Základní vlastnosti živých organismů



Podobné dokumenty
BUNĚČ ORGANISMŮ KLÍČOVÁ SLOVA:

Gymnázium a Střední odborná škola pedagogická, Čáslav, Masarykova 248

Gymnázium a Střední odborná škola pedagogická, Čáslav, Masarykova 248

9. Viry a bakterie. Viry

VY_32_INOVACE_07_B_17.notebook. July 08, Bakterie

Neb Nebuněčná forma živé hmoty živé / neživé

BUŇKA ZÁKLADNÍ JEDNOTKA ORGANISMŮ

prokaryotní Znaky prokaryoty

Aplikované vědy. Hraniční obory o ţivotě

Projekt realizovaný na SPŠ Nové Město nad Metují

Martina Bábíčková, Ph.D

Základy buněčné biologie

Bakterie (prokaryotická buňka), jaký je jejich metabolismus

NEBUNĚČNÁ ŽIVÁ HMOTA VIRY

Anotace: Materiál je určen k výuce přírodopisu v 6. ročníku ZŠ. Seznamuje žáky se základní stavbou organismů s nepravým buněčným jádrem bakterií a

Číslo projektu CZ.1.07/1.5.00/ Název školy. Moravské gymnázium Brno, s.r.o. Autor. Mgr. Martin Hnilo. Biologie 1 Nebuněční viry.

- na rozhraní mezi živou a neživou přírodou- živé jsou tehdy, když napadnou živou buňku a parazitují v ní nitrobuněční parazité

základní přehled organismů

základní přehled organismů

Nebuněčné živé soustavy viry virusoidy viroidy

Digitální učební materiál

Doména Archaea. Tato doména nebyla rozpoznána až do konce 70. let minulého století

Číslo a název projektu Číslo a název šablony

Buňka. Buňka (cellula) základní stavební a funkční jednotka organismů, schopná samostatné existence. Cytologie nauka o buňkách

- význam: ochranná funkce, dodává buňce tvar. jádro = karyon, je vyplněné karyoplazmou ( polotekutá tekutina )

Buňka buňka je základní stavební a funkční jednotka živých organismů

Buňka. Autor: Mgr. Jitka Mašková Datum: Gymnázium, Třeboň, Na Sadech 308

Nebuněční Viry, viroidy, priony

Stavba prokaryotické buňky

VY_32_INOVACE_ / Viry a bakterie Viry život bez buňky

Úvod do mikrobiologie

Název: Bakterie. Autor: PaedDr. Pavel Svoboda. Název školy: Gymnázium Jana Nerudy, škola hl. města Prahy. Předmět, mezipředmětové vztahy: biologie

Inovace studia molekulární a buněčné biologie

1 (2) CYTOLOGIE stavba buňky

PROBLÉMY ŽIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ ORGANISMY

Název: Viry. Autor: PaedDr. Pavel Svoboda. Název školy: Gymnázium Jana Nerudy, škola hl. města Prahy. Předmět, mezipředmětové vztahy: biologie

PRAPRVOCI A PRVOCI Vojtěch Maša, 2009

Cytosin Thymin Uracil

Buňka cytologie. Buňka. Autor: Katka Téma: buňka stavba Ročník: 1.

Eukaryotická buňka. Stavba. - hlavní rozdíly:

Bu?ka - maturitní otázka z biologie (6)

Autor: Katka Téma: Bakterie Ročník: 2.

Buňka. Kristýna Obhlídalová 7.A

1.Biologie buňky. 1.1.Chemické složení buňky

Elektronoptický snímek viru mozaikové choroby tabáku. Mozaiková choroba tabáku. Schéma viru mozaikové choroby tabáku

PROKARYOTICKÁ BUŇKA - příručka pro učitele

Látky jako uhlík, dusík, kyslík a. z vnějšku a opět z něj vystupuje.

- molekulární nitrobuň. parazité - nemají metabolický aparát ani aparát na syntézu bílkovin

CZ.1.07/1.5.00/ Zefektivnění výuky prostřednictvím ICT technologií III/2 - Inovace a zkvalitnění výuky prostřednictvím ICT

Digitální učební materiál

Digitální učební materiál

Šablona č Přírodopis. Výstupní test z přírodopisu

Anotace: Materiál je určen k výuce přírodopisu v 6. ročníku ZŠ. Seznamuje žáky se základní stavbou rostlinné a živočišné buňky.

Název školy: Střední odborná škola stavební Karlovy Vary Sabinovo náměstí 16, Karlovy Vary Autor: Hana Turoňová Název materiálu:

FOTOSYNTÉZA Správná odpověď:

Nebuněčné organismy - viry

Metabolismus příručka pro učitele

Prokaryotické organismy. Prokaryotická buňka. Obaly prokaryotické buňky. Co jsou prokaryotické organismy? řec. Pro = před; karyon =

DNÍ ZÁKLAD III INTEGROVANÝ VĚDNV. BIOLOGIE Předn. Ing. Helena Jedličkov. ková TAKSONOMIE = KLASIFIKACE ORGANISMŮ VIRY, BAKTERIE, HOUBY. č.

Fyziologie buňky. RNDr. Zdeňka Chocholoušková, Ph.D.

Digitální učební materiál

Vznik a vývoj života. Mgr. Petra Prknová

Prokaryotické organismy. Co jsou prokaryotické organismy? Které skupiny známých organismů mezi prokaryota zařadíte?

Biologie 30 Metabolismus, fotosyntéza, dýchání, glykolýza, kvašení

Střední průmyslová škola strojnická Olomouc, tř. 17. listopadu 49

Gymnázium Jiřího Ortena, Kutná Hora. Ekologická, fyziologická a fylogenetická charakteristika přírody, botanika První ročník a kvinta

Prokaryota. Eubacteria - podříše: Bakterie Sinice. Struktura buňky

Název materiálu: Viry, houby, parazité. Datum (období) vytvoření: Autor materiálu: MUDr. Zdeňka Kasková. Zařazení materiálu:

Biologie - Kvinta, 1. ročník

- základní stavební i funkční jednotka všech živých organizmů ( jednotka života )

Střední průmyslová škola strojnická Olomouc, tř. 17. listopadu 49

Vzdělávací obsah vyučovacího předmětu

od eukaryotické se liší svou výrazně jednodušší stavbou a velikostí Dosahuje velikosti 1-10 µm. Prokaryotní buňku mají bakterie a sinice skládá se z :

Prokaryota. by Biologie - Ned?le, Srpen 11, Otázka: Bu?ka. P?edm?t: Biologie. P?

- pro učitele - na procvičení a upevnění probírané látky - prezentace

1. CHARAKTERISTIKA protoplazma - prvkové složení stejné jako u eukaryotní buňky (biogenní prvky C, O, H, N, P tvoří 97% sušiny)

Rozvoj vzdělávání žáků karvinských základních škol v oblasti cizích jazyků Registrační číslo projektu: CZ.1.07/1.1.07/

VY_32_INOVACE_ / Prvoci Prvoci jednobuněční živočichové

Zkoumání přírody. Myšlení a způsob života lidí vyšší nervová činnost odlišnosti člověka od ostatních organismů

CZ.1.07/1.5.00/

Stavba dřeva. Základy cytologie. přednáška

Škola: Střední škola obchodní, České Budějovice, Husova 9. Inovace a zkvalitnění výuky prostřednictvím ICT

TECHNIKA PRO ZPRACOVÁNÍ ODPADŮ (13)

Inovace studia molekulární a buněčné biologie

Základy biologie a ekologie VZNIK A VÝVOJ ŽIVOTA

FYZIOLOGIE ROSTLIN VÝŽIVA ROSTLIN 1) AUTOTROFNÍ VÝŽIVA ROSTLIN 2) HETEROTROFNÍ VÝŽIVA ROSTLIN

Střední průmyslová škola strojnická Olomouc, tř. 17. listopadu 49. Výukový materiál zpracovaný v rámci projektu Výuka moderně

Téma: MORFOLOGIE ŢIVOČIŠNÝCH BUNĚK

PROKARYOTA (PRVOJADERNÍ)

Struktura buňky - maturitní otázka z biologie

Obsah. IMUNOLOGIE Imunitní systém Anatomický a fyziologický základ imunitní odezvy... 57

Transkript:

Základní vlastnosti živých organismů Růst a vývoj - diferenciace (rozrůznění) a specializace - ontogeneze vývoj jedince - fylogeneze vývoj druhu Rozmnožování a dědičnost - proces vzniku nového jedince - pohlavní splynutí samčí a samičí pohlavní buňky - nepohlavní dělení buněk, řízkování, pučení - dědičnost předání vlastností Pohyb - bičíky, brvy, panožky, ploutve, končetiny, celý povrch těla Dráždivost - schopnost reagovat na podměty z vnějšího prostředí -> udržování stálého vnitřního prostředí (homeostáze) - autoregulace Metabolismus - látková a energetická přeměna - organismus je otevřený systém, který s okolím vyměňuje látky, informace, energii Chemické složení - jednotný princip chemického složení - bílkoviny (stavební materiál) - nukleové kyseliny (nositelky genetické informace) - tuky - sacharidy - vysoká organizovanost - domény : Archea, Bakteria, Eukarya Vznik života na Zemi - Země vznikla před 4,6 mld. lety - život vznikl před 3,5 mld. lety Názory na vznik života - Kreační teorie svět stvořil Bůh (Carl Liné) - Teorie samooplození vznik organismů z neživé hmoty - Teorie panspermická zárodky putují vesmírem, při dopadu se rozšíří na Zemi - Oparinova teorie život vznikl z neživé hmoty 1

1. chemická evoluce (S. Miller) -> jednoduché bílkoviny - probiotický bujón = prapolévka - vznik koacervátů (A. Oparin) -> neživé organismy - kapénky bílkovin urychlují metabolismus - metabolon termodynamický otevřený systém - nelze rozmnožovat VZNIK ŽIVOTA SOUVISÍ SE VZNIKEM GENETICKÉHO KÓDU A ZABEZPEČENÍM REPLIKACE (ZDVOJENÍ) NUKLEOVÉ KYSELINY, KTERÁ OBSAHUJE GENETICKOU INFORMACI 2. biologická evoluce - eobionti (probionti) -> předchůdci organismů - přírodní výběr (přežije ten, který se lépe přizpůsobí prostředí a dokáže se rozmnožit) - 2. teorie o eudosymbióze - plastidy -> chloroplasty - chromoplasty - leukoplasty - základní mechanismy evoluce - četnost vzniku mutace Nebuněčné organismy viry = vnitřní parazité, nejsou schopni samostatné existence => - nemají vlastní metabolický aparát - nemají aparát pro syntézu bílkovin (ribozomy, t-rna) - nejsou schopni samostatného růstu a dráždivosti - k rozmnožování potřebují buňku - velikost: 20-390 nanometru - VIRION = klidová forma viru, která je schopna infikovat hostitelskou buňku - složení: - nukleová kyselina => zde uložena genetická informace - DNA -> DNA viry - RNA -> RNA viry - kapsid = bílkovinný obal, který je složen z makromolekul bílkovin = kapsomery - některé viry mají membránový obal - tvořen z fosfolipidu a bílkovin - klasifikace virů - bakteriofág viry, které napadají bakterie - cyanofág viry, které napadají sinice - mykofág viry, které napadají houby - živočišné viry - rostlinné viry - rozmnožování virů lytický a lyzogenní cyklus 2

Lytický cyklus 1. vazba virionu na povrch hostitelské buňky - na povrchu hostitelské buňky musí být receptor 2. proniknutí (penetrace) viru do buňky (proces podobný fagocytóze) = virová infekce - u bakteriofága pouze NK, jinak pronikají celé viry 3. uvolnění NK z kapsidu enzymatickým rozložením 4. replikace (zdvojení) nukleové kyseliny 5. syntéza virových bílkovin v jádře či na ribozomech hostitelské buňky 6. zrání viru -> obalení NK, vznik kapsidu 7. uvolnění viru z hostitelské buňky -> rozpad buňky (lýza) Lyzogenní cyklus = začlenění virové nukleové kyseliny do chromozomu hostitelské buňky -> stává se součástí chromozomu a předává se dceřiných buňkám jako provirus (u bakteriofágu prefág) - za určitých podmínek (fyzikálních, chemických) může provirus udělat buňce nové vlastnosti -> buňka nádorová (onkogenní) Příklady virových onemocnění - způsobené RNA viry: - mozaiková onemocnění tabáku a rajčat - AIDS, zarděnky, příušnice, spalničky - rýma, chřipka, dětská obrna - kulhavka, vzteklina, slintavka - klíšťová encefalitida - způsobené DNA viry: - opar, bradavice, mononukleóza, neštovice Podvirové jednotky - viroidy - malé řetězce RNA bez kapsidu - způsobují onemocnění kulturních rostlin - bledost okurek - vřetenatost bramborových hlíz - zakrnělost chmele - priony - specifická infekční bílkovina (kódována strukturním genem hostitelské buňky) - infekce: - kuru - nemoc šílených krav (BSE) - Creutzfeldt-Jakobova nemoc) - scrapie (drbavka koz a ovcí 3

- virusoidy - jsou nukleové kyseliny (DNA a RNA), uzavřené v kapsidech některých virů vedle jejich nukleové kyseliny vlastní Prokaryotická buňka - prokaryotická pro(před) karyon(jádro) před jaderná - velikost 1-10 µm - tvar - kulovitý, tyčinkovitý - jednodušší než eukaryotická - žádné rozdělovací membrány Stavba - buněčná stěna - u všech kromě mykoplazmatu - látka stěny je polysacharid peptidoglykan=murein, u archeí pseudomurein - je pórovitá a plně propustná - funkce: - ochrana mechanická, chemická - udržuje stálé vnitřní prostředí - udržuje tvar - kompenzuje vysoký osmotický přetlak uvnitř buňky - cytoplazmatická membrána - stavba: - 2 vrstvy fosfolipidů - bílkoviny a sacharidy - funkce: - zajišťuje stálé vnitřní prostředí (teplota, tlak) - buněčné dýchání - je selektivně propustná a plastická 4

- cytoplazma - vyplňuje prostor buňky - zásobní jednotka - glykogen - poly-β-hydroxymáselná kyselina (zdroj uhlíku a energie) - volutin (zdroj fosforu) - někdy kapénky síry (sirné bakterie) - jaderná hmota - nukleoid - 1 chromozom, haploidní - 20% objemu buňky - chemicky holá molekula DNA - 1000x delší DNA než sama buňka - volně v plazmě - funkce řízení, genetická informace (3500 genů) - replikace (zdvojení) - z 1 bodu postupuje na obě strany kružnicové molekuly a končí v bodě, který je protilehlý počátku replikace - plazmidy - malé cyklické molekuly DNA v cytoplazmě (nesou doplňkovou informaci) - ribozomy - funkce tvorba bílkovin - další organely: - slizovitý obal - funkce zvyšuje odolnost - nad buněčnou stěnou - gykokalyx - další vnitřní obal - funkce umožňuje buňkám ulpívat na různých podkladech - bičík - organela pohybu - fimbrie - krátká nepohyblivá vlákna - umožňuje přilnutí k povrchu či konjugaci (rozmnožování) bakterií - mezozóm - vchlípenina cytoplazmatické membrány - pravděpodobně souvisí s dělením buněk - u heterotrofních organismů - thylakoidy - vchlípenina cytoplazmatické membrány - u fotosyntetizujících organismů - obsahují fotosyntetická barviva - plynové vakuoly - u fototrofních buněk - funkce nadnášejí buňku 5

- endospory - tvoří se u některých bakterií (uvnitř buňky) Prokaryota - doména ARCHEA - v buňkách pseidomureinu - termofilní (45-110 C) - halofilní (koncentrace NaCl 12%) - metanogenní produkují methan (CH 4 ) - doména BAKTERIA - bez buněčné stěny (mykoplazmata) - grampozitivní s buněčnou stěnou - gramnegativní s buněčnou stěnou - cyanobakterie (sinice) Bakterie - tvar: - kulatý kok streptokok stafylokok - tyčinkovitý - spirála - spirochéta - mají bičík - výživa bakterií: - autotrofní - zdroj energie uhlík z CO 2 - fotoautotrofní energie ze slunečního záření - chemoautotrofní energie z anorganických látek - dusík získávají z dusitanů, dusičnanů a amoniku - heterotrofní - zdroj energie uhlík z organických látek - fotogeterotrofní energie ze slunečního záření - chemoheterotrofní energie z organických látek (dýchání, kvašení) - dusík získávají z bílkovin nebo z jiných organických látek 6

- aerobní - potřebují O 2 - anaerobní - obligátně anaerobní O 2 je pro ně jed - fakultativně anaerobní O 2 mohou i nemusí mít Rozmnožování bakterií - nepohlavní - dělení - pučení - pohlavní - bakterie se stává částečně diploidní (má 2 chromozomy) - výměna částí chromozomů - 3 způsoby: - TRANSFORMACE - živá buňka pojme část nukleové kyseliny z odumřelé bakterie - TRANSDUKCE - přenáší se část nukleové kyseliny přes viry (bakteriofágy) do jiné buňky - KONJUGACE - spojení Půdní bakterie - ovlivňují její úrodnost - humus obsahuje saprofytické bakterie -> rozkládají organické zbytky -> mineralizace - nitrifikační bakterie: amoniak a dusitany přeměňují na dusičnany (ty můžou rostliny využít) - denitrifikační bakterie - opak nitrifikačních - hlízkové bakterie - dokáží vázat vzdušný dusík a přeměnit ho na dusičnany - žijí v symbióze na kořenech bobovitých rostlin Význam bakterií - genové inženýrství inzulin - příprava potravin mléčné a octové kvašení (jogurty) - kvasné a hnilobné bakterie ve střevech - patogenní bakterie - způsobují onemocnění: borelióza, tetanus, syfilis, kapavka, tuberkulóza Sinice (cyanobakterie) - fotoautotrofní organismy - jednobuněčné nebo vláknité (vlákno přeměněno na stélku) - vždy ve slizovém obalu - nemají bičík, pohybují se drkavých pohybem (jen u vláknitých) - v tylakoidech mají chlorofyl A, β-karoten, fykoerythrin (červený), fykocianin (modrý) - zásobní látka: sinicový škrob - tlustostěnné buňky (heterocysty) -> schopnost vázat vzdušný dusík N 2 7

- akinety (arthrospory) - klidové buňky (klidové stádium) - význam při rozmnožování - rozmnožování - jednobuněčné dělení - vláknité tvorba hormogónií - výskyt a význam - voda, vlhká půda, skály, kůry stromů - vodní květ přemnožení sinic (odumírání vodních organismů, zamezený přísun kyslíku) - symbióza - mechorosty - kapraďorosty - cykasy - houba + sinice = lišejník - vznik travertinu - zvětrávání - stromatolity (sinice + bakterie) - pěstování rýže - lékařství - zástupci - sinivka - drkalka - jednořadka 8