WWW a HTTP WWW je systäm HTTP serverů, kterä uchovçvajé hypertextovä dokumenty (strçnky) a umožňujé k nim přéstup. Činnost WWW je založena na hypertextovàch odkazech tj. textech směřujécé na jinä hypertextovä dokumenty či prostředky. Mezi zçkladné součçsti WWW patřé: - HTTP (hypertext transfer protocol) protokol pro komunikaci webovàch klientů a serverů - HTML (hypertext markup language) jazyk pro sestavovçné hypertextovàch dokumentů - URL (uniform resource locator) identifikace informačnéch zdrojů (prostředků) v informačném systämu WWW je postaven na modelu klient-server, to je program (http server), kterà v souladu s protokolem HTTP posélç kopie souborů obsahujécéch webovä dokumenty klientovi na zçkladě jeho požadavků. WebovÄ måsto (web site) je tvořeno soustavou webovàch dokumentů a prostředků. Cookies je informace, kterou si vyměňuje prohléžeč se serverem za åčelem identifikace uživatele určujé stav rozpracovanosti, pamatujé si stav komunikace mezi serverem a jsou uloženy na straně uživatele. Jsou to velmi malä nezašifrovanä textovä soubory, mohou mét specifikovçnu životnost, bez nich se nemusé sprçvně zobrazovat webovä strçnky. Komunikace po HTTP HTTP je aplikačné protokol vyvinutà pro systämy použévajécé hypertextovä odkazy. Pracuje na principu požadavek odpověď. SpojenÉ mezi klientem a serverem může bàt přémä nebo prostřednictvém proxy. V současnä době se použévç HTTP v 1.1, kterä umožňuje sdélené jednoho spojené véce relacemi. Klient může jednomu serveru poslat i véce požadavků najednou. Identifikace umåstěnå HTTP stejně jako jinä protokoly použévç tzv. univerzçlné lokçtor prostředku (URL Universal Resource Locator), adresu, kde lze prostředek naläzt. URL zahrnuje jak specifikaci prostředku samäho, tak umåstěnå vlastného zdroje.
FormÇt URL specifikuje popis služby (protokol např. http), omezovač (://), jmäno serveru, domänovä jmäno a cestu ke zdroji viz obrçzek. Pokud cesta nené identifikovanç, volé se implicitně index.htm nebo default.htm. HTTPS HTTP nené ve svä podstatě bezpečnà protokol. Pro jeho zabezpečené se použévç SSL (Secure socket layer) což vytvořé HTTPS. DochÇzÉ zde k autentizaci klienta jeho jmänem a heslem. Platnost se ověřé a pak je povolen přéstup. DNS Každà počétač podporujécé TCP/IP mç svä jmäno, kterä syntakticky nesouvisé s IP adresou. Pro uživatele je však daleko jednoduššé použévat k identifikaci jmäna než čésla. SystÄm domänovàch jmen (DNS) mapuje domänovç jmäna na IP adresy. Většina uživatelů se nestarç o to, co se stane, když do prohléžeče zadç nçzev webovä strçnky, pouze je zajémç, jak rychle bude jejich požadavek vyřézen.
Hierarchickà strom jmen naznačuje obrçzek: - kořenovç åroveň (root) představuje vrchol stromu - vrcholovç åroveň (TLD Top Level Domain) obsahuje generickä domäny pro komerčné využité a nçrodné domäny, označujécé přéslušnost danä zemi - druhç åroveň obsahuje např. organizace v danä zemi - dalšé domäny nižšé årovně podrobně selektujé jednotlivä servery organizacé MapovÇnÉ domänovàch jmen počétačů na jejich IP adresy zajišťuje distribuovanà systäm nezçvislàch vzçjemně spolupracujécéch počétačů jmennàch serverů. Každà jmennà server určitä domäny znç IP adresy všech jmennàch serverů, kterä mapovçné provçdé. Jmennà server si během sväho startu do paměti načte data pro zênu, kterou spravuje. PrimÇrnÉ jmennà server načte data z lokçlného disku, sekundçrné jmennà server zéskç data dotazem z primçrného jmennäho serveru a takä si je uložé do paměti. DÇle server načte z lokçlného disku data zêny cache/hint, kterç umožné spojené s kořenovàmi (root) jmennàmi servery. PřeloženÉ jmäna na IP zprostředkovçvç tzv. resolver, to je klient, kterà se dotazuje jmennäho serveru. Komunikace se sklçdç z dotazů a odpovědé. Princip funkce resolveru je nçsledujécé: - uživatel zadç přékaz, kterà je třeba přeložit - resolver mç vlastné paměť, v né zjisté, jestli mç patřičnà vàsledek - pokud nenajde odpověď v paměti, pak hledç odpověď u jmennàch serverů - jmennà server vrçté odpověď, pokud však odpověď nenalezne, sçm hledç pomoc u jinàch jmennàch serverů AutoritativnÉ jmennà server pak odpové (i zçporně) - pokud popsanà proces nevrçté vàsledek dostatečně rychle, hledç resolver odpověď i u jinàch jmennàch serverů o kteràch vé. JmennÄ servery řešé dotazy mezi sebou pomocé iterace, kterç vždy začénç od kořenoväho jmennäho serveru. DNS použévç jak TCP tak UDP oba na portu 53. běžnä dotazy (překlad jmäna) se provçdé pomocé UDP, dotazy, kteràmi se přençšé informace o zêně, např. mezi primçrném a sekundçrném serverem, se provçdé pomocé TCP.
BOOTP - DHCP Protokol při startu BOOTP (Bootstrap protocol) je protokol aplikačné vrstvy sloužécé pro zéskçné zçkladnéch informacé o konfiguraci při startu systämu, předevšém IP adresy a séťovä masky. Protokol umožňuje vyslat BOOTP žçdost na všeobecnou adresu 255.255.255.255 pomocé UDP i bez znalosti vlastné IP adresy. Nově připojenç stanice se dotçže na svoji IP adresu, a pokud existuje BOOTP server, dostane odpověď založenou na zçkladě hardwarovä adresy žadatele. Informace z BOOTP serveru obsahuje IP adresu žadatele, podséťovou masku, adresu implicitného směrovače, jmäno konfiguračného souboru. Klient nçsledně může využét protokol TFTP pro stažené potřebnäho software, operačného systämu do svä paměti. Protokol dynamickä konfigurace stanice DHCP (Dynamic Host Configuration Protocol) rozšéřil služby poskytovanä protokolem BOOTP zejmäna o automatizovanä přidělovçné IP adres, oproti dřéve použévanä manuçlné konfiguraci. Protokol dynamicky přiděluje IP adresy koncovà stanicém a použévç propůjčovçné adres na definovanou dobu, po jejémž uplynuté je adresa k dispozici dalšému zařézené. Mezi parametry konfigurace DHCP patřé: - adresa a podséťovç maska - směrovač - domäna - server DNS DHCP servery použévajé bloky IP adres, z nichž přidělujé adresy jednotlivàm klientům. Nově připojenç stanice se dotçže DHCP serveru na IP adresu a server využije jednu ze třé možnosté přidělené adres: - manuçlné adresu přidělé staticky sprçvce sétě a protokol DHCP se použije jen pro přenos informace ke klientovi (centralizovanä manuçlné adresovçné) - automatickä pro přidělovçné stçlàch IP adres stanicém - dynamickä pro určitou předem stanovenou dobu zçpůjčky, klienti, kteřé se nepřesouvajé, dostçvajé stçle stejnä adresy Komunikace DHCP
Klient nejprve oslové všechny dostupnä DHCP servery zprçvou DHCPDISCOVER, kde specifikuje svoji MAC adresu na UDP port 67. Servery klientovi nabédnou IP adresu včetně masky adresy konkrätného DHCP serveru a doby zapůjčené adresy na port 68 (DHCPOFFER). Klient si vybere DHCP server a odpové zprçvou DHCPREQUEST, a to na všeobecnou adresu, aby všechny DHCP servery věděly, jakç byla volba. Vybranà server odpové už jen na adresu klienta potvrzeném DHCPACK. CelÇ transakce obnçšé vàměnu jen čtyř cca 400 bajtovàch zprçv, takže režie v séti je malç. NavÉc jestliže už byla jednou adresa přidělena, vystačé komunikace jen se dvěma zprçvami DHCPREQUEST a DHCPACK. Při obnově prodloužené zçpůjčky vystačéme taktäž jen se dvěma poslednémi zprçvami. FTP Protokol přenosu souborů FTP (File Transfer Protocol) umožňuje jednoduchàm způsobem přenos souborů mezi uzly připojenàmi k internetu. PoužÉvÇ se k přenosu dokumentů www z počétače, kde byly vytvořeny na FTP rozhrané serveru, kterà tyto dokumenty zpřéstupňuje ostatném uživatelům Internetu. Vlastnosti FTP: - interaktivné přéstup aplikace umožňujé interaktivné přéstup se vzdçlenàmi servery - specifikace formçtu uživatel může specifikovat typ a formçt uloženàch dat (ASCII, binçrné) - řézené přéstupu klient musé projét přihlašovacé procedurou na serveru pomocé jmäna a hesla FTP použévç spolehlivou transportné službu se spojeném protokolu TCP. Ftp použévç dvě spojené řédécé a datovç. ŘÉdÉcÉ spojené existuje po celou dobu relace (port 21), přençšé se po něm přékazy a odpovědi mezi klientem a serverem. DatovÄ spojené (port 20) je zřézeno jen pro konkrätné přenos dat a sloužé pro přenos vyžçdanàch souborů. FTP podporuje dva typy přenosu ASCII a BINARY. ASCII se použévç pro přenos čistě textovàch souborů, BINARY se použévç pro všechny ostatné. Při špatně zvolenäm režimu přenosu, nemusé bàt data použitelnç. TFTP Jednoduchà protokol přenosu souborů (Trivial File Transfer Protocol) je aplikačné protokol pro přenos souborů. Je velmi jednoduchà a nespolehlivà pracuje nad UDP. Jeho implementačné software je uméstěn v paměti ROM u bezdiskovàch počétačů a umožňuje dvoufçzovou zavçděcé proceduru: 1. pomocé bootp zéskç zçkladné séťovä informace 2. pomocé samotnäho TFTP se přenese nezbytnà software jako třeba OS SdÅlenÅ souborů NFS SÉťovà systäm souborů NFS (Network File SystÄm) umožňuje transparentné sdélené vzdçlenàch souborovàch systämů jako by byly lokçlné. NFS nené stejnà jako FTP a TFTP. JednÇ se o distribuovanà systäm souborů na séti. Je obvykle začleněn do operačného systämu a pracuje v režimu klient-server, kdy server nabézé svoje lokçlné souborovä systämy ke sdélené přes séť a klient je využévç.