Vymáhání pohledávek v bankovním sektoru

Vysoká škola ekonomická v Praze Fakulta mezinárodních vztahů Hlavní specializace: Komerční právo Vymáhání pohledávek v bankovním sektoru Vypracovala: Jaroslava Hlouchová Vedoucí diplomové práce: doc. JUDr. Jiřina Kotoučová, Ph.D.

Prohlášení Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma Vymáhání pohledávek v bankovním sektoru zpracovala samostatně a že jsem uvedla všechny použité prameny a literaturu, ze kterých jsem čerpala. V Praze dne 25. června 2009. Jaroslava Hlouchová 2

Poděkování Na tomto místě bych chtěla poděkovat vedoucí své diplomové práce doc. JUDr. Jiřině Kotoučové, Ph.D. za veškerou ochotu a pomoc, kterou mi při zpracování diplomové práce poskytla. Děkuji Stavební spořitelně XY, a.s. za poskytnutí potřebných materiálů a informací, zejména pak děkuji panu L.V. za cenné rady a připomínky, které mi napomohly v řešení dané problematiky. 3

Abstrakt Název práce: Vymáhání pohledávek v bankovním sektoru Abstrakt: Diplomová práce popisuje komplexně celý proces vymáhání pohledávek v bankovním sektoru od samotného vzniku rizikového úvěru až po výkon rozhodnutí. V práci je stručně vysvětlen proces mimosoudního vymáhání, přičemž hlavní část práce je věnována vymáhání soudnímu. Práce řeší vybranou problematiku z oblasti soudního řízení, porovnává soudní řízení s rozhodčím z hlediska jejich efektivnosti, vysvětluje postup při restrukturalizaci pohledávky a srovnává také soudní výkon rozhodnutí s exekucí. V práci je dále řešena otázka postavení bankovního subjektu jako věřitele z hlediska nového insolvenčního zákona. Závěr práce je věnován problematice prodeje pohledávek a svěření jejich správy inkasním společnostem. Cílem práce je poskytnout bankovním subjektům přehledný návod na efektivní vymáhání jejich pohledávek a upozornit na výhody a nevýhody jednotlivých forem vymáhání. Zároveň by tato práce měla sloužit laické veřejnosti, aby se seznámila s procesem vymáhání pohledávek v bankovním sektoru. Klíčová slova: bankovní subjekt, pohledávka, odstoupení, dlužník, vymáhání, řízení, restrukturalizace 4

Summary Title of the thesis: Exaction an outstanding debts in banking Summary: The Master thesis describes comprehensively all action of exaction an outstanding debts in banking since origin of defaulted credit up to execution. In the thesis the action of out of court exaction is briefly explained. Nevertheless, the main part of the thesis is takes heed of the judicial exaction. The thesis deals with the selected points at issue from the sphere of judicial trial, compares the judicial trial with the trial of arbitration in point of view their effectiveness. The thesis explains process of debt restructuring an outstanding debt and compares also types of executions. Conclusion of the thesis highlights a question of sale an outstanding debts and leave their management to collecting companies. The aim of the thesis is to provide a well-arranged instruction to banking institutions how to exact their outstanding debts effectively and bring the advantages and disadvantages of particular ways of exaction to attention. At the same time this thesis should be a contribution for public in order to become acquainted with the action of exaction an outstanding debts in banking. Key words: banking institution, outstanding debt, repudiation, debtor, exaction, trial, debt restructuring 5

Obsah Slovo úvodem... 10 1 Pohledávky z úvěrových obchodů... 12 1.1 Pohledávky obecně... 12 1.2 Poskytnuté úvěry v letech 2008 a 2009... 13 1.3 Rizikové/ohrožené úvěry... 14 1.4 Databáze dlužníků... 16 1.4.1 SOLUS... 17 1.4.2 Czech Credit Bureau, a.s. (CCB)... 18 1.4.3 Centrální registr dlužníků (CERD)... 19 1.4.4 Centrální registr úvěrů (CRÚ)... 19 2 Mimosoudní vymáhání pohledávek... 21 2.1 Obecná charakteristika... 21 2.2 Postup při mimosoudním vymáhání... 21 2.2.1 Metody vymáhání... 21 2.2.1.1 SMS zprávy... 22 2.2.1.2 Telefonické upomínání... 23 2.2.1.3 Bankovní dohlídka... 24 2.2.2 Odstupovací dopisy... 25 2.2.3 Restrukturalizace před odstoupením, přeúvěrování a převzetí dluhu... 25 2.2.4 Odstoupení od smlouvy... 26 2.2.5 Ukončení mimosoudního vymáhání... 27 3 Soudní vymáhání pohledávek... 28 3.1 Soudní vymáhání základní charakteristika... 28 3.2 Příslušnost a pravomoc soudu... 28 3.3 Účastníci řízení... 30 3.3.1 Procesní způsobilost... 30 3.3.2 Aktivní a pasivní procesní / věcná legitimace... 30 3.3.3 Vedlejší účastenství... 31 3.3.4 Procesní nástupnictví... 31 3.3.5 Procesní úkony účastníků... 32 3.4 Soudní doručování... 32 6

3.4.1 Doručování fyzickým osobám... 33 3.4.2 Doručování právnickým osobám... 34 3.4.3 Doručování po novelizaci OSŘ... 34 3.5 Předběžná opatření a zajištění důkazů... 35 3.5.1 Předběžná opatření... 35 3.5.2 Zajištění důkazů... 36 3.6 Průběh soudního řízení... 36 3.6.1 Návrh na zahájení řízení... 37 3.6.2 Žalobní petit... 38 3.6.3 Vady návrhů a jejich odstranění... 39 3.6.4 Zpětvzetí žaloby... 40 3.6.5 Soudní jednání... 40 3.6.5.1 Omluva z jednání... 40 3.6.6 Rozhodnutí soudu... 41 3.6.6.1 Formy soudních rozhodnutí... 41 3.6.6.2 Právní moc a vykonatelnost rozhodnutí... 43 3.6.7 Soudní smír... 43 3.6.8 Opravné prostředky... 44 3.6.8.1 Řádné opravné prostředky... 44 3.6.8.2 Mimořádné opravné prostředky... 45 3.6.9 Náklady soudního řízení... 46 3.6.9.1 Soudní poplatky... 46 3.6.10 Postup po ukončení soudního řízení... 48 4 Výkon rozhodnutí/exekuce... 49 4.1 Obecná charakteristika... 49 4.2 Soudní výkon rozhodnutí vs. exekuce klady a zápory... 50 4.2.1 Pozitiva soudního výkonu rozhodnutí... 50 4.2.2 Negativa soudního výkonu rozhodnutí... 50 4.2.3 Pozitiva exekuce... 50 4.2.4 Negativa exekuce... 50 4.2.5 Porovnání nákladů... 51 4.3 Příslušnost soudu... 52 4.4 Návrh na nařízení exekuce... 52 4.5 Způsoby provedení exekuce... 54 7

4.5.1 Exekuce prodejem nemovitostí... 54 4.5.1.1 Dražební jednání/dražba... 56 5 Insolvenční řízení... 58 5.1 Insolvenční návrh... 58 5.2 Přihláška pohledávky... 59 5.3 Dopad zahájení insolvenčního řízení na řízení o výkon rozhodnutí/exekuci... 60 6 Rozhodčí řízení... 62 6.1 Základní charakteristika... 62 6.2 Rozhodčí smlouva, rozhodčí doložka... 62 6.3 Rozhodci a stálé rozhodčí soudy... 63 6.3.1 Rozhodci... 63 6.3.2 Stálé rozhodčí soudy... 63 6.4 Průběh rozhodčího řízení... 64 6.4.1 Zahájení rozhodčího řízení... 64 6.4.2 Průběh řízení před rozhodci/stálými rozhodčími soudy... 65 6.4.3 Rozhodčí nález... 65 6.5 Soudní řízení vs. rozhodčí řízení... 66 6.5.1 Pozitiva rozhodčího řízení... 66 6.5.2 Některé argumenty proti využívání rozhodčího řízení při vymáhání pohledávek v bankovnictví... 68 6.5.3 Výhodnější alternativa pro bankovní subjekty... 69 7 Restrukturalizace po odstoupení... 70 7.1 Cíle restrukturalizace... 70 7.2 Typy restrukturalizace po odstoupení... 72 7.3 Účastníci restrukturalizované pohledávky... 73 7.4 Rozsah restrukturalizované pohledávky... 73 8 Správa a prodej pohledávek... 74 8.1 Vymezení pojmů... 74 8.2 Kdy se vyplatí spolupráce s inkasní společností... 74 8.3 Výhody správy a prodeje pohledávek... 75 8.4 Inkasní společnosti v ČR... 76 Závěr... 79 Seznam použitých zdrojů... 81 Přílohy... 83 8

Seznam zkratek OBČZ OBCHZ OSŘ ZOB FO PO EU HN Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů Zákon. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 21/1992 Sb., o bankách, ve znění pozdějších předpisů Fyzická osoba Právnická osoba Evropská unie Hospodářské noviny 9

Slovo úvodem Vymáhání pohledávek je oblast práva, která prošla v posledních letech značným vývojem. Zatímco ještě v polovině devadesátých let bylo vymáhání pohledávek oblastí s nejslabší vymahatelností našeho práva, dnes je situace zcela odlišná. V oblasti vymáhání pohledávek proběhly významné změny, které přispěly k posílení postavení věřitelů. Jedná se zejména o vznik řady nových právních nástrojů. Došlo k novelizaci pravidel občanského soudního řízení, reorganizaci obchodního soudnictví, vznikl rejstřík movitých zástav. Byly zavedeny veřejné dražby, v nichž je možné mimosoudně dražit zástavy. Zlepšil se informativní účinek obchodního rejstříku a sbírky listin, rozšířily se možnosti exekucí skrze soudní exekutory. Došlo k posílení postavení věřitelů v situaci, kdy je dlužník v úpadku, a to díky zavedení nového insolvenčního zákona. Tyto změny bezesporu přispěly k tomu, že věřitelé mají dnes o mnoho větší šanci domoci se svých práv. Pohledávky jsou problémem mnoha malých, středních, ale i velkých podniků a mnohdy se stávají příčinou krachu těchto společností. Předmětem podnikatelské činnosti bankovních ústavů je naopak vytváření bankovních pohledávek. Nicméně rostoucí množství neuhrazených pohledávek přivádí bankovní instituce často do finančních problémů. Vysoké pohledávky a jejich účetní odpisy mají neblahý vliv na finanční toky a konkurenceschopnost společnosti. V zájmu každé bankovní instituce by proto mělo být riziko vzniku delikventních pohledávek pokud možno minimalizovat a pro případ jejich vzniku vytvořit fungující systém vymáhání. Téma vymáhání pohledávek v bankovním sektoru jsem si vybrala především proto, že jsem v této oblasti několik let pracovala a také proto, že toto téma považuji nyní, v době finanční krize, za velice aktuální. Podle odhadů vedoucích pracovníků řady českých bank, kteří odpovídají za oblast řízení rizik, je totiž zřejmé, že lze v letošním a příštím roce očekávat růst úvěrových ztrát. Bankovní subjekty by proto v žádném případě neměly podceňovat kvalifikované vymáhání. Naopak, investovat finanční prostředky do vybudování vlastního oddělení vymáhání pohledávek nebo do spolupráce s inkasní společností se dnes bankovnímu ústavu skutečně vyplatí. 10

Cílem mé diplomové práce je proto poskytnout bankovním subjektům přehledný návod na efektivní vymáhání jejich pohledávek. Upozornit přitom na výhody a nevýhody jednotlivých forem vymáhání, porovnat jejich efektivnost a následně bankovním subjektům doporučit pro ně výhodnější alternativu. Zároveň bych touto prací ráda seznámila laickou veřejnost s procesem vymáhání pohledávek v bankovním sektoru. Ke splnění cílů využiji rešerši odborné literatury, zákonů, českých internetových odkazů a materiálů poskytnutých Stavební spořitelnou XY, a.s. Využiji rovněž vlastní zkušenosti s vymáháním pohledávek v oblasti bankovnictví. Úvod diplomové práce budu věnovat stručné charakteristice pojmu pohledávky, přičemž se podrobněji zaměřím na pohledávky z úvěrových obchodů. V další části práce se zaměřím již konkrétně na oblast vymáhání. Nejprve se budu věnovat mimosoudním cestám vymáhání. Poté podrobněji popíši soudní vymáhání pohledávek, konkrétně průběh soudního řízení nalézacího, které následně porovnám s rozhodčím řízením, vysvětlím proces restrukturalizace a pozornost budu věnovat také exekucím. Zmíním rovněž otázku postavení věřitele v rámci nového insolvenčního zákona. V závěru práce se budu zabývat problematikou správy a prodeje pohledávek a uvedu konkrétní příklady inkasních společností, které působí na českém trhu a spolupracují často právě s bankovními ústavy. 11

1 Pohledávky z úvěrových obchodů 1.1 Pohledávky obecně Pohledávka je z právního hlediska chápána jako právo jednoho účastníka závazkového vztahu, požadovat určité plnění po druhém účastníkovi tohoto vztahu. Pohledávkou všeobecně rozumíme peněžitou pohledávku, určitý nárok na zaplacení peněžité částky. 1 Pohledávka vzniká nejčastěji na základě smlouvy, kdy jedné straně náleží právo obdržet něco od strany druhé a druhé straně vzniká za toto plnění právo dostat úplatu v penězích. K tomu, aby mohlo být plněno, musí existovat splatnost pohledávky. Účastníky právního vztahu z pohledávky jsou dlužník a věřitel. Pohledávka věřitele je tedy současně závazkem daného dlužníka. Obecnou právní úpravu vzniku obsahu závazku nalezneme v občanském zákoníku, konkrétně v 488 498. Vzhledem k tomu, že obchodní zákoník obdobná obecná ustanovení nemá, použije se ustanovení občanského zákoníku i pro vztahy řídící se obchodním zákoníkem. Jak jsem již uvedla, pohledávka vzniká nejčastěji na základě uzavření smluvního vztahu. Obvyklým způsobem vzniku pohledávky v bankovním sektoru je uzavření úvěrové smlouvy. 2 Úvěrová smlouva je písemná smlouva (dohoda) mezi bankou a zákazníkem, která tvoří formální základ úvěrového vztahu mezi věřitelem a dlužníkem. Věřitel se zavazuje poskytnout ve prospěch dlužníka peněžní prostředky do určité částky, dlužník se zavazuje poskytnuté peníze vrátit a zaplatit věřiteli úroky. Úvěrová smlouva by měla obsahovat přesné a nezaměnitelné údaje o jednotlivých stranách sjednávajících úvěr i o charakteru úvěru. Úvěrová smlouva by měla obsahovat následující náležitosti: jméno a adresu FO, popř. název a sídlo PO (dlužníka) název banky (věřitele) účel úvěru výše úvěru 1 MACEK, J. TOMSA, M.: Jak vymáhat pohledávky v obchodních vztazích?. Ostrava : MONTANEX, 1994. s. 5 2 Bankovní ústavy uzavírají pochopitelně i jiné smlouvy, na jejichž základě jim vznikají pohledávky, nicméně pro vznik bankovních pohledávek jsou z hlediska objemu nejvýznamnější právě smlouvy o úvěru. 12

výše úrokové sazby způsob čerpání úvěru termíny a částky splátek úvěru a úroků splatnost úvěru způsob zajištění práva a povinnosti klienta a banky datum uzavření smlouvy podpisy zástupců banky a klienta Předmětem úvěrové smlouvy je poskytnutí a čerpání finančních prostředků. Rozlišujeme různé typy úvěrů (např. spotřebitelský, hypoteční, stavební aj.). V případě, že daný úvěr není řádně splácen, tj. pohledávka je splatná z titulu nezaplacených splátek, vzniká bankovnímu subjektu jako věřiteli nárok vymáhat po dlužníkovi plnění. Stejný nárok vzniká věřiteli i v případě, že po odstoupení od smlouvy zůstává celá pohledávka neuhrazena. Problematice odstoupení od smlouvy a jednotlivým způsobům vymáhání pohledávek se podrobně věnuji v dalších kapitolách. 1.2 Poskytnuté úvěry v letech 2008 a 2009 V posledních měsících tohoto roku zaznamenaly bankovní ústavy nárůst nových úvěrů. Objem nových úvěrů přitom od listopadu 2008 klesal, k zastavení tohoto poklesu došlo až v únoru 2009. V březnu 2009 se situace na úvěrových trzích zlepšila, neboť objem nově poskytnutých úvěrů byl téměř na stejné úrovni jako v březnu předchozího roku. Aktuální růst nových úvěrů od března 2009 je podle mínění ekonomů poměrně překvapivý. Příčinou tohoto neočekávaného růstu může být jak velmi nízký objem nových úvěrů v lednu a únoru 2009, tak výrazný nárůst nových úvěrů u fyzických osob podnikatelů. U hypotečních úvěrů (včetně úvěrů ze stavebního spoření) bankovní subjekty rovněž zaznamenaly v posledních měsících nárůst, přesto oproti březnu 2008 bylo nově poskytnutých hypotečních úvěrů o 24 % méně. Nicméně objem nových hypoték je nejvyšší od října loňského roku. Větší dynamiku růstu pak vykazují ostatní úvěry (tj. všechny typy úvěrů mimo hypoteční úvěry a úvěry ze stavebního spoření včetně například kontokorentů a kreditních karet). Objem nových ostatních úvěrů byl v březnu 2009 o 40 % větší než v březnu předchozího roku a dokonce o 92 % větší než v únoru 2009. Tento nárůst je způsoben hlavně objemem nových investičních úvěrů u podnikatelů. 13

Navzdory finanční krizi bankovní ústavy od jejího vypuknutí dosud v žádném měsíci nezaznamenaly pokles celkového objemu úvěrů. Aktuální nárůst celkového objemu úvěrů o 1,621 % je dokonce nejvyšší od října 2008. Graf č. 1 Celkový objem nově poskytnutých úvěrů Zdroj: Czech Credit Bureau Graf č. 2 Nově poskytnuté úvěry domácnostem a firmám Graf C.2.1: Nové úvěry domácnostem v %, meziroční změny 40 35 30 25 20 15 10 5 0-5 -10 1 / 05 7 / 05 1 / 06 7 / 06 1 / 07 7 / 07 1 / 08 7 / 08 1 / 09 Graf C.2.2: Nové úvěry firmám v %, meziroční změny 45 40 35 30 25 20 15 10 5 0-5 -10 1 / 05 7 / 05 1 / 06 7 / 06 1 / 07 7 / 07 1 / 08 7 / 08 1 / 09 Zdroj: ČNB 1.3 Rizikové/ohrožené úvěry Nejsou-li poskytnuté úvěry řádně a včas spláceny, hovoříme o tzv. rizikových nebo též ohrožených úvěrech. S rostoucím množstvím poskytnutých úvěrů zpravidla roste i množství 14

úvěrů ohrožených. Úvěr je považován za ohrožený tehdy, není-li hrazen déle než tři měsíce po lhůtě splatnosti. Podle předpokladů tedy spolu s růstem objemu nově poskytnutých úvěrů v březnu 2009, pokračoval také růst objemu splátek po splatnosti (tj. i růst ohrožených úvěrů). Na první příčku mezi rizikovými úvěry se v březnu dostaly provozní úvěry, u kterých objem splátek tři a více měsíců po splatnosti představuje již 7,745 % z objemu poskytnutých provozních úvěrů. Ve srovnatelném období předchozího roku to bylo přitom pouze 3,317 %. Dalším rizikovým produktem jsou spotřební úvěry, které v úvěrovém portfoliu představují zhruba 3,5 % z celkového objemu úvěrů. U spotřebních úvěrů je objem splátek 3 a více měsíců po splatnosti 4,872 % z celkového objemu spotřebních úvěrů. Oproti březnu předchozího roku (3,984 %) došlo k nárůstu rizikových spotřebních úvěrů o téměř 0,9 %. U spotřebních úvěrů jsou nejvíce rizikoví dlužníci ve věku 45-54 let, u nichž ohrožené úvěry představují 5,5 % objemu úvěrů poskytnutých v této kategorii. Graf č. 3 Celkový objem ohrožených hypotečních úvěrů Zdroj: Czech Credit Bureau 15

Graf č. 4 Celkový objem ohrožených ostatních úvěrů Zdroj: Czech Credit Bureau 1.4 Databáze dlužníků Klient, který nehradí bankovnímu ústavu řádně a včas své závazky, může očekávat, že se ocitne v některé z databází dlužníků a neplatičů. Databáze klientských informací mají dvě základní funkce. Tou hlavní, přínosnou především pro jejich přímé uživatele, je pomoc při řízení rizik. Bankovní subjekty si díky databázím mohou snadno ověřit bonitu svých klientů a na základě informací z nich získaných mohou nastavit poskytované služby. Pokud si tedy o úvěr zažádá chorobný neplatič s pohnutou finanční minulostí, může čekat, že bankovní instituce zapojená do provozu nějaké databáze mu ho poskytne za mnohem přísnějších podmínek, pokud vůbec. Firmám, především z bankovního sektoru, se proto vyplatí zaplatit si členství v databázi, než si odepisovat nedobytné pohledávky po právě takových zákaznících. 3 Aby mohly instituce zařazovat data o klientech do databáze, musí mít k tomu klientův souhlas. Bankovní subjekty však mají zákonnou výjimku, podle níž nemusejí mít pro zařazování dat o klientech do databáze souhlas klienta a na základě 38a odst. 1, 2 ZOB si 3 ŠVEC, P: Neplatíte závazky? Připravte se ne popularitu! [2009-05-15]; Investujeme.cz [online]; URL: <http// www.investujeme.cz/clanky/neplatite-zavazky-pripravte-se-na-popularitu> [cit. 2009-06-02] 16

mohou bankovní ústavy vyměňovat data o klientech mezi sebou navzájem. Pokud si ovšem bankovní instituce chtějí data o klientech vyměňovat i s nebankovními subjekty, potřebují k tomu vždy klientův souhlas. Úvěrové registry (tzv. Credit Bureau) jsou celosvětově standardním nástrojem pro posuzování bonity a rizika nesplácení úvěrových produktů klientů z řad fyzických i právnických osob, hojně využívaným finančními institucemi v bankovní i nebankovní sféře. Tyto registry standardně obsahují pozitivní i negativní informace o bonitě, důvěryhodnosti a platební morálce klientů tedy nejen informace o nesplácení úvěrových či jiných produktů aby tak jejich uživatelé mohli objektivně a v plném kontextu posoudit žadatele, a v případě dobré kreditní historie mu získání úvěru usnadnit a zvýhodnit. 4 V následujícím textu zmíním největší úvěrové registry působící na českém trhu. 1.4.1 SOLUS SOLUS je zájmové sdružení právnických osob, jehož cílem je v rámci tzv. odpovědného úvěrování přispívat k prevenci předlužování klientů, k prevenci růstu počtu dlužníků v prodlení, přispívat ke zvyšování vymahatelnosti stávajících dluhů po splatnosti a snižovat potenciální finanční ztráty věřitelů. Sdružení SOLUS bylo zaregistrováno a fakticky zahájilo činnost v červnu 1999. SOLUS vytváří dva negativní registry klientských informací, které shromažďují informace o klientech, kteří se dostali do problémů se splácením svých závazků u některého z členů sdružení SOLUS. Jde o Registr FO, do kterého jsou zařazovány fyzické osoby (spotřebitelé), a Registr IČ, do kterého jsou zařazovány fyzické osoby podnikatelé a právnické osoby. 5 Zájmového sdružení SOLUS má celkem 26 členů. Do sdružení nejsou zapojeny pouze banky a leasingové a úvěrové společnosti, ale také všichni mobilní operátoři působící na českém trhu a jeden distributor elektrické energie a zemního plynu. Jedná se tedy o jedinou databázi v ČR, kterou užívají firmy z různých sektorů. Klient některého z členů sdružení SOLUS se dostane do databáze, je-li v prodlení s úhradou svých splatných závazků vůči svému věřiteli a toto prodlení trvá po stanovenou dobu. Pokud tedy bude klient svůj závazek ignorovat déle než tři měsíce a odmítne spolupracovat na jeho uhrazení, má celkem reálnou šanci, že bude do databáze zařazen. Záznam o jeho prohřešku navíc zůstane 4 www.creditbureau.cz 5 www.solus.cz 17

v databázi ještě tři roky po uhrazení závazku. Podle tiskové zprávy sdružení evidovalo ke konci roku 2008 na 1 264 928 záznamů (z toho 32 000 v registru podnikatelských subjektů). Graf č. 5 Počet záznamů v registrech společnosti SOLUS Zdroj: SOLUS 1.4.2 Czech Credit Bureau, a.s. (CCB) CCB Czech Credit Bureau je společně s mateřskou společností CRIF organizátorem a poskytovatelem služeb pro dva nejvýznamnější privátní úvěrové registry v České republice Bankovní registr klientských informací (BRKI) a Nebankovní registr klientských informací (NRKI). Databáze bankovního úvěrového registru je vedená firmou Czech Banking Credit Bureau (CBCB) 6 od roku 2002. Jejími uživateli jsou výlučně bankovní subjekty. V současnosti je do něj zapojeno 27 bank. Banky do databáze ukládají pozitivní i negativní informace o svých klientech, kteří čerpají nějakou formou úvěr (i pokud o něj jenom žádají), nebo mají kreditní kartu. Tento registr obsahuje informace o všech kreditních operacích klientů a umožňuje členům zapojeným do databáze sledovat tyto informace až čtyři roky do minulosti. 6 Společnost Czech Banking Credit Bureau (CBCB) je vlastněna pěti bankami, které registr spoluzakládaly. Jsou to Česká spořitelna, a.s., Československá obchodní banka, a.s., GE Money Bank, a.s., Komerční banka, a.s. a HVB Bank Czech Republic, a.s. 18

1.4.3 Centrální registr dlužníků (CERD) Centrální registr dlužníků je informační systém, který umožňuje vyhledávat nesplacené závazky ekonomických subjektů registrovaných v České republice s napojením na registry EU, USA a dalších zemí. Zprostředkovává zobrazení negativních a pozitivních údajů vedených v jednotlivých registrech, ze kterých čerpá data. Centrální registr dlužníků zahrnuje informace o neplatičích, pozitivní a negativní informace o klientech bankovního i nebankovního charakteru. Další evidence, kterou vede centrální registr dlužníků, je tzv. černá kniha, ve které se dají vyhledat ekonomické subjekty s obzvláště špatnou obchodní etikou či v trestním řízení. CERD také umožňuje, stejně jako mnoho dalších internetových aplikací, vyhledávání v insolvenčním rejstříku. To je pro zadlužené fyzické a právnické osoby skutečně poslední instancí. V insolvenčním rejstříku jsou zařazeni všichni dlužníci v insolvenčním řízení. Rejstřík je plně veřejný a údaje o dlužnících jsou tedy přístupné každému. K dispozici jsou zde všechny dokumenty dokládající průběh insolvenčního řízení. 1.4.4 Centrální registr úvěrů (CRÚ) Centrální registr úvěrů (CRÚ) je informační systém, který soustřeďuje informace o úvěrových závazcích fyzických osob podnikatelů a právnických osob a umožňuje operativní výměnu těchto informací mezi účastníky CRÚ. Účastníkem CRÚ jsou všechny banky a pobočky zahraničních bank, působící na území České republiky a další osoby, stanoví-li tak zvláštní zákon. Povinností účastníka CRÚ je provádění pravidelné měsíční aktualizace databáze CRÚ. Informace o úvěrech zůstávají po jejich splacení v databázi ještě deset let. Přístup k informacím je umožněn jednotlivým účastníkům a České národní bance v rozsahu potřebném pro zajištění provozu CRÚ. Garantem projektu a dalšího rozvoje systému CRÚ je Česká národní banka. Řešení projektu probíhalo v úzké kooperaci s Bankovní asociací, zohledněny byly rovněž podněty jednotlivých bank. Aplikace CRÚ je založena na využití moderních informačních technologií a splňuje přísné požadavky v oblasti bezpečnosti dat. 19

Jednoduchých databází neplatičů je vedeno v České republice relativně dost. Pro orientaci jsem uvedla jen ty největší. S ohledem na zhoršující se ekonomickou situaci v době finanční krize a s růstem nesplácených úvěrů by měl každý bankovní subjekt zvážit účast na provozu některé z uvedených databází. Jedině tak se může vyvarovat uzavření úvěrového obchodu s problémovým klientem, a tím snížit riziko vzniku ohrožených úvěrů. 20

2 Mimosoudní vymáhání pohledávek 2.1 Obecná charakteristika Mimosoudním vymáháním pohledávek se v bankovním sektoru rozumí takové postupy věřitele vůči dlužníkovi, které mají za cíl přimět dlužníka k inkasu neuhrazených splátek úvěru nebo i celé pohledávky, bez nutnosti vymáhat pohledávku v soudním řízení, popř. exekucí. Do mimosoudního vymáhání pohledávek se v bankovní praxi řadí zasílání upomínek, telefonování dlužníkům, osobní návštěvy u dlužníků v místě bydliště/sídle (tzv. bankovní dohlídka) apod. Jednoznačnou předností mimosoudního vymáhání je rychlost, proto je mimosoudní vymáhání obvykle mnohem efektivnější než vymáhání soudní cestou, včetně vymáhání exekučního. V praxi je uplatňováno několik základních metod mimosoudního vymáhání. Každá z nich má své klady a zápory, nicméně všechny mohou být za určitých okolností efektivní. Obecně platí, že jednotlivé metody by na sebe měly logicky navazovat. Je proto důležité, aby si bankovní subjekt vymáhající svou pohledávku mimosoudně stanovil určitý chronologický postup, který bude v průběhu vymáhání dodržovat. Čím důslednější a propracovanější systém mimosoudního vymáhání bankovní subjekt vytvoří, tím vyšší jsou jeho šance na získání peněz od dlužníků, bez nutnosti zahajovat vymáhání soudní cestou, které je nákladnější a především zdlouhavější. 2.2 Postup při mimosoudním vymáhání 2.2.1 Metody vymáhání Ačkoliv každý bankovní subjekt vymáhající prostřednictvím vlastních zaměstnanců mimosoudně své pohledávky postupuje při vymáhání zcela individuálně, existuje v praxi určitý model, který bankovní instituce realizují nejčastěji. Jedná se o návaznost jednotlivých metod mimosoudního vymáhání tak, aby byl celý proces co nejefektivnější. Bankovní subjekt jako věřitel by měl působit na dlužníka všemi adekvátními prostředky tak, aby vznikl synergický efekt efekt společného působení více prvků (písemné upomínky, SMS zprávy, telefonáty, opakované inkasní příkazy apod.). Pro lepší představu popíši celý proces mimosoudního vymáhání na příkladu Stavební spořitelny XY, a.s., která s ním má mnohaleté zkušenosti a dosahuje v této oblasti velmi uspokojivých výsledků. 21

Dostane-li se dlužník do prodlení se splácením úvěru, zašle mu věřitel prostřednictvím dopisu či SMS zprávy upomínku v souvislosti s neprovedeným inkasem. 7 Obsahem dopisu či SMS zprávy je upozornění klienta na neprovedení inkasa k úhradě řádné splátky jeho úvěru u daného bankovního subjektu. Současně s upozorněním je klient vyzván, aby provedl do stanoveného data úhradu splátky. 8 Každý bankovní subjekt řeší časový harmonogram odesílání upomínek dle svých interních postupů. Stavební spořitelna XY, a.s. zasílá první upomínku klientovi již druhý den po lhůtě splatnosti a poté, v případě trvání delikvence, měsíčně. První upomínku posílá dlužníkovi a případnému spoludlužníkovi/spoludlužníkům. Další upomínky jsou poté zasílány rovněž ručiteli/ručitelům nespláceného úvěru. Souběžně se zasíláním upomínek, častěji však v návaznosti na ně, dochází k telefonickému upomínání dlužníků. Stavební spořitelna XY, a.s. přistupuje k telefonickému upomínání nejdříve pátý den po lhůtě splatnosti. V případě neúspěšného pokusu o telefonické spojení s dlužníkem, dochází k jeho opakování. 2.2.1.1 SMS zprávy Využívání SMS zpráv pro upomenutí klienta o neprovedení inkasa je možné samozřejmě jen tehdy, pokud klient poskytl věřiteli číslo na svůj mobilní telefon. Nespornou výhodou zasílání upomínek ve formě SMS zpráv oproti dopisům je rychlost, s jakou se odeslaná upomínka ke klientovi dostane. Rovněž náklady na odeslání SMS zprávy jsou ve srovnání s doporučeným dopisem podstatně nižší. Oproti tomu nevýhoda této formy upomínání spočívá v hrozbě, že se údaje v ní obsažené dostanou do rukou jiné osoby, nežli adresáta (tj. dlužníka). S ohledem na možné riziko zneužití citlivých údajů, musí být SMS zpráva napsána tak, aby nedošlo k porušení bankovního tajemství či k porušení zákona o ochraně osobních údajů v případě, že by zprávu obdržel nesprávný příjemce. SMS zpráva proto nesmí nikdy obsahovat jména účastníků úvěru ve spojení s čísly smluv nebo rodnými čísly ani jména účastníků úvěru v kombinaci s informací o jejich nedoplatku. Naopak v žádné upomínce zaslané formou SMS zprávy by nemělo chybět jméno osoby, která upomínku za bankovní subjekt odeslala, a kontakt na ni. 7 SMS zprávy jsou využívány především díky své rychlosti. 8 Uhrazení splátky se zpravidla vyžaduje do konce kalendářního měsíce, v němž je klient dopisem či formou SMS o neprovedení inkasa informován. 22

2.2.1.2 Telefonické upomínání Telefonické upomínání je systematické působení na dlužníka, jehož cílem je získat dlužné splátky co nejrychleji, případně uzavřít neformální dohodu o termínu zaplacení. Mezi pozitiva telefonického vymáhání patří jeho rychlost a nenákladnost. Negativem je pak především personální náročnost jeho provádění. Je potřeba, aby telefonáty vyřizovali k tomu proškolení zaměstnanci, neboť telefonický kontakt s dlužníkem vyžaduje notnou dávku empatie a asertivity. V případě, že je telefonické vymáhání zajištěno call-centrem k tomu zřízeným, vznikají bankovnímu subjektu navíc další náklady spojené s jeho provozem. Při telefonickém kontaktu s dlužníkem by měl vymáhající subjekt dodržovat určitá pravidla. Mezi ta nejzákladnější patří: 1. Důkladně se připravit na odchozí hovor, tzn. zjistit potřebné informace o dlužníkovi, prostudovat si záznamy o předchozích hovorech s ním, o jeho platební historii. Vedle základních údajů o klientovi dohledat údaje i o dalších účastnících smlouvy. Projít případné záznamy o předchozích hovorech a neformálních dohodách. 2. Dobře se psychicky naladit, tzn. telefonát nesmí být ovlivněn momentální náladou volajícího (vymáhající osoby). 3. Být důrazný z rozhovoru by měla být zřejmá angažovanost vymáhající osoby na okamžitém řešení. Klient (dlužník) si musí uvědomit závažnost situace. Vůči klientovi musí být přistupováno jako vůči osobě, která něco nesplnila. Vždy by po něm proto nejprve mělo být vyžadováno přísnější plnění, teprve poté je možné přejít na mírnější variantu (tj. nejprve žádat zaplacení celé pohledávky najednou, teprve poté navrhnout možnost splátek). 4. Psychologie klienta vymáhající osoba by na základě osobní praxe a zkušeností s vymáháním měla být schopna během rozhovoru identifikovat typ klienta (např. plačtivý, lhář) a na základě toho zvolit vhodný způsob komunikace s ním. Nicméně rozpoznání psychologie klienta je mnohdy velice obtížné a ne vždy zcela možné. 5. K plnění dávat krátké lhůty např. požadovat po dlužníkovi zaplacení do jednoho týdne. Lze vycházet z předpokladu, že klient si je svého neplnění vědom a sám již pracuje na sjednání nápravy. Delší lhůty by měly být poskytovány výjimečně, např. sdělí-li klient věřiteli důvod, proč nemůže dočasně plnit on nebo další účastníci a zaváže se v budoucnu k zaplacení pohledávky. 23

6. Klást důraz na závaznost dohody s dlužníkem. Apelovat na klienta, že nesplnění dohodnutého plnění bude mít velmi nežádoucí důsledky pro něj i pro ostatní účastníky pohledávky. 7. Sdělovat dlužníkovi přesné informace. Sdělení nepřesných informací nebo sdělení přesných informací způsobem, který klient nepochopí, znehodnocuje celý rozhovor. Osoba, jež vymáhá pohledávku, musí informace předat klientovi srozumitelným způsobem. Vlastní struktura telefonického hovoru: 1. Úvod rozhovoru Představení volajícího a pozdrav Identifikace dlužníka důležité z hlediska ochrany osobních údajů Sdělit důvody volání klient by měl obdržet všechny potřebné informaci rychle a přehledně 2. Jádro rozhovoru Návrh řešení ze strany klienta Vyjednávání o částce, která má být uhrazena a termínu úhrady 3. Závěr rozhovoru Odsouhlasení klientem, případně shrnutí telefonátu Poděkování ze strany volajícího a pozdrav 2.2.1.3 Bankovní dohlídka Zejména u vysokých pohledávek se vyplatí bankovnímu subjektu zvolit jako jednu z metod mimosoudního vymáhání bankovní dohlídku. Bankovní dohlídka představuje osobní návštěvu zaměstnance banky u dlužníka v místě jeho bydliště/sídle s cílem vymoci celou pohledávku nebo alespoň její část. Provádění bankovní dohlídky znamená velký psychologický moment nejen pro samotného dlužníka, ale i pro jeho okolí, proto bývá tato metoda v praxi velmi účinná. 24

2.2.2 Odstupovací dopisy V případě, že byly dlužníkovi zaslány alespoň tři upomínky informující jej o neprovedeném inkasu, dlužník byl kontaktován telefonicky nebo proběhl ze strany bankovního subjektu neúspěšný pokus o jeho zkontaktování a splátka pohledávky (pohledávka) zůstává přesto neuhrazena, přistupuje Stavební spořitelna XY, a.s. 90. den po splatnosti k zaslání odstupovacího dopisu dlužníkovi. V něm je dlužníkovi oznámeno, že pokud do stanovené lhůty neuhradí společnosti všechny nedoplatky, odstoupí Stavební spořitelna XY, a.s. od úvěrové smlouvy, kterou s ním uzavřela. Odstupovací dopis je v kopii zaslán rovněž ručiteli a případnému zástavnímu věřiteli (dále jen zástavci). 9 Pokud se hlavnímu dlužníkovi nepodaří doručit odstupovací dopis, zasílá Stavební spořitelna XY, a.s. výzvu ručiteli za účelem uplatnění nedoplatků splátek právě u ručitele. 10 2.2.3 Restrukturalizace před odstoupením, přeúvěrování a převzetí dluhu Jestliže se po doručení odstupovacího dopisu dlužník rozhodne začít úvěr splácet a současně požádá bankovní ústav o jakoukoli změnu plánu splácení již uzavřené, dosud neodstoupené úvěrové smlouvy, lze mu vyhovět jednou z následujících forem, a sice: restrukturalizací úvěru, přeúvěrováním nebo převzetím dluhu. K odstoupení od smlouvy tedy nedojde, dlužníkovi je umožněno obnovit splácení úvěru. Nejvhodnějším způsobem změny plánu splácení klienta je pro bankovní ústav většinou restrukturalizace. Restrukturalizaci před odstoupením lze umožnit nejen v souvislosti s odstupovacím dopisem, ale mělo by být možné provést ji na žádost klienta kdykoliv, tedy i u řádně splácených úvěrů, pokud má klient finanční problémy, které by splácení mohly v budoucnu ohrozit. Restrukturalizace před odstoupením je opatření nebo dohoda, při níž bankovní subjekt poskytne klientovi určitou úlevu, protože by mu pravděpodobně vznikla ztráta, pokud by tak neučinil. Jedná se zejména o přepracování plánu splátek. Dlužník, který nedisponuje 9 Je-li součástí úvěrové smlouvy sjednání zástavního práva k nemovitosti a zástavcem je osoba odlišná od osoby dlužníka, musí být odstupovací dopis zaslán rovněž tomuto zástavci. 10 Týká se samozřejmě pouze těch případů, kdy je úvěrová smlouva zajištěna prohlášením ručitele. 25

krátkodobě dostatečnými finančními prostředky, může v rámci restrukturalizace požádat o odklad splátek, posun splátek nebo o jejich dočasné snížení. Závisí jen na dobré vůli bankovního ústavu, zda na takový požadavek klienta (dlužníka) přistoupí. Odklad splátek je ve Stavební spořitelně XY, a.s. řešen tak, že je klientovi odložena celá splátka a v dalších měsících musí být zpětně doplacena (během jednoho nebo několika měsíců). Datum konečné splatnosti úvěru se díky tomu mírně posune. Posun splátek provádí Stavební spořitelna XY, a.s. tak, že klientovi nastaví dočasně splátku na nulu, poté klient pokračuje v původních splátkách. Datum konečné splatnosti úvěru se oddálí o dobu posunu splátek. Při snížení splátek jsou klientovi částečně sníženy pravidelné splátky, čímž se opět posune datum konečné splatnosti úvěru. Přeúvěrování znamená, že klient nebo osoba blízká zaplatí nově poskytnutým úvěrem svůj původní úvěr. Úvěr, který byl použit na zaplacení jiného úvěru, se již znovu přeúvěrovat nedá. Převzetím dluhu se rozumí výměna dlužníka za jakoukoli osobu, která je schopna závazek plnit a vyhovuje pravidlům daného bankovního ústavu. Bankovní subjekt jako věřitel by měl vždy zvážit, co pro něj bude vzhledem ke konkrétní situaci a s ohledem na znalost klienta výhodnější zda umožnění restrukturalizace za cenu určité úlevy (tj. odklad splátek, posun splátek, snížení splátek) pro dlužníka, popř. jeho přeúvěrování či umožnění převzetí dluhu, nebo odstoupení od smlouvy a následné soudní vymáhání. Chybou je, pokud se restrukturalizací pouze oddálí odstoupení. Význam má vyhovět s žádostí o restrukturalizaci jen těm klientům, kteří mají zájem na obnovení splácení, sami aktivně usilují o zlepšení své finanční situace a jsou s věřitelem pravidelně v kontaktu. Nemá význam restrukturalizovat pohledávky klientů, kteří nemají snahu na vyřešení situace a dostávají se do potíží se splácením opakovaně. Takové pohledávky je lepší ihned odstoupit a zahájit vymáhání soudní cestou. 2.2.4 Odstoupení od smlouvy V případě, že se věřiteli podařilo dlužníkovi odstupovací dopis doručit a ten přesto požadované platby (pohledávku) neuhradí, přistoupí Stavební spořitelna XY, a.s. k odstoupení 26

od úvěrové smlouvy. Znamená-li prodlení dlužníka 11 podstatné porušení jeho smluvní povinnosti, je podle 345 odst. 1 OBCHZ druhá strana oprávněna od smlouvy odstoupit, jestliže to oznámí straně v prodlení bez zbytečného odkladu poté, kdy se o tomto porušení dozvěděla. Kdy se jedná o podstatné porušení smlouvy upravuje 345 odst. 2 OBCHZ. Od smlouvy lze odstoupit také v případech, které stanoví smlouva. O odstoupení od úvěrové smlouvy Stavební spořitelna XY, a.s. informuje rovněž případného ručitele, a to opět ve formě výzvy ručiteli. Jestliže se po odstoupení hlavní dlužník a ostatní dlužníci (spoludlužník, věřitel) rozhodnou začít pohledávku znovu splácet, sepíše s nimi věřitel za přítomnosti soudního exekutora exekutorský zápis, který pro případ nesplácení slouží jako exekuční titul k vymožení nesplněného závazku. Exekutorský zápis musí mít tedy vždy formu vykonatelného rozhodnutí (např. soudní smír, rozsudek ve splátkách). Podmínkou pro sepsání exekutorského zápisu je skutečnost, že se týká celé pohledávky a souhlasí s ním všichni účastníci úvěru (tj. hlavní dlužník, spoludlužník, ručitel). 12 2.2.5 Ukončení mimosoudního vymáhání Pokud ani po odstoupení od smlouvy dlužník, spoludlužník či ručitel pohledávku neuhradí, končí proces mimosoudního vymáhání a věc je předána na žalobu. Jak jsem uvedla již výše platí, že mimosoudní vymáhání pohledávek je mnohdy efektivnější než vymáhání soudní cestou, pokud ale trvá neúměrně dlouho a výsledky se stále nedostavují, měl by bankovní subjekt jako věřitel raději přistoupit k vymáhání soudní cestou. Obecně se má za to, že by mimosoudní vymáhání pohledávky nemělo trvat déle než tři měsíce, ale není to neměnné pravidlo. 11 Dle 365 OBCHZ je dlužník v prodlení, jestliže nesplní řádně a včas svůj závazek, a to až do doby poskytnutí řádného plnění nebo do doby, kdy závazek zanikne jiným způsobem. 12 Blíže se problematice exekutorského zápisu věnuji v kapitole věnované exekucím. 27

3 Soudní vymáhání pohledávek 3.1 Soudní vymáhání základní charakteristika Soudní vymáhání pohledávek se člení na řízení nalézací a vykonávací. Nalézací řízení představuje samotné soudní řízení. Dalším typem soudního vymáhání je pak vykonávací neboli exekuční řízení. V této kapitole se budu věnovat nalézacímu řízení, přičemž se zaměřím pouze na vybranou problematiku. 3.2 Příslušnost a pravomoc soudu Pravomoc soudu je zpravidla chápána jako okruh mocenských prostředků, které zákon určitému orgánu svěřuje. Pravomoc soudu vymezuje 7 OSŘ. Příslušnost soudu znamená, který konkrétní soud v rámci soustavy českých soudů věc projedná a v určitém stadiu řízení o věci rozhodne. Rozlišujeme tři druhy příslušnosti, a sice příslušnost věcnou, místní a funkční. Při určování věcné příslušnosti se vychází v prvé řadě ze zásady, že spory a jiné právní věci svoji povahou méně složité nebo v rozhodovací činnosti soudů běžné, budou projednávat a rozhodovat o nich okresní soudy a že krajské soudy budou v prvním stupni řešit spory a jiné právní věci, pro něž je typická skutková nebo právní obtížnost nebo které se v soudní praxi vyskytují méně často. 13 Roli okresních soudů plní na území Hl. m. Prahy soudy obvodní a v Brně městský soud. V soustavě českých soudů jsou pak dalším stupněm soudy vrchní, sídlící v Praze a Olomouci. Tyto soudy nerozhodují v prvním stupni, nýbrž působí pouze jako soudy odvolací. Rozhodují o odvolání proti rozhodnutím krajských soudů vydaných v prvním stupni řízení. Na pomyslném vrcholu v soustavě českých soudů stojí Nejvyšší soud České republiky, který rozhoduje ve vybraných případech i jako soud prvního stupně. Z větší části však plní roli odvolacího soudu v poslední instanci. Vedle obecných soudů existuje ještě Nejvyšší správní soud se sídlem v Brně, který je vrcholným soudním orgánem ve věcech patřících do pravomoci soudů ve správním soudnictví. Zcela mimo soustavu těchto soudů stojí Ústavní soud, který rozhoduje ve vybraných případech mj. o ústavních stížnostech proti rozhodnutím soudů. Věcnou příslušnost zkoumá soud kdykoli během soudního řízení. Pokud v průběhu řízení zjistí, že není věcně příslušný, rozhodne, kterému věcně příslušnému soudu 13 POHL, T. a kol..: Nedobytné pohledávky. Praha : Verlag Dashöfer, 2000. část 7, díl 3, kap. 1, s. 6 28

bude věc postoupena. Právní účinky spojené s podáním návrhu na zahájení řízení však zůstávají zachovány. Věcně příslušnými soudy pro řešení sporů vzniklých neplněním závazků z úvěrových smluv jsou v prvním stupni soudy okresní, resp. v Praze soud obvodní a v Brně soud městský. Místní příslušnost je vymezena pravidly obsaženými v ustanoveních 84 až 89a OSŘ. Místní příslušnost soudu lze dále rozdělit na obecnou, zvláštní na výběr danou a zvláštní výlučnou. Zákon při určení místní příslušnosti vychází ze zásady, že místně příslušným soudem je obecný soud žalovaného. Obecným soudem fyzické osoby je okresní soud, v jehož obvodu má žalovaná osoba bydliště, popř. v jehož obvodu se zdržuje. Obecným soudem právnické osoby je okresní soud, v jehož obvodu má právnická osoba sídlo. Místní příslušnost zkoumá soud ještě před zahájením jednání o věci samé, do té doby o ni může rozhodnout i bez námitky účastníka řízení. Tam, kde zákon nestanoví výlučnou příslušnost, mohou se účastníci řízení v obchodních věcech písemně dohodnout na místní příslušnosti jiného soudu prvního stupně. Této možnosti velmi často využívají právě bankovní instituce při vymáhání pohledávek v soudním řízení. V bankovní praxi se často setkáváme s tím, že bankovní instituce do všeobecných podmínek úvěrových smluv vloží ujednání o tom, že v případě vzniku soudního sporu bude místně příslušným soudem konkrétní soud (v místě jejich sídla či snadno pro ně dostupný), bez ohledu na místo bydliště žalovaného. Takové ujednání usnadňuje bankovním institucím situaci v případě, že pohledávka není klientem řádně splácena a následně je zahájeno soudní řízení. Podnikoví právníci pak nemusejí na soudní jednání dojíždět do jiného města, nýbrž dojíždí žalovaný. Vzhledem k mnohdy vysokému počtu soudních řízení je smluvní sjednání místní příslušnosti velice efektivní, neboť pomáhá žalobcům šetřit jejich čas. 14 Funkční příslušnost vymezuje druh soudu, který je kompetentní rozhodovat o odvolání proti rozhodnutím soudu vydaným v prvním stupni řízení. Pravidla o funkční příslušnosti jsou obsažena v ustanovení 10 a 10a OSŘ. O řádných opravných prostředcích, tj. o odvoláních proti rozhodnutím okresních, resp. obvodních soudů rozhodují krajské soudy. O odvoláních proti rozhodnutím krajských soudů jako soudů prvního stupně rozhodují vrchní soudy. O 14 Obdobnou funkci plní sjednání rozhodčí doložky. 29

mimořádném opravném prostředku, tj. dovolání proti rozhodnutím všech odvolacích soudů, rozhoduje pouze Nejvyšší soud České republiky. 3.3 Účastníci řízení 3.3.1 Procesní způsobilost Způsobilost být účastníkem řízení má podle 19 OSŘ ten, kdo je způsobilý mít práva a povinnosti, nebo ten, komu tuto způsobilost přiznává zákon. Dalším typem způsobilosti je způsobilost procesní, která je upravena v 20 OSŘ. Procesní způsobilost znamená způsobilost jednat samostatně před soudem jako účastník v tom rozsahu, v jakém má daná osoba způsobilost vlastními úkony nabývat práva a povinnosti. V právu hmotném odpovídá pojmu procesní způsobilost pojem způsobilost k právním úkonům. Fyzické osoby nabývají procesní způsobilost dovršením 18 roků věku, popř. před dosažením této věkové hranice uzavřením manželství ve smyslu 8 OBČZ. Právnické osoby mají právní způsobilost v plném rozsahu, musí však existovat osoba, která je způsobilá jednat jejím jménem před soudem. 3.3.2 Aktivní a pasivní procesní / věcná legitimace Vedle pojmu právně procesní způsobilost se setkáváme ještě s pojmem aktivní a pasivní procesní legitimace. Ačkoliv jsou tyto pojmy v praxi mnohdy zaměňovány, je nutné je od sebe striktně odlišovat. Aktivní procesní legitimaci má ve sporném řízení žalobce, zatímco pasivní procesní legitimaci má žalovaný. Účastníkem řízení tedy nemůže být nikdo jiný, než žalobcem v rámci jeho dispozičního práva určené osoby. Dále rozlišujeme aktivní a pasivní věcnou legitimaci, která se vyvíjí od hmotněprávní úpravy a určuje, kdo je nositelem vymáhaného práva či nositelem povinnosti, jejíž splnění je vymáháno. V případě, že žalovaný není pasivně věcně legitimován, ačkoliv jej žalobce označil za žalovaného, je soud povinen takovou žalobu zcela nebo v určitém rozsahu zamítnout. Žalobce tak musí podat novou žalobu, ledaže dojde k přistoupení dalšího účastníka na straně pasivní věcné legitimace. Účelem přistoupení dalšího účastníka je tedy odstranění nedostatku pasivní věcné legitimace. K přistoupení účastníka může dojít rovněž na straně žalobce, tedy osoby mající aktivní věcnou legitimaci. V odvolacím a dovolacím řízení není ale přistoupení dalšího účastníka přípustné. 30

Vedle výše uvedených osob jsou účastníky řízení ještě další subjekty, a sice svědci, znalci, tlumočníci apod. Tyto osoby jsou však účastníky řízení jen v té části řízení, v níž se jedná o jejich nároky, tj. např. znalečné, svědečné, tlumočné. 3.3.3 Vedlejší účastenství Ve sporném řízení se můžeme setkat také s vedlejším účastenstvím. Jedná se o případ, kdy do řízení vstoupí třetí osoba, a to buď z vlastní iniciativy nebo na výzvu některého z účastníků řízení. Vedlejší účastník je osoba, která má právní zájem na určitém výsledku řízení, neboť se dotýká jejích práv a povinností. Předpokladem vedlejšího účastenství je skutečnost, že účastník, na jehož straně má třetí osoba vystupovat, k tomu poskytne souhlas. Třetí osoba může vstoupit jak do řízení před soudem prvního stupně, tak do řízení před soudem odvolacím a dovolacím. Může vstoupit také do řízení o obnovu. 3.3.4 Procesní nástupnictví K procesnímu nástupnictví dochází zejména v důsledku tzv. univerzální sukcese, tedy univerzálního přechodu práv a povinností z původního účastníka na nového. Např. smrt fyzické osoby znamená přechod práv a povinností na dědice. Pro nového účastníka řízení jsou pak všechny procesní úkony učiněné původním účastníkem závazné. Třetí osoba se stává procesním nástupcem, aniž by tomu předcházelo rozhodnutí soudu. Další případ, kdy dochází k právnímu nástupnictví, je tzv. singulární sukcese. Mezi nejčastější typy singulární sukcese řadíme postoupení pohledávky, převzetí dluhu, apod. Právní podstata postoupení pohledávky spočívá v tom, že na základě právního úkonu dosavadního věřitele (postupitele) a další osoby, kterou zákon označuje jako postupníka, přechází pohledávka do majetku této osoby. Ta se stává novým věřitelem, takže je oprávněna domáhat se po dlužníkovi práva, které bylo předmětem postoupení. To vše bez účasti dlužníka. Ke změně věřitele tak může dojít i proti dlužníkově vůli (nebyl-li mezi ním a původním věřitelem sjednán zákaz postoupení). 15 15 ČECH, P: Jaké pohledávky lze postoupit?. Právní rádce, roč. 16, č. 12/2008, s. 4 31

Nasnadě je otázka, zda postoupení pohledávky bankovním ústavem nebrání zákonem uložená povinnost mlčenlivosti na straně věřitele (konkrétně bankovní tajemství), resp. zda v promítnutí této povinnosti do úvěrové smlouvy mezi bankou a klientem nelze spatřovat nepřímou dohodu stran o zákazu takového postoupení ve smyslu 525 odst. 2 OBČZ. Nejvyšší soud ČR v rozhodnutí z 29. dubna 2008, sp. zn. 29 Odo 1613/2005 tento problém zčásti vyřešil. Vyslovil se v něm proti takovému extenzivnímu dopadu zákonem zakotveného i smluvně stvrzeného bankovního tajemství. Je ovšem důležité zmínit, že se rozhodnutí týkalo situace, kdy banka na jiný subjekt postoupila pohledávku z úvěrového vztahu za dlužníkem, který řádně neplnil. Nejvyšší soud ČR tehdy mj. zohlednil zákonem zakotvenou zásadu ochrany banky a její finanční stability. Cituji z rozhodnutí: Zákon o bankách bance také ukládá obezřetně hospodařit a chránit majetkové zájmy všech svých klientů. Při plnění této povinnosti nemůže být banka připravena o možnost zbavit se v zájmu ostatních svých klientů rizikové pohledávky v situaci, kdy dlužník porušuje povinnost pohledávku splácet, jen proto, aby prostřednictvím institutu bankovního tajemství chránila individuální zájem takového dlužníka. 16 3.3.5 Procesní úkony účastníků Procesní úkony účastníků řízení, tj. veškeré úkony učiněné účastníky vůči soudu, se dělí na úkony dispoziční a ostatní. Dispozičními úkony v řízení před soudem prvního stupně jsou: návrh na zahájení řízení, změna návrhu na zahájení řízení, zpětvzetí návrhu na zahájení řízení, vzájemný návrh, kompenzační námitky, uznání nároku a uzavření soudního smíru. Ostatní procesní úkony jsou takové, které se přímo nedotýkají řízení. Řadí se mezi ně např. žádost o vrácení přeplatku na soudním poplatku, žádost o osvobození od soudního poplatku, možnost nahlížení do spisu, předkládání důkazů aj. 3.4 Soudní doručování Doručování je prováděno v souladu s 45 a násl. OSŘ. Rozlišujeme doručování přímé a nepřímé. Přímo se písemnost doručuje soudním doručovatelem nebo orgány justiční stráže, prostřednictvím držitele poštovní licence nebo příslušného policejního orgánu. Nepřímé 16 ČECH, P: Jaké pohledávky lze postoupit?. Právní rádce, roč. 16, č.12/2008, s. 6-7 32