5. Čtenářství a knihovny Ačkoliv jsou knihovny ve vztahu ke čtenářství až tím třetím vzadu, z hlediska zadání své práce mu věnuji největší prostor. Nejprve popisuji, co by měly veřejné knihovny dělat pro vedení k četbě a rozvoji čtenářství. Dále uvádím metody, kterými knihovníci působí jak na jednotlivé čtenáře, tak na skupiny. 5.1 Dětské čtenářství a veřejné knihovny Práce knihovníka má mnoho společného s prací pedagoga. Vychovávat četbou a vychovávat k četbě, umět pochopit čtenářovy potřeby a zájmy a uspokojit je, umět poradit a pomoci při výběru literatury to je posláním knihovníka. Tak jako učitel musí znát své žáky, aby jim porozuměl, kladl na ně přiměřené nároky, tak také knihovník musí své čtenáře poznat, proniknout k výrazným rysům jejich osobnosti a přiměřenými metodami s nimi pracovat. Výběr zájmové četby dětí všech věkových kategorií, především děvčat, významně ovlivňují pracovníci veřejných knihoven. Jejich působení je v důsledku sociokulturních změn dokonce intenzivnější. Dětské knihy totiž podstatně zdražily a rodiče, limitovaní finančními možnostmi, omezují jejich nákup. Dětská oddělení veřejných knihoven, hlavně ve městech, mívají relativně bohatý a aktuální knihovní i časopisecký fond a přitažlivý interiér, bývají vybaveny počítači a stávají se tak pro dětské návštěvníky společenskou institucí. Zaměstnanci knihoven by si k dětem měli vytvořit takový vztah, aby se jim dětští čtenáři svěřovali a nechávali si od nich častěji poradit při výběru zájmové četby. Rovněž by se měli s přehledem orientovat v současné a také nejžádanější knižní produkci pro děti a mládež, úzce spolupracovat se školami, vést zájmové kluby dětských čtenářů. Důležitou činností veřejných knihovnických služeb je informatická výchova: seznamování dětských čtenářů s tradičními a elektronickými zdroji informací, s možnostmi jejich vyhledávání (v on line katalozích a databázích), zpracování a využívání. 24
5.2 Metodika práce se čtenáři v knihovnách Metodika práce se čtenářem (uživatelem) specifikuje obecně platné pedagogické postupy pro oblast knihovnictví. Metodika je součástí didaktiky a zabývá se problematikou cíle, obsahu, podmínek a prostředků působení na čtenáře. Kvůli poskytování optimálních služeb čtenářům a dosahování optimálního vzdělávacího a výchovného účinku četby jsou v práci se čtenářem uplatňována hlediska věku, stupně dosaženého vzdělání, zájmu, profese, sociální skupiny. L. Vášová 11) rozděluje metody působení na čtenáře na individuální a skupinové. Některé je možno aplikovat jak na jednotlivce, tak na skupinu. Individuální metody působení na čtenáře: Rozhovor se čtenářem rozhovorem při zápisu, výběru, půjčování nebo vracení dokumentů si může knihovník utvářet obraz o psychické vyspělosti čtenáře, o jeho čtenářské úrovni, o vhodnosti výběru literatury. Na základě toho poskytuje čtenáři doporučení o všech možných vhodných informačních zdrojích pro něho. Řízení četby vyžaduje dlouhodobou spolupráci. Jedná se o systematický proces, v němž knihovník na základě podrobné znalosti čtenáře plánovitě a cílevědomě ovlivňuje jeho četbu, aby se vyvíjela žádoucím směrem. Uplatňuje se především u dětských a dospívajících čtenářů. Aby řízení četby mělo konkrétní výsledky, musí být chápáno jako proces řízení, který zahrnuje znalost výchozí situace, plánovitost, organizaci a kontrolu výsledků. Individuální plán četby jedná se o jednu z forem řízení četby. Spočívá v přípravě výběru literatury na nějaké časové období s přihlédnutím k zájmové oblasti určitého čtenáře, podle charakteru zadaného úkolu, podle čtenářského požadavku, s ohledem na čtenářovu kapacitu a úroveň. Nikdy nesmíme publikace čtenáři vnucovat, ale jen doporučovat. 25
Čtenářské listy (formuláře) můžeme se s nimi setkat v odděleních pro děti a mládež. Čtenářský list obsahuje kromě identifikačních údajů i stručnou charakteristiku čtenáře, jeho zájmů, čtenářské kapacity a čtenářských návyků. Do čtenářského listu lze zapisovat kromě vypůjčené literatury i seznamy doporučených titulů, které postupně budeme nabízet, případně i čtenářovo hodnocení přečtených knih. Čtenářské listy mohou být podkladem pro výzkum vývoje čtenářských zájmů dětí a mládeže, ukazatelem směru a hloubky čtenářského zájmu i podkladem k poskytování dalších knihovnických služeb. Metody individuálního i skupinového působení na čtenáře: Adresní informace (SDI Selective Dissemination of Information) zásadou je dát na přesně formulovaný dotaz přesnou a vyčerpávající odpověď. Kriterium hodnoty informace nespočívá jen v informaci samé, ale i v jejím adresném poslání. Do SDI zahrnujeme i službu rešeršní (soupis záznamů dokumentů k určitému tematickému dotazu). Bibliograficko-informační služba jedná se o poskytování bibliografických (o vnějších i obsahových znacích dokumentů), faktografických (údaje, fakta), personálních a orientačních (o informační instituci) informací formou ústní, písemnou (rešerší) či poskytované prostřednictvím letáků, nástěnek, výstav, orientačních schémat apod. Metody skupinové práce se čtenářem: Exkurze v první řadě má cíl propagačně informační. Návštěvníci se seznámí s prostory knihovny, půjčovním řádem, výpůjční dobou, rozmístěním a roztříděním fondu, s rozmanitými službami pro čtenáře, se systémem katalogů apod. Předčítání spočívá v uměleckém přednesu, přispívá k estetické a citové výchově a pomáhá tříbit kulturu mateřského jazyka. Může plnit funkci názorné pomůcky. 26
Beseda může být propagační (například seznámení s novými službami knihovny) nebo diskusní (nutná předchozí znalost tematického okruhu). Zásady: posluchače přivítat, sdělit jim téma besedy, případně pohotově reagovat na odezvy posluchačů, počítat s oscilací pozornosti, na závěr shrnout poznatky. Diskuse diskusní večer bývá zpravidla pořádán na aktuální téma z oblasti společenské, politické, kulturní i technické. Může se jednat buď o diskusi s oborníkem, nebo o panelovou diskusi, kdy před auditoriem diskutují odborníci mezi sebou i odpovídají na dotazy z pléna. Předpokladem je znalost tématu účastníky. Knihovník může být v roli moderátora diskuse. Vyprávění a výklad vyprávění a výklad volíme nejčastěji v práci s dětmi a mládeží. Při vyprávění slovně vykreslujeme situaci, barvitě líčíme děj a především mluvíme spatra. Vyprávění užijeme například při seznamování čtenářů s dějepisnou literaturou, se zeměpisnou literaturou a cestopisy či s přírodovědnou literaturou. Naproti tomu výklad obsahuje více popisných a úvahových prvků a vyznačuje se názorností, jasností, konkrétností a přístupností. Například výklad o vývoji písma, knihy a tisku. Přednáška přednášku členíme na úvod, výklad a závěr. Přednáška systematicky objasňuje problém, odhaluje vnitřní spojitosti a zákonitosti, ukazuje perspektivy, naznačuje způsoby řešení jednotlivých odborných a vědeckých otázek. Literární večer, matiné, pásmo zpravidla seznamují s tvorbou spisovatele, s literárním směrem a jeho představiteli, s kulturním nebo jiným výročím. Literární večer nebo matiné mívají slavnostní ráz. Návštěvníci se seznamují formou přednášky s osobností nebo událostí, která je tématem akce. U literárního pásma se jedná většinou o výběr literárních ukázek, skloubených spojovacím textem. Při literárním pásmu lze vhodně užít i sborové recitace a uměleckého přednesu. 27
Lekce knihovnicko-bibliografické přípravy smyslem je naučit čtenáře samostatně se orientovat v knihovně, používat různých druhů katalogů a bibliografií, příručkové literatury aj. Možno připravit i tematicky zaměřené lekce k jednotlivým vyučovacím předmětům. Má mít strukturu vyučovací hodiny opakování dříve probrané látky, nové poznatky, jejich aplikace v praxi, procvičování a upevňování vědomostí. Čtenářské konference zahajovací projev seznamuje účastníky s tematikou a s programem konference, s pořadím hlavních referátů a s jejich autory. Po přednesení referátů následuje řízená diskuse. V závěru má být shrnutí hlavních bodů jednání a zhodnocení celé akce. Z konferencí jsou většinou vydávány sborníky. Zábavné formy práce uplatňují se při práci s dětským čtenářem. Pro nejmenší návštěvníky to mhou být maňáskové nebo loutkové scénky, promítání filmů nebo diapozitivů spojené s vyprávěním nebo s předčítáním, případně s exkurzí po knihovně. Pro větší děti bývají pořádány soutěže, literární kvízy a hádanky. Pro děti i starší čtenáře (seniory) jsou přitažlivé i literární výlety (vycházky) po stopách spisovatelů do míst, kde tvořili, kde se odehrává děj knihy. Názorná propagace v knihovnách patří sem hesla, nadpisy, plakáty, mapy, nástěnky, vitríny, alba, informační letáky, pozvánky, průvodce po službách a fondech knihovny, orientační systémy, tematické bibliografie, audiovizuální prostředky, jako jsou filmy, videoprogramy, automatický zvukový informátor a jiné. 28