Antické Řecko Minojská Kréta a mykénské období
Starověké Řecko Egejská oblast - Starověké Řecko je první evropskou civilizací. Všechny další civilizace byly ovlivněny právě Řeckem. Byly zde položeny základy evropské kultury, ale i matematiky, fyziky, historie, filozofie. - Dějiny starověkého Řecka se odehrávaly právě zde. Jde o ostrovy v Egejském moři, přilehlé pobřeží Řecka, Malé Asie a ostrov Kréta. - Mýcení lesů souviselo s kácením a těžbou dřeva, které používali Řekové na stavbu lodí. Vyvážel se mramor, hrnčířská hlína, železo. Vyvážela se také keramika a umělecké předměty zde vyrobené. - Kykladská civilizace, též kykladská kultura nebo kykladské období, byla civilizace doby bronzové na Kykladách v Egejském moři přibližně v období mezi roky 3 000 př. n. l. a 2 000 př. n. l. Poté splynula s civilizací mínojskou. Pro tuto kulturu byly typické mramorové sošky tzv idoly.
První civilizace v Evropě vznikla na ostrově Kréta ve Středozemním moři. Důvod vzniku prvního státu právě zde je dán jeho strategickou polohou na křižovatce obchodních cest, ale v bezpečí před dobyvačnými nájezdy. Civilizace zde vznikla okolo roku 2000 př. n. l. a nazýváme ji minojskou podle bájného krále Minoa. O dějinách Kréty se dozvídáme především z archeologických památek, protože texty o politických dějinách se nedochovaly (psaly se na netrvanlivý materiál) a původní písmo (lineární písmo A) se nepodařilo dosud rozluštit. Dějiny Kréty dělíme na dvě části: Období prvních paláců (2000 1700 př. n. l.) vznikala první města s paláci, z nichž nejdůležitější byla Knossos, Faistos a Mallia. Konec tohoto období přinesla řada zemětřesení. Období druhých paláců (17. 15. století př. n. l.) města se vzpamatovala po přírodní katastrofě a došlo k prudkému rozvoji. Města bohatla na obchodu. Jejich bezpečí zajišťovalo velké loďstvo. Od konce 15. století př. n. l. útočily na Krétu řecké kmeny Achájů, které využily oslabení Kréty z důvodu dalších přírodních katastrof. Konec minojské civilizace spojujeme se zánikem města Knossos.
1) Palác krále Minoa ležel v městě Knossos. Dodnes udivuje svou rozlehlostí.
Města na Krétě pravděpodobně nebyla řízena z jednoho místa, fungovala jako městské státy. V minojském hospodářství fungovalo tzv. palácové hospodářství. Obživa však nespočívala pouze v zemědělství, ale především v dálkovém obchodu (Egypt, Kypr, Malá Asie, Řecko). Kréťané kupovali suroviny a vyváželi řemeslné výrobky, dřevo a vlnu. V čele státu stál panovník, na dalších vyšších pozicích byli zřejmě obchodníci a úředníci. Byl velký rozdíl v životní úrovní bohatého a chudého obyvatelstva. Významné postavení v krétské společnosti měla žena. Uctívali bohyni plodnosti, vegetace a úrody, spojovanou s mateřským kultem. Posvátným zvířetem byl had a býk, který se stal symbolem tohoto ostrova, stejně jako dvojbřitá sekera labrys (např. Minotaurus s touto zbraní). Mezi tradiční rituály patřily i rituální zápasy s býky, které připomínaly dnešní koridu. Většinu rituálů vedla žena kněžka.
2) Dle pověsti byl Minotaurus (vlevo) napůl člověk a napůl býk. Sídlil v bludišti labyrintu, kde čekal na svou potravu lidské oběti poražených řeckých národů. Zabil jej Theseus za pomoci krétské princezny Ariadny. 3) Sekera labrys ( vpravo), která se stala symbolem Kréťanů. Za druhé světové války tento symbol používali řečtí fašisté.
Dochovaným projevem kultury jsou paláce, proslavené svou velikostí (velký počet místností v lidech evokoval bludiště labyrint). Paláce byly vytvářeny nejen z kamenů, využívali i vzácnější stavební materiály jako třeba mramor (vany, sloupy atd.). Budovy měly až dvě patra. Je známo, že paláce měly i sklepení. Uprostřed paláce byl velký dlážděný dvůr. Součástí palácového komplexu byla i kanalizační síť. Stěny paláců byly zdobeny freskami Pařížanka (freska kněžky), ornamentální motivy a motivy podvodního světa. Literární památky se nám nedochovaly, ale víme, že na Krétě se používaly tři druhy písma hieroglyfy (zřejmě díky obchodním kontaktům s Egyptem), lineární písmo A (dosud nerozluštěno) a lineární písmo B (rozluštěno jako předchůdce řečtiny; psaly se jím úřední a obchodní záznamy). Umělecké řemeslo zahrnovalo například mnoho typů skleněných a keramických nádob, zdobených zvířecími, rostlinnými a ornamentálními motivy.
Fresky z Knossu 4,5) Fresky z paláce v Knossu byly precizně vyvedeny.
Disk z Faistu 6) Oboustranný keramický disk, na němž je krétské písmo, je některými vědci považován za podvrh. Byl nalezen na počátku 20. století Italem Luigim Pernierem. Na obrázcích tzv. strana A (6; vlevo) a strana B (7; vpravo).
MYKÉNSKÉ OBDOBÍ První osídlení Balkánského poloostrova, které je považováno za předchůdce antického Řecka, má na svědomí heladská kultura (Ellas = Řecko; jedno z možných odvození názvu dnešního státu). Okolo roku 2000 př. n. l. byli Heladové (někdy také Hellénové) poraženi řeckým pasteveckým kmenem Achájů, kteří přišli ze severu Balkánského poloostrova. Jejich kulturní úroveň byla na mnohem nižší úrovni než heladská. Proto v 1. polovině 1. tisíciletí př. n. l. Achájci zaostávají ve vývoji za Kréťany. Během 2. poloviny 1. tisíciletí př. n. l. je však rozdíl mezi kulturami smazán a achájská kultura se dostávala do popředí. Podobně jako na Krétě vznikaly i na Peloponéském poloostrově (jih Balkánu) městské státy, jejichž centrem byly paláce. Mezi největší města patřily Mykény (podle nichž je pojmenována celá kultura), Théby, Pylos, Argos, Tyrins, Athény nebo Sparta. Vrchol mykénské kultury můžeme zařadit do 15. - 14. století př. n. l.
Mykénská kultura byla vyvrácena ve dvou fázích: Na konci 13. století př. n. l. byla poničena achájská města dobyvačnými nájezdy mořských národů. Ve 12. století př. n. l. využil oslabení městských států další řecký pastevecký kmen Dórové. S nástupem Dórů dochází k opětovnému kulturnímu úpadku (proto dané období nazýváme temné). Dórové získali převahu nad Peloponnésem a Attikou díky znalosti železa, z něhož vyráběli také zbraně. Z temného období nemáme téměř žádné písemné památky ani jiné kulturní pozůstatky. Světlou výjimku tvoří eposy Ilias a Odyssea, které jsou přisuzovány Homérovi, podle něhož je někdy toto období nazýváno homérské.
8) Model mykénského paláce.
Na vrcholu společenského života stál král, po němž následovali kněží a vznikající šlechta. Nejvíce obyvatel bylo samozřejmě zaměstnáno v zemědělství, řemeslníků bylo méně. Významnou úlohu ve společnosti měla armáda, která pomáhala v expanzi řecké kultury po pobřeží Středozemního moře (především jižním a východním směrem). Mezi nejznámější válečné spory, v nichž Achájové působili, byla tzv. trojská válka. Mimo zemědělství a dobyvačné války hrál významnou roli i námořní obchod. Na území ovlivněném mykénskou kulturou nacházíme výrobky z Egypta, Sýrie, Palestiny, Itálie, Sicílie, Malé Asie či Kréty. Řecko obchodovalo se svými výrobky (keramika, textil) a zemědělskými produkty (olej), které vyměňovalo za nedostatkové suroviny (kovy) a luxusní zboží (slonovina). Na místech, kde probíhala nejintenzivnější obchodní činnost (Itálie, pobřeží Malé Asie), vznikaly obchodní osady toto zakládání je někdy označováno jako tzv. mykénská kolonizace. Mezi bohatými (král, šlechta, kněží a obchodníci) a chudými (řemeslníci, zemědělci) vrstvami byl propastný majetkový rozdíl.
Troja 9) Pozůstatky města Troja na návrší Hisarlik v dnešním Turecku. Na obrázku lze pozorovat techniku stavění hradeb, tzv. kyklopské zdivo.
Centrem společenského života byla podobně jako na Krétě sídla panovníka - paláce, kolem kterých si stavěli domy úředníci a šlechta, kteří byli králem pověřeni Paláce byly méně rozsáhlé než jejich vzory na Krétě, ale ve zdobnosti jednotlivých místností nezaostávaly. Na stěnách místností najdeme dodnes pestré fresky s rozličnými motivy, barevné dlaždice a vlysy ze vzácných minerálů. Vzhledem k častým bojům, které probíhaly mezi městskými státy, bylo nutné mít kvalitní hradby. Způsob vrstvení kamenů do obrovských valů, který mykénská kultura hojně využívala, pojmenováváme jako tzv. kyklopské zdivo (lidé vnímali obrovské kamenné kvádry jako stavbu obrů kyklopů). Do paláců se vstupovalo kamennými bránami, které byly sochařsky zdobeny (dodnes je dochována tzv. Lví brána z Mykén). O bohatství králů není pochyb díky objevení jejich hrobů, které byly šachtového charakteru (ve skále, popř. stavba hrobky). Těla mrtvých králů byla obložena množstvím drahých předmětů šperky, bronzové meče, dýky z drahých kovů zdobené drahokamy nebo nádoby z drahých kovů, které svědčí o velmi dobré úrovni mykénských řemeslníků. Tvář mrtvého byla zakryta pohřební maskou z tenkého zlatého plátu (nejslavnější je tzv. Agamemnonova maska, díky které objevil Heinrich Schliemann bájnou Tróju).
10) Vchod do Mykén, který je podle reliéfu pojmenován Lví brána.
11) Pohřební maska krále Agamemnona, která dala impuls k hledání města Troja, které bylo objeveno Heinrichem Schliemannem v roce 1871.
Mykénská kultura přejala od Kréťanů lineární písmo B, které je rozluštěno, takže máme dostatek záznamů z této doby. Lineární písmo B položilo základ řečtině. V mykénském období pravděpodobně vznikly báje o vzniku světa a lidstva (boj titánů a bohů; Prometheus atd.). V této době další příběhy, které máme spojeny s panteonem řeckých bohů, kteří vypadají jako lidé a mají také lidské vlastnosti (Zeus nejvyšší bůh, vládce blesku, sídlí na hoře Olymp; Poseidon bůh moří; Hádes bůh podsvětí; Héra bohyně domácího krbu; Athéna bohyně moudrosti; Afrodita bohyně lásky; Hefaistos bůh řemeslníků, resp. kovářů; Artemis bohyně lovu; Ares bůh války; Dionýsos bůh vína a bujarého veselí; Apollón bůh Slunce, lékařství, věštby a umění; Hermes posel bohů atd.). Známé jsou báje s lidskými či polobožskými hrdiny, např. o Heraklovi, Théseovi, Perseovi, Iásonovi a o mnoha dalších hrdinech. Z literárních památek se nám dochovala dvojice eposů, které jsou připisovány slepému básníkovi Homérovi. Ilias vypráví o obléhání Troje, která byla nakonec poražena díky lsti (trojský kůň). Odyssea pojednává o dlouhé cestě bojovníka trojské války Odyssea domů na Ithaku. Obě díla obsahují odkazy na řecké bohy, polobohy a mýtické bytosti.
Dle řecké mytologie tři nejvyšší bohové, bratři Zeus (vlevo; 12), Poseidon (uprostřed; 13) a Hádes (vpravo;14).