Čtrnáctideník Ministerstva obrany ČR. Vydává MO ČR AVIS Rooseveltova Praha 6 IČO

Transkript

1 Objektivem Příslušníci í Hlavního velitelství l t Vojenské policie i pod vedením plukovníka Dušana Kolesy navštívili 28. dubna Domov péče o válečné veterány Bílý kříž v Karlových Varech. Obyvatele domova, aktivní účastníky druhé světové války, seznámili s historií vzniku a současnými úkoly Vojenské policie. Bílý kříž byl otevřen 20. května 2005 a je součástí příspěvkové organizace VLRZ Praha. V současné době zde žije dvacet válečných veteránů, z toho devět žen, kterým vojenští policisté předali květiny a drobné upomínkové předměty. S vedením domova se pak domluvili na další spolupráci. Veteráni projevili zájem například o praktické ukázky činnosti vojenských policistů. Text a foto: prap. Kateřina MLÝNKOVÁ Čtrnáctideník Ministerstva obrany ČR Kontakty Vydává MO ČR AVIS Rooseveltova Praha 6 IČO Šéfredaktor Ladislav Lenk Redakce Rooseveltova Praha 6 Telefony: Fax: areport@centrum.cz Jazyková úprava Vlasta Kohoutová Grafi cká úprava Andrea Bělohlávková V jednotkách ozbrojených sil rozšiřuje AVIS Rooseveltova Praha 6 Oľga Endlová tel Tisk ČTK Repro Číslo indexu: ISSN X Evidenční číslo: MK ČR E 5254 Foto na titulní straně Jiří Hokův Uzávěrka čísla Toto číslo vyšlo dne Jiří Hokův tel.: hokuv@centrum.cz Pavel Lang tel.: mobil: pavellang@centrum.cz Ladislav Lenk tel.: mobil: lenkladi@centrum.cz Vladimír Marek tel.: mobil: v.mare@post.cz Jaroslav Pajer tel.: mobil: pajer.jaroslav@seznam.cz Tomáš Soušek tel.: afterburner@centrum.cz Michal Zdobinský tel.: mobil: michal.zdobinsky@seznam.cz Jan Zeman tel.: zeman.areport@centrum.cz

2 Před oficiálním jednáním ministrů obrany zemí V4 se sešli Vlasta Parkanová a Jaroslav Baška, aby slavnostně podepsali Memorandum o porozumění mezi Ministerstvem obrany ČR a Ministerstvem obrany SR o vytvoření společného bojového uskupení Evropské unie (MoU). Visegrádská čtyřka v Praze a dokáže spolupracovat na podobné úrovni. Ministři se rovněž shodli na potřebě udržení bezpečnosti a stability především na západním Balkáně a v Afghánistánu. Svou podporu vyjádřili suverenitě a integritě Gruzie, potvrdili partnerskou spolupráci s Chorvatskem a Albánií v jejich přípravě na členství v NATO a podpořili myšlenku přizvání Makedonie. Text: Věra ČERNÁ a Foto: Jiří HOKŮV V pátek 25. dubna se v Hrzánském paláci v Praze uskutečnilo jednání ministrů obrany států Visegrádské čtyřky a Ukrajiny. Visegrádská čtyřka (V4), aliance čtyř států Evropy České republiky, Maďarské republiky, Slovenské republiky a Polské republiky, je původně inspirována setkáním českého, polského a uherského krále roku 1335 v maďarském městě Visegrád. Moderní historie V4 se datuje od summitu přestavitelů Československa, Maďarska a Polska 15. února 1991 opět ve městě Visegrád. Mezi zúčastněnými státy byla uzavřena spolupráce za účelem podpory evropské integrace. Členské státy V4 společně vstoupily do Evropské unie 1. května Na letošním setkání, které se věnovalo problematice současného působení v NATO a EU z hlediska resortů obrany, byli přítomni všichni čtyři představitelé ministerstev obrany ministryně obrany ČR Vlasta Parkanová, slovenský ministr Jaroslav Baška, maďarský ministr Imre Szerekes, polský náměstek ministra obrany Stanislav Jerzy Komorowski a později se k jednání připojil ministr obrany Ukrajiny Jurij Jechanurov. První část programu byla věnována společným operacím NATO v Kosovu a Afghánistánu, otázce obranné transformace NATO, podpoře Chorvatsku a Albánii v přípravě členství v Severoatlantické alianci, spolupráci s Makedonií a pomoci při obranných reformách Ukrajiny a Gruzie. Slovenský ministr obrany Jaroslav Baška oznámil, že Slovenská republika plánuje posílit svoje jednotky v Afghánistánu až na 280 osob. Uvažuje také o vyslání speciální jednotky, která bude působit v provincii Uruzgán a stejně jako Česká republika bude spolupracovat při ochraně holandských PRT v této provincii. V druhé části programu se zástupci ministerstev obrany zabývali problematikou zapojení do současných i budoucích operací Evropské unie, především stále rostoucímu počtu aktivit EU v Africe. Důležitým bodem jednání se stala otázka integrace Ukrajiny do euro-atlantických struktur. Na dnešním setkání jsme navázali na závěry summitu NATO v Bukurešti a shodli jsme se, že jako členové Severoatlantické aliance jsme v řadě otázek dosáhli značného pokroku, uvedla ministryně obrany ČR Vlasta Parkanová na tiskové konferenci uspořádané závěrem zasedání. Připomněla také, že jednání V4 probíhají rovněž na úrovni náčelníků generálních štábů zúčastněných zemí. Maďarský ministr obrany Imre Szerekes hovořil o důležitosti členství v NATO a nezbytnosti všech aktivit v rámci Evropské bezpečnostní a obranné politiky. Všichni zástupci V4 se shodli na podpoře Ukrajiny, která se uchází o členství v Severoatlantické alianci. Jsme připraveni předat kolegům z Ukrajiny veškeré zkušenosti potřebné k jejich vstupu do NATO, řekl náměstek polského ministra obrany Stanislav Jerzy Komorowski a ocenil setkání jako vynikající příležitost ke koordinaci úsilí všech čtyř států V4. Jsem vděčný ministryni Parkanové za pozvání na jednání do Hrzánského paláce a za podporu i všechny podněty užitečné na naší cestě ke vstupu do Aliance. Již nyní úspěšně spolupracujeme na operacích v Kosovu a Afghánistánu, uvedl ukrajinský ministr obrany Jurij Jechanurov. Slovenský ministr Jaroslav Baška se zmínil o memorandu o porozumění mezi ČR a SR, které bylo v dopoledních hodinách podepsáno a týkalo se společného bojového uskupení pro rok 2009: Jsem rád, že Česká republika a Slovensko má k sobě stále blízko Memorandum o porozumění mezi Ministerstvem obrany České republiky a Ministerstvem obrany Slovenské republiky o vytvoření společného česko-slovenského bojového uskupení Evropské unie Ministerstvo obrany ČR a Ministerstvo obrany SR se zřetelem na Bezpečnostní strategii Evropské unie a zdůrazňujíce své odhodlání a závazek přispívat k naplňování a dalšímu rozvoji Evropské bezpečnostní a obranné politiky a u vědomí toho, že realizace Konceptu bojových uskupení EU je jedním z nejdůležitějších prvků procesu posilování schopností EU rychle reagovat na krizové situace a ve snaze podílet se na takovémto rozvoji vojenských schopností EU se rozhodly za tímto účelem spojit síly a vytvořit česko-slovenské bojové uskupení EU, přičemž dosáhly vzájemného porozumění takto: Účelem tohoto dokumentu je rámcově stanovit úkoly a zásady činnosti společného česko-slovenského bojového uskupení Evropské unie (dále jen CZE/SVK BG EU). CZE/SVK BG EU musí být schopné plnit úkoly uvedené v článku 12. Konceptu bojových uskupení EU a musí být připravené zahájit plnění úkolů v místě nasazení nejpozději do 10 dnů od přijetí rozhodnutí Rady EU o zahájení operace. CZE/SVK BG EU může být nasazené v rámci cvičení nebo plnění operačních úkolů v souladu s rozhodnutím příslušných orgánů EU a na základě zvláštní dohody mezi účastníky, které definují a upravují podmínky, za kterých je možné tato cvičení, resp. operační úkoly vykonávat v souladu s deklarovanými schopnostmi. Účastníci přijmou všechna nezbytná opatření pro zabezpečení svých národních kontingentů v operacích CZE/SVK BG EU. Doba trvání bojové pohotovosti CZE/SVK BG EU činí šest měsíců. Bojová pohotovost CZE/SVK BG EU bude trvat od 1. července 2009 do 31. prosince 2009 s tím, že max. doba nasazení v operaci činí 120 dní. Uplynutí doby bojové pohotovosti CZE/SVK BG EU nemá vliv na dobu nasazení CZE/SVK BG EU v operaci. Roli vedoucího národa (Framework Kation) podle Konceptu bojových uskupení EU bude vykonávat český účastník. Velitele CZE/SVK BG EU v hodnosti podplukovník/plukovník jmenuje český účastník, jeho zástupce v hodnosti podplukovník slovenský účastník. Struktura CZE/SVK BG EU pro konkrétní operaci bude stanovena podle požadavků Operačního plánu takové operace. Národní kontingenty budou v národní podřízenosti účastníků s výjimkou pravomocí převedených v rámci TOA (pozn.: Transfer of Autority, předání velení operačnímu veliteli). V souladu s postupy platnými ve svých zemích účastníci předají veliteli operace operační velení a řízení národních kontingentů v rozsahu specifikovaném v TOA. Velení a řízení CZE/SVK BG EU bude vycházet z příslušných konceptů EU a bude uskutečňováno v souladu s příslušnými rozhodnutími EU, s tímto MoU, TA, příslušným OPLAN a v souladu s vnitrostátními právními předpisy. Výcvik národních kontingentů je v národní odpovědnosti účastníků. Z důvodu dosažení interoperability komponentů CZE/SVK BG EU se budou provádět společná cvičení a společný výcvik v rámci nadnárodní přípravy kontingentů. Pracovním jazykem CZE/SVK BG EU bude český a slovenský jazyk. V komunikaci mezi CZE/SVK BG EU a vyššími stupni velení bude pracovním jazykem anglický jazyk. Každý účastník bude odpovídat za úhradu nákladů svého národního kontingentu. K úhradě společných nákladů a nákladů vydávaných ve prospěch obou účastníků může být zřízeno společné fi nancování. Podrobná úprava zásad společného financování bude stanovena v TA. Ve vztazích mezi účastníky se budou nároky na náhradu škody řešit v souladu s Dohodou mezi smluvními stranami Severoatlantické smlouvy o statutu jejich ozbrojených sil, podepsanou dne 19. června 1951 v Londýně (NATO SOFA). (kráceno) 2 3

3 Text a foto: Jan ZEMAN Sympozium hlavních praporčíků NATO se koná dvakrát do roka a je součástí rozvojového programu poddůstojníků a praporčíků NATO. Na jaře jej organizuje Velitelství NATO pro transformaci a na podzim Vrchní velitelství spojeneckých sil NATO v Evropě (SHAPE). Letos poprvé se tato akce pořádaná Velitelstvím NATO pro transformaci uskutečnila mimo území USA. Pozvání přijalo 35 účastníků, což je nejvíce v historii. Je rok poddůstojníků a praporčíků Letošní jarní setkání nejvyšších představitelů poddůstojnických a praporčických sborů (Senior NCO Non- -Commissioned Offi cer) se konalo od 21. do 24. dubna ve škole NATO v bavorském Oberammergau. Tato vzdělávací instituce je podřízena Velitelství NATO pro transformaci v americkém Norfolku, které bylo zároveň pořadatelem celé akce. O symbolice se v úvodním projevu zmínil velitel školy americký plukovník James J. Tabak, když účastníkům sympozia řekl: V NATO není nic více transformačního než to, co děláte právě vy. Není větším příkladem transformace Aliance než změna, vývoj, role a pozice,senior NCO v rámci NATO. V německém Oberammergau se uskutečnilo 6. mezinárodní sympozium hlavních praporčíků NATO Sympozia hlavních poddůstojníků a praporčíků NATO (Senior NCO Non-Commissioned Officer) se zúčastnilo celkem 35 zástupců: devatenáct ze členských zemí Severoatlantické aliance pět ze států zapojených do programu Partnerství pro mír (PfP) jeden z kontaktní země (Nový Zéland). Poprvé v historii pořádání tohoto sympozia tak přijal pozvání zástupce státu, který není členem NATO ani není zapojen do programu Partnerství pro mír. devět zástupců přijelo z velitelství nebo institucí NATO. jeden hlavní praporčík zde reprezentoval operaci NATO (Čech prap. Tomáš Suja z NTM v Iráku). Oproti předchozím setkáním hlavních praporčíků se pozměnil jeho obsah. Ustoupil jsem od zaběhnutého modelu, že tato sympozia jsou z velké části informativní a dostávali jsme při nich mnoho briefi ngů a informací. Na základě odezvy účastníků jsem obsah změnil tak, aby zapojení sezvaných účastníků bylo aktivnější. Navíc jsem jim předem rozeslal nějaká témata k diskusím, aby se k nim mohli vyjádřit a popsat, jaká je v jejich armádách situace v těchto oblastech, uvedl štábní praporčík Luděk Kolesa, který již rok zastává prestižní post hlavního praporčíka na Velitelství NATO pro transformaci a byl tak jedním z hlavních organizátorů tohoto sympozia. Hlavní praporčíci si letos k diskusi zvolili tři hlavní témata. Mluvili spolu o pomoci ostatním zemím a jejich poddůstojnickým a praporčickým sborům, o ženách v ozbrojených silách a o přístupu k menšinám v armádě. Nejvíce příspěvků se sešlo k oblasti týkající se pozice žen v ozbrojených silách. Během sympozia jsme hovořili i o dalších klíčových problémech. Sdělovali jsme si naše zkušenosti z praxe a případně se inspirovali přístupem k řešení konkrétních problémů v daných ozbrojených silách, protože mnohdy úzký národní pohled na problém neumožňuje potřebný nadhled, říká štábní praporčík Luděk Kolesa. Mezi přednášejícími byl například švýcarský plukovník Peter Schneider, působící v nedalekém Evropském centru bezpečnostních studií George C. Marshalla, který hovořil o evropské bezpečnostní architektuře a budoucích hrozbách, rizicích a nebezpečích z pohledu neutrálního státu. Českou republiku na sympoziu zastupovali hned tři účastníci. Kromě štábního praporčíka Luďka Kolesy a hlavního praporčíka AČR nprap. Miroslava Švadleny zde vystoupil i praporčík Tomáš Suja. Ten v současnosti působí ve funkci hlavního praporčíka na velitelství operace NTM v Iráku, kde pomáhá s vybudováním poddůstojnického a praporčického sboru v irácké armádě. Přednáška prap. Tomáše Suji se setkala s velkým ohlasem a vyvolala rozsáhlou debatu. Významný podíl na rekordním počtu účastníků sympozia v Oberammergau měla skutečnost, že letošní rok byl vyhlášen rokem poddůstojníků a praporčíků. Tato myšlenka se mezi hlavními praporčíky NATO poprvé objevila v létě minulého roku a záhy ji podpořili i představitelé dvou hlavních velitelství NATO v belgickém Monsu a americkém Norfolku. V lednu tohoto roku pak oba velitelé rozeslali dopis všem náčelníkům generálních štábu členských států Aliance, generálnímu tajemníkovi NATO, předsedovi Vojenského výboru NATO, ve kterém vyhlašují rok 2008 rokem poddůstojníků a praporčíků. Dostalo se k nám mnoho povzbudivých reakcí od předsedy Vojenského výboru NATO i náčelníků generálních štábů, potvrzuje štábní praporčík Luděk Kolesa. Některé z aliančních armád sice stále ještě nemají zavedené funkce srovnatelné třeba s pozicí hlavního praporčíka AČR, ale mnozí z náčelníků generálních štábů nám v odpovědi na dopis přislíbili jmenování kontaktních lidí pro záležitosti spojené s poddůstojnickým a praporčickým sborem. Bylo tak pro mne mnohem snazší oslovit zástupce také z dalších zemí, kde tyto funkce ještě nevznikly. Mnohým z nových účastníků sympozia tak právě tento dopis obsahující vyhlášení roku poddůstojníků a praporčíků otevřel cestu na toto důležité jednání. Od některých z nich jsem se zde dozvěděl, že jejich náčelník generálního štábu nejenže jmenoval styčnou osobu pro tuto oblast, ale navíc se představitelé jejich armád začali intenzivně zabývat myšlenkou o zavedení funkcí hlavního praporčíka v jejich armádě. Už po několika měsících přichází přesně ta odezva, kterou jsme chtěli vyvolat, dodává štábní praporčík Luděk Kolesa. V souvislosti s rokem poddůstojníků a praporčíků budou realizovány různé aktivity, které mají co nejvíce prezentovat tuto velmi početnou skupinu vojáků. Jednou z nich je například zveřejňování různých zajímavých příběhů zástupců těchto sborů nejen z jejich působení v misích. Texty jsou postupně publikovány na internetových stránkách Vrchního velitelství spojeneckých sil NATO v Evropě (SHAPE) a měl by se mezi nimi objevit také příběh štábního rotmistra Miloše Prášila, kterého v květnu minulého roku v Afghánistánu zasáhla lavina bahna a kamení. Jeho kolegu Nikolaje Martynova stál sesuv půdy život a Miloš Prášil se z následků tohoto neštěstí stále ještě léčí. 4 5

4 Příslušníci pořádkové jednotky Policie České republiky správy Středočeského kraje předávali zkušenosti vojákům odjíždějícím do Kosova Příslušníci pořádkové jednotky Policie České republiky mají se zvládáním davů bohaté zkušenosti a především detailně propracovanou taktiku. Činnost vojenských týmů (CRC Crowd Riot Control) se v mnohém podobá postupům policejních pořádkových sil. Domluva mezi velitelem 13. dělostřelecké brigády plukovníkem Jánem Kožiakem a ředitelem Policie České republiky správy Středočeského kraje plk. Václavem Kučerou umožnila průlomovou spolupráci mezi těmito složkami, která se poprvé využívá právě při přípravě 13. kontingentu KFOR, vznikajícím na bázi 13. dělostřelecké brigády. Rozhodující je psychologický efekt Od začátku roku až do odjezdu do mise se příslušníci 13. kontingentu KFOR zúčastní čtyř dvoudenních kurzů ve Vojenském újezdu Brdy. Ty zajišťuje tým policistů složený z majora Václava Hatlmana, kapitánů Stanislava Jůna, Radovana Vondráčka a Jana Hartmana a nadstrážmistra Jaroslava Rendla, kteří se tohoto úkolu ochotně ujali. Změnil se způsob zákroku pořádkových jednotek, neboť se přešlo na ofenzivní způsob boje, poučuje nás kpt. Jůn. Už to není o tom, že by se postavila Text: Jan ZEMAN Foto: Jiří HOKŮV Rozvášněný dav vykřikující své požadavky se blíží k základně KFOR. Vyjíždějí proti nim dvě obrněná vozidla, za nimiž postupují dvě družstva vojáků. O jejich přítomnosti demonstranti zatím nemají potuchy. V určité vzdálenosti od zástupu lidí vozidla zastaví a zpoza nich naráz nastoupí jednotka vojáků určená k zásahu. V tu chvíli je důležitý nejen moment překvapení, ale ukázka vycvičenosti a disciplíny. Právě taková taktika umožňuje předejít případným střetům. jen řada štítů. Dnes k těmto situacím dokážou na místě vzniklé problémy sa- dochází velmi rychle a rychle to i zpravidla skončí. Prostě už nedojde k tomu, všechno a jeho velitel je vedený k samomostatně řešit. Družstvo musí umět že proti vám půjde dav pěti set lidí, kteří statnému rozhodování. Jde o to dokázat do vás budou ťukat tři hodiny. Naopak. správně vyhodnotit situaci a podle toho Spíš naběhnou, třeba zapálí auta nebo postupovat, vysvětluje nám současnou po vás něco hodí a zase se stáhnou. strategii instruktor z policejní správy Zásah družstva tvořeného pouze štítaři Středočeského kraje kpt. Stanislav Jůn. je komplikovaný, protože lidé vybavení Účastníme se třetího dvoudenního kurzu, který se skládá z několika fází. Začíná pouze štíty se špatně perou. V současné době u nás existuje teoretickou částí, ve které se vojáci seznámí s problematikou týkající se pořád- univerzální družstvo, které má své štítaře, velitele, zdravotníky, hasiče, kteří kové jednotky Policie České republiky. V praktické části se potom vojáci nejprve dozvídají o užití donucovacích prostředků. Jde především o používání tonfy, kterou ve výzbroji nemají. Většinou ji tady drží v ruce vůbec poprvé. Učíme je různé údery, kryty, páky a především předváděcí páky, sloužící při eskortování osob, říká kapitán Radovan Vondráček. Ve druhé části se kurz zaměřuje na přesuny družstev a práci v družstvu, což je stěžejní záležitost celého výcviku. Členové týmů totiž musejí být naprosto sehraní, spolupracovat mezi sebou a neustále vědět jeden o druhém, popisuje kapitán Jůn. Výhodou vojáků je jejich kázeň a pořadovost. Dobře se s nimi cvičí. Přijdete mezi ně a hned můžete začít, protože jsou zvyklí na dril. Je to obrovská výhoda, než když pracujeme s nováčky u policie, kteří již neabsolvovali vojenskou službu a mají za sebou jen dvouměsíční přípravu, podotýká kpt. Jůn. Ze zkušeností policejní pořádkové jednotky vyplývá, že % zákroků je vyhráno jen tím, jak jednotka před demonstranty nastoupí. Když před nimi stojí organizované a odhodlané družstvo, tak dav zpravidla couvne a ke kontaktu vůbec nedojde. V prvním momentu jde především o psychologický efekt, jak vojáci nastoupí. Demonstranti musejí vědět, že před nimi nestojí nějaká domobrana, ale skvěle vycvičená jednotka. Právě na to se zaměřujeme. Nástup vojáků do akce musí mít ráz a dynamiku. Zabráníme tím konfl iktu, zraněním a dalším problémům, dodává kpt. Jůn. Ne náhodou je proto součástí výcviku také přednáška o činnosti antikonfl iktního týmu, kterou vede kapitán Jan Hartman. Tyto policejní týmy mají formou komunikace předcházet možné eskalaci násilí. Podobné postupy využívají také vojáci. Dvě bojová vozidla pěchoty najíždějí před demonstranty a za nimi se kryjí dvě družstva vojáků určených pro zvládání davů. Začíná poslední fáze výcviku. Je to vyvrcholení přípravy, protože vojáci přitom využijí všechno, co se do té doby naučili. Snažíme se všechno cvičit formou modelových situací s demonstranty a vše co nejvíce přiblížit reálu. Používáme zápalné lahve, zásahové výbušky, abychom maximálně navodili atmosféru akce. Oponenti mají tyče, plastové lahve naplněné vodou, které nahrazují kamení, aby nedošlo k úrazům, popisuje kpt. Jůn situaci, kterou spolu s ním sledujeme. Vojáci se kryjí za vozidly. Ti v první řadě mají štíty, ostatní jsou vybaveni tonfami. Všichni na sobě mají speciální výstroj, která je má ochránit proti možným zraněním. V blízkosti vojáků vybuchují zásahové výbušky imitující střelbu. Vojáci snižují těžiště, zmenšují tím siluetu a eliminují nebezpečí zásahu. Stále se kryjí za vozidly, která v určité vzdálenosti udělají otočku o 45 stupňů a vojáci zaujímají výchozí postavení. Demonstranti po nich házejí zápalné lahve, ale rychlý zásah vojáků přeruší jejich aktivitu. Využívají při tom i zásahové výbušky, jež házejí mezi demonstranty. Narušují tak ještě více jejich řady a dělají si prostor k dalšímu zásahu. Podobný kurz za asistence Policie České republiky se v Brdech uskuteční ještě v květnu a tato spolupráce bude patrně i nadále pokračovat. Policisté chtějí vojáky určitě navštívit po jejich návratu z mise v Kosovu, aby od nich získali nejnovější poznatky. Chceme mít zpětnou vazbu, protože to může být poučné i pro nás, uzavírá kapitán Stanislav Jůn. 6 7

5 Létající nosorožec ROSTE Termín šestého ročníku cvičení Flying Rhino letos připadl na druhou polovinu dubna. Více než tisícovka vojáků z České republiky, Velké Británie, Dánska a Slovenska se na tu dobu přemístila na leteckou základnu v Náměšti nad Oslavou a do výcvikového prostoru Libavá. Česká armáda nasadila do cvičení zejména letouny L-159 Alca, L-39ZA Albatros, JAS-39 Gripen a vrtulníky Mi-24V a Mi-17. VELMI KRÁTKÝ PROCES Ačkoliv se spektrum úkolů plněných v rámci cvičení neustále rozšiřuje, tím nejdůležitějším je i nadále výcvik předsunutých leteckých návodčích FAC (Forward Air Controler). Zatímco dříve Letečtí návodčí ze čtyř zemí získávali v Čechách certifikáty Combat Ready Z Velké Británie přilétlo celkem osm bojových letounů Tornado GRA a dva cvičné stroje Hawk, ze Slovenska pak další dva L-39ZA Albatros. Svou techniku na Libavé rozmístili také příslušníci 25. protiletadlové raketové brigády a 53. brigády pasivních systémů a elektronického boje. Svou premiéru na Létajícím nosorožci si letos Text: Tomáš SOUŠEK Foto: Jan KOUBA Z původně malého dvoustranného cvičení se postupem času stává událost velkého mezinárodního významu. Leteckého cvičení Flying Rhino 2008 se účastní stále více jednotek, letos poprvé také z pozemních sil AČR. panovala kolem této profese v naší armádě možná až přehnaná atmosféra utajování, letos poprvé máme možnost sledovat návodčí přímo v akci. Vydáváme se tedy za obec Vanovice, kde se na menším kopci na hranici lesa nachází jedno z pozorovacích stanovišť. Od velitele 223. letky bojového zabezpečení, která má ve své struktuře roj odbyly i pozemní síly, konkrétně 4. brigáda rychlého nasazení a 13. lecká dělostře- brigáda. leteckých návodčích, se dovídáme, že takovýchto bodů je pro cvičení určeno celkem deset. Jejich výběr provádíme několik měsíců před cvičením. Snahou je, aby návodčí mohli působit proti různým druhům cílů, od staveb, přes makety bojové techniky až po pohybující se vozidla, vysvětluje podplukovník Zdeněk Bauer. Když však přijíždíme na místo, jsme poněkud zklamáni, zejména pak fotograf, který očekával nějaké akční scény. Místo nich stojí na louce pod lesem několik vozidel a mezi nimi se volně pohybuje více než dvacet lidí. Někteří sedí v trávě u mapy, někteří pozorují dalekohledem terén a jiní zde chodí s vysílačkou na zádech a s kýmsi komunikují. Nikdo se však ani v nejmenším nesnaží maskovat. A to jsme tolikrát slyšeli o pronikání návodčích na území protivníka a o nebezpečích, která jim v reálném nasazení hrozí. Vysvětlení je ale velice jednoduché. Při Flying Rhino jde především o výcvik návodčích v samotném navádění. Je třeba si uvědomit, že letecký provoz je jednou z nejdražších činností každé armády, a tak by bylo značně neefektivní, kdyby se cvičící návodčí museli věnovat i věcem, které mohou trénovat bez přítomnosti velkého počtu letadel. Systém cvičení Létající nosorožec je tedy takový, že se hned několik návodčích každý den shromáždí na určeném stanovišti a poté přilétá takřka jedno letadlo za druhým a instruktor jen určuje, kdo z nich provede konkrétní navedení. Hlavním cílem pak je splnění předepsaného počtu úspěšných navedení, po němž získávají návodčí certifikát Combat Ready, opravňující je k nasazení ve skutečné bojové operaci. Při letošním cvičení získal vedle několika britských a dánských návodčích tuto kvalifikaci také jeden z příslušníků náměšťské 223. lbz s tím, že další splnili podmínky pro takzvanou omezenou bojovou způsobilost. Samotné navedení letadla je proces, který trvá jen pár minut. Nedaleko Vanovic pracují návodčí zpravidla ve dvojicích. Určená skupinka se vzdálí kousek od ostatních a začíná komunika- ce s přilétajícím strojem. Hned na začátku provádíme autentifi kaci, abychom si oveřili, že spolu mluví správný návodčí a správný pilot. Mezitím již musíme mít vyřešenou dekonfl ikci s jinými prostředky ve vzduchu, říká přímo na místě poručík Tomáš Bledý. Poté následuje standardní briefi ng, kdy návodčí podle přesně daného schématu pilotovi předává základní údaje o cíli, jako jsou jeho souřadnice, výška, popis a také kurz útoku. V této fázi může letadlo buď kroužit ve větší výšce přímo nad bojištěm nebo být naopak schované nízko nad terénem ve vzdálenosti několika kilometrů. Jakmile se pilot na vše připraví, může zahájit samotnou zteč na cíl. V našem případě to jsou nafukovací makety dvojice tanků na druhé straně údolí. I v klidu nám chvíli trvá, než je rozeznáme od okolního porostu. Letadlo se mezitím přibližuje určeným kurzem a návodčí hlasem navádí pilotův zrak k cíli tak, že postupuje od největších orientačních bodů k těm nejmenším. Naprosto klíčová je zde dokonalá znalost anglického jazyka a také schopnost vcítit se do role pilota a mít představu, jak asi terén vnímá z kabiny svého stroje. Posloucháme dvojici návodčích, když vtom se zpoza kopce v nízkém letu vyřítí britský hawk a míří přesně k maketám tanků. Návodčí si mohou připsat další úspěšné navedení. LOVCI DUCHŮ NA LIBAVÉ Zvýšeného letového úsilí při cvičení Flying Rhino využívá stále více jednotek Armády ČR. Letos poprvé to byla i 53. brigáda pasivních systémů a elektronického boje, která ve stejném termínu uspořádala vlastní cvičení pojmenované Ghost Hunters 2008 (Lovci duchů 2008). Šlo o dosud největší cvičení brigády od jejího založení v říjnu Ve výcvikovém prostoru Libavá v rámci cvičení působilo více než 170 jejích příslušníků. Jejich hlavním úkolem bylo poskytování podpory v oblasti elektronického boje veliteli úkolového uskupení při vedení obranné operace s důrazem na včasné získání informací o záměrech protivníka, řízení boje a ochranu vlastních vojsk. Jednotkou pasivního systému Věra S/M se do cvičení zapojil 531. prapor pasivních systémů. Věra monitorovala vzdušný prostor v celé oblasti, v níž se odehrávalo Flying Rhino Zjištěné informace pak byly v reálném čase v rámci systému včasné výstrahy předávány také jednotkám 25. protiletadlové brigády, kterým umožnily snížit na minimum aktivitu vlastních prostředků navedení. Pro obsluhu systému Věra S/M mělo cvičení velký význam i z toho důvodu, že jejich jednotka je určena pro působení v rámci sil rychlé reakce NATO NRF 12. Svou rotu A pak vyslal na cvičení i 532. prapor elektronického boje. Tato jednotka je vyčleněna pro potřeby brigádního úkolového uskupení v rámci Battle Group. Jejím úkolem byl zejména elektronický průzkum, a to jak vzdušného prostoru, tak i pozemních prostředků. Důraz byl kladen nejen na získávání informací, ale i na jejich následné předávání nadřízeným složkám a další analýzu. Do cvičení se tak zapojili prakticky všichni od jednotlivých operátorů, přes příslušníky štábů praporů až po štáb samotné brigády. Létající nosorožec tak jasně ukázal, že možnosti jeho využití pro výcvik dalších jednotek stále ještě nejsou vyčerpány. 8 9

6 Pane plukovníku, po šesti letech u týnišťské základny munice pokračujete na staroboleslavském Velitelství sil podpory a výcviku (VeSPodV). Důvod? Personální změna, o které rozhodli mojí nadřízení. Na pohovoru u náčelníka Generálního štábu Armády ČR mi sdělili, že jsem byl vybrán na funkci náčelníka štábu Velitelství sil podpory a výcviku. Nabídku jsem přijal. Funkce náčelníka štábu VeSPodV byla vaší vysněnou metou? Přiznávám, že mi hlavou občas proběhla myšlenka i na jiné resortní posty. Nakonec zvítězil názor, že i z této funkce mohu být armádě i nadále užitečný. Beru to jako kariérní postup vpřed. Neměl jste z tohoto profesního vykročení kupředu obavy? Pravdou je, že první týden ve funkci jsem si připadal jako Alenka v říši divů. Hlavní úkoly Velitelství sil podpory a výcviku jsou velice obšírné, a přitom úzce specifi cké. Postupem času jsem však nabyl přesvědčení, že zdejší štábní kolorit zvládnu. Při představě, co síly podpory a výcviku do konce roku čeká, jde o sebevědomé prohlášení. Vždyť jejich transformace je pořádně tvrdým oříškem. Souhlasíte? Ano. Prakticky všechny útvary a zařízení procházejí reorganizací a mnohé z nich jsou navíc předávány do jiné podřízenosti. To vše při rušení Velitelství SPodV a vytváření nového Velitelství podpory. Úkol transformace musí být splněn při plném zachování požadovaných schopností sil podpory a výcviku. Můžete nám transformaci sil podpory a výcviku zevrubněji přiblížit? Síly podpory a výcviku vznikly k 1. prosinci Tehdy je tvořilo 156 svazků, Podpora v novém Text: Pavel LANG Foto: Jiří HOKŮV a Jan ŠULC Z Týniště nad Orlicí do Staré Boleslavi neboli z náčelníka základny munice náčelníkem štábu Velitelství sil podpory a výcviku. To je postup plukovníka gšt. Přemysla Škáchy. Do funkce byl ustanoven k 1. březnu O aktuální situaci týkající se transformace sil podpory a výcviku hovoříme s plukovníkem gšt. Přemyslem Škáchou útvarů a zařízení. V současné době jich SPodV mají 78 a v cílové organizační struktuře sil podpory zůstane 30 útvarů a zařízení. Které útvary a zařízení patří mezi vyvolené? Zmíním pouze nosné prvky sil podpory, a to Nemocniční základnu Hradec Králové, Základnu oprav Lázně Bohdaneč, Základnu neopravovaného materiálu Brno, Základnu opravovaného materiálu Štěpánov, Základnu munice Týniště nad Orlicí, Veterinární základnu Grabštejn, Distribuční centrum Pardubice, Centrum letecké záchranné služby Náměšť nad Oslavou, Ústřední vojenský veterinární ústav Hlučín, krajská vojenská velitelství a posádkové ošetřovny. Zdůrazňuji, že síly podpory budou i nadále všestranně logisticky a zdravotnicky podporovat celou Armádu České republiky. V čem konkrétním se mění ě působnost nového Velitelství sil podpory? Především v tom, že z působnos- ti SPod odpadají záležitosti spojené s výcvikem vojsk a akviziční procesy. Dochází k výraznému zprůhlednění a zefektivnění činnosti. Mizí duplicita a hlavní úkoly sil podpory jsou cíleněji zaměřeny. Které hlavní úkoly sil podpory máte na mysli? Vedle již zmíněných opatření souvisejících s transformací uvedu všestrannou podporu zahraničních misí (KFOR v Kosovu, EUFOR v Bosně a Hercegovině, ISAF v Afghánistánu a MNF-I v Iráku), zabezpečení života a výcviku všech součástí resortu obrany, výstavbu bojového uskupení Battle Group (polní nemocnice o síle 168 osob, dosažení pohotovosti k plnění úkolu do ), splnění rekrutačních cílů (na rok 2008 je to 5400 osob), přípravu a provedení letních sportovních her AČR ( ), reálné zplánování roku 2009 a převod písemné evidence záloh u krajských vojenských velitelství na evidenci elektronickou. Doposud nepadlo ani slovo o cílových počtech osob V silách podpory a výcviku sloužilo v roce 2004 sedmnáct tisíc lidí. V následných letech docházelo k výraznému poklesu počtů osob až na současných šest tisíc. Cílový stav je ještě o dva tisíce menší. Snižování počtu personálu se více týká civilních zaměstnanců. Červené karty zpravidla vyvolávají vlny emocí u propouštěných zaměstnanců. Zaznamenal jste tento úkaz osobně? Zatím ne, neboť s personálními pohovory začínáme od půle května. Nejprve je absolvuje vrcholný management velitelství, poté náčelníci odborů a další funkcionáři VeSPodV. Souběžně pohovory proběhnou na podřízených stupních. Do konce června by měl mít každý voják z povolání a civilní zaměstnanec nových sil podpory jasno. V armádě probíhá personální třesk, tudíž je na místě připomenout, kdo bude tvořit vrcholný management sil podpory Brigádní generál Jaroslav Kocián (velitel), brigádní generál Radoslav Rotrekl (zástupce velitele) a plukovník Přemysl Škácha (náčelník štábu). V mojí přímé podřízenosti budou tři ZNŠ, a to zástupce náčelníka štábu, ZNŠ podpory a ZNŠ zdravotnické podpory. Samozřejmě že do 1. ledna 2009 bude transformováno i vlastní Velitelství podpory. Leckomu by se z obdobných transformačních přeměn podlomila kolena. Je váš stoický klid opravdový? Jsem realista a vždy se snažím stát nohama na zemi. V armádě sloužím přes třicet roků a věřte, že jsem zažil i těžší chvíle. Například? Zapomenout nelze na začátek mojí vojenské kariéry, kdy jsem velel motostřelecké rotě ve Znojmě plné problémových vojáků, včetně vojína, jenž zavraždil svého otce, ani na misi 7. polní nemocnice v irácké Basře (září 2003), kdy byli příslušníci českého kontingentu neoprávněně obviněni z hanobení koránu. To byly opravdové zkoušky a mě těší, že jsem v nich obstál. Síly podpory a výcviku vznikly na základě nařízení NGŠ AČR k Velitelství SPodV bylo transformováno z 3. velitelství podpory a dislokováno do posádky Brandýs nad Labem-Stará Boleslav. Určením SPodV je zabezpečovat součástem resortu obrany všeobecnou logistickou, zdravotnickou, veterinární, finanční, personální, komunikační a informační podporu jak v tuzemsku, tak v zahraničí. K 1. lednu 2009 budou SPodV transformovány do nových sil podpory, v jejichž podřízenosti bude 30 útvarů a zařízení se zhruba 2200 vojáky z povolání a 2000 civilními zaměstnanci. Transformováno bude i Velitelství podpory v posádce Brandýs nad Labem-Stará Boleslav

7 Od prvního března je velitelem žatecké 4. brigády rychlého nasazení plukovník gšt. Ladislav Jung V jakém stavu jste brigádu přebral a jaké priority si stanovil? Po svém předchůdci plukovníkovi Aleši Opatovi jsem převzal 4. brigádu rychlého nasazení ve velice dobré kondici. Vytyčil jsem si tři priority, na které se chci zaměřit. První z nich je určitě personál, protože v současnosti u brigády dochází k větší rotaci vojáků. Někteří budou sloužit u jiných součástí armády a další z ní chtějí odejít. Myslím si, že je to přirozený proces rotace, ale přesto člověk musí zůstat na pozoru, protože personál je to nejzákladnější know-how, které brigáda má. O tom prostě nelze diskutovat. Nyní jsem v podstatě v pozici, že budu bojovat o každého, kdo Text: Jan ZEMAN Foto: Jiří HOKŮV Plk. Ladislav Jung sloužil u brigády rychlého nasazení nepřetržitě od jejího vzniku v roce 1994 až do loňského roku, kdy byl jmenován do funkce náčelníka operační a bojové přípravy společných sil. Příchod do funkce velitele žatecké brigády tak měl významně ulehčen tím, že se vrátil do prostředí, které důvěrně zná. BOJ Plk. Ladislav Jung (44) se během studia na gymnáziu rozhodl pro vojenskou kariéru a v letech absolvoval tankový obor na Vysoké vojenské škole pozemního vojska ve Vyškově. Jeho prvním působištěm byl 17. tankový pluk v Týně nad Vltavou, kde začínal ve funkci velitele tankové roty a později zde působil jako velitel praporu. Poté byl jmenován do funkce zástupce velitele 18. tankového pluku v Táboře. K brigádě rychlého nasazení nastoupil v roce 1994 jako zástupce velitele mechanizovaného praporu v Táboře a od roku 1996 této jednotce velel. Šest let působil ve funkci zástupce velitele brigády. V roce 2007 byl jmenován do funkce náčelníka operační a bojové přípravy společných sil a 1. března tohoto roku se stal velitelem 4. brigády rychlého nasazení v Žatci. protože máme trochu potíže s nejnižším velitelským sborem, hlavně na úrovni velitelů čet. Chceme intenzivně pracovat na dohnání tohoto defi citu. Prvního dubna vzniklo v Jindřichově Hradci organizační jádro 44. lehkého motorizovaného praporu. Už jste se tam jel podívat a promluvil si s lidmi, kteří mají zájem o službu v nové jednotce 4. brigády rychlého nasazení? Byl jsem tam a musím konstatovat, že mě opravdu ohromilo vybavení a dobrý stav kasáren. Myslím si, že z hlediska stavu opravených budov, zázemí a prostor jsme nemohli získat nic lepšího. Prapor tak bude mít velmi dobré podmínky k tomu, aby mohl začít fungovat. Jaký je zájem vojáků sloužit u 44. lehkého motorizovaného praporu? Tato jednotka má mít v cílovém stavu 550 vojáků a v současné době je na jeho tabulkách 310 lidí 306 vojáků a čtyři občanští zaměstnanci. Z hlediska naplněnosti je oněch 310 lidí určitý mezistav. Abychom mohli u praporu od 1. října zahájit činnost, tak jsme se rozhodli, že zde postavíme funkční celky tak, abychom mohli začít cvičit. Znamená to, že u praporu obsadíme základní velitelské funkce, aby byl schopen velení a řízení. U všech ostatních jednotek zabezpečíme další funkce tak, aby bylo možné přebírat materiál. Potom chceme naplnit dvě pěší čety z jedná pěší roty, odstřelovače a průzkumnou četu a s nimi bychom chtěli začít s přípravou od října tohoto roku. Nedojde tedy k žádnému polevování, ale k okamžitému zařazení do struktury brigády, kde budou dělat to, co ostatní. Uvidíme, jak se do budoucna dál vyvine situace s personálním obsazením. Toho by mělo být dosaženo v roce 2010? V této chvíli se neodvažuji vyslovovat konkrétné termín. Je to opravdu závislé na penězích, a proto je i časový horizont plovoucí. Nebojíte se trochu toho, že budete mít při výcviku více práce s lidmi, kteří přijdou k brigádě od záchranného praporu, kde probíhal trochu jiný charakter služby? Toho se neobávám, protože je tam spousta šikovných lidí. Přestože to byli záchranáři, tak pořád to jsou vojáci a jsem přesvědčen o tom, že dříve, než přišli k záchrannému útvaru, všichni kvalitně zastávali ryze vojenské profese. Jsou tam ženisté, chemici, ale i bývalí specialisté různých zbraní. Chce to jenom oprášit jejich znalosti. Základem je duch naší brigády a v momentě, kdy se dostanou do víru výcviku, všichni se zmagnetizují a půjdou opět jako jedno tělo a jedna duše. Brigáda vůbec nepocítí, že by k ní přišli vojáci odjinud. o každého vojáka by chtěl brigádu opustit. Když říkám bojovat, tak samozřejmě na základě oboustranné dohody, protože bych nerad tyto kvalitní lidi ztratil. A další vaše priority? Alfou a omegou je výcvik vojáků. Neustále se vracím k roku 2006, kdy probíhala příprava brigádního úkolového uskupení. Myslím si, že pokud vojáci procházejí náročným výcvikem, je to základní pojivo lidských kolektivů. Vojáci tady jsou kvůli tvrdému výcviku, ale bez notné dávky jejich nadšení to prostě nejde. Poslední mojí prioritou je vybavení jednotek potřebným a kvalitním materiálem. Domnívám se, že ve srovnání s ostatními složkami armády máme relativně solidní vybavení, i když se už dřívější rozdíly částečně stírají. Z hlediska přípravy Battle Group se ale ukazuje, že v oblasti vybavení materiálem je potřeba ještě doladit spoustu věcí. Zůstaňme ještě u té první priority. Máte nějaké náznaky, že by brigáda měla v blízkém období projít nějakou zásadní obměnou personálu? Nemyslím si, že by měla nastat nějaká revoluce v odlivu lidí. Jde o to, že v roce 2006 byl personál hodně stabilizován. Prostě jsme ty lidi tady potřebovali a chtěli jsme si je udržet. Když totiž začne cvičit brigádní úkolové uskupení, tak prostě není možná nějaká větší fl uktuace lidí. Na druhou stranu nyní nastává jakýsi předěl, kdy po jedné etapě možná dojde k nějaké částečné výměně lidí, ale jedná se opravdu jenom o jednotlivce. Umožníme jim, aby sloužili v jiných posádkách. Případně zde mohou být i vojáci, kteří u 4. brigády rychlého nasazení působí opravdu velmi dlouho a třeba nechtějí přejít k jiným součástem armády, tak jim umožníme, aby mohli se ctí odejít do zálohy. Zároveň potřebujeme nabrat co nejvíce mladých lidí ze škol, 12 13

8 V čele organizačního prvku stojí podplukovník Tomáš Šiler. Jeho tým na počátku čítal 45 osob. To je základ, aby prapor mohl vůbec vzniknout, vysvětluje. Jsou v něm hlavní funkcionáři můj zástupce, náčelník štábu, náčelníci oddělení a skupin, ale také velitelé rot, výkonní praporčíci, řidiči, na rotě logistiky i mechanici a skladníci. Postupně budou naše počty narůstat podle toho, jak nám začne přibývat materiál a technika. KOLEKTIV? RŮZNORODÝ Pplk. Šiler si pochvaluje, že se ve velení útvaru sešli funkcionáři z různých Text: Jaroslav PAJER Foto: autor a Pavel LANG armádních součástí a tedy i s rozličnými zkušenostmi. On sám na velitelský post přešel z funkce náčelníka oddělení řízení pozemních sil-zástupce náčelníka odboru na Velitelství společných sil v Olomouci. Jeho zástupce major Miloš Zrubec přibyl od 43. výsadkového mechanizovaného praporu v Chrudimi a náčelník štábu major Peter Podolský z velitelství 7. mechanizované brigády v Hranicích. V současné době především administrativně vytváříme podmínky, abychom mohli,nasouvat materiál, zbraně a techniku. Sepisujeme s lidmi hmotné odpovědnosti a podobně. V dalších měsících budeme rádi za každou ruku, uvádí. Však se také v květnu jejich kolektiv rozšíří o dalších 39 lidí. Do konce roku velitel počítá, že by měl mít útvar kolem tří set příslušníků, v cílových počtech pak 550. V souvislosti s odborností přechází do 74. lehkého motorizovaného praporu (lmopr) zhruba polovina profesionálů od zdejších záchranářů. Jedná se především o příslušníky roty logistiky a velitelské roty, ve kterých se uplatní spojaři, dílenští mechanici, skladníci a další specializace. Od prvního dubna začal v bučovických kasárnách pracovat organizační prvek nově se tvořícího 74. lehkého motorizovaného praporu. Svou činnost a plnohodnotnou přípravu útvar zahájí 1. října. Vystřídá zde 155. záchranný prapor, který bude k témuž datu v souladu s probíhající transformací armády zrušen. Bučovice: tradice přetrvá Vedle nich se k novému útvaru hlásí i vojáci z jiných posádek. Jen namátkou ze Strakonic, Chrudimi, Přáslavic, Hranic. Chtějí se přiblížit k domovu, doplňuje pplk. Šiler. Samozřejmě to řešíme v součinnosti s jejich dosavadními veliteli. TECHNIKA? STÁVAJÍCÍ I NOVÁ Bučovický lehký motorizovaný prapor bude mít ve své struktuře kromě velitelství a štábu tři pěší roty, rotu zbraní, velitelskou rotu, rotu logistiky a obvaziště. K přepravě budou jeho družstva používat nové střední terénní nákladní automobily Tatra T810. Letos bychom jich měli dostat patnáct a v příštím roce dalších dvacet šest, upřesňuje velitel a dodává: Naším hlavním dopravním prostředkem v boji však budou nohy a naší devízou přesná střelba. To předpokládá kvalitní výcvik. Prapor si ponechává i některou dopravní, dílenskou a speciální techniku po rušeném útvaru. Využijeme například zdejší materiál a vozidla pro naši četu chemické ochrany, která bude v rámci integrovaného záchranného systému zabezpečovat místo dekontaminace osob, objasňuje Tomáš Šiler. 74. lehký motorizovaný prapor Bučovice Zahájení činnosti organizačního prvku: 1. duben 2008 Vznik útvaru: 1. říjen 2008 Cílové počty: 550 osob Jednotky: celkem šest rot: tři pěší roty rota zbraní velitelská rota rota logistiky Zařazen v sestavě 7. mechanizované brigády Kromě obvyklých ručních zbraní bu- dou příslušníci praporu, konkrétně roty zbraní, vyzbrojeni 82mm minomety vz. 52 a granátomety AGS. Zbraně po- chopitelně přebírají ze skladů, protože nic takového záchranáři nepotřebovali. Problém je zatím s odstřelovacími puš- kami, svěřuje se velitel, ale pokud vím, měly by být nakoupeny. Kasárna, která postupně jeho podří- zení začnou obývat, jsou podle jeho mí- nění v solidním stavu. Jedna z lepších, která v armádě máme. Nepotřebují tedy v souvislosti s námi žádné velké přestavby. Totéž platí o pracovních zónách v autoparku, dílnách, které jsou v perfektním stavu. Tam stačí jen obvyklá údržba. Do budoucna se počítá s vybudováním vlastní plynové kotelny a s připojením odpadových vod z areálu do městské kanalizace. Rádi bychom také ušetřili lidi při hlídání autoparku, a tak v něm chceme instalovat kamerový systém. VÝCVIK? CO NEJDŘÍVE Sedmá brigáda, pod kterou spadáme, má nyní rok nasazení, říká pplk. Šiler. Z jejích hlavních úkolů jsme tedy vyjmuti. I když jednotlivci, kteří se ve svých dřívějších útvarech do misí připravovali a teď přešli k nám, do zahraničí samozřejmě odcházejí. Příští rok je pro,sedmičku obdobím intenzivního výcviku. Do něho se zapojíme i my, ačkoli s přípravou začneme už letos. První vyvedení plánujeme už na podzim. Snažíme se, abychom měli na maximum naplněnou 1. pěší rotu a některé jednotky z roty zbraní. Jde o to, abychom se mohli alespoň částečně v roce 2010 zapojit do misí. Hlavně to bude asi Kosovo. Ale tím, že získáváme i některé už vycvičené lidi ze čtvrté a sedmé brigády, zapojíme se možná i do provinčního rekonstrukčního týmu v afghánském Lógaru. To ale budou patrně jen jednotlivci anebo malé skupiny-obsluhy než nějaké větší celky. TRADICE? UDRŽÍME Během několika měsíců v bučovických kasárnách obmění příslušníky s oranžovými barety vojáci v baretech zelené barvy. Přesto záchranářská tradice, již zde v roce 1958 zahájil 7. prapor civilní obrany, v posádce přetrvá. Snažíme se pro náš prapor zachovat rukávový znak našich předchůdců, potvrzuje podplukovník Tomáš Šiler. Už jsme to projednali s Vojenským historickým ústavem. Musíme znak ještě převést do polní podoby, tedy do zelené barvy. Rovněž se chystám za paní starostkou, abych se s ní domluvil, jestli nám dovolí dál používat prapor, který zdejšímu útvaru město Bučovice před časem darovalo. To však není všechno. O možnosti využití sil a prostředků nově vytvářené čety chemické ochrany ve prospěch IZS už řeč byla. Do stejné oblasti patří i eventuální poskytnutí základny humanitární pomoci, což je vlastně stanové městečko pro dočasné ubytování několika set osob, jejíž komponenty ve výbavě 74. lmopr zůstávají. A koneckonců v případě nutnosti může armáda poskytnout ve prospěch obyvatelstva všechny kapacity, které má k dispozici. Tedy i příslušníky, techniku a prostředky z nově se tvořících útvarů

9 Z kosovského zápisníku Text: podle por. Andrey LANGEROVÉ zpracoval Jaroslav PAJER Foto: por. Andrea LANGEROVÁ Sedm dní není nijak dlouhá doba. Přesto se během nich může odehrát několik důležitých a zajímavých událostí. Příkladem může být život našich vojáků 12. kontingentu Armády České republiky v silách KFOR v Kosovu. NOVÝ VELITEL USKUPENÍ STŘED V objektu Monumentu v Kosovu Polji se 15. dubna setkal s velitelem naší mechanizované roty kapitánem Petrem Janáčkem fi nský brigádní generál Kyösti Halonen. Generál koncem července vystřídá ve funkci velitele mnohonárodního úkolového uskupení Střed (MNTF-C) irského brigádního generála Gerarda Hegartyho a od srpna pak úlohu vedoucí země v uskupení převezme Finsko. Host proto spojil rekognoskaci prostoru, jemuž bude zakrátko velet, s poznáním činnosti české roty Delta. Kapitán Janáček mu přiblížil hlavní úkoly své jednotky i prostor její odpovědnosti. Nezapomněl se zmínit o hlídkách na administrativní hranici Kosova se Srbskem a o monitorování provincionálních hraničních přechodů Gate 3 a Gate 4. S etnickým složením oblasti pak budoucího velitele MNTF-C seznámil náčelník styčného monitorovacího týmu LMT (Liaison Monitoring Team) poručík Lukáš Kubiček, přičemž zdůraznil, že v prostoru odpovědnosti české roty žije pouze osm kosovských Srbů staršího věku v obci Sekirača, takže se problémy spojené s etnickým násilím nevyskytují. POCHVALA OD STAROSTY PODUJEVA O dva dny později zavítal mezi naše vojáky monitorující přechod Gate 3 náčelník štábu velitelství sil KFOR americký brigádní generál William Wolf. Ještě předtím však v doprovodu náčelníka týmu LMT por. Lukáše Kubička navštívil Ilaze Pirevu, starostu města Podujeva, které je správním střediskem oblasti spadající do prostoru odpovědnosti českého kontingentu. Na schůzce mimo jiné hovořili o bezpečnostní situaci v regionu, která je podle slov starosty města díky přítomnosti sil KFOR, mezinárodní a kosovské policie klidná. Ilaz Pireva se přitom pochvalně zmínil o pomoci českých vojáků při hledání ztraceného tříletého chlapečka. Na provincionálním hraničním přechodu Gate 3 pak generál Wolf v doprovodu zástupce náčelníka štábu mnohonárodního úkolového uskupení Střed podplukovníka Jaromíra Durny a velitele mechanizované roty Delta kpt. Petra Janáčka Brigádní generál Kyösti Halonen koncem července převezme v Kosovu funkci velitele mnohonárodního úkolového uskupení Střed. krátce pohovořil s českými vojáky o jejich úkolech při hlídání tohoto přechodu. VE VRELO TO VŘELO Cvičení inspirované demonstracemi konanými v Kosovu v minulých měsících proběhl na maďarské základně camp Vrelo v pátek 18. dubna. Účastnili se ho i příslušníci 12. kontingentu. Prostor výcviku představuje přechod Gate 3, kde situaci monitoruje jedna četa z české mechanizované roty Delta spolu se skupinou kosovské pohraniční stráže, přibližuje okolnosti major Jiří Adamec, náčelník skupiny výcviku štábu MNTF-C. Náhle se objeví skupina demonstrantů. Situaci zprvu obě jednotky zvládají. Náhle však zuřivost davu nabírá na síle. Kosovo je Srbsko! KFOR domů! křičí. Vzduchem začínají létat petlahve a dřevěné kostky coby kameny. Incident ze strany buřičů graduje zapálením několika pneumatik a házením Molotovových koktejlů. Přitom dokonce chytne i hadrová postava simulující lidskou bytost. Vzrůstajícímu náporu po chvíli kromě našich vojáků a kosovských pohraničníků čelí také speciální jednotka kosovské policie ROSU zaměřená na zvládání davu. Nechybějí ani posily z úkolového uskupení Charlie, jež tvoří zálohu velitele MNTF-C předurčenou k témuž úkolu. Náčelníka štábu velitelství sil KFOR brigádního generála Williama Wolfa (vlevo) seznamuje se situací na přechodu Gate 3 zástupce náčelníka štábu mnohonárodního úkolového uskupení Střed podplukovník Jaromír Durna. Na místo její příslušníky dopravil vrtulník. Drama vrcholí střelbou z ručních zbraní a výbuchy granátů. Dav nakonec z místa střetu vytlačují dvě česká bojová vozidla pěchoty. Snažili jsme se procvičit nejdramatičtější verze situací, které mohou nastat, vysvětluje major Adamec. A povedlo se. Výcvik, který byl zaměřen také na prověřování toku informací z místa incidentu do operační místnosti, odkud se iniciují posilové jednotky, dopadl výborně. ZBRANĚ, DROGY, VÝBUŠNINY Ukrajinští psovodi, zařazení v Kosovu do mezinárodní policie (UNMIK-P), jsou jednou z největších a nejprofesionálnějších jednotek svého oboru. Není tedy divu, že naši psovodi uvítali možnost účastnit se společného výcviku. Konal se 21. dubna na ukrajinské základně ve městě Gnjilane v prostoru mnohonárodního úkolového uskupení Východ (MNTF-E). Z celkového počtu dvanácti psů se zaměstnání za český kontingent zúčastnili dva specialisté na zbraně, jeden na drogy a jeden na výbušniny. Zatímco naši kynologové připravují své čtyřnohé svěřence pouze na jednu disciplínu, Ukrajinci je cvičí ve dvou směrech buď jako drogaře anebo současně pro vyhledávání zbraní i výbušnin. Nejprve se vyhledávaly zbraně. Domácí poschovávali několik exemplářů v budově štábu. Všichni psi i jejich psovodi byli úspěšní a zbraně ukryté pod kulečníkovým stolem odhalili. Na hledání drog se dvojice přesunuly do garáže. Návnady byly tentokrát zamaskované v kapse staré uniformy. Úspěšná byla většina psů. A obdobně tak i při nacházení výbušnin. Naši vojáci pro tuto disciplínu přivezli soupravu obsahující velice širokou škálu různých druhů třaskavin. S jednotkou ukrajinských psovodů jsme spolupracovali již v době, kdy v Kosovu sloužil náš osmý kontingent, říká veterinář nadporučík Antonín Glomb. V podobné spolupráci bychom chtěli pokračovat, protože společný výcvik a vzájemná výměna zkušeností je nenahraditelná

10 ŠTĚSTÍ přeje připraveným Text a foto: kpt. Sabina INTROVIČOVÁ V sobotu 12. dubna v dopoledních hodinách seznamovali čeští vojáci provinčního rekonstrukčního týmu (PRT) civilní odborníky s činností všech osob konvoje v případě napadení nebo najetí na výbušný nástražný systém. Slovenská vlajka v Kábulu Text a foto: pplk. doc. MUDr. Jan ÖSTERREICHER, Ph.D. Rozhovor s velitelem slovenského zdravotnického týmu působícího v silách ISAF v Afghánistánu Bezpečnostní situace v provincii Lógar, podobně jako v celém Af ghánistánu, je závislá na klimatických podmínkách. Nejvýraznější aktivity příznivců Talibanu zaměřené proti koaličním vojákům a bezpečnostním složkám afghánské vlády připadají na letní měsíce, a proto je nutné počítat s tím, že i český konvoj může být napaden. Střelba, taktika, zdravotní příprava a také výcvik týkající se činnosti všech osob v konvoji při výjezdech mimo základnu probíhá od počátku mise. Tentokrát se ale druhý mobilní tým věnoval civilním odborníkům. Vysvětlil jim všechny zásady chování při napadení konvoje přímo na obrněných vozidlech Hummwee. Civilisté se seznámili s činností celé osádky vozidla. Velitel vozu jim ukázal systém spojení mezi operačním střediskem na základně Shank a jedoucí kolonou vozidel a také způsob, jak komunikují vojáci mezi sebou. Střelec lafetovaných zbraní, který stojí v otočné věži, vysvětlil používání kulometu a granátometu. Řidič hummwee pak vlastnosti vozidla a automatické řazení. Civilní odborníci si vyzkoušeli ochrannou vestu s taktickým vybavením vážící skoro 30 kg, kterou používají vojáci doprovázející je po provincii Lógar. Během jednání, která často trvají i několik hodin, vojáci střeží prostor, ve kterém se schůzka koná. Bez ohledu na pražící slunce a těžkou výstroj nesmí polevit jejich pozornost při sledování okolí. Tato práce vyžaduje vysokou fyzickou i psychickou odolnost. Čeští vojáci PRT zároveň zahájili výcvik příslušníků Afghánské národní policie. Výcvik je náročný, probíhá i ve večerních hodinách. Získané znalosti vám mohou zachránit život a já doufám, že je budete dále předávat v místech vašeho působení, řekl kapitán Ladislav Jareš studentům na úvod dvoutýdenního kurzu. První den výcviku byl věnován znalostem zbraní, které příslušníci Afghánské národní policie (ANP) používají. Afghánští instruktoři Jamillo a Khon si vzali každý jednu skupinku po pěti studentech a procvičovali s ní rozebíraní zbraní pod dohledem českých instruktorů praporčíka Petra Fürsta, nadpraporčíka Kamila Bobockého a rotmistra Tibora Falušiho. Cílem výuky je naučit afghánské instruktory vést výcvik svých policistů samostatně. Afghánský policista Khon má 18letého syna, který by chtěl být architektem. Já sám jsem takové možnosti neměl. Ukončil jsem střední školu v roce 1359 (1980) a pak tady byla dvacet pět let válka. Bojoval jsem proti Rusům a pak proti Talibanu, svěřil se Khon. Pro nové mladé příslušníky ANP je Khon autoritou. Spodní věková hranice pro přijetí do služeb policie v Afghánistánu je stejná jako u nás osmnáct let. Počínaje čtvrtou rotací kontingentu polní nemocnice a chemické jednotky Armády České republiky v Kábulu působí mezi zdravotníky sedm slovenských kolegů. Nejde o lékaře bez zkušeností, řada z nich již působila v minulých letech v misích OSN a NATO. Mezi slovenskými kolegy pracuje i podplukovník MUDr. Ján Berec, kterému jsme položili několik otázek. Je zajímavé porovnat rozdíly mezi prací lékařů v mírovém životě a v polních podmínkách, můžete je popsat? Doma pracuji v polní zdravotnické jednotce v Liptovském Mikuláši, která je součástí Vojenské nemocnice Velitelství vojenského zdravotnictví v Ružomberoku. Dále působím na klinice úrazové chirurgie ve Fakultní nemocnici v Bratislavě. Polní podmínky v Afghánistánu jsou specifi cké. Spektrum diagnóz je zde odlišné. Na rozdíl od sportovních a dopravních úrazů u nás je v Kábulu vysoký počet pacientů se střelnými a střepinovými poraněními. Více si také uvědomuji význam plynulého zásobování, zejména v případech hromadného příjmu raněných a nemocných. Lékař nemůže podávat kvalitní výkony bez potřebného materiálu, elektrické energie, vody a ostatních, zdánlivě nedůležitých věcí, které doma téměř nevnímáme. Jak se vám spolupracuje s českými kolegy, jaké máte podmínky k práci? Jsme tu dobrá a soudržná parta lidí. S mnohými jsme se poznali ještě za studií na Vojenské lékařské akademii J. E. P. v Hradci Králové (dnes Fakulta vojenského zdravotnictví Univerzity obrany, pozn. autora) počátkem devadesátých let minulého století. Snažil jsem se vybírat členy svého týmu tak, abychom byli po odborné i lidské stránce co nejvíce sehraní. Česká strana nám vychází maximálně vstříc. Jako určitý handicap vůči českým kolegům můžeme cítit omezenou komunikaci s rodinami. Zatímco Češi mohou telefonovat domů zdarma neomezeně dlouho, nám naše předpisy dovolují 30 minut volání měsíčně zdarma. Pak již musíme používat vlastní mobilní telefony. Na tomto problému ale pracujeme ve spolupráci se slovenským Centrem řízení operací a velitelem slovenské zdravotnické služby. Doufám, že se co nejdříve povede vyřešit. Jak snáší rodina odloučení a váš pobyt v tak rizikové oblasti, jakou je dnešní Afghánistán? Základna na kábulském letišti je dobře střežená, ale dlouhodobým odloučením rodina samozřejmě velmi trpí. Mám osmnáctiměsíční dcerušku a manželka je doma sama. A vzhledem ke vzdálenosti jim nemohu pomoci, pokud něco potřebují. Jak si představujete svoji další kariéru, jakým způsobem využije slovenský tým získané zkušenosti? Po návratu domů hodlám pokračovat v odborné i vojenské kariéře a pracovat na sobě. Zkušenosti a přehled o každodenních problémech a úskalích chodu polní nemocnice snad již v příštím roce využijeme ve vlastní samostatné slovenské polní nemocnici

11 Pancéřovaná vozidla HMMWV Účast v rámci mezinárodní mise ISAF v Afghánistánu nepochybně představuje nejobtížnější zahraniční úkol v novodobé historii Armády České republiky. Skutečné bojové situace, zdravotní a klimatické podmínky, zcela jiné kulturní zvyklosti místního obyvatelstva a značná geografická vzdálenost patří jen k několika nejdůležitějším aspektům. V současné době se na území této hornaté země nachází téměř 350 příslušníků české armády. V oblasti kábulského letiště je rozmístěna polní nemocnice se 113 osobami. Do její struktury jsou organizačně začleněni čtyři příslušníci meteorologické služby, dva dispečeři řízení letového provozu, tři důstojníci na velitelství ISAF a také 13 specialistů na radiační, chemickou a biologickou ochranu. Nově je do struktury nemocnice zařazeno osm příslušníků OML týmu, kteří budou cvičit příslušníky afghánského vrtulníkového letectva. V provincii Lógar zahájilo činnost 198 příslušníků vojenské části českého Technika v Afghánistánu provinčního rekonstrukčního týmu. V jeho rámci působí i dvanáctičlenný pyrotechnický tým EOD (Explosive Ordnance Disposal) a IEDD (Improvised Explosive Device Disposal) určený k vyhledávání a zneškodňování min, nevybuchlé munice a improvizovaných náloží či nástrah. Na jihu země v provincii Helmand je Obrněný transportér OT-64 ve zdravotnické verzi Text: Michal ZDOBINSKÝ Foto: npor. Robert HECZKO a autor Moderní výzbroj podporuje nasazení českých vojáků v misi ISAF Detailní pohled na výzbroj vozidla HMMWV s kulomety ráže 12,7 a 7,62 mm nasazeno přibližně 35 příslušníků Útvaru speciálních operací (SOG) Vojenské policie. Od poloviny letošního roku bude v provincii Uruzgán působit ještě dalších 64 našich vojáků. Kromě poměrně silného personálního obsazení se v Afghánistánu nachází rovněž nezanedbatelné množství Nové obrněné vozidlo Dingo 2 vojenské techniky. Součástí vybavení polní nemocnice je například i jeden obrněný transportér OT ve zdravotnické verzi a tři automobilové ambulance Land Rover Defender 130. Jedna pojízdná převazovna POP (Tatra T815 rozpoznatelný, pokud do výšky až 4,3 m nevysune otočnou senzorovou jednotkou s kamerami pro denní i noční podmínky a s laserovým dálkoměrem. Denní kamera detekuje cíle do vzdálenosti 10 km, noční IČ kamera až do 6 km. 4 4 s přívěsem) umožňuje poskytování Pro přepravu vybavení ženijního první pomoci raněným a provádění život zachraňujících zákroků. K dispozici je také mobilní zubní ambulance Mobident na podvozku nákladního vozidla LIAZ. Díky modernímu vybavení včetně rentgenu dokáže za den ošetřit až 25 pacientů. Příslušníci SOG mají k dispozici například pancéřované terénní automobily Toyota 4 4, dvě terénní lehce pancéřovaná vozidla T vyzbrojená lehkými i těžkými kulomety, několik lehkých terénních čtyřkolek Bombardier vybavených 30mm granátometem AGS-17 EOD/IEDD týmu v bojových podmínkách přímo na místo nasazení je zde jedno nové pancéřované vozidlo Tatra EOD. Uvnitř kontejneru je uložena celá řada technických prostředků, od specializovaného nářadí, přes lehké a těžké pyrotechnické obleky až po na dálku ovládaného robota teodor. Toto 360 kg vážící pásové zařízení se používá k prověřování, odstraňování nebo k vlastní likvidaci nebezpečných předmětů, u kterých existuje riziko výbuchu. Nejrozšířenější přepravní prostředek představuje pancéřovaná verze (M1151) a tři pancéřovaná vozidla HMMWV 4 4, která jsou zapůjčena od americké armády. Ve velmi krátké době výbavu rozšíří lehká kolová obrněná vozidla LMV 4 4 (bližší informace viz A report 25-26/2007). Dva z celkem čtyřech zakoupených kusů mají dálkově ovládaný lehký bezosádkový věžový komplet Protector. Největší koncentrace techniky je soustředěna u vojenské části provinčního rekonstrukčního týmu v Lógaru. Ochranu základny posílila čtveřice mírně upravených bojových vozidel pěchoty BVP-2 (viz A report 6/2008) spolu se dvěma lehkými pozorovacími systémy LOS na stejném podvozku. Od běžného BVP-2 není LOS na první pohled terénního vozidla HMMWV. Z celkem 26 kusů zapůjčených americkou armádou používají tři vozidla již zmínění příslušníci SOG na jihu Afghánistánu a 23 vozidel se nachází v Lógaru. Kromě rušiček signálů rádiového provozu (kterým protivník na dálku aktivuje roznětky improvizovaných výbušných náloží) a systému AFTS umožňujícího na velitelském stanovišti sledovat aktuální polohu je vozidlo opatřeno otočnou polootevřenou věžičkou s univerzální lafetou. Podle typu akce se na ni umísťuje těžký kulomet DŠK ráže 12,7 mm nebo automatický granátomet AGS-17 ráže 30 mm. Každou z těchto hlavních zbraní ještě doplňuje kulomet PKT ráže 7,62 mm s upraveným ovládáním. Ve výčtu lehčích dopravních prostředků nelze opomenout pancéřovanou verzi terénního automobilu Land Rover Defender 110 Hard Top Military, která může být vybavena otočně lafetovaným 7,62mm kulometem. V současné době již mají naši vojáci tři kusy úplně nových obrněných vozidel Dingo s vysokou odolností proti minám a projektilům ručních palných zbraní, čtvrté vozidlo zůstává v ČR a slouží pro výcvik osádek. Uvnitř Dinga je místo pro celkem osm vojáků, vozidla mají pískový maskovací nátěr, vnitřní komunikační zařízení české výroby, fi ltroventilační zařízení a přijímač systému GPS. Jejich výzbroj tvoří z vnitřního prostoru ovládaný německý kulomet ráže 7,62 mm. Podrobnější informace jsme přinesli v letošním čtvrtém čísle našeho časopisu. Bojová vozidla pěchoty BVP-2 posilují střežení základny

12 Nový velitel v Pardubicích Text: Pavel LANG Foto: autor a archiv 14. blogp Brigáda logistické podpory (14. blogp) má od 1. března letošního roku nového velitele. Po plukovníkovi Jozefu Šemelákovi, který byl ustanoven do funkce náčelníka sekce operační a bojové přípravy-zástupce náčelníka štábu společných sil, se jím stal plukovník Josef Burkoň. Hodlám udržet stávající kvalitu 14. brigády logistické podpory. To však neznamená, že jako žák nechci překročit stín svého učitele, říká plukovník Josef Burkoň Bylo mi ctí vám velet, řekl před nastoupenými jednotkami 14. brigády logistické podpory plukovník Jozef Šemelák, když předával funkci velitele velice úspěšným. Vždyť doslova z mála dokázal vybudovat jediný logistický svazek v rámci AČR předurčený k plnění dopravních úkolů, zabezpečení údržby, považoval 14. blogp za svoje dítě. Dnes ti předávám nevěstu, pošeptal novému veliteli po slavnostním nástupu v Pardubicích. svému nástupci. Zvuk klaksonů a potlesk oprav, metrologie a technického dozoru Sedmačtyřicetiletý plukovník Josef podřízených znamenal defi nitiv- ní konec za jeho bezmála čtyřletým vedením. Bezpochyby výzbroje a techniky především útva- rů společných sil, a to na území České republiky i mimo ně. S nadsázkou proto Burkoň není žádný začátečník, ale zkušený profesionál. V armádě působí sedmadvacet let. Vystudoval motostřelecký obor na Dvouleté důstojnické Bojový prapor 14. brigády logistické podpory si předali velitelé škole v Martině a později Vysokou na slavnostním nástupu na pardubickém letišti 22. února. vojenskou školu pozemního vojska ve Vyškově (obor velitelsko-organizátorský). Přede dvěma roky absolvoval kurz Generálního štábu. V roce 1981 začal vojenskou kariéru jako velitel čety v Dobroníně u Jihlavy. O rok později již velel rotě ve Vráži u Písku. Po vysoké škole sloužil čtrnáct roků ve Vimperku, a to jako náčelník štábu motostřeleckého praporu, poté byl velitelem mechanizovaného praporu a velitelem protiletadlového oddílu. V roce 2001 se stal náčelníkem operačního úseku písecké mechanizované brigády. Jeho další štací byly Pardubice a funkce zástupce velitele 14. brigády logistické 14. brigáda logistické podpory vznikla 1. července 2004 reorganizací a redislokací jednotek 5. brigády logistické podpory a navazuje na činnost 51. národního podpůrného prvku sil okamžité reakce a 52. národního podpůrného prvku sil rychlé reakce. 14. blogp je přímo podřízeným vojenským útvarem Velitelství společných sil. Brigáda je určena k provádění přípravy, plánování, řízení a organizaci logistické podpory při plnění úkolů v sestavě společných sil, mechanizované divize nebo v úkolovém uskupení na území ČR i mimo ně. podpory. Po čtyřech letech nyní postupuje o stupínek výš. Upřímně řečeno, ustanovení do nejvyšší funkce u brigády mě překvapilo. Nezastírám, že mile. To, že jsem dostal přednost před ostatními uchazeči, je pro mne potěšující realitou. Zástupcem velitele jsem byl čtyři roky. Jak avizoval náčelník Generálního štábu Armády ČR, jde o kariérní obměnu po splnění určitých let v dané funkci, konstatuje plk. J. Burkoň. Při vší úctě, kterou chová ke svému předchůdci, se plukovník Burkoň netají ještě vyššími ambicemi. Pro mě jako nového velitele brigády je hlavním úkolem udržet úroveň vycvičenosti a nasaditelnosti jednotek. To však neznamená, že jako žák nechci překročit stín svého učitele, dodává rezolutně. Nad otázkou, co nového na postu velitele hodlá prosadit, chvíli přemýšlí a poté odpoví. Žádné zásadní změny nepřipravuji, alespoň ne v nejbližší době. Hlavní úkoly brigády jsou plněny s dostatečnou kvalitou. Víceméně půjde o drobné korekce v systémech řízení a velení. Brigáda šlape, tudíž není třeba provádět nějaké populistické rošády. Samozřejmě že záleží i na vizích nového managementu na nadřízených stupních, říká plukovník. Pak srovnává svoje bývalé postavení se současným: Coby zástupce máte před sebou pomyslný štít v osobě velitele. Výhradně na něm je konečné rozhodnutí se všemi důsledky. Dnes je na mně, abych chytal vše dobré i špatné týkající se brigády logistické podpory. Věřím, že jsem na to adekvátně připraven a novou roli zvládnu. Plukovník Burkoň velí bezmála tisícovce podřízených. Sám považuje lidský potenciál za nejcennější faktor u brigády: Snažím se být co nejvíce u jednotek a na místě se seznamovat se situací. Chci, aby moji podřízení věděli, že se nebráním jakékoliv diskusi s nimi. Jakmile lidé spolu přestanou hovořit a začnou komunikovat přes telefony a počítače, je zle. Zastávám názor, že veškeré problémy v řízení jednotek souvisejí s tím, že lidé spolu nehovoří. S očividnou radostí nám dává nahlédnout do organizační struktury brigády zásobovací prapor Pardubice je schopen realizovat 2. úroveň logistické podpory a plnit úkoly jako multifunkční jednotka logistické podpory ve prospěch mnohonárodních jednotek, upřesňuje velitel a pokračuje: 142. prapor oprav Klatovy dokáže vlastními prostředky poskytovat opravy 2. úrovně, Tatra T815 Multilift Tatra T815 Flatrack T zajistit vyprošťování a odsun neopravitelné a poškozené techniky nebo materiálu. Oba útvary získaly certifikát připravenosti k plnění úkolů stanovených operačních schopností. Příslušníci 14. brigády logistické podpory se pravidelně zúčastňují zahraničních misí na území bývalé Jugoslávie, v Iráku a v Afghánistánu. Naše jednotky jsou rovněž vyčleňované do národních podpůrných prvků NSE National Support Element. Dozvídáme se také, že organickou součástí brigády jsou ještě spojovací rota a provozní četa velitelství 14. blogp, jakož i oddělení kontroly hospodaření s materiálem a oddělení metrologie. Plukovník Burkoň dokazuje rozsáhlou a rozmanitou škálu úkolů brigády na konkrétních číslech: Například uvedu proběh v kilometrech, a to jak u silničních, tak terénních, nákladních a speciálních vozidel. Ročně tato technika najede přes dva miliony kilometrů. U klatovského útvaru je za loňský rok celkový ekonomický přínos devatenáct milionů korun

13 Velitel 4. brigády rychlého nasazení si tehdy stáhnul všechny kynology pod sebe a vytvořil Speciální kynologickou skupinu Žatec. Jejím velitelem je podpraporčík Petr Svoboda, tvoří ji šest vojáků a osm psů. Z toho jsou čtyři vycvičeni na vyhledávání zbraní. Labrador se specializuje na výbušniny, další ze psů je zaměřen na vyhledávání drog. Skupina má i hlídkového psa. Dva čtyřnozí svěřenci byli v době naší návštěvy ještě ve výcviku. Rotný Jaroslav Fougl má ve skupině na starost německého ovčáka. Vztah ke psům měl odmala. Nepamatuji si, že by u nás doma bylo období, kdy bychom neměli žádného psa. A právě díky tomu jsem si k nim vytvořil úplně jiný přístup. Tahle práce se musí dělat naplno, měl by to být váš koníček. Problém v armádě je ale v tom, že hodně lidí to Kvalita namísto kvantity Text: Vladimír MAREK Foto: autor a archiv jednotky dělá jen jako práci, aby si vydělali peníze. Nastoupí do armády, vezmou si psa a chodí s ním do stráže. Za čtyřiadvacetihodinovou službu musí dostat náhradní volno. Tři dny pak svého svěřence vůbec nevidí, mají ho odloženého někde v kotci, vysvětluje rotný Fougl. Takových lidí prý není v armádě málo. Přitom ti, kteří by to chtěli dělat skutečně naplno, se k této práci nedostanou. Místa jsou totiž již obsazena. Člověk musí pracovat se psem každý den. I kdyby se jednalo jenom o venčení anebo česání. A právě tuhle zásadu ctí příslušníci speciální kynologické skupiny. O víkendech to někdy může být problém. Záleží na veliteli, zda nám dovolí vzít si psa s sebou domů. Když je rozumný, tak k tomu dá většinou souhlas. Já osobně mám ale doma ještě další dva psy, takže si je domů brát nemohu. Když se řekne v armádě služební pes, většině lidí se nejspíš vybaví Veterinární základna Grabštejn. Není to ale tak docela pravda. Před několika lety totiž vznikla jednotka psovodů i u 4. brigády rychlého nasazení. Sice jen malá, o to však zajímavější. Brigáda rychlého nasazení má k dispozici speciální kynologickou skupinu Jezdím tedy za nimi i o víkendu. Kolega má jen služební psy, takže si je pravidelně odváží. Jako jediní v armádě mají ve skupině tříletého kokršpaněla Maxe, který je vycvičen na vyhledávání zbraní. Práce s ním nebyla právě lehká, něco podobného si mohli dovolit jedině díky mimořádné péči věnované výcviku a výchově. Pes, který je přijatý pro službu v armá- dě, musí splnit určité zkoušky. Pokud je nezvládne například německý ovčák, je možné ho přeřadit do hlídkové či strážní kategorie. Kokršpaněl se ale samozřejmě pro strážní službu nehodí. Ten náš je sice ostrý, kouše, ale odstrašující, psychologický dojem není takový jako v případě ovčáka, upozorňuje rotný Zdeněk Šimeček. Proto ho také nechtěli koupit pro službu v armádě. Názor změnili až v okamžiku, kdy při zkouškách neudělal jedinou chybu, neztratil ani jediný bod. Začátky byly trochu obtížnější, ale když jsem přišel na to, jak s ním pracovat, bylo všechno v pohodě. Tohle plemeno je hodně tvrdohlavé, musí se zvolit úplně jiný přístup k výcviku, říká rotný Zdeněk Šimeček. Rotný Petr Pavel si například vychoval svého současného psa z malého štěněte. Ani to nebývá v armádě obvyklé. Za pokusy hledat služební psy mezi netradičními plemeny rozhodně nestojí snaha nějak se zviditelnit či odlišit. Mají ryze pragmatický důvod. Obchod se psy je v současné době obrovský byznys. Veterinární základna v Grabštejně vykupuje od chovatelů psa za částky do šedesáti tisíc korun. To není příliš zajímavá cena. Znám člověka, který prodal psa do zahraničí za sedm set padesát tisíc. Jednalo se sice o jedince, který se mohl pyšnit titulem mistr světa, ale i za skutečně kvalitní štěně je možné požadovat poměrně vysokou částku, argumentuje rotný Jaroslav Fougl. Pokud někdo prodává psa do armády za padesát šedesát tisíc korun, tak nejspíš má nějakou vadu. Lidé, kteří obchodují se psy, vědí přesně, co v Grabštejně chtějí a to jim také nabídnou. A právě z tohoto důvodu se vojáci ze speciální kynologické skupiny snaží hledat i jiné možnosti, jak se dostat ke skutečně kvalitním psím jedincům. Úloha grabštejnské základny pro armádní kynologii je prý nezastupitelná. Všichni, včetně žateckých kynologů, ji pro svoji práci potřebují. Musejí zde dělat zkoušky a obhajoby. Jsou tady vytvořeny perfektní podmínky pro výcvik psů. Na druhou stranu je ale v Grabštejně tolik psů, že voják si jednoho vezme, nějakou dobu ho cvičí, a když to nejde, tak ho jednoduše vymění. Něco takového u nás není možné. Jsme malá jednotka, s malým počtem psů. To samozřejmě klade mnohem větší nároky na naše kynologické zkušenosti, říká rotný Fougl. Postavení žateckých kynologů je tak trochu specifi cké i v tom, že kromě svých odborných znalostí musejí plnit i veškeré úkoly jako příslušníci 4. brigády rychlého nasazení. Nejsou pouze psovodi, ale především vojáci. V loňském roce se celá speciální kynologická skupina přihlásila se svými svěřenci do mise KFOR v Kosovu. Měli zájem na tom, aby přímo v praxi v terénu došlo ke sladění celé jednotky. V misi se zaměřili i na plnění specifi ckých zadání. Nejčastěji se podíleli na zřizování kontrolně-propouštěcích míst. Zapojovali se i do vyhledávacích operací. Věnovali se také součinnostnímu výcviku s českými vrtulníkáři, kteří právě v té době působili rovněž v Kosovu. Procvičovali například zadržení pachatele za pomoci psa vypuštěného z přistávajícího vrtulníku. Nebyl prý s tím vůbec žádný problém. Psi si velice rychle zvykli nejen na přepravu vrtulníky, ale i na hukot stroje. Speciální kynologická skupina ze Žatce pracuje i s plemeny psů, která v minulosti armáda nevyužívala jako služební. Kynologická jednotka se v loňském roce jako celek zapojila do mise KFOR v Kosovu, zároveň plnila úkoly brigádního úkolového uskupení

14 Velká silniční loupež Text a foto: Vladimír MAREK Na to, že ve Vojenském újezdu Hradiště cvičí vojáci armád NATO, si obyvatelé okolních vesnic již zvykli. Tentokráte se ale jednalo o poměrně rozsáhlé a dlouhodobější cvičení. A tak k úkolům organizátorů přibyla i výplata peněžní hotovosti vojákům. jsou aktivovány záložní zásahové skupiny pohotovostních oddělení všech tří velitelství Vojenské policie, tedy v Olomouci, Táboře a Staré Boleslavi. Každá zásahová skupina má kromě velitele osm lidí. Příslušníci jsou vybaveni veškerým materiálem, který je pro případný zásah nezbytný. Jejich výzbroj je standardní. Tedy samopaly Sa-58 a pistole Glock 17. Dále mají zásahové výbušky, taktické a zásahové vesty a především celou řadu outdoorového materiálu a zásob, které jim umožní nasazení v odlehlém terénu. Začíná pátrání po pachatelích. cvičí zahraniční armády. Ostatně k několika podobným přepadením transportu fi nanční hotovosti už v minulosti došlo, řekl mluvčí Vojenské policie kapitán Jan Čermák. Pohotovostní oddělení byla vybudována na podzim roku 2002 při každém velitelství Vojenské policie. Jejich vznik si vyžádaly opakující se ztráty vojenských zbraní a ohrožení některých vojenských objektů. Pohotovostní oddělení ve Staré Boleslavi má dokonce na kbelském letišti neustále k dispozici vyčleněný hotovostní vrtulník. Díky tomu je ve velice v prostoru Vojenského újezdu Boletice. Jeho trezorová část byla poměrně odborně otevřena za pomoci výbušniny. Na místě je nalezen jeden mrtvý. Voják, který transport peněz doprovázel, a další pracovník bezpečnostní agentury zmizeli. Vojenská policie dochází k závěru, že se s největší pravděpodobností stali rukojmími. V minulosti se podobných případů událo několik, vše nasvědčuje tomu, že se s největší pravděpodobností jedná o stejnou skupinu pachatelů. Je organizovaná a vyznačuje vysoké známky nebezpečnosti. Rozjíždí se klasická policejní práce. Ze všeho nejdůležitější je zmapovat pohyb všech neznámých lidí v terénu. Policisté vytěžují stovky osob. Na základě jejich výpovědí zjišťují, čím jsou únosci vyzbrojeni a vybaveni. Dochází k propátrávání stovek hektarů těžce prostupného terénu. Pachatelé společ- ně s rukojmími jsou konečně objeveni. Následuje skryté pozorování a vyhod- nocení situace. Než ale padne rozhod- nutí o zásahu, organizovaná skupina zjistí, že je jí policie na stopě, a co nejrychleji se přesunuje do části výcvikového prostoru nazývané Ondřejov. Zde se opevňuje v jednom z opuštěných objektů. Zásahové skupiny jí jsou v patách. Nemůže být pochyb, že ozbrojení lupiči hodlají klást odpor. Je úterý ráno 15. dubna Zásahové skupiny celý prostor neprodyšně uzavírají a pokračují v pozorování. Únoscům dochází, v jak bezvýchodné situaci se ocitli, a naprosto nečekaně zaútočí. Pokoušejí se probít z obklíčení. Na přístupové cestě se rozpoutá krátká, ale o to intenzivnější přestřelka. Rukojmí jsou během několika minut osvobozeni a pachatelé zlikvidováni. V této malé bitvě obě strany využívají laserový simulační systém MILES. Ten zásah v žádném případě nebyl jednoduchou záležitostí. V roli pachatelů proti našim skupinám stáli totiž příslušníci zásahové jednotky Jihomoravského kraje Policie České republiky, tedy lidé nadmíru zkušení a znalí takovéto práce, upozorňuje kapitán Čermák. Pro šedesát vojenských policistů ale ani v tomto okamžiku cvičení Hurikán 3 nekončí. Volně přechází do bojové hry, během které jsou procvičovány další taktické prvky nezbytné při podobném zásahu. Příslušníci zásahových skupin zřizují například kontrolně-propouštěcí stanoviště, účastní se denních a nočních střeleb, nacvičují skryté pozorování. Poslední fáze cvičení, které se koná již třetím rokem, je zaměřeno na přesun skupiny obtížným terénem. Celou situaci navíc komplikuje skutečnost, že zásahovka má raněného. Toho je potřeba přenášet na provizorních nosítkách, přepravit ho přes velkou vodní překážku a společně s ním se dostat i po lanové lávce zřízené vysoko v korunách stromů. Při tom všem je ale nutné důsledně dbát na taktické aspekty celého přesunu. Vojenští policisté postupují velice pomalu, důsledně prozkoumávají terén před sebou. Dříve, než převezou raněného na druhou stranu vodní překážky, zajišťují protější břeh. Tam jsme zastihli velitele táborské zásahové skupiny. Počasí nám příliš nepřeje. Nicméně náročný výcvik patří k práci příslušníků pohotovostního oddělení, od toho tady jsme, reagoval důstojník, který si nepřál zveřejnit své jméno, na skutečnost, že v polovině dubna ještě padal v Boleticích sníh. Cvičení je zaměřeno především na zvyšování psychické a fyzické odolnosti, orientaci v terénu a na schopnost přežít v náročném prostředí pod neustálým časovým stresem. Jeho smyslem bylo i zkvalitnit rozhodovací proces prováděný pod určitým tlakem. Ty tři dny byly velice náročné. Cvičení sice skončilo, jeho důkladné vyhodnocování ale bude trvat minimálně další dva týdny. Řídící cvičení plukovník Luboš Bahník z Hlavního velitelství Vojenské policie byl s odvedenými výkony přesto spokojen. Překvapilo mě, s jakou vervou a s jakým nasazením plní naši vojáci své úkoly. Jsou totiž v akci již třetí den a třetí noc. Na jejich nasazení to ale není znát. Boletice jsou pro malé jednotky Vojenské policie nesmírně vhodné zejména z důvodu členitosti terénu. Ten se podobá oblastem, ve kterých často působí naši příslušníci v zahraničních misích. Motivem největšího letošního cvičení Vojenské policie Hurikán 3 bylo zadržení pachatelů, kteří přepadli pancéřovaný vůz s penězi NATO Dodávku dvou milionů eur měla zajistit soukromá bezpečnostní agentura. Pancéřované auto s finanční hotovostí se však během cesty do vojenského prostoru poblíž Slaného ztratilo. V pondělí 14. dubna 2008 ve tři hodiny nad ránem je celá záležitost nahlášena Hlavnímu velitelství Vojenské policie v Praze. Okamžitě Tak nějak vypadal základní scénář největšího cvičení Vojenské policie v letošním roce Hurikán 3. Zvolili jsme naprosto reálnou situaci, ke které by na území České republiky mohlo s velkou pravděpodobností dojít. Jsme členskou zemí NATO, a tak není žádným tajemstvím, že na našem území občas krátkém časovém úseku v případě potřeby schopno zásahu v kterémkoliv armádním zařízení na území republiky. Operační středisko Vojenské policie sbírá informace ze všech zdrojů. Mezi spoustou nepodstatných konečně přichází ta, na kterou všichni čekají. Hledané vozidlo se podařilo objevit 26 27

15 Text a foto: npor. Radek HAMPL V letošním roce je 71. mechanizovaný prapor v Hranicích postaven před několik náročných úkolů, z nichž k nejvýznamnějším patří příprava vojáků k nasazení v misi ISAF v Afghánistánu a v rotě ochrany sil rychlé reakce NATO. Velmi důležité místo v sestavě každé takovéto jednotky mají vojenští řidiči, na jejichž schopnostech a dovednostech závisí zdraví i životy jejich kolegů. Extrémní výcvik pro mise Aby byli tito vojáci maximálně připraveni na podmínky a situace, které mohou při nasazení nastat, zorganizoval velitel útvaru odborné školení řidičů při provozování techniky v extrémních podmínkách za dodržení zásad ekologie. Vypsané výběrové řízení na školitele vyhrála fi rma LIBROS z Ostravy, která vojákům zabezpečuje nejen učebny s lektory, kteří mají certifi kát Evropské charty bezpečnosti silničního provozu, ale především výcvikový polygon a terénní speciál pro praktická zaměstnání v řízení a vyprošťování vozidel. Vlastní školení proběhlo ve dnech 16. a , kdy bylo vyškoleno celkem 30 řidičů vozidel Tatra 815 a stejný počet řidičů, tentokrát na vozidla UAZ 469 a LR-Arm, projde tímto školením 21. a Teoretická část školení byla zahájena přednáškou o konstrukci vozidla, pokračovala besedou s účastníky terénních závodů Truck Trialu a přednáškou o škodlivosti vlivů silničního provozu a jejich minimalizaci. Poté již následovala samotná praxe zahájená jízdou ve speciálně upravených vozidlech T813, se kterými se jezdí závody Truck Trialu. Následovaly jízdy vojenskými vozidly na terénním polygonu firmy, kde si řidiči za odborného vedení vyzkoušeli řízení na extrémních překážkách, zjišťovali chování vozidla v těchto situacích a nacvičovali správné reakce na ně. Součástí výcviku bylo i vyprošťování techniky zapadlé do písečného terénu a závěr praktického zaměstnání patřil soutěži na speciálně připravené terénní sekci, kde rozhodovalo její bezchybné projetí. Výcvik byl ukončen besedou se všemi účastníky školení, kde si vojáci měli možnost o svých nových pocitech a zkušenostech promluvit s odborníky z fi rmy LIBROS. Všichni frekventanti kurzu obdrželi certifi kát o jeho absolvování. Zdravotní kurzy v Hranicích Text a foto: npor. Radek HAMPL V lednu letošního roku navázal 71. mechanizovaný prapor Hranice úzkou spolupráci se Střední zdravotnickou školou v Hranicích. To proto, že v souvislosti s úkoly, které byly před prapor postaveny, především příprava do mise ISAF v Afghánistánu, příprava roty ochrany do sil rychlé reakce NATO a vytvoření záložní roty pro síly KFOR v Kosovu, vyvstala naléhavá potřeba mít dostatek vojáků schopných poskytnout první pomoc. Nasazením vojáků do takto náročných misí se totiž výrazně zvyšuje možnost vzniku situací bezprostředně ohrožujících jejich život a zdraví. Okamžité poskytnutí odborné první pomoci potom dává zraněným větší šanci na přežití nebo na menší zdravotní následky. Z těchto důvodů byla uzavřena smlouva mezi velením útvaru a SZŠ Hranice a počátkem roku zahájilo prvních patnáct vojáků odborný kurz všeobecné první pomoci. Vojáci využívají veškeré zázemí střední školy, její vybavení, materiál, učebny a věnují se jim profesionální učitelé školy, které doplňují výukou vojenské první pomoci příslušníci praporního obvaziště útvaru. Na kurz poté bezprostředně navazuje odborný vojenský zdravotnický kurz BARTS for CLS organizovaný Fakultou vojenského zdravotnictví Uni verzity obrany určený pro nezdravotníky, kteří již prošli specializovanou přípravou. Je zaměřen výhradně na poskytování první pomoci v polních podmínkách a bojových situacích. V současné době byl již ukončen první běh kurzu všeobecné první pomoci a jeho absolventi obdrželi certifi káty o jeho absolvování. Podle jejich vlastního hodnocení je pro ně tato příprava obrovským přínosem, neboť nyní jsou schopni zasáhnout při nejrůznějších situacích, kdy dochází k ohrožení života a zdraví a především jsou na tyto situace připraveni i psychicky. V dubnu začal již druhý běh kurzu, kapacita patnácti míst je opět plně využita. Předpokládáme, že spolupráce se zdravotní školou bude dlouhodobá a naším cílem je vycvičit maximální množství vojáků tak, aby i do nejmenších skupin, které budou plnit vojenské úkoly, mohl být zařazen vyškolený voják schopný v případě potřeby ostatním odborně pomoci

16 Sdružení leteckých nadšenců chce vrátit slavnou stíhačku na oblohu Text: Tomáš SOUŠEK Foto: Jiří HOKŮV Stíhací letoun MiG-15 patří bezesporu mezi nejznámější a také nejrozšířenější vojenské stroje všech dob. Více než tři tisíce se jich vyrobily také v Československu. Žádný z nich se však u nás nedochoval v letuschopném stavu. Proto vznikl projekt na zprovoznění jednoho letounu ze sbírek Vojenského historického ústavu. Na jeho konci by legendární patnáctka opět mohla brázdit české nebe. Bude znovu MiG-15 Ruský proudový stíhací letoun, vyráběný od roku V Sovětském Svazu bylo postaveno více než 8000 strojů. Dalších 3454 bylo vyrobeno v letech v Československu, zejména ve společnosti Aero Vodochody. Licenční výroba probíhala ještě v Polsku a v Číně. V československém letectvu sloužily MiGy-15 od roku Poslední dolétaly v roce 1983, kdy byly používány v rámci ostré hotovosti proti pomalým vzdušným cílům. ozdobou mnoha leteckých dnů. Na jeho domovském letišti v Líních u Plzně se však již začalo pracovat na druhém L-39. Zkušenosti s provozem cvičných strojů umožnily vážně se zabývat myšlenkou na zprovoznění historického stíhacího letounu. Hledali jsme vhodný Patnáctka je v současnosti v demontovaném stavu uložená v jednom z takzvaných úlů na letišti Plzeň-Líně. Podmínkou pro vypracování nálezové zprávy, kterou budou mít na starost experti z Úřadu pro civilní letectví, jsou funkční technologické přípravky. Jde o různé stojany a zvedáky, na nichž se může letadlo bezpečně rozebírat. Již nyní je ale zřejmé, že jeho stav je relativně dobrý. Členové sdružení jej přirovnávají ke stavu, v jakém byl před lety dnes letuschopný albatros. Důležitá je podle nich zejména skutečnost, že mig je kompletní, nebyl nikdy havarovaný nebo jinak mechanicky poškozen a nejsou na něm patrné známky hloubkové koroze. V leteckém muzeu byl totiž celou dobu uložen pod střechou depozitního hangáru. Podle všeho by tedy nic nemuselo rekonstrukci bránit. Podrobný seznam prací nutných pro oživení stíhacího letounu sice ještě nebyl vypracován, nicméně již teď se hlavní úkoly dají odhadnout. Pochopitelně bude nutné kompletně vyměnit veškeré gumové komponenty, jako různé hadice a podobně. Určitě také nebudeme moci hovoří o zhruba pěti až šesti milionech korun potřebných k renovaci letounu. Heritage of Flying Legends je však neziskovou organizací, a tak bude jejich obstarání dalším složitým úkolem. Část prostředků lze získat z veřejné sbírky. Již dnes řada lidí na MiG-15 přispívá, a to jak fi nančně, tak třeba tím, že věnují různé součástky, které mají uložené doma. Velkou část však budou muset členové sdružení zřejmě zaplatit z vlastních peněz. Pochopitelně bychom byli rádi za nějakého významnějšího sponzora, ale na druhou stranu si uvědomujeme, že náš koníček je pro většinu lidí okrajovou záležitostí. Navíc chceme, aby patnáctka létala v původním zbarvení, a tak případným zájemcům nemůžeme ani nabídnout, že bychom stroj opatřili logem sponzora, dodává člen sdružení. Samotná rekonstrukce by se měla provádět také v hangárech v Líních. Sdružení je již dnes v kontaktu s řadou bývalých leteckých mechaniků, kteří na patnáctkách sloužili a mají tak cenné zkušenosti. Vesměs jde ale již o lidi v důchodovém věku, kteří by na letounu pracovali ve svém volném čase. Poněkud Historických proudových vojenských letadel dnes po světě létá poměrně velké množství. Jde o stroje z mnoha zemí, vyráběné od počátku proudové éry až po dobu celkem nedávnou. Je proto s podivem, že žádný z těchto letounů po dlouhá desetiletí u nás nelétal, ačkoliv Československo v minulosti patřilo mezi přední letecké výrobce. Dokladem toho jsou mimo jiné i stovky letadel umístěných ve sbírkách Vojenského historického ústavu, konkrétně jeho Leteckého muzea v Praze-Kbelích. A právě odsud pochází MiG-15 UTI evidenčního čísla Vyroben byl v továrně Aero Vodochody v roce 1959 a od té doby sloužil u řady leteckých útvarů československé armády, a to až do roku Posléze skončil v depozitáři kbelského muzea. Pokud ale půjde vše dobře, bude za pár let znovu létat. Myšlenka na opětovné zprovoznění letounu MiG-15 vznikla mezi členy občanského sdružení Heritage of Flying Legends, které se již od roku 2001 snaží udržovat a provozovat několik historických strojů. Jakousi odnoží tohoto sdružení je náš Czech Jet Team, v němž se zaměřujeme pou- ze na proudová letadla, říká jeden ze členů Pavel Píchal. Mohlo by se zdát, že si tito lidé vytkli nedosažitelný cíl. Vždyť proudová letecká technika patří mezi nejsložitější systémy a navíc ani právní normy upravující letecký provoz v České republice nepočítaly s tím, že by mohl s vojenskými letadly létat někdo jiný než vojáci. Úspěchy se přesto začaly dostavovat. V roce 2004 zahájili členové Czech Jet Teamu práce na projektu zprovoznění cvičného letounu L-39 Albatros. Stroj jsme přivezli z Ruska a provedli jsme na něm kompletní generální opravu. Využili jsme přitom dokumentace a postupy jak od výrobce, tak od české armády, která albatrosy stále provozuje. Výhodou byl také dostatek zkušeného personálu, vzpomíná na začátky projektu Pavel Píchal. Nakonec se podařilo splnit všechny náročné požadavky, zejména ze strany Úřadu pro civilní letectví, a černý albatros je dnes kus i v zahraničí, ale všude jsme naráželi na licenční modifi kované varianty. Nakonec jsme objevili velice zachovalou patnáctku přímo ve Kbelích. Výhodou bylo i to, že šlo o dvoumístnou cvičnou verzi. Díky tomu bude možné občas někoho v letadle svézt, říká Pavel Píchal. Po několika jednáních se podařilo pro nápad získat i vedení Vojenského historického ústavu, který MiG-15 UTI zapůjčil s tím, že bude nejprve důkladně prohlédnut a teprve na základě takzvané nálezové zprávy se rozhodne o jeho případném uvedení do provozu. použít původní motor RD-45, jelikož k němu neexistuje žádná dokumentace. V Leteckému muzeu ve Kbelích ale mají ještě jeden totožný motor, který je zcela nový, nikdy nepoužitý a je dobře uložen. Ve spolupráci s odbornou fi rmou bychom jej mohli do letounu instalovat. Navíc víme o dalších dvou použitelných motorech, které se nacházejí na území Polska, vyjmenovává Pavel Píchal. V Polsku by se pak nechal znovu zasklít také překryt pilotní kabiny. Důležitou otázkou je samozřejmě i fi nancování celého projektu. Odhady jiná situace je u letců. Z bývalých pilotů MiGu-15 dnes již nikdo nesplňuje podmínky pro létání. Proto bude nutné jednoho ze současných pilotů Czech Jet Teamu přeškolit ve Spojených státech, kde patnáctek létá více. Po získání instruktorského oprávnění by pak bylo možné přeškolit další piloty v Čechách. Každopádně i létající personál se na provozu historických letadel podílí ve svém osobním volnu. Bez velkého nadšení pro věc a obětování spousty času by se ale podobný projekt nikdy nemohl uskutečnit

17 Rakovničtí potápěči slavili úspěch V druhém dubnovém týdnu se ve Vyškově konal 4. ročník potápěčské soutěže Armády České republiky. Svoji zdatnost v ní předvedli čtyři potápěči ze 154. zpr Rakovník společně s dalšími osmi příslušníky jiných vojenských útvarů a třemi žabími muži z HZS Pardubice. Tříčlenná družstva soutěžila po čtyři dny v sedmi disciplínách. Jednalo se o překážkové plavání, montáž materiálu a jeho přesun, přepravu břemene pomocí zvedacích vaků, vyproštění uvázlého kolegy pod ledem a první pomoc při potápěčských nehodách a úrazech. Poslední úkol představoval odstranění závady na plynovodu během povodní, kdy se podvodní práce provádějí při nulové viditelnosti. Vyhodnocení soutěže bylo pro rakovnické vojáky radostné. Jejich družstvo ve složení nrtm. Jaroslav Hejtmánek, rtm. Jan Matl a rtm. Vladimír Demko totiž skončilo na druhém místě. Úspěch útvarových potápěčů navíc podtrhuje fakt, že jejich kolega vedl v soutěži bronzovou trojici. Text a foto: prap. Alena Hrdličková Návštěva z partnerské školy Na akademickou půdu Univerzity obrany v Brně zavítali 9. dubna účastníci italského kurzu Generálního štábu. Kurz na Instituto Superiore di Stato Maggiore Interforze v Římě absolvují důstojníci nejenom z Itálie, ale i Francie, Maroka, Nigérie, Libanonu, Venezuely, Rumunska a Spojených států. Šedesát frekventantů zahraničního kurzu Generálního štábu v čele se zástupcem velitele uvedené školy plk. Pietro Mazzagattim uvítal plk. gšt. Jiří Hanus z Ústavu operačně-taktických studií UO. Tiskový mluvčí UO pplk. Vladimír Šidla zahraničním hostům prezentoval historii, současnost a plány Univerzity obrany. V další části prezentace vystoupil pplk. Jan Reis, který účastníkům kurzu Generálního štábu z Itálie přiblížil zaměření a činnost partnerského Ústavu operačně-taktických studií poskytujícího kariérní vzdělávání vojenským profesionálům české armády. Nastínil rovněž integraci Ústavu operačně-taktických studií s Ústavem strategických studií ve druhé polovině letošního roku v nově vznikající Ústav strategických a obranných studií UO. Text a foto: Mgr. Zdeňka DUBOVÁ O pohár náčelníka VP v sálové kopané Začátkem dubna se v Olomouci konal tradiční přebor náčelníka Vojenské policie v sálové kopané. O pohár bojovalo družstvo z Velitelství ochranné služby Vojenské policie Praha, obhájce loňského vítězství, s družstvy z velitelství Vojenské policie Olomouc, Stará Boleslav a Tábor. Zahajovací den turnaje se nesl ve znamení favorita družstvo Prahy potvrdilo, že tituly z předchozích dvou ročníků si opravdu zaslouží. Pozadu se skvělým skórem ovšem nezůstalo ani družstvo ze Staré Boleslavi. Závěrečná hra prvního dne byla takřka považována za předčasné fi nále mezi VelVP Stará Boleslav a VelOsl Praha. První zápas druhého dne však přinesl překvapivé vystřízlivění, kdy hráči Olomouce porazili družstvo Prahy a tím zamíchali pořadím doposud celkem jednoznačného průběhu turnaje. Celkové vítězství nakonec získali domácí z VelVP Olomouc před družstvem VelOsl Praha. Text: prap. Šárka ONDŘEJOVÁ, foto: prap. Andrea VYPLELOVÁ Prázdninové léčebné pobyty pro děti ve VLL Jeseník Léčba se provádí na základě lékařského návrhu na lázně, který vypisu- je dětský lékař, v některých případech na doporučení alergologa, pneumologa nebo kožního lékaře. Tento návrh je schvalován revizním lékařem pobočky Vojenské zdravotní pojišťovny a poté je zaslán do jesenické léčebny. Léčebné pobyty jsou 21denní s procedurami v průběhu celého dne. Po příjezdu do léčebny přijde na řadu nejprve vstupní pohovor s rodiči, při kterém se lékař seznamuje s aktuálním stavem dítěte, jeho návyky, zvláštnostmi režimovými, stravovacími i léčebnými. Pak následuje podrobná vstupní lékařská prohlídka. Na základě zhodnocení zdravotního stavu se naordinují odpovídající procedury. Děti jsou ubytovány v budově Silesia, přímo v areálu léčebny, ve dvou a třílůžkových pokojích. Děti absolvují procedury za dohledu zdravotnických pracovníků. Jsou to perličkové koupele se suchým zábalem, přísadové koupele, většinou bylinné, plavání v bazénu, inhalace s přísadou Vincentky, biolampa, rehabilitační cvičení individuální a skupinové, (dechová gymnastika, cílené cvičení na posílení pohybového aparátu), řízené terénní vycházky pod dohledem zdravotního personálu, které výrazně přispívají k otužování Text a foto: Václav KUPILÍK (chůze v pramenité vodě v brouzdališti) a ke zlepšení fyzické kondice dětí. Efekt léčby v klimatických podmínkách Jeseníků je podle primáře a ředitele léčebny Jána Capka u všech malých pacientů víc než pozitivní: U většiny dětí s postižením dýchacích cest dochází ke zlepšení dechových funkcí a ke zlepšení dynamiky hrudní stěny, což potvrzují spirometrická vyšetření i objektivní poslechové nálezy na plicích. Ke zlepšení dochází také u pacientů s atopickým ekzémem. To v konečném důsledku vede ke snížení počtu zameškaných hodin při vyučování i ke snížení dávkování léků. Denní režim: Vojenská lázeňská léčebna Jeseník poskytuje pro pojištěnce Vojenské zdravotní pojišťovny v letních měsících prázdninové ozdravné léčebné pobyty dětí ve věku od 6 do 12 let. Jsou zaměřeny na léčbu a prevenci dechových a kožních onemocnění. Doposud veškeré náklady na léčbu plně hradila pojišťovna. Od 1. led- na 2008 vstoupila v platnost novelizace zákona č. 48/1997 Sb., kterou se stanovuje úhrada regulačního poplatku ve výši 60 Kč u všech pacientů za každý den pobytu, ve kterém byla poskytována komplexní lázeňská léčba nebo ústavní péče v dětských odborných léčebnách a v ozdravovnách. Bližší podrobnosti zájemcům rádi poskytnou přímo ve Vojenské lázeňské léčebně Jeseník-Lázně na číslech: (973) , nebo na ové adrese: rezervace@je.vlrz.cz budíček, ranní hygiena, výdej léků snídaně léčebné procedury ( svačina) individuální program s dětmi oběd do polední léky, odpolední klid svačina výchovná činnost, klimatoterapie, bazén, sportovní hry večeře I., večerní léky sportovní hry, klimatoterapie, studium, herna večeře II večerní hygiena, večerka 32 33

18 Boj za záchranu Poslední kamion s vysušenými dokumenty zatopenými při povodních dorazil do Vojenského ústředního archivu koncem února 2008 Text a foto: Vladimír MAREK Bude tomu již šest let, co povodňová vlna na budově karlínské Invalidovny překročila značku stoleté vody a stoupala dál. Nemilosrdně ničila vše, co jí stálo v cestě. Mimo jiné i regály s dokumenty Vojenského historického archivu nacházející se v přízemí této budovy. Když po několika týdnech voda opadla, ukázal se skutečný rozsah vzniklé škody. Povodeň celkem zaplavila dvacet šest tisíc archivních kartonů a osmnáct set knih z fondů a sbírek po roce Devět tisíc kartonů bylo nenávratně zničeno. Prakticky okamžitě začal boj za záchranu zbývajících. Během září a října 2002 zaměstnanci archivu pokračuje svépomocně vysušili přímo v prostorách Invalidovny šest set kartonů archiválií. Jednalo se o sbírku československých vojenských předpisů a služebních pomůcek, kartotéku vojenských zajateckých táborů a padlých v domácím odboji. Na jaře následujícího roku se jim pak podařilo svépomocně vysušit dalších osmnáct set zamražených archiválií. Ušetřilo se tak kolem čtyř milionů korun. Mezi práce vykonané zaměstnanci archivu je potřeba ještě započítat vynesení zatopených dokumentů, jejich popsání, zabalení a následné zamražení. Jednalo se o 176 mrazírenských paletových klecí, každá o objemu zhruba dvou kubických metrů. V kladenských mrazírnách bylo navíc potřeba zamražené archiválie rozdělit do několika celků. Záchranu dokumentů přitom komplikovala skutečnost, že celá záležitost se řešila systémově u všech archivů najednou. Úřad vlády vypsal veřejnou obchodní soutěž na vysušení, rozmrazení a předání k dezinfekci povodněmi zasažených archiválií až v srpnu roku Samotné výběrové řízení se protáhlo, a tak o vítězi bylo rozhodnuto až v březnu Stala se jím fi rma BELFOR Czechia, spol. s r. o. Ještě téhož roku bylo vysušeno prvních pět palet šetrnější vakuovou metodou. V následujícím roce to pak bylo dalších 25 palet vakuovou metodou a 35 horkovzdušnou technologií. Limitujícím faktorem byly kapacity, a tak jsme si museli stanovit určité pri- ority. Přednostně byla vysušena doku- mentace bývalých vojenských justičních orgánů a vojenských věznic, o kterou byl největší zájem, vysvětluje ředitel Vojenského historického archivu Julius Baláž. Identifi kace trestních spisů a rozsudků, jejich opatření novým přířezem, označení a uložení do kartonů nebylo právě snadné. Naši lidé se museli totiž doslova prokousat zapáchajícími dokumenty. Paradoxně také stoupl počet kartonů, archivní materiál totiž po vysušení zvětšil svůj objem. Kromě toho bylo potřeba provést revizi všech vysušených i nepoškozených soudních spisů a rozsudků, přebalení nezaplavených archiválií a vytvoření jednotného popisu na kartony. Jejich seřazení bylo nezbytné udělat podle jednotlivých věznic a ročníků soudů tak, aby byly co nejpřehlednější a usnadnily vyhledávání i bez rejstříku. Z hlediska poškození archiválií dopadly nejhůře rejstříky. V době povodní totiž pro snadnější manipulaci nebyly zařazeny do kartonů. Problematické bylo i jejich popsání modrým a červeným inkoustem, který voda v některých případech zcela odstranila. Rejstříky postupně rekonstruuje konzervátorská dílna Vojenského ústředního archivu. Navíc z identifi kovaných spisů a rozsudků vznikla digitální databáze. Povodně v roce 2002 zaplavily ve VHA dvacet šest tisíc kartonů s dokumenty a osmnáct set knih. Vysoušení poškozeného sbírkového materiálu bylo dokončeno 29. února V současné době pokračuje identifikování, roztřídění a nové uložení badatelsky velmi žádaného jednotného fondu MNO z let 1945 až Pokud jde o vlastní spisový materiál, byly vzhledem k vyšší kvalitě použitého papíru v nejlepším stavu rozsudky. A to i díky pevnému stažení v přířezech, do kterých pronikala voda menší intenzitou. Osmdesát procent soudních spisů a rozsudků bylo bez větších potíží použitelných. Pro rekonstrukci zbývajících spisů přicházela v úvahu pouze fi xace zachovaného textu. Hlubší rekonstrukční zásah nebyl v tomto případě možný, porušila by se totiž autenticita spisu. Po zpřístupnění výše uvedené dokumentace v březnu roku 2007 se úsilí pracovníků archivu zaměřilo na identifikaci, uspořádání a rekonstrukci vysušených archiválií badatelsky velmi žádaného jednotného fondu MNO z let 1945 až Na rozdíl od identifikace justiční dokumentace byl tento proces značně obtížný a tím i pomalý. V nejhorším stavu jsou fotografie a texty psané inkoustem. V knihařské dílně Vojenského ústředního archivu zrestaurovali sto deset vojenských předpisů ze čtyřicátých a padesátých let minulého století, které se dochovaly pouze v jednom exempláři. Do konce loňského roku se podařilo identifi kovat, uložit a částečně roztřídit necelou čtvrtinu ze 4500 zaplavených kartonů. Archiv by se s tímto úkolem měl vypořádat do konce roku Potom budou následovat práce na rekonstrukci a zpřístupnění ostatních historických fondů, dokumentaci zrušených útvarů a zařízení armády a nakonec by se měla dostat na řadu dokumentace společenských organizací útvarů. V tomto případě se ale musí rozhodnout, nakolik by bylo ekonomicky únosné restaurování těchto archiválií. Celkově je tato etapa odhadována na deset let. Po skončení kompletace spisů se počítá, alespoň v případě nejvíce frekventovaných archiválií, s odstraněním silného zápachu s použitím procesu ionizace. V roce 2007 se podařilo také dokončit databázi osob vězněných ve vojenských věznicích v letech 1945 až Databáze obsahuje záznamů. V současné době se pracuje na uspořádání kartotéky německých vojenských zajatců v Československu. Kartotéční lístky se v době po vysušení, které zajišťovali pracovníci Vojenského ústředního archivu, nacházely v 136 kartonech. Bez uspořádání by tato sbírka měla pouze minimální vypovídající hodnotu. Vzhledem k dotazům nejen ze Spolkové republiky Německo vytvoří pracovníci archivu i v tomto případě databázi. Poslední kamion s vysušeným materiálem dorazil do Vojenského ústředního archivu 29. února Proces vysoušení zatopených archiválií se podařilo úspěšně dokončit. Podle ředitele Vojenského historického archivu Julia Baláže ale ještě ani zdaleka není defi nitivně vyhráno. Archivní materiály jsou sice vysušeny, mají v současné době zhruba jen sedm procent vlhkosti. Vrátily se však do nevhodného prostředí Invalidovny, kde vlhkost vzduchu dosahuje až šedesáti pěti procent. Pokud se v dohledné době nepodaří najít prostředky na rekonstrukci nových archivních prostor, může to významně poškodit naše fondy

19 (Ne)zájem o službu v armádě Text: Pavel LANG s využitím Ilustrační foto: archiv Ředitelství personální podpory Čtyři tisíce pět set sedmdesát tolik nových vojáků z povolání bylo přímým náborem za poslední tři roky získáno do Armády České republiky. V letošním roce má být povoláno do služebního poměru dalších 1150 profesionálů. Přes klesající zájem veřejnosti o službu v armádě se rekrutační cíle daří plnit. Ředitelství personální podpory zahájilo druhou fázi náborové kampaně, která má zvýšit zájem o profesi vojáka z povolání Nástupní termín duben? Máme splněno, konstatuje náčelník oddělení pro výběr personálu Praha podplukovník Oldřich Fišar a vzápětí dodává, že společně s kolegy v Olomouci vydali 220 rozhodnutí o povolání uchazeče do služebního poměru. Ti, po jeho převzetí na příslušném krajském vojenském velitelství, nastoupili k vykonání šestiměsíční přípravné služby k Výcvikové základně ve Vyškově. Rekrutování do armády představuje cílené a trpělivé působení všech zainteresovaných součástí. Z dostupných čísel vyplývá, že za poslední tři roky projevilo náklonnost o službu v AČR bezmála třicet šest tisíc zájemců. Vojenský stejnokroj obléklo 4570 profesionálů. Na již vzpomínaný úbytek zájmu Ředitelství personální podpory (ŘePP) zareagovalo intenzivní náborovou kampaní. Nedávno zahájilo její další fázi. První fáze kampaně, která komunikovala výzvu k rozhodnutí stát se vojákem z povolání, se uskutečnila v březnu letošního roku. Na plakátech, letácích a upoutávkách uváděla dva hlavní informační zdroje pro uchazeče o službu v ozbrojených silách, říká major Roman Mucha z odboru náboru ŘePP a popisuje realitu: Během kampaně se denně na personální poradenské lince informovalo o podmínkách přijetí do armády zhruba šedesát zájemců, což je dvaapůlkrát více, než je běžný provoz linky. Webové stránky navštívilo devět a půl tisíce zájemců, což je bezmála pětinásobek standardního denního stavu. V současné době náborová kampaň pokračuje druhou fází, a to zveřejňováním inzerátů na konkrétní nabízené pozice na webových stránkách Výběrem pražského pracoviště Ředitelství personální podpory neprojde zhruba každý třetí uchazeč o službu profesionálního vojáka. Prvním sítem je lékařské vyšetření v Ústřední vojenské nemocnici Praha. Zdravotní způsobilost je nemalý problém. Občas se stane, že z deseti uchazečů odpovídá požadavkům armády pouze jeden. Pokud uchazeč nesplňuje stanovená kritéria, Prvním krokem k profesi vojáka z povolání je návštěva zájemce na oddělení náboru krajského vojenského velitelství podle místa bydliště nebo informace na bezplatné personální poradenské lince či na Poslední zastávkou na cestě ke kariéře profesionálního vojáka je oddělení pro výběr personálu, a to v Praze a v Olomouci, kde je posuzována zdravotní, fyzická a psychická způsobilost uchazečů a proveden motivační a profesní pohovor. V letech 2005 až 2007 projevilo zájem o službu v Armádě ČR zájemců, z nichž 4570 bylo povoláno do služebního poměru. Rekrutační cíl na rok 2008 je 1150 profesionálů pro přímý nábor. je z další části výběru vyřazen, říká pplk. Fišar. Další testovací část prověřuje fyzickou kondici uchazečů. V reálu se jedná o lehy-sedy, shyby (pro muže) nebo výdrž ve shybu (pro ženy), skok daleký z místa odrazem snožmo, hluboký předklon v sedu a sálový test W 170 (14 minut jízdy na rotopedu). Praxe ukazuje, že především shyby jsou pro uchazeče doslova černou můrou. Čtyři (ve věkové kategorii do 30 let), respektive tři shyby (nad 30 let), představují obrovskou překážku na jejich cestě ke kariéře profesionálního vojáka. Na druhou stranu, při výběru se najde i muž, který jich zvládne třiadvacet a žena, jež vydrží ve shybu sto dvacet sekund namísto stanovených třinácti. Nesplnění výkonových norem lze obrazně přirovnat k udělení červené karty. My však těmto neúspěšným uchazečům dáváme ještě jednu šanci. Pokud mají zájem, mohou to za dva měsíce zkusit znovu. Při intenzivnějším tréninku lze normu zvládnout, doplňuje náčelník oddělení pro výběr personálu Praha. Do výběru potenciálních profesionálů je zahrnuto ještě posouzení psychické způsobilosti (pohovor s psychologem, osobnostní dotazník, test rozumových a speciálních schopností) a personální a motivační pohovor. A právě poslední jmenovaná kategorie přináší nejedno zajímavé zjištění. Finanční ohodnocení není tou prioritou, která táhne zájemce do armády. Najdou se sice jednotlivci, kteří právě kvůli výši služného výběr ukončí, ale pro většinu uchazečů není rozhodující, kde a za kolik peněz budou sloužit, ale jakou profesi v armádě budou vykonávat. Zhruba třetina spojuje svoji kariéru profesionála výlučně se zájmem o nasazení v bojových operacích, říká podplukovník Oldřich Fišar. Zbývá dodat, že když uchazeč úspěšně absolvoval výběr a při personálním pohovoru souhlasil se zařazením na volné systemizované místo v rámci armády i s dalšími údaji, je na něho vydáno rozhodnutí o povolání do služebního poměru. Ne ve všech případech však ke vzájemné shodě dojde. Když armáda pro uchazeče nemá momentálně vhodnou pozici nebo dotyčný o nabízené místo neprojeví zájem, zařazujeme ho do databáze nezařazených uchazečů, a to maximálně do šesti měsíců od data podání žádosti. Změní-li se situace, uchazeče neprodleně kontaktujeme, upřesňuje pplk. Fišar

20 Text: Pavel LANG Foto: Jaroslav PAJER a archiv Stanislava Spáčila Sportovní duch a správná životospráva bývají zpravidla vodítkem k dlouhověkosti. Stanislav Spáčil má osobitý recept. Ke zmíněným hodnotám vždy přidává následující surovinu skromnost. Výsledek? Čtyřiadvacátého dubna oslavil v úžasné tělesné a duševní kondici sto let! Mladistvý kmet Vojín Stanislav Spáčil v roce 1928, kdy sloužil u 43. pěšího pluku v Brně. Křenovice na Vyškovsku. V třísetleté historii obce se stovky dožil doposud jediný muž, a to Stanislav Spáčil. Oslavy rozdělené na několik dějství trvaly deset dnů. V dlouhé řadě gratulantů nechyběli ani zástupci resortu obrany a časopis A report. Usměvavý senior trvale odpovídá na otázku týkající se jeho svěžesti. Celoživotní sportování. Jako malí kluci jsme denně běhali podél trati a závodili s rychlíkem. Poté jsem cvičil v různých tělovýchovných jednotách. Věnoval jsem se především lehké atletice a cvičení na nářadí, říká S. Spáčil. Jeho nejmladší dcera Vladimíra k tomu dodává: Tatínek je stále soběstačný. Každý obdivuje jeho vitalitu a kondici. Do svých osmdesáti let ještě pracoval. Doposud jezdí na kole, nebojí se cestovat vlakem. Narodil se v Pozořicích, ale záhy se s rodiči stěhoval do Křenovic. Stanislav zde navštěvoval pět tříd obecné školy a školní docházku ukončil ve Vyškově absolvováním čtyř tříd státní měšťanské školy. Vyučil se elektronavíječem a této profesi zůstal věrný až do důchodu. V roce 1928 narukoval do tehdejších Svatoplukových kasáren v Brně- -Židenicích. Sloužil jsem u technické roty 43. pěšího pluku. Moje specializace byla spojařina, vzpomíná vojín ve výslužbě a neopomene zmínit sportovní úspěchy během dvouleté základní služby: V roce 1929 jsem vyhrál plukovní závod. Sto metrů jsem uběhl za jedenáct vteřin, do výšky skočil sto osmdesát centimetrů. Dalšími disciplínami byly běh na tři kilometry, skok do dálky a hod granátem. Po vojně odešel za prací do brněnské firmy Machala. Tady ho zastihl i začátek 2. světové války. S okupací fašistů započala jeho odbojová činnost. V továrně, kde jsem pracoval, jsme poškodili několik transformátorů a distribuoval jsem zde zakázané tiskoviny. V té době gestapo začalo zatýkat lidi. Z problémů mi paradoxně pomohl pracovní úraz, říká S. Spáčil. Zraněného a v bezvědomí ho odvezli do nemocnice a umístili na samostatný pokoj. O pár hodin později však přivezli opařeného topiče z textilky, který Spáčila na lůžku vystřídal. Stanislav je přeložen na jiné oddělení, aniž by byly vyměněny cedulky s jejich jmény. V noci topič umírá. Ráno sestřičky oznamují gestapu, že Spáčil zemřel a tím mu zachraňují život. Jelikož gestapo sledovalo sabotáže v brněnských závodech, Stanislav Spáčil byl nucen uprchnout. Několik dnů se ukrýval a poté odjel do Zlína, konkrétně k firmě Baťa, kde v odbojové činnosti pokračoval. Tam se vyráběly nejrůznější elektrosoučástky pro německý vojenský průmysl, a to především na nákladní automobily a tanky. Výjimkou nebyly ani generátory na ponorky. Se spolupracovníky Účastník národního boje za osvobození a válečný veterán Stanislav Spáčil oslavil sté výročí narození jsme prováděli sabotáže, které nebylo vidět, a tím narušovali výrobu. Například jsme natírali cívky letovací pastou, aby rychle oxidovaly, nebo nechali v peci shořet transformátory pro muniční továrnu v Poličce. Při nakládání materiálu na vagony jsme si dali záležet na jejich špatném usazení, a tudíž následném poškození. Zkraty a úniky oleje byly na denním pořádku, vzpomíná S. Spáčil. Kromě destrukčních prací ve fabrice organizoval fi nanční sbírky pro rodiny, kterým válka přinesla největší útrapy. Z vybraných peněz jsme jim kupovali především potraviny, upřesňuje a záro- veň připouští, že šlo o velice nebezpeč- nou činnost, která byla fašisty trestána smrtí. V té chvíli jsme o tom nepřemýš- leli, vždyť těm lidem bylo třeba pomoct, říká rozhodně. Po válce se vrátil do brněnské fi rmy Machala, následně pracoval v Zetoru a ve zlínském Svitu. Na přelomu padesátých a šedesátých let působil ve výzkumném ústavu elektrických točivých strojů jako mistr a kontrolor navijárny. Osm roků učil na elektrotechnické průmyslové škole. Do starobního důchodu odešel v roce Pro úplnost zbývá dodat, že se v roce 1936 oženil a s manželkou Miladou ( 1992) společně vychovali čtyři dcery Jarmilu, Miroslavu, Stanislavu a Vladimíru. Jako ostatním druhoválečným veteránům je i Stanislavu Spáčilovi nablízku Stanislav Spáčil s nejmladší dcerou Vladimírou... Snímek zachycuje vojáky tehdejší technické roty (S. Spáčil stojící první vlevo). terénní pracovník z příslušného krajského vojenského velitelství (KVV Brno). Terénní pracovník Karel Čvančara mě navštívil už třikrát. Snaží se mi vyjít vstříc, ale já už nic nepotřebuji. Důchod mám slušný, dcery se o mě vzorně starají. Hlavně aby mi to zdravíčko ještě nějaký ten rok vydrželo, říká senior. V roce 1929 vyhrál voj. S. Spáčil sportovní plukovní závod. Pan Spáčil je velice skromný člověk. Kromě základních informací o jeho nárocích jsem mu byl nápomocen při vyřizování žádosti k vydání osvědčení podle zákona č. 170/2002 Sb., o válečných veteránech. Moc si ho vážím. Je to vzácný člověk, říká jeho terénní pracovník.... a s terénním pracovníkem Karlem Čvančarou 38 39