Včelařství v mikroregionu Podchřibí

Masarykova univerzita Filozofická fakulta Ústav evropské etnologie Studijní obor: Etnologie Martin Mráz Včelařství v mikroregionu Podchřibí Bakalářská diplomová práce Vedoucí práce: PhDr. Miroslav Válka, Ph. D. Brno 2010

Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci vypracoval na základě terénních výzkumů a s využitím uvedených pramenů a literatury. Podpis autora práce 1

Poděkování: Chci velmi poděkovat PhDr. Miroslavu Válkovi, Ph. D. za trpělivost a cenné rady, které mi při psaní této diplomové práce poskytl. Dále děkuji své rodině, přítelkyni Lucii i její rodině za podporu a pomoc. Velké poděkování patří především pánům včelařům, kteří byli ochotni podělit se o své zkušenosti. 2

1. Úvod... 5 2. Charakteristika zkoumané oblasti... 7 3. Způsoby včelaření... 10 3.1 Nejstarší způsoby včelaření... 10 4. Úly... 13 4.1 Systematika úlů... 13 4.2 Výzdoba... 13 4.2.1 Nejstarší úpravy česen klátových úlů... 13 4.2.2 Techniky zdobení klátu reliéfní řezbou a malbou... 14 4.2.3 Zoomorfní motivy... 15 4.2.4 Antropomorfní úpravy klátových úlů a česen... 16 4.2.5 Úly v podobě architektury... 17 4.2.6 Zdobné kláty v poválečném období... 18 5. Nářadí a jiné včelařské pomůcky... 19 5.1 Proměny nářadí vyuţívaného od dob racionálního včelaření... 19 6. Produkty včel... 20 6.1 Med... 20 6.2 Propolis... 25 6.3 Vosk... 26 6.4 Pyl... 28 6.5 Včelí jed... 30 6.6 Mateří kašička... 32 6.7 Včelami ovlivněná voda... 33 7. Med a jeho vyuţití... 34 7.1 Legislativa a problematika prodeje medu... 34 7.2 Medovina... 36 8. Zvykosloví... 38 9. Spolková činnost... 39 9.1 Historie včelařských spolků... 39 3

9.2 Historie včelařského spolku v Kyjově.... 41 10. Odborná literatura a média... 48 10.1 Včelařská periodika... 48 11. Závěr... 50 12. Literatura... 51 13. Seznam informátorů... 53 14. Přílohy... 54 15. Svazová norma Český med... 64 16. Anotace... 69 4

1. Úvod Chov včely medonosné je jedním z mnoha hospodářských odvětví, které se během staletí na našem území úspěšně rozvíjelo. Včely člověka vţdy fascinovaly. Ať uţ jedinečnou strukturou sociálních vazeb, způsobem komunikace, nebo v nás jen vyvolávají nepříjemný pocit strachu z bodnutí. Není člověka, který by se s včelami a jejich produkty nesetkal. Včelařství jiţ není dávno doménou duchovních či učitelů, ale jedná se o aktivitu provozovanou napříč všemi socioprofesními skupinami. Ze statistik Českého svazu včelařů vyplývá, 1 ţe největší včelařskou skupinou na území České republiky jsou takzvaní malovčelaři. 2 Ve zkoumaném mikroregionu Podchřibí je situace ilustrativní. Z tohoto důvodu svoji práci upínám právě k nim a nikoliv k velkovčelařům. 3 Cílovou skupinou mého výzkumu jsou tedy lidé, pro které včelaření znamená především obrovskou zálibu a v plodných letech také moţnost přivýdělku. Prvotním impulzem pro vznik této práce byla snaha zaznamenat poznatky a pracovní postupy nejstarší včelařské generace, která nemá zkušenosti získané za léta praktikujícího včelaření komu předávat. Jak jsem se při tvorbě této bakalářské práce ujistil, je skutečností, ţe včelařů ubývá a na jejich místo nepřichází adekvátní náhrada. V přímé úměře s jejich úbytkem se sniţuje i stav včelstev, coţ má negativní dopad v podobě nedostatku opylovatelů v určitých regionech. Cílem práce nebylo pouze zaznamenat tradiční způsoby včelařství, ale zohlednit i jiné, širší souvislosti, které nám dávají pochopit spojení mezi člověkem a včelou. V bakalářské diplomové práci pracuji především s poznatky, které se mi podařilo získat v rámci téměř dvouletého terénního výzkumu 4 a zúčastněného pozorování. Základním informačním pramenem pro mne byla také kronika včelařského spolku v Kyjově. Neocenitelné pro moji práci byly výpovědi všech informátorů. Především chci poděkovat včelařům Václavu Formanovi, Cyrilu Martinkovi a Emanuelovi Budíkovi, tedy těm, ke kterým jsem se několikrát vracel pro cennou radu. Podrobné informace o oboru jsem také získával z odborné literatury. Především kniha Josefa Nepraše České včelařství 5 mi přinesla základní 1 39 315 malovčelařů. Údaje za rok 2005. 2 Včelař starající se nejvíce o 15 včelstev. 3 Velkovčelař hospodařící s více neţ 100 včelstvy a pro kterého je práce u včel jiţ obţivou. Ve své práci jsem také vyuţil informací získaných od informátora Cyrila Martinka, který je jiţ v důchodu, ale ještě před 5 lety hospodařil na více neţ 120 včelstvech. 4 Informace v terénu jsem průběţně získával od února 2009 do listopadu 2010. 5 Nepraš, Josef: České včelařství. Praha: SZN, 1971. 5

poučení o vývoji včelařství. V kapitole věnující se produktům včel jsem se opíral o publikaci Antonína Přidala Včelí produkty, 6 která mi poskytla vyčerpávající informace k tomuto tématu. Velkou informační hodnotu pro mne znamenaly články v časopise Včelařství, především série nazvaná tradiční zdobení úlů, autora Zdeňka Tempíra. V první části práce se zaměřuji nejprve na charakteristiku zkoumaného regionu, jeho sociálních a historických souvislostí. Poté na obecnou historii vývoje včelařství na našem území. K získání těchto informací mi dopomohla četná kniţní díla a odborné časopisy, především Včelařství. 7 Díky nim jsem získal přehled o historii oboru a mohl je dále konfrontovat s výzkumnou oblastí. V tomto ohledu mi byli nejvíce nápomocni pamětníci narození v meziválečném období, kteří vyuţili své vzpomínky z dětství. Jejich informace byly důleţité především pro rekonstrukci včelaření před druhou světovou válkou. K tomuto faktu je potřeba dodat, ţe pamětníků z meziválečných let není mnoho, 8 protoţe velké procento dotázaných včelařů započalo s chovem včel v pozdějším věku. Jedním z nejčastějších důvodů bylo přiţenění se do včelařské rodiny. 9 Jedna z kapitol je věnována vývojovým formám a typologickým úpravám úlů, které se staly unikátním dokladem lidské tvořivosti. Podstatnou výzkumnou otázkou pro mne bylo zjistit, jakým směrem se vyvíjely včelařské nástroje od nástupu racionálního včelařství v polovině 18. století. Při řešení mi velmi pomohla moţnost nahlédnutí do depozitářů Slováckého muzea v Uherském Hradišti v Topolné. Především šlo o srovnání pomůcek, které byly vyuţívány během dvacátého století s dnešními nástroji. Med je nejznámější produkt včel, ale zdaleka ne jediný. Ve zkoumané oblasti je zcela běţná výroba propolisové tinktury, anebo výroba alkoholických nápojů, především medoviny. Velké mnoţství včelích produktů má široké pole uplatnění ve farmacii. Velkým tématem pro dnešní malovčelaře je distribuce výrobků, tzv. prodej ze dvora. Je řízen legislativou a také mnohými doporučeními. 10 Proto bylo dobré konfrontovat takto získané informace s realitou. 6 Přidal, Antonín: Včelí produkty. Brno: MZLU, 2003. 7 Odborný časopis ČSV vydávaný od roku 1867. 8 Velká část jiţ zemřela a nebo nevčelaří od raného mládí. 9 Příklad informátora Václava Formana. 10 Především v odborných časopisech, členských schůzích atd. 6

Chov včel, obdobně jako jiná odvětví lidské činnosti, je propojen s duchovní kulturou. Vyvinulo se včelařské zvykosloví, které je popsáno v mnohé dostupné literatuře. V terénu jsem si ověřoval, zda-li jsou daná pravidla dodrţována či jak jsou aplikována v současnosti. 11 V poslední kapitole se věnuji spolkové činnosti, která započala jiţ v době, kdy byly české země součástí Rakouska-Uherska a trvá do dnešních dnů. Hodnotným zdrojem informací bylo studium kroniky kyjovského spolku včelařů. Její informační výpověď se neomezovala pouze na dění včelařské, nýbrţ je v ní zachycena celá řada témat společenských. Z dnešního hlediska se nám mohou mnohé jevit jako tendenční či nekorektní, ale ani toto nesniţuje její přínosnost. Do této kapitoly jsem vřadil i vývoj brtnického cechovního společenství a medařské právo. Nedílnou součástí spolkové činnosti je vytváření vlastního periodika. V dnešních dnech jsou k dispozici i internetové verze klasických tištěných časopisů. Obojí informační média jsem se pokusil popsat a zhodnotit. 2. Charakteristika zkoumané oblasti Svazek obcí mikroregionu Podchřibí, jak zní celý název tohoto mikroregionu patřícího do Jihomoravského kraje, je sdruţením několika obcí na bázi dobrovolnosti a spolupráce. Toto uskupení vzniklo v roce 2000 a jako hlavní poslání si určilo společnou propagaci oblasti v cestovním ruchu. K dalším cílům patří podpora rozvoje infrastruktury, vinařství a tradic. Mikroregion Podchřibí se nachází na v etnografickém regionu Dolňácka a je tvořen obcemi Kelčany, Ţádovice, Jeţov, Skalka, Labuty a Vřesovice, pro které je spádovým městem Kyjov. Mikroregion má protáhlý tvar ze severu na jih. Rozkládá se kolem Hrušovského a Vřesovského resp. Skaleckého potoka. 12 Zaujímají plochu 2595,7804 ha a součet obyvatel je 2659. 13 Kromě oficiální spolupráce mezi obcemi probíhají také pravidelná sportovní klání mezi obcemi pod názvem O pohár mikroregionu Podchřibí, která jsou rovnoměrně rozloţena dle moţností daných obcí. Tato sportovní klání se nesou ve sportovním duchu, ale především jde o sblíţení a soudrţnost obyvatel. Při svém terénním výzkumu jsem překročil hranice tohoto mikroregionu a rozšířil své výzkumy do obce Hýsly, Bohuslavice a Staré Hutě. Přičemţ poslední jmenovanou 11 Nejcitovanější zvyk v literatuře je poklepání na úl a oznámení včelám úmrtí hospodáře. 12 www.skalkaobec.cz/mikroregion-podchribi, [12. 11. 2010]. 13 www.uur.cz/imr/pasport.asp?cisdr=600, [12. 11. 2010]. 7

obec dělí od ostatních nejen jiný kraj, 14 ale především lesní způsob hospodaření, tedy zcela jiné prostředí pro včelí pastvu. Oblast oblast mikroregionu Podchřibí je známou polnohospodářskou oblastí. Převahu má pěstování obilovin, kukuřice, řepky olejky či slunečnice, ale i jiných druhů kulturních plodin. Vřesovice byly dříve známy jako sadařská obec. Dnes je tato vesnice asi s šesti sty obyvateli známá turismem a chatovou oblastí, rozkládající se v jejím katastru. V obci funguje několik spolků. Kromě tradičních SDH a TJ Sokol, je velmi aktivní místní pobočka Klubu českých turistů. Převáţná část obyvatel za prací dojíţdí do Kyjova a dalších měst, coţ je příznačné pro všechny obce mikroregionu. Pod ochranou památkové péče jsou Boţí muka a Výklenková kaplička, 15 umístěné nad vesnicí. Další z obcí do Kyjova jsou Labuty. Původně byly vinařskou osadou. Dnes jsou Labuty společně se Skalkou s necelými dvěma sty obyvateli nejmenšími vesnicemi mikroregionu. Sakrální dominantou obce je zvonička vystavěná roku 1834. Obec není aktivní po spolkové ani sportovní činnosti. 16 Severovýchodně od Kyjova se rozkládá Skalka. Na okraji obce je nepřehlédnutelný komplex bývalého JZD z konce 50. let, které se v 90. letech 20. století přetransformovalo do společnosti Podchřibí Jeţov, která se sídlem ve Skalce hospodaří na mnoha katastrálních územích jiných obcí. V obci fungují dva spolky. Český zahrádkářský svaz a Místní skupina Českého červeného kříţe. Církevní památkou obce kaple sv. Josefa z roku 1897. 17 Obec Jeţov se nachází v minimálně zalesněné oblasti, východně od Kyjova. Jeţov je spádovou obcí po stránce zdravotnické, pedagogické či spolkové. Ve vesnici funguje několik zájmových organizací, kromě SDH a TJ Vlast Jeţov, je v obci činné myslivecké sdruţení, ČZS a Jeţovští pěvci, tedy amatérské pěvecký sbor. Jeţov je společně se Ţádovicemi největší obcí mikroregionu se sedmi sty obyvateli. Církevní dominantou obce je barokní kostel sv. Jakuba. 18 Ţádovice se rozkládají po obou stranách Hruškovského potoka, 5 km východně od Kyjova. Církevní dominantou obce je kostel sv. Jana Nepomuckého, který byl vystavěn 14 Obec Staré Hutě jsou součástí Zlínského kraje. 15 www.obecvresovice.cz, [12. 11. 2010]. 16 www.labuty.cz, [12. 11. 2010]. 17 www.skalkaobec.cz, [12. 11. 2010]. 18 www.jezov.cz, [12. 11. 2010]. 8

v nedávné době. 19 Obec má tradiční sportovně-spolkovou základnu, kterou tvoří TJ Sokol, SDH, ČZS a myslivecké sdruţení. 20 Kelčany jsou vesnice, která se rozkládá 3,5 km východně od Kyjova. Co do počtu obyvatel (240 občanů) patří do průměru Podchřibí. Zajímavou církevní památkou je kaple Navštívení Pany Marie z roku 1817. K této kapli se váţe církevní tradice, tzv. Kelčanský svátek, coţ je procesí jdoucí ke kapličce na svátek Nanebevzetí. Kelčany jsou v širokém okolí známé díky řadě vinných sklepů a búd v katastru pod Horou, které jsou dobře viditelné při silnici z Kyjova do Ţádovic. 21 Včelařská situace z pohledu zavčelení obcí mikroregionu Podchřibí koresponduje se stavem zavčelení celé ZO Kyjov. To znamená, ţe ţádná z vesnic není bez včel. I kdyţ v některých obcích jsou poměry takové, ţe včelaří pouze jeden včelař s několika málo včelstvy. Svůj výzkum jsem rozšířil i do okolních mikroregionů. Dva respondenty jsem získal z mikroregionu Moštěnka, konkrétně v obci Hýsly. Včelaři Tibor Skalka a Cyril Budík oba dva vlastní kočovné vozy. Tibor Skalka je iniciátorem akcí, prohlubující zájem o včelařství. Tato vesnice je drţitelkou tří světových rekordů. Prvním rekordem jsou nejmenší sluneční hodiny. 22 Druhým rekordem jsou dvoje hodiny na sobě, třetí jsou zmenšeninou sluneční soustavy. 23 Hodiny jsou její součástí. Slunce má tvar včelí buňky, z ní vystupuje nerezová trubka, znázorňující včelí ţihadlo, jinak ukazatel času. 24 S mikroregionem Moštěnka sousedí s mikroregionem Babí lom, kde v Bohuslavicích u Kyjova včelaří Emanuel Budík, tj. kronikář ZO Kyjov. V prostředí chřibských lesů se nachází Staré Hutě, malá obec 25 sdruţená pod mikroregionem Buchlov ve Zlínském kraji. Tedy zcela odlišným prostředím, neţ bylo v předcházejících regionech. Zde se stal mým informátorem Miloslav Malík. 19 Základní kámen pro stavbu kostela posvětil papeţ Jan Pavel II. při své návštěvě na Velehradě 22. 4. 1990. Slavnostní vysvěcení kostela se uskutečnilo 6. 7. 1996. 20 www.obeczadovice.cz, [12. 11. 2010]. 21 www.kelcany.cz, [12. 11. 2010]. 22 Rozměr těchto hodin je devět milimetrů. 23 www.hysly.eu/turisticke-zajimavosti/nejmensi-slunecni-hodiny-na-svete, [12. 11. 2010]. 24 V obci Hýsly byl tento světový unikát představen, [12. 11. 2010]. 25 Staré Hutě mají 130 obyvatel. 9

3. Způsoby včelaření 3.1 Nejstarší způsoby včelaření Ještě před domestikačními snahami člověka včely přebývaly v dutinách stromů, skalních rozsedlinách či slujích. Ovšem nejtypičtějšími příbytky včel byly duté stromy. Zpočátku bylo získávání medu nesnadným úkolem. Nejen, ţe bylo nutné nejdříve objevit včelí hnízdo, coţ se dá povaţovat v těţko dostupných pralesích pokrývajících dřívější území našeho státu za obtíţný úkol, ale také bylo nutno včelám med odebrat. Coţ bylo neefektivní z důvodu ničení včelího díla. Pokud však byla odebrána jen část plástu, včely tento zásah nepoškodil natolik a za určitou dobu poničené dílo opravily. Pro lovce měla tato metoda dobývání medu výhodu. Brzy poznali houţevnatost včel a pudovou příslušnost k místu, která jim vţdy zaručila přísun medu ze stejného stromu. 26 Pro své vlastní pohodlí začali včelaři uměle vytvářet včelí příbytky. Zcela zdravé stromy byly uměle vyhlubovány a včely se do nich samy usazovaly. Včelám se také v těchto uměle vystavěných příbytcích dařilo lépe. Zřejmým důvodem tohoto faktu bylo, ţe včelstva takto zaopatřená se lépe chránila klimatickým vlivům i útokům nepřátel, neţ ve starých, zpuchřelých stromech. Pro větší pohodlí včelařů se část stromu se včelami odňala a započalo budování včelínů přímo v lesích. Dalším vývojovým stupněm v podrobení si divokých včel bylo přemístění částí stromu obývaného včelami do blízkosti domova včelaře. V 17. století se tedy razantně mění prostředí pro získávání včelích produktů. U některých slovanských národů však původní brtnictví přetrvává aţ do druhé poloviny 19. století. Především se jedná o oblasti Polska a Ruska. V Polsku bylo v roce 1827 v královských lesích evidováno 17 736 brtí a do roku 1858 tento počet klesl na pouhých 750. 27 Od tohoto momentu lze včely zařadit mezi domestikované tvory. A jedná se téţ o počátek klátového hospodářství. Kláty se velmi různily, především velikostí, která měla nezanedbatelný vliv na kvalitu chovu, např. úl pro sedmero včelstev 1667 z Frýdecka. 28 Kláty podléhají základnímu rozdělení na stojáky a leţáky. Zpočátku se věřilo v přímé propojení kvality a druhu dřeva s barvou a chutí samotného medu. Během historie však byly tyto domněnky vyvráceny. 29 V rámci praxe ve Slováckém muzeu v Uherském Hradišti jsem 26 Beránek, V.: Kdyţ plástvy tekly medem. Praha, 2003, s. 13. 27 Tempír, Zdeněk: Z historie včelařství na území SSSR. Včelařství 10, 1977, s. 218-219. 28 Haleš, B.: Historie včelařství v Pobeskydí. Frýdek-Místek: Okresní vlastivědné muzeum, 1986, s. 12. 29 Kadlčák, J. M.: Český včelař. Praha, 1917, s. 7 8. 10

měl příleţitost prohlédnout si v depozitáři v Topolné klátový úl, přizpůsobený pro dvě včelstva. 30 Jediný z informátorů si pamatuje na včelaření v klátovém úlu včelař Miloslav Malík ze Starých Hutí. Vzpomínka patří do doby jeho dětství ve 30. letech.: Na Stupavě měl jeden chlapík včely v tem klátu a to byla strašná práca atenkrát se nevytáčelo, říkalo se vypouštět med. To se prostě ty rámky dali do vřelej vody. Ono se to rozpustilo všecko. Vosk vystoupil navrch, protoţe je lehčí. A med se usadil na dně a mezi tím byla voda. To byl takový med ne moc kvalitní. To měl kovář, tady ten klát, ale to si pamatuju tak mlhavě, to sem musel být velice malinký. 31 Informátor spojil osobní proţitky s informacemi, získanými především z odborné literatury, coţ bylo obecně častým jevem. Materiály, ze kterých se zhotovovaly úly, byly velmi rozličné. Důraz se především kladl na jeho dostupnost, kvalitu a v pozdější době samozřejmě i cenu. Výběr materiálů se vyznačoval v celé historii včelaření velkou rozmanitostí. Můţeme jmenovat dřevo, korek, vrbové proutí, vinnou révu, rákosí, hlínu, bahno a cihly. Od počátku zdomácnění včel se za nejvhodnější povaţovala sláma (díky svým izolačním vlastnostem) a měkčí druhy dřeva, kupříkladu smrkové, topolové, lipové a vrbové. Ty měly své výhody v trvanlivosti a snadném opracování. 32 Z německého prostředí se na naše území infiltrovaly slaměné úly. Dokladem o slaměných košnicích je vyobrazení v herbáři Jana Černého ze začátku 16. století. K výrobě košnic se nejčastěji pouţívala ţitná sláma zbavená klasů. K pletení jako vodítko slouţila dřevěná, rohová či koţená trubička kónicky se zuţující. Svazek či pramen slámy se oplétal štípanými nebo lískovými pruty, případně motouzem. K hotovým košnicím patřilo dřevěné dno s česnem a příčně zapíchnutá bidélka zpevňující zavěšené včelí dílo. Česna se někdy vysekávala ve stěně košnic. V konečné fázi se pomazávaly mazanicí. 33 Kromě jiţ zmiňovaných izolačních vlastností, které vedly ke snadnému přezimování včelstva a minimálním ztrátám zásob, měl tento druh úlu výhodu v dostupnosti materiálu. Pouhým odklopením košnice se snadno zjistilo, jak včely pracují. Pokud jsme v předcházejících řádcích vyjmenovávali klady takto zhotovených úlů, je třeba vytknout i nedostatky. Ten hlavní byl nedostatek místa, který bránil utváření dostatečných zásob a nutil včely k rojení. Na jednu košnici vychází aţ tři roje ročně. Med se vybíral na jaře. A to na rozdíl od ostatních typů úlů netradičním způsobem. Nejprve se slaměné košnice potěţkaly. Ty lehčí dostaly prostor k dozrání. Včely v těţších košnicích byly odsouzeny na smrt. Sírou udušené včely společně s plásty, pylem i medem včelař vhodil do kotle, kde se následně 30 Tento klát má inventární číslo E 3448 a je 118 cm vysoký a 60 cm široký. 31 Z výpovědi respondenta Miloslava Malíka ze dne 9. 5. 2009. 32 Ţivanský, František: Včela brněnská, 1881, s. 58. 33 Tempír, Zdeněk: Něco o košnicích. Včelařství 7, 1977, druhá strana obálky. 11

vyvařily. Takto získávaný med nenabyl vysokých kvalit. 34 Další moţností k získání medu bylo vymačkání plástů. Způsob, dle kterého se určoval výnos jednotlivých včelstev, tedy podle váhy košnice, byl zároveň způsobem nespravedlivým, protoţe právě ty nejtěţší úly obývaly včely nejpilnější. 34 Ţivanský, František: Včela brněnská, 1881, s. 43-47. 12

4. Úly 4.1 Systematika úlů Základní členění úlové systematiky je dělení obydlí včel na nepřenosná a přenosná. Za nepřenosné jsou povaţovány brtě, původně součásti stromů. Přenosná díla jsou všechny ostatní druhy úlů, od nejstarších špalků aţ po nejmodernější nástavkové úly. 35 Další stupeň členění spočívá v dělitelnosti a nedělitelnosti úlové soustavy. Nedělitelné úly jsou všechny ty, které tvoří pevný celek. Do této skupiny úlů patří i úl budečský, který je stále hojně rozšířen a to především mezi staršími včelaři. 36 Naproti nim existují soustavy dělitelné, rozběrné, tedy všechny druhy úlů, které netvoří pevný celek. Díky nástavkům je včelař schopen reagovat a úl přizpůsobovat síle včelstva, proto jsou v dnešní době upřednostňovány. Stavba včelího díla je dnes řízená (neboli umělá) oproti hospodaření ve starých špalcích, kdy včely stavěly tzv. nadivoko. Předmětem mnohaletých názorových nesouladů mezi včelaři je správná rámková míra, která byla specifickým problémem středoevropském prostoru, kvůli přemíře úlů v národních provedeních. Průkopníkem včelaření v rozběrných úlech byl Josef Antonín Janiš, farář z Hostivaře. Jeho cílem bylo sestavit takový úlový prostor, který by odpovídal momentální síle včelstva. Jeho následovníci včelařící v nástavkových úlech se sdruţují v Pracovní společnosti nástavkových včelařů. Česká pobočka tohoto nadnárodního společenství vznikla v roce 2000 v Praze a sdruţuje všechny včelaře, kteří hospodaří se včelami v úlech typu Langstrothova. 37 4.2 Výzdoba 4.2.1 Nejstarší úpravy česen klátových úlů Úly se staly součástí lidového výtvarného projevu po přechodu z brtnictví na klátový způsob hospodaření. Po přemístění klátů do blízkosti domu včelaře přestaly plnit pouze praktickou úlohu, ale byly naopak rozšířeny a obohaceny o moţnost výtvarného projevu. Stejný jev se objevuje v jiných zemědělských odvětvích, kde nářadí nepostrádalo jednoduché ornamenty. Z počátku se jednalo o estetickou úpravu česna, tedy otvoru, který je určen včelám k výletu z úlu. Nejstarší tvar česna je ve tvaru rovnoramenného trojúhelníku, jehoţ spodní strana je na klátu umístěna vodorovně. U starších modelů lze předpokládat, ţe vodorovná spodní strana 35 Tak začali včelařit i lidé, pro které nebylo včelaření hlavním způsobem obţivy, na rozdíl od brtníků. 36 Nepraš, J.: České včelařství. Praha: SZN, 1971, s. 47-50. 37 www.n-vcelari.cz/index.php?option=com_content&view=article&id=61&itemid=76, [28. 10. 2010]. 13

byla mírně skosená od otvoru česna, tak aby podporovala odtok vody. Zbývající dvě strany tvořily stříšku, bránící pronikání deště do samotného kruhového otvoru česna. Takto vybavené česno je dochováno na klátu vyobrazeném na oltáři v kostele v Majdaléně u Třeboně, datovaného do první poloviny 15. století. 38 Se stejně upravenými česny se setkáváme ještě v 19. století. Z historie známe česna podléhající různým variantám, ať uţ se jedná o česla obdélníková, půlkruhová, pětiúhelníková, a dokonce i ve tvaru kříţe. Nelze opomenout různé ochranné konstrukce, jeţ prokazovaly svoji funkčnost v období nečasu. Stříšky či budky usazené v těsné blízkosti česna vytvářely závětří a chránily úl před prosáknutím vody. Často byl do česna přidáván leták. 39 I přes pestrost zdobení byla prvořadá funkce praktická. Od konce 17. století se k funkčnosti přidala i sloţka estetická. Z pohledu chovu včel se jednalo o marginální záleţitost bez přímého vlivu na prosperitu, ovšem z hlediska prestiţe a krásy byla pro včelaře čest takový úl obhospodařovat. 40 4.2.2 Techniky zdobení klátu reliéfní řezbou a malbou Další varianta zdobení klátů spočívala v lehkém povrchovém opracování. Ať uţ se jednalo o výzdobu mělkými reliéfními řezbami, nebo malbou přední strany díla. Úly zdobené řezbou, především reliéfem hlavy, jsou známé jiţ od renesance. Na českém území se od 18. století vyskytují stojany zdobené náboţenskými motivy. Celý soubor takto zdobených klátů je součástí sbírek Muzea v Podkrkonoší v Trutnově. 41 Podobně zdobené kláty známe ze Saska, Luţice a jiţního Polska. 42 Technika zdobení malbou měla následující postup. Špalek zbavený kůry, na povrchu jiţ očištěný, se potáhl pytlovinou a omazal řídkou jílovou mazanicí. Nejdůleţitější část samotného technického provedení spočívala v přichycení pytloviny tak, aby nevytvářela záhyby a tím pádem nezkreslovala tvar špalku. Po oschnutí se úl natřel hlinkou nanesenou na hadříku. Jednoduché malby se prováděly prstem. Po oschnutí bylo dílo hotové. Pokud se takto výtvarně ztvárněný klát umístil do včelína, coţ bylo častým zvykem, vydrţela malba i několik let. V případě, ţe ochrana 38 Tempír, Zdeněk: Včelařství. In: Brouček, Stanislav Jeřábek, Richard (eds.): Lidová kultura. Národopisná encyklopedie Čech, Moravy a Slezska. 2. svazek. Praha Brno: Etnologický ústav Akademie věd České republiky Ústav evropské etnologie Filozofické fakulty Masarykovy univerzity, 2007, s. 1117. 39 Leták je plošina umístěna pod česnem pro lepší výlet z úlu. 40 Tempír, Zdeněk: Česla v původních klátech. Včelařství 2, 2003, druhá strana obálky. 41 Tempír, Zdeněk: Soubor úlů v Muzeu v Podkrkonoší v Trutnově. Včelařství 8, 2003, druhá strana obálky. 42 Tempír, Zdeněk: Zdobné úly-špalky. Včelařství 10, 1977, druhá strana obálky. 14

před přírodními vlivy spočívala pouze v zastřešení jednotlivých klátů, bylo nutno povrchovou úpravu kaţdoročně opravovat. 43 4.2.3 Zoomorfní motivy Zoomorfní motivy vyuţívané včelaři při výzdobě klátu lze řadit do několika skupin. První skupinu tvoří úly, které přímo představují zvířecí figury. Na našem území se co do početnosti nejvíce setkáváme s motivem lva a medvěda. Můţeme se domnívat, ţe tato na první pohled rozličná zvířata od sebe dělí aţ příliš hluboká propast a k jejich setkání snad docházelo jen v soubojích v starořímských kolbištích. Jmenoval bych především dva důvody, proč se s těmito zvířaty setkáváme pohromadě v českém prostředí. Medvěd, jako odvěký konkurent včelařů na našem území, získal dokonce rodové jméno brtník. V souvislosti s figurálními úly je medvěd postavený na zadních tlapách výborný figurant pro klát-stojan. Lev, zvíře z legend jako je ta o Bruncvíkovi, se hluboce zakořenil v české ústní tradici. Po praktické stránce tohoto tématu je zavalitá muskulatura leţícího lva příhodná pro vytvoření leţanu, tedy klátu poloţeného svou délkou na zemi. Tyto dva zoomorfní typy se rozšířily do všech zemí českých a stojany v podobě medvědů nacházíme téţ na Slovensku. Předpokládá se, ţe kláty tohoto typu začaly vznikat aţ ve druhé polovině 19. století. Ovšem reliéfní řezby na úlech s motivy zvířat povaţujeme za starší. Úroveň děl se často velmi různí. Od technicky dokonalých ztvárnění zkušených řezbářů po práce neškolených tvůrců. Lišila se také povrchová úprava. Stěţejním kritériem pro povrchové ošetření byla skutečnost, kde a za jakých podmínek se úl pouţije. Úl, se kterým se počítalo do zastřešených prostor, byl povětšinou jen kolorován. Kláty, které se umístily do volného prostranství, či stály jen pod lehkým zastřešením, byly upraveny pouze povrchovým nátěrem nebo se obešly bez jakýchkoliv úprav. Předpokládá se, ţe antropomorfní motivy jsou starší a výrazně rozšířenější. Druhá skupina je tvořena reliéfními řezbami a to buď mělkými, nebo hlubokými znázorňující rozmanité druhy ţivočichů. Motivy zvířat vyobrazené na antropomorfních úlech 43 Tempír, Zdeněk: Z historie včelařství. Včelařství 7, 2001, druhá strana obálky. 15

nacházíme také jako atributy celé řady profesních skupin. Například myslivců, pastevců, ale také svatých. 44 4.2.4 Antropomorfní úpravy klátových úlů a česen Antropomorfní úly jsou na našem území stejně jako ve středoevropském prostoru vázány na německé etnikum. Na Moravě jde především o oblast Hřebečska. V zahraničních muzeích Evropy jsou uloţeny figurální úly z českých zemí. Nejznámější je uloţen v Německém včelařském muzeu ve Výmaru. Jde o ţenu s turbanem identifikovanou ve 20. letech 20. století Ludwigem Armbustremem. Datace tohoto klátu je odhadována do poloviny 19. století. 45 V rakouském národopisném muzeu ve Vídni je uloţen soubor klátových úlů z prostředí německého jazykového ostrova na Hřebečsku. Do majetku hraběte Berchtolda na Buchlově se vrátil jediný úl z tohoto souboru. A to starozákonní výjev Samsona. 46 Častým jevem byla dodatečná úprava barokních a gotických plastik na figurální úly. Z prostředí Moravy je známa oltářní plastika sv. Kateřiny, pocházející pravděpodobně z Bukovan u Olomoce. 47 Další dvě podobně upravené sakrální památky ze severních Čech se staly majetkem Národního zemědělského muzea. 48 Profesor Richard Jeřábek se zabýval tématem antropomorfních klátových úlů a obličejových česen na východní Moravě. Výskyt takto upravených úlů není v této oblasti častým úkazem. Potvrzuje to studie profesora Jeřábka, ve které jmenuje jen několik málo úlů. Ve vztahu ke zkoumané oblasti má geograficky nejblíţe v příspěvku citovaná Stráţnice, odkud pocházelo několik antropomorfně upravených úlů. 49 Ve zkoumaném regionu nikdo z informátorů tento typ úlů nepamatuje, přesto míra obeznámení s těmito charakteristicky upravenými úly je vysoká, díky odborné literatuře. To potvrzuje včelař Miloslav Malík ze Starých Hutí: Setkal jsem se s tím jen tak v časopisu, ve Včelařství, tak tam to ukazovali, ale tady nic takového néni. 50 44 Tempír, Zdeněk: Úly se zvířecími motivy. Včelařství 5, 2003, druhá strana obálky 45 Tempír, Zdeněk: Antropomorfní úly z Čech, Moravy, Slezska a Slovenska v zahraničních muzeích. Včelařství 7, 2003, druhá strana obálky. 46 Jančář, Josef (ed.): Lidová kultura na Moravě. Stráţnice Brno: Národní ústav lidové kultury Muzejní a vlastivědná společnost, 2000, s. 235. 47 Tamtéţ, s. 235. 48 Tempír, Zdeněk: Zdobné úly osazované a neosazované. Včelařství 3, 2003, druhá strana obálky. 49 Jeřábek, Richard: Antropomorfní klátové úly z východní Moravy. Slovácko. Národopisný sborník pro moravskoslovenské pomezí 7, 1965, s. 62 65. 50 Z rozhovoru s informátorem Miloslavem Malíkem ze Starých Hutí, dne 9. 5. 2009. 16

Jedinečnou moţnost prohlédnout si obličejová česna mají návštěvníci Valašského muzea v přírodě v Roţnově pod Radhoštěm. Velkou zásluhu na jejich identifikaci má profesor Richard Jeřábek. Svým výzkumem reagoval na článek Jiřího Kotalíka, publikovaný v časopisu Dolina Urgatina. 51 Nejen, ţe tento článek podrobil odborné kritice, ale především se mu podařilo identifikovat většinu obličejových česen a vnesl tak do častokrát zmiňovaného tématu zcela nový a upřesňující pohled podpořený etnografickými fakty, následně uveřejněnými v časopise Český lid. 52 Zcela jedinečným fenoménem ve slovinské lidové kultuře je ikonografické zpracování biblických či naopak satirických příběhů vyobrazených na čelní desce úlu, nad česnem. 53 Podobné výzdobné malby se v souvislosti s včelařstvím v českých zemích nevyskytují. 4.2.5 Úly v podobě architektury Jednou z posledních fází lidové tvořivosti, která zasáhla včelařské odvětví, jsou úly a včelíny v podobě miniaturních staveb, tzv. architektonické úly. Počátky tohoto specifika se datují do druhé poloviny 19. století a přetrvávají v uţívání téměř sto let. Pro miniaturní stavby tohoto typu je jednoznačným znakem stylová rozmanitost. Nová myšlenková vlna se odráţí v téměř nevyčerpatelné tvůrčí schopnosti autorů a hlavně v přechodu z klasicky zdobených klátů na nové zkrášlující prvky ve včelařství. Nejstarší architektonický včelín v podobě jednopatrového domu pochází původem ze severní Moravy. 54 Je dělen do deseti úlů, po pěti v patře a po pěti v přízemí. Přístupný je ze zadní stany objektu, kdy do kaţdého prostoru pro včelstva vedou jednotlivá dvířka. Na jednom z nich se nachází zápisy, dle kterých lze úl datovat do 70.- 80. let 19. století. Dnes se tato pozoruhodná stavba nachází v Národním zemědělském muzeu v Praze. Nejen skvosty světové architektury byly takto ztvárněny. Často si autoři brali za vzor lidové stavitelství, i proto se setkáváme s miniaturami lidových staveb, ať uţ roubených či zděných. Celá řada takto komponovaných včelínů se nachází v muzeích v přírodě po celém Polsku. Není bez zajímavosti, ţe i zde se odráţí národní duch Poláků, protoţe některé ze staveb kopírují význačné polské historické stavby. A jak je tomu u většiny rukodělně zdobených úlů, kvalita prací se velmi různí. 55 51 Kotalík, Jiří: Valašské lidové úly. Několik poznámek k problematice lidového výtvarnictví s dějin umění. Dolina Urgatina, 1951, s. 57-65. 52 Jeřábek, Richard: Identifikace obličejových česen z východní Moravy. Český lid 53, 1966, s. 95 102. 53 Markaovič, Gorazd, (eds.): Der Mensch und die Biene/Člověk in čebela. Ljubljana/ Wien : Im selbstverlag des Slowenischen etnografischen museums und des Österreichischen museums für Volkskunde, 1989. 54 Tempír, Zdeněk: Včelařství. In: Brouček, Stanislav Jeřábek, Richard (eds.): Lidová kultura. Národopisná encyklopedie Čech, Moravy a Slezska. 2. svazek. Praha Brno: Etnologický ústav Akademie věd České republiky Ústav evropské etnologie Filozofické fakulty Masarykovy univerzity, 2007, s. 1118. 55 Tempír, Zdeněk: Úly a včelíny jako miniatury staveb. Včelařství 6, 2001, druhá strana obálky. 17

4.2.6 Zdobné kláty v poválečném období Po druhé světové válce přicházeli sami včelaři se zcela novými dekoračními postupy. Zdobné úly z 2. poloviny 20. století byly propojením nejmodernějších chovatelských postupů a poznatků s původní lidovou tvorbou. Díla vzniklá v posledních padesáti letech 20. století se od předchozích úlů lišila především stylovou nejednotností a v mnoha případech i nadsázkou. Ani zde nesměl zaniknout původní smysl pořízení. Naopak, v mnohých případech vynikl důvtip autora. Historik zemědělství Zdeněk Tempír na stánkách časopisu Včelařství zmiňuje úly Stanislava Fojtíka z Broumova-Bylnice. 56 Tento včelař upravil čtyři mohutné bukové kláty tak, aby ze zadní strany mohl zabudovat dvě dřevěné skříně obsahující nástavkové úly. 56 Tempír, Zdeněk: Zdobné úly ze 2. poloviny 20. století. Včelařství 6, 2003, druhá strana obálky. 18

5. Nářadí a jiné včelařské pomůcky 5.1 Proměny nářadí vyuţívaného od dob racionálního včelaření Historie včelařských nástrojů a pomůcek je stejně stará jako včelařství samo. Uţ v prvním období loveckého včelařství pouţívali lovci kusu doutnajícího dřeva. Tato primitivní pomůcka byla po celá staletí výborným pomocníkem při styku s včelami. Právě dymák a jeho vývojoví předchůdci jsou povaţováni za nejstarší včelařskou pomůcku. Po staletí byla forma dymáku jednotná, ve své podstatě se jednalo o hliněný hrnec, později s komínkem. 57 Právě komínek neboli tenká trubička, ze které vycházel kouř, podléhala časté variabilitě, protoţe se uzpůsobovala rozličným typům úlů. Přechodem na pohyblivé dílo bylo kvůli většímu počtu zásahů do včel nutné přizpůsobit i dymák. A tato skutečnost stála u zrodu plechového dymáku s měchem, který je s drobnými obměnami pouţíván dodnes. 58 Pro včelařství jako obor měl zásadní vliv vynález medometu, tedy přístroje, který působí na principech odstředivé síly. 59 Dříve byl pohon medometu pouze ruční, výjimečně noţní, dnes uţ existují medomety poháněné elektromotorem. Vynálezce František Hruška představil medomet roku 1865 v Brně na sjezdu evropských včelařů. Příběh, který je rozšířen ve včelařských kruzích a opět i díky odborné literatuře ţije dál, popisuje, ţe Hruška přišel na princip medometu, kdyţ vloţil malému chlapci do koše kus plástu. Chlapec byl napaden včelami, začal točit košem kolem hlavy a kdyţ útok pominul, zjistil, ţe koš je prázdný. V rámci terénního výzkumu mi byl tento příběh několikrát vypravován, pokaţdé s určitými obměnami, přesto kostra příběhu zůstala stejná. 60 Dnes je na trhu nabízena celá řada typů medometů. Včelař pak můţe dobře zváţit, který typ je pro něho nejvhodnější. Ovšem v dnešní době je právě vybavení tím, co potencionální zájemce o včelařství odrazuje. I přes celkově dobrou politiku dotací je počáteční investice mnohdy příliš vysoká. Včelaři vyuţívají při práci se včelstvy daleko více nástrojů a pomůcek, ale medomet a dymák mají nenahraditelný význam. 57 Jehoţ náplní bylo ztrouchnivělé dřevo nebo kravské lejno. 58 Nepraš, Josef: Z historie včelařských dymáků. Včelařství 12, 1967, s. 211. 59 Tempír, Zdeněk: Z historie medometu. Včelařství 6, 1978, s. 58. 60 Nepraš, J.: České včelařství. Praha: SZN, 1971, s. 79. 19

6. Produkty včel 6.1 Med Medem se rozumí potravina přírodního sacharidového charakteru, sloţená převáţně z glukosy, fruktózy, organických kyselin, enzymů a pevných částic zachycených při sběru sladkých šťáv květů rostlin, výměšků hmyzu na povrchu rostlin, nebo na ţivých částech rostlin včelami, které sbírají, přetvářejí, kombinují se svými specifickými látkami, uskladňují a nechávají dehydrovat a zrát v plástech. 61 Takto zní definice z dokumentu Codex Alimentarius z roku 1989. 62 V našich předpisech se je definice medu fixována v 7 Vyhlášky č.76/2003 sb. Ministerstva zemědělství ČR ze dne 6. 3. 2003, kterou se stanoví poţadavky pro přírodní sladidla, med, cukrovinky, kakaový prášek a směsi kakaa s cukrem, čokoládu a čokoládové bonbony. 63 Taková je definice medu jako potravinářského produktu. Med je vytvářen včelami z přírodních sladkých šťáv. Jde o sladké roztoky, jejichţ sloţení není totoţné, a proto i medy z nich vzniklé mají odlišné sloţení a tudíţ i vlastnosti. 64 Med vzniká koordinovanou činností celku, jedna včela nemůţe z nasátého nektaru či medovice sama med vytvořit. 65 Nektar je sekret ţláznatých orgánů v květech i mimo květ, tzv. nektárií. Tvar i skladba jsou odlišné pro kaţdou rostlinu. Proces sběru nektaru je zároveň procesem opylovacím pro hmyzosnubné rostliny. Rostlina opylovače vábí vůní a barvou svých květů. Nektar je v květech většinou produkován jen po část dne, kdy rostliny medují. Včely tomu svoji aktivitu přizpůsobují. 66 Nektar je včelami v medném váčku přinášen do úlu, kde ho jiné úlové včely ukládají do buněk a plástů. Dále je ustavičným přenášením zahušťován a zpracováván do konečné podoby zralého medu. 67 Medovice je hustá sladká tekutina, kterou vylučuje stejnokřídlý hmyz, 68 a která vytváří na rostlinách kapky, které zasychají a vytvářejí lepkavé povlaky. 69 Jde tedy na rozdíl od nektaru o druhotnou látku. Stejnokřídlý hmyz cizopasí na větvích, listech a pupenech četných 61 Přidal, A.: Včelí produkty. Brno: MZLU, 2003, s. 24. 62 Codex Alimentarius je sbírka mezinárodně uznávaných standardů, praktických postupů, směrnic a dalších doporučení, vztahujících se k bezpečnosti potravin. Tyto regule byly stanoveny roku 1963 FAO a WHO. 63 Přidal, A.: Včelí produkty. Brno: MZLU, 2003, s. 24. 64 Tamtéţ, s. 24. 65 Tamtéţ, s. 26. 66 Titěra, D.: Včelí produkty mýtů zbavené. Praha: Brázda, 2006, s. 13. 67 Broţek, J.: Včelí produkty. Praha: SZN, 1986, s. 16. 68 Mšice, červci a mery. U nás jich ţije na tisíc druhů, ale včelařsky významných je čtyřicet. 69 Dříve se tradovalo, ţe rostlina vytváří tuto sladkou šťávu sama. 20

listnatých a jehličnatých rostlin. Většina těchto producentů je vázána na druh hostitelské dřeviny. 70 Sloţitým procesem prochází tyto šťávy tělem producentů, odkud je vylučován ve formě medovice z těla ven na listy či jehličí, odkud je sbírána včelami. 71 Produkce medovice souvisí s rozmnoţovacími cykly zmíněného hmyzu, který je několikrát do roka. Tedy čím více potomstva, tím více potravy. 72 Med, respektive jeho barva můţe mít širokou škálu odstínů. Nejčastější je barva ţlutá a hnědá, najdeme i odstíny oranţové či zelené. 73 Nejsvětlejší med je čistě akátový, velmi světlý je i med řepkový. Naproti nim jsou nejtmavší medy medovicové, zpravidla z dubu, smrku nebo jedle. Je důleţité poznamenat, ţe barva není známkou kvality, nýbrţ druhořadým znakem. Výjimkou, kdy souvisí kvalita s barvou, jsou případy, kdy jsou medy přehřáté, tudíţ znehodnocené přeměnou cukru v karamel. 74 Na sedmnácté konfederaci zlepšovatelů a vynálezců ve včelařství byl vyhrazen prostor slavnostnímu vyhlášení soutěţe Český med 2010. Mezi parametry kvality v této soutěţi patřilo kromě obsahu vody, sacharózy a vodivosti také HMF. 75 HMF ukazuje na přehřátí, norma Český med udává hraniční metodu dvacet, 76 bez problémů byla soutěţícími splněna. Poznamenal Dalibor Titěra, moderátor soutěţe, především však vědecký pracovník Výzkumného ústavu včelařského v Dole. Všechny vzorky se vyznačovaly vysokou kvalitou, aţ na jeden, který normu přesahoval několikasetnásobně, tudíţ se v soutěţi objevil zkaramelizovaný med, tedy bez nároku na úspěch. 77 Barvu medu můţe ovlivnit také barva plástů, respektive jejich stáří. Ze starších, tedy tmavších plástů přechází část barviv do medu. Obliba medu u spotřebitelů je pouze zvykovou záleţitostí, snadno ovlivnitelnou propagací a reklamou daného druhu medu. 78 V naší zemi byl do roku 1990 získáván převáţně med smíšený, 79 neboť veškerý med byl vykupován Jednotou za stejnou dotovanou cenu. S přechodem na trţní hospodářství se mění i podmínky pro včelaře a vyuţívají jich včelaři, 70 Titěra, D.: Včelí produkty mýtů zbavené. Praha: Brázda, 2006, s. 13. 71 Přidal, A.: Včelí produkty. Brno: MZLU, 2003, s. 25. 72 Titěra, D.:Včelí produkty mýtů zbavené. Praha: Brázda, 2006, s. 13. 73 Slunečnice a jedlová medovice. 74 Titěra, D.:Včelí produkty mýtů zbavené. Praha: Brázda, 2006, s. 28. 75 Hydroxymethylfurfural je sloţitá látka, která vzniká zahříváním jednoduchých cukrů v kyselém prostředí. Obsah hydroxymethylfurfuralu je kritériem, zda byl med silně a dlouho zahříván. Vysoký obsah HMF svědčí o poškození medu teplem. 76 Miligramů. 77 Prokeš, Petr: Český med doporučuje devět z deseti medvědů. Včelařství 11, 2010, s. 368. 78 Ve střední Evropě býval ţádanější med květový. Včelaři ale získávali větší mnoţství tmavého medu medovicového a reklama ovlivnila spotřebitele natolik, ţe je dnes nejvíce ţádán med medovicový. 79 Pocházející z více zdrojů nektaru i medovice. 21

kteří umí získávat jednodruhové medy, 80 coţ vyţaduje vyšší odborné znalosti a jinou organizaci prací při vyšetřování včelstev. Lze je získat pouze z těch druhů rostlin, které poskytují bohatou nabídku nektaru a nekvetou současně s jinými vydatnými zdroji. Včelař pak musí rozpoznat správný okamţik k medobraní. 81 Nejvýše je hodnocen med medovicový, který jde z velké části na vývoz. Na opačném poli je hodnocen med řepkový, jehoţ nízká výkupní cena včelaře nemotivuje prodávat med do výkupu a raději se věnují vlastní propagaci prodeje medu, tzv. ze dvora. Naším nejčastěji vytáčeným jednodruhovým medem je med řepkový. Díky velkým plochám osázených řepkou olejkou se tento druh medu vyskytuje ve většině oblastí naší republiky. Pro některé zákazníky je tento druh medu nepřitaţlivý, kvůli rychlému procesu krystalizace, 82 coţ mu však neubírá ani na kvalitě, ani na chuti a jde pouze o vizuální přitaţlivost. Krystalizace je přirozený proces, který se nevyhýbá ţádnému druhu medu, jak konstatuje včelař Tibor Skalka z Hýsel: Kaţdý med zkrystalizuje, kaţdý med jednú zkrystalzuje. Některé druhy ihned, některé druhy pozdější. Maximálně akátový med vydrţí dvě léta nezkrystalizovaný. 83 Mnoho včelařů předchází problémům s prodejem tohoto druhu medu pastováním. 84 Pastovaný med je vhodný díky své konstantní formě především do nemocničních či školních jídelních provozů, jako tzv. snídaňové balení. 85 Významný podíl prodeje mezi medy produkovanými v České republice zaujímá med akátový. Na rozdíl od medu řepkového téměř nekrystalizuje, 86 a to ani po několika letech. Tento druh medu se vyznačuje velmi jemnou chutí a také nízkým procentem pylových zrn, která mohou vyvolávat pylovou alergii. Je tedy vhodnějším pro výţivu dětí. I díky této vlastnosti je často upřednostněn před medem řepkovým. Největšími producenty akátového medu jsou Maďarsko, Bulharsko a Rumunsko. Podíl tohoto druhu medu vyráběného v České republice je zanedbatelný. 87 U medovicového medu vţdy záleţí na producentech medovice. V šedesátých letech byla konečnou platností vyřešena otázka týkající se původu medovice a medovicové medy se 80 Někdy uváděn jako polyfolorní. 81 Titěra, D.:Včelí produkty mýtů zbavené. Praha: Brázda, 2006, s. 38. 82 Krystalizace je dána vysokým obsahem glukózy. 83 Z rozhovoru s informátorem Tiborem Skalkou z Hýsel z 16. 10. 2009. 84 Pastování je taková úprava medu, kdy je do medu za teploty 30 stupňů vmícháno malé procento krystalického nebo jiţ pastového medu a poté je zchlazen pod 15 stupňů a několikrát denně promícháván. Výsledná konzistence je trvalá a připomíná čokoládový krém. 85 Přidal, A.: Včelí produkty. Brno: MZLU, 2003, s. 41. 86 Díky zvýšenému obsahu fruktózy. 87 Přidal, A.: Včelí produkty. Brno: MZLU, 2003, s. 41. 22

staly významným obchodním artiklem. A včelaři se mohli naplno věnovat produkci tohoto typu medu. 88 U nás jsou to převáţně medy dubové, jedlové či smrkové. Včelařskou komunitou je dobře znám med plástečkový. Pro uloţení tohoto produktu jsou pouţity výlisky 89 z plastů a mezistěna, vyrobená z potravinářského vosku. Buňka s plástečkovým medem je uloţena v plastovém obalu, po jehoţ otevření se z buňky vykrajují kousky plástečku, které se ţvýkají. Včelí vosk se nepolyká. 90 Takto je tento netradiční včelí produkt představován na webových stránkách. 91 Velké oblibě se těší v USA, kde si u takto prodávaného produktu cení originality. 92 Existuje také med s plástečky. Jedná se o klasický tekutý med 93 ve sklenici, do kterého je vnořen kousek plného medového plástu. U takto produkovaného medu jde především o estetický dojem. 94 Med, stejně jako mnohé jiné potravinářské produkty, podléhá momentálnímu vkusu spotřebitelů a proto se obliba druhů medu střídá. Pojem pekařský med je definován jako včelí produkt, který je určen pro průmyslové zpracování především kvůli zvýšenému obsahu vody. Velkou polemiku mezi včelařskou veřejností často vyvolávají tzv. nemedy. Jedná se o produkty, které spojují přídavná jména umělý či bylinný. Na trhu se objevily dokonce i medy s výtaţky pupenů rostlin. Nemůţe se v pravém smyslu slova jednat o medy, protoţe med je v evropském prostoru produktem pouze včely medonosné. Přesto se včelaři cítí ohroţeni a bojí se, ţe tato pojmenování mohou být zavádějící, a tak pro koncového zákazníka klamavá. Odezvy jsou často otištěny na stránkách odborného periodika Včelařství. Pokud bude mít označení umělý, tak bude jasné, ţe to bude něco podobného medu, ale ţe je to umělé a tudíţ jiné neţ skutečný med! Nebezpečnější je to v případě bylinných medů 95 od výrobce z Luhačovic, které jsou vyrobeny bez práce včel, a proto mohou svým názvem klamat spotřebitele. Ten totiţ zná různé názvy jednopruhových medů (řepkový, slunečnicový, lipový atd.), a tak snadno podlehne dojmu, ţe se jedná o jiný druh medu produkovaný včelami a mající svůj původ v bylinách. Tak se k problematice vyjadřuje na stránkách Včelařství 88 Přidal, A.: Včelí produkty. Brno: MZLU, 2003, s. 27. 89 Asi decimetrové rámečky. 90 http://vcela.webnode.cz/news/plasteckovy-med, [23. 10. 2010]. 91 V česko-moravském prostředí se jedná především o doplňkovou produkci a proto je právě internet vhodným prostředníkem k prodeji méně obvyklých včelích produktů. 92 Přidal, A.: Včelí produkty. Brno: MZLU, 2003, s. 40. 93 Většinou akátový. 94 Titěra, D.:Včelí produkty mýtů zbavené. Praha: Brázda, 2006, s. 36. 95 U tohoto produktu se jedná o klamání zákazníka, protoţe je nejedná o med, ale o výrobek z třtinového cukru a jiných sloţek. 23

Jaromír Straka ze Zlína. Dále se zmiňuje o bylinném medu, specifiku polského trhu. Na tamním trhu existuje zajímavý výrobek. Je označovaný jako bylinný med (miód ziolowy). Ten je jiţ produkován za pomoci včel. Není to sice med ze surovin sbíraných včelami na bylinách, ale cíleně vyráběný pomocí práce včel z bylinných extraktů. Postup je následující: včelař vyrobí silný odvar (čaj) z některé léčivé rostliny, tento čaj se smísí z cukrem a podává ho jako krmivo včelám. Ty ho zpracují, uloţí do plástů, odkud jej pak klasicky vytočí. Tak lze na polském trhu koupit například heřmánkový bylinný med. A dodává, ţe získat čistý heřmánkový med je sloţité, především kvůli nedostatečně mnoţství heřmánkové včelí pastvy. Díky tomuto článku přibliţuje autor prostředí polského včelařství a diskuze o správnosti názvosloví. 96 Tato problematika byla i předmětem diskuzí na šestnáctém kongresu Apislavie, 97 tedy sdruţení evropských včelařských svaz a organizací zabývajících se včelařením. Apislavie se jako organizace zásadně staví proti, aby se tento produkt objevoval v trţní síti a vyzývá včelařské organizace, aby upozornili výkonnou i zákonodárnou moc a pomohli tak vyřešit problém s produktem, který nesplňuje jasně daná kritéria pro med a tudíţ klame zákazníka. 98 Konzistence medu můţe být rozličná. V nejbliţších měsících po vytočení 99 zůstává med tekutý. Stáří, ale především druh jsou důleţitými činiteli doby, kdy med začne krystalizovat. Krystalizace medu je přirozený proces. Záleţí při něm na poměru glukosy k fruktoze, ale také na teplotě prostředí. Nejrychleji krystalizace probíhá při čtrnácti stupních, pokud se však dostane pod pět stupňů anebo naopak nad pětadvacet stupňů, krystalizace neprobíhá. 100 Většina medů zkrystalizuje do takové míry, ţe jakákoliv manipulace náročná. Především v domácím prostředí je důleţité med zahřívat postupně. Zbytečně dlouhé přehřívání v medu znehodnocuje zdraví prospěšné látky. Způsobů jak navrátit med do tekuté formy je několik. K rozehřívání lze pouţít radiátor, či vodní lázeň. Většina obcí mikroregionu Podchřibí se rozkládá v oblasti s rozvinutým polnohospodářským systémem. Jediné Vřesovice mají v blízkosti doletu včel 101 les, a proto zde včelaři získávají medovicový med. Souhrnem však v mikroregionu převládá med slunečnicový a řepkový. 96 Prokeš, Petr: Konec nemedů v Česku (?). Včelařství 11, 2010, s. 367. 97 Sdruţení Apislavie dosáhlo letos (2010) sta let aktivní činnosti. 98 Prokeš, Petr: Předseda Sojka: Apislavia nadále vyvíjí tlakna unii kvůli zajištění kvality medu. Včelařství 11, 2010, s. 365. 99 Většina produkce medu je u nás získávána vytáčením, pomocí odstředivé síly v medometu. 100 Titěra, D.: Včelí produkty mýtů zbavené. Praha: Brázda, 2006, s. 31. 101 3 aţ 5 km. 24

6.2 Propolis Propolis, 102 neboli včelí tmel je běţně zaţitým včelím produktem hlavně díky svým léčivým účinkům. V České republice je z této směsi pryskyřice a vosku nejčastěji včelaři zhotovována tinktura, 103 ale lze jej vyuţít i na výrobu mastí. 104 Nejvýznamnějším producentem pryskyřičných šťáv je ve středoevropském prostoru topol. Sběr se koná vţdy za slunných dnů, kdy je pro včely lehčí materiál odkusovat. Pro včelstvo má propolis význam jako těsnící materiál. Potírají s ním vnitřní část úlu a utěsňují trhliny a otvory. Další moţností vyuţití propolisu je regulace velikosti česna. Lze tak reagovat a lépe chránit česno proti případným útokům. Odtud pochází i etymologický význam slova propolis, 105 tedy před městem. Další moţností vyuţití je mumifikace usmrcených vetřelců, které není kvůli velikosti moţno vynést z úlu ven, jako jsou myši či rejsci. Hlavním důvodem proč včely propolis vyuţívají jsou jeho antibakteriální účinky, díky nimţ potlačují bakterii Paenibacillus Larvae, 106 která způsobuje mor plodu. Propolis sbírá pouze včela medonosná a i zde nacházíme plemenné odchylky. 107 Nejvíce ceněnou předností propolisu jsou antibakteriální látky. Zastavuje růst mikrobiot či je dokonce usmrcuje, coţ se děje obvykle v přímé návaznosti na koncentraci extraktu. Účinky propolisu se neomezují pouze na antibakteriální funkci, ale byly zjištěny i další moţnosti vyuţití. Především z oblastí dermatologické a stomatologické, 108 kde se vyrovnávají a mnohdy i překonávají účinky běţně aplikovaných léků. Další oblast vyuţití se skýtá v kosmetice. Propolis zrychluje regeneraci poškozené kůţe a zároveň zabraňuje infekci, čímţ urychluje proces hojení. Díky těmto vlastnostem má propolis na poli kosmetiky a dermatologie široké moţnosti vyuţití. 109 Propolisová tinktura patří mezi běţný produkt malovčelařů. Jen výjimečně je zhotovována pouze pro vlastní potřebu. Nejčastěji je vyuţívána jako účinná dezinfekce k ošetření ran, ale moţnosti vyuţití tohoto produktu jsou daleko širší. V odborné literatuře je 102 Čeština má pro propolis vlastní, ale téměř nevyuţívané názvy dluţ nebo smoluňka. 103 Propolisová tinktura je extraktem propolisu v ethanolu 104 Titěra, D.:Včelí produkty mýtů zbavené. Praha: Brázda, 2006, s. 149. 105 Slovo propolis pochází z řečtiny a je sloţeninou slov pro (pro obranu) a polis (město). 106 Mor včelího plodu je závaţné onemocnění včelích larev. 107 Za tmelivé plemeno je povaţována včela kavkazská. 108 Respondent Václav Forman popisoval léčbu zánětu dásní potíráním propolisového extraktu. 109 Přidal, A.: Včelí produkty. Brno: MZLU, 2003, s. 51. 25