Dne 10.3. 2011 proběhla na půdě Filozofické fakulty Univerzity Karlovy veřejná debata k tématu Teatrologický výzkum a jeho naplňování v Institutu umění Divadelním ústavu. Za setkáním stály Teatrologi cká společnost, České centrum International Theatre Institute/Mezinárodního divadelního ústavu a Katedra divadelní vědy FF UK. K uspořádání veřejné debaty je vedly současné koncepční změny v Institutu umění Divadelním ústavu, který je významným garantem dokumentace, výzkumu a propagace české divadelní kultury a jehož činnost je velmi úzce propojená s celou odbornou teatrologickou a divadelní veřejností, jak bylo uvedeno v oficiální pozvánce zveřejněné na serveru www.divadlo.cz. Měl zde vzniknout prostor pro společnou diskuzi v těchto okruzích : - Statut výzkumné organizace a jeho naplňování v IDU 1 / 7
- Současné podoby teatrologického výzkumu v IDU - Koncepce výzkumu v budoucnosti a jeho význam pro teatrologii v České republice K jednotlivým okruhům byly připraveny krátké úvodní příspěvky Pavly Petrové (ředitelka IDU), Margity Havlíčkové (Masarykova univerzita Brno), Aleny Jakubcové (Kabinet pro studium českého divadla IDU) a Radky Kunderové (Masarykova univerzita Brno). Sám jsem uvedené příspěvky bohužel neslyšel, dorazil jsem až při začátku diskuse, již moderoval David Drozd (Masarykova univerzita Brno). Příspěvky se mi však podařilo získat všechny až na text Pavly Petrové. Její stanovisko mi však bylo dosti jasné i z diskuse. Margita Havlíčková připomněla okolnosti vzniku Divadelního ústavu a Kabinetu pro studium českého divadla. V případě Divadelního ústavu už před 1. světovou válkou u nás vznikla myšlenka vytvořit instituci, která by se zabývala studiem a dokumentací divadla včetně sbírkotvorné činnosti. Na základě těchto úvah mělo vzniknout divadelní muzeum, jež nikdy nevzniklo. Alespoň však bylo v roce 1930 založeno Divadelní oddělení Národního muzea. Poté až na podzim roku 1959 byl zřízen Divadelní ústav jako samostatná rozpočtová organizace MŠK. Od té doby prodělal Divadelní ústav řadu změn, z nichž dvě můžeme považovat za velice závažné. Jednou z nich bylo včlenění Kabinetu pro studium českého divadla v roce 1993 a druhou proměna Divadelního ústavu na Institut umění Divadelní ústav v roce 2007. Kabinet pro studium českého divadla byl založen v roce 1956 jako vědecké pracoviště Ústavu pro českou literaturu ČSAV, kde fungoval až do roku 1993, kdy byl včleněn do struktury Divadelního ústavu. Počet zaměstnanců byl tehdy výrazně redukován. Margita Havlíčková připomíná, že Kabinet po celou dobu své existence produkoval odborná díla zásadní povahy, a to i navzdory ideologickému tlaku v letech 1956 1989, kdy valná část těchto publikací vycházela okleštěná a torzovitá. Navzdory těmto skutečnostem vytvořila publikační činnost Kabinetu základy novodobé české teatrologické literatury a v této činnosti pokračuje Kabinet i dnes. Dále se Margita Havlíčková podrobněji věnuje koncepčním změnám ve vývoji Divadelního ústavu od roku 2007 až po současnost. Už od počátku svého vzniku totiž lze, jak píše Havlíčková, do této organizace libovolně vložit anebo zase vyjmout různé činnosti, funkce, celá oddělení atd. Tento fakt by 2 / 7
mohl svědčit o jisté míře nestability zmíněné instituce. Tento dojem v Margitě Havlíčkové vznikl jen díky zvláštní perspektivě různých úředních rozhodnutí v různých obdobích existence IDU. Autorka příspěvku připomíná, že podle statutu IDU by se měla v plné míře začít naplňovat ta část nejnovější koncepce rozvoje IDU, v níž se praví: Stěžejní oblast výzkumné činnosti IDU představuje výzkum divadla. IDU, a hlavně jeho samostatné oddělení Kabinet pro studium českého divadla, je v současné době jediným vědeckým pracovištěm pro tuto oblast v ČR, jež se soustředěně věnuje dějinám divadla a zajišťuje tak kontinuitu a rozvoj studia dějin českého divadla, tj. uchovávání a prohlubování historické paměti o významném fenoménu české národní kultury. Dále se autorka pokouší pojmenovat alespoň některé základní úkoly, které na IDU a Kabinet čekají. Zejména pokračování v rozpracovaných projektech (např. vydávání České divadelní encyklopedie ), ovšem takové pokračování, jež bude založeno na komplexním pojetí utváření divadelní kultury na našem území, tj. na takovém pojetí, které obsáhne i divadlo jinojazyčné, zejména německojazyčné. S tím souvisí, že je třeba konečně začít zaplňovat bílá místa v dějinách české divadelní kultury. K naplňování tohoto úkolu však nelze podle autorky přistoupit, aniž by proběhla široká odborná diskuse o metodologických problémech výzkumu divadla, tak aby metody výzkumu odpovídaly současným zahraničním trendům a zároveň, aby umožňovaly vytvářet přesahy k jiným vědeckým a uměleckým disciplinám. Na konci svého příspěvku vznáší Margita Havlíčková otázku, zda nešťastný a matoucí název Institut umění Divadelní ústav ve skutečnosti neavizuje, že ona kdysi možná fungující pružnost dnes už překročila svoji mez. Zda není na čase si přiznat, že před českými teatrology stojí tak velké a zásadní úkoly, že je nelze s úspěchem řešit pod hlavičkou přidružené organizace, byť by získala jistou míru autonomie. Zda není konečně na čase, dát českému divadlu takovou organizaci, která by byla jenom jeho servisní organizací, tak jak to vidíme v sousedních zemích na Slovensku, v Rakousku, v Německu a jinde. Radka Kunderová spolu s Šárkou Havlíčkovou vypracovaly stručný přehled, v němž srovnávají Ústav pro českou literaturu Akademie věd (ÚČL AV) a Kabinet pro studium českého divadla (KČD). Srovnává se v něm, kolik má která organizace výzkumných úvazků, kolik grantů a projektů se v současnosti řeší a kolik publikací (pouze monografií) vyšlo v UČL AV a KČD v letech 2005-2010. ÚČL AV je větší organizací než KČD, čemuž také odpovídá počet výzkumných úvazků, řešených grantů a vydaných publikací. Co do úvazků je UČL AV asi osmkrát větší. Zajímavé jsou však poměry vydaných publikací a výzkumných úvazků. V UČL AV připadá 0,88 knihy na úvazek, zatímco v KČD vyšla jedna publikace na jeden výzkumný úvazek. Dalších šest knih v KČD je rozpracováno, z toho letos vyjdou čtyři. 3 / 7
Dále přišly autorky s přehledem výzkumných grantů udělených dalším institucím (FF UK, FF MU, FF UP, DAMU, JAMU, DONM, MZM). Příjemným zjištěním je, že nejlépe z uvedených filozofických fakult vyšla Univerzita Palackého. Co se týče grantů, jak uvedly Havlíčková a Kunderová, některé se sice zaměřují na historii českého divadla, ale jde pouze o dílčí sondy; syntetizujícím pracím typu celkových dějin českého divadla či encyklopedií se tato pracoviště nevěnují (pochopitelně, protože mají jiné primární cíle), v tomto ohledu je tedy činnost Kabinetu pro studium českého divadla nezastupitelná. Poslední a dle mého nejpodstatnější příspěvěk k diskuzi patří Aleně Jakubcové. V úvodu autorka představuje Kabinet pro studium českého divadla a jeho práci. Připomíná založení Kabinetu v roce 1956 v Ústavu pro českou literaturu tehdejší Československé akademie věd. Jmenuje řadu výrazných osobností české teatrologie, jež Kabinetem prošla ( Adolf Scherl, Vladimír Just, Alice Dubská, František Černý aj.). V současné době pracují v Kabinetu 4 pracovníci na celý úvazek a 4 na úvazek částečný v současné době je v Kabinetu 5,6 úvazku. Poměrně záhy po vplynutí do IDU pro sebe kabinet našel nosný dlouhodobý úkol zpracování publikační řady Česká divadelní encyklopedie. První publikované výsledky práce na encyklopedii byly důvěryhodné, což vedlo k úspěchům v grantových soutěžích MK. Česká divadelní encyklopedie přinesla dosud čtyři vydané svazky: 2000 Česká divadla. Encyklopedie divadelních souborů, ed. Eva Šormová 2001 Český taneční slovník. Tanec, balet, pantomima, ed. Jana Holeňová 2006 Hudební divadlo v českých zemích Osobnosti 19. století, ed. Jitka Ludvová 2007 Současné divadlo v českých zemích do konce 18. století Osobnosti a díla, ed. Alena Jakubcová Poslední zmíněný svazek je velice ceněn u české i zahraniční odborné veřejnosti a v 4 / 7
současnosti je do tisku připraveno jeho druhé aktualizované vydání, které ve spolupráci s Rakouskou akademií věd vyjde v německém jazyce. Rozpracovány jsou následující svazky: Hudební divadlo 1890 1920, jehož maketu zpracovala Jitka Ludvová s podporou dvouletého grantu MK České činoherní divadlo 19. století, období 1785 1862, tento svazek je redigován a připravován k vydání Posledním svazkem, jehož zpracování podpořilo MK ČR, je České činoherní divadlo 19. století 1862 1918, tento projekt bude v letošním roce dokončen. Vedle práce na České divadelní encyklopedii je Kabinet odborným spolugarantem ediční řady Eseje, kritiky, analýzy, kde zajišťuje editorskou a redakční přípravu jednotlivých svazků. Dále Kabinet vydává časopis Divadelní revue, letos vyjde též výroční anglické číslo s vybranými studiemi z předchozích let a Bibliografie všech studií z předešlých ročníků. Také do budoucna považuje Kabinet pokračování České divadelní encyklopedie za svůj prvořadý úkol. Plánuje se zpracování archivu Kabinetu, vytvoření dokumentačního centra pro výzkum repertoáru a elektronické zpřístupnění pramenů a výstupů vědecké činnosti. Všechny výše uvedené aktivity Alena Jakubcová právem považuje za nezbytné pro další fungování Kabinetu. Každá položka z výše jmenovaných prvořadých úkolů přináší však problémy. Ty jsou především ve financování výzkumu. Po téměř patnáctileté práci s kontinuální podporou ukončuje letos MK program podpory základního výzkumu. Nový program aplikovaného výzkumu a vývoje národní a kulturní identity NAKI nepodpořil projekty koncipované Kabinetem. V současnosti zbývá tedy jediná grantová agentura pro humanitní obory GAČR, u níž však doktorka Jakubcová velké šance nevidí. Bez finanční podpory nebude možné sestavit tým pro další plánované encyklopedické svazky a Kabinet bude v 5 / 7
případě neúspěchu v grantové soutěži pokračovat ve výzkumu vlastními silami bez externích autorů. Důsledky reformy státní politiky výzkumu, vývoje a inovací se Kabinetu citelně negativně dotýká situace, která po reformě nastala. Potvrzuje, že ani koncepci práce ani rozvoj Kabinetu nelze postavit na jednotlivých krátkodobých projektech. Základ pro koncepci a rozvoj může poskytnout jedině dlouhodobý a jasně deklarovaný vědecký záměr, který umožní pokračování dosud velmi efektivní práce Kabinetu i v době nepříznivé orientace státní politiky a výzkumu. Na závěr si dovolím ocitovat poslední odstavec příspěvku Aleny Jakubcové: I když rychle postupující formalizace výzkumu v podobě grantového systému, měření a pro humanitní vědy velmi zkreslujícího hodnocení vědecké práce vyžaduje angažmá vědecky neproduktivních, ale vposledku nezbytných organizačních sil pro plánování, projektování, organizaci i vykazování, rádi bychom v Kabinetu i nadále pokračovali jako pracovní badatelská jednotka, která bude garantovat kvalitní výsledky, které doufejme přetrvají své tvůrce a bude možné na ně navazovat. Jsme přesvědčeni o tom, že jedině tímto způsobem můžeme našemu ústavu a jeho rozvoji prospět. Asi tolik k úvodním příspěvkům. Poté už proběhla veřejná debata. Eva Šormová hořce připomněla, že česká teatrologie nestačila obsadit tak silné posty jako jiné obory. I z tohoto důvodu by podle ní bylo dobré navázat užší spolupráci s ostaními obory. Jinak totiž bude Kabinet velice ohrožen a projekt České divadelní encyklopedie bude zmražen. Na to navázal David Drozd konstatováním, že je třeba velkého grantu na základní výzkum a ne dílčích grantů k malým projektům. Potom by totiž bylo zbytečné vychovávat mladé teatrology, jestli nebudou peníze na základní systematický výzkum. Publicistka Jana Machalická se s rozhořčením podivovala, jak je možné, že se najdou peníze na průzkum matriošek, a ne na základní výzkum. Její slova působila poměrně zmatečně vzhledem k tomu, že jen velice málo zúčastněných tušilo o jakých matrioškách mluví. Až později vyplynulo, že se jedná o nový výzkumný projekt IDU Mapování kulturních a kreativních průmyslů v České republice (bližší info v tiskové zprávě IDU ze 7.3.2011). Proti čemuž se ozvala ředitelka IDU Pavla Petrová, IDU dle ní totiž dělá spoustu ostatních projektů (výstavy, publikace) a prostředky na projekty mimo oblast české teatrologie byly financovány speciálními granty. Profesor Janoušek vidí největší problém v tom, že Akademie věd byla po roku 1993 zmenšena na polovinu, Kabinet pro studium českého divadla byl vyhnán na ulici. A tehdy Divadelní ústav převzal plnou moc nad českou teatrologií. V současných poměrech, podle Janouška, funguje naprosto nesmyslné rozdělování peněz na vědu, kdy je vyloučeno vše, co není aplikovaným výzkumem. Později ještě profesor Janoušek glosoval situaci slovy, že nevidí souvislost mezi koncepcí projektů a jejich úspěšností v grantových soutěžích. Michal Stehlík, děkan FF UK, prohlásil, že je třeba zachovat pro Divadelní ústav statut výzkumné organizace, a proto je nutno zaujmout jisté pragmatické kroky, což nebylo dále rozvedeno. Pavel Janáček, ředitel Ústavu pro českou 6 / 7
literaturu, vyzval k definování pojmu aplikovaný výzkum. S tím mají čeští teatrologové problém, protože např. u programu NAKI musí přijít minimálně polovina financí na aplikovanou výzkumnou činnost. Alena Jakubcová přišla s tvrzením, že stará oddělení IDU potřebují podržet, zatímco Institut umění je saturován svým poměrně hodnotným grantem. Tomu oponovala Pavla Petrová, že nemá ten pocit. Dále hned několikrát v průběhu večera padl návrh k vyvolání debaty o přehodnocení názvu Institut umění Divadelní ústav, který jakoby už avizoval, že česká teatrologie nebude úplně jeho předním zájmem. Debata byla dosti krátká, nicméně se jí zúčastnila obrovská část odborné veřejnosti, zastoupeny byly snad všechny organizace, co mají něco společného s výzkumem českého divadla. A mnoho přítomných dalo najevo silné rozhořčení nad situací, jíž byl vystaven Kabinet pro studium českého divadla i celá česká teatrologie. 7 / 7