VYSOKÁ ŠKOLA POLYTECHNICKÁ JIHLAVA. Role sestry při péči o pacienta s náhlou příhodou břišní

VYSOKÁ ŠKOLA POLYTECHNICKÁ JIHLAVA Katedra zdravotnických studií Role sestry při péči o pacienta s náhlou příhodou břišní Bakalářská práce Autor: Blanka Antlová Vedoucí práce: PhDr. Jana Novotná, Ph.D. Jihlava 2014

Anotace Tato bakalářská práce je věnována roli sestry při péči o pacienta s náhlou příhodou břišní. Teoretická část představuje kapitoly zabývajícími se náhlými příhodami břišními, jejich rozdělením a léčbou u jednotlivých typů, klinickými projevy, předoperační a pooperační péčí. Empirická část práce je pojata jako kvantitativní výzkum, za použití dotazníkového šetření. Výzkumný soubor je tvořen všeobecnými sestrami na chirurgických odděleních v nemocnici Nové Město na Moravě a Jihlava. Cílem práce je zmapovat znalosti všeobecných sester o náhlých příhodách břišních a jejich ošetřovatelských problémech. Klíčová slova náhlá příhoda břišní, léčba, předoperační péče, pooperační péče Annotation This bachelor thesis is devoted to the role of nurses in the care of the patient with a sudden stroke of the abdominal. The theoretical part represents the chapter dealing with sudden abdominal reported events, their distribution and the treatment for each type, the clinical manifestations, preoperative and postoperative care. The empirical part of the work is approached as a quantitative research, using a questionnaire survey. Research group is made up general sister of the surgical wards in the hospital Nové Město na Moravě and Jihlava. The goal is to map the knowledge of general nurses for sudden events abdominal and their nursing problems. Key words acute abdomen, treatment, preoperative care, postoperative care

Poděkování Chtěla bych poděkovat PhDr. Janě Novotné, Ph.D. za cenné rady, trpělivost a odborné vedení při tvorbě mé bakalářské práce. Dále všem všeobecným sestrám v nemocnicích Jihlava a Nové Město na Moravě za možnost, provést dotazníkové šetření na jejich odděleních. V neposlední řadě bych chtěla poděkovat své rodině za podporu a trpělivost při psaní této bakalářské práce.

Prohlášení Prohlašuji, že předložená bakalářská práce je původní a zpracoval/a jsem ji samostatně. Prohlašuji, že citace použitých pramenů je úplná, že jsem v práci neporušil/a autorská práva (ve smyslu zákona č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů, v platném znění, dále též AZ ). Souhlasím s umístěním bakalářské práce v knihovně VŠPJ a s jejím užitím k výuce nebo k vlastní vnitřní potřebě VŠPJ. Byl/a jsem seznámen/a s tím, že na mou bakalářskou práci se plně vztahuje AZ, zejména 60 (školní dílo). Beru na vědomí, že VŠPJ má právo na uzavření licenční smlouvy o užití mé bakalářské práce a prohlašuji, že s o u h l a s í m s případným užitím mé bakalářské práce (prodej, zapůjčení apod.). Jsem si vědom/a toho, že užít své bakalářské práce či poskytnout licenci k jejímu využití mohu jen se souhlasem VŠPJ, která má právo ode mne požadovat přiměřený příspěvek na úhradu nákladů, vynaložených vysokou školou na vytvoření díla (až do jejich skutečné výše), z výdělku dosaženého v souvislosti s užitím díla či poskytnutím licence. V Jihlavě dne... Podpis

Obsah 1 Úvod... 8 1.1 Cíl výzkumu... 9 1.2 Hypotézy... 9 2 Teoretická část... 10 2.1 Základní pojmy... 10 2.2 Gastrointestinální trakt... 10 2.2.1 Anatomie GIT... 10 2.2.2 Fyziologie GIT... 11 2.3 Definice náhlých příhod břišních... 12 2.3.1 Klinické projevy náhlých příhod břišních... 13 2.3.2 Diagnostika náhlých příhod břišních... 15 2.4 Nejčastější náhlé příhody břišní a jejich terapie... 18 2.4.1 Náhlé příhody břišní zánětlivé... 18 2.4.2 Náhlé příhody břišní ileózní... 20 2.4.3 Krvácení do trávicí trubice... 22 2.4.4 Náhlé příhody břišní úrazové... 23 2.5 Ošetřovatelská péče u náhlých příhod břišních... 24 2.5.1 Předoperační vyšetření... 24 2.5.2 Pooperační péče... 25 3 Praktická část... 27 3.1 Metodika výzkumu... 27

3.2 Výzkumný soubor... 27 3.3 Výsledky výzkumu... 28 3.4 Diskuze... 46 3.5 Doporučení pro praxi... 48 4 Závěr... 49 5 Seznam použité literatury... 52 6 Seznam použitých zkratek... 56 7 Seznam tabulek... 56 8 Seznam grafů... 57 9 Seznam příloh... 58

1 Úvod Pojem náhlé příhody břišní pochází z roku 1936 od profesora Arnolda Jiráska, který ho převzal z anglického překladu acute abdominal emergency. Snažil se zpracovat rizikově nejobtížnější chirurgická onemocnění již v době světových válek. Jirásek i jeho následovník profesor Pavrovský vydali řadu knih o náhlých příhodách břišních. Byl to velký přínos pro další generace lékařů (Šváb, 2007). Náhlé příhody břišní patří mezi akutní stavy ohrožující život. Mohou se objevit jako onemocnění jednoho nebo více orgánů dutiny břišní a to i nečekaně za pocitu plného zdraví. Nejčastěji jsou způsobeny zánětem nebo přímým poškozením orgánu. Náhlé příhody břišní je možné rozdělit na úrazové a neúrazové. Typickým příznakem tohoto onemocnění je náhle vzniklá bolest, která přetrvává někdy i déle jak 24 hodin. Dalšími typickými příznaky jsou nauzea, zvracení nebo problémy s vyprazdňováním. Důležitá je včasná diagnostika a rychlé zahájení léčby. Především u dětí a starších osob mohou mít náhlé příhody břišní neobvyklý průběh. Nejúčinnější je léčba chirurgická. Při léčbě je rovněž důležitá i předoperační příprava pacienta a správná pooperační péče. Při neléčení tohoto stavu dochází k vážným komplikacím, které mohou významně negativně ovlivnit prognózu nemocného. Téma mé bakalářské práce je Role sestry při péči o pacienta s náhlou příhodou břišní. Toto téma jsem si vybrala v souvislosti s absolvováním praxe na chirurgických odděleních, kde jsem se s několika případy náhlých příhod břišních setkala. Měla jsem možnost poskytovat ošetřovatelskou péči jak pacientům s akutními stavy, tak i pacientům s plánovaným chirurgickým výkonem. Z toho důvodu jsem se rozhodla na toto téma intenzivněji zaměřit. Tato bakalářská práce je rozdělena na část teoretickou a empirickou. Teoretická část je věnována především náhlým příhodám břišním, anatomii a fyziologii dutiny břišní. Rovněž jsou zde uvedeny kapitoly věnované diagnostice, léčbě a ošetřovatelskému procesu u pacientů s náhlou příhodou břišní. Empirická část práce je pojata jako kvantitativní výzkum za použití standardizovaného dotazníku. Výzkumný soubor je tvořen všeobecnými sestrami na standartních a intenzivních jednotkách chirurgických oddělení. Hlavním přínosem této bakalářské práce je především sumarizace všech podstatných informací o ošetřovatelském procesu u pacientů s náhlou příhodou břišní, které mohou být přínosem pro všeobecné sestry nebo pro studenty studující tento obor. 8

1.1 Cíl výzkumu Cíl č. 1 Zmapovat znalosti všeobecných sester o náhlých příhodách břišních. Cíl č. 2 Zmapovat nejčastější ošetřovatelské problémy u pacienta s náhlou příhodou břišní. 1.2 Hypotézy Hypotéza č. 1 Více než 80 % všeobecných sester má dostatečné znalosti o náhlých příhodách břišních. Hypotéza č. 2 Více než 70 % všeobecných sester má znalosti o komplikacích u náhlých příhod břišních. Hypotéza č. 3 Více než 70 % všeobecných sester považuje bolest za nejvýznamnější ošetřovatelský problém. Hypotéza č. 4 Více informací o ošetřovatelských problémech u náhlých příhod břišních mají sestry s vyšším než středoškolským vzděláním. 9

2 Teoretická část 2.1 Základní pojmy Náhlé příhody břišní Jsou definovány jako definované jako skupina onemocnění břicha, náhle se rozvíjejících u zdravého jedince. Jsou charakteristické náhlým vznikem a rychlým průběhem (Šváb, 2007). Zdraví Zdraví je dle definice Světové zdravotnické organizace stavem komplexní fyzické a sociální pohody (Vondráček, Wirthová, Pavlicová, 2011, str. 63). Všeobecná sestra Osoba se všeobecným ošetřovatelským vzděláním, která poskytuje všeobecnou ošetřovatelskou péči, podporuje zdraví a také se podílí na prevenci zdraví. Všeobecná sestra je součástí zdravotnického týmu (Kutnohorská, 2010). Pacient Pojem pacient je definován jako fyzická osoba, které je poskytována zdravotnická péče a to v diagnostice, léčbě nebo v prevenci (Vondráček, Wirthová, Pavlicová, 2011, str. 72). Gastrointestinální trakt Je široké označení pro trávicí soustavu, jejímž hlavním úkolem je příjem a zpracování potravy, odvádění škodlivých látek a ukládání některých látek do zásob jako například vitamíny (Merkunová, Orel, 2008). Ošetřovatelská péče Označovaná jako soubor činností, sloužících k uspokojení potřeb pacienta. Je prováděná kvalifikovanými zdravotnickými pracovníky a je také součástí zdravotnické péče (Vondráček, Wirthová, Pavlicová, 2011). 2.2 Gastrointestinální trakt Trávicí soustava je složená z dutiny ústní, jícnu, žaludku, tenkého a tlustého střeva, slinivky břišní, jater, žlučníku a žlučových cest. Důležitou úlohou gastrointestinálního traktu je příjem a zpracování potravy, odvádění odpadních látek a udržování vodního a minerálního hospodářství (Mourek, 2012). 2.2.1 Anatomie GIT Dutina ústní (cavum oris) je podkovovitá štěrbina umístěná mezi rty a tvářemi. Obsahuje jazyk, zuby, patrové madle a také slinné žlázy (Naňka, 2009). 10

Žaludek (ventriculus) je rozšířená část trávicí trubice, která se nachází v levé brániční klenbě. Žaludek má velmi proměnlivý tvar i velikost. Dokáže přijmout až 1,5 litrů již zpracované potravy. Skládá se z těla žaludku, z velkého a malého zakřivení a dále ze dvou ústí: česlo a vrátník (Naňka, 2009). Tenké střevo (intestinum tenue) s délkou 3 5 metrů je označováno jako nejdelší část trávicí trubice. Je rozděleno na tři části: dvanácterník, lačník a nejdelší kyčelník. V tenkém střevě probíhá fáze trávení a vstřebávání potravy (Lukáš, 2005). Tlusté střevo (intestinum crassum) definované jako konečná část trávicí trubice našedlé barvy, s přibližnou délkou u člověka 1,5 metrů. Je tvořeno částmi: slepé střevo, vzestupný tračník, příčný tračník, sestupný tračník a konečník (Vigue, 2005). Slinivka břišní (pankreas) je protáhlá žláza uložená v oblouku dvanáctníku vodorovně s žaludkem. Velikost pankreatu je 12 16 cm. Skládá se z hlavy, těla a ocasu. Pankreas má funkci endokrinní a exokrinní (Merkurová, Orel, 2008). Žlučník (vesica fellea) má hruškovitý tvar a je uložený na spodní straně jater. Sliznici žlučníku tvoří řasy, které vstřebávají vodu. Žlučové cesty vystupují z jater jako pravý a levý jaterní vývod. Tyto vývody se pak spojí dohromady a představují 4 metry dlouhý společný jaterní vývod. S tímto vývodem se dále spojuje vývod žlučníku, žlučovodu a pankreatu (Nečas, 2007). Játra (hepar) jsou největší žlázou v trávicí trubici, hmotnost se pohybuje okolo 1,5 kg. Játra mají hnědočervenou barvu a jsou velmi křehké. Nachází se v pravé brániční klenbě. Játra také obsahují jaterní buňky označované jako hepatocyty (Slezáková, 2007). 2.2.2 Fyziologie GIT Dutina ústní přijímá potravu pevnou i tekutou. Dochází zde k zpracování potravy mechanickým rozmělňováním a následným smícháním se slinami. Denně se vytvoří až 11

1,5 litrů slin obsahujících řady enzymů sloužících ke štěpení. Pokud je potrava dostatečně rozmělněna, nastává složitý děj polykání (Mourek, 2005). V žaludku je přijatá potrava skladována a posléze působením žaludečních šťáv promíchána a rozmělněna do kašovitého tvaru. Žaludečních šťáv se v žaludku během 24 hodin vytvoří až 2 litry. Potrava je dle složení a množství vyprazdňována z žaludku i několik hodin (Langmeier, 2009). Tenké střevo je hlavním orgánem při vstřebávání přijaté potravy a také největším orgánem podporujícím imunitu v těle. Důležitou funkci při trávení má dvanáctník, který podporuje sekreci žluči a pankreatických šťáv, podílí se na vyprazdňování žaludku a také na sekreci žaludečních šťáv (Nečas, 2007). Tlusté střevo plní důležitou funkci při skladování a vstřebávání vody a elektrolytů. Za den je resorbováno až 1000 ml tekutin. Pomocí peristaltických pohybů je obsah posouván směrem k rektu. Střevní obsah může tlustým střevem procházet až 3 dny (Mourek, 2005). Játra plní mnoho důležitých funkcí souvisejících s metabolismem. Mezi hlavní funkce jater patří: tvoření a vylučování žluči, vznik hemoglobinu, detoxikace škodlivých látek z potravy a také se podílí na metabolismu cukrů, tuků a bílkovin (Langmeier, 2009). Slinivka břišní je složena z exokrinní části, která představuje 84 % z objemu orgánu a endokrinní části tvořící asi 2 %. Endokrinní sekrece pankreatu je spojena s Langerhansovými ostrůvky, které produkují hormony inzulin a glukagon. Tyto hormony ovlivňují hladinu cukru v krvi. Exokrinní sekrece produkuje enzymy, které ovlivňují štěpení potravy (Nečas, 2007). Žlučník napomáhá při trávení tím, že rozředí tuky a ukládá žluč, která vzniká v játrech. Žluč se podílí na trávení tuků pomocí žlučových kyselin a také vylučuje léky a toxické látky (Slezáková, 2007). 2.3 Definice náhlých příhod břišních Náhlé příhody břišní (dále jen NPB) jsou onemocnění postihující jeden či více orgánů dutiny břišní a vyskytující se náhle u zdravého jedince. Řadíme je mezi nejčastější 12

chirurgická onemocnění. NPB jsou charakteristické tím, že se vyskytují často při plném zdraví a mají velmi rychlý průběh (Lukáš, Žák, 2007). Projevují se náhle vzniklou bolestí, která bývá doprovázena zvracením, nevolností, zrychleným pulzem nebo poruchou močení. Správné rozpoznání NPB může ovlivnit věk pacienta, závažnost onemocnění, podobnosti příznaků a také sám nemocný tím, že nebere ohledy na své obtíže či přichází pozdě k lékaři. Včasná diagnostika zabraňuje vzniku komplikací, které mohou ohrožovat jedince na životě. Při léčení NPB je nejúčinnější chirurgická terapie. Velmi brzo mohou náhlé příhody břišní vést ke změnám ve vnitřním prostředí a ke vzniku sepse nebo šoku (Šváb, 2007). 2.3.1 Klinické projevy náhlých příhod břišních Příznaky náhlých příhod břišních se rozdělují jako i jiná onemocnění na příznaky subjektivní a objektivní. a) Subjektivní příznaky Mezi nejčastější subjektivní příznaky u NPB řadíme bolest, zvracení, nevolnost, problémy s močením nebo zástavu odchodu stolice a plynů. Bolest je nejdůležitější a nejčastější příznak u náhlých příhod břišních. Probíhá přímo v orgánech dutiny břišní jako bolest viscerální (orgánová). Je klinicky tupá a bez přesné lokalizace. Pacient udává bolesti celého břicha a pánve. Vzniká při zánětu či ischémii (Rokyta, 2009). Dále může vzniknout bolest při podráždění pobřišnice označovaná jako bolest somatická (pobřišniční). Je vyvolána toxickými látkami, látkami s odlišným ph a odlišným osmotickým tlakem než je v dutině břišní. Klinicky je somatická bolest ostrá a přesně lokalizována. Pacient zaujímá úlevovou polohu a zachovává klid, protože při sebemenší změně polohy, kašli nebo hlubokém nádechu se bolest začne stupňovat (Nejedlá, 2010). Zvracení a nevolnost vznikají drážděním pobřišnice a stěny střeva krví nebo hnisem, obstrukcí v oblasti tenkého střeva nebo dvanáctníku a dále vlivem vstřebaných toxinů. Jež provází téměř všechny NPB. U zvracení je důležité sledovat množství, častost, příměsi krve natrávené nebo nenatrávené (čerstvé) a zápach střevního obsahu 13

(Šváb, 2007). Zvracení je často doprovázené škytavkou, která se objevuje přibližně za 3 4 dny po vypuknutí onemocnění (Nejedlá, 2010). Zástava odchodu stolice a plynů se vyskytuje stejně jako zvracení u většiny NPB. Označuje se jako reflexní stav a vzniká při dráždění nervových zakončeních a jako projev parézy gastrointestinálního traktu (Šváb, 2007, str. 8). U NPB se častěji objevuje zácpa, která vzniká z důvodu ochrnutí střeva. Může se také objevit řidší průjem, který ukazuje na zánět střevní sliznice nebo na zánět v malé pánvi (apendicitis). U stolice sledujeme příměs krve, což se objevuje u invaginace nebo trombózy. Černá stolice odborně označovaná jako meléna se nejčastěji vyskytuje u krvácení do horní části trávicího traktu. Příměs nenatrávené (čerstvé) krve ve stolici definované jako enteroragie je naopak způsobena krvácením z dolní části trávicího traktu (Slezáková, 2007). Problémy s močení řadíme mezi další subjektivní příznaky. U renální koliky se může projevit zástava močení, záněty močových cest vyvolávající časté močení (polakisurii), bolestivé močení (strangurii) nebo obtížné močení (dysurii). V moči lze také sledovat příměs krve (hematurie), hnisu (pyurie) či přítomnost bílkovin (Nejedlá, 2010). b) Objektivní příznaky Objektivní příznaky dělíme na celkové a místní. Mezi celkové příznaky řadíme chování a polohu nemocného. U NPB zánětlivých je pacient klidný, nehybný, udržuje si neměnnou polohu na zádech s pokrčenými dolními končetinami k uvolnění břišních svalů, zabraňuje kašli, hlubokému dýchání či kýchnutí. S tímto chováním se můžeme setkat u akutní apendicitidy, akutní pankreatitidy nebo při onemocnění ledvin. U ileu, ledvinové koliky nebo při krvácení do trávicího ústrojí se pacient naopak projevuje neklidem a vyhledáváním úlevové polohy (Šváb, 2007). Výraz obličeje u zánětů pobřišnice se projevuje bledým, propadlým obličejem, dehydratací, očima bez lesku, studenými tvářemi a povleklým, oschlým jazykem. Tyto příznaky jsou typické pro peritonitis nebo krvácení. Může se zde projevit i cyanóza nebo ikterus u akutní pankreatitidy (Nejedlá, 2010). Pro tepovou frekvenci u NPB je typická tachykardie, která se v samém počátku onemocnění nemusí projevit. Může ale i nemusí souviset se zvýšenou tělesnou teplotou. Na zrychlení pulzu má vliv zvláště zánět pobřišnice a krvácení v trávicí dutině. 14

Zpomalený pulz odborně označovaný jako bradykardie má souvislost s přítomností žluči v peritonitidě (Šváb, 2007). Tělesná teplota u NPB je typická nad 38 C, například u akutní apendicitidy, u akutní cholecystitidy nebo u peritonitid. Ze začátku se může objevit i normální tělesná teplota, hlavně u ileózních NPB. Teplota se liší dle místa měření buď v podpaží, nebo v rektu. Měření tělesné teploty v podpaží se provádí u dospělých pacientů a větších dětí. Zatímco měření teploty v rektu je spíše u malých dětí (Vytejčková, 2013). Dýchání je také součástí objektivních příznaků. Dechová frekvence bývá zrychlena z důvodů bolestí a v pokročilé fázi se mohou objevit i acidózy. Převažuje zde kostální typ dýchání (Šváb, 2007). 2.3.2 Diagnostika náhlých příhod břišních Vyšetření břicha je velmi důležité u pacientů s podezřením na NPB. U dospělých pacientů se vyšetření provádí vždy vleže na zádech. Doporučuje se, aby nemocný měl mírně pokrčené dolní končetiny v kolenou a kyčlích. Tím pak dochází k uvolnění břišní stěny. Někteří pacienti při vyšetření z důvodu bolesti napínají břicho, proto se doporučuje při vyšetření odpoutat pozornost pacienta (Lukáš, Žák, 2007). Naopak u dětí by se vyšetření břicha mělo provádět vždy vleže na zádech s nataženými dolními končetinami. Neboť děti při pokrčení dolních končetin napínají břišní stěnu. Při diagnostice je důležitá přítomnost sestry, která asistuje lékaři, provádí potřebné výkony jako například odběry krve a výkony dle ordinace lékaře (Nejedlá, 2010). a) Anamnéza U anamnézy dochází k prvnímu kontaktu mezi lékařem a pacientem. Při poskytování informací lze u některých pacientů vyloučit nervozitu nebo strach vytvořením vhodného prostředí k soukromému rozhovoru. U NPB je důležité získat přesný časový údaj o vzniku onemocnění (Zeman, 2011). V anamnéze se lékař zaměřuje na podrobnosti vzniku potíží, průběh bolesti, intenzitu bolesti, charakter bolesti a na související příznaky jako nauzea, zvracení, vysoké horečky, poruchu odchodu stolice či plynů a na problémy týkající se močení. Dále se ptá na tělesnou zátěž v období před vznikem bolesti a poslední pacientovo jídlo. Součástí anamnézy je také zjištění současných nemocí pacienta, počty prodělaných 15

operací či úrazů. U žen navíc proběhne i gynekologické vyšetření, kde se zjišťuje poslední menstruace, počty porodů a potratů (Hájek, 2005). b) Fyzikální vyšetření Při fyzikální vyšetření dochází k vyšetření celkového stavu pacienta pohledem, poklepem, poslechem, pohmatem a vyšetřením per rectum. Pohledem (aspekce) si všímáme změn tvaru břicha a břišní stěny, kde můžeme pozorovat napětí či tuhost. Dále se zaměřujeme na barvu kůže, která může být žlutá nebo namodralá až fialová. Žlutá barva kůže se objevuje nejčastěji u onemocnění žlučových cest, jater nebo u akutní pankreatitidy. Namodralá až fialová barva kůže svědčí o akutní pankreatitidě nebo hematomech. Pohledem vyšetřujeme jizvy po operacích nebo úrazech, omezení dechových vln a strie (Nejedlá, 2010). Pohmat (palpace) je nejvýznamnější metodou při vyšetření břicha, neboť poskytuje značné množství informací. Provádí se vždy vleže s pokrčenými dolními končetinami. Ošetřující lékař by měl mít vždy teplé ruce a krátké nehty, protože studené ruce mohou vést ke stažení břišní stěny. Samotné vyšetření probíhá pomocí bříšek prstů, které provádí krouživé pohyby (Zeman, 2011). Palpaci rozeznáváme povrchovou nebo hlubokou. Povrchová palpace se provádí pomocí jedné ruky. Cílem vyšetření je zjištění bolestivosti, stažení břišní stěny nebo prokázání volné tekutiny v dutině břišní. Hluboká palpace se provádí celými prsty jedné ruky nebo oběma. Mezi nejčastější klinická vyšetření pomocí palpace patří Pléniesovo znamení, Blumbergův příznak a Rovsingův příznak. Pléniesovo znamení vyšetřuje bolestivost břišní stěny při poklepu. Blumbergův příznak se vyšetřuje stlačením břišní stěny v místě bolesti a náhlým uvolněním, při kterém pacient ucítí bolestivost v místě stlačení. Rovsingův příznak znamená, že stlačujeme břišní stěnu na opačné straně než je maximální bolest (Nejedlá, 2010). Poklepem (perkuse) se vyšetřují zvukové efekty a bolestivost v místě poklepu, zejména u dráždění pobřišnice. Při poklepu se mohou objevit dva typy zvuků. Bubínkovitý zvuk se objevuje nad roztaženým střevem. Temný zvuk zase svědčí o zánětu či maligním nádoru (Zeman, 2011). Poslech (auskultace) vyšetřujeme nejlépe pomocí fonendoskopu. U zdravého jedince je zvuk klidný, slyšitelný a tichý. K vymizení zvuku dochází při zánětu pobřišnice nebo z důvodu přítomnosti krve či hnisu v břišní dutině. Nepravidelně se opakující střevní 16

zvuky vypovídají o mechanické překážce. Dále můžeme pomocí poslechu slyšet šplíchání při poklepu nebo probublávání v břiše (Šváb, 2007). Per rektum neboli vyšetření konečníku se také řadí mezi fyzikální vyšetření. Provádí se buď vleže na zádech s pokrčenými dolními končetinami, na levém boku či v poloze kolenoloketní, kdy je pacient opřen o předloktí. Při vyšetření si všímáme bolestivosti při pohmatu a krvácení, které svědčí buď o hemeroidech, nádorech konečníku nebo vředu na konečníku (Nejedlá, 2010). c) Zobrazovací metody Nativní snímek břicha (dále jen RTG) je nejdostupnější a nejpoužívanější zobrazovací metoda u NPB. Poloha pacienta je buď na levém boku, nebo ve stoje. Umožňuje přesně zobrazit plyn v břišní dutině, zahuštění střev, přítomnost konkrementů či tekutiny v břišní dutině. Kromě prostého snímku, lze vyšetřovat i s pomocí kontrastní látky (Zeman, 2011). Ultrasonografie (USG) je neinvazivní metoda, která se již v dnešní době řadí mezi šetrné a stále více používané při diagnostice NPB. Metoda je velmi bezpečná a rychlá. Na vyšetření není potřeba zvláštní přípravy a i proto se uplatňuje hlavně u dětí. Ultrasonografie diagnostikuje přítomnost konkrementů, nádorů nebo ohraničených zánětů (Lukáš, Žák, 2007). Výpočetní tomografie (dále jen CT) se řadí mezi ne příliš často používané metody u NPB, ale je mnohem lepší než ultrasonografie. Poskytuje velmi kvalitní zobrazení orgánů lidského těla pomocí kontrastní látky. Používá se hlavně k diagnostice těžkých zánětů slinivky břišní nebo abscesů (Slezáková, 2010). Endoskopická retrográdní cholangiopankreatikografie (dále jen ERCP) je definovaná jako endoskopická metoda, používaná k vyšetření žlučových a pankreatických cest pomocí kontrastní látky. Jedná se o metodu používanou společně s RTG diagnostikou pomocí kontrastní látky. Zavádí se zde endoskopický přístroj do dvanáctníku, kam také ústí vývod žlučových a pankreatických cest (Slezáková, 2010). Laparoskopie je stále častěji používána metoda. Označuje se jako miniinvazivní metoda, sloužící při akutních stavech, zejména při silných bolestech v podbřišku. Laparoskopie umožňuje vyšetřit orgány dutiny břišní a zároveň určit příčinu. Diagnostikuje apendicitidy, akutní cholecystitidy nebo proděravění vředu. Laparoskopie je metoda, která se uplatňuje také k léčbě NPB (Pafko, 2006). 17

d) Laboratorní vyšetření U NPB se laboratorně vyšetřuje zejména močový sediment, při němž se odebírá střední proud moče do sterilní nádobky. Chemicky se v moči vyšetřuje přítomnost bílkovin, glukózy, žlučových barviv nebo krve a hnisu. Z hematologického vyšetření se zaměřujeme na krevní obraz, sedimentaci, INR a APTT. Vysoká hodnota C reaktivního proteinu CRP (> 5,8 mg/l), sedimentace a krevního obrazu zejména bílých krvinek, diagnostikuje možný výskyt zánětlivého onemocnění (Šváb, 2007). Doporučuje se provádět celkové biochemické vyšetření, kde vyšetřujeme základní ionty, jaterní testy, glykemie, amylázy, kreatinin a ureu v krvi (Lukáš, Žák, 2007). 2.4 Nejčastější náhlé příhody břišní a jejich terapie 2.4.1 Náhlé příhody břišní zánětlivé Mezi nejčastější NPB zánětlivé patří akutní apendicitida. Vyskytuje se v různých věkových třídách a představuje až 50 % všech náhlých příhod břišních. Příčinou akutní apendicitidy může být množení infekce nebo obstrukce lumen apendixu, způsobená kouskem stolice nebo cizím tělesem a špatný životní styl. Typickým příznakem je bolest, která bývá v počátku onemocnění neurčitá a často se zprvu soustřeďuje do pravého nadbřišku. Ale během několika hodin či dní se bolest přesouvá do pravého podbřišku. Mezi další příznaky patří nechutenství, zvracení, zvýšené teploty a dochází zde i k poruchám odchodu stolice a plynů. Naopak u dětí se častěji projevují průjmy (Slezáková, 2007). Diagnóza spočívá v anamnéze a v přesném fyzikálním vyšetření. Pozitivní bývá Blumbergův příznak, Rovsingův příznak a Pléniesovo znamení. U vyšetření per rektum se zjišťuje citlivost a bolestivost Douglasova prostoru. Pokud se zánět nešíří do okolí, můžeme akutní apendicitidu léčit konzervativním způsobem. Což spočívá v klidu na lůžku, zavedením parenterální výživy a podávání antibiotik. Při známkách zhoršení stavu pacienta (projevy tachykardie, tachypnoe či zhoršení bolesti) je terapie indikovaná k operačnímu řešení, provádí se tzv. apendektomie (Šváb, 2007). Akutní cholecystitida je druhá nejčastější NPB. Příčinou onemocnění bývá často zaklíněný konkrement, způsobující uzávěr vývodu žlučníku a tím může vyvolat tzv. biliární koliku (Schein, 2011). Méně časté příčiny jsou infekce, například Escherichia 18

coli, Salmonela typhi nebo klostridie. Průběh zánětu závisí na věku pacienta a na druhu infekce. Horší průběh onemocnění nastává u nemocných s diabetem mellitus. Typickým příznakem je kolikovitá bolest v pravém nadbřišku, zvracení, plynatost, žluté zabarvení očních sklér, dehydratace a vysoké teploty 38 40 C. U laboratorních hodnot dochází k leukocytóze, zvýšené hladině bilirubinu nebo ke změnám v jaterních testech. U akutní cholecystitidy je velmi přínosné vyšetření ultrasonografie, které prokazuje zesílení stěny žlučníku, změny v okolí žlučníku a jeho obsahu. Další zobrazovací metody používané k prokázání akutní cholecystitidy jsou ERCP, RTG nebo CT (Lukáš, Žák, 2007). Při tomto onemocnění vznikají různé komplikace jako gangréna, empyém žlučníku nebo perforace, která vede ke vzniku abscesu, což může způsobit až difúzní peritonitidu. Terapie spočívá v konzervativní léčbě, kam řadíme klid na lůžku, podávání spasmolytik a antibiotik, infuze, ledové obklady a dieta. Při vzniku komplikací lze provést cholecystektomii, což je chirurgické odstranění žlučníku. V akutním stavu by se měla cholecystektomie provádět do 72 hodin od začátku potíží (Slezáková, 2007). Akutní pankreatitida je nejzávažnější zánětlivá NPB. Nejen že poškozuje vlastní žlázu, ale může zasáhnout i do okolí a vést až ke smrti. Vzniká v důsledku ucpání žlučových cest a dlouhodobého užívání alkoholu. Další příčinou mohou být bakterie, léky (diuretika či antibiotika) nebo iatrogenní poškození. Je to onemocnění postihující mnohem častěji muže mezi 30 50 rokem života z důsledku nesprávné životosprávy. Pacient si může stěžovat na silnou bolest, která začíná v nadbřišku a šíří se do levého boku nebo do bederní krajiny. Bolest může trvat hodiny, ale i dny. Dále si můžeme povšimnout příznaků, jako je bledost kůže, cyanóza, oschlý jazyk, žluté zabarvení očních sklér, nechutenství nebo velký váhový úbytek. Pacient je neklidný, hledá úlevovou polohu a dochází zde i k rozvoji šoku (Lukáš, 2005). K diagnostice se hlavně používá ERCP, RTG a ultrazvuk. V moči a v séru se objevují zvýšené hladiny amyláz. Součástí diagnostiky jsou také jaterní testy, krevní obraz, ionty, celková bílkovina, která je určena ke sledování stavu organismu. U tohoto onemocnění mohou vznikat komplikace jako sepse, zánět pobřišnice, absces, diabetes mellitus nebo multiorgánové selhání. Pacient je hospitalizován na jednotce intenzivní péče ke sledování životních funkcí a celkového stavu. Léčba je zpočátku konzervativní. Dochází zde k léčbě šoku, bolesti, vnitřního prostředí a k prevenci infekce. Nemocný nesmí přijímat nic perorálně, proto se mu zavádí nazogastrická sonda. K chirurgické 19

léčbě jsou indikováni pacienti, u kterých nedochází ke zlepšením stavu a kde hrozí přítomnost vzniku nekróz tkáně (Slezáková, 2007). Peritonitidu řadíme mezi další NPB zánětlivé. Jedná se spíše o sekundární zánět, vznikající z onemocnění nitrobřišních orgánů. Peritonitida znamená přítomnost zánětu, hnisu nebo volné tekutiny v celé břišní dutině (Schein, 2011). Příčinou mohou být bakterie, například Escherichia coli. Příznaky peritonitidy jsou různé, vychází z poškození příslušného orgánu. Patří k nim bolest, která se zhoršuje při sebemenší změně pohybu, dále neklid, tachypnoe, teploty nebo Facies hipocratica - propadlé tváře, bledost, oči bez lesku, oschlý jazyk (Šváb, 2007). Při vyšetření pohmatem je pozitivní Pléniesovo znamení, Blumbergův příznak, Rovsingův příznak a vyšetření per rektum prokazující bolestivost Douglasova prostoru. Součástí diagnostiky je také RTG snímek a ultrasonografie. Léčba peritonitidy je odstranění příčiny zánětu chirurgicky. U prevence je důležité předcházet vzniku tromembolické nemoci pomocí bandáží, elevace končetin a včasnou rehabilitací. Součástí léčby je parenterální výživa a aplikace širokospektrých antibiotik (Slezáková, 2010). 2.4.2 Náhlé příhody břišní ileózní Řadí se mezi skupinu onemocnění tvořící až 20 % všech NPB. Ileózní stavy jsou vyvolány úplnou nebo neúplnou poruchou neprůchodnosti střev. Jedná se o závažný typ, který se objevuje v různém věku, ale nejčastěji ve vyšší věkové kategorii. Při neléčeném stavu způsobují vysokou úmrtnost. Dle příčiny rozdělujeme NPB ileózní na ileus mechanický, neurogenní a cévní (Lukáš, Žák, 2007). Mechanický ileus patří z 90 % mezi nejčastěji se vyskytující NPB ileózní. Objevuje se již v kojeneckém věku a v dospělosti se vyskytuje v různé věkové kategorii. Z praktické stránky se rozděluje na obstrukční a strangulační ileus. Příčinou obstrukčního ileu je překážka ve střevě, například nádor, žlučový konkrement, cizí těleso nebo špatně strávená potrava. Obstrukční ileus se projevuje kolikovitou bolestí, teplotou, zrychleným pulzem, poruchou stolice a později se může objevit i zvracení. Nemocný je neklidný a hledá úlevovou polohu (Hájek, 2005). 20

Strangulační ileus vzniká ucpáním střevní stěny a mezenteria nejčastěji v tenkém střevě. Je pro něj typický rychlý rozvoj příznaků. Mezi klinické projevy strangulačního ilea patří silné bolesti břicha doprovázené reflexním zvracením, zrychleným pulzem a krevním tlakem, bledostí až cyanózou v obličeji. Dlouhodobé ucpání mezenteria může vést až k nekróze. Diagnostika a léčebný postup jsou stejné jako u obstrukčního ileu (Šváb, 2007). V diagnostice se provádí RTG břicha s kontrastní látkou, sonografie, koloskopie a laboratorní vyšetření, kde se vyšetřuje krevní obraz, celkové biochemické vyšetření a vyšetření acidobazické rovnováhy, k určení rozvratu vnitřního prostředí. Léčba obou ileu je chirurgická. Provede se trvalé nebo dočasné odstranění překážky (Hájek, 2005). Neurogenní ileus je rozdělen na dva typy: paralytický a spastický ileus. Paralytický ileus vzniká při ochrnutí střevní stěny, ta ztrácí hybnost a tonus. Je vyvolán žlučovými a ledvinovými kolikami, změnami metabolismu, porodem, pohmožděním břišní stěny nebo se vyskytuje po mozkových a břišních operacích. Mezi příznaky řadíme bolest, poruchu odchodu stolice a plynů, později se objevuje i zvracení. Dochází zde ke zhoršení celkového stavu. U paralytického ileu je velmi důležité odlišit ho od mechanického ileu (Lukáš, Žák, 2007). Spastický ileus je velmi vzácný a vyvolává ho nadměrné dráždění střevní stěny. Spíše se objevuje u nemocných s poruchou nervové soustavy, endokrinní soustavy nebo při poranění míchy. Klinické projevy jsou totožné s příznaky mechanického ileu. Jediný rozdíl je v tom, že pacient má lepší celkový stav. K diagnostice patří RTG snímek a z laboratorních hodnot krevní obraz. Léčba paralytického i spastického ilea je pouze konzervativní. Léčí se základní příčina onemocnění. Zavede se nazogastrická sonda k odsátí žaludečního obsahu a parenterální výživa k doplnění tekutin. Důležité je také podpořit střevní činnost podáváním prokinetik u paralytického ileu a uvolnění spazma pomocí spazmolytik u spastického ileu (Šváb, 2007). Cévní ileus je vyvolán poruchou střeva z důvodu trombózy nebo embolie v mezenterických cévách. Dochází zde k poruše přísunu kyslíku do střevní stěny. Cévní ileus je vzácný a objevuje se spíše u starších osob při srdečních chorobách. Typickým příznakem je prudká náhlá bolest trvající až 2 hodiny a je těžce lokalizována. K dalším příznakům patří zvracení s příměsi krve, pokles krevního tlaku, bledost ze ztráty krve 21

a tekutin, mohou se objevit i průjmovité stolice s příměsí krve a bolestivost při vyšetření per rectum v Douglasově prostoru (Lukáš, Žák, 2007). V diagnostice se laboratorně vyšetřují kardiální enzymy v krvi CK a CK-MB, ke zjištění nekrózy v hladkém svalstvu a dále se provádí angiografie na zjištění přítomnosti embolu v arteria mezenteria superior. Léčba u cévního ileu je vždy chirurgická. Dříve se provádělo rozpouštění embolu pomocí urokinázy, ale nebylo to příliš úspěšné. Proto se v dnešní době při včasném zjištění cévního ileu provede embolektomie nebo trombolektomie, s následnou léčbou antibiotiky (Šváb, 2007). 2.4.3 Krvácení do trávicí trubice Mezi NPB se také zařazuje masivní krvácení vznikající náhle. Jsou to život ohrožující stavy, které se mohou projevovat s oběhovým selháním. Častěji dochází ke krvácení z horní části trávicí trubice, neboť krvácení z dolní části trávicího traktu se projevuje velmi vzácně a příčinou bývají nejčastěji hemeroidy, nádory nebo divertikly. Obvykle z 80 % toto krvácení ustane samo a jen velmi zřídka vyvolává hemoragický šok (Schein, 2011). K příčině krvácení dochází při proděravění orgánu postiženého zánětem, jako například u apendixu nebo žlučníku. Při krvácení z horní části trávicího traktu bývají příčinou ze 40 % gastroduodenální vředy, dále z 15 % jícnové varixy a z 10 % nádory (Šváb, 2007). První příznaky krvácení bývají shodné s počátky ostatních NPB a odvíjejí se od množství ztráty krve. U masivního krvácení se zpočátku projeví prudká bolest, která se postupem času rozšíří do celého břicha. Velké krvácení rychle vede k poškození celkového stavu pacienta a k rozvoji hemoragického šoku. Což se projevuje slabostí, poruchou vědomí, bledostí, studeným potem, závratěmi, poklesem krevního tlaku a zrychleným pulzem nad 110/min. Při ztrátách krve nad 2500 ml dochází k ohrožení pacienta na životě a k vysoké úmrtnosti. Zvracení krve (hemateneza) se obvykle projeví až za 2 hodiny po vzniku krvácení a výskyt krve ve stolici do 6 hodin (Hájek, 2005). Při diagnostice je důležité nepodceňovat závažnost a důsledně sledovat pacienta do doby než se krvácení zcela nepotvrdí. Diagnostika vychází ze změn barvy stolice, buď se jedná o čerstvou kaštanovou krev označovanou jako enteroragie, která vzniká při krvácení z tračníku nebo o černou, dehtovitou stolici představující melénu, kde zdroj krvácení je v horní části trávicí trubice. V anamnéze se zaměřujeme na životosprávu a lékovou anamnézu, zejména na užívání antikoagulancií, kortikoidů a nesteroidních 22

antiflogistik. K diagnostice přispívají endoskopická vyšetření, která dokáží až z 80 % určit zdroje krvácení. Součástí diagnózy je také RTG vyšetření a angiografie určující typ a lokalizaci zdroje krvácení. Z laboratorních hodnot se vyšetřuje krevní obraz a hemokoagulační vyšetření, k určení příčiny krvácení (Schein, 2005). Léčba krvácení je zpočátku konzervativní. Nemocný je hospitalizován na jednotce intenzivní péče, kde dochází k zajištění životních funkcí a k doplnění krevních ztrát podáváním krve a plazmy. U konzervativní léčby je důležité najít co nejrychleji příčinu krvácení. Uchýlení k chirurgické léčbě je při neléčitelném krvácení, kde nelze odstranit příčinu jinak a pak při opakovaném krvácení nebo při hrozících stavech masivního krvácení, jako například u vředů (Šváb, 2007). 2.4.4 Náhlé příhody břišní úrazové Jejich výskyt stále stoupá a s vysokou úmrtností se řadí mezi nejzávažnější v úrazové chirurgii. NPB úrazové se obecně dělí na krvácení do dutiny břišní, perforaci trávicího ústrojí a na smíšenou formu. Dle způsobu poranění se dále rozdělují na otevřená a uzavřená poranění. Uzavřená poranění mohou být vyvolána nepřímým a přímým násilím vznikajícím často u dopravních nehod při nárazu do břicha nebo úderem do břicha. Bývají často podceňovány, proto mohou vést ke vzniku hemoperitonea, kde příčinou bývá nejčastěji krvácení z orgánů zejména jater a sleziny. U uzavřených poranění nedochází k poškození kožní celistvosti a mohou být součásti polytraumatu. Otevřená poranění naopak způsobují poranění nitrobřišních orgánů. Dochází k úrazu břišní stěny a penetraci do volné dutiny břišní. Vedou k rychlému rozvoji hemoragického šoku (Šváb, 2007). K příznakům patří prudké bolesti břicha, objevující se ihned po úrazu. Za několik hodin či dní se projevuje anémie, bledost a cyanóza rtů. U pokročilého stádia označovaného jako klamné zlepšení se objevuje zejména tachykardie a pokles krevního tlaku. Diagnostika spočívá v anamnéze, fyzikálním vyšetření, USG, CT a laparoskopickým vyšetření. Otevřená poranění jsou indikována k okamžitému operačnímu zákroku. Zatímco uzavřená poranění jsou zpočátku léčena konzervativně a teprve až při rozvoji komplikací je léčba směřována k operaci (Hájek, 2005). 23

2.5 Ošetřovatelská péče u náhlých příhod břišních Terapií u většiny NPB je obvykle operační způsob a platí pro ně zásady stejné jako i v jiné chirurgii. U některých typů se objevuje spíše léčba konzervativní. Ta spočívá v klidu na lůžku, podávání ledových obkladů, infuzí, antibiotik a tekutou dietu. Všechny NPB mají společné to, že by léčba měla být zahájena včas. Většinou jde o urgentní operace, kde nedochází k dostatečné přípravě pacienta, což může způsobit velkou zátěž a velké riziko vzniku komplikací (Workman, Bennet, 2006). Mortalita u náhlých příhod břišních je udávána až 45 %. Celková úmrtnost při urgentních výkonech je udávána až 33 % (Skalická, 2007, s. 122). 2.5.1 Předoperační vyšetření U NPB jsou zkrácena z důvodu rychlého řešení problému. U každého typu NPB se postup léčení může lišit. Jde spíše o urgentní typy operačních výkonů, zejména při krvácení. Obecně se příprava zaměřuje na nejdůležitější předoperační vyšetření. Mezi první patří rentgenové vyšetření a odběry biologického materiálu na STATIM (krevní obraz, biochemie krve a moči, krevní skupina a Rh faktor). Interní vyšetření se v tomto případě zkracuje (Slezáková, 2007). Je nutné, aby sestra zajistila přípravu operačního pole, oholení, vyčištění nečistot a dle stavu pacienta i celkovou hygienu. Před operací je důležité uschovat všechny cennosti, například zubní protézu, šperky, doklady a peníze. Úlohou sestry je také psychická příprava pacienta a popřípadě zodpovězení všech pacientových otázek (Janíková, Zeleníková, 2013). Lačnění před urgentní operací není možné, proto se obvykle zavádí nazogastrická sonda, sloužící k odsátí žaludečního obsahu. Klyzma se provádí až dle ordinace lékaře. Nemocnému se zavádí permanentní katetr ke sledování hodinového výdeje a zajistí se žilní vstup k doplnění tekutin a krevních ztrát. Nakonec sestra získá podepsaný souhlas nemocného s výkonem a léčbou, kde pacient potvrdí svým podpisem, že byl poučen o typu a riziku operace, o anestezii a o možných komplikacích s nimi spojené. Těsně před výkonem sestra provede bandáž dolních končetin jako prevenci TEN a podá premedikaci (opiát Dolsin a parasympatolytikum Atropin) dle ordinace lékaře a anesteziologa (Mikšová, Froňková, Zajíčková, 2006). 24

2.5.2 Pooperační péče Pacient je bezprostředně po operaci převezen na jednotku intenzivní péče ke sledování základních životních funkcí. Až se jeho stav stabilizuje (nemocný bude sám dýchat a bude mít fyziologické funkce v normě), bude přeložen na standartní oddělení (Mikšová, Froňková, Zajíčková, 2006). Pooperační péče spočívá ve sledování životních funkcí (pulz, krevní tlak, dech, tělesná teplota, stav vědomí), saturace a bolesti (sleduje se charakter, lokalizace, intenzita a reakce na analgetika). Provádí se v pravidelných intervalech dle ordinace anesteziologa a stavu pacienta a zaznamenává se do dokumentace (Janíková, Zeleníková, 2013). Poloha nemocného vzhledem k operaci dutiny břišní se doporučuje se zvýšenou horní částí těla tzv. Fowlerova poloha. Umožňuje tak snadnější odkašlávání, snadnější ventilaci plic a snižuje i riziko aspirace (Šváb, 2007). Důležité je po operaci usilovat o snížení bolesti v ráně. Každý pacient vnímá bolest individuálně, a proto je nutné bezprostředně po operaci aplikovat silná analgetika nebo opiáty. Podávají se obvykle injekční formou či pomocí infuzních roztoků. Slouží k tomu, aby pacient mohl odpočívat v klidu a urychleně se tak uzdravit. Každé množství a dávka léku se zapisují do dokumentace a aplikují se dle ordinace lékaře (Workman, Bennett, 2006). V pooperační péči se také kontroluje operační rána, zda neprosakuje, nekrvácí a nejeví se zde známky infekce. Pokud je rána v klidu první převaz se provede až v pozdějších dnech. Při zavedeném drénu se sleduje množství, příměsi a vzhled odváděné tekutiny. V případě gynekologického výkonu se používají vložky ke kontrole krvácení a vaginálního výtoku (Šváb, 2007). Při vyprazdňování moče je nutné dbát na to, aby se nemocný vymočil do 8 hodin. V případě, že se nevymočí, provede sestra katetrizaci močového měchýře. Mohou se objevit i problémy s močením spojené s anestézií, například zástava močení a porucha tónusu svěrače močového měchýře (Mikšová, Froňková, Zajíčková, 2006). K přechodným stavům po operaci též patří zástava odchodu stolice a plynů, což je zapříčiněno poruchou střevní peristaltiky. Spontánní odchod stolice by měl být do 72 hodin. K podpoře střevní peristaltiky sestra zavádí rektální rourku, aplikuje léky parasympatolytika nebo kapénkové klyzma dle ordinace lékaře (Slezáková, 2007). 25

Po operačním výkonu je způsob výživy závislí na stavu pacienta, druhu výkonu a možných komplikacích. Bezprostředně po operaci dutiny břišní se nesmí podávat jídlo ani tekutiny než se znovu neobnoví polykací reflex. Jestliže pacient zvrací, obvykle je to důsledek anestézie nebo i špatné předoperační přípravy. Pro prevenci aspirace sestra polohuje pacient na bok a intravenózně se aplikuje léky proti zvracení. Po zlepšení pacientova stavu můžeme podávat za 2 hodiny čaj po lžičkách. Naopak při zhoršení stavu se přechází na parenterální nebo enterální způsob výživy (Workman, Bennett, 2006). Osobní hygiena je po operaci NPB velmi ztížena sníženou hybností nemocného. Zejména péče o dutiny ústní, kde může dojít ke značným infekčním komplikacím. Proto je péče o hygienu závislá zpočátku na pomoci sestry. Ta pečuje o dutinu ústní alespoň 2krát denně, ale i o celkovou hygienu pacienta. Sestra zvláště usiluje o prevenci dekubitů pravidelným polohováním, masírováním, důslednou hygienou a zajištěním suchého prádla (Zeman, 2011). Každý operační výkon je spojen s velkou ztrátou tělesných tekutin, zejména při krvácení, zvracení nebo pocení. Proto je důležité upravit vodní a elektrolytovou rovnováhu sledováním diurézy a pomocí infuzních roztoků podávaných intravenózně (Slezáková, 2007). Po operaci je také nutné dodržovat prevenci tromboembolické nemoci (dále jen TEN). Při nesprávném dodržování mohou vzniknout flebotrombózy, tromboflebitidy a nejzávažnější embolie. Prevence TEN se provádí již v předoperační přípravě, pomocí elastických bandáží a aplikací nízkomolekulárních heparinů. Tato péče se hlavně zaměřuje na rizikové pacienty, například diabetiky, obézní pacienty nebo na nemocné s kardiovaskulárními nemocemi. Prevence spočívá v bandáži dolních končetin, podávání antikoagulancií, zvýšené hydrataci a včasné pooperační mobilizaci (Zeman, 2011). 26

3 Praktická část 3.1 Metodika výzkumu Praktická část bakalářské práce byla pojata formou kvantitativního výzkumu, za použití techniky standardizovaného dotazníku. Výzkumný soubor je tvořen všeobecnými sestrami v chirurgických oborech. Cílem práce je zjistit informovanost sester o náhlých příhodách břišních a souvisejících ošetřovatelských problémech. Dotazník je složen ze 17 otázek. Z toho byly 4 otázky demografické, které se nacházely až na konci dotazníku. 2 uzavřené otázky s možností volby více odpovědí. Zbylých 12 otázek bylo pojato jako uzavřené s možností jedné správné odpovědi. Získané informace jsou prezentovány formou grafů a tabulek. K zpracování empirické části práce bylo využito programu Microsoft Word a Excel. 3.2 Výzkumný soubor Výzkumný soubor byl tvořen všeobecnými sestrami v chirurgických oborech a to zejména na oddělení: chirurgie, JIP chirurgie, traumatologie, urologie, ortopedie. Výzkum byl prováděn v nemocnici Jihlava a Nové Město na Moravě. Celkem bylo rozdáno 120 dotazníků a zpět se vrátilo 100 vyplněných dotazníků. Celková návratnost činila 83,3 %. Výzkumná práce byla realizována v Kraji Vysočina a to v období od listopadu 2013 až do března 2014. 27

3.3 Výsledky výzkumu Tabulka 1 Věk respondentů Možná odpověď absolutní četnost relativní četnost (%) Méně jak 20 let 0 0 20-30 let 36 36 31-45 let 48 48 46 a více let 16 16 celkem 100 100 Tabulka 1 zobrazuje, že nejvíce všeobecných sester bylo ve věku mezi 31 45 let (48 %). Druhou nejpočetnější skupinou byly sestry ve věku 20 30 let (36 %). Další skupinou byly sestry ve věku 46 a více let (16 %). Méně jak 20 let nebylo žádné dotazované sestře. Tabulka 2 Nejvyšší dosažené vzdělání Možná odpověď absolutní četnost relativní četnost (%) Střední vzdělání 52 52 Vyšší odborné vzdělání - Dis. Vysokoškolské vzdělání - Bc., Mgr. 32 32 16 16 celkem 100 100 Tabulka 2 ukazuje, že nejvíce se dotazníkového šetření účastnili všeobecné sestry se středním vzděláním 52 % (52) respondentů. Druhou nejpočetnější skupinou byly sestry s vyšším odborným vzděláním 32 % (32) respondentů a nejméně se zúčastnili sestry s vysokoškolským vzděláním 16 % (16) respondentů. 28

Tabulka 3 Oddělení, kde respondent pracuje Možná odpověď absolutní četnost relativní četnost (%) Chirurgie 36 36 Traumatologie 23 23 Ortopedie 15 15 Urologie 14 14 Chirurgie JIP 12 12 celkem 100 100 V tabulce 3 můžeme vidět oddělení, kde respondenti pracují. 36 % (36) respondentů pracuje na chirurgii, 23 % (23) respondentů pracuje na traumatologii, 15 % (15) respondentů pracuje na ortopedii, 14 % (14) respondentů pracuje na urologii a 12 % (12) respondentů pracuje na chirurgické JIP. Tabulka 4 Praxe v oboru Možná odpověď absolutní četnost relativní četnost (%) Méně jak 1 rok 6 6 1-5 let 22 22 6-15 let 32 32 16-25 let 30 30 26 a více let 10 10 celkem 100 100 Jak uvádí tabulka 4, nejdéle v oboru všeobecná sestra pracují sestry 6 15 let (32 %). Dalšími skupinami jsou sestry pracující v oboru 16 25 let (30%) a 1 5 let (22 %). Nejméně zodpovědělo sester, že pracují v oboru 26 a více let (10%) a méně jak 1 rok (6%). 29

% Tabulka 5 Náhlé příhody břišní Možná odpověď absolutní četnost relativní četnost (%) Nesprávná odpověď: onemocnění břicha, charakteristická pozvolným průběhem Nesprávná odpověď: onemocnění břicha, která vždy vznikají v souvislosti s primárním onemocněním Správná odpověď: onemocnění břicha, charakteristické náhlým vznikem a rychlým průběhem 0 0 0 0 100 100 celkem 100 100 Jak znázorňuje tabulka 5, 100 % (100) respondentů považuje správně, že náhlé příhody břišní jsou onemocnění břicha, charakteristické náhlým vznikem a rychlým průběhem. Chybné odpovědi nezaškrtl je žádný z respondentů. 120 100 100% 100% 80 60 40 Střední vzdělání Vyšší odborné a vysokoškolské vzdělání 20 0 0% 0% Správná odpověď Nesprávná odpověď Možná odpověď Graf 1 Náhlé příhody břišní podle dosaženého vzdělání 30

% Graf 1 ukazuje, kolik procent respondentů zná pojem náhlé příhody břišní podle dosaženého vzdělání. 100 % (48) respondentů s vyšší odborným a vysokoškolským vzděláním zná pojem náhlých příhod břišních. 100 % (52) respondentů se středním vzděláním tento pojem zná také. Tabulka 6 Rozdělení neúrazových náhlých příhod břišních Možná odpověď absolutní četnost relativní četnost (%) Nesprávná odpověď: na primární a sekundární Správná odpověď: na zánětlivé, ileózní, krvácení do GIT, gynekologické a perioperační Nesprávná odpověď: na otevřená a uzavřená 0 0 100 100 0 0 celkem 100 100 Na otázku jak je možné rozdělit neúrazové náhlé příhody břišní, odpovědělo správně 100 % (100) respondentů. Za správné rozdělení tedy považují zánětlivé, ileózní, krvácení do GIT, gynekologické a perioperační. Chybné odpovědi neoznačil nikdo z respondentů. 120 100 100% 100% 80 60 40 Střední vzdělání Vyšší odborné a vysokoškolské vzdělání 20 0 0% 0% Správná odpověď Nesprávná odpověď Možná odpověď Graf 2 Rozdělení neúrazových náhlých příhod břišních podle dosaženého vzdělání 31

% Graf 2 se zaměřuje na rozdělení náhlých příhod břišních podle nejvyššího dosaženého vzdělání respondentů. Vyplývá z něj, že správnou odpověď označilo 100 % (48) respondentů s vyšším odborným a vysokoškolským vzděláním, ale také 100 % (52) respondentů se středním vzděláním. Tabulka 7 Základní společné příznaky náhlých příhod břišních Možná odpověď absolutní četnost relativní četnost (%) Nesprávná odpověď: závratě, hubnutí, nechutenství, kašel Nesprávná odpověď: vysoká teplota, tachykardie, tachypnoe Správná odpověď: bolest, nauzea, zvracení, porucha odchodu stolice a plynů 12 12 14 14 74 74 celkem 100 100 Tabulka 7 znázorňuje, že 74 % (74) respondentů označilo správnou odpověď, že za společné příznaky považují bolest, nauzeu, zvracení, poruchu odchodu stolice a plynů. Zbylých 26 % (26) respondentů zaškrtlo chybné odpovědi. 120 100 80 60 84,61% 62,5% Střední vzdělání 40 20 15,39% 37,5% Vyšší odborné a vysokoškolské vzdělání 0 Správná odpověď Nesprávná odpověď Možná odpověď Graf 3 Základní společné příznaky náhlých příhod břišních Graf 3 zobrazuje společné příznaky u náhlých příhod břišních podle nejvyššího dosažného vzdělání. 62,5 % (30) respondentů s vyšším odborným a vysokoškolským 32