nového interiéru památníku je vazba k regionu, takže se nejedná pouze o vojenskou expozici. Z tematického hlediska jsou její části vyvážené a poskytují informace o boji našich vojáků na všech frontách druhé světové války. Mají proto nezanedbatelnou informační hodnotu, což ocenili především mladí příslušníci AČR. Předání bojového praporu Jak uvedl ředitel památníku Antonín Šimčík, dlouhodobě probíhá úzká spolupráce s armádou reprezentovanou především 53. brigádou pasivních systémů a elektronického boje z Opavy. Čestný název Generála Heliodora Píky ji přímo spojuje s regionem, odkud tento hrdina pochází. Slavnostní otevření památníku se stalo místem konání dalšího důležitého aktu, předání bojového praporu 53. brigádě. Z rukou generálmajora Josefa Bečváře, zástupce náčelníka Generálního štábu-náčelníka štábu, ho převzal velitel brigády plk. gšt. Petr Milčický. Stuhu k bojovému praporu připevnil předseda Čs. obce legionářské Jindřich Sitta. Nastoupená brigáda předvedla rovněž svoji výzbroj. Veteráni i další návštěvníci si mohli prohlédnout pasivní systém Věra a další techniku. Po odnesení bojového praporu se hosté a příslušníci ozbrojených sil seznámili s novým interiérem památníku. Památník II. světové války nedaleko Ostravy byl založen před 39 lety armádním generálem Ludvíkem Svobodou. Měl se stát symbolem připomínajícím osvobození tamního hospodářsky důležitého regionu vojáky Rudé armády a Čs. armádního sboru. Proto jeho původní název zněl Památník ostravské operace. Slavnostní otevření proběhlo r. 1980. Následně však byl proměněn v ideologický monument podřízený Muzeu revolučních bojů v Ostravě a mezi obyvateli ztrácel na popularitě. Po r. 1989 se dokonce objevily snahy o jeho likvidaci. V r. 1992 se stal součástí opavského Slezského zemského muzea, které je nejstarším muzeem v naší republice. O návrat památníku k původnímu poslání, užšímu sepjetí s krajem a zároveň Interiéry k nepoznání Na první pohled se budovy památníku příliš nezměnily. Platí to především pro betonovou konstrukci hlavní stavby. Zásadních změn se však dočkaly interiéry. V komplexu správní budovy vzniklo místo na menší expozici, která umožňuje realizovat samostatné výstavy a další akce jak muzejního, tak historického nebo kulturního charakteru. V současné době tam probíhá výstava děl slezských malířů a sochařů s názvem Zmučená země. Rekonstrukce interiéru hlavní budovy nebyla jednoduchá, protože vnitřní architektonické uspořádání stavby prakticky není možné změnit. Na výsledném řešení se podílelo kromě zaměstnanců především Slezské zemské muzeum. Zcela evidentní je odborná pomoc, kterou jak z hlediska koncepce části expozic, tak zapůjčením sbírkových předmětů poskytl Vojenský historický ústav Praha. Aktivně se také zapojili 30 31

VELETRH Jubilejní IDET vývoj doplatil především český obranný průmysl, a to jak z hlediska spektra, tak kvantity produkce. V současné době se jeho struktura výrazně liší od situace před dvaceti lety, což mohl vidět každý návštěvník IDETu. Prezentace AČR Novou formu získala prezentace různých pracovišť naší armády. Prezentační a informační centrum MO poskytovalo ve svém stánku návštěvníkům veletrhu různé materiály jak v tištěné, tak v digitální podobě. Díky nim si mohl prakticky kdokoli rozšířit znalosti o armádě. Novinkou se stala módní přehlídka, která přilákala davy návštěvníků. V jejím rámci profesionální modelky a modelové předvedli úplné spektrum stejnokrojů AČR. Expozice armády zabírala prakticky celou výstavní halu. V přízemí se nalézalo 26 stánků a v patře 12. Největší prostor zaujímaly vysoké školy, výzkumná a technická pracoviště a také Vojenská policie. Nepřehlédnutelná byla rovněž přehlídka výzbroje protiletadlovců ze Strakonic a vybavení Obrněná technika Nejvíce viditelné změny jsou v oboru obrněné techniky, zahrnující tanky, bojová vozidla pěchoty, obrněné transportéry, průzkumná a hlídková obrněná vozidla, obrněné logistické, dělostřelecké a raketové systémy a jiná speciální obrněná vozidla. Realita současných vojenských operací, které zda zanedbávání vývoje tanků nebude bezpečnostním problémem z hlediska dlouhodobého vývoje geopolitiky a jestli budou stále lehčeji vyzbrojené armády a redukovaný obranný průmysl schopny zajistit obranu států NATO a EU. Obdobná situace nastala v oboru bojových vozidel pěchoty a rovněž pásových obrněných transportérů. S výjimkou Věž obrněného transportéru Pandur Text a foto: Martin KOLLER a CZUB Desátý veletrh obranného průmyslu IDET doznal oproti minulým ročníkům řadu zásadních pozitivních změn, které opět zvýšily jeho kvalitu a zajímavost. Potvrdila se většina vývojových tendencí poslední dekády. Na první pohled se z hlediska návštěvníka mnoho nezměnilo. Avšak při podrobnějším posouzení, zvláště z hlediska historického vývoje veletrhu, nelze přehlédnout zcela novou koncepci a zaměření. Především v průběhu devadesátých let minulého století se jednalo o veletrh sice velký, ale nepřehledný. Vystavovatelé prezentovali prakticky cokoli použitelného jak armádou, tak jinými bezpečnostními složkami, a dokonce i výrobky určené pro myslivce a sport.také z hlediska zbrojních technologií přetrvávaly relikty Nová verze kolového obrněného vozidla Dingo 2 minulosti a snaha uplatnit produkci, kterou nebylo možné tržně realizovat. Důvodem byly zásadní politické změny a z nich vycházející odzbrojování a přezbrojování většiny armád v Evropě. Díky tomu vznikal obrovský převis nabídky zbraní a zbraňových systémů ze sedmdesátých a osmdesátých let minulého století, po kterých nebyla poptávka. Její pokles vyvolala i výrazná redukce počtů armád, především bývalé Varšavské smlouvy. Na uvedený Kolové obrněné vozidlo RG 32 ženistů z Bechyně nalézající se vedle polygonu, který vybudovala brněnská Univerzita obrany. Na něm probíhaly dynamické ukázky různých druhů a typů vozidel, které přitahovaly velký zájem diváků. mají především formu konfliktu nízké intenzity a expediční operace, minimalizovala zájem o tanky, jež jsou základním bojovým prostředkem standardních bojových operací. Na IDETu se neobjevil žádný. Vyvstává ovšem otázka, německého typu Puma se v rámci NATO neobjevují nové a probíhají pouze modernizace zavedených vzorů. Výrazně vzrostl zájem o kolové obrněné transportéry. Mezi ně spadají většinou i tzv. kolová a lehká kolová obrněná vozidla. Používání uvedeného matoucího slovního spojení, které je mnohdy daleko od objektivní reality, nebylo dodnes zdůvodněno. Rozšířilo se spektrum činnosti, takže se prolínají úkoly kolových obrněných transportérů, průzkumných a hlídkových vozidel. Přes počáteční vývoj vedoucí ke zvýšení odolnosti terénních automobilů Hummer a Land Rover a využití lehce pancéřovaných hlídkových vozidel pro konflikty nízké intenzity se v poslední dekádě potvrdil standardní trend technologického vývoje zbraňových systémů. Průběžně rostou rozměry, hmotnost, složitost a kilogramová cena. Chráněný transport vojáků v misích se však stal prioritou současnosti. V rámci letošního IDETu prezentovali výrobci, případně jejich domácí 32 33

VELETRH VELETRH Obrněný transportér Super AV Zdravotnické kolové obrněné vozidlo Tatrapan zastoupení v souladu se zákonem č. 38/94 Sb., několik nových kolových obrněných vozidel. Společnost MPI Trading dovezla novou verzi kolového obrněného vozidla Dingo 2 se zvýšenou odolností, dosahující údajně úrovně 4 podle STANAG. Vozidlo používá belgická armáda a zavádí je do výzbroje také Bundeswehr. Má rozměrnější transportní prostor a výzbroj tvoří dálkově ovládaná zbraňová základna. Úplnou novinkou, doslova předpremiérou, byl kolový obrněný transportér 8 x 8 Super AV italského konsorcia IVECO předvedený společností PRAGA export. České zastoupení uvolnilo k vozidlu minimum informací. Poprvé u nás bylo možno vidět dvě kolová obrněná vozidla britského konsorcia BAE Systems RG 31 Nyala a RG 32. O jejich prezentaci se postaraly slovenské ozbrojené síly, které zavedly RG 32 do výzbroje. Novinkou z hlediska výzbroje vozidla je dálkově ovládaná zbraňová základna Lemur slovenské výroby. Větší typ RG 31, používaný několika armádami v Iráku a Afghánistánu, exceloval na polygonu. Scorpion EVO III Americké konsorcium Textron předvedlo poprvé u nás kolové obrněné vozidlo DURO, původně švýcarského původu. Jedná se o typ určený především k chráněnému transportu. Při jeho konstrukci je využita řada dílů a skupin společná s hlídkovým vozidlem Eagle IV stejného výrobce, které si mohli návštěvníci letos na výstavišti opět prohlédnout. Ve stejném stánku bylo možno vidět také základní verzi kolového obrněného transportéru Pandur II určeného pro naši armádu. Návštěvníky obzvláště zaujala jeho výzbroj, tvořená dálkově ovládanou zbraňovou základnou izraelské firmy Rafael s teleskopickou lafetou. Součástí její výzbroje jsou řízené střely Spike, jejichž pěchotní verzi bylo možno vidět v samostatném stánku společnosti Euro Spike. Hned vedle představil Vojenský opravárenský podnik VOP 025 Nový Jičín pancé řovou korbu pro vozidla Pandur. Sériová výroba základní verze má být zahájena v tomto roce a některých speciálních verzí již v příštím. Vzhledem k tomu, že zbraňové základny s dálkovým ovládáním se staly žádaným produktem, zapojil se do jejich vývoje rovněž VOP 026 Šternberk. Výsledkem je nová, externě lafetovaná dálkově řízená zbraňová stanice ZSRD 07. Z domácích výrobců měla zajímavou expozici firma SVOS Přelouč, která se již řadu let podílí na vývoji a dodávkách různých obrněných a speciálních vozidel pro naši armádu. V jejím stánku bylo možno o vidět terénní automobil Útočná puška CZ S 805 Toyota s diskrétním pancéřováním a vedle něj vozidlo, jež absolvovalo nastřelení z pěchotních automatických zbraní a explozi ručního granátu na střeše. Kopřivnická Tatra předváděla jak v hale, tak na polygonu několik verzí nového nákladního automobilu Tatra 810, včetně verze s pancéřovanou kabinou. Podvozek Tatra používají i dvě obrněné novinky ze Slovenska. Jedná se o zdravotnickou verzi kolového obrněného vozidla Tatrapan a raketomet vz. 70/85 Modular. Pěchotní výzbroj a výstroj V rámci misí výrazně vzrostla důležitost pěchoty. Naši vojáci jsou vyzbrojeni letitými automatickými karabinami, známými jako samopal vz. 58. Již počátkem devadesátých let minulého století se domácí výrobci snažili přezbrojit armádu automatickou karabinou (útočnou puškou) LADA, vyvinutou jako modulární systém, a zbraněmi s děleným závěrem LCZ. Současná bojová činnost pěchoty v misích nastolila opět otázku přezbrojení. Česká zbrojovka Uherský Brod dokončila vývoj útočné pušky CZ S 805 v několika verzích a realizuje výrobu nulté série. Jednou z výhod této zbraně je možnost transformace na náboje různých ráží. Dále firma předvedla samopal Scorpion EVO III, řazený do skupiny zbraní PDW (Personal Defence Weapon). Zbraně odpovídají všem aktuálním požadavkům. Ve stánku CZ permanentně obleženém návštěvníky bylo možno vidět také novou samonabíjecí pistoli CZ 75 P-07 DUTY a další zbraně. Žhavým kandidátem na vyzbrojení americké verze vojáka budoucnosti je útočná puška SCAR vyvinutá známou belgickou firmou FN, která má i americkou pobočku. Prakticky kompletní spektrum systému SCAR prezentovalo české zastoupení společnost CB Servis centrum. Jako nejmodernější a nejoblíbenější zavedená zbraň současnosti je označována německá útočná puška společnosti Heckler & Koch typu G 36. České zastoupení firma CID Cz dovezlo Detail karoserie obrněného vozidla fi rmy SVOS po nastřelení všechny verze a ještě několik dalších zbraní výše uvedeného výrobce, včetně kulometu MG 4 a automatického granátometu. Pravděpodobně nejrozšířenější zbraní současných západních armád je americká útočná puška M 16 a její zkrácená verze M 4 firmy Colt. Do systému patří rovněž nový typ granátometu. Široké spektrum zbraní Colt předváděla firma MPI Trading. Tradiční švýcarskou kvalitu bylo možno vidět ve stánku firmy Banzai, která zastupuje společnost SIG. Specialitou dovozce jsou rovněž americké kulomety M 60 v několika verzích. Ze známých výrobců měli zastoupení na IDETu ještě dva. Jednalo se o známou rakouskou firmu Glock a amerického výrobce Ruger. Jejich produkci představila firma MPI Cz. Nezanedbatelnou roli hrají v pěchotním boji podpůrné zbraně. Mimo granátometů se jedná především o bezzákluzové zbraně, konkrétně pancéřovky. V devadesátých letech minulého století se vojáci západních armád posmívali našim údajně zastaralým pancéřovkám RPG-7 sovětského původu. V Iráku a Afghánistánu je smích přešel. Uvedená zbraň se ukázala jako účinná, přičemž její efektivitu z hlediska současných operací zvyšuje především nové střelivo. Jedná se o termobarické a tříštivé hlavice, které z původně Kulomet MG 4 Pozorovací a zaměřovací přístroj společnosti SAGEM protitankové zbraně dělají levnou cestou moderní víceúčelový podpůrný prostředek. Uvedenou munici prezentovala firma STV. Úroveň použití střelných zbraní je dána nejen výcvikem, ale také speciálním vybavením. Jedná se především o různé typy zaměřovačů a pozorovacích přístrojů, které lze upevnit na zbraň. K předním výrobcům s dlouhou tradicí patří firma Meopta, která vystavovala hned několik novinek. Obzvláště zajímavý je nový optický zaměřovač MEO-50 pro pistole, spojený konstrukčně s kolimátorem. Pro útočné pušky nabízí výrobce noční zaměřovač KLÁRA. Některé typy zaměřovačů a kolimátorů lze na jedné zbrani spojovat. Různé druhy přístrojů určených pro pěchotní zbraně bylo možno vidět ve stánku francouzského konsorcia SAGEM. Většina z prezentovaných typů je součástí výzbroje francouzského programu vojáka budoucnosti FELIN. Ve druhé části článku se budeme zabývat automobily, robotikou, ochrannými systémy, vybavením a dalšími zajímavostmi z veletrhu IDET 2009. 34 35

PŘEDSTAVUJEME VLRZ Skromný HRDINA KLUB VYŠKOV ve službách NATO Týden po Velikonocích se pomalu přehoupl do druhé poloviny a půl hodiny zbývalo do začátku nového dne. Tou dobou se vracel ze stavby rotný Zdeněk Buchtela, příslušník 22. základny letectva Sedlec, Vícenice u Náměstě nad Oslavou. Myslel jsem už na spánek, když jsem zahlédl šlehající plameny a valící se kouř z jednoho bytu, vzpomíná na osudnou noc. Vyděšení lidé vybíhali ven, obava a strach z dalšího osudu jejich domova se vzná šely ve vzduchu. Když se v myšlenkách vracím zpět, některé okamžiky si vůbec nevybavuji, říká zachránce, otec dvou malých dětí. Pamatuje si, jak najednou stál spolu s ostatními sousedy u hydrantu a snažili se vytáhnout hadici do prvního patra. Z hloučku lidí, kteří pečovali o ženu z hořícího bytu, se ozývalo, že tam může být její osmnáctiletý syn. Na dlouhé přemýšlení nebyl čas. Sehnal jsem deku, namočil ji a rychle do bytu. Výkřiky lidí, které mě od toho Text a foto: kpt. Sabina INTROVIČOVÁ zrazovaly, se mi postupně ztrácely z doslechu, uvědomuje si dnes Zdeněk Buchtela. Nejhorší bylo, že v kouři skoro vůbec nic neviděl. Přesto se mu podařilo prohledat všechny místnosti. V jedné mladíka spatřil, popadl ho a vynesl ven. Pak se vrátil zpátky a oheň zlikvidoval. Z chodby se to uhasit nedalo, tak jsem si na sobě nechal mokrou deku a po zemi, kde bylo trochu vzduchu, jsem se plížil ke zdroji, vypráví. Požár byl neuvěřitelně rychlý. Chytlo to pravděpodobně od sporáku v kuchyni, celé umakartové jádro hořelo... Hasiči, kteří dorazili na místo požáru, se shodli v tom, že díky jeho odvaze to chlapec přežil. Svojí rozhodností mu zachránil život a ostatním obyvatelům domu i střechu nad hlavou. Dnes už na vše vzpomíná rotný Zdeněk Buchtela s úsměvem. Ale nebýt děkovného dopisu maminky zachráněného syna a starosty obce Rouchovany, nikdo by na letecké základně netušil, že na bráně slouží rotný, pro kterého bylo jeho chování naprostou samozřejmostí. Text a foto: Václav KUPILÍK Na podlaze v dlouhém hangáru leží torzo mužského těla. Noha utržená těsně pod kolenem, kaluž krve, krvavé cákance na stěně... Hlavu a kus trupu zakrývá celta. Nad tělem postává skupinka osob v modrých kombinézách s černými přilbami na hlavách. Až když se skloníte těsně nad mrtvolu, poznáte, že se jedná o dokonalou napodobeninu zdevastovaného lidského těla. Dalších asi dvacet mužů a pár žen se zdržuje u východu z hangáru. Voják v polní uniformě Armády ČR je anglicky vybízí, aby ho následovali: Půjdeme kousek vedle, asi dvě stě metrů. Uvidíte přepadení domu a zneškodnění ozbrojených teroristů, kteří se v něm skrývají. Členy týmu potkáváme asi po hodině na jiném místě. Sesedají z tanků a bojových vozidel pěchoty. V tvářích se jim zračí únava. V mračnech prachu přebíhají na nedalekou louku, kam právě přilétají dva vrtulníky. Skupina do nich nasedá a stroje mizí za horizontem. Touto epizodou končí jubilejní, desátý kurz civilních pracovníků NATO před jejich vysláním do válečných misí pořádaný Velitelstvím výcviku-vojenskou akademií Vyškov letos v dubnu. Závěrečnou fázi výcviku osobně sledoval viditelně spokojený brigádní generál Jan Peter Spijk z aliančního velitelství SHAPE v Belgii. O smyslu kurzu a jeho zabezpečení se pak vyjadřoval stejně pochvalně jako sami účastníci, kteří sem přijeli z Kanady, USA i evropských zemí. Logistické zabezpečení kurzu, obdobně jako mnoho dalších podobných akcí, zajistila příspěvková organizace Vojenská lázeňská a rekreační zařízení prostřednictvím svého střediska Vojenský klub Vyškov. Ten již dávno překročil dimenzi pouhého stravovacího zařízení a rozsahem poskytovaných služeb nemá ve struktuře resortu obdoby. Pro příslušníky kurzu jsme zabezpečili dopravu, ústroj, výstroj včetně výcvikových pomůcek, stravování, a to i v polních podmínkách, objasňuje ředitel Vojenského klubu Vyškov Dušan Krpec. Po celou dobu jeho konání, kdy se podmínky maximálně podobají realitě zahraničních misí Severoatlantické aliance, si všichni jeho účastníci počínali velmi profesionálně a odpovědně. Proto si zasloužili i malý výlet do Brna, spojený s návštěvou Špilberku. Slavnostní vyřazení absolventů kurzu civilních pracovníků NATO se uskutečnilo v reprezentačních prostorách slavkovského zámku. Uvítali je krojovaní Hanáci tradičním chlebem, solí a slivovicí. Poté jim velitel Velitelství výcviku-vojenské akademie fakta Vojenský klub Vyškov má čtyři střediska: Vyškov, Olomouc, Moravská Třebová a Brno ve Vyškově provozuje: dvě vojenská stravovací zařízení (2000 stravních dávek) tři kantýny restauraci U Krále Jana Lucemburského Praporčický klub prodejnu výstroje a outdoorových doplňků plk. gšt. Jaromír Zůna společně s generálem J. P. Spijkem předal certifikáty o zdárném absolvování výcviku. V podvečer se uskutečnila opět v režii vojenského klubu závěrečná recepce, která udělala příjemnou tečku za náročným týdenním pobytem zahraničních hostů v České republice. 36 37

ODBORY ODBORY Co je INDISPOZIČNÍ VOLNO? Text a foto: Jana DECKEROVÁ Chudší minimálně o několik set korun jsou od prvního ledna letošního roku ti zaměstnanci, kteří zůstali doma v pracovní neschopnosti. Razantní změny ve vyplácení nemocenské už poznali i občanští zaměstnanci resortu obrany na svých výplatních páskách. Nově totiž první tři dny stonali zadarmo. Nemocní tak dopláceli na novinku, která se jmenuje karenční doba. Ta trvá tři dny, během kterých stát neposkytuje nemocenskou. Mezi jinými i tento problém řeší 5. doplněk Kolektivní smlouvy mezi Ministerstvem obrany ČR na straně jedné a Českomoravským odborovým svazem civilních zaměstnanců armády a Samostatným odborovým sdružením zaměstnanců resortu Ministerstva obrany České republiky na straně druhé. Již začátkem února letošního roku jsme předložili ministryni obrany první návrh a poté začala náročná jednání, která byla úspěšně završena 18. března podepsáním dokumentu, říká Jitka Šebková, předsedkyně Českomoravského odborového svazu civilních zaměstnanců armády. Od 1. dubna 2009, kdy 5. doplněk vešel v platnost (s výjimkou ustanovení jeho bodu 5, jenž nabývá účinnosti dnem 1. října pozn. redakce), mohou civilní zaměstnanci využívat tzv. indispozičního volna (Článek 4 Nároky zaměstnanců, odstavec 4.14c). K návrhu na čtyři dny omluvené absence jsme přistoupili proto, že zaměstnanci řešili svůj zdravotní handicap buď řádnou dovolenou nebo formou náhradního volna. Tou nejhorší variantou bylo nemoc přecházet. Finanční ztráta však byla natolik vysoká, že k tomu mnoho lidí přistoupilo, zdůvodňuje Jitka Šebková příčiny odmítnutí neschopenky v době nemoci. Jaká jsou pravidla? Čtyři dny indispozičního volna v jednom kalendářním roce, nejvýše však v délce dvou pracovních dnů vcelku, omluví zaměstnavatel s náhradou platu ve výši průměrného výdělku. O volno může zaměstnanec požádat svého nadřízeného písemně, a v případě náhlé zdravotní indispozice i mailem, telefonicky, sms nebo faxem. Zaměstnanec nemusí tuto překážku v práci prokazovat, může však být zaměstnavatelem zkontrolován, zda se zdržuje v místě, které uvedl svému nadřízenému. Pokud se zjistí, že tuto výhodu pracovník zneužil, volno mu je odejmuto a přestupek se následně řeší podobně jako při kontrole dočasné Poslední večerka lounským kasárnám pracovní neschopnosti, jen s tím rozdílem, že výsledek kontroly není postoupen příslušné správě sociálního zabezpečení, nýbrž statutárnímu orgánu. V případě, že není indispoziční volno v průběhu roku vyčerpáno, zbývající dny se do příštího roku nepřevádějí. Tímto volnem také nelze pokrýt první tři dny pracovní neschopnosti. Doufám, že tuto výhodu zaměstnanci uvítají, ale v konečném důsledku ji určitě ocení i zaměstnavatel, dodává Jitka Šebková. Další výhody 5. doplňku Mezi diskutovanými body 5. doplňku Kolektivní smlouvy je i úprava článku 4, odstavec 4.8a, který řeší nároky vedoucích, pokud byli odvoláni z pracovního místa, a to se v důsledku organizačních změn neruší. Nově má takto uvolněný zaměstnanec nárok na odměnu, pokud pro něj zaměstnavatel nemá jinou práci, která odpovídá jeho kvalifikaci a zdravotnímu stavu, ve výši násobků průměrného výdělku podle odpracovaných let. Článek 4, odstavec 14b upravuje účast občanských zaměstnanců na sportovních akcích, které jsou organizované v souladu s plánem činnosti a pořádá je ministr obrany nebo velitel útvaru. Od dubna tohoto roku se účast na nich považuje za výkon zaměstnání s plným finančním ohodnocením. Od 1. října letošního roku nabude účinnosti odstavec 4.23, který upravuje náhradu platu v době nemoci od 4. do 14. dne. Dosavadní náhrada platu při dočasné pracovní neschopnosti byla Zákoníkem práce stanovena na 60 % průměrného výdělku. Nově pro občanské zaměstnance resortu je vyměřeno 80 %. Vzhledem k tomu, že do programu personalistů lze zasahovat velice minimálně, bylo proto dohodnuto, že tento odstavec bude platit až od října. Do 30. září tedy platí pro civilní zaměstnance zákonem stanovený výměr, vysvětluje Jitka Šebková. V souvislosti s tím musím dodat, že oněch 20 % rozdílu, které jsou nad rámec zákona, podléhá dani a placení sociálního a zdravotního pojištění. Vím, že je to finanční krácení, ale zákony nelze obejít, objasňuje. Po dohodě se sekcí personální bude v dohledné době vytvořen jednotný výklad z poznatků a dotazů, které se vyskytly v průběhu zavádění 5. doplňku Kolektivní smlouvy do života civilních zaměstnanců Ministerstva obrany. Na účastníky tradičního, už 23. setkání Klubu vojenských důchodců Louny, jehož členy jsou převážně příslušníci bývalého 3. dukelsko-liptovského motostřeleckého pluku, čekal 3. dubna bohatý program. Po koncertě vojenské hudby pod taktovkou majora Jaroslava Šípa na Mírovém náměstí se hosté přesunuli do areálu někdejších kasáren v Zahradním městě. V dobách Československé lidové armády zde sídlil 3. motostřelecký pluk 1. tankové divize ze Slaného. Vojáci město opustili v devadesátých letech minulého století a od té doby objekt chátral. Teprve v roce 2008 lounské zastupitelstvo rozhodlo o jeho dalším osudu. Místo zbouraných kasáren tu postupně roste obytná čtvrť. Střed kasáren nástupiště však nebyl zastavěn, ale vznikla zde oddechová zóna se zelení a kašnou. Jedna z nových ulic nese jméno Třetího pluku. Přesně v pravé poledne zazněla v areálu bývalých kasáren poslední večerka. Nejednomu z přítomných se při jejích tónech zaleskly oči. Více než třicetiletý pobyt motostřelců připomněl velitel útvaru, plk. v. v. Jaroslav Novotný. Zmínil nejen bohatou spolupráci s městem, ale i to, že desítky vojáků z povolání a základní služby tu našly svůj domov a v Lounech žijí dodnes. Text a foto: plk. v. v. František SPURNÝ 38 39