SPECIFIC: INNSIKT # 4

SPECIFIC: INNSIKT # 4 [insight;vhled] FESTIVAL SCÉNICKÝCH ČTENÍ SPECIFIC 2015 - NORSKO 5. - 28. KVĚTNA, BRNO MOSILANA, ŠPITÁLKA 12 27. - 29. KVĚTNA, PRAHA VENUŠE NA ŠVEHLOVCE, SLAVÍKOVA 22

Jak bouře ženoucí se z horských svahů burácí řady stavů v tkalcovnách, až budovy se chvějí do základů a sténají jak přetížené lodě ve vlnách. Sta součástek se naráz z místa hnulo, půl vteřiny je vrací zase zpět a člunek, jak ta štíhlá vážka hbitá hned tam i sem a zas se zpátky kmitá Ten bouřný ruch a chvat, to věčné chvění, toť hudba vítající nových věcí zrod: zde osnova a útek v pevném sjednocení se mění v látku tkalců nedozrálý plod. Ty tkalcovny toť naše plodné lány, vždy plné vzruchu, živé práce, zrání. Kdo zvedá křivku diagramu Mosilany? Toť my tisíce rukou v budování! Ivan Blatný, Melancholické procházky S překročením první poloviny května se i festival SPECIFIC pomalu přehupuje do té druhé, nabitější poloviny měsíce. Tento týden se v Brně seznámíme s textem autora Finna Iunkera, The Answering Machine z roku 1994, jenž i po 20 letech od jeho dokončení naleznete v repertoáru evropských divadel. A příští, tedy poslední festivalový týden se již na dvou různých scénách odehraje celkem pět scénických čtení. V bývalé textilce Mosilana v Brně bude výčet děl šesti norských autorů zakončen uvedením textů Arna Lygreho a Cecilie Løveidové. Současně s tím, po tři dny od úterý 26. května až do čtvrtka 28. května, režiséři přesunou některá další čtení na pražský Žižkov, konkrétně do prostor zapomenutého sálu čekajícího na rekonstrukci - řeč je o Venuši ve Švehlovce. Zde, na domácí scéně divadelního souboru Depresivní děti touží po penězích, se postupně představí texty Finna Iunkera, Jona Fosseho, a nakonec i Arna Lygreho. Kdo že jsou vlastně Depresivní děti, fenomén pražského experimentálního divadla? O čem pojednává text The Answering Machine, který je na programu dnešního večera? Zalistujte čtvrtým číslem festivalového časopisu a naleznete odpověď. Za Divadlo Feste, pořadatele festivalu scénických čtení SPECIFIC, zvou Jiří Honzírek s Martinem Bartošem. ### 2 ###

Spolu s textem The Answering Machine se brněnskému publiku představí i pražský umělecký gang Depresivní děti touží po penězích. A stejně tak si mohli Venušiny Depresivní děti. Touží po penězích? [vhled] říkat Mrtvoly v hořícím bytě. Napsala: Barbora Kašparová Pražský umělecký gang Depresivních dětí toužících po penězích se v posledních několika letech stal nedílnou součástí české alternativní divadelní platformy. I samotný název souboru Depresivní děti touží po penězích má jednoduché opodstatnění - je názornou ukázkou jejich otevřeného přístupu k tvorbě. Stejně tak se totiž umělecké uskupení mohlo jmenovat Mrtvoly v hořícím bytě, jak zněl titulek jiného novinového článku. V čele divadla stojí režisér Jakub Čermák, který se obklopuje stálým souborem několika herců a na jednotlivých inscenacích se podílí s hrstkou dalších kmenových tvůrců. Soubor vznikl v roce 2004 a až do října minulého roku působil bez zázemí a stálé scény. Tento fakt v konečném důsledku podpořil ideový záměr a charakter tvůrčích metod Depresivních dětí - využívat a oživit ve svých inscenacích přirozený genius loci zapomenutých, nepřístupných nebo nevyužívaných prostor po celé Praze a jejím okolí. Debutovým projektem site-specific byl Čechovův Racek uváděný ve vytopeném Hudebním divadle Karlín. Od té doby se inscenace objevily na pozadí dalších míst, například Národního památníku na Vítkově, Hlavního nádraží v Praze, různých soukromých pražských bytů nebo vybydlené funkcionalistické vily v Čelákovicích. Repertoár souboru je tvořen zejména site-specific činoherními představeními se silným interpretačním vkladem a výrazným vztahem k současnosti a aktuálním společenským fenoménům. Neznamená to však, že by se Depresivní děti nezabývaly klasičtějšími texty, právě naopak. Nejčastěji inscenovaným autorem je s počtem šesti uvedených dramat Thomas Bernhard (Ritter, Dene Voss, Vápenka, Alžběta II., Lovecká společnost a Prezident) a mezi další inscenované texty patří např. Aischylova Oresteia nebo Wildeova Salome. Projekty, které jsou k vidění na programu letošní sezóny, jsou ještě kontroverznějšího charakteru. Depresivní děti zpracovaly Čapkovu Věc Makropulos s podtitulem Čapek je mrtvý a Marty je kurva!, 120 dní Sodomy markýze De Sade, Ludwig (Kýč je mrtev) na námět jednoho z Viscontiho filmů a bavorských dějin, a dále docu-drama Milostný dopis ženě, kterou nemilujeme, reflektující fenomén svobodných žen nad 30 let hledajících partnera. Na jednotlivých představeních je po divácích vyžadováno vyjádření k pojednanému problému. Tento nepříliš obvyklý přístup některé nepřipravené diváky šokuje, a i proto mají inscenace v Praze velký ohlas. Do nepravidelné dramaturgie souboru patří kromě site-specific další tvůrčí linie, a to projekty na pomezí happeningu a instalace, rozhlasové rádio, a i do budoucna plánované muzikál a opera. Tvar site-specific však už není od října roku Mezinárodní Ibsenova cena Nejlukrativnější divadelní ocenění světa, jehož udělení doprovází suma 2,5 milionu norských korun. Cena je určena osobnostem (příp. i institucím a organizacím), které do světa dramatu a divadla vnesly nový rozměr. Laureáti: P. Brook, A. Mnouchkineová, J. Fosse, H. Goebells. Ibsenova cena má zároveň i ryze norskou variantu udělovanou za nejlepší dramatické dílo uplynulého roku. ### 3 ###

2014 hlavní doménou tohoto uměleckého gangu, protože se Depresivním dětem podařilo získat prostory v zapomenuté budově v centru Prahy náležící kolejím, a to ve Venuši ve Švehlovce. Jedná se o sál z 20. let minulého století ve stylu art deco čekající na potřebnou rekonstrukci, která je zatím (ke štěstí Depresivních dětí) v nedohlednu. Venuše ve Švehlovce funguje pod záštitou sdružení Zákulisí, z. s., které poskytuje azyl nejen Depresivním dětem, ale ještě dalším dvěma divadelním souborům - Chemickému divadlu Vojtěcha Bárty a souboru absolventů DAMU 11:55. Venuše je provozována jako kulturní centrum, kde se nemají (přes jejich značnou převahu) pořádat jen divadelní představení, ale i další kulturní akce a vernisáže. Podle slov uměleckého vedoucího Depresivních dětí Jakuba Čermáka je Venuše sluj plná současného živého alternativního umění. Depresivní děti toužící po penězích se díky svým silně experimentálním tvůrčím metodám postupně stávají pražským kulturním fenoménem. Venuše a její ojedinělá atmosféra dotváří image zdejších souborů, zejména Depresivních dětí, které mají k prostoru silný pocit sounáležitosti. Venuše jim otevírá nové cesty a není možné odhadnout, čeho se lze od souboru, který neustále překvapuje, ještě dočkáme. Jisté však je, že tvůrčí skupina zdaleka ještě není na vrcholu svých sil. Národní divadlo, Oslo Budova navržená architektem Henrikem Bullem se nachází mezi královským palácem a parlamentem. Divadlo bylo slavnostně otevřeno v roce 1899. Před divadlem stojí sochy dvou nejvýznamnějších norských literátů, Henrika Ibsena a Bjørnstjerna Bjørnsona, autora norské hymny a laureáta Nobelovy ceny. ### 4 ###

Finn Iunker: Díky tomu, že repliky v The Answering Machine nejsou Finn Iunker přiřčeny konkrétním postavám, má divadlo velkou míru svobody. [ROZHOVOR] Rozhovor vedla: Barbora Kašparová Formální vzhled tohoto textu i jeho obsah jsou velmi komplikované a komplexní. Myslím si, že je to text otevřený interpretacím. Zajímalo by mě, jak se na to díváte vy je to text založený spíše emočně, nebo se čtenáře snaží navést k přemýšlení? Domnívám se, že to není zase tak komplexní text, jak se může zdát, ale díky tomu, že jednotlivé repliky nejsou přiřčeny konkrétním postavám, má divadlo velkou míru svobody co do volby. The Answering Machine je docela abstraktní, ale současně emocionální text. Možná se snažím o setkání světů čiré abstrakce a emoční humánnosti. Dle mého názoru text určitým způsobem reflektuje přístup k životu. Protagonista promlouvá sám k sobě i k dalším postavám, které se scéně můžou vyskytovat, ale nemusí. Text také pokládá spoustu různých otázek. Co bylo vaším cílem, když jste na textu pracoval? Jak dlouho trvalo dokončit tuto hru? Na textu jsem pracoval přibližně tři měsíce během jara 1994. Bylo to poprvé, co jsem psal jiným jazykem než norsky, a byl jsem velmi zmatený, Finn Iunker (1969): The Answering Machine Jeho debut The Answering Machine, napsaný v roce 1994, neodpovídá běžné podobě divadelních her, přestože jej autor označil za Text pro divadlo. Iunker je spoluvydavatelem literárního periodika Vagant, přednášel v Leuven, Antwerpách, Bruselu a Montrealu, přeložil díla Sarah Kane, Franze Xavera Kroetze, Davida Mameta a dalších. Den Nationale Scene, Bergen Nejstarší norská scéna, kterou r. 1850 založil Ole Bull za účelem uvádění původních norských dramat. Pro toto divadlo psal i Henrik Ibsen (např. Divoká kachna zde byla uvedena poprvé), zároveň zde působil jako režisér, kostýmní výtvarník, inspicient a nápověda. Det Norske Teatret, Oslo Divadlo důležité pro svoji roli z hlediska vývoje norského jazyka. Cílem divadla, založeného v r. 1912, bylo inscenovat hry v jazyce landsmål, tedy v jazyce odlišném od spisovné norské dánštiny nazývané riksmål. V dnešní době je tento jazyk nazýván nynorsk (nová norština), divadlo se mu stále věnuje. ### 5 ###

protože jsem nebyl schopen koncentrovat své myšlenky v cizím jazyce. Proto jsem zkusil psát smysluplně - s ohledem na základní lidské v několika zemích představena. Jak byla diváky přijata? Měl jste vůbec ambice tuto dostat na jeviště? vztahy, a také s tím, aby vznikl text, který by byl použitelný pro různá divadla. Z tohoto důvodu není jasné, zda je protagonista sám nebo je jich deset. Líbí se mi nápad, kdy fragmenty či části textu mohou být inscenovány jako monology, jako dialogy, nebo jako polylogy. I po dvaceti letech bývá přijata jako neotřelá a experimentální. To je úžasné. Nijak jsem netoužil po tom, aby byl text uváděn v tradičních naturalistických divadlech ta se jí mohou ujmout, až na to budou připravena. Pamatuji si, že v roce 1994 jsem si říkal, že tradiční norské Je toto váš typický způsob psaní her? Jak se vaše tvorba vyvinula od okamžiku, kdy jste dopsal The Answering Machine? divadlo bude určitě potřebovat deset let na to, aby se s textem vyrovnalo. Ale po dvaceti letech vidím, že jsem se mýlil což ovšem není můj probém. Hra dál žije a to mě velice těší. Ne, není to typické, ale všechny mé hry sdílejí to, že nejsou jasně naturalistické. Momentálně vstupuje do svého jednadvacátého roku a jsem velmi pyšný, že se tak děje v České republice. Hra The Answering Machine již byla Divadelní text The Answering Machine je plný jazykových hříček a chytáků, takže mi hodně pomohlo, když mi Finn Iunker poslal norský překlad (původní text je anglický) a trpělivě odpovídal na mé otázky. překladatelka Eva Dohnálková O čem je podle Vás Answering Machine? O ničem. O všem. Hodnota spočívá v útržcích a detailech. Hodnota spočívá v celku jako proudu myšlenek, vzpomínek, asociací, zneklidňujících i banálních drobností. Někoho zasáhne jednotlivá věta, někoho mohutnost a hutnost té řeky slov. Někoho nic. Někoho všechno. Automatický text par excellance. režisér Jakub Čermák Skandinávský dům Skandinávský dům je občanské sdružení (vzniklo r. 2005), jež si klade za cíl prohlubovat a podporovat kulturní spolupráci a výměnu mezi dům Skandinávií a Českou republikou. Festival SPECIFIC 2015 je podporován Skandinávským domem. ### 6 ###

Podzimní sen: Milenecký vztah není tím jediným, oč tu jde podzimní sen Recenzi napsala: Amálie Bulandrová Třetí večer festivalu SPECIFIC 2015 představil dílo norského dramatika Jona Fosseho Podzimní [Review] sen. Pětice herců se chopila textu a pod režijním vedením Vojtěcha Bárty jej přednesla v prostoru bývalé textilky Mosilana. Podzimního dozvídá o všem, co znovunalezená láska mezi snu jsou Muž (Marek Šenkyřík) a Žena (Michaela Ústředními aktéry Fosseho Mužem a Ženou způsobuje. Milenecký vztah už Rykrová) bývalí milenci, kteří se po čase snad není tím jediným, oč tu jde, přidávají se i vtahy náhodně potkávají na hřbitově. Jejich vlastní jména rodinné a otázky zodpovědnosti vůči ostatním se diváci nedozvědí, stejně tak ani konkrétní místo členům úzkého kruhu. či čas nejsou pevně vymezeny. Tím podstatným Struktura děje není nikterak pevně jsou totiž postavy jejich pocity, myšlenky, vše, ohraničená, jednotlivé výstupy se volně prolínají co bylo a nyní se opět může stát náplní jejich vztahu. jeden s druhým a na aktuálním věku postav Tak je tomu alespoň zpočátku; poté, co je divák nezáleží. Čas jako by nebyl důležitý, divákovi však seznámen s minulostí dvojice a stane se svědkem není orientace v ději nikterak znemožněna. Díky jejich perspektiva drobným narážkám v replikách postav se vždy příběhu mění. Do popředí vstupuje Mužova matka může nějakým způsobem zorientovat ohledně (Dagmar Kopečková), menší prostor dostává i jeho časové posloupnosti. znovunalezené lásky, se otec (Vojtěch Bárta) a bývalá manželka (Světlana Stejně tak, jako se od sebe liší zmiňované Kašpárková). Díky matčině výpovědi se divák části hry, lišilo se i jejich scénické provedení Foto: Libor Galia NORLA Nadace pro norskou literaturu v zahraničí, vznikla v r. 1978. Nadace se stará o to, aby podmínky pro překlady a vydávání co největšího počtu norských knih v zahraničí byly co nejpříznivější. Festival SPECIFIC 2015 je podporován nadací NORLA. ### 7 ###

v Mosilaně. První polovinu inscenace vyplňovali pouze Muž a Žena, kteří rozehrávali svůj příběh na jediném objektu nacházejícím se na scéně dřevěné lavici. Oba herci byli oděni v neutrálním současném oblečení, nikterak vymezujícím určitou dobu či styl. Zpočátku předčítali své repliky spolu i se scénickými poznámkami, což působilo lehce těžkopádně, a samozřejmě nepřirozeně. Porůznu se k sobě přibližovali a zase oddalovali, kouřili nebo se procházeli Foto: Libor Galia po vymezeném prostoru scény. Po čase Mužovi množství rekvizit (smuteční věnec či doutník). rodiče, oba ve smutečním oděvu. Nacházeli Tvar provedení tak nabral na intenzitě, která jsme se sice stále na hřbitově, nyní však už vedla snad i k větší pozornosti diváků. V závěru z důvodu pohřbu nejprve šlo o pohřeb Mužovy vstoupila do děje Mužova bývalá žena, také babičky, ve smutečním, přinášející zprávy o smrti jejich později do děje Mužova vstoupili syna a nakonec Muže samotného. Díky vyššímu počtu aktérů se zde tvar scénického čtení stal svižnějším syna. Pohřební atmosféra byla během a dynamičtějším. Otec, na rozdíl od matky sedící inscenace všudypřítomná. Tématika vztahů se v pozadí, se po prostoru neustále pozvolna zrcadlila na pozadí stále připomínané pomíjivosti pohyboval lidského života a omezeného času, který má některé a místy matčiny nepřítomně promluvy. Muž komentoval se Ženou každý z nás k dispozici. Prostor, ve kterém čtení zůstali na dřevěné lavici a naslouchali matčině bylo realizováno nevelký prázdný výklenek plejádě názorů a komentářů, vztahujícím se jedné z místností někdejší tovární haly jen k jejich životu. Scénické poznámky se v této přidával na stísněnosti a nervozitě z rychlosti části již nepředčítaly, navíc byla do provedení běhu lidského života. více zapojena reprodukovaná hudba a menší Foto: Libor Galia Norske Dramatikeres Forbund (NDF) Sdružení norských dramatiků je nezávislou organizací spisovatelů, jejímž účelem je ochrana uměleckých a finančních zájmů norských dramatiků a propagace moderního norského dramatu. Organizace byla založena v r. 1938 a v současnosti má přibližně 230 členů, kteří píší divadelní, filmové, rozhlasové a televizní scénáře. Festival SPECIFIC 2015 je podporován organizací NDF. ### 8 ###

Divadlo Feste je nezávislé profesionální divadlo působící v Brně od roku 2006. Za tu dobu uvedlo přes 20 inscenací, které prezentovalo po celé ČR a v zahraničí. Zaměřuje se na tabuizovaná, sociální a politická témata, často pracuje s historickými momenty a postavami. Divadlo Feste je angažovaná kulturní platforma s těžištěm v divadelním umění. Způsob práce, divadelní žánry a dramaturgická rozhodnutí odvíjí od společensko-politických problémů, které se snaží komentovat, nahlížet nebo představovat veřejnosti. Červenou nití divadla je usilování o rozvoj otevřené občanské společnosti, a to jak po stránce kulturní a estetické, tak vědomostní a názorové. Od roku 2011 je pořadatelem festivalu scénických čtení ve veřejných prostorech SPECIFIC. SPECIFIC: Innsikt #4 festivalový časopis Šéfredaktorka Romana Švachová Vedoucí redakce Martin Bartoš, Klára Škrobánková, Barbora Kašparová Redaktoři Amálie Bulandrová, Barbora Kašparová, Jiří Šilberský, Klára Škrobánková Korektura Romana Švachová Grafická úprava Anna Petříková, Matěj Málek Vydáno v nákladu 40 kusů studenty FF MU při spolupráci s Divadlem Feste. Festival probíhá za finanční podpory Statutárního města Brna, Ministerstva kultury ČR, Jihomoravského kraje, Skandinávského domu, nadace NORLA a Dramatikerforbundet. Mezi dalšími spolupracujícími jsou společnost Alfa Properties, hostel Mitte, zpravodajství online.muni.cz a především studenti FF MU. Festivalu byla udělena záštita velvyslankyní Norského království v České republice Siri Ellen Sletnerovou. ### 9 ###

FINN IUNKER: the ANSWERING MACHINE scénické čtení 20. května 2015, 19:30 Text má vypravěče v první osobě (ona nebo on), je ovšem možné, že postav je více. Jsme vrženi mezi líčení z cest, odkazy na obor logiky, odborné teoretické otázky a problémy, jaké přináší výchova puberťaček. Možná, že jde o to prožít a zapamatovat si a také o nemožnost obojího. The Answering Machine je kompaktním prozaickým textem, který se na mnoha místech rozpadá, často slovo za slovem. Kdyby nebylo podtitulu text pro divadlo, nic by nenapovídalo tomu, že se jedná o dramatický text. Autor: Finn Iunker Překlad: Eva Dohnálková Režie: Jakub Čermák Obsazení: Jiří Ratajík, Barbora Mitošinková Hudba: Tomáš Graulich Umělecká spolupráce: Anna Prstková Nadcházející čtení festivalu: 25. 5. ARNE LYGRE: NIC ZE MĚ [bývalá Mosilana, Brno] 27. 5. FINN IUNKER: ANSWERING MACHINE [Venuše ve Švehlovce, Praha] 28. 5. CECILIE LØVEIDOVÁ: PROHLÍDKA [bývalá Mosilana, Brno] 28. 5. JON FOSSE: PODZIMNÍ SEN [Venuše ve Švehlovce, Praha] 29. 5. ARNE LYGRE: NIC ZE MĚ [Venuše ve Švehlovce, Praha]