VODA Rozvoj manuálních dovedností a používání základních nástrojů

VODA Rozvoj manuálních dovedností a používání základních nástrojů Jméno účastníka: Autor: Ing. Pavel Znamínko Odborné korektury: Mgr. Jiří Stejskal, Mgr. Tomáš Toula

VODA Rozvoj manuálních dovedností a používání základních nástrojů Obsah Polytechnická výchova a rukodělná zručnost 5 Vnímání všemi smysly 5 Dřevo a jeho zpracování 6 Od semínka ke špalíčku příběh stromu 6 Druhy dřeva 6 Rozdělení dle druhů stromů 6 Rozdělení dle tvrdosti dřeva 8 Hudební nástroje výroba houslí cvičení (masáže) 8 Nástroje a pomůcky pro práci se dřevem 8 Dřevo v lese 9 Co ještě v lese najdeme 9 Hedvábí 10 Včelí vosk 11 Hra Kolik komůrek s larvičkou se vejde do úlu? 11 Vlastnosti vosku 12 Postup práce při výrobě voskových svíček 12 Domácí mýdla 13 Druhy mýdel 13 Suroviny a doporučené složení 13 Jak se mýdla vyrábí 14 Doporučená literatura 14

5 Polytechnická výchova a rukodělná zručnost Kameny a stromy naučí Tě tomu, co z úst učitele slyšet nemůžeš. Kameny a stromy naučí Tě všemu, čím přírodě sám pak pomůžeš. Nezapomeň na zvířátka a kytky, na včeličky i mravence, na všechny živé bytosti a žij s nimi jako v pohádce. V předškolním věku jsou děti vnímavější a citlivější než jejich okolí, vnímají celistvě zvuky, barvy V tomto období se připravují na život. Dítě potřebuje zažít, že svět je dobrý. Materiály použitelné v polytechnické výchově v MŠ jsou vždy voleny s ohledem na věk a schopnosti dětí. Mohou nás částečně omezovat, ale na druhé straně nám fantazie malých dětí může i naše obzory rozšířit. Nástroje volíme opatrněji. Vnímání všemi smysly Pět smyslů a pět elementů. Poznání vychází z taoismu a pomáhalo pochopit veškeré životní děje. Elementy se navzájem ovlivňují. Ke každému elementu patří i jednotlivý smyslový orgán. A pomocí smyslů můžeme i jednotlivé elementy poznávat. Slyšíme šplouchání vody, vidíme růst vše živé v přírodě, cítíme teplo z ohně, chuť plodů zrozených ze Země a vůni kovu. A smysly poznáváme nejen přírodu, ale i všechny materiály používané při rukodělných činnostech. Vidím, slyším, hmatám, čichám, a někdy také chutnám, je zásadou celistvého poznání přírody, pracovních postupů v polytechnické výchově a v konečném důsledku i pro vybudování postojů v životě.

6 Dřevo a jeho zpracování Od semínka ke špalíčku příběh stromu (Motivační příběh) Byla velká zima, všude ležel sníh a tichá krajina se rozeznívala pouze zvuky větru. Poslouchejte, jaké zvuky umí vítr. (Poletování listí, hučení a hvízdání meluzíny, bouchání okenic, skřípání a vrzání stromů v lese, praskání větví ) Pod sněhem, v kypré peřině v zemi spinkalo semínko. Jak se do teplé peřiny dostalo? (Donesla ho tam veverka, doletělo z vedlejšího stromu, zahrabala ho tam myška ) Zapadlo tam na podzim a teď odpočívá. Víte děti, na co čeká? (Na vláhu, na teplo, na sluníčko ) Sluníčko uslyšelo to tiché čekání a nesměle vykouklo ze zimní peřiny. Jeho milé, teplé paprsky začaly rozehřívat zemi a peřinka kolem semínka byla stále teplejší a vlhčí. Semínko se pomalu začalo probouzet. Co potřebuje semínko k probuzení? (Teplo, vlhko ) Předvedeme, jak se semínko probouzí a klíčí (cvičení a protahování). Semínko se rozloupne, vypustí první děložní lístky a roste vzhůru a vzhůru. Přibývají další lístky a stonek se prodlužuje a sílí. Roste první rok a povídá si s broučky. Roste druhý rok a povídá si s beruškami, roste třetí rok a povídá si s ptáčky, roste pátý rok (něco jsme vynechali?), desátý, dvacátý, třicátý rok. Jak dlouho roste strom, než bude dospělý? Našemu stromu je už osmdesát let a ví o všem, co se v jeho okolí děje. V jeho větvích mají hnízdo pěnkavy, v dutině pravé horní větve každým rokem vyvádí veverka svá mláďata a úplně nahoře v koruně si každé jaro holub doupňák namlouvá krásnou holubici. Od svých pěti let každé jaro překrásně kvete a svou medovou vůní láká pilné včelky a čmeláky ze širokého a dalekého okolí. Proč létají včely na strom? (Sbírají nektar a pyl z květů co to znamená? ) Nedaleko stromu, ve staré chaloupce, bydlí děda Hoblík Petr. Když byl ještě jura v plné síle, narodil se mu syn Petr Hoblík mladší. Na počest narození syna tenkrát děda zasadil vedle našeho stromu mladšího brášku. Když Petr Hoblík mladší dosáhl 24 let, také se mu narodil syn. A co myslíte? Ano, zasadil další strom. Stromky a stromy rostly vedle sebe a předávaly si zkušenosti a moudrosti věků. Své zkušenosti si také předával rod Hoblíků. (Víte, co znamená hoblík, k čemu se užívá? Znáte písničku?) Ano, v rodině Hoblíků si předávali řemeslo řezbářství. Je to řemeslo, které voní dřevem a smůlou, dělá lidem radost a přináší užitek. Druhy dřeva V našich lesích roste několik stovek běžnějších druhů stromů. Pokud počítáme i druhy méně časté, vystoupá toto číslo asi na dva tisíce. Pár druhů dřevin označujeme jako hospodářsky významné, a o těch se i zmiňujeme níže v textu. Mnohé dřeviny rostou nenápadně ve stínu ostatních, ale mají neméně důležitý význam pro přírodu i pro nás. Tyto dřeviny lze použít i jako vhodný materiál pro drobné výrobky. Podněcují tvořivost a fantazii, kterou ve velkovýrobě často postrádáme a kterou i velice lehce přehlédneme. Rozdělení dle druhů stromů Dřevo listnatých stromů Listnaté stromy mají listy rozmanitých tvarů, které na podzim pouští z větví na zem. Dřevo listnáčů má různé vlastnosti, většinou podle toho, jak strom roste. Pokud přeřízneme kmen, vidíme letokruhy s paprsky jako sluníčko. Listnaté stromy dávají dřeva měkká i tvrdá. BUK Buk je také označován jako král lesů. V lesích zlepšuje půdu nejen pro sebe, ale i pro ostatní stromy. Jeho dřevo je kvalitní a hodí se pro zpracování na nábytek, interiérové truhlářské doplňky, nářadí, sudy apod. DUB Ideální dřevo pro výrobu nábytku, interiérových truhlářských výrobků, ale také pro výrobu sudů, dýh apod.

7 BŘÍZA Bříza ze severských oblastí je stromem s využitím pro výrobu nábytku, rámů na čalouněný nábytek i na výrobu dýh. LÍPA Lípa je nejen naším národním stromem. Poskytuje také ideální dřevo pro řezbářství. Je vhodné pro výrobu šablon, forem, hraček, dřeváků apod. TOPOL Je známý hlavně jako energetická dřevina. Má měkké dřevo, používá se na výrobu hraček, soustružených předmětů, v interiérové truhlařině. Z topolového dřeva se vyrábějí zápalky, dřevěná vlna, loubky, dýhy apod. JAVOR Javorové dřevo má krásnou kresbu, hodí se pro výrobu nábytku, interiérovou truhlařinu, nářadí, vybavení pro mlékárny a prádelny. Je vhodným dřevem i pro výrobu hudebních nástrojů. HRUŠEŇ Hrušeň je vynikajícím materiálem pro řezbářství, sochařství, výrobu okrasných předmětů. Dále je vhodná pro výrobu hudebních nástrojů (zobcové flétny, části strunných nástrojů). Pro zajímavé zbarvení se používá i na intarzování. OŘEŠÁK Dřevo má krásnou kresbu a barvu. Používá se na luxusní nábytek a interiérovou truhlařinu. Je vhodné pro výrobu součástí sportovního nářadí i např. pažby pušek. Je oblíbeným dřevem v řezbářství a sochařství. TŘEŠEŇ Dřevo třešně má zajímavou kresbu, která ji předurčuje pro využití v řezbářství, sochařství a dekorativním truhlářství. Dále se používá pro výrobu hudebních nástrojů, hraček, ale i dýmek. HABR Habr je vynikajícím dřevem pro soustružení. Používá se pro výrobu součástí hudebních nástrojů, ozubených kol, kladek. Je poměrně odolným dřevem využitelným v lehkém průmyslu. Dřevo jehličnatých stromů Jehličnaté stromy mají listy ve tvaru jehlic, většinou neopadávají a jsou hodně pěstovány v lesích. Jejich dřevo se snadno opracovává, je lehké a měkké. Pokud přeřízneme kmen, vidíme letokruhy, podle kterých poznáme, jaká část přirůstala v létě a jaká v zimě. Čerstvé dřevo voní pryskyřicí, úplně stejně jako vánoční stromeček. BOROVICE: Voňavé dřevo s pryskyřicí je velmi houževnaté, velice dobře schne, po opracování dobře drží tvar. Kvalitní borové dřevo slouží k výrobě nábytku, méně kvalitní například na stavby. SMRK Smrkové dřevo není tak houževnaté, moc dobře se nedá ohýbat, snadno se opracovává i ručně, dobře drží hřebíky i vruty, dobře se lepí. Používá se v truhlářství a tesařství, jako ozvučné dřevo k výrobě klávesových a strunných nástrojů. Vyrábí se z něj papír. TIS Tisové dřevo je nejtěžší a nejtrvanlivější z jehličnatých stromů. Má načervenalou barvu a nepravidelnou kresbu. Je velmi elastické a poměrně dobře opracovatelné. Využívá se v řezbářství a soustružení, byly z něj vyráběny luky.

8 Rozdělení dle tvrdosti dřeva Tvrdé dřevo Tvrdé dřevo získáváme ze stromů, které rostou pomalu, má různou barvu i vzorování (texturu). Čím je strom starší, tím kvalitnější dřevo má. Dřevo tvrdých stromů slouží na stavbách jako stavební dřevo (schody, dveře apod.), pro výrobu nábytku, pro různé řemeslné výrobky, vyrábí se z něj dýha tenká vrstva dřeva, kterou se kryje nábytek. Měkké dřevo Měkké dřevo je ze stromů, které rostou rychle. Snadno se opracovává. Používá se při výrobě nábytku, ve stavebnictví (střechy, střešní vazba atd.), a také při výrobě papíru. Měkké dřevo se používá v řezbářství. Hudební nástroje výroba houslí cvičení (masáže) Před prací je příjemné se rozcvičit a promasírovat si celé tělo. Pomůže nám mistr houslař s výrobou svých housliček. Musí pracovat citlivě, pečlivě a s láskou. Housle jsou strunový hudební nástroj vyráběný ze dřeva. Houslař musí najít dřevo a z něj vyrobí nástroj pro mistra virtuosa. Na procvičení před prací je vhodná hra na mistra houslaře. Rozdělíme se do dvojic. Jeden je strom a druhý je mistr houslař. Úlohy si vyměníme po ukončené masáží. Hra na houslaře: Zásady: Dobrovolnost - strom si může říct, jak velkou intenzitou má houslař pracovat. 1. Strom stojí rovně a houslař musí strom porazit masáž sekáním 2. Ze stromu oloupe kůru hnětení 3. Hoblování eufloráž 4. Broušení skelným papírem (smirkování) kroužky 5. Řezání masáž malíkovou hranou 6. Uhlazení hlazení 7. Lepení nanášení lepidla 8. Natahování strun uhlazení aury 9. Nástroj se doladí Nástroje a pomůcky pro práci se dřevem Při libovolné ruční výrobě se uvádí poměr třetin třetinu finálního výrobku tvoří používané nástroje, třetinu použitý materiál a třetinu náš um. Poměr se samozřejmě může lišit, ale každá část ovlivňuje výsledek naší práce. S ohledem na tuto zásadu je vhodné dobře vybírat použitý materiál aby byl dobře opracovatelný, měl správnou tvrdost a sušinu apod. Používané nástroje jsou omezeny věkem dětí. Velice často budeme používat materiál již předem připravený. Oba tyto faktory musí být předkládány v polytechnické výchově motivujícím způsobem tak, aby byl pokud možno vždy zajištěn alespoň částečný úspěch při vlastním zpracování. Nástroje Nástroje jsou základním předpokladem úspěšného zpracování materiálu. Vybíráme je podle opracovávaného materiálu s ohledem na zkušenost a věk řemeslníků. Přenosné elektrické nástroje Elektrické nástroje urychlují ruční práci, avšak jsou náročnější na obsluhu a nebezpečí jejich používání u malých dětí je poměrně vysoké. Výjimkou jsou nástroje malých rozměrů s baterií a malým výkonem. Pod naším dohledem se dají použít u zkušenějších dětí. Ruční nástroje a nářadí Kvalitní ruční nástroje jsou historicky ověřeným produktem. V běhu dějin se musely často přizpůsobovat potřebám řemeslníků. Podle konkrétního využití byly upravovány, vylepšovány nebo vyrobeny i zcela nové typy. Nicméně základní stavba a používání těchto nástrojů zůstaly zachovány. A s nimi i jejich použití. V následujících kapitolách si probereme jednotlivé nástroje a jejich využití.

9 Nástroje na měření, rýsovací a kreslící potřeby Základním nástrojem na měření jsou metry a měřítka. Slouží nejen k vyměření vzdáleností, ale mohou posloužit i jako pravítko. Pro děti mohou mít nástroje na měření místo číselné stupnice symboly. Pro nákresy mohou děti použít tužky, popřípadě i pastelky. Měly by zanechávat dobrou stopu na zpracovávaném matriálu. Nástroje na řezání a ostré nástroje Použití ostrých nástrojů je pro děti v předškolním věku značně omezeno. V omezené míře je možno použít pro vyspělejší děti lupénkovou pilku, popřípadě drobné nástroje používané pod dohledem. Upínací nástroje a kladiva, dřevěné palice Upínací nástroje (svěrky, ztužidla) mohou pomoci dětem snadněji pracovat s materiálem. Upnutím se zlepší stabilita při kreslení motivu apod. Pro předpřipravené konstrukce je možné pro stloukání použít raději dřevěné paličky místo kladívek. Jsou jednak bezpečnější pro použití, ale hlavně jsou lehčí a práce s nimi je pohodlnější. Nástroje k broušení a povrchové úpravě Pro povrchovou úpravu jsou vhodné brusné papíry nebo brusné houbičky. S brusnými houbičkami je snadnější manipulace, lépe se uchopí při práci. Vyhlazení nerovností nebo zbroušení hran je jednoduchou činností s dosti velkým efektem. Vhodně ukazuje i důležitost posledních kroků před celkovým ukončením práce. Dřevo v lese Vycházka do lesa je vhodným doplňkem polytechnické výchovy pro získání materiálu. Materiál pro výrobu jednoduchých výrobků najdeme v přírodě lehce (listy, plody, větvičky, kameny apod.). Rovněž můžeme použít části náletových dřevin. Co ještě v lese najdeme Pro sběr přírodního materiálu při pobytu v přírodě můžeme použít krátký příběh o skřítkovi. Nasbíraný materiál použijeme pro tvorbu chaloupek pro další lesní bytosti a s dětmi můžeme pokračovat ve vyprávění příběhu. Zároveň nám vyprávění umožňuje zmapovat sociální vztahy mezi dětmi. Příběh skřítka Otrhánka Skřítek Otrhánek spokojeně žil ve své chaloupce na kraji lesa (Z čeho chaloupka byla postavena? Jaké místo si vybral pro svoji chaloupku?) pod velikým bukem (ukázat větvičku buku). A rád navštěvoval své kamarády. (Jak vypadal skřítek Otrhánek? Jaké měl kamarády a jak vypadali? Z čeho měli tělíčka, jaké ručičky, nožičky, v jakých chaloupkách žili?) Postup: Z nalezeného materiálu postavíme obydlí pro skřítka. Navrhneme, z jakých částí je možné dům našeho skřítka poskládat, a naplánujeme, jaké nářadí, nástroje a další pomůcky při práci využijeme.

10 Hedvábí Jak skřítci ke kulíškům přišli Znáte ten krásný strom, který roste v zahradě pana Trnožky? Je nádherný, převeliký a už asi pěkně starý. Na konci června na něm dozrává ovoce. Hádejte jaké. Je velké jako maliny ale nejsou to maliny. Je voňavé jako med ale není to med. Má tvar jako maliny ale nejsou to maliny. Má totiž bílou barvu. Že znáte bílé maliny? Toto ale nejsou bílé maliny! Jsou to moruše. Tak pod tím morušovníkem velmi rád sedávám. Někdy s roztržitým panem Trnožku, někdy sám Víte, že stromy umějí vyprávět pohádky? Jednu od morušovníku vám povím. Bylo, nebylo před pěti tisíci lety, v daleké teplé zemi, kde sluníčko hřeje o malinko víc, než u nás. Rostlo tam takových stromů, jako je náš morušovník, velké množství. Některé mají plody bílé, jiné růžové nebo temně červené. A na jednom velkém, starém morušovníku tam bydleli motýli. Měli tam své rodinky, školky pro děti prostě na stromu morušovníku bydlela celá motýlí rodina. Jmenovali se Bourci, protože byli hodně a hodně mlsní a nejedli nic jiného, než listí z toho stromu, dostali příjmení po něm. Pamatujete si, jak se ten strom jmenoval? No ano, a motýlci po něm nesli jméno Bourec Morušový. Jejich úkolem bylo létat a hrát si. A samozřejmě také jíst a pít. Na jaře motýlí maminky nakladly vajíčka na strom a za pár dní se z nich vylíhly housenky. Ach, ty měly hlad! Vrhly se na listí velkého stromu a jedly, až praskly. No, vlastně housenky nepraskly, ale opravdu se tak hodně cpaly, až jim byly šatičky malé a musely se převléknout. Převlékly se jednou, dvakrát, třikrát, čtyřikrát Byly tak přejedené, že potřebovaly spát. Housenky bource umí vytvářet jemná, ale pevná vlákna. Z těch si vytvořily kolem sebe zámotek kuklu. A usnuly. Ve spánku se přeměňovaly, vyrostla jim křídla, na chlupatém tělíčku nožičky, a když jim začala být kukla malá, prokousaly si cestu ven. A ven z kukly vylezl motýl. Pod stromem žila rodinka malých skřítků. Jednou si k obědu vařili chutnou polévku. Maminka Evelína Skřítková zrovna dala vařit vodu na kamna, když tu ji ze stromu spadla do polévky prázdná kukla. Paní Evelína ji chtěla vytáhnout ven, ale z kukly se začala odmotávat vlákénka, jemná, ale pevná. Zavolala mladšího synka Rykotálka. Vezmi tady ten konec a tahej, Rykotálku. Poslušný skřítek maminku poslechl a utíkal s nádhernou nitkou. Utíkal daleko, musel mu pomáhat ještě tatínek Evžen, holčičky Klobulína a Zlobulína i nejmladší Evžen Junior. Všichni se divili a koukali na tu dlouhatánskou krásu. Usměvavé sluníčko se svými paprsky ještě zvyšovalo lesk vlákna. Bylo ještě jemnější než pavučina, a také bylo pevnější než pavučina. Maminka Evelína dostala nápad. Smotali vlákno do klubíčka a po večerech pak všem upletla nádherné, lesklé, lehké, hebké, chladivé, a zároveň hřejivé kulíšky. A protože se už blížila zima, všichni si je moc pochvalovali. Hedvábí produkuje motýl bourec morušový. Housenky se živí na listech morušovníku a z jejich kokonů se získává vlákno. Z jednoho kokonu až 1 kilometr hedvábného vlákna. V zemích Dálného východu je chov bourců součástí zemědělství již více než dva tisíce let. Malování na hedvábí Při malování na hedvábí využíváme vody jako prostředku k roznášení pigmentu barvy po hedvábí. Můžeme využívat sytosti odstínů a míchání barev. Pro konkrétní obrázky vymalujeme kontury gutou, po dokonalém zaschnutí opatrně nanášíme barvy. Materiály: Hedvábí: V současné době je možné zakoupit hedvábí různé struktury, hustoty a kvality (pongé, šifón, satén, twill ). Pro tvorbu dětí se nejvíce hodí jemné hedvábí pongé 0,5 1,0 Barvy: K dostání od různých výrobců důležité je vybrat si, jakým způsobem budeme barvy fixovat. Barvy fixovatelné v páře jsou jasnější, ale postup je náročnější. Pro školky jsou vhodnější barvy zažehlovací, kde k docílení stálosti odstínu používáme žehličku. Existují ještě další varianty, jako barvy s jednodušší fixací, voskovky na textil a guty.

11 Další pomůcky: Paleta na míchání barev Nádoby na vodu Štětce Efektní sůl Rámy a připínáčky (žabky) Fólie na podklad Základ na akvarel apod. Postup výroby jednoduchého šátku pro předškolní děti: A. Technika vrapovaného šátku: Doporučuji tuto aktivitu směrovat na letní slunečný den, nejlépe na zahradu, protože budeme potřebovat větší množství vody a barvy. Vybereme kombinaci cca 3 barev Hedvábí namočíme do vody Vyždímané rozprostřeme na podložku Některé části hedvábí stočíme do kytičky, vrapujeme nebo zřasíme do různých plastických vzorů. Pojmenujte hory, nížiny nebo třeba říčky a potůčky v krajině na šátku, kterou jste vytvořili. Naneste nejsvětlejší barvu do nížin, postupně přidávejte syté odstíny. Na vrcholky hor je možné použít i černou opatrně. B. Malování na rámu Vybereme kombinaci barev Namočený šátek napneme do rámu. Ideální variantou je dřevěný rám, ale pro malé rozměry můžeme použít i karton. Barvy nanášíme štětcem v jednoduchých tazích a počítáme s tím, že se bude barva rozpíjet. Můžeme malovat vodorovně, nanášet spirály, kola, čtverce a nechat barvy vpíjet do sebe. Nenanášejme barvu opakovaně, vyhneme se tím skvrnám. Efektní sůl použití hrubé soli vytváří fantastické efekty. Sůl nasává vodu a táhne za sebou i těžší pigment. Sůl nanášíme na vlhkou malbu. Závěrečná fixace: podle návodu výrobce barvy. Včelí vosk V úle se narodí mladé včelky. Po vylíhnutí po sobě ihned začnou uklízet komůrku ve včelím plástu. Potom se stanou krmičkami malých larviček, a když načerpají dostatek zkušeností, krmí i královnu. Od věku 12 dní včelky vyrábějí vosk. Poté se stanou strážkyněmi česna (vletového otvoru), a teprve po všech těchto zkušenostech se stanou létavkami a přinášejí do úlu nektar, ze kterého vyrábějí med. Základem včelího obydlí je vždy plástev. Vosk, z něhož včely stavějí plásty, je nejdříve téměř bílý, ale postupně žloutne. Do plástve pak ostatní včelky ukládají med a pyl, a královna i vajíčka. Prostě, ze včelího vosku se staví veliký dům s komůrkami. Všechny komůrky mají stejný tvar šestiúhelník. A proč šestiúhelník? Hra Kolik komůrek s larvičkou se vejde do úlu? Pomůcky: včelí buňky z papíru, nakreslený plást pro jednotlivé buňky Postup: Na plochu se pokuste umístit vždy všechny buňky jednoho tvaru. Kruh uprostřed představuje larvičku včelky, tvar okolo je tvarem jednotlivé buňky. Šestiúhelníkový tvar je nejefektivnějším v poměru zastavěné plochy a počtu buněk.

12 Tvary buněk: Plocha pro jednu larvičku: Kruhový tvar odpovídá ploše uvnitř všech buněk. Vlastnosti vosku: Plasticita V úlu je teplota kolem 30 C. To je teplota, při které je vosk tvárný. Dá se lehce ohýbat a neláme se. Bod tání nastává pří 65 C. Tento vosk se dá využít při výrobě svíček do forem. Při vyšších teplotách se přepálí a mění barvu (tmavne), a je nutné jej chemicky čistit. Kolem 0 C je velmi křehký. Na jeho povrchu je šedý povlak, který mizí po zahřátí na 35 C. Vosk je velmi stabilní, svíčky ze včelího vosku hoří pomalu a jsou jedinečné a kvalitní. Barva Vosk získaný od včel je žlutý až tmavě žlutý, zabarvený pylem a košilkami z larev včel. Po vytavení získává žlutou barvu. Barvený vosk využitelný při výrobě svíček se dobarvuje vhodnými pigmenty. Vůně Vosk je typický svou medovou vůní. Postup práce při výrobě voskových svíček Pomůcky: mezistěny, knoty, pravítko, tužka, vykrajovací formičky Ideální je pracovat při pokojové teplotě. Zvolíme vhodnou velikost svíčky a připravíme nákres, který přeneseme na voskový plát. Pomocí pravítka řezacího nástroje připravíme základní tvar. Na okraj položíme zkrácený knot a pomalu srolujeme. Při nízké teplotě je vhodné použít fén. V případě potřeby zarovnáme.

13 Způsob využití a dělení mezistěn při výrobě svíček Domácí mýdla Vezmeme mýdlo do ruky a namočíme Je voňavé, klouzavé, pěnivé a někdy máme to štěstí, že po něm zůstávají čisté ruce. Mýdla v rozličných formách jsou lidmi používána již po tisíce let. Druhy mýdel Mýdla mohou být tekutá i tuhá. Tekutá mýdla jsou hebká, voňavá a jednoduchá na používání. Jejich výroba je ale poměrně náročná, obsahují více chemikálií, než mýdla tuhá, protože jejich velký poměr zaujímá voda. Tuhá mýdla se rozdělují podle zdroje surovin. Mýdla živočišná jsou vytvořena z živočišného tuku (již v 17. století). Základem pro výrobu je lůj, sádlu, tuk se získával i z kostí. Pění méně, než mýdla rostlinná. Rostlinná mýdla v současné době je na trhu velké množství rostlinných olejů, které mydláři používali již po staletí. Nejvíce využívaný je olej kokosový, olivový a palmový. Čistě rostlinná mýdla jsou dražší. Mýdla s přídavkem kokosového oleje mají vysokou pěnivost, proto se tento tuk někdy přidává i do lojových mýdel. Mýdla synteticky vyrobená jsou levnější, stabilnější, obsahují chemické látky, které se nevyskytují v přírodě. Suroviny, které by mělo mýdlo obsahovat: Voda slouží jako rozpouštědlo v mýdlotvorném procesu. Je neutrální, ale zajistí dokonalé rozpouštění hydroxidu. Nevhodná je voda tvrdá. Vhodná je voda dešťová nebo destilovaná. Esenciální oleje (éterické oleje) slouží k provonění mýdla. Tím je při mytí zajištěn určitý luxus, vnímání smysly. Tyto oleje se získávají destilací a některé jsou velmi drahé. Dají se nahradit syntetickými aromaty. Barviva opět dodávají mýdlu více podnětů pro relaxaci a smyslnost. Nejsou tak důležitá. Přírodní barviva nedosahují sytých barevných variant jako mýdla syntetická. Výživné složky by měly mít příznivý vliv na pokožku. Mají zvláčňující, tonizující, zklidňující účinky. Jsou to různé rostlinné oleje, chlorofyl, vitamíny, extrakty, jíly, ovesné vločky a podobně. Konzervanty chrání mýdlo proti rozkladu a zajišťují jeho delší životnost. Mezi přírodní konzervační látky řadíme například vitamíny a některé esenciální oleje.

14 Jak se vyrábí mýdla Mýdla vznikají reakcí kyselin tuků s organickými nebo anorganickými bázemi (karbonáty, louh). Původní mýdla byla hrubá, měkké konzistence. K jejich výrobě se používal vedle tuku také popel, popřípadě moč. Od 17. století je používán hydroxid sodný, jeho vodný roztok louh. Je to žíravina, která není vhodná pro domácí výrobu mýdel. Zjednodušený postup: Nejprve si připravíme pracovní prostředí, nádoby z varného skla nebo jiného materiálu, který louh nenaleptá. Kastroly, teploměry, suroviny. Připravíme formy na mýdlo, Podle předpisu hydroxid sodný rozpustíme ve vodě, po vychladnutí přidáváme po kapkách do předem vybraných a zvážených tuků (bezpečnost práce se žíravinou), stále mícháme až do viskozity tekutého pudinku. Přidáme výživné látky, voňavé esence, barviva, bylinky a podobně Tuto směs nalijeme do formy na mýdla, zakryjeme a necháme do druhého dne ztuhnout. Tuto činnost není možné provádět ve školkách, proto pro výrobu mýdla můžeme použít polotovar mýdlovou hmotu. Vhodný příběh vyprávěný při výrobě doplní dětem poznatky o mydlářství. Postup při výrobě mýdla z polotovaru Zakoupenou mýdlovou hmotu nakrájíme a rozpustíme při teplotě podle návodu (kolem 60 C), nejlépe ve vodní lázni. Do rozpuštěné hmoty přidáme barviva, sušené rostliny, písek, jíly, aromatické oleje a podobně. Předem je nutné seznámit se s možnými alergickými reakcemi na tyto látky u dětí. Na vodorovnou plochu připravíme formičky (kelímky od jogurtu, silikonové formičky a podobně.), řádně očištěné a vysušené. Opatrně vlijeme hmotu do forem a podle návodu necháme ztuhnout. Tuhnutí trvá maximálně hodinu. Doporučená literatura BIEBER, Ursula. Malování na hedvábí s úspěchem. Uherské Hradiště: CFA H, 1998, 80 s. ISBN 80-902-6370-4. MILLER CAVITH, Suzanne. Přírodní mýdla. ISBN 80-7205-844-4. Pragma: ISBN 80-4205-844-4 TITĚRA, Dalibor. Včelí produkty mýtů zbavené: med, vosk, pyl, mateří kašička, propolis, včelí jed. 1. vyd. Praha: Brázda, 2006, 175 s. ISBN 80-209-0347-X. Praktická kniha o dřevě: [materiály, nástroje, výroba nábytku, umělecké truhlářství. 4. vyd. Překlad Lumír Mikulka. Čestlice: Rebo, 2010, 427 s. ISBN 978-80-255-0445-1. SOSÍK, Rudolf a Yingwu WANG. Tradiční čínská medicína v denním životě. 2. vyd. Olomouc: Poznání, 2007, 396 s. ISBN 978-808-6606-590.

EXPEDICE Světozor si klade za cíl podpořit profesní rozvoj pedagogických pracovníků mateřských škol vzdělávajících podle platného rámcového vzdělávacího programu v oblastí kompetencí vztahujících se k polytechnické výchově, posílení didaktických dovedností a osobnostně sociálního rozvoje. Projekt je určen pedagogickým pracovníkům Jihočeského kraje. Vydáno v roce 2015 jako studijní materiál v rámci projektu EXPEDICE Světozor (CZ.1.07/1.3.00/48.0073) financovaného z prostředků ESF prostřednictvím Operačního programu Vzdělávání pro konkurenceschopnost a státního rozpočtu ČR.