POUŽITÍ TERAPEUTICKÉ KONTAKTNÍ ÈOÈKY U MALÝCH ZVÍØAT

VETERINÁRNÍ LÉKAØ ROÈNÍK 3 2005 ÈÍSLO 1 Kontaktní èoèky u malých zvíøat POUŽITÍ TERAPEUTICKÉ KONTAKTNÍ ÈOÈKY U MALÝCH ZVÍØAT USAGE OF THERAPEUTIC CONTACT LENSES IN SMALL ANIMALS PAVEL HRON Veterinární klinika Erika, Praha SOUHRN Ve veterinární oftalmologii není použití kontaktních èoèek bìžná léèebná metoda. V èlánku jsme se zamìøili na vhodnost a stanovení kritérií pro použití ochranné kontaktní èoèky pro jednotlivé typy poškození rohovky. K udržení èoèky v oku je nutná dokonalá adheze a tím zajištìní celoplošné hydratace rohovky. Dalším velmi dùležitým kritériem je velikost èoèky a její správné urèení. Vlastní aplikace èoèky není obtížná a rychle se stává rutinním zákrokem. Vynikajících výsledkù jsme dosahovali zejména u povrchových erozí, naproti tomu úspìšnost léèby se snižovala úmìrnì s hloubkou defektu. Obecnì lze konstatovat, že èím je poškození rohovky hlubší a její povrch ménì pravidelný, tím nižší je nadìje, že se kontaktní èoèka v oku udrží po celou dobu potøebnou pro uzdravení rohovky. V èlánku jsou popsány tøi klinické pøípady použití terapeutických kontaktních èoèek. Klíèová slova: terapeutická kontaktní èoèka, poškození rohovky, malá zvíøata SUMMARY The use of contact lenses is not a standard therapeutic approach in veterinary medicine. The article deals with the usefulness of the lens as well as with the application criteria for its use in different corneal defects. Excellent adhesion and consequent full-area hydration are required for the lens retention. The next important criterion is the size of the lens and its determination. The application of the lens is not difficult and is easy to become a routine procedure. Very good results were obtained in case of superficial corneal erosion, whereas a decrease in successful treatment due to the deepness of the lesion was observed. It could be summarized, the deeper the lesion is and the more irregular lens surface is, the lower is the probability that the lens will remain in the eye for the required treatment period of time. In the article three case-reports of the therapeutic contact lens use are described. Keywords: therapeutic contact lens, corneal defect, small animals V humánní oftalmologii použití kontaktních èoèek doznalo velmi širokých rozmìrù. Všeobecnì se používají kontaktní èoèky dioptrické, které nahrazují brýle a v posledních letech se na oftalmologická pracovištì rozšíøily i èoèky ochranné (terapeutické), které významnì napomáhají hojení poškozené rohovky. O možnosti korekce zraku pomocí kontaktních èoèek se poprvé zmínil Leonardo da Vinci v roce 1508. Masového rozšíøení do celého svìta se však kontaktní èoèky doèkaly až díky vynálezùm a patentùm èeského vìdce v oboru chemie, profesora Wichterle, který vyvinul materiál pro mìkké kontaktní èoèky a technologii jejich výroby. Do svìta se tak dostaly mìkké kontaktní èoèky právì od nás. Do veterinární medicíny pronikly, zejména v zahranièí, teprve pøed nìkolika lety a jsou používány s rùznými výsledky. Údaje o jejich použití se v nìkterých literárních pramenech objevují, ale vìtšinou figurují jako doplòková léèba rùzných defektù rohovky. Autoøi tìchto zmínek prozatím nepovažují použití kontaktních èoèek za vyloženì rutinní léèebnou metodu (Bentley a Murphy 2004). V klinické studii, kterou jsme provádìli v období leden záøí 2004, jsme se zamìøili na jednotlivé typy poškození rohovky a snažili jsme se najít odpovìï na otázku, kdy je použití ochranné kontaktní èoèky opodstatnìné a kdy naopak není vhodné. Další cíl, který jsme si vytyèili, je stanovení kritérií, která musí být splnìna, aby èoèka v oku vydržela co nejdéle a nevypadla døíve než bude hojení rohovky ukonèeno a pomine tak její význam v oku. Použitý materiál Mìkké kontaktní èoèky jsou nejèastìji vyrábìny z 2-hydroxyethylmethakrylátu nebo jeho kopolymerù. Tyto èoèky jsou silnì hydrofilní s obsahem vody obvykle od 38 do 70 %. Hydratace a tloušśka èoèky pøirozenì pøedurèují její fyzikální vlastnosti. Èoèky s nízkým obsahem vody jsou pomìrnì rigidní a dobøe drží tvar, zatímco èoèky s vysokým obsahem vody jsou mìkèí a flexibilní. Manipulace s nimi je tím pádem obtížnìjší. Na kontaktních èoèkách rozlišujeme nìkteré dùležité parametry. Jsou to zejména: vnìjší zakøivení zakøivení konvexní plochy èoèky vnitøní zakøivení zakøivení konkávní plochy èoèky prùmìr èoèky obsah vody uvádìný v procentech refrakèní hodnota u dioptrických èoèek (u èoèek terapeutických = 0 D) 7

Kontaktní èoèky u malých zvíøat VETERINÁRNÍ LÉKAØ ROÈNÍK 3 2005 ÈÍSLO 1 Výbìr vhodné èoèky Udržitelnost èoèky v oku po dostateènì dlouhou dobu je pro veterinárního lékaøe nejdùležitìjším kritériem pøi rozhodování, zda èoèku vùbec použít. Jak se zdá, tento problém není zcela jednoduchý, protože na rozdíl od humánní medicíny, kde vìtšinou úèinnì funguje spolupráce s pacientem, jsou dobøe propracovány metody mìøení rohovky a volba odpovídající èoèky, ve veterinární medicínì je zásadním problémem stanovení tvaru (zakøivení) rohovky. V práci jsme použili èoèky firmy Wilens, s.r.o., a to jednak sériovì vyrábìné èoèky humánní, jednak èoèky speciálnì vyvinuté pro malá zvíøata. Speciální èoèky mají oproti èoèkám lidským vìtší rozmìry. Prùmìr èoèek byl od 13,6 do 19,2 mm, obsah vody 38, 55 a 70 %. V prùbìhu sledovaného období jsme èoèky používali u rohovkových defektù rùzné hloubky a rùzného rozsahu. Od povrchových erozí rohovky, kdy byl poškozen pouze epitel, pøes hluboké vøedy až po descemetocoele. Jak již bylo øeèeno, rigidita èoèky je nepøímo závislá na obsahu vody v použitém materiálu. Podle našich zkušeností je nejvhodnìjší používat èoèky s obsahem vody okolo 55 %. Èoèky se sedmdesátiprocentním obsahem vody, které jsme rovnìž používali, jsou velmi tenké a mìkké. I pøi samotné aplikaci nedrží požadovaný tvar a manipulace s nimi není jednoduchá. Navíc se snadno trhají. Nezanedbatelným kritériem je pravidelnost povrchu rohovky. Zejména u chronických procesù, které jsou doprovázeny zmìnami v pravidelnosti povrchu rohovky, je adheze èoèky nedostateèná a její udržení v oku je takøka nemožné. Konkávní plocha èoèky totiž v tìchto pøípadech nedostateènì pøiléhá na plochu rohovky a není vždy možné na vnitøní stranì èoèky vytvoøit podtlak, potøebný k jejímu spontánnímu pøilnutí. Dokonalá adheze je nutná nejen k udržení èoèky v oku, ale pøedevším pro zajištìní celoplošné hydratace rohovky smìrem z èoèky. V pøípadì, že pod pøiloženou èoèkou zùstanou bublinky vzduchu, rohovka pod nimi vysychá a dochází k její dystrofii, která se mùže projevit ireverzibilními zmìnami rohovky. Dalším velmi dùležitým kritériem je velikost èoèky a její správné urèení. V tomto bodì se naše názory liší od názorù nìkterých autorù, kteøí tvrdí, že by èoèka mìla pøesahovat pøes limbus (Kacerovský a Novák 2004). Prozatím jsme vypozorovali, že èoèky, které byly vìtší než plocha rohovky, se v oku neudržely a bulbární spojivka, která má jiné fyzikální vlastnosti než rohovka, nedokázala zajistit požadovanou adhezi a tím, že pravdìpodobnì pøi pohybech oèního bulbu umožnila vniknutí vzduchu pod èoèku, zavinila její vypadávání. Proto jsme se zamìøili na hledání správné velikosti èoèky ve vztahu k velikosti rohovky. Protože rohovka není ani ideálnì kulovitá plocha, ani hladká, její pøesné zmìøení v podmínkách veterinární medicíny není jednoduché. Zatímco v humánní oftalmologii existují optické pøístroje, jejichž pomocí lze toto mìøení provést, ve veterinární medicínì jsou nedostupné, protože jejich cena je tak vysoká, že pøi nízké využitelnosti je nenávratná. Proto, po nejrùznìjších úvahách jak rohovku alespoò pøibližnì charakterizovat, byla výrobcem èoèek navržena velmi jednoduchá, avšak efektivní metoda, kterou nemìøíme pøímo zakøivení rohovky a její tvar, ale velikost limbu. Jedná se o šablonku, která sestává z øady nìkolika rùznì velkých kružnic natištìných na prùhledném, celuloidovém podkladì (obr. 1). Vyšetøující ji pøi mìøení drží pøed okem pacienta, pøièemž volnou rukou otevírá vyšetøované oko tak, aby limbus byl viditelný pokud možno po celém svém obvodu. Limbus pøitom pozoruje pøes jednotlivé kružnice, které postupnì staví pøed bulbus. Kružnice, která se kryje s limbem, urèuje jeho obvod. Pøi volbì èoèky pak vybíráme tu, která má o nìco menší velikost než zmìøený obvod limbu. Tato metoda je svojí jednoduchostí proveditelná kýmkoliv a kdykoliv. Správná technika aplikace èoèky Vlastní aplikace èoèky není obtížná a rychle se stává rutinním zákrokem. Pøed aplikací je tøeba rohovku opláchnout od pøípadných zbytkù hlenu nebo hnisu a dùkladnì ji zvlhèit. Èoèku je vhodné po vyjmutí z obalu ponechat nìkolik vteøin na vzduchu oschnout. Tím se stává rigidnìjší a manipulace s ní je snazší. V prùbìhu fáze osychání je dobré èoèku umístit na høbet ruky nebo na bøíško prstu (obr. 2). Pøitom je bezpodmíneènì nutné správnì urèit rub a líc èoèky, které nesmí být pøi aplikaci zamìnìny. Pokud je Obr. 1: Šablona pro stanovení obvodu limbu Obr. 2: Pøed vlastní aplikací èoèky je tøeba ji ponechat nìkolik desítek sekund vyschnout. Pokud je èoèka správnì orientovaná, její okraje mírnì smìøují do vnitøního prostoru. 8

VETERINÁRNÍ LÉKAØ ROÈNÍK 3 2005 ÈÍSLO 1 èoèka správnì orientovaná, mìly by její velmi tenké okraje smìøovat do jejího vnitøního prostoru. Jestliže smìøují ven, je tøeba èoèku obrátit. Pro usnadnìní stranové orientace výrobce pøistoupil k oznaèování èoèek. Na jejich pøední stranì je natištìno snadno rozpoznatelné písmeno Q, které umožòuje jednoznaènì urèit líc a rub èoèky (obr. 3). Tato znaèka slouží i ke kontrole samotným majitelem, zda je èoèka stále na místì nebo zda ji zvíøe ztratilo. Pøítomnost znaèky na èoèce nijak zvíøe neobtìžuje ani nenarušuje jeho vizus. Po dostateèném vysušení èoèky, které je mimo jiné charakterizováno i její nápadnì zlepšenou tvarovou pamìtí, ji uchopíme mezi palec a ukazováèek tak, abychom ze stran zèásti zmáèkli obvodovou kružnici, èímž vznikne jakási lžièka (obr. 4). Takto zformovanou èoèku pøiložíme její vnitøní plochou na rohovku zvíøete. Uvolnìním tlaku prstù se èoèka roztáhne do pùvodního tvaru a k rohovce se pøisaje. Poté bøíškem prstu nebo pinzetou vytlaèíme pøípadné bublinky vzduchu a èoèku na rohovku usadíme tak, aby, pokud možno, nepøesahovala pøes limbus a její okraje pøiléhaly k rohovce. Používáme-li pinzetu, je vhodné její hroty opatøit silikonovými návleky, které budou chránit èoèku pøed jejím poškozením pinzetou (obr. 5). Nakonec je nutno se pøesvìdèit o tom, že je èoèka umístìna výhradnì pod membranou nictitans (obr. 6, 7). Pokud by tomu bylo naopak, tøetí víèko by Kontaktní èoèky u malých zvíøat ji velmi rychle svými pohyby z oka odstranilo. Správnì aplikovaná èoèka by mìla být na rohovce umístìna spíše v centrální pozici a její pohyby by mìly být minimální. Vertikální posun pøi mrkání by nemìl být vìtší než 0,5 mm. Pøijatelná je rovnìž takzvaná tìsná aplikace èoèky, která se vyznaèuje prakticky nulovým posunem po rohovce pøi mrkání. Nevhodný je druhý extrém, takzvaná volná apli- Obr. 5: Vhodné je i použití pinzety, s tím, že postup aplikace je shodný. Pinzetu je nutno opatøit silikonovými chránièi hrotù. Obr. 3: Vhodnou pomùckou je písmeno Q, které je natištìno na èoèce. Jednoznaènì urèuje rub a líc èoèky a majiteli ukazuje, že èoèka je na svém místì. Pøitom vizus oka nenarušuje. Obr. 6: Správnì umístìná èoèka musí být vždy pøekryta tøetím víèkem. Obr. 4: Pro aplikaci èoèky je vhodné uchopit ji tak, aby èoèka vytvoøila lžièku, a poté ji na rohovku pøiložit. Uvolnìním prstù se èoèka rozevøe do pùvodního tvaru a pøisaje k rohovce. Obr. 7: Vizualizace aplikované èoèky je možná pomocí hydrofilního fluoresceinu. Toto zbarvení je doèasné a bìhem krátké doby se èoèka opìt odbarví. 9

Kontaktní èoèky u malých zvíøat VETERINÁRNÍ LÉKAØ ROÈNÍK 3 2005 ÈÍSLO 1 kace èoèky, kdy jsou její pohyby vìtší než 1 mm. Pokud okraje èoèky nepøiléhají a undulují, èoèka nemá šanci se v oku udržet (Kacerovský a Novák 2004). Možnosti použití terapeutických èoèek Terapeutické èoèky jsme používali u nejrùznìjších typù poškození rohovky. Vynikajících výsledkù jsme dosahovali zejména u povrchových erozí, naproti tomu úspìšnost léèby se snižovala úmìrnì s hloubkou defektu. Nicménì i u hlubokých lézí se uplatnil ochranný význam èoèky a v žádném pøípadì jsme nemohli mluvit o vyložené kontraindikaci použití èoèky. Použití terapeutické kontaktní èoèky u kolagenázového vøedu zpùsobeného pseudomonas sp. se nabízí jako vhodný doplnìk léèby, avšak vzhledem k pøítomnosti závažné infekce je kontraindikované. Proto je nutno v tìchto pøípadech postupovat velmi opatrnì. I pøes nižší úspìšnost u hlubších defektù se terapeutická èoèka uplatòuje jako vhodná bandáž (Clerc 1997) po chirurgických výkonech na rohovce nebo po nitrooèních operacích jako je extrakce èoèky apod. V tìchto pøípadech zkracuje dobu hojení rohovky a souèasnì ji zklidòuje, takže zvíøe neprojevuje potøebu oko škrábat. U syndromu suchého oka se èoèka uplatòuje jako rezervoár vody, takže významnì napomáhá pøi hydrataci rohovky a potlaèení projevù zánìtu. Dále je možno kontaktní èoèku použít jako nosièe léku, který je z ní do oka postupnì uvolòován (Clerc 1997). Klinické pøípady Z naší studie jsme vybrali tøi klinické pøípady, na nichž chceme ukázat praktický význam použití kontaktní èoèky. Všechny pøípady se od sebe navzájem liší etiologií, hloubkou defektu, pravidelností povrchu rohovky. Ve všech tøech pøípadech použití èoèky mìlo pozitivní vliv na další vývoj onemocnìní, jehož léèbu podstatnì zkrátilo. Pøípad è. 1 Šarpej, fena, 2 roky. Pøedvedena pro delší dobu trvající zmìny v podobì skvrn na obou rohovkách, které zùstaly po operaci víèek na jiném pracovišti. V poslední dobì oèi zarudlé, stále zavøené. Status praesens pøi první návštìvì: Oboustranné výrazné dolní i horní entropium a na obou rohovkách v poloze 12 silná neovaskularizace až granulomy (obr. 8, 9). Terapie: Na obì rohovky byly pøiloženy mìkké kontaktní èoèky s obsahem vody 39 %. Cílem aplikace byla ochrana rohovek pøed další traumatizací až do termínu operace. Okamžitým efektem bylo zklidnìní obou oèí, které se ihned po aplikaci otevøely a zaèalo probíhat hojení rohovek. Avšak po tøech dnech fena obì èoèky ztratila a klinické projevy se vrátily. Po týdnu jsme fenì provedli korekci víèek metodou dle Stadese. Týden po operaci byly obì oèi otevøené, granulomy vymizely, neovaskularizace viditelnì ustoupila a byla nahrazena šedými edematickými okrsky, které se bìhem krátké doby témìø vytratily. Aplikace èoèek tak splnila svùj úèel tím, že zabránila další traumatizaci rohovek, avšak k jejich vyhojení sama nestaèila. Pøípad è. 2 Vipet, pes, 1 rok. Pøedveden pro poranìní rohovky. Status praesens pøi první návštìvì: V dolním temporálním kvadrantu rohovky jsme zjistili perforující poranìní trnem o délce 3 mm, který byl doposud na místì a otvor obturoval (obr. 10). Terapie: Ihned jsme pøistoupili k chirurgickému ošetøení, pøi nìmž jsme po pøedchozí dilataci duhovky trn z rohovky odstranili. Poté jsme okraje rány hydratovali injekcí Ringerova roztoku do stromatu v okrajích rány. Otok rohovky, který jsme hydratací zámìrnì zpùsobili, ránu uzavøel a zabránil tak úniku komorového moku (obr. 11). Zákrok jsme doplnili aplikací kontaktní èoèky s obsahem vody 39 %. Pøi kontrole po tøech dnech jsme konstatovali, že èoèka vydržela na svém místì, rohovka byla klidná a rána byla zcela vyhojena a nahrazena drobnou jizvou, která se v dalších dnech pod èoèkou zcela vyèeøila. Èoèka splnila svùj úèel, hojení urychlila a zabránila komplikacím. Pøípad è. 3 Èivava, pes, 1,5 roku. Pacient byl léèen na referenèním pracovišti pro hluboké poranìní rohovky, které bylo bez tendence k hojení. Na naše pracovištì byl odeslán zhruba po tøímìsíèní léèbì. Status praesens pøi první prohlídce: Rohovka edematická, s rozsáhlou neovaskularizací a pigmentovou dystrofií. V centru velký ohranièený nekrotický okrsek (obr. 12). Terapie: Nekrotickou tkáò jsme z rohovky snesli a na ro- Obr. 8: Klinický pøípad è. 1. Pravé oko pøed zahájením léèby. Granulom zpùsobený chronickou iritací rohovky v dùsledku trichiasis. Obr. 9: Levé oko téhož pacienta pøed léèbou. 10

VETERINÁRNÍ LÉKAØ ROÈNÍK 3 2005 ÈÍSLO 1 Kontaktní èoèky u malých zvíøat Obr. 10: Klinický pøípad è. 2. V dolním temporálním kvadrantu je cizí tìleso, které rohovku perforuje a hrotem se opírá o duhovku. Obr. 11: Totéž oko po odstranìní cizího tìlesa. Na místì defektu je vidìt edém rohovky, který vznikl po hydrataci okrajù rány. Rohovka je pøipravena k aplikaci èoèky. Obr. 12: Klinický pøípad è. 3. Rozsáhlá nekróza, která rohovku zcela zdestruovala a odolávala konzervativní terapii. Obr. 13: Totéž oko po snesení nekrotické tkánì a po tøídenní terapii pomocí terapeutické èoèky. hovku aplikovali kontaktní èoèku s obsahem vody 55 %. Po tøech dnech jsme konstatovali ohranièení defektu, jeho zmenšení a koncentraci ke støedu rohovky (obr. 13). Po výplachu oka jsme aplikovali novou èoèku, tentokrát s obsahem vody 70 %. Avšak tato èoèka se již v oku neudržela a vypadla ještì v ordinaci. Nemožnost adheze v tomto pøípadì pøièítáme znaènì nerovnému povrchu rohovky, který nedovolil vytvoøit podtlak potøebný pro udržení mìkké èoèky. Nicménì pøedcházející èoèka, která se udržela v oku tøi dny, byla dostaèující k zahájení hojení. Po dalších dvou týdnech byla rohovka zhojena, avšak vizus oka byl pro její rozsáhlé dystrofické zmìny znemožnìn. V tomto pøípadì použití kontaktní èoèky považujeme za diskutabilní, protože její udržení v oku je nejisté. Avšak i pomìrnì krátkodobá pøítomnost èoèky splnila úèel a k hojení rohovky napomohla. Diskuze a závìr Do studie jsme zaøadili 32 zvíøat 30 psù, 2 koèky a celkovì jsme ošetøili 35 oèí s rùzným postižením rohovky: Povrchová eroze 18 Granulomy rohovky z dùvodu chronické iritace malformovanými víèky 4 Ulcus corneae 5 Nekróza rohovky 1 Keratitis zpùsobená iritací tumorem víèka 2 Descemetocoele 3 Perforace rohovky 1 Ochrana sutury po nitrooèní operaci 1 Z našich zkušeností vyplynulo, že: Povrchové eroze rohovky jsou jasnou indikací pro aplikaci terapeutické kontaktní èoèky. Ve všech pøípadech erozí èoèka držela velmi dobøe po dobu nìkolika dnù, pøièemž v polovinì pøípadù jsme èoèku odstraòovali sami až pøi kontrole. V pøípadech granulomù rohovky zpùsobených malformovanými víèky nebo palpebrálními neoplaziemi se afekce okamžitì zklidnily a léze se rychle zaèaly hojit. Rovnìž pøípad nekrózy rohovky se po odstranìní nekrotické tkánì a aplikaci èoèky rychle vyhojil. Descemetocoele je spornou indikací pro kontaktní èoèku, stejnì tak jako rùznì hluboké vøedy rohovky. V pøípadì perforace rohovky èoèka, po odstranìní cizího tìlesa, napomohla k rychlému zahojení bìhem tøí dnù. Kontaktní èoèka jako doplnìk sutury rohovky po nitrooèní operaci urychlila hojení a oko zklidnila natolik, že pes po operaci neprojevoval žádný dyskomfort. Èoèka nijak neznemožòuje instilaci lékù do oka, naopak mùže významnì napomoci pøi jejich distribuci po celé ploše rohovky. 11

Kontaktní èoèky u malých zvíøat VETERINÁRNÍ LÉKAØ ROÈNÍK 3 2005 ÈÍSLO 1 Obecnì lze konstatovat, že èím je poškození rohovky hlubší a její povrch ménì pravidelný, tím nižší je nadìje, že se kontaktní èoèka v oku udrží po celou dobu potøebnou pro uzdravení rohovky. Sledování všech výše uvedených parametrù má velký význam v pøedpovìdi, zda se èoèka v oku vùbec udrží èi nikoliv. Pøíèiny neúspìchu jsou na jedné stranì dány vlastnostmi èoèky a proti nim stojí podmínky tvoøené okem pacienta. Ošetøující lékaø pøi svém rozhodování musí vzít v úvahu všechna tato kritéria. V žádném pøípadì není možno použít paušálnì libovolnou èoèku na kterékoliv oko bez ohledu na rozsah a charakter defektu. Pokud by lékaø na tyto skuteènosti nebral zøetel, pravdìpodobnì by se velmi rychle setkal s neúspìchem a brzy by od používání kontaktních èoèek upustil. Naopak se zdá, že pøi dodržování pravidel, která se pokoušíme definovat, je použití terapeutických kontaktních èoèek velmi efektním a významným léèebným postupem, který v neposlední øadì oceòují sami majitelé pacientù. Významnou skuteèností je i jednoduchost aplikace èoèky, která mùže nahradit i nìkteré oftalmochirurgické zákroky. Èoèka je pøitom použitelná na kterémkoliv pracovišti a není nutno, aby ji aplikoval specialista, protože aplikace nevyžaduje speciální vybavení. Podìkování Tato klinická studie vznikla za výrazné podpory pana Ing. Pavla Nováka, CSc., jednatele firmy Wilens, která nám potøebný materiál dodala a v pøípadì potøeby na základì našich požadavkù vyrobila. Za cenné pøipomínky a technické rady dìkujeme. MVDr. Pavel Hron Veterinární klinika Erika Nám. Dr. Holého 8 180 00 Praha 8 Do redakce pøišlo: 13. 12. 2004 K publikaci pøijato: 9. 2. 2005 Literatura Bentley E, Murphy CJ. Thermal cautery of the cornea for treatment of spontaneous chronic corneal epithelial defects in dogs and horses. J Am Vet Med Assoc 224:250 3, 224, 2004. Clerc B. Ophtalmologie vétérinaire. Edition du Point Vétérinaire, 1997. Schmidt GM, Blanchard GL, Keller WF. The use of hydrophilic contact lenses in corneal diseases of the dog and cat: a preliminary report. J Small Anim Pract 18:773 7, 1977. Slatter D. Fundamentals of Veterinary Ophtalmology. W. B. Saunders Company, 2001. Kacerovský M, Novák P. Kontaktní èoèky ve veterinární medicínì. Interní publikace fy Wilens, 2004. 12