Krevní oběh. (stavba cév, malý a velký krevní oběh, fyziologie krevního oběhu, mízní oběh) Markéta Vojtová VOŠZ a SZŠ Hradec Králové



Podobné dokumenty
TEPNY LIDSKÉHO TĚLA. Tento výukový materiál vznikl za přispění Evropské unie, státního rozpočtu ČR a Středočeského kraje

Přehled cév a cirkulace v malém oběhu. Systém aorty a jejich hlavních větví. Tepny orgánové, tepny trupu a končetin.

Krevní a lymfatické cévy. MUDr. Radovan Hudák

Oběhová soustava - cirkulace krve v uzavřeném oběhu cév - pohyb krve zajišťuje srdce

Mízní systém lymfa, tkáňový mok vznik, složení, cirkulace. Stavba a funkce mízních uzlin. Slezina. Somatologie Mgr. Naděžda Procházková

CÉVNÍ SYSTÉM BŘICHA. Tepny

Oběhová soustava. Krevní cévy - jsou trubice různého průměru, kterými koluje krev - dělíme je: Tepny (artérie) Žíly (vény)

LYMFA, SLEZINA, BRZLÍK. Tento výukový materiál vznikl za přispění Evropské unie, státního rozpočtu ČR a Středočeského kraje

Krevní oběh. Literatura:Dylevský, I.:Anatomie a fyziologie člověka Machová, J.:Biologie člověka pro učitele Rokyta : Somatologie

Krevní cévy dělíme na: 1) tepny (arteriae) 2) žíly (venae) 3) vlásečnice (capillarae, vasa capillaria). a) Stěna tepen je pevná a pružná.

CZ.1.07/1.5.00/ Člověk a příroda

Cévy - tepny, vlásečnice

Okruh C: Cévní a mízní soustava a periferní nervová soustava červená

Kardiovaskulární soustava - SRDCE

Otázky k ústní zkoušce z anatomie pro posluchače bakalářského studia všech oborů kromě fyzioterapie a ergoterapie

Stavba a funkce cév a srdce. Cévní systém těla = uzavřená soustava trubic, které se liší: stavbou vlastnostmi propustností stěn

RTG snímky. Pozitivní a negativní kontrastní vyšetření

ZÁKLADY FUNKČNÍ ANATOMIE

Ukázka knihy z internetového knihkupectví

Trávicí trubice od jícnu a do po rektum. MUDr. Jiří Beneš, Ph.D.

Kardiovaskulární systém

Periferní nervový systém

FUNKCE KREVNÍHO OBĚHU CÉVY, OBĚH LYMFY FUNKČNÍ MORFOLOGIE SRDCE FUNKCE CHLOPNÍ FUNKCE SRDCE SRDEČNÍ VÝDEJ ZEVNÍ PROJEVY SRDEČNÍ ČINNOSTI

Kardiovaskulární soustava SRDCE

Výukový materiál zpracován v rámci projektu EU peníze školám

Oběhový systém. Oběhový systém. Tunica intima. Obecná stavba cév. Tunica media. Endotelové buňky. Srdce (cor) Krevní cévy. histologie.

Popis anatomie srdce: (skot, člověk) Srdeční cyklus. Proudění krve, činnost chlopní. Demonstrace srdce skotu

- Kolaps,mdloba - ICHS angina pectoris - ICHS infarkt myokardu - Arytmie - Arytmie bradyarytmie,tachyarytmie

- tvořena srdcem a krevními cévami (tepny-krev ze srdce, žíly-krev do srdce, vlásečnice)

Funkce oběhové soustavy

Oběhový systém = srdce + tepny + žíly + lymfa

Kosti. Dolní končetina se skládá ze stehna, bérce a nohy. Noha má shora nárt a zespoda chodidlo. čelní spánková. týlní. lícní.

LEDVINOVÁ KONTROLA HOMEOSTÁZY

Publikováno z 2. lékařská fakulta Univerzity Karlovy (

Přenos látek. je realizován prostřednictvím: oběhu tělních tekutin v cévní soustavě

Stěna žil redukovaná svalovina

Publikováno z 2. lékařská fakulta Univerzity Karlovy (

Svaly a osteofasciální prostory DK, hlavní kmeny cév a nervů

z p r a c o v a l a : M g r. E v a S t r n a d o v á

Hemodynamika. Milan Chovanec Ústav fyziologie 2.LF UK

Test z biologie přijímací řízení FBMI ČVUT (Správná je vždy jediná odpověď.)

Krev a míza. Napsal uživatel Zemanová Veronika Pondělí, 01 Březen :07

Oběhová soustava. Oběhová soustava je tvořena složitou sítí cév a srdcem

(NS obecně, dělení, obaly, mozkomíšní mok, dutiny CNS) Markéta Vojtová VOŠZ a SZŠ Hradec Králové

Možnosti zobrazování trávicího systému. MUDr. Jiří Beneš, Ph.D.

AUTONOMNÍ (VEGETATIVNÍ) NERVOVÝ SYSTÉM

ZEVNÍ TVAR SRDCE NAD BRÁNICÍ, V DOLNÍM STŘEDNÍM MEDIASTINU 2/3 VLEVO, 1/3 VPRAVO TVAR KUŽELU

RETROPERITONEUM. Obecný popis a členění. Vrstvy - horizontální řez krajinou (ve výši ledvin) Topografické vztahy jednotlivých orgánů, cév a nervů

Ivana FELLNEROVÁ PřF UP Olomouc

Oběhová soustava obratlovců

KARDIOVASKULÁRNÍ SYSTÉM. a možnost jeho detoxikace

TEPENNÉ ZÁSOBENÍ ORGÁNŮ. David Kachlík

ZAMĚSTNANCŮ. Jméno předvádějícího Datum prezentace. Označení DUMu Předmět oblast Druh učebního materiálu Cílová skupina.

HOVÁ SOUSTAVA. Oběhová soustava. Srdce a cévy, srdeční činnost. srdce. tepny arterie žíly veny vlásečnice - kapiláry kapaliny krev míza tkáňový mok

OBĚHOVÁ SOUSTAVA SRDCE, OBĚH

C É V Y obecný přehled

(VII.) Palpační vyšetření tepu

MUDr.K.Kapounková. v systémovém (velkém, tělním) krevním oběhu mají tepny silnou stěnu

Věnčité tepny Srdeční žíly Lymfatika Sympatikus Parasympatikus (X) Převodní systém, pacemaker Perikard, projekce

Srdce a krevní cévy. Heart and blood vessels

Anotace: Materiál je určen k výuce přírodopisu v 8. ročníku ZŠ. Seznamuje žáky se základními pojmy a informacemi o stavbě a funkci oběhové soustavy

Přednášky z lékařské biofyziky Biofyzikální ústav Lékařské fakulty Masarykovy univerzity, Brno. Biofyzika kardiovaskulárního

Oběhová soustava člověka (angiologia)

Variace Svalová soustava

Detoxikace lymfatického systému jako základ všech dalších detoxikací

Projekt: Digitální učební materiály ve škole, registrační číslo projektu CZ.1.07/1.5.00/

Kardiovaskulární ústrojí (systema cardiovasculare)

Variace Soustava krevního oběhu

Základní škola praktická Halenkov VY_32_INOVACE_03_03_14. Člověk II.

Biologie. Pracovní list č. 1 žákovská verze Téma: Tepová frekvence a tlak krve v klidu a po fyzické zátěži. Lektor: Mgr.

Název školy: Střední odborná škola stavební Karlovy Vary Sabinovo náměstí 16, Karlovy Vary Autor: Hana Turoňová Název materiálu:

Dýchací a cévní soustava

Rychlost pulzové vlny (XII)

OCEŇOVACÍ TABULKA ÚRAZY BEZ TRVALÝCH NÁSLEDKŮ METLIFE EUROPE D.A.C, POBOČKA PRO ČESKOU REPUBLIKU ZPP enu 1.0

ZŠ ÚnO, Bratří Čapků 1332

(VIII.) Krevní tlak u člověka (IX.) Neinvazivní metody měření krevního tlaku

Mgr. Šárka Vopěnková Gymnázium, SOŠ a VOŠ Ledeč nad Sázavou VY_32_INOVACE_01_3_19_BI1 DÝCHACÍ SOUSTAVA II.

FUNKČNÍ ANATOMIE. Mikrocirkulace označuje oběh krve v nejmenších cévách lidského těla arteriolách, kapilárách a venulách.

Autoři: Jan Sítař a Dominik Mališ Školitel: MVDr. Jana Petrášová, Ph.D. IVA 2014 FVL/1200/004 Modelové patomechanizmy v interaktivním powerpointu

Zkouška. Přihlašování. Příprava. Publikováno z 2. lékařská fakulta Univerzity Karlovy v Praze (

Organa uropoetica. (stavba a funkce močových cest) Markéta Vojtová VOŠZ a SZŠ Hradec Králové

Fyziologie pro trenéry. MUDr. Jana Picmausová

ŽILNÍ SYSTÉM a jeho detoxikace

Radomír Čihák ANATOMIE 3. Třetí, upravené a doplněné vydání

Otázky k ústní zkoušce z anatomie pro posluchače bakalářského studia fyzioterapie a ergoterapie

SSOS_ZD_3.12 Trávicí soustava - játra

Obsah Úvod Základní vlastnosti živé hmoty

Variace Dýchací soustava

ANATOMIE A A FYZIOLOGIE

Tělní tekutiny, krevní skupiny, oběhová soustava - otázka z biologie

Dý D c ý h c ac a í c sy s s y t s é t m é

Obsah. Předmluva k třetímu vydání. Předmluva ke druhému vydání. 1. Obecné základy stavby lidského těla Obecná stavba tkání. 1.2.

Anatomie, fyziologie a vyšetřovací metody močového ústrojí I.

POŽADAVKY NA HODNOCENÍ STUDENTA

MUDr.K.Kapounková, Ph.D.

MUDr. René Vobořil, PhD. (nar. 1971)

TOPOGRAFICKÁ ANATOMIE KRKU

Cirkulační, cévní systém obratlovců

MUDr. René Vobořil, PhD. (nar. 1971)

Transkript:

Krevní oběh (stavba cév, malý a velký krevní oběh, fyziologie krevního oběhu, mízní oběh) Markéta Vojtová VOŠZ a SZŠ Hradec Králové

Stavba cév cévní systém je systém uzavřených trubic L (1) v jednotlivých úsecích se liší stavbou arteriae (tepny), venae (žíly), kapiláry (vlásečnice) -Aorta - tepna - arteriola - kapilára - venula - žíla ddž, hdž 3cm 5-15mm 0,3mm 7-50 um arteriola kapiláry venuly P

Stavba cév (2) Tunica intima (vnitřní vrstva cév) tvořena 1 vrstvou plochých endotelových buněk hladký nesmáčivý povrch vrstva je nejsilnější u aorty a a.pulmonalis Tunica media (střední vrstva) hladká svalovina spirálně a kruhovitě uspořádaná umožňuje změnu průsvitu, tím regulaci krevního průtoku = pružnost stěny velké cévy nejsilnější vrstva + síť elastických a kolagenních vláken

Stavba cév (3) podle toho, která složka převládá tepny typu elastického aorta, karotidy tepny typu svalového tepny malého kalibru Tunica externa (vnější vrstva) vazivový obal cévy elastická vlákna zvyšují pružnost stěny, kolagenní vlákna nervy Tepny vysokotlaký systém, stavba viz. výše

Stavba cév (4) Kapiláry: redukovaná střední a zevní vrstva, stěnu tvoří pouze endotel snadno prostupný Žíly slabší stěna než u cév nízkotlaký systém, směrem k srdci se tlak snižuje redukovaná svalová vrstva někdy není schopnost udržet průsvit a tvoří výdutě v žilách endotel vytváří žilní chlopně (valvae venarum) někdy vyztužené svalovinou

Stavba cév (5) uloženy povrchově - v podkožním vazivu, viditelné pod kůží hluboce často provázejí tepny a nervy, příčně se spojují silná tunica externa http://www.gsospg.cz:5050/bio/sources/photog allery_detail.php?intsource=1&intimageid=77

http://www.kardiosystem.websnadno.cz/cevy.html http://www.gsospg.cz:5050/bio/sources/photogallery_detail.php?intsource=1&intimageid=77

Krevní oběh A) Malý krevní oběh (plicní) B) Velký krevní oběh (tělní)

A) Malý krevní oběh (1) Truncus pulmonalis žilní (odkysličená) krev z pravé komory, ústí oddělené valva pulmonalis míří vlevo pod oblouk aorty, pod ním se větví na: A.pulmonalis dextra et a.pulmonalis sinistra dextra je delší, jde za vena cava superior a aorta ascendens vstupuje do plicního hilu a zde se větví na 2 větve pro horní a střední; dolní lalok

A) Malý krevní oběh sinistra (2) jde pod arcus aortae, po vstupu do plicního hilu se větví na 2 větve dolní a horní lalok každá se pak větví na menší a menší, jdou spolu s bronchy až kapilární síť opřádající alveoly Venae pulmonales začínají drobnými kapilárami, venuly 2 venae pulmonales dextrae z horního a středního; dolního laloku http://leccos.com/index.php/clanky/srdce

A) Malý krevní oběh 2 venae pulmonales sinistrae z horního a dolního laloku venae pulmonales okysličená krev do levé síně http://cs.wikipedia.org/wiki/soubor :Illu_pulmonary_circuit.jpg (3)

a.pulmonalis sinistra truncus pulmonalis a.pulmonalis dextra vena cava superior http://www.eurolab.ua/anatomy/310/ venae pulmonales sinistrae

B) Velký krevní oběh (1) AORTA (srdečnice) z levé komory (LK), ústí opatřeno valva aortae A) Pars ascendens (vzestupná aorta) místo výstupu je rozšířené bulbus aortae těsně nad výstupem z LK odstupují ze sinus aortae aa.coronariae B) Arcus aortae (oblouk aorty) odstupují 3 větve pro hlavu a pravou a levou HK

http://cs.wikipedia.org/wiki/aorta

B) Velký krevní oběh 1) Truncus brachiocephalicus (hlavopažní kmen) po 2-4 cm se štěpí na: a.carotis communis dextra a a.subsclavia dextra 2) A. carotis communis sinistra 3) A. subclavia sinistra http://www.imaios.com/en/e-anatomy/thorax-abdomenpelvis/mediastinum-illustrations (2)

B) Velký krevní oběh (3) C) Pars descendens (sestupná aorta) Pars thoracica (aorta thoracica) přímé pokračování oblouku aorty, je uložena před páteří, v místě prostupu bránicí (hiatus aorticus) se mění na aorta abdominalis odstupují aa. intercostales párové aa. bronchiales aa. oesophagicae a. phrenica superior

B) Velký krevní oběh (4) Pars abdominalis (aorta abdominalis) pokračování hrudní aorty po průchodu bránicí, končí v místě bifurkace ve výšce L4 probíhá před páteří na zadní stěně břišní dutiny větve párové: aa. phrenicae inferiores pro bránici aa. suprarenales nadledviny aa. renales ledviny aa. ovaricae (aa. testiculares) ovaria (testes)

B) Velký krevní oběh (5) větve nepárové: truncus coeliacus a. gastrica sinistra - žaludek a. hepatica communis játra, žaludek, pankreas, horní část duodena, žlučník a. lienalis pankreas a slezina a. mesenterica superior (horní okružní tepna) pankreas, a střevo po flexura coli sinistra lienalis) a. mesenterica inferior (dolní okružní tepna) od levé flexury po horní část konečníku

a.hepatica communis a.gastrica sinistra a.lienalis www.gastrocompel.cz%2fshared%2fuploaded_files%2f1000062_de_srdce.ppt&ei=keetruko8wq8qpbho2uba&usg=afqjcnf9eyr6bfm91fgqzdixt2ilbbpl9a

arteria mesenterica superior a její větvení http://en.wikipedia.org/wiki/file:superior_mesenteric_a.gif http://www.scielo.cl/scielo.php?pid=s0717-95022010000100005&script=sci_arttext

arteria mesenterica superior a její větvení 1 colon transversum; 2 a.mesenterica sup.; 3 jejunum, 4 aa. jejunales; 5 aa. rectae; 6 duodenum; 7 a. ileocolica; 8 a. colica media http://www.chirurgenmanual.charite.de/pgs/01/st11/01st11a.htm 1 a. mesenterica sup; 2 aa. ileales; 3 ileum; 4 caecum; 5 a. ileocolica

arteria mesenterica inferior a její větvení http://en.wikipedia.org/wiki/file:gray537.png http://www.scielo.cl/scielo.php?pid=s0717-95022010000100005&script=sci_arttext

B) Velký krevní oběh Bifurkace břišní aorty: ve výši L4 se břišní aorta dělí na a. illiaca communis dextra a. illiaca communis sinistra (6)

B) Velký krevní oběh (7) větvení a. carotis communis 1) A. carotis interna vstupuje do lebky a podílí se na vytvoření Willisova okruhu vyživuje očnici a mozek 2) A. carotis externa vyživuje obličejovou část hlavy a krk odstupuje řada větví a. maxilaris, a. thyroidea, a. temporalis, a. occipitalis, a. ligualis, a. facialis...

a. carotis communis http://www.wikiskripta.eu/index.php/soubor:gray513.png a. carotis externa http://www.medeco.de/dentalatlas/zahn-mundkieferheilkunde/anatomie/gefaessversorgung-von-kopf-und-kiefer/

B) Velký krevní oběh (8) větvení a. subclavia cévně zásobuje HK dextra vychází z truncus brachiocephalicus sinistra přímo z arcus aortae 1) A. vertebralis, a. thoracica int.. 2) A. axillaris (tepna podpažní) přímé pokračování podklíčkové tepny, má větve pro paži a hrudník 3) A. brachialis (tepna pažní) na vnitřní straně paže mezi dvojhlavým a 3hlavým svalem

a. axillaris http://med.aidia.cz/arteria-axillaris/ a. brachialis http://nds.wikipedia.org/wiki/bild:gray523.png

B) Velký krevní oběh (9) větvení a. subclavia pažní tepna se v oblasti loketního kloubu dále dělí na: 4) A. radialis (tepna vřetení) 6) A. ulnaris (tepna loketní) obě vyživují předloktí a na dlani vytvářejí: arcus palmaris superficialis (povrchový oblouk) arcus palmaris profundus (hluboký oblouk) odstupují pak z nich cévy pro dlaň a prsty http://cs.wikipedia.org/wiki/ob%c4%9bhov %C3%A1_soustava

arcus palmaris superficialis http://www.cardiogenes.dp.ua/sapin/5.php arcus palmaris profundus

B) Velký krevní oběh (10) větvení a. iliaca communis vzniká větvením aorta abdominalis ve výši L4 A. iliaca communis (dextra et sinistra) po krátkém průběhu se dělí na: 1) A. iliaca interna (vnitřní kyčelní tepna) výživa orgánů malé pánve větve: aa. vesicales sup. et. inf. - pro močový měchýř a. uterina pro dělohu a. rectalis media konečník

1 - aorta abdominalis; 2 - a. mesenterica inferior; 3 - a. colica sinistra; 4 - aa. sigmoideae; 5 - a. rectalis superior; 6 - a. sacralis media; 7 - a. iliaca communis; 8 - a. iliaca externa; 9 - a. iliaca interna; 10 - a. umbilicalis; 11 - a. glutaea superior; 12 - a. obturatoria; 13 - a. sacralis lateralis; 14 - a. glutaea inferior; 15 - a. Tectalis media; 16 - a. pudenda interna; 17 - a. rectalis inferior. http://anatomiea.sweb.cz/

B) Velký krevní oběh (11) větvení a. iliaca communis a. pudenda int. - konečník a zevní pohl. orgány aa. gluteae sup. et inf. - hýžďové svaly... 2) A. iliaca externa (zevní kyčelní tepna) výživa laterální a dolní části přední stěny břišní prochází pod tříselným vazem na stehno 3) A. femoralis (stehenní tepna) vyživuje stehno http://de.wikipedia.org/w/index.php?title=datei:gray550.png&filetimestamp=20070123181053

B) Velký krevní oběh (12) větvení a. iliaca communis 4) A. poplitea (tepna zákolení) pokračování stehenní tepny vydává větve pro kolenní kloub a okolní svaly a dělí se na: 5) A. tibialis anterior (přední tepna holení) svaly přední strany bérce, hřbetu nohy a prsty nohy a. dorsalis pedis přímé pokračování vytváří arcus dorsalis pedis 6) A. tibialis posterior (zadní tepna holení) http://en.wikipedia.org/wiki/file:popliteal_artery.png

B) Velký krevní oběh (13) větvení a. iliaca communis 6) A. tibialis posterior (zadní tepna holení) za vnitřní kotník na plosku nohy arcus plantaris pedis http://www.gla.ac.uk/ibls/us/fab/tutorial/generic/sapulse.html http://en.wikipedia.org/wiki/file:popliteal_artery.png

arcus dorsalis pedis http://www.ask.com/wiki/posterior_tibial_artery arcus plantaris pedis http://www.cardiogenes.dp.ua/sapin/6.php

Žíly velkého oběhu (1) A) VENA CAVA SUPERIOR do pravé komory přivádí krev z HKK a hlavy, stěny hrudníku dlouhá asi 6-7 cm, průměr asi 2cm, tenká stěna B) VENA CAVA INFERIOR do pravé komory přivádí krev z DKK a splanchnické oblasti žilní systém na končetinách probíhá jako hluboký a povrchový, mezi nimi jsou četné spojky

Žíly velkého oběhu (2) vena cava superior a její přítoky vena cava superior je bez chlopní Z oblasti HKK Povrchové žíly vytvářejí na hřbetu ruky rete venosum dorsale manus oblasti zápěstí rete carpi dorsale 1) V. cephalica (hlavová žíla) začíná z rete venosum dorsale manus, probíhá po palcové straně paže http://en.wikipedia.org/wiki/cephalic_vein

vena cephalica http://en.wikipedia.org/wiki/file:gray574.png vena basilica

Žíly velkého oběhu (3) vena cava superior a její přítoky 2) V. basilica (královská žíla) na loketní straně paže ústí do v. brachialis V oblasti loketní jsou obě spojeny řadou spojek (ve tvaru V nebo N ) Hluboké žíly: bývají až po v. axillaris párové a jdou podél stejnojmenné tepny vv. digitales, vv. metacarpicae tvoří neúplný oblouk

Žíly velkého oběhu (4) vena cava superior a její přítoky vv. digitales, vv. metacarpicae tvoří neúplný oblouk, formují se z nich 1) vv. radiales (vřetení žíly) 2) vv. ulnares (loketní žíly) jejich spojením vznikne 3) vv. brachiales (pažní žíly) 4) v.axillaris (žíla podpažní) hlavní sběrná žíla HK přítoky z přední a boční stěny hrudníku...

v. jugularis interna v. jugularis externa http://en.wikipedia.org/wiki/file:gray576.png http://www.bartleby.com/107/168.html

Žíly velkého oběhu (5) vena cava superior a její přítoky 5) v. subclavia (žíla podklíčková) přímé pokračování v. axillaris směrem k srdci. Spolu s v. jugularis interna tvoří po spojení v. brachiocephalica dx. et sin. Z oblasti hlavy 1) v. jugularis interna (vnitřní hrdelní žíla) odvádí skoro všechnu krev z lební oblasti, lebečních splavů

Žíly velkého oběhu (6) vena cava superior a její přítoky 2) v. jugularis externa (vnější hrdelní žíla) tenká vlévá se do v. jugularis interna nebo v. subclavia V. brachiocephalica dx. et sin. (hlavověpažní žíla pravá a levá) spojením v. jugularis interna a v. subclavia téměř pod pravým úhlem = angulus venosus dx. et sin. (žilní úhel pravý a levý)

http://www.bartleby.com/107/168.html http://en.wikipedia.org/wiki/file:venenwinkel.png

Žíly velkého oběhu (7) vena cava inferior a její přítoky vzniká soutokem společných vv. iliacae communes ve výši L4 sbírá krev z orgánů pánve a dutiny břišní viscerální: Vv. testiculares (v. ovaricae) dx. et sin. Vv. renales (žíly ledvinné) na levé straně přibírá v. suprarenalis vystupuje několika větvemi z hilu ledviny V. suprarenalis (žíla nadledvinová) pravá ústí přímo do v. cava inferior

http://medicinembbs.blogspot.com/2011_04_01_archive.html http://cs.wikipedia.org/wiki/soubor:gray1121.png

Žíly velkého oběhu (8) vena cava inferior a její přítoky Vv. hepaticae (žíly jaterní) 2 3, spojují se s v.cava inferior těsně před jejím prostupem bránicí dalšími přítoky jsou vv. lumbales (nejčastěji 4 páry) a vv. phrenicae inferiores) Hluboké žíly DKK mají chlopně hluboké žíly bérce se spojují ve v. poplitea

Žíly velkého oběhu (9) vena cava inferior a její přítoky 1) V. poplitea (žíla podkolení) má 2-3 chlopně, se stejnojmennou tepnou je spojena vazivem přijímá větve kloubní a svalové a v. saphena parva 2) V. femoralis (tepna stehenní) má 3-5 párů chlopní přijímá svalové větve hluboké žíly provázejí tepny

http://www.rci.rutgers.edu/~uzwiak/anatphys/blood_vessels.html http://legacy.owensboro.kctcs.edu/gcaplan/anat2/notes/apiinote s5%20circulatory%20anatomy.htm

Žíly velkého oběhu (10) vena cava inferior a její přítoky povrchové žíly vtéká do 3) V. iliaca externa (vnější kyčelní žíla) Povrchové žíly DKK mají chlopně začínají na chodidle rete venosum plantare hřbetě rete venosum dorsale 1) V. saphena parva (krátká žíla skrytá)

Žíly velkého oběhu (11) vena cava inferior a její přítoky začíná za fibulárním kotníkem, cestou přijímá povrchové žíly 5-8 chlopní vtéká do v. poplitea 2) V. saphena magna (velká žíla skrytá) začíná před mediálním kotníkem, má četné chlopně (až 20, s rostoucím věkem atrofují a zůstává jich jen několik) spojuje se s dalšími povrchovými žilami vtéká do v. femoralis

rete venosum plantare http://www.cardiogenes.dp.ua/anatomy-atlas/713.php http://nl.wikipedia.org/wiki/vena_saphena_parva http://en.wikipedia.org/wiki/great_saphenous_vein

http://www.eurolab.ua/anatomy/348/

Žíly velkého oběhu (12) vena cava inferior a její přítoky V. iliaca interna (vnitřní kyčelní žíla) sbírá většinu krve z pánve směrem kraniálním se pak spojuje s v. iliaca externa a tvoří V. iliaca communis (společná kyčelní žíla)

Portální oběh (1) Vena portae (vrátnicová žíla) sbírá krve z nepárových orgánů dutiny břišní žaludek, střeva, slezina průměr cca 18mm, dlouhá cca 6-8cm k jaterní brance (porta hepatis) vstupuje jako trias hepatica (v. portae, a. hepatica propria a ductus choledochus), větví se na pravou a levou větev pro každý jaterní lalok v játrech se rozpadají na síť kapilár, v jaterních lalůčcích se dostávají do kontaktu s jaterní buňkou

Portální oběh (2) stěna kapilár je velmi prostupná zejména pro bílkoviny, do jaterní buňky se tak rychle dostávají látky vstřebané střevní sliznicí z kapilár se poté sbírá do jaterní sinusoidů a odtud do: v. centralis vv. hepaticae vena cava inferior V. portae vzniká za hlavou pankreatu soutokem: 1) v. mesenterica superior krev z vv.jejunales, ileales, v. apendicularis, v. ileocolica...

Portální oběh (3) 2) v. lienalis ze sleziny, stěny žaludku, těla a ocasu pankreatu + z v. mesenterica inferior vlévá se do v. lienalis a sbírá krev z oblasti sigmoidea, rekta a levé části tlustého střeva Portální systém má řadu spojek s v.cava inf. = portokavální anastomózy rozšiřují se při poškození portálního oběhu

v. lienalis v. mesenterica superior v. mesenterica inferior http://www.wikiskripta.eu/index.php/port%c3%a1ln%c3%ad_ob%c4%9bh

Fyziologie krevního oběhu

Proudění krve cévami (1) Proudění krve cévní soustavou je udržováno čerpací funkcí srdce to vykonává funkci: 1) statickou a) objemová složka každou systolou přečerpá určitý TO z venozního do arteriálního systému b) tlaková složka udržuje tlakový spád v cévní soustavě od nejvyššího na počátku aorty a plicnice po nejmenší v celém oběh. systému 2) kinetickou (akcelerační) udělí vypuzenému objemu krve určité zrychlení

Proudění krve cévami (2) statická práce Ws = SV (TO.TF) * Ts (arteriální tlak) zvyšuje se, zvětší-li se SV nebo Ts nebo oboje neúměrné zatížení srdce hypertrofuje, posléze dilatuje selhání

Odpory v krevním oběhu (1) PASIVNÍ zabezpečeno aortou, velkými a středními elastickými arteriemi jejich funkcí je odvést krev pod tlakem na periferii přeměnit nárazový tok krve na kontinuální = funkce pružníku pulsová vlna se šíří na periferii vypuzený objem vyklene stěnu, ta se smrští a posune krev dále pružníková hypertenze ve stáří, ubývá elast. vláken, nahrazují s kolagenními. odporu

Odpory v krevním oběhu AKTIVNÍ malé arterie a arterioly = rezistentní (2) regulují průtok krve orgány, díky hladké svalovině ho regulují na podkladě humorálních nebo nervových podnětů tzv. kritický (uzavírací) tlak velmi nízký TK = spasmus arteriol centralizace oběhu šoková ledvina

Proudění krve Průsvit cévy = základní regulační mechanismus proudění krve Laminární proudění za normálních okolností pohyb všech vrstev je rovnoměrný, rychleji se pohybuje vrstva uprostřed; nejpomaleji vrstvy na krajích (větší tření) Turbulentní proudění = změna laminárního při zvýšení rychlosti

Tlakový gradient (spád) (1) 1) Arteriální systém nejvyšší TK v aortě (cca 120/70) vysokotlaký systém 2) Kapiláry (mikrocirkulace) tlakový gradient důležitý pro proces filtrace na počátku kapiláry 4kPa (30mmHg), na konci 2kPa (15mmHg) TK 4kPa arteriální konec onkotický tlak 3,3 4 kpa TK 2kPa venózní konec

Tlakový gradient (spád) (2) Onkotický tlak nasává tekutinu z intersticia zpět do kapiláry arteriální konec převažuje filtrace (mimo cévu) venózní konec reabsoprce (zpět do kapiláry) Edém změna rovnováhy snížení onkotického tlaku nebo zvýšení kapilárního tlaku snížené množství albuminu = onkot.tlaku 3) Venózní systém velmi malý gradient ve venulách, v žilách 0,7kPa (5mmHg)

Tlakový gradient (spád) (3) krev teče k srdci proti gravitaci, k tomu napomáhá: a) svalová pumpa činností svalů je krev vytlačována k srdci b) hrudní pumpa vliv dýchání. Nádech= snížení nitrohrudního tlaku krev je nasávána do dutých žil a PS c) sací síla srdce cípaté chlopně jsou v ejekční fázi tažené dolů roztažení síní a snížení tlaku v nich d) žilní pumpa cirkulární svalová vlákna pomáhají posouvat krev k srdci. Při ústí do síní nejsou chlopně spořádání cévních svazků v končetinách vedle sebe arterie a véna pulzace arterie = posun krve v

Tlakový gradient (spád) (4) e) spořádání cévních svazků v končetinách vedle sebe arterie a véna pulzace arterie = posun krve v žilách k srdci

Řízení oběhu krve a srdeční činnosti (1) MÍSTNÍ regulační mechanismy 1) Autoregulační a) metabolické snížený průtok tkáněmi = nahromadění katabolitů místní pokles po2 a místní zvýšení pco2 pokles ph toto všechno = VAZODILATACE zvýší průtok a odplaví katabolity, přivede okysličenou krev následné zúžení cév vše se opakuje

Řízení oběhu krve a srdeční činnosti (2) b) myogenní náplň žíly = distenčního tlaku (rozpínání zevnitř) mohlo by dojít až k ruptuře stěny cévy kompenzací je vazokonstrikce omezení průtoku snížení distenčního tlaku 2) Vazodilatační metabolity a situace po2, CO2, ph, TT (vždy při metabol. tkání), osmolarita, adenosin v tkáních se objeví štěpením ATP ADP AMP adenosin

Řízení oběhu krve a srdeční činnosti (3) K+ v krvi a extracelulárních tekutinách histamin 3) Lokální vazokonstrikce serotonin v TROM, uvolňován některými nervovými zakončeními TT 4) Endoteliální faktory edotelin tvořený cévním endotelem - vazokonstrikce

Řízení oběhu krve a srdeční činnosti (4) NO (oxid dusnatý) tvořený v cévním endotelu vazodilatace CELKOVÉ regulační mechanismy 1) Vazoaktivní substance v cirkulaci a) kininy vznikají z plazmat. bílkovin relaxace svalstva cév b) ANF (atriový natriurický faktor) v pravé síni. tvorba při vyšším žilním návratu vyšší ztráta Na+ močí pokles TK c) cirkulující vazokonstriktory

Řízení oběhu krve a srdeční činnosti (5) c) cirkulující vazokonstriktory vasopresin noradrenalin angiotensin II v krevním oběhu z angiotensinogenu; přeměna se děje za pomoci reninu (ledviny) v případě poklesu TK pokles glomerulární filtrace 2) Neurogenní regulační mechanismy (prodl.mícha) vasomotorické centrum tonus = vasokonstrikce (především arterioly) způsobené působením sympatiku

Řízení oběhu krve a srdeční činnosti (6) tonus = vasodilatace (především arterioly) vazodilatace = kůra mozková hypotalamus spinální mícha sympatické vlákno v cévě uvolní acetylcholin dilatace důsledek snížení vzruchové aktivity z centra k cévám pomocí sympatiku mechanismus vzniká při prokrvení svalu = trénovaný jedinec rychlejší a mohutnější dilatace tím menší a kratší práce na kyslíkový dluh kardioinhibiční centrum (jádro n.vagus) tonus = zpomalení TF, omezení stažlivosti a dráždivosti myokardu

Řízení oběhu krve a srdeční činnosti (7) kardioexcitační centrum opačný účinek, zprostředkován sympatickými vlákny 3) Neurogenní mechanismy CNS jedná se o hypotalamus a limbický systém aktivní jsou při emocích, zprostředkují změnu TK a TF stav závisí na druhu emoce vztek, deprese, radost 4) Aferentní vlivy modifikující periferní neurogenní regul.mechanismy

Řízení oběhu krve a srdeční činnosti (8) a) baroreceptory v cévní stěně, drážděny TK. informace do vasomotorického centra snížení TK b) atriové napínací receptory uložené v pravém, dvou typů: typ A drážděné venózním návratem typ B při systole síní výsledkem podráždění je TK následkem vazodilatace arteriol, ale naopak TF

Řízení oběhu krve a srdeční činnosti (9) c) plicní receptory v cévních stěnách plicního oběhu drážděním se dilatují stěny plicních cév zpomalení TF a TK d) glomus caroticus a glomus aorticus při bifurkaci a.carotis communis (1) a v arcus aortae (3) leží mimo cévu a vedou aferentně vzruch. Charakter chemoreceptorů, jsou citlivé na po2 a pco2 vazokonstrikce a vzestup TK Přímé vlivy na vasomotorické centrum

Řízení oběhu krve a srdeční činnosti (10) 5) Přímé vlivy na vasomotorické centrum hypoxie ( po2) hyperkapnie ( pco2) stimulace vasomotorického centra

Řízení oběhu krve a srdeční činnosti (8) kardioexcitační centrum opačný účinek, zprostředkován sympatickými vlákny 3) Neurogenní mechanismy CNS jedná se o hypotalamus a limbický systém aktivní jsou při emocích, zprostředkují změnu TK a TF stav závisí na druhu emoce vztek, deprese, radost... 4) Aferentní vlivy modifikující periferní neurogenní regul.mechanismy a) baroreceptory

Mízní oběh (vasa lymphatica)

Mízní cévy (1) cévy mají tenkou stěnu a jsou opatřené chlopněmi vznikají z mízních vlásečnic tvoří se v mezibuněčných štěrbinách NODI LYMPHATICI (mízní uzliny) vkládají se do průběhu mízních cév filtry tvorba lymfocytů sběrné uzliny sbírají lymfu z určitých oblastí těla

Mízní cévy Hlava několik skupin týlní, tvářové, příušní, podčelistní. Krk povrchové a hluboké Nodi lymphatici axillares sběrné uzliny z HK Nodi lymphatici inguinales (2) sběrné uzliny z DK v tříselné krajině Truncus lumbalis dx. et sin. (bederní kmen) po obou stranách břišní aorty

Mízní cévy Truncus intestinalis (střevní mízní kmen) sběrné uzliny z DK v tříselné krajině CISTERNA CHYLI (3) vzniká spojením truncus intestinalis a truncus lumbalis dx.+sin. Ductus thoracicus vystupuje z cisterny, probíhá v zadním mediastinu přijímá přítoky z L poloviny hlavy a krku, z LHK a L poloviny hrudní ústí do levého žilního úhlu

Mízní cévy (4) Ductus lymphaticus dx. (pravostranný kmen) sbírá lymfu z PHK, pravé poloviny hlavy a krku, P poloviny hrudníku ústí do pravého žilního úhlu ductus thoracicus cisterna chyli http://en.wikipedia.org/wiki/right_lymphatic_duct

Zdroje Borovanský, L. et al. Soustavná anatomie člověka II. Praha: Státní zdravotnické nakladatelství, 1960. 878s. Dylevský, I., Trojan, S. Somatologie I. Praha: Avicenum, 1982. 319s. Holibková, A., Laichman, S. Přehled anatomie člověka. Olomouc: Vydavatelství Univerzity Palackého v Olomouci, 1994. 140s. ISBN 80-7067-389-3 Klementa, J. et al Somatologie a antropologie. Praha : SPN, 1981. 503s. Trojan, S. et al Lékařská fyziologie. Praha: Grada, 1994. 460s. ISBN 80-7169-036-8