ZÁMEK VE ZLÍNĚ Stavebně historický průzkum NPÚ ÚOP v Kroměříži (stavební část Radim Vrla, spolupráce Ing. Nelly Komendová), Mgr. Dalibor Janiš, Ph.D. (historická a archivní část) Mgr. Zoja Matulíková (statigrafie omítek) Ing. Tomáš Kyncl (dendrochronologie) Leden 2014
Obsah 1. Titulní list... 3 2. Anotace... 4 3. Dějiny objektu... 5 4. Ikonografie a plány... 17 5. Prameny a literatura... 19 6. Rozbor objektu... 21 7. Stavební vývoj... 74 8. Hodnocení objektu z pohledu umělecko-historického... 90 9. Hodnotné konstrukce, hodnotné detaily a jejich soubory... 91 10. Závady... 93 11. Náměty... 95 12. Seznam příloh... 96 13 Seznam fotodokumentace. 98 2
1. Titulní list Standardní stavebně historický průzkum zámku ve Zlíně (město Zlín, okres Zlín) Adresa: Soudní č.1, 760 01, Zlín Rejstříkové č. KP v ÚSKP: Investor: Magistrát města Zlína Zpracovávatelé: NPÚ ÚOP v Kroměříži (Radim Vrla) stavební část, Mgr. Dalibor Janiš, Ph.D. (historická a archivní část), odborné expertízy: Mgr. Zoja Matulíková (statigrafický průzkum omítek), Ing. Tomáš Kyncl (dendrochronologická analýza) Typ SHP: Standardní, rozšířený o hloubkovou sondáž a statigrafickou a dendrochronologickou analýzu vybraných částí a prvků. Doba zpracování: do konce ledna 2014 3
2. Anotace Předkládaný materiál se zabývá stavební historií zlínského zámku. Objektu byla v minulosti věnována pouze malá pozornost z hlediska poznání jeho stavebních dějin. Základní informace přinesl dílčí archeologický výzkum, provedený zde J. Kohoutkem v letech 2004 2005, doplněný stavebním průzkumem R. Vrly. Toto SHP přináší zásadní, nové a v rámci možností komplexní poznatky o stavebních dějinách objektu. Mimo jiného přináší kompletní popis a fotodokumentaci stávajícího stavu zámku; do této kapitoly jsou zařazeny i fotografie, popisy a vyhodnocení sond, prováděných zde pracovníky NPÚ ÚOP v Kroměříži, R. Vrlou a Ing. Nelly Komendovou, v listopadu 2013 lednu 2014. V rámci zpracování SHP bylo použito zaměření zámku, poskytnuté zpracovateli vlastníkem Magistrátem města Zlína. Standardní SHP nenahrazuje závazná vyjádření příslušných památkových orgánů a organizací ve smyslu zákona č. 20/1987 Sb. Práce je duševním vlastnictvím autorů. 4
3. Dějiny objektu A. Stav poznání a výpověď dochovaných písemných pramenů Zámek ve Zlíně představuje jednu z nejvýznamnějších dominant historického jádra města, které je jinak proslulé svojí moderní architekturou a urbanismem. Dějinám zámecké budovy jako sídla zlínské vrchnosti byla ve starší literatuře věnována jen malá pozornost. Různá topografická a vlastivědná díla obsahují zpravidla jen dílčí, často nepřesné či dokonce chybami zatížené údaje (F. J. Schwoy, G. Wolný). Také starší práce k dějinám Zlína si panského sídla tvrze a pozdějšího zámku všímají jen okrajově, zpravidla v kontextu širšího výkladu zlínských dějin (K. Stloukal, J. Polišenský, L. Hosák). 1 Stručné dějiny objektu obsahují například kompendia Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku z roku 1981 či stručné Hrady a zámky na Moravě z roku 1987. 2 První odborné a podrobnější zpracování dějin zlínského zámku, nezatížené chybami, publikoval v roce 1979 zlínský archivář a historik Zdeněk Pokluda, který v roce 1987 zařadil kratší pojednání o zlínské tvrzi do přehledu zlínských dějin. 3 V roce 1998 (2. vyd. 2005) na toto téma vydal také drobnou publikaci s názvem Zámek Zlín určenou zejména široké veřejnosti. Tato práce představuje zlínský zámek, jeho historii a stavební vývoj především optikou písemných pramenů. 4 K stavebně historickému vývoji zámku na základě částečného průzkumu objektu a výsledků archeologického průzkumu byla v roce 2004 publikována studie Jiřího Kohoutka a Radima Vrla, 5 která mimo jiné nastínila základní etapy stavebního vývoje zámku. Její výsledky byly zohledněny také ve druhém vydání Pokludovy monografie (2005). Stavební podobě zámku se stručně věnuje také kompendium 1 Bibliografie starších prací viz VLACH, Jaroslav: Bibliografie okresu Gottwaldov. Brno Gottwaldov 1987, s. 103 104. 2 HOSÁK, Ladislav ZEMEK, Metoděj a kol.: Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. I. Jižní Morava. Praha 1981, s. 98 99; MUSIL, František a kol.: Hrady a zámky na Moravě. Praha 1987, s. 67. 3 POKLUDA, Zdeněk: Kapitoly z dějin Zlína (I VIII). In: Gottwaldovsko od minulosti k současnosti 9, 1987, s. 95 102. 4 POKLUDA, Zdeněk: Z dějin gottwaldovského zámku. In: Gottwaldovsko od minulosti k současnosti 1, 1979, s. 131 139; TÝŽ: Zámek Zlín. Zlín 1998; TÝŽ: Zámek Zlín. 2. vyd. Zlín 2005; z dalších prací také TÝŽ: Bauerova modernizace zlínského zámku. Prostor Zlín 11, 2004, č. 3, s. 32 35. 5 KOHOUTEK, Jiří VRLA, Radim: Proměny feudálního sídla ve Zlíně. Slovácko 46, 2004, s. 143 160. 5
panských sídel na území Moravy a Slezska (1996, 2001) od Miroslava Plačka, které ve svých dodatcích zohledňuje také výsledky výše zmiňovaného výzkumu z roku 2004. 6 Řada údajů k dějinám zlínského zámku (zejména jeho majitelům) se objevuje také v různých novějších zpracováních dějin města Zlína a zlínského regionu. 7 Dochované písemné prameny z období 15. 20. století, uložené zejména ve fondech Moravského zemského archivu v Brně (centrální fondy, fondy Státního okresního archivu Zlín), dokumentují zejména změny majitelů zlínského panství a tedy i zlínského zámku. K samotné stavební historii tohoto panského sídla chybí (s výjimkou 20. století) prameny, které by detailněji objasňovaly jednotlivé stavební etapy a okolnosti výstavby. Dílčí informace o stavební podobě zámku poskytuje několik dochovaných (pozůstalostních) inventářů a účetních pramenů. Starší podobu panského sídla ve Zlíně dokládají i dochované veduty (viz blíže v příslušné kapitole). Pro období 19. a 20. století poskytují důležité informace ikonografické prameny (veduty, fotografie) a také technická (plánová) dokumentace. 8 B. Sídelní struktura a počátky panského sídla ve Zlíně Problematika vzniku nejstarší fáze dnešního zlínského zámku v podobě předpokládané tvrze byla ve starší literatuře řešena s ohledem na výpověď písemných pramenů poněkud rozporuplně a počátky tvrze byly kladeny do 13. 15. století. Novější studium tyto rozdílné pohledy poněkud zkorigovalo. Vznik a vývoj panského sídla ve Zlíně je tak nutno řešit mimo jiné v návaznosti na formování sídelní struktury středověkého Zlína. Určitým rozhodným datem k dějinám středověkého Zlína je rok 1322. V tomto roce prodali bratři Vilém a Fricek z Egerberka královně-vdově Elišce Rejčce svá panství, které drželi na Moravě. Kromě Hustopeč a několika vsí ležících na jižní Moravě šlo o městečko Zlín (in Slyn opido). K těmto statkům měly náležet další nejmenované založené či pusté vesnice. 9 Podle názorů novější literatury získal statky na území Podřevnicka pravděpodobný děd obou bratří Vilém z Hustopečí, jehož rod držel statky v západních Čechách a psal se podle Chýš. V roce 1249 se Vilém psal 6 PLAČEK, Miroslav: Hrady a zámky na Moravě a ve Slezsku. Praha 1996, s. 377; TÝŽ: Ilustrovaná encyklopedie moravských hradů, hrádků a tvrzí. Praha 2001, s. 722 723; TÝŽ: Ilustrovaná encyklopedie moravských hradů, hrádků a tvrzí. Dodatky. Praha 2007, s.103 104. 7 POKLUDA, Zdeněk: Sedm století zlínských dějin. 2. vyd. Zlín 2006, passim; TÝŽ: Historický vývoj. In: Kol., Zlínsko. Vlastivěda moravská. Brno Zlín 1995, s. 157 197. 8 Jednotlivé písemnosti jsou podrobně citovány dále v textu. 9 CHLUMECKY, Paul CHYTIL, Josef (edd.): Codex diplomaticus et epistolaris Moraviae (dále CDM). VI. Brünn 1854, s. 152 153, č. 202; s. 162, č. 220. 6
podle moravských Hustopeč a patrně o něco později získal také statky na Břeclavsku a Podřevnicku. V polovině 50. let 13. století se společně s dalšími osobami z pověření krále podílel na založení města Uherského Hradiště. 10 Državy Viléma z Hustopečí na Dřevnicku dokládá základací listina vizovického kláštera cisterciáků, kterou v roce 1261 (správně patrně 1260) vydal brumovský purkrabí Smil ze Střílek se svojí manželkou Bohuvlastou. 11 Podle jejího znění Vilém daroval klášteru blíže neurčený díl Zádveřic, Lípu a Želechovice, přičemž v případě posledně uvedené vesnice šlo jen o její východní polovinu. 12 Vilém se naposledy připomíná v roce 1271, po jeho smrti majetky zdědil pravděpodobně jeho syn Odolen z Hustopečí, který se naposledy připomíná v roce 1292. Poté jeho statky přešly pravděpodobně na jeho syny, výše zmiňovaného Viléma a Fricka, kteří se psali podle hradu Egerberka v západních Čechách. 13 V listinách, které dosvědčují citovaný prodej v roce 1322, je Zlín označen výrazem oppidum, který byl v českých zemích v této době používán pro označení menších, zpravidla poddanských měst (termín bývá někdy překládán jako městečko, což je ale nepřesné). 14 Již ve starší literatuře (K. Stloukal) byl vysloven předpoklad, že město Zlín vzniklo kolem poloviny 13. století. K této variantě se přiklonil i Z. Pokluda, který shrnul problematiku spojenou s kolonizačními aktivitami na Podřevnicku ve 13. a 14. století. Vedle původní zlínské osady u kostela vzniklo, pravděpodobně ještě v době Viléma z Hustopečí, tedy v třetí čtvrtině 13. století, městské centrum vázané na pravidelně vyměřené náměstí (tedy prostor dnešního zlínského centrálního náměstí Míru) a město Zlín se stal centrem dominia pánů z Hustopečí-Egerberka. 15 Naproti tomu J. Kohoutek na základě archeologických zjištění předpokládá, že nejstarší osídlení se vázalo k tzv. horní osadě u kostela, která vznikla někdy na konci první poloviny 13. století (osou byla komunikace dnešní ulice Osvoboditelů a Hradská), ke které se vázalo osídlení podél dnešní Dlouhé ulice. Osídlení kolem dnešního náměstí vzniklo až později a teprve za Tetourů z Tetova se v poslední čtvrtině 15. století sídlištní celek uzavřel. 16 Otázka 10 ŠEBÁNEK, Jindřich DUŠKOVÁ, Sáša (edd.): Codex diplomaticus et epistolaris regni Bohemiae (dále CDB). IV-1. Pragae 1972, s. 258 259, č. 157; POKLUDA, Zdeněk: Zlín a zlínské panství v období kolonizace. In: Zprávy Oblastního muzea v Gottwaldově 1975, č. 1 2, s. 13 14; TÝŽ: K nejstarším dějinám Gottwaldova. Vlastivědný věstník moravský 27, 1975, s. 284 285; JAN, Libor NEZHODOVÁ, Soňa a kol.: Hustopeče. Město uprostřed jihomoravských vinic. Hustopeče 2010, s. 89 an. 11 CDB V-1, s. 431 436, č. 290; k dataci BOROVSKÝ, Tomáš: Listina Smila ze Střílek a založení vizovického kláštera. Východní Morava 1, 2011, s. 11 26. 12 K tomu POKLUDA, Z.: Zlín a zlínské panství, s. 14, 17, pozn. 31. 13 CDM IV, s. 387 388, č. 304; POKLUDA, Z.: Zlín a zlínské panství, s. 14. 14 KEJŘ, Jiří: Vznik městského zřízení v českých zemích. Praha 1998, s. 40 41, 81 86. Srov. POKLUDA, Z.: Kapitoly, s. 107 108. 15 POKLUDA, Z.: Zlín a zlínské panství, s. 15; TÝŽ: K nejstarším dějinám, s. 287 288; TÝŽ: Sedm století, s. 6 8. 7
utváření středověkého Zlína tak v budoucnu bude muset být podrobena dalšímu studiu. 17 Za pozornost v této souvislosti stojí také významné privilegium Zdeňka ze Šternberka a Lukova z roku 1397, kterým byla posílena hospodářská pozice středověkého Zlína. 18 Osudy zlínského dominia v době, kdy jej držela královna Eliška Rejčka, nejsou jasné. V roce 1323 věnovala statky, které získala od bratrů z Egerberka, starobrněnskému klášteru cisterciaček. 19 V roce 1349 držel Zlín Herbord ze Zlína, který byl současně vlastníkem Velkých Bílovic. 20 Důvody a okolnosti, za jakých Herbord panství získal, nejsou jasné Herbord, resp. jeho syn Hanuš měl určité vazby na starobrněnský klášter. 21 Herbord se však potýkal s dluhy a v roce 1358 zadlužený Zlín získali (patrně od herbordových synů Hanuše a Kuneše) bratři Albrecht a Zdeněk ze Šternberka. 22 Zdeněk zemřel asi v roce 1359 a patrně hned záhy Albrecht zlínské panství převedl (neznámo jakým způsobem) na své příbuzné Alšíka a Viléma ze Šternberka. V roce 1360 byl do moravských zemských desek zapsán spolek mezi Ojířem z Landštejna a jeho synovci Alšíkem a Vilémem ze Šternberka. Institut spolku měl vyloučit královskou odúmrť v případě bezdětného úmrtí obou bratří. Ze zápisu vyplývá, že oběma bratrům náležely Čejkovice s tvrzí a příslušenstvím, hrad Zlín s městem (in Slina castrum et opidum) a příslušnými vesnicemi a konečně hrad (Starý) Světlov s příslušným panstvím (vesnicemi). 23 Kromě těchto statků oba Šternberkové drželi v zástavě také zeměpanský statek Uherský Ostroh. 24 Zemskodeskový zápis z roku 1360 je nejstarší zmínkou o existenci panského sídla ve Zlíně, dokonce je označeno termínem castrum, tedy hrad. V pozdějších zprávách počínaje rokem 1397 je toto sídlo označováno jako municio či českým ekvivalentem tvrz. 25 Oba termíny, castrum a municio, byly v některých případech 16 KOHOUTEK, Jiří: Problematika vzniku a vývoje středověkého Zlína. Vlastivědný věstník moravský 44, 1992, s. 16 17. 17 Srov. také POKLUDA, Z.: Kapitoly, s. 102 108. 18 POKLUDA, Z.: Sedm století, s. 13; srov. KRAJČA, Milan: Městská právní fundace a statutární postavení středověkého Zlína. Slovácko 40, 1998, s. 143 160. 19 POKLUDA, Z.: Zlín a zlínské panství, s. 15. 20 CHLUMECKY, P[etr] CHYTIL, J[osef] DEMUTH, K[arel] WOLFSKRON, A[dolf] R. (edd.): Die Landtafel des Markgrafthumes Mähren (1348 1466). 1. Olmützer Cuda (dále ZDO I). Brünn 1856, s. 6, č. 144; s. 7, č. 161. 21 POKLUDA, Z.: Sedm století, s. 9; TÝŽ: Kapitoly, s. 73 74. 22 ZDO I, s. 26, č. 531; POKLUDA, Z.: Zlín a zlínské panství, s. 15 16. 23 ZDO I, s. 36, č. 715. 24 POKLUDA, Zdeněk: Moravští Šternberkové. Panský rod rozprostřený od Jeseníků ke Karpatům. Praha 2012, s. 113. 8
zaměňovány, zvláště pokud se jednalo o nějaké méně rozsáhlé opevněné objekty. Starší literatura spojovala tyto zmínky o opevněném sídle ve Zlíně s tvrzí, která byla předchůdcem dnešního zlínského zámku, který je předmětem tohoto SHP. Novější bádání však vcelku bezpečně dovodilo, že všechny zmínky o zlínském hradu/tvrzi až do závěru třetí čtvrtiny 15. století se vázaly k lokalitě Hradisko, ležící asi 1,8 km jižně od zlínského náměstí. Na této lokalitě proběhl ve 30. a 40. letech 20. století i dílčí archeologický výzkum, jehož výsledky nejsou zcela jasné (i vinou ztráty dokumentace a většiny nálezů). Podle revizní studie J. Kohoutka opevněné sídlo vzniklo pravděpodobně kolem poloviny 13. století v souvislosti s aktivitami Viléma z Hustopečí. Jeho stavební podoba je nejasná, vedle zděných konstrukcí měly patrně velký podíl dřevohlinité konstrukce. Vzhledem k tomu, že sídlo s ohledem na dataci nalezené keramiky, existovalo minimálně do závěru 15. století, kdy jeho funkci převzala tvrz zbudovaná na místě dnešního zámku, lze předpokládat, že hrad/tvrz na Hradisku prošla nějakým stavebním vývojem ten je ale bez nového archeologického výzkumu zatím neznámý (lze snad uvažovat o třech základních fázích jeho vývoje). Nálezy keramiky naznačují, že existence obou panských sídel se mohla po určitou dobu překrývat. J. Kohoutek dokonce vznesl hypotézu, že lokalita Hradisko mohla zaniknout až v průběhu druhé poloviny 16. století. V této souvislosti upozornil na text městského privilegia z roku 1571, které patrně odráželo starší praxi a zmiňovalo, že sirotci nebudou bráni ani na tvrz, ani na zámek. 26 Podle závěru Z. Pokludy si oba bratři Ze Šternberka nejpozději na počátku 70. let 14. století statky rozdělili s tím, že Alšík (Albrecht) získal Světlov, Vilém potom Zlín a Čejkovice. 27 V roce 1371 uzavřeli oba bratři spolek, který umožňoval vzájemné dědění pokud by neměli dědice. 28 Bratři se v průběhu 60. a ještě i nějakou dobu po rozdělení v první polovině 70. let titulovali podle Zlína i Světlova (de Zlyn, de Swyetlow). 29 Alšík ze Šternberka a Světlova zemřel koncem roku 1383 a zanechal po sobě dceru Elišku. Na základě dědických ujednání (spolek) statek přešel na jeho bratra Viléma, který se následujícího roku také po Světlovu tituloval. 30 Z. Pokluda podle Vilémem užívané titulatury soudí, že využíval více zlínský hrad než Světlov, pravdou je, že titulatura v tomto směru nemusí být zcela určující. 31 25 ZDO I, s. 216, č. 704; další zmínky viz dále v textu. 26 KOHOUTEK, J.: Problematika vzniku, s. 14 20; TÝŽ: Hrady jihovýchodní Moravy. Zlín 1995, s. 116 117. Tezi o Hradisku jako původním sídle nastínil již ve stručném příspěvku KOHOUTEK, Jiří: Otázky kolem zlínského hradu a počátků města. Naše pravda, 43, 3. 4. 1987, s. 6. Odtud tezi cituje POKLUDA, Z.: Kapitoly, s. 99. Ke zprávě z městského privilegia srov. POLIŠENSKÝ, Josef: Třicetiletá válka a evropské krize 17. století. Praha 1970, s. 65 66. 27 POKLUDA, Zdeněk: Starý a Nový Světlov v době předbělohorské. Zlínsko od minulosti k současnosti 17, 2000, s. 7. 28 ZDO I, s. 60, č. 11. 29 CDM IX, s. 239 240, č. 319; ZDO I, s. 42, č. 854, 855; s. 47, č. 954; další doklady cituje POKLUDA, Z.: Starý a Nový Světlov, s. 7. 30 ZDO I, s. 141, č. 344; POKLUDA, Z.: Sedm století, s. 11 12. 9
Vilém zemřel někdy po roce 1389 a jeho statky přešly (přes žaloby lukovských příbuzných, se kterými dříve uzavřel spolek) na jeho syna Albrechta, který v roce 1392 vyhotovil listinu, kterou v případě své smrti odkázal hrad Světlov s panstvím příbuznému ze zábřežské větve šternberského rodu Štěpánovi. 32 Po Albrechtově smrti světlovské panství skutečně přešlo na zmiňovaného Štěpána, zatímco ostatní statky Zlín a Čejkovice připadly velmi pravděpodobně odúmrtním právem zeměpánovi, tedy markraběti Joštovi (získal je někdy kolem roku 1394). Již v roce 1397 (a možná i o něco dříve) Zlín (i Čejkovice) získal koupí Zdeněk ze Šternberka a Lukova. Příslušný zápis v zemských deskách objasňuje rozsah línského panství: tvořilo jej město a tvrz (municio) Zlín, dále ves Březnice, polovina Želechovic, Trnava, Klečůvka, Čepkov, Mladcová, Zbožná, Prštné a Bonětice. 33 Z doby Viléma ze Šternberka také pochází údaj o purkrabím na zlínském hradě, Václavovi, který patrně určitou dobu působil na šternberském Starém Světlově. 34 Po Zdeňkově smrti v roce 1405 zdědil jeho statky syn Albrecht ze Šternberka, který měl spory se svým strýcem Ješkem. Tituloval se často podle Zlína, což svědčí o častějším využívání zlínské tvrze (ta je zmíněna i ve sporech z té tvrze ze Zlína... ). 35 Albrecht zemřel patrně na počátku roku 1413 a jeho statky převzali jeho nezletilí synové Jiřík a Lacek. jejich zlínský statek byl poškozen za husitských tažení ve 20. letech 15. století a oba zadlužení bratři Zlín prodali v roce 1437 Petru Romanovi z Vítovic. Příslušný deskový zápis zmiňuje jako součást panství také zlínskou tvrz (municio). 36 Petr Roman, který se často připomíná jako vojenský hejtman v Uhrách, držel zlínské panství do začátku 70. let 15. století, kdy zemřel (naposledy se uvádí v roce 1472). V roce 1464 se připomíná v souvislosti se sporem mezi Janem ze Zákřan a Petrem Romanem zlínská tvrz, která je označena termínem zámek; v 15. a 16. století byl tento výraz často používán jako ekvivalent termínů hrad i tvrz. 37 Statek jako odúmrť připadl zeměpánovi českému a uherskému králi Matyáši Korvínovi, který zlínské panství předal (daroval) někdy před rokem 1478 svému vojenskému hejtmanovi Vilému Tetourovi z Tetova. 38 31 POKLUDA, Z.: Starý a Nový Světlov, s. 7; POKLUDA, Z.: Moravští Šternberkové, s. 120 122. 32 CDM XII, s. 79 80, č. 94. 33 ZDO I, s. 216, č. 704; s. 218, č. 723; POKLUDA, Z.: Sedm století, s. 12; TÝŽ: Moravští Šternberkové, s. 124. 34 POKLUDA, Z.: Starý a Nový Světlov, s. 9. 35 POKLUDA, Z.: Sedm století, s. 12; TÝŽ: Moravští Šternberkové, s. 146 147. 36 ZDO I, s. 373, č. 227; POKLUDA, Z.: Kapitoly, s. 86 89. 37 BRANDL, Vincenc (ed.): Libri citationum et sententiarum seu Knihy půhonné a nálezové. Tomus IV-2. Brunae 1882, s. 336 337, č. 44. 38 POKLUDA, Z.: Kapitoly, s. 112. 10
C. Zlínská tvrz zámek a majitelé panství v 16. 20. století Zisk zlínského panství Vilémem Tetourem bylo právně pojištěno listinou krále Matyáše Korvína s datem 25. července 1485 (do zemských desek byla vložena až v roce 1490). Podle jejího znění přešlo na Viléma všecko právo naše na tvrzi a městečku Zlínu a vsech, zejména Březnici, Přeluky, Žilochovice, Pršné, Mlacov a Zbožné. 39 Vilém Tetour postupně získal také další statky, mimo jiné sousední panství Malenovice s hradem (od roku 1484). 40 Vilém zemřel koncem roku 1496 a jeho statky zdědili jeho synové Václav, Jiřík a Jan. Posledně jmenovaný byl nejstarší a jako plnoletý od roku 1507 panství spravoval. V roce 1510 si bratři statky rozdělili a Zlín, Malenovice a Březolupy připadly Jiříkovi a Václavovi, kteří je společně spravovali. Podle Z. Pokludy zlínskou tvrz využíval hlavně Václav, zatímco Jiřík sídlil na Malenovicích. Po rozdělení v roce 1521 získal zlínské panství Jiřík (v roce 1535 si bratři rozdělili palné zbraně a střelný prach a Jiřík si toto vybavení převezl z malenovického hradu na zlínskou tvrz). Jiřík zemřel patrně v roce 1541 a Zlín připadl jeho synům Janovi ( 1568) a Vilémovi ( 1545). 41 Po smrti zadluženého Jana Tetoura statky spravovali jeho věřitelé a v roce 1569 zadlužené statky včetně Zlína koupil Janův bratranec Kunc Kašpar Tetour. Po jeho brzké smrti v roce 1571 prodali jeho bratři, tísnění dluhy, Zlín Janu Kropáčovi z Nevědomí. 42 Dochované písemné prameny nijak nedokládají, že stavebníkem zlínské tvrze v poloze dnešního zámku byl Vilém Tetour z Tetova. Jednotlivé zprávy o panském sídle ve Zlíně splývají v 15. a 16. století do pomyslné jednotné řady, takže přiřčení stavby Vilému Tetourovi vyplývá především ze závěrů vzešlých z rozboru dochovaných konstrukcí samotného objektu (viz v příslušné kapitole). Předpokládaná souběžná existence obou zlínských tvrzí na počátku 16. století však není žádnými prameny reflektována. Dědičnost statku v tetourovském rodě vylučovala zápisy o převodech do zemských desek a dochované zápisy o věnech (např. 1531) tvrz ani tvrze nezmiňují. 43 Několik zpráv pouze dokládá určité využívání zlínské tvrze. Matka posledního Tetoura ze zlínské větve Ludmila Meziříčská z Lomnice ( asi 1559) na konci svého života na tvrzi bydlela a ve sklepě na Zlíně měla uložené bečky s 39 MATĚJEK, František (ed.): Moravské zemské desky 1480 1566. II. Kraj olomoucký (dále ZDO II). Brno 1948, s. 44, č. 11. 40 Ke kariéře a majetkovým državám Viléma Tetoura podrobně srov. POKLUDA, Z.: Kapitoly, s. 112 115. 41 POKLUDA, Z.: Zámek Zlín (2005), s. 4 5; TÝŽ: Kapitoly, s. 117 120. 42 POKLUDA, Z.: Kapitoly, s. 121 124. 43 ZDO II, s. 265 266, č. 25. 11
vínem. Podobně švagr Jana Tetoura Zdeněk Říčanský Kavka z Říčan měl na počátku 60. let k dispozici na zlínské tvrzi vlastní pokoj. 44 Přesnější údaje o rozsahu a podobě zlínského panství přináší až zemskodeskový zápis z roku 1571, který se týká prodeje statku Janu Kropáčovi z Nevědomí. 45 Předmětem prodeje bylo panství totiž tvrz Zlín s jeho se vším příslušenstvím, s městem Zlínem a mlejnem moučnejm, dědičnejm na řece Dřevnici, s dvorem tam u tvrzi Zlína ležícím od starodávna k tej tvrzi náležejícím,.... Zápis tak výslovně dokládá současnou polohu tvrze ve vazbě na hospodářský dvůr v poloze západně od města. Důležitým architektonickým článkem týkajícím se zlínské tvrze je dodnes na východním průčelí zámeku dochovaná kamenná deska s erby Jana Kropáče z Nevědomí a jeho manželky Veroniky z Leskovce. Deska nese nápisy se jmény obou manželů (Panie Janu Kropaczu Pani Weronyky z Leskowce) a letopočet 1571. Ve starší literatuře byla deska považována za doklad ukončení renesanční výstavby zámku Janem Kropáčem (stavba by tak musela být zakončena již za Tetourů). Problematická je při tomto výkladu skutečnost, že Veronika z Leskovce zemřela již na začátku roku 1569. Je proto pravděpodobné, že na zlínské tvrzi (bez ohledu na nějakou stavební aktivitu) byla osazena kamenná deska, která byla zhotovena již před rokem 1569 46 a byla dodatečně doplněna letopočtem datem koupě zlínského panství. Oba nápisy, navíc v druhé pádě, však dle názoru M. Pavlů naznačují, že deska s erby mohla vzniknout později a byla součástí rozsáhlejší heraldické výzdoby zámku šlo by tak o vývod Anny Kropáčové. 47 Jan Kropáč z Nevědomí zemřel již v roce 1572 a jeho statky zdědila jeho dcera Anna ( 1585), která byla provdaná za Jana z Kunovic. Ten nechal v roce 1578 z uherskobrodského panství povolat zedníka Jáchyma, aby na zlínské tvrzi pokoje zdělal. Jáchym na tvrzi pracoval znovu v roce 1580. Tato ojedinělá zpráva, dokládající poměrně rozsáhlou stavební činnost, se dochovala díky sporu o zaplacení těchto prací. 48 V průběhu 16. a počátku 17. století bylo zlínské vrchnostenské sídlo střídavě označováno jako tvrz a zámek, od poloviny 17. století pak převládlo označení zámek. 49 Druhým manželem Anny Kropáčové byl od roku 1580 Jan ml. ze Žerotína, 50 po jehož smrti v roce 1584 zlínské panství zdědila jeho sestra Bohunka ze Žerotína, 44 POKLUDA, Z.: Kapitoly, s. 120 121. 45 MATĚJEK, František (ed.): Moravské zemské desky 1567 1642. III. Kraj olomoucký (dále ZDB III). Brno 1953, s. 36 37, č. 78. 46 Jan Kropáč renesančně přestavěl hrad v Hranicích, které byly jeho hlavním sídlem PLAČEK, M.: Ilustrovaná encyklopedie, s. 252 253. 47 PAVLŮ, Miroslav: Erby Jana Kropáče z Nevědomí a Veroniky z Leskovce na zámku ve Zlíně a jejich pendant v urbáři hranického a drahotušského panství. Zpravodaj Klbu genealogů a heraldiků Ostrava 39 40, 1990, s. 18 21. 48 POKLUDA, Z.: Kapitoly, s. 102. 49 POKLUDA, Z.: Zámek Zlín (2005), s. 7. 12
která panství v roce 1589 prodala Janovi Cedlarovi z Hofu. 51 K zápisu do zemských desek došlo až po vyrovnání pohledávek Bohunčiným synem z prvního manželství Zdeňkem Žampachem z Potnštejna v roce 1596 v zápise jsou uvedeny kromě dalších součástí panství tvrz a město Zlín. 52 Jan Cedlar podle zjištění Z. Pokludy disponoval značným kapitálem, který investoval do koupi dalších panství (Velký Ořechov) a patrně i do možných stavebních úprav zlínského zámku, který byl jeho hlavním sídlem. 53 Zemřel někdy v letech 1604 1605 a panství Zlín zdědil jeho syn Kryštof. V roce 1605 vpadli do Zlína uherští povstalci bočkajovci, kteří ve Zlíně vyplenili a vypálili řado domů, vpadli dokonce do zlínského zámku, kde zajali patrně samotného Kryštofa Cedlara (či jeho bratra Petra) a vrchnostenského úředníka. 54 Zlínské sídlo zámek Kryštofa Cedlara byl dle dochovaného inventáře jeho věcí poměrně luxusně vybaven včetně obrazů a knih. 55 Zlín zdědila někdy v letech 1619 1620 Kryštofova sestra Anna, která ale pobývala na domě v Olomouci nebo na zámku v Hranicích, který patřil jejímu ženichovi. 56 Zlín byl v letech 1620 1621 výrazně postižen válečnými událostmi (vpády císařského vojska a valašských povstalců). Po Anině smrti byl vyhotoven inventář, který dokládá, že zlínská tvrz byla vypálená a vydrancovaná, stejně jako hospodářský dvůr a pivovar. Část věcí Anna zachránila, neboť se v roce 1622 nacházely v jejím olomouckém domě. 57 Předlužený statek byl předán věřitelům a spravovala jej od roku 1625 zvláštní komise. Jeden z jejích členů, Kryštof Karel Podstatský z Prusinovic, získal okolo roku 1630 zlínské panství do svého vlastnictví. 58 Zlínské sídlo nechal opravit (o rozsahu prací však nejsme zpraveni) a když v roce 1644 zemřel, jeho synové a dědicové prodali Zlín v roce 1655 Gabrielovi Serenymu. 59 Byl vlastníkem řady panství a po jeho smrti v roce 1664 získal panství Zlín jeho syn František Gabriel. Serényiové však o své zlínské sídlo nejevili mnoho zájmu (sídlili jinde) a inventář vyhotovený po 50 Srov. ZDO III, s. 51, č. 2b ( tvrz a město Zlín ). 51 POKLUDA, Z.: Kapitoly, s. 128 131. 52 ZDO III, s. 303, č. 19. 53 POKLUDA, Z.: Kapitoly, s. 132 133. 54 POLIŠENSKÝ, Josef (ed.): Kniha o bolesti a smutku. Výbor z moravských kronik XVII. století. Praha 1948, s. 28. 55 POKLUDA, Z.: Kapitoly, s. 136 137. 56 POLIŠENSKÝ, J.: Třicetiletá válka, s. 123. 57 Tamtéž, s. 124; POKLUDA, Z.: Kapitoly, s. 138 139. 58 POKLUDA, Z.: Zámek Zlín (2005), s. 9. 59 Tamtéž, s. 9. K rodu Serényiů nověji MŽYKOVÁ, Marie: Cesty Serényiů. Z obrazárny šlechtického rodu. Praha 2010. 13
smrti Františka Gabriela (1677) popisuje zámek jako sešlý a nezpůsobilý k obývání. 60 Zdá se, že budova tvrze zámku poškozená na začátku třicetileté války byla opravena jen nedostatečně a nezájem Serényiů degradaci objektu jen prohloubil. V roce 1712 koupil zlínské panství Jan Leopold Rottal, který nechal zlínský zámek upravit tak, aby byl obyvatelný a při převodu na příbuzného Jáchyma Adama Rottala bylo sídlo předáno včetně vnitřního vybavení a mobiliáře. 61 I tento šlechtic však pobýval na jiných svých sídlech (Kvasice, Napajedla) a v roce 1763 připadl Zlín jeho nejmladší dceři Marii Therezii provdané Khevenhüllerové, která zahájila poměrně rozsáhlou přestavbu zámku (ta byla dána nepochybně i nutností jeho špatným stavem s ohledem na předchozí období spojené s nezájmem jeho majitelů). Podobu zámku před přestavbou poskytuje dochovaná veduta z roku 1746 (viz v příslušné kapitole). Marie Therezie zemřela v roce 1777, kdy byly hlavní stavební práce patrně již skončeny zpráva z roku 1779 dokládá, že některé stavební práce ještě pokračovaly. 62 Dochovaný inventář vyhotovený po smrti Marie Therezie poskytuje alespoň hrubou představu o nové podobě zámeckého sídla a jeho vnitřním vybavení. Z inventáře, který příliš nepřibližuje stavební podobu zámku, vyplývá, že v prvním patře bylo celkem sedm místností, dobře vybavených nábytkem, obrazy a dalším zařízením, ve druhém patře pak bylo celkem osm pokojů, určených především k bydlení. S ohledem na pozdější rozsah zámku, tak jak jej dokumentují inventáře 19. století, je zřejmé, že přestavba zámku nebyla ještě dokončena a některé prostory nebyly zatím využívány (k tomu také viz níže). 63 František Antonín Khevenhüller patrně v přestavbě zlínského zámku pokračoval a po jeho smrti v roce 1797 panství zdědil jeho syn Jan Josef, který je v roce 1804 prodal Klaudiu baronu Brettonovi. Z jeho doby pochází důležité údaje ke stavební podobě zámku. Ten se, jak ukazují i dochované veduty, skládal ze čtyř dvoupatrových křídel. Tři byla určena k obývání a sloužila především vrchnosti, čtvrté křídlo bylo využíváno vrchnostenskými úřady, jeho horní patra ale ještě nebyla dokončena. Zámecká střecha byla kryta šindelem. Na nádvoří se nacházela studna. 64 Ve 30. letech 19. století zlínští měšťané (obec) žádali vrchnost, aby byli zproštěni starobylé povinnosti nočního hlídání zámku. 65 V roce 1849 zlínské panství převzal Brettonův nejstarší syn Klaudius Vilém, který pokračoval ve stavebních úpravách. Dispozici zámku (jeho jednotlivých podlaží) objasňuje jeho popis z roku 1851, které doprovázejí také schématické půdorysy (viz 60 POKLUDA, Z.: Zámek Zlín (2005), s. 9 10. 61 POKLUDA, Z.: Z dějin gottwaldovského zámku, s. 135. 62 Tamtéž, s. 135 136. 63 Moravský zemský archiv Brno, C 2 Tribunál, sg. 158 K, kart. 91. 64 Moravský zemský archiv Brno, C 14 Odhady moravských panství, i.č. 113. 65 Moravský zemský archiv Brno, F 213 Velkostatek Zlín, i.č. 150, sg. XXIV/21, kart. 14. 14
ikonografie). Zámek byl podle popisu postaven z dobrého materiálu, ale v poněkud těžkopádném stavebním slohu. Suterén tvořily zejména vinné sklepy, v přízemí zámku se nacházely úřední a hospodářské prostory, mimo jiné kuchyně (č. 14, viz ikonografie), v prvním patře se nacházely reprezentativní místnosti (jídelna č. 12, pokoj s biliárem č. 11, knihovna č. 9, kaple č. 5, obytné pokoje č. 13 15) a ve druhém patře se nacházely různé obytné místnosti. 66 V roce 1857 zlínské panství znovu změnilo majitele, kterým se stal brněnský podnikatel Jan Bergl a hned následně Bernard hrabě Stolberg. V roce 1860 získal zámek Leopold Haupt. Z téhož roku je dochován inventář bohatého zámeckého vybavení a zařízení, o stavební podobě ale mnoho nevypovídá. 67 Z Hauptovy doby (1867) je zachován také návrh na přístavbu balkónu k zámku. 68 Po Hauptově smrti v roce 1904 jeho syn a dědic Štěpán přistoupil k rozsáhlé modernizaci celé zámecké budovy. Projekt zpracoval později proslulý architekt Leopold Haupt a stavební práce proběhly poměrně rychle hned v letech 1904 1905 (viz blíže v kapitole o stavebním vývoji). 69 Štěpán Haupt i jeho stejnojmenný syn byli nuceni od velkostatku odprodávat části majetku, mj. městu Zlínu. Další složitá jednání vedená ze strany města (starostou byl T. Baťa) vedla nakonec k uzavření kupní smlouvy ze dne 25. června 1929 a zlínský zámek s několika dalšími objekty se stal majetkem města Zlína (pozemky v téže době koupil Baťův podpůrný fond). 70 V roce 1930 město pronajalo zámek Baťovu podpůrnému fondu a zámek byl veřejně využíván (Lidový dům). Od roku 1935 byl využíván hlavně k úředním účelům a stal se sídlem Okresního úřadu. Ve 40. letech bylo na zámku zřízeno německé kasino, po roce 1945 byl zámek využíván pro vojenské účely. Některé stavební úpravy ze 30. a 40. let 20. století (1937 schodiště, 1941 1942 skladiště) jsou zachyceny v aktovém materiálu a plánové dokumentaci ve fondu Baťa a. s. 71 V roce 1949 předal Podpůrný fond n. p. Svitu jako nájemce zámek zpět městu, následně však byl řešen spor (1950) týkající se špatného stavu celého objektu zámku. 72 66 Moravský zemský archiv Brno, C 14 Odhady moravských panství, i.č. 331. 67 Moravský zemský archiv Brno, F 213 Velkostatek Zlín, i.č. 318, kart. 22. 68 Moravský zemský archiv Brno, F 213 Velkostatek Zlín, i.č. 365 366, ev. č. 19-20. 69 POKLUDA, Z.: Zámek Zlín (2005), s. 21 22; TÝŽ: Bauerova modernizace zlínského zámku. Prostor Zlín 11, 2004, č. 3, s. 32 35. 70 Moravský zemský archiv, Státní okresní archiv Zlín, Archiv města Zlína, i.č. 1761, ev. č. 1183; i.č. 1082, sg. 84, ev. č. 568. 71 Moravský zemský archiv, Státní okresní archiv Zlín, Baťa a.s., Zlín, sg. XV, i.č. 25, kart. 1677. Část dokumentace je uložena také ve stavebních spisech na Magistrátu města Zlína, viz níže. 72 Moravský zemský archiv, Státní okresní archiv Zlín, Baťa a.s., Zlín, sg. I/7, i.č. 257, kart. 536. 15
V roce 1958 se zámek po určitých úpravách stal sídlem zlínského muzea a byly zde také prostory galerie. 73 Dílčí úpravy objektu zámku a jeho nejbližšího okolí od 50. let až do roku 2008 dokládají spisy v rámci agendy Magistrátu města Zlína. 74 73 POKLUDA, Z.: Zámek Zlín (2005), s. 26 27. 74 Magistrát města Zlína, Odbor stavebních a dopravních řízení. Oddělení spisovny a administrativy. Spis zámek Zlín. 16
4. Ikonografie a plány Podobu zlínského zámku před jeho dvěma zásadními přestavbami na konci 18. a na začátku 20. století dokládají poměrně četné ikonografické prameny kreslené, resp. malované veduty a později také fotografie. 1. Veduta města Zlína asi ze 17. 18. století. Zachycuje nejstarší známou podobu zámku, která pravděpodobně odpovídá výsledkům renesanční přestavby z konce 16. století. Státní okresní archiv Zlín. Sbírka fotografií, orig. neurčen. 2. Veduta města Zlína z roku 1746. Zachycuje podobu zámku od severovýchodu, stav z doby před přestavbou na konci 18. století. Orig. Muzeum jihovýchodní Moravy Zlín. 3. Veduta města Zlína z roku 1846. Zachycuje podobu zámku od severovýchodu. Orig. Muzeum jihovýchodní Moravy Zlín. 4. Vyobrazení zlínského zámku na malovaném talíři z roku 1891. Pohled od východu. Orig. Muzeum jihovýchodní Moravy Zlín. 5. Vyobrazení zlínského zámku na kreslené pohlednici z konce 19. století. Převzato z POKLUDA, Zdeněk: Z dějin gottwaldovského zámku. In: Gottwaldovsko od minulosti k současnosti 1, 1979, příloha. 6. Plán města Zlína, asi z let 1780 1790. Detail půdorysu zámku a hospodářského dvora. Převzato z POKLUDA, Zdeněk: Zámek Zlín. 2. vyd. Zlín 2005, s. 12. 7. Zlínský zámek a jeho okolí. Výřez z mapy stabilního katastru z roku 1829. Převzato z archivnimapy.cuzk.cz. 8. Zlínský zámek a jeho okolí. Výřez z mapy stabilního katastru (indikační skica) z roku 1877. Orig. Moravský zemský archiv Brno. Převzato z www.mza.cz. 9. Schématický půdorys zlínského zámku z roku 1851; přízemí. Orig. Moravský zemský archiv Brno, C 14 Odhady moravských panství, i.č. 331. 10. Schématický půdorys zlínského zámku z roku 1851; 1. patro. Orig. Moravský zemský archiv Brno, C 14 Odhady moravských panství, i.č. 331. 11. Schématický půdorys zlínského zámku z roku 1851; 2. patro. Orig. Moravský zemský archiv Brno, C 14 Odhady moravských panství, i.č. 331. 12. Půdorys prvního patra zlínského zámku. Adaptace architektem Leopoldem Bauerem (1904 1905). Převzato z POKLUDA, Zdeněk: Zámek Zlín. 2. vyd. Zlín 2005, s. 20. 17
13. Zlínský zámek před přestavbou, pohled od jihozápadu (1888). Převzato z POKLUDA, Zdeněk: Zámek Zlín. 2. vyd. Zlín 2005, s. 18. 14. Zlínský zámek před přestavbou, pohled od východu (konec 19. století). Převzato z POKLUDA, Zdeněk: Zámek Zlín. 2. vyd. Zlín 2005, s. 21. 15. Zlínský zámek před přestavbou, pohled od jihovýchodu (konec 19. století). Převzato z KOHOUTEK, Jiří VRLA, Radim: Proměny feudálního sídla ve Zlíně. Slovácko 46, 2004, s. 153. 16. Nádvoří zámku po Bauerově přestavbě. Převzato z POKLUDA, Zdeněk: Zámek Zlín. 2. vyd. Zlín 2005, s. 21. 17. Interiér zlínského zámku po Bauerově přestavbě hala a jídelna. Převzato z POKLUDA, Zdeněk: Zámek Zlín. 2. vyd. Zlín 2005, s. 23. 18. Interiér zlínského zámku po Bauerově přestavbě hala. Převzato z POKLUDA, Zdeněk: Zámek Zlín. 2. vyd. Zlín 2005, s. 22. 19. Plán vodovodu do zámku a pivovaru, 1899. Moravský zemský archiv, Státní okresní archiv Zlín, Archiv města Zlína, i.č. 836, ev. č. 510. 20. 23. Fotografie zámku a jeho interiérů po úpravách ve 40. letech 20. století, kdy sloužil jako německé kasino. Moravský zemský archiv, Státní okresní archiv Zlín, Baťa a.s., Zlín, sg. II/6, i.č. 334, kart. 1295. 18
5. Prameny a literatura PRAMENY BOČEK, Antonín (ed.): Codex diplomaticus et epistolaris Moraviae. IV. Olomucii 1845. BRANDL, Vincenc (ed.): Codex diplomaticus et epistolaris Moraviae. IX. Brünn 1875. BRANDL, Vincenc (ed.): Codex diplomaticus et epistolaris Moraviae. XII. Brünn 1890. BRANDL, Vincenc BRETHOLZ, Bertold (edd.): Libri citationum et sententiarum seu Knihy půhonné a nálezové. Tomus I VII. Brunae 1872 1911. CHLUMECKY, Paul CHYTIL, Josef (edd.): Codex diplomaticus et epistolaris Moraviae. VI. Brünn 1854. CHLUMECKY, P[etr] CHYTIL, J[osef] DEMUTH, K[arel] WOLFSKRON, A[dolf] R. (edd.): Die Landtafel des Markgrafthumes Mähren (1348 1466). 1. Olmützer Cuda, 2. Brünner Cuda. Brünn 1856. MATĚJEK, František (ed.): Moravské zemské desky 1480 1566. II. Kraj olomoucký. Brno 1948. MATĚJEK, František (ed.): Moravské zemské desky 1567 1642. III. Kraj olomoucký. Brno 1953. POLIŠENSKÝ, Josef (ed.): Kniha o bolesti a smutku. Výbor z moravských kronik XVII. století. Praha 1948. ŠEBÁNEK, Jindřich DUŠKOVÁ, Sáša (edd.): Codex diplomaticus et epistolaris regni Bohemiae. IV-1. Pragae 1972. ŠEBÁNEK, Jindřich DUŠKOVÁ, Sáša (edd.): Codex diplomaticus et epistolaris regni Bohemiae. V-1. Pragae 1974. LITERATURA BOROVSKÝ, Tomáš: Listina Smila ze Střílek a založení vizovického kláštera. Východní Morava 1, 2011, s. 11 26. HOSÁK, Ladislav ZEMEK, Metoděj a kol.: Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. I. Jižní Morava. Praha 1981. JAN, Libor NEZHODOVÁ, Soňa a kol.: Hustopeče. Město uprostřed jihomoravských vinic. Hustopeče 2010. KEJŘ, Jiří: Vznik městského zřízení v českých zemích. Praha 1998. KOHOUTEK, Jiří: Hrady jihovýchodní Moravy. Zlín 1995. KOHOUTEK, Jiří: Otázky kolem zlínského hradu a počátků města. Naše pravda, 43, 3. 4. 1987, s. 6. KOHOUTEK, Jiří: Problematika vzniku a vývoje středověkého Zlína. Vlastivědný věstník moravský 44, 1992, s. 12 22. KOHOUTEK, Jiří VRLA, Radim: Proměny feudálního sídla ve Zlíně. Slovácko 46, 2004, s. 143 160. KOL.: Zlínsko. Vlastivěda moravská. Brno Zlín 1995. KRAJČA, Milan: Městská právní fundace a statutární postavení středověkého Zlína. Slovácko 40, 1998, s. 143 160. MUSIL, František a kol.: Hrady a zámky na Moravě. Praha 1987. MŽYKOVÁ, Marie: Cesty Serényiů. Z obrazárny šlechtického rodu. Praha 2010. 19
PAVLŮ, Miroslav: Erby Jana Kropáče z Nevědomí a Veroniky z Leskovce na zámku ve Zlíně a jejich pendant v urbáři hranického a drahotušského panství. Zpravodaj Klbu genealogů a heraldiků Ostrava 39 40, 1990, s. 18 21. PLAČEK, Miroslav: Hrady a zámky na Moravě a ve Slezsku. Praha 1996. PLAČEK, Miroslav: Ilustrovaná encyklopedie moravských hradů, hrádků a tvrzí. Praha 2001. PLAČEK, Miroslav: Ilustrovaná encyklopedie moravských hradů, hrádků a tvrzí. Dodatky. Praha 2007. POKLUDA, Zdeněk: Bauerova modernizace zlínského zámku. Prostor Zlín 11, 2004, č. 3, s. 32 35. POKLUDA, Zdeněk: K nejstarším dějinám Gottwaldova. Vlastivědný věstník moravský 27, 1975, s. 283 290. POKLUDA, Zdeněk: Kapitoly z dějin Zlína (I VIII). In: Gottwaldovsko od minulosti k současnosti 9, 1987, s. 63 188. POKLUDA, Zdeněk: Moravští Šternberkové. Panský rod rozprostřený od Jeseníků ke Karpatům. Praha 2012. POKLUDA, Zdeněk: Sedm století zlínských dějin. 2. vyd. Zlín 2006. POKLUDA, Zdeněk: Starý a Nový Světlov v době předbělohorské. Zlínsko od minulosti k současnosti 17, 2000, s. 5 31. POKLUDA, Zdeněk: Z dějin gottwaldovského zámku. In: Gottwaldovsko od minulosti k současnosti 1, 1979, s. 131 139. POKLUDA, Zdeněk: Zámek Zlín. Zlín 1998. POKLUDA, Zdeněk: Zámek Zlín. 2. vyd. Zlín 2005. POKLUDA, Zdeněk: Zlín a zlínské panství v období kolonizace. In: Zprávy Oblastního muzea v Gottwaldově 1975, č. 1 2, s. 11 19. POLIŠENSKÝ, Josef: Třicetiletá válka a evropské krize 17. století. Praha 1970. VLACH, Jaroslav: Bibliografie okresu Gottwaldov. Brno Gottwaldov 1987. 20
6. Rozbor objektu 1) EXTERIÉRY Zlínský zámek je situován na západní straně historického jádra města, od kterého byl a je oddělen plochou zámeckého parku. Stavba samotná je situována na okraji strmého svahu, provázejícího objekt na S straně. Jedná se o trojpodlažní, zčásti podsklepený objekt přibližně čtvercového půdorysu; jeho 4 křídla jsou seskupena kolem vnitřního nádvoří; střechy jsou jednotné, mansardové, se zaatikovými žlaby. I) VNĚJŠÍ FASÁDY a) Východní fasáda Východní fasáda zámku je dvanáctiosá, její střední partie (dvě okenní osy) je půdorysně zasunuta za fasády krajních partií. Přízemí je v pravé části (3 okenní osy) členěno vodorovnými, omítkovými pásy, nad nízkým, omítaným, mírně předstupujícím soklem; v soklu je drobné, zamřížované, sklepní okénko. 3 okna v přízemí jsou rámována plochými paspartami se subtilní lištou po obvodu. Nalevo odsud jsou situována další, 3 okna se stejnými paspartami v hladkých fasádách, nasedajících na zvýšený, předstupující, omítaný sokl. Nalevo odsud je rozměrný výřez vstupu do průjezdu (č. 116), zaklenutý půlkruhovým záklenkem, vybavený v kameni sekaným ostěním (viz u č. 116). Levá část přízemí je bez otvorů, s hladkou omítkou, ve které je vsazena kamenná deska s dvojicí plastických erbů, situovaným v kruhových věncích. Jedná se o znak Jana Kropáče z Nevědomí a jeho manželky Veroniky z Leskovce. Ve spodní části je pod oběma znaky podložena stuha s letopočtem 1571. Pod touto deskou jsou do fasády vsazena jednotlivá, kovová písmena nápisu MUZEUM. Sokl této části fasády je vysoký stejně, jako v popsané části střední. Před střední část průčelí je předsazený vzdušný balkon, podpíraný na vnějším okraji pěti dvojitými sloupy kruhového průřezu; sloupy spočívají na hranolových, omítaných soklech Profilovaná patka spočívá na nízké, čtvercové, podkladní desce. Dříky s entasí jsou završeny obdobně utvářenými hlavicemi. Povrch sloupů tvoří 21
umělý kámen. Podhled balkonu je tvořen 4 obdélnými, vpadlými poli, rámovanými ustupujícími, průběžnými ploškami. Pole jsou od sebe oddělena vodorovnými průvlaky, nasedajícími u zdi zámku na hranolové pilíře; spodní hrany průvlaků a V čela pilířů jsou členěny třemi protáhlými, vpadlými poli obdobného utváření jako vpadlé plochy podhledů (krajní prvek (směrem od osy balkonu) je vždy mělce předsazen. Sloupy vynášejí průběžné kladí, jehož člení plocha je členěna vodorovnými, směrem dolů ustupujícími plochami; plocha kladí je završena předstupující, subtilní římsou; obvod balkonu je z horní části vymezen zábradlím, tvořeným masivními pilířky v nárožích a nad dvojitými sloupy, drobnějšími, hranolovými pilířky, situovanými uprostřed, mezi pilíři zmíněnými a řadou subtilních kuželek kruhového průřezu se subtilní patkou a prstencovou hlavicí. Ploché madlo je na bočních hranách profilováno ustupujícími ploškami. I toto zábradlí má povrch z umělého kamene. Boční strany přízemí (mimo balkon) jsou završeny plastickou římsou, podloženou hladkým, omítaným páskem. Na tuto římsu nasedají téměř nednotně utvářené fasády 1. a 2. patra, které jsou členěny mírně vpadlými, hladkými, svislými plochami, oddělenými od sebe prostými, mělkými pilastry, jejichž plocha je v ose pročleněna úzkým výžlabkem. Pilastry dole vyrůstají z hladké, omítkové plochy, nahoře jsou členěny jednoduchými hlavicemi s plochou profilací. Hlavice nesou mohutné kladí s vyloženou, bohatě členěnou římsou.. Na ni shora nasedá čelo měděného žlabu. V plochách mezi pilastry jsou ne zcela pravidelně situována okna obou pater, jejich provedení je většinou shodné s popsanými okny v přízemí, výjimky tvoří dvojice rozměrných, obdélných, převýšených oken nad průjezdem a J okno v 1.patře S předstupující části ta nejsou vybavena paspartami. Oba otvory v 1.patře centrální, ustupující části jsou vstupy na balkon a rovněž postrádají pasparty. Nad střední, ustupující partií fasády jsou ve střeše situovány 2 oválná okna v bohatě členěných paspartách. b) Severní fasáda Severní fasáda je oproti východní, utvářena téměř pravidelně. Je devítiosá, Přízemí je (nad nízkým, mírně předstupujícím soklem, členěno vodorovnými omítkovými pásy, oddělenými drobnými nutami. Takto členěná fasáda je prolomena pravidelně rozmístěnými, obdélnými, okenními otvory, které jsou rámovány plochými paspartami se subtilní lištou po obvodu. Fasáda přízemí je završena plastickou římsou, podloženou hladkým, omítaným páskem. Nad římsou jsou jednotně utvářené fasády 1. a 2. patra; ty jsou opět členěny mírně vpadlými, hladkými, svislými plochami, oddělenými od sebe prostými, mělkými pilastry, jejichž plocha je v ose pročleněna úzkým výžlabkem. Pilastry dole vyrůstají z hladké, omítkové plochy, nahoře jsou členěny jednoduchými hlavicemi s plochou profilací. Mezi hlavicemi a spodní hranou kladí prochází průběžný, vpadlý pás omítky. Na zmíněné, mohutné kladí s vyloženou, bohatě členěnou římsou shora nasedá čelo měděného žlabu. V plochách mezi pilastry jsou zcela pravidelně rozmístěna obdélná okna obou pater, stejného provedení, jako u oken v přízemí. V okenní osa je zaslepena, okna jsou přiznána ve formě výklenků s paspartou. 22
c) Západní fasáda Západní fasáda je členěna obdobně, jako fasáda S, pouze plocha fasády přízemí není opatřena vodorovnými pásy, ale skrze mezipatrovou římsu zde pronikají mělké pilastry z fasády 1.a 2. patra. J okraj fasády přízemí má skarpovitý průběh. Fasáda je osmiosá a v její ose v přízemí před ni vystupuje podklenutý balkon (v šířce 2 okenních os). Pasparty oken jsou zde provedeny poměrně rozmanitě. Zatímco okna v přízemí jsou tvořena pouze prostými, obdélnými výřezy, v patře je situace složitější. Prostřední 2 otvory jsou rovněž prosté, bez paspart jedná se o vstupy na terasu balkonu). Okna po jejich bocích jsou opatřena paspartami s ušima v horních rozích; plocha paspart je členěna ustupujícími, průběžnými ploškami, respektujícími vnější tvar pasparty; popsaný útvar je podložen plastickou římsou. Ostění obou dvojic krajních oken 1.patra jsou vybaveny nejbohatěji utvářenými paspartami; Na obdobně utvářenou paspartu, jako u popsaných oken (vnější okraj paspart stojek se směrem dolů mírně rozšiřuje). Nahoře na horních okrajích uší spočívá obdélné kladí, pročleněné čtyřmi vpadlými, obdélnými kazetami, které tvoří podnož trojúhelníkovému frontou, završujícímu architekturu. Členění okenních paspart 2. patra je opět jednodušší; dvojice krajních oken je vsazena v obíhavých, plastických paspartách s ušima ve všech rozích (plocha paspart je opět členěna ustupujícími, průběžnými ploškami, respektujícími vnější tvar pasparty), 4 mezilehlá okna obíhají pouze prosté, hladké pasparty s lištou na vnějším obvodu, v horní části pasparty zdvojenou. Podnož zmíněného balonu je v přízemí tvořena zdmi, prolomenými širokými otvory s polokruhovými záklenky, ve kterých jsou osazeny členěné, prosklené výplně (viz u č.134). Před Z fasádu jsou zde předsazeny zdvojené sloupy (viz u V fasády), nesoucí kladí a subtilní, vysunutou římsu; tomuto průčelí je předloženo široké schodiště. Zábradlí balkonu je obdobné, jako u balkonu při V fasádě. c) Jižní fasáda I sedmioká, Z fasáda je členěna obdobně, jako fasáda S, pouze plocha fasády přízemí je pokryta hladkou omítkou, Převážná část fasády přízemí má skarpovitý průběh fasády a je prolomena 4 okenními, segmentem sklenutými, hlubokými nikami. Fasáda 1. a 2. patra je rovněž rozčleněna svislými pilastry, provedenými stejně, jako u zbylých fasád. Výjimkou zde je, že třetí pole od Z je širší a obsahuje dvě okenní osy. Pasparty oken v 1. patře mají bohaté členění; jsou opatřena paspartami s ušima v horních rozích; plocha paspart je členěna ustupujícími, průběžnými ploškami, respektujícími vnější tvar pasparty. Plocha stojek se směrem dolů mírně rozšiřuje; popsaný útvar je podložen plastickou římsou. Nahoře na horních okrajích uší spočívá obdélné kladí, pročleněné čtyřmi vpadlými, obdélnými kazetami, které tvoří podnož trojúhelníkovému frontou. Okna 2. patra jsou vsazena v obíhavých, plastických paspartách s ušima ve všech rozích (plocha paspart je opět členěna ustupujícími, průběžnými ploškami, respektujícími vnější tvar pasparty). 23
II) NÁDVORNÍ FASÁDY a) Východní fasáda Východní fasáda nádvoří zámku je jediná, kterou netvoří arkádové chodby. Její hladké fasády jsou pročleněny pouze subtilní římsou v úrovni stropů mezi přízemím a patrem a mohutnější římsou korunní. V S části vystupuje z fasády obdélný rizalit, opatřený v přízemí rozměrným vstupem s půlkruhově utvářeným záklenkem. V 1. patře fasáda obsahuje dvojici prostých, obdélných okenních otvorů, 2. patro je prolomeno jediným, širokým oknem s půlkruhovým záklenkem. Střední část fasády je v přízemí prolomena dvojicí obdélných vstupů. V 1. patře se nachází rozměrnější, okenní otvor se segmentovým záklenkem a 2. patro je osvětleno dvojicí prostých, obdélných okenních otvorů. J část V fasády je v přízemí otevřena půlkruhově zaklenutým vyústěním průjezdu s dvoukřídlými, dřevěnými vraty. Výše je tato část fasády tvořena vysunutým útvarem točitého schodiště ve tvaru půlválce.plášť je prolomen trojicí úzkých, obdélných oken nestejné výšky, spodní plocha útvaru je členěna mělce vpadlým zrcadlem. Pod korunní římsou se nachází kruhový větrací otvor s kovovými žaluziemi. b) Severní fasáda Severní fasáda je tvořena, podobně jako fasády Z a J, arkádovými chodbami. V přízemí se zde nachází trojice shodných, půlkruhově sklenutých otvorů. Plocha dělících sloupů, vyrůstajících z rozšířených, hranolových patek, završených oblou římsou, je ze strany nádvoří zvýrazněna předstupujícími, plochými pilastry. Ty probíhají nepřerušeně až je korunní římse, kterou svými plochými, vzhůru se rozšiřujícími hlavicemi, pronikají. Plochy mezi pilastry jsou v 1. a 2. patře prolomeny rozměrnými okny s půlkruhovými záklenky, jejichž parapety jsou členěny vpadlými zrcadly s odsazenými, zaoblenými rohy. Okna v 1. patře jsou vyšší. Parapety dole nasedají na subtilní, mezipodlažní římsy. Arkádová chodba v přízemí je zaklenuta plackovými klenbami do příčných, oblých pasů. V oblouk arkády má z vnitřní strany paty záklenku zvýrazněny plochými, omítkovými pásy. c) Západní fasáda Severní fasáda je tvořena, podobně jako fasáda S. Arkáda je zde však pětiosá a krajní pole jsou půdorysně zalomena směrem do nádvoří. Střední pole v přízemí je zaslepeno prosklenou, dřevěnou výplní (boky prostoru jsou zazděny). Klenby jsou zde stejné, jako v přízemí S křídla arkády. 24