UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI MLÁDEŽ SPOUTANÁ A OHROŽENÁ DROGOVOU ZÁVISLOSTÍ VE SVĚTLE NADĚJE KOMUNITY FAZENDA DA ESPERANCA

UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI CYRILOMETODĚSKÁ TEOLOGICKÁ FAKULTA Katedra pedagogiky Karel Janů MLÁDEŽ SPOUTANÁ A OHROŽENÁ DROGOVOU ZÁVISLOSTÍ VE SVĚTLE NADĚJE KOMUNITY FAZENDA DA ESPERANCA Diplomová práce Vedoucí práce: doc. Dr. Rudolf Smahel, Th. D. Obor: Křesťanská výchova OLOMOUC 2011

Prohlašuji, že jsem diplomovou práci vypracoval samostatně a použil jsem přitom jen uvedené prameny a literaturu. V Olomouci, dne 31. 3. 2011..

Velký dík chci nejprve vzdát Bohu za dar života a rodinu, kterou mi dal, aby mne vychovávala. Díky za moje rodiče i sourozence. Děkuji za jejich obětavou lásku, starostlivou výchovu a podporu v těžkých chvílích mého života. Děkuji i sestře Marii Immaculatě Konvalinkové, za čas, konzultace a pomoc při psaní celé této práce. Také děkuji Zdeňkovi Drštkovi za konečnou jazykovou korekturu a za pomoc při závěrečných úpravách.

Obsah Úvod... 6 1 Situace a postavení české mládeže v dnešní době... 8 1.1 Mládež a její problémy... 8 1.2 Proměna mládeže v čase... 9 1.2.1 Mladí lidé v době totality u nás... 9 1.2.2 Mládež dneška... 10 1.2.3 Tvář nové generace mladých lidí... 12 1.3 Mladí lidé a prostředí, ve kterém žijí... 12 1.3.1 Mladí hledající svoji vlastní identitu... 13 1.3.2 Hodnoty mladých lidí... 15 1.3.3 Vztah k náboženství... 16 1.3.3.1 Hledání nového náboženství... 16 1.3.3.2 Ateismus a postoj k institucionálním církvím... 17 1.3.3.3 Vývoj v katolické církvi... 18 1.3.4 Volný čas... 19 1.3.5 Vztahy k druhým a autoritám... 21 1.3.5.1 Funkční rodina, základ dobrých vztahů... 22 1.3.5.2 Vztahy ve společnosti... 24 2. Drogová závislost a účinky drog... 25 2.1 Drogová závislost obecně... 25 2.1.1 Příčiny drogové závislosti... 27 2.1.2 Výchova a prevence... 30 2.2 Typy drogových závislostí... 33 2.2.1 Alkohol a nikotin... 34 2.2.2 Opiáty... 35 2.2.3 Konopí a jeho produkty... 38 4

2.2.4 Halucinogenní drogy... 39 2.2.5 Těkavé látky... 41 2.2.6 Stimulační drogy a léky... 43 2.3 Svět drog v Čechách... 45 2.4 Drogy, nemoci a následky... 46 2.5 Budoucnost drog a boj proti nim... 47 2.6 Příznaky vzniku drogové závislosti... 49 3. Cesta ke ztracené svobodě v komunitě Fazenda da Esperança... 51 3.1 Možnosti léčby a pomoci dnes... 51 3.2 Cenacolo... 53 3.3 Fazenda da Esperança... 54 3.3.1 Hnutí Fokolare... 55 3.3.2 Fazenda da Esperança... 56 3.3.3 Fazenda Gut Neuhof u Markee... 58 3.3.3.1 Terapie... 59 3.3.3.1.1 Zooterapie... 61 3.3.3.1.2 Práce... 61 3.3.3.1.3 Společenství... 62 3.3.3.1.4 Duchovní život... 64 3.3.3.2 Obyvatelé fazendy Gut Neuhof a možnost komunikace se světem... 65 3.3.3.3 Řád a program dne... 66 3.3.3.4 Fazenda da Esperança dnes... 67 Závěr... 69 Seznam pramenů a literatury... 71 Použitá primární literatura:... 71 Použité sekundární zdroje:... 74 5

Úvod Původně nebylo mým plánem psát diplomovou práci o drogově závislých, ale o mládeži, která se zvláště dnes potýká se spoustou problémů a ocitá se ve víru světa, kde tradiční hodnoty a zákonitosti ztratily svůj význam i hodnotu. Kdy se největší důraz neklade na to, co je pravdivé, ale co přináší prospěch a prožitek. Mladí lidé se nacházejí ve světě nejistoty, odkud se utíkají k různým pseudocílům, u nichž hledají jistotu a naplnění. Jediným naplněním však vždy byl, je a bude Bůh, od kterého pocházíme a v němž nalézáme sami sebe i své pravé naplnění. Proto je z mého pohledu víra, a to víra, která je v živém vztahu k Bohu, tak důležitá v životě člověka. Z tohoto důvodu jsem se začal zabývat otázkou, jak mladým lidem obklopeným tolika jinými lákavými nabídkami dnes přiblížit tuto víru a Boha, což spadá spíše do oblasti pastorace. Zároveň jsem však sledoval, jak byli vychováváni a co z jejich dosavadního prožitého života na ně může mít vliv, což je na druhé straně spíše téma z oblasti pedagogiky a psychologie. První důležitý krok k tomu jsem viděl ve skutečnosti, že je třeba komplexněji poznat situaci v dnešním světě, která ovlivňuje mládež, i další působící vlivy a faktory, a v souvislosti s tím poznat blíže samotné mladé lidi, jejich zájmy, hodnoty a jejich samotný život, aby s nimi bylo lze navázat společnou řeč. Během loňských prázdnin se mi nabídla možnost navštívit komunitu Fazenda da Esperança v Gut Neuhofu v Německu, kde se léčí mladí lidé ve věku od 14 do 35 let z drogové závislosti. Tato osobní zkušenost týdenního společného života a rozhovorů s drogově závislými na mne velice silně zapůsobila a vedla mne k tomu, úže vymezit téma diplomové práce a věnovat se právě této skupině lidí, kteří stojí na okraji společnosti a na něž je většinou pohlíženo s pohrdáním nebo jako na ty, před kterými je třeba se mít stále na pozoru. Na základě osobních rozhovorů s drogové závislými z této komunity i s lidmi, kteří se podíleli a stáli u jejího zrodu, musím tomuto falešnému mínění oponovat a rád bych ukázal i ve své práci, že drogově závislí jsou stejnými lidmi jako my ostatní. Lidmi, kteří mají svoji hodnotu a důstojnost. Základní prostupující linií a cílem této práce bude snaha blíže ukázat a poznat drogovou problematiku, která člověka strhává z cesty smysluplného života do světa prázdnoty a izolace, jež vedou k jeho destrukci. Komunita Fazenda da Esperança je pak z mého pohledu místem, kde mohou drogově závislí svoji původní ztracenou cestu znovu najít, s její pomocí se na tuto správnou cestu vrátit a prožít naplněný život. Hlavním motivem je tedy, jak je již v samotném 6

názvu komunity Fazenda da Espreranza vyjádřeno, nalézt novou naději i v beznadějných situacích života. Náplní první kapitoly bude ukázat současnou situaci a svět, ve kterém se mladí ocitají, a který na ně působí, jejich zájmy a preference, a hlavně hledání smyslu a naplnění života, jež může vést k drogám. Vznik drogové závislosti, její příčiny, důsledky i boj proti ní budou více popsány v druhé části mé práce. Základní důraz je přitom kladen na výchovu a prevenci, které mají drogové závislosti zabránit. Zároveň se zde pokusím ukázat typy nejčastěji zneužívaných drog s jejich projevy i následky v psychické a somatické oblasti člověka. V závěrečné části se zaměřím na bližší popis komunity Fazenda da Esperança, přičemž se nejdříve krátce zmíním o léčbě drogové závislosti z pohledu specialistů, abych poskytl alespoň základní představu o tom, v čem tkví základní odlišnosti a podobnosti mezi odbornou péčí a péčí v komunitě Fazenda da Esperança. Poté stručně zmíním komunitu Cenacolo, která má s komunitou Fazenda da Esperança řadu společných základních prvků, a také se blíže seznámíme s hnutím Focolare, jež mělo vliv na utváření duchovního prvku komunity Fazenda da Esperança. Písemné prameny o této komunitě jsou doposud bohužel minimální, proto budu vycházet hlavně z vlastní zkušenosti a rozhovorů, které jsem vedl jak s vedoucími fazendy v Gut Neuhofu, tak s drogově závislými, kteří zde podstupují svoji léčbu. 7

1 Situace a postavení české mládeže v dnešní době V této první kapitole se budeme nejprve zabývat různými faktory a vlivy, které působí na mladého člověka v dnešní době. Podíváme se také, k jakým proměnám zde došlo oproti generaci mladých lidí, která žila v totalitním státě, a jak by mohl pokračovat následný vývoj dalších generací. To, jaký mají mladí lidé vztah k hodnotám, náboženství či autoritě, jak využívají volný čas a jak jsou vychováváni v rodinách, pak budou aspekty, které nám více pomohou pochopit, proč někteří z nich začnou brát drogy. O drogovém problému se však více zmíníme v druhé kapitole. 1.1 Mládež a její problémy Mládeži dnešní doby bývá vyčítáno, že její chování a morálka oproti starším generacím značně upadla. Můžeme stále slyšet, jak je vše horší oproti minulým letům, jak se v dobách našich předků dodržovala uctivost ke starším a s vděkem se přijímala každá rada, kterou od nich mladí lidé dostávali. Krátce řečeno, na tomto poli se setkáváme s neustálou atmosférou pesimismu a kritiky starší populace vůči mladým lidem. Přitom podíváme-li se do světových dějin a čteme-li zprávy různých spisovatelů z dřívějších dob, a to můžeme jít až do dob antiky i dále, dozvídáme se, že tyto stížnosti nejsou vůbec novou záležitostí, ale jsou staré jako lidstvo samo. 1 Pokud ale chceme mládeži skutečně porozumět, najít s ní společnou řeč a nevidět jen její nedostatky a chyby, musíme změnit svůj zorný úhel pohledu zabývat se spíše tím, co je pro ni důležité, v čem tkví její častý odmítavý postoj vůči autoritě, a dostat se na její frekvenci, abychom s ní byli schopni komunikovat. Nezměníme ji neustálými poučkami o slušném chování, ale tím, jak k ní budeme přistupovat a jakým způsobem s ní budeme jednat. To by nás mělo vést ke studiu a k zájmu o problémy a hodnoty, kterými tito mladí lidé žijí. Nachází se tu však jedno úskalí. Nikdy nemůžeme vytvořit pouhý tabulkový systém, podle něhož pak budeme jednotlivce schematicky škatulkovat a podle toho se k nim chovat. I přes všechny znalosti budeme muset hledat individuální cestu k srdci každého z nich zvlášť, zajímat se o jejich život, o ně samé. Systém, který nám studium mládeže vytváří, může být až 1 Srov. PLATÓN, Ústava, s. 280 8

poté výbornou pomocí na této cestě. 2 Dá se říci, že je jakýmsi operačním programem, v jehož rámci můžeme pracovat a vidět různé souvislosti v chování a jednání mladých. Nikdy se ale nesmí stát mrtvou logickou operací ani nemůže zastínit zmiňovaný osobní přístup k druhým, v našem případě k mladým lidem, a to i k těm, kteří propadli jakékoliv závislosti včetně drogové. 1.2 Proměna mládeže v čase Každá doba přináší svoje problémy, ale i svoje možnosti a pozitiva. To, co máme dnes k dispozici a co nás ovlivňuje, utváří také to, jak myslíme a jednáme. Postihnout tuto proměnu a vývoj komplexněji v celých lidských dějinách by bylo sice zajímavé, ale nesmírně zdlouhavé i náročné a není to ani cílem této práce. Zaměříme se zde tedy na kratší časový úsek, jež bere v potaz totalitní, současnou a budoucí generaci mladých lidí. 1.2.1 Mladí lidé v době totality u nás V období, které dělí generaci našich otců a matek a dnešní generaci, došlo k řadě změn. Základním rozdílným prvkem je prostředí, v němž jsme se narodili. Zatímco minulá generace prožívala plně dobu totality a vnější nesvobody, naše generace ji zakusila jen okrajově. Totalita vedla k tomu, že se zdůrazňovaly základní životní potřeby, které byly zúženy na elementární potřeby materiální. To vše mělo navodit jakýsi pocit bezpečí, jehož dosažením byl zlikvidován celý systém hodnot a celková izolace od okolního světa a znemožnilo se tak osobnímu rozvoji jednotlivců. Lidé žili ve státě, kde k nim bylo přistupováno s autoritativním přístupem jako k dětem. 3 Podíváme-li se na situaci rodin v této době, zjišťujeme, že manželství se uzavíralo již v mladším věku. V polovině 70. let, kdy v tehdejším Československu žilo přibližně 10 200 000 obyvatel, bylo každý rok uzavíráno přibližně 99 tisíc sňatků. Muži se ženili v průměrném věku 24,5 let, ženy v 21,5 letech. Rozvodovost se pohybovala kolem 25 %. 2 Srov. POSPÍŠIL, C. V. Hermeneutika mystéria, s. 24. 3 MACEK, P. Adolescence, s. 107. 9

Počet živě narozených dětí byl cca 190 000 ročně. Jenom jako poznámku připojme, že první dítě měly ženy většinou okolo 22. roku života. 4 Cílovou skupinou byla většinou pro církev dospívající mládež, což se dnes v souvislosti s tzv. fenoménem prodlouženého mládí pozměnilo a ve větším zájmu je spíše mládež dospělá. 5 Příčiny tohoto jevu jsou nejen ekonomické a kulturní, ale i medicínské. V této době se výrazně projevuje postmoderna, která zahrnuje názory a společenskopolitické jevy charakterizující epochu 2. poloviny 20. století. Jejím silným rysem, který začal velice silně ovlivňovat vnímání a postoje mladých lidí, byl radikální pluralismus. 6 Ten se projevuje svobodou a individuálním pohledem na skutečnost, ale zároveň také nemožností objektivity. Žádný názor v tomto směru myšlení nesmí být nadřazen ostatním, protože by se narušila svoboda mínění jednotlivce. To pak způsobuje dokonalou názorovou fragmentalizaci a nemožnost objektivní pravdy. S tím souvisí i velká relativizace dříve platných zákonitostí. 7 Jedním z dalších velice silných faktorů, jenž ovlivnil rodinu, byl růst životní úrovně a pokrok nejen na poli techniky, ale i v medicíně a jiných oborech. Člověk se cítil pánem světa a začal určovat i to, co dříve nespadalo do jeho kompetencí. To se nejvíce dotklo práva na lidský život a s novým chápáním člověka, přičemž se ztratil pohled na lidskou svobodu i důstojnost a začalo docházet k instrumentalizaci lidských bytostí. 8 1.2.2 Mládež dneška Zde se opíráme o výsledky mezinárodních srovnávacích výzkumů a to především projektu Euronet Pilot Study (Evropská síťová průkopnická studie), který byl jedním z prvních mezinárodních výzkumů mládeže, jež bral v potaz sociální a politické změny v Evropě na počátku 90. let. Ten se zabýval denními aktivitami, výpověďmi o různých problémech a jejich řešeními, dále se věnoval otázce životní spokojenosti, sebehodnocení, cílů a plánů adolescentů. 9 Neméně významný byl i druhý projekt Adolescents Interpretation of the Social Contract (Výklad adolescence v sociálním kontraktu), jehož cílem bylo zjistit názory 4 Srov. MARTÍNEK, M. Ztracená generace?, s. 27. 5 MARTÍNEK, M. Ztracená generace?, s. 28. 6 Srov. KLIMEŠ, L. Slovník cizích slov, s. 588. 7 Srov. AMBROZ, P. Fundamentální pastorální teologie I, s. 68 69. 8 DIGNITATIS PERSONAE, s. 11 16. 9 MACEK, P. Adolescence, s. 105. 10

dospívajících na společnost, jejich hodnoty, osobní perspektivu, hodnocení institucí a společenských změn. 10 Velice silnou změnou u součastné generace byl přechod k životu ve svobodném státě, jež ji uvedl na cestu nového sebepochopení a hledání vlastní identity. To pak velice úzce souviselo s vytvářením nového a negativního postoje vůči autoritě a touhou vzít svobodu plně do svých rukou. Přesto ale na druhé straně vidíme, jak se dnešní mladí lidé bojí přijmout zodpovědnost za svoje chování i svůj život. Hlavní důraz se klade na materiální zabezpečenost, orientaci na výkon a prožitek, což se odráží nejen v konzumním stylu života, ale hlavně ve vztazích, kde se ztrácí pohled na druhého, a to nejen v oblasti sexu, ale i v běžných lidských každodenních komunikacích. Do čela se dostává egocentrický postoj, i když se všude mluví o toleranci, ohleduplnosti, právech člověka a dobrém chování k druhým. K tomu všemu přispívá vliv reklam a preferovaného konzumního stylu života. Jestliže jsme zmiňovali v předchozí kapitole číselné údaje ohledně sňatků, počtu dětí, rozvodovosti, aj., musíme zde připomenout, že se tyto statistiky v dnešní době rychle proměňují. V roce 2002 bylo zaznamenáno, že rozvodovost stoupla o více než 50 % oproti 70 létům a počet živě narozených dětí se naopak snížil více než o 50 %. Posunula se věková hranice prvního sňatku a rapidně stoupl počet těch, kteří žijí v některé formě nesezdaného soužití. O těchto číslech se dnes mluví v souvislosti s fenoménem prodlouženého mládí. 11 Jedním z vážných problémů je, že mladí naší doby nemají ve velké míře vůbec zkušenost normální rodiny. Jestliže ovšem taková zkušenost chybí, neodnášejí si často mladí lidé do života pozitivní návyky, řád a určitá nutná pravidla, která se jinak ve fungujících rodinách předávají. 12 Toto všechno jsou skutečnosti, které bezesporu ovlivní další generace a které s sebou přináší řadu nových problémů. 10 MACEK, P. Adolescence, s. 105 11 Srov. MARTÍNEK, M. Ztracená generace?, s. 27. 12 FENWICKOVÁ, E. Kniha o dospívání, s. 55. 11

1.2.3 Tvář nové generace mladých lidí My sami již dnes formujeme tvář budoucnosti i faktory, které působí a budou působit na další generace tím, jak vychováváme svoje děti a hlavně jak žijeme a jaké hodnoty zastáváme; tedy nejen výchovou, ale i sebevýchovou a příkladem. Je jisté, že další generace v sobě podrží určitý obraz naší doby, přesto přinesou spoustu nového, co zatím možná nemůžeme ani tušit. Pro nás zůstává úkolem nejen mladé lidi v budoucnu doprovázet, ale i připravit jim již dnes podmínky, v nichž by mohli růst a rozvíjet se v zralé osobnosti. To znamená zaměřit se na problémy, se kterými se potýkáme, a hledat jejich řešení, abychom tak pro ně zajistili klidnější a bezpečnější prostředí. K tomu je důležité věnovat se jednotlivým oborům, které se na výchově mládeže podílejí a které můžeme plodně využít v praxi. Tato aktivita ale bude vyžadovat spolupráci mezi těmi, kteří s mladými jednají, protože při pohledu na pluralitu mládežnických subkultur je nutné přijímat onu realitu, že práce s mládeží nemůže být realizována podle určitého obecně platného vzorce, ale můžeme stavět na některých společných principech. 13 Otázkou ovšem je, zda se při dnešním jevu vymírání Evropy v důsledku nízké porodnosti budeme mít komu věnovat. 1.3 Mladí lidé a prostředí, ve kterém žijí Abychom správně pochopili následující kapitoly, musíme se na ně dívat z pohledu předešlých poznatků o změnách a nových faktorech ovlivňujících psychiku mladých lidí a hodnot, které preferují. To souvisí především s prostředím, v němž vyrůstají a jež na ně má zásadní formační a výchovný vliv. V rámci tohoto prostředí nalézáme několik výrazných centrálních faktorů. Prvním z nich je již dříve zmíněný radikální pluralismus a etický relativismus, jež se staví proti objektivním a závazným normám. Svoboda názorů pak bývá prohlašována za základ demokracie. 14 Jako další faktor se zde ukazuje informační exploze, jíž je utvářen obraz světa. Díky informacím z internetu, rádia nebo televize víme o všem, co se dnes ve světě děje, což nám sice na jedné straně dává solidní přehled o dění okolo nás, ale také často narušuje vztahy a brání jim. Tím zde myslíme ono často nesmyslné sezení před obrazovkami, které se stává 13 MARTÍNEK, M. Ztracená generace?, s. 26. 14 Srov. EVANGELIUM VITAE, s. 30. 12

životní náplní mnoha lidí a uzavírá je do jejich vlastního světa, kde přestávají vnímat své okolí. A stejně tak i práce s internetem, jež může sice na jedné straně rozvíjet naše znalosti, rychlý přenos informací nebo umožňovat komunikaci s ostatními lidmi, může být na druhé straně zneužita stejně jako jiná masmédia k manipulaci nebo může přejít v závislost, která ničí vztahy. 15 Společnost dnešní doby je silně zaměřena na výkon jedince. Tím vzniká tlak, který nutí člověka být v produktové sféře, kde pracuje, stále lepší. Lidská psychika je tím značně zatěžována a v důsledku toho často dochází k vzniku duševních nemocí. S nezdary se nepočítá a hodnota člověka se mylně odvozuje od jeho schopností a dovedností. Mnozí staří lidé, nemocní nebo méně schopní se pak cítí v takovéto společnosti neužiteční a zbyteční. 16 Výkon je zaměřen k preferovanému cíli, jímž je konzum, do jehož primární oblasti spadá nárok na dobrou stravu, bydlení aj., v sekundární oblasti můžeme vidět např. zábavu. 17 Rozhodující pro preferenci zájmů je vlastní užitek a prožitek. Nabídky, jako je divadlo či kulturní vzdělávání, nezískávají takovou oblibu jako počítačové aktivity či trávení času s partou či při různých příležitostech. 1.3.1 Mladí hledající svoji vlastní identitu V souvislosti s prostředím, které na nás klade určité nároky, zaznamenali psychiatři od 90. let výskyt řady nových problémů, když se setkávali s mladými, kteří v důsledku neúspěchu, jehož příčiny často viděli v sobě, ztráceli důvěru v sebe a také ve smysl svého vlastního života. Tato porucha byla charakterizovaná jako porucha vztahu k sobě. Mluví se zde o mladých, kteří zažívají ztrátu vlastní identity, protože vnější prostředí je pro ně málo srozumitelné a oni v důsledku toho zažívají informační chaos, přičemž se neustále zvyšuje jejich úzkost ze stavu nenaplněnosti. Navíc tito mladí často prožívají spor v prožívání postoje k autoritám, protože na jedné straně se k nim staví negativně, na straně druhé se cítí být nekompetentní při rozhodování o sobě, i když usilují o vlastní nezávislost. 18 Jejich touhou je intenzivní prožívání života. 15 Srov. AMBROZ, P. Církev, kultura, společnost, misie, s. 63 68 16 Srov. EVANGELIUM VITAE, s. 27. 17 Srov. MARTÍNEK, M.. Ztracená generace?, s. 38-41. 18 Srov. MACEK, P. Adolescence, s. 176 178. 13

Katechismus katolické církve učí, že každý z nás touží po štěstí. 19 Jeho prožívání máme však někdy spojeno, a je to patrné obzvlášť v dnešní době, pouze s citovým prožitkem blaha. Tato touha po štěstí je nám niterně vepsána. Její naplňování podle mého úsudku vychází z prožívání vztahů, kdy si člověk uvědomuje, že může milovat a je milován, a pravého nalezení smyslu života. Pokud dojde k narušení těchto vztahů, vznikají určité deformace, i když touha po štěstí stále zůstává. Pozorujeme často, že místo toho, aby člověk svůj život dále pozitivně prožíval a rozvíjel, uzavírá se stále více do soustředění na své blaho, které jej samo nikdy nenaplní a jehož potřeba stále roste. Pokud se z tohoto bludného kruhu nevymaní, končí většinou pocitem nenaplněnosti života a zoufalství 20, někdy dokonce sebevraždou. Vnitřní nenaplněnost ale nemusí pramenit přímo z uzavření se vztahům s druhými. Člověk může prožívat mnoho vztahů, ale přesto se může cítit bytostně nenaplněn, jak to popisuje ve své knize Vyznání sv. Augustin. Pokoj a klid však nalezne, až když objeví a přijme Boha, svého Stvořitele a Otce, 21 což ale na druhé straně nutně neznamená, že musí být nutně křesťanem. 22 Základním pravidlem zůstává udržet si svobodu ve vztazích a z očí neztratit již zmíněný smysl života. Velice pěkně o tomto tématu pojednává rakouský psycholog V. E. Frankl ve své knize A přesto říci životu ano. 23 Prostředky, jež jsou dnes nabízeny mladým a které vytvářejí pseudopředstavu opravdového blaha, jsou nejčastěji nevázaný sex, alkohol, hudba či drogy. Mezi nimi pak panuje velice úzká provázanost a kombinovanost. Důvody, proč po drogách mladý člověk sáhne, musíme hledat v životním příběhu každého z nich. Někdy to bývá němý výkřik vzdoru proti destrukci vztahů či jeho neradostná osobní situace, jindy zvědavost nebo jen prostý fakt, že je dítě členem party, kde se drogy prostě berou. Německý psycholog Erikson tvrdí, že člověk prochází ve svém životě určitými etapami, v nichž si osvojuje důležité postoje a návyky pro budoucí život. U těchto mladých hledajících lidí vidíme, že pokud kvůli různým problémům neprojdou zdárně některou z těchto fází, dochází později k defektům, které se odráží v jejich životě. 24 Mladí se v době dospívání dostávají do období, kdy vymezují svoji identitu proti zmatenosti, přičemž pro ně jsou důležití jejich vrstevníci. Vzory hledají u dospělých, kteří budí jejich 19 Srov. KATECHISMUS KATOLICKÉ CÍRKVE, s. 27. 20 Srov. DRÁPELA, J. V. Přehled teorií osobnosti, s. 70. 21 Srov. AUGUSTIN, A. Vyznání, s. 10. 22 Srov. DOKUMENTY II. VATIKÁNSKÉHO KONCILU. Lumen gentium, s. 52. 23 Srov. FRANKL, E. V. A přesto říci životu ano, s. 89 90. 24 Srov. DRAPELA, J. V. Přehled teorií osobnosti, s. 67 70. 14

sympatie. Mezi tyto vzory však obyčejně již nepatří jejich rodiče; ti jsou totiž často dopívající mládeží pozorováni velice kriticky. V bludišti životních alternativ hledají cestu, aby si utvořili svou vlastní a originální identitu. 25 Když ji ale nenaleznou, bloudí a z pocitu nejistoty a neklidu hledají únik v různých formách zapomenutí na tuto palčivou otázku. Řešením však není útěk před sebou samým, ale nalezení jedinečné identity každého z nás. 1.3.2 Hodnoty mladých lidí Podle výzkumu z let 1993 2002, který se zabýval otázkou žebříčku hodnot a zájmů, se ukázalo, že na prvním místě je mladými preferováno zdraví, ačkoli by se možná mnozí z nás domnívali, že toto místo bude patřit lásce. Ta se však umístila v pořadí jako druhá. Mezi dalšími hodnotami byl mír, po něm následoval partner, přátelé a rodina. Překvapivé bylo zjištění, že náboženství se umístilo až na posledním místě. To však spíše souvisí s představou mladých, kteří pod tímto pojmem chápou určitou instituci. 26 V porovnání s předchozími lety dochází ke změnám, které bychom neměli přehlédnout a které vyplývají i ze statistik (viz kap. 1. 1. 1 a 1. 1. 2). Zájem o rodinu se přesunul na zájem o vztahy, které se staly pro mladého člověka nejdůležitějšími. 27 Pro mladé lidi dnes hraje důležitou roli seberealizace, na niž je kladen velký důraz. Na prvním místě tedy stojí často zajištění, kariéra a užívání života, oproti předešlým dobám, kdy v centru pozornosti bylo stále zakládání rodin a život v nich. 28 Přesto je zajímavé zjištění amerického sociologa R. Inglharta, který tvrdí, že v moderní společnosti dochází k tiché revoluci, jejíž podstatou je přechod od materiálních hodnot k postmateriálním. 29 R. Inglhart ukazuje, že ačkoliv materiální potřeby byly naplněny, nevedou k plnému uspokojení člověka a ten se proto opět začíná zajímat o hodnoty nemateriální. Proti tomu však stojí názory některých jiných sociologů, kteří považují tento návrat od materiálních hodnot k postmateriálním pouze za určitou skutečnost, která je časově podmíněna a může se opět kdykoliv změnit. 25 ELIOT, J., PLACE, M. Dítě v nesnázích, s. 15. 26 Srov. MARTÍNEK, M.. Ztracená generace?, s. 73 75. 27 Srov. tamtéž, s. 75. 28 Srov. EVANGELIUM VITAE, s. 10. 29 MARTÍNEK, M. Ztracená generace?, s. 38. 15

1.3.3 Vztah k náboženství Přestože dnes ubývá věřících v kostelích a zdá se, že se orientace člověka od věcí duchovních přesouvá k věcem hmotným, vyvádí nás z těchto falešných představ o převážném ateistickém smýšlení lidstva skutečnost, že lidí, kteří v něco nadpřirozeného věří, je stále drtivá většina. Tato touha po náboženských prožitcích je nám hluboce vtištěna. Někteří teologové dokonce definují člověka jako bytost náboženskou. Vědci, kteří se zabývali religionistikou, zjistili, že náboženství bylo vždy součástí lidské kultury a otázka ateismu je až problematikou novověku. Musíme ale odlišovat náboženství celku, které sice existovalo v starobylých kulturách a dnes např. v muslimských zemích stále přetrvává, avšak je často součástí tradice a není mnohými hlouběji prožíváno, a individuální postoj jedince k transcendentní skutečnosti, resp. k osobnímu Bohu. 30 V součastné době pozorujeme, že vztah k náboženství v podobě institucí se v Evropě vytrácí a přesouvá se do individuálního života. Mluvíme zde o spiritualitě jednotlivců. To souvisí s úpadkem prestiže tradičních křesťanských náboženství. Ti, kteří pak náboženství hledají, se zaměřují na nabídky v náboženském supermarketu, kde volí raději neinstitucionální formy. 1.3.3.1 Hledání nového náboženství Od 2. poloviny 20. století můžeme pozorovat novou formu přítomnosti náboženství nejen v evropské populaci. Mluví se tu o tzv. nové religiozitě, jež s sebou přináší nový zájem o duchovní a náboženské otázky. 31 Mnozí ji vidí jako následek a odezvu proti masové sekularizaci, která má za následek růst materialismu, ztrátu vztahů aj. Patrný je vznik nových hnutí a vzdor mladých proti součastnému stavu společnosti. Příkladem toho jsou různé skupiny spisovatelů, ale hlavně hudebníků, kteří přinášejí nové styly v hudbě, vyjadřující tento odpor a vzdor ve svých dílech. Právě to je jedna z příčin, proč se tyto směry stávají tak přitažlivými pro dospívajícího člověka. Rezonují s jeho odporem ke společnosti, souvisejícími destruktivními postoji a s jeho krizí identity a nejistotou. V nich je ale právě také často oslavována a odtabuizována agresivita i sexualita člověka. 32 Hudba je stále propracovanější a využívá techniky, jimiž vtahuje posluchače. Objevují se různé technoparty, 30 Srov. PŘEDNÁŠKA Z RELIGIONISTIKY 31 BLANCKENSTEIN, M. a RENÖCKL, L. Nová religiozita, s. 21. 32 ŠUPOL, P. Křesťan a hudba, s. 36. 16

které mají mladého člověka vyvést z šedi každodenního dne různými prožitky. Ty jsou spojeny nezřídka nejen s hudbou ale i konzumací alkoholu, sexu a drog. Velké nebezpečí, které zde hrozí, je možnost manipulace skrze hudbu, která může být s pomocí psychologických poznatků vykonávána na masách posluchačů. 33 Jiný směr, který reaguje na tuto sekularizaci, je vlna zájmu o východní náboženství, jako je hinduismus, taoismus a zabývání se jógou. Tento směr se vidí jako revoltní proti vykořisťování přírody člověkem a jeho dominantnímu postavení i jako protest proti naší západní civilizaci. V centru pozornosti pak stojí vize člověka, který je jen část přírody a snaží se o harmonii s ní. 20. století se také vyznačuje nebývalým rozmachem sekt, jejichž působení může někdy mít až destruktivní účinky. 34 O způsobu získávání nových členů, jejich výchově a učení se můžeme dočíst v biografiích řady autorů, kteří byli dříve členy těchto sekt. Musíme ovšem přiznat, že nejsou všechny stejně nebezpečné. Jejich společné nebezpečí však tkví v tom, že berou člověku jeho svobodu. 1.3.3.2 Ateismus a postoj k institucionálním církvím Jako ateisty označují teologové lidi, kteří odmítají možnost existence Boha. Tato skupina nevěřících vidí pak v náboženstvích a sektách zdroj a ohnisko řady problémů a víru pojímá jen jako jakýsi výmysl a útěk do vnitřního světa psychiky, obranu proti těžkostem života. Jejich řešením je věřit pouze tomu, co se dá empiricky ověřit a žít, jako by Bůh nebyl. Takto se vyznačuje praktický ateismus, jenž se objevuje již ve středověku, ale díky propojenosti státu a církve neměl vliv na velké masy lidí. 35 Radikální změna však nastala hlavně od doby osvícenství. Statistiky ukazují, že obyvatelstvo českých zemí je nejateističtější v Evropě. Tato výpověď není ovšem zcela korektní, protože skutečných ateistů u nás je velice malé procento a jsou to vesměs lidé zaujímající negativní postoj k církvi, nikoli však k Bohu. Religiozita u nás je silná, což mohou dokázat různé dotazníky, které zjišťují víru v cokoliv nadpřirozeného. Co se však týče postoje k církvi, ani tato situace není tak špatná, jak se o ní píše. Příkladem toho je nedávná návštěva papeže Benedikta XVI. u nás a postoj médií k ní i ostatní ohlasy. 33 Srov. PŘEDNÁŠKA O ROCKOVÉ HUDBĚ 34 HASSAN, S. Jak čelit psychické manipulaci zhoubných kultů, s. 67. 35 SPOLEK EVANGELICKÝCH KAZATELŮ. Český ateismus: příčiny, klady, zápory, s. 9. 17

Přesto je patrný úbytek tzv. kostelních věřících. Podíváme-li se na výsledky průzkumů z roku 2001, ukazuje se, že mezi mládeží se jako bez vyznání profiluje 75 % z dotazovaných, ti ale měli náboženství spojené s institucí či systémem, dále se 20 % hlásí ke katolíkům, z nichž 4 % informovala o tom, že je pro ně víra nezbytná. Zbylých 5 % se hlásilo k víře, ale ne katolické. 36 Příčiny víry i nevíry musíme hledat již v rodině. Zde totiž děti často nereflektovaně přebírají názory rodičů. Od školních let jsou však stále vice konfrontovány s okolím, které je dnes převážně nevěřící a vinou předešlé době komunismu někdy i proticírkevně naladěné. Z častých ohlasů společnosti můžeme vyčíst, že víra institucionální nemá v naší zemi veliké obliby, ale religiozita na individuální rovině stoupá. Dokladem toho je například vysoký zájem o horoskopy, magii, ale i duchovní témata, jako např. víru v posmrtný život. 37 1.3.3.3 Vývoj v katolické církvi V samotné katolické církvi vidíme také určité reakce, jimiž jsou různá hnutí, která na situaci vývoje ve světě reagují. Jsou jimi např. hnutí Focolare a charismatické proudy, snažící se přiblížit potřebám dnešního světa a bojující o to, aby se křesťanství nestalo v důsledném chránění své identity subkulturou v součastné společnosti. Nejde však jen o ně. Sama církev si toto nebezpečí uvědomuje a hledá prostředky, jak nalézt správnou cestu inkulturace. 38 Ukázkou toho jsou různá pastorační centra a společenství věnující se pastoraci mladých lidí. V rámci naší společnosti se setkáváme se dvěma základními skupinami mladých. První z nich preferuje hédonistický způsob života a dialog s ní je těžší než s druhou, která spíše hledá duchovní hodnoty a smysl života. Převažuje sice hédonistické zaměření, skupina hledajících je však také poměrně četně zastoupena. Navíc v různých fázích či po určitých životních zkušenostech není neobvyklé, že v rámci těchto skupin dochází k vzájemnému přesunu. 39 Mezi příčinami k odmítání církve najdeme trvalý odpor k institucím. Při stranění se víry v Boha hrají především roli zkreslující představy Boha jako toho, který člověka omezuje nebo nemá žádný vliv na situaci ve světě. 36 Srov. MARTÍNEK, M. Ztracená generace?, s. 58 61. 37 Srov. PROJA, B. G. Lidé, démoni a exorcismy, s. 5 8. 38 Srov. ŠTAMPACH, O. Sekty a nová náboženská hnutí, s. 1. 39 Srov. MARTÍNEK, M. Ztracená generace?, s. 60 61. 18

Dalším prvkem je i fakt, že mladí často preferují to, co je pro ně z jejich pohledu užitečnější, před tím, co je skutečně pravdivé. Přesto se ale také ukazuje, že poté co prožijí ve svém životě velká zklamání, jsou mnozí ochotni se vrátit k náboženským idejím. Jestliže si církev uvědomuje, že mladí jsou nadějí budoucnosti, 40 je postavena před úkol důsledné péče o jejich výchovu a zejména před výzvu vést s nimi dialog, odpovídat jasně na jejich otázky a srozumitelně jim předávat pravdy víry. Je tedy nezbytný vstřícný přístup, a to nejen k mladým věřícím, ale i k nevěřícím či těm, kteří mají jiné vyznání. V samotné církvi se totiž setkáváme s různými skupinami mladých, kteří se k ní různě stavějí, jak ukazuje následující výčet vztahů: 1. aktivní členové církve (viz i různá hnutí a skupiny uvnitř církve), 2. praktikující katolíci, 3. nepraktikující katolíci, 4. kritičtí katolíci, 5. ekumeničtí křesťané. U ostatních lidí rozlišujeme tyto postoje: 6. necírkevní křesťané, 7. lidé nevěřící, ale duchovním hodnotám otevření, 8. věřící jiných náboženských směrů s různým vztahem ke křesťanství, 9. lidé k církvi i náboženství lhostejní, 10. přesvědčení ateisté. 41 1.3.4 Volný čas K utváření osobnosti a charakteru člověka přispívá nejen výchova, duchovní zaměření a vzory vychovatelů, ale také volný čas. Volný čas je doba, kterou většinou trávíme, aniž by na nás tlačily různé závazky pramenící z našich sociálních rolí. Je to čas, který nám zbývá po splnění pracovních i nepracovních povinností. 42 S jeho naložením disponuje svobodně každý z nás, na základě svých zájmů či různých očekávání. Rozvoj v široké společnosti začal v důsledku velkých změn v 20. století. Pracovní doba dospělých byla postupně zkracována a práce dětí pomalu vymizela. Z života, který byl uspořádán pracovní nutností, se pomalu vyvinul život, 40 CHRISTIFIDELES LAICI, s. 46. 41 MARTÍNEK, M. Ztracená generace?, s. 68 69. 42 HOFBAUER, B. Děti, mládež a volný čas, s. 13. 19

který si člověk začal více utvářet sám. Bohužel se ale dnes setkáváme s nárůstem nového nevolnictví, kdy se lidé dobrovolně stávají otroky práce a vzdávají se volného času za účelem nabytí většího peněžního zisku. Mezi funkce volného času patří nejen odpočinek, ale i zábava a rozvoj osobnosti. Pokud se tyto funkce opomíjejí a nevidí se jejich skutečný smysl, může velice snadno docházet ke špatnému využívání této doby, která by měla člověku spíše pomáhat osobnostně růst. Proto je také důležité vidět volný čas jako určitý prvek, který spadá do oblasti vzdělávání a výchovy, která nemá sloužit pouze potřebám světa práce a ekonomiky, ale také životu člověka, kterému pomáhá v jeho úsilí o vyšší kvalitu žití. Volnočasová výchova je celoživotním procesem, který zahrnuje rozvoj postojů, hodnot, znalostí, jež se vztahují k volnému času. 43 Prvním místem, kde se dítě setkává s volnočasovým prostředím života, je rodina. Ta se také podílí na zásadním formování jeho života. Dalším formujícím prvkem je pak společnost škola, kamarádi aj. Problémem dnešní doby je, že se rodina silně proměňuje a mladým lidem se v ní často nepředá to, co je pro jejich následný život nutné. Hrozí dokonce nebezpečí, že postupně smysl rodiny i její samotná existence zanikne, na což nám mohou ukazovat již dříve uvedené průzkumy a statistiky. Jako negativní se také projevuje to, že život a často i výchova dítěte se odehrává po většinu času mimo ni v podobě různých aktivit, zájmů a kroužků, jež jsou jinak velice dobrým pomocníkem k zužitkování volného času. Ale rodina má stále být místem, kde se dítě výchovou a nápodobou učí od svých rodičů pozitivnímu volnočasovému i jinému správnému chování. Tuto roli nemůže žádná instituce zcela nahradit. Také rodičům přináleží bedlivě a citlivě sledovat potřeby, zájmy a nadání dětí a realizovat jejich pravidelné společné i individuální zájmové činnosti. Značnou roli ve volnočasových aktivitách mladých dnes hrají média, přenášející informace komunikace, opomeneme-li hudbu, sport a jiné zájmy, které zde mají také svoji roli. Média prošla ve 20. století rychlým rozvojem a zaujala velké místo v prostoru volného času nejen jednotlivců, ale celé společnosti. Internet, televize, mobilní telefony a jiné technické vymoženosti se staly neodmyslitelnou součástí lidského života. 44 Většina výzkumů volného času ukazuje, že způsob jeho využití nejvíce ovlivňuje úroveň kvalifikace a vzdělávání. 45 Proto by rodiče neměli opomíjet formovat jej a učit děti správně jej využívat, i když volný čas dětí má svoje odlišnosti oproti volnému času dospělých. Odlišnosti 43 Srov. PÁVKOVÁ, J. A KOL. Pedagogika volného času, s. 32 35. 44 Srov. AMBROZ, P. Církev, kultura, společnost, misie, s. 63 68. 45 TOMAN, J. Jak zdokonalovat sám sebe, s. 69. 20

mezi volným časem u dospělých a mládeže spočívají hlavně v rozsahu, obsahu, míře samostatnosti a nezbytností pedagogického ovlivňování. 46 Ty bychom však mohli najít i u mládeže, když bychom postupovali v porovnávání jedinců mezi sebou. V součastné době chybí žádané zázemí rodiny, kde by se děti učily, jak správně rozvrhovat a prožívat svůj volný čas. To je velkou výzvou k formaci a výchově dobrých pedagogů a vychovatelů, kteří budou schopni trpělivě doprovázet dospívající mládež, jíž se této volnočasové výchovy od rodičů nedostalo. 1.3.5 Vztahy k druhým a autoritám Během dospívání se mladí musí srovnávat s řadou věcí, které doposud často nekriticky přijímali, a dochází u nich postupně k procesu demytologizace role a schopností rodičů. Ten jim pomalu pomáhá k postupnému osamostatňování se. 47 Dochází k řadě konfliktů s těmi, kteří jsou jim nejblíže, což bývají většinou rodiče. Nelze říci jednoznačně, na které straně je chyba, řešením bývá spíše vzájemný ohled a tolerance, kterým se však mladí musí postupně učit. Důležité je neztratit vzájemnou komunikaci a důvěru. Konflikty mohou mít různé příčiny. Proto je dobré zkoumat jejich kořeny a snažit se je, pokud je to možné, odstranit. 48 Josef Prchal vyjmenovává ve své knize o výchově mladých osm základních oblastí vzniku konfliktů. Jsou to: 1. citové problémy; 2. to, že rodiče musí mít vždy pravdu; 3. nedostatek rodičovské lásky; 4. příliš staří rodiče; 5. užívání tělesných trestů; 6. rodinný nesoulad; 7. přehnaná péče o děti; 8. nepřiměřená forma jednání s dětmi. 49 Pro rodiče tu vyvstává obtížný úkol postupně opouštět roli hlavních vychovatelů. Mají se spíše stávat těmi, kteří umějí naslouchat, nejen poučovat, a dokážou pomoci svému dítěti plně se osamostatnit. Tím se ale nemyslí, že by měli ztratit u svých dětí úctu. Toto období je velice těžké společně projít a často se nelze vyhnout konfliktům. V situacích, při nichž může docházet k hádkám, není na škodu držet se určitých pravidel: vyjednávat a nechtít porazit druhou stranu, nerozhodovat sám, smlouvat, být důsledný v dodržování dohod a být čitelný, 46 HÁJEK, B., HOFBAUER, B., PÁVKOVÁ, J. Pedagogické ovlivňování volného času, s. 66. 47 ORVIN, G. H. Dospívání kniha pro rodiče, s. 45. 48 DAINOWOVÁ, S. Jak přežít dospívání svých dětí, s. 18. 49 PRCHAL, J. Konflikty dětí s rodiči, s. 25. 21

vysvětlovat a umět přiznat chybu, nenaléhat, odměňovat za dobré chování a umět dělat i ústupky. 50 I zde však musí člověk volit správnou míru a postup. 1.3.5.1 Funkční rodina, základ dobrých vztahů Zdá se, že je zbytečné stále zdůrazňovat důležitost fungujících kvalitních rodin. Přestože se však touto tematikou zabývá řada knih, v praxi vidíme, jak se dnešní rodiny ocitají v stále větší krizi, a to hlavně v důsledku společenského klimatu; sice se mluví o důležitosti rodin, zákony a jednání se však často stavějí spíše proti nim místo toho, aby je chránilo. Rodina je základní stavební a životodárný prvek naší společnosti. Zde dochází k důstojnému předávání života 51, jeho výchově a rozvíjení. 52 Manželé by si však měli uvědomovat, že oni nejsou tvůrci života, ale jenom spolupracovníky ve velkém Božím plánu. Z toho vyplývá i úcta a nedotknutelnost k novému životu. Pokud se toto chápání pokřiví, člověk se cítí jako dárce života a smrti a nerespektuje důstojnost druhého člověka. Negativní následky a sama příroda ale ukazují, že tomu tak není. 53 Důležitou roli ve výchově hraje dobrá komunikace, která později pomáhá při řešení konfliktních situací. Německá pedagožka Roswitha Defersdorf ukazuje na důležitost tří kroků na počátku komunikace, které by neměly nikdy chybět: ansprechen, anschauen und atmen (oslovit, podívat se a dýchat). 54 Nesmí se tedy zapomínat na atmosféru, která předchází vlastnímu rozhovoru, na konkrétní oslovení, oční kontakt a pauzu pro vytvoření prostoru k rozhovoru. Dřívější generace byly zvyklé na soužití širší rodiny, která zahrnovala i prarodiče, dnes rodina většinou zahrnuje pouze rodiče a děti. Bohužel jsou stale častější také ty případy, kdy chybí i jeden z rodičů. Manželé na sebe berou závazek společného života a úkol přijmout do svého středu další život, který je viditelným plodem jejich vzájemné lásky. V katolické církvi pohled na rodinu zůstává pohledem respektu a úcty a jejím úkolem je rodinu chránit. 50 ORVIN, G. H. Dospívání kniha pro rodiče, s. 48. 51 Srov. DIGNITATIS PERSONAE, s. 13. 52 Srov. FAMILIARIS CONSORTIO, s. 45. 53 Srov. DONUM VITAE, s. 25. 54 DEFERSDORF, R. Deutlich reden, wirksam handeln, s. 85. 22

Změnil se ale postoj k manželskému sexu, který byl hlavně v dobách prvotních křesťanů a také ve středověku někdy negativně vnímán jako následek prvotního hříchu; tuto změnu reflektuje i Kodex kanonického práva. 55 Pozitivní vnímání sexuality se projevilo při II. vatikánském koncilu a velice krásně je rozvíjí Jan Pavel II. ve své knize Teologie těla. 56 Ten také kritizuje negativní postoj k novému životu v souvislosti s častými interrupcemi a mluví při této příležitosti o kultuře smrti, kterou tímto postojem k životu naše společnost volí. Role otce v dnešní době pokulhává, což vychází z výše zmiňovaných fakt o rodině. To má pak za následek deficit ve výchově nejen chlapců, ale i dívek, jak se můžeme dočíst v knize francouzského psychologa Jeana Le Camuse Die Bedeutung des Vaters für die psychische Entwicklung des Kindes (Význam otce pro psychický vývoj dítěte), kde ukazuje obzvlášť důležitost vazby otec dítě. 57 Otcové jsou totiž naprosto odlišní od matek a děti toto otcovo mužské bytí potřebují ve zdravé míře zakoušet spolu s matčiným citovým bytím. Vzpomeňme jenom jemné postoje matek a sparťanské kousky a výchovu otce ve známém českém filmu S tebou mě baví svět. Otcova role podle výzkumu v různých starších kulturách se vykrystalizovala takto: ploditel, ochránce a živitel. Tyto funkce jsou ale v naší kultuře již značně oslabeny. 58 Pozoruhodným jevem je dnes u mnoha mladých (nejen u těch, kteří pocházejí z rozbitých nebo neúplných rodin) jakési prázdné a nenaplněné místo v srdci, kterému oni sami nerozumějí a jejž se snaží zaplnit. Toto místo v sobě skrývá touhu být milován, která je následkem určitého deficitu lásky, jež jim byla upřena, ať už vědomě nebo nevědomě. Bohužel je tato touha skryta v podvědomí a často si ji mladí nejsou ani schopni uvědomit nebo přijmout. Řešením často bývá snaha ji přehlušit a naplnit v různých prožitcích, které se dnes nabízejí. To se však jeví jako slepá cesta, která se projevuje buď různými úzkostmi, agresemi nebo snahami stále si dokazovat svoji hodnotu tím, že něco umím. Cestu ven z této slepé uličky však musíme hledat jinde. Zraněnou touhu je potřeba přiznat, aby mohla být uzdravena a opravdu naplněna. 59 Mnohá centra pro mládež se snaží věnovat dětem, které si nesou z rodin zmíněný deficit lásky. Jejich snaha je pozitivním krokem v pomoci těmto dětem. Bohužel však jsme schopni, a to i v našich křesťanských institucích, pomoci jen těm dětem, kteří spolupracují, ale na problémové děti, které narušují program, 55 Srov. KODEX KANONICKÉHO PRÁVA, can. 1055 56 JAN PAVEL II. Teologie Těla, s. 92. 57 Srov. ROHNER-DOBLER, F. Familien brauchen Väter, s. 27 30. 58 Srov. tamtéž, s. 27 30. 59 Srov. VELLA, E. Ježíš lékař těla i duše, s. 81 88. 23

se často rezignuje a není jim věnováno více času. A přesto i ony si zaslouží pomoc z tíživé situace, do které se dostali bez vlastní viny. Jak ale napravit přetrhané sociální vztahy, kulturu života, zdravý osobnostní vývoj a prázdnotu, kterou spousta mladých prožívá? Obnova musí začít v našem vlastním životě, čímž se může naše radost ze života jako následný efekt rozšiřovat do okolí, v němž žijeme a ovlivnit nejen současníky ale i další generace, což vyžaduje neztratit kontakt s dnešním světem. 60 1.3.5.2 Vztahy ve společnosti Vztahy celkově patří neodlučitelně k lidskému životu a od narození až do smrti člověka provázejí. Bez nich by také nebylo možno osobnostního rozvoje. Proto je tak důležité naučit se ohleduplnosti k druhým, aniž by člověk ztrácel svoji identitu a svobodu. Mezi základní pravidla lidských vztahů patří odedávna známé: chovej se k druhým tak, jak bys chtěl, aby se oni chovali k tobě, v čemž nesmírně pozitivně pomáhá schopnost empatie, jíž se každý z nás musí také učit. Důležitou roli ve v mezilidských vztazích hraje první dojem, osobní vystupování a chování, ale na vytváření kvalitních vztahů je třeba delšího času a investice sil obou zúčastněných stran. Vztahy jsou velice důležité, protože díky nim se předávají hodnoty a postoje, které tvoří jádro výchovy. Bohužel ne vždy pouze pozitivní. Liší se v intenzitě a jejich výčet je v sociálním prostředí velice pestrý. Někdy se také setkáváme s termínem sociální klima, jež zahrnuje trvalejší charakter vztahů a postojů ve skupině či různých zařízeních. 61 Celkový postoj k institucím prošel velice silnou změnou. Podíváme-li se do minulosti, byl na našem území spojen často s nesvobodou a tresty při jeho porušování. Proto se nelze divit, že dnešní člověk si drží odstup a preferuje spíše skupiny, kde se necítí omezován pravidly či zákazy. Cestou k nabytí ztracené důvěry je trpělivý dialog a vysvětlování důležitosti a potřebnosti institucí v našem životě, jež vede opět přes osobní kontakt a vztah. 60 KIENER, W., WEISE, J. Die Individualismusfalle, s. 216. 61 PÁVKOVÁ, J. A KOL. Pedagogika volného času, s. 54. 24

2. Drogová závislost a účinky drog Při zabývání se dosavadními tématy můžeme přibližně zjistit, v jaké situaci se podle všeho mladí lidé dnes nacházejí a z čeho pramení jejich zájmy a očekávání, ale také nechutě a zklamání. Tyto poznatky a zkušenosti nám pak mohou lépe pomoci pochopit krok mladého člověka, který při řešení svých problémů, v touze dosáhnout a zažívat příjemné pocity nebo dokonce na vše zapomenout, sáhne po drogách. Náplní této druhé kapitoly bude ukázat drogovou závislost jako takovou, souvislosti vedoucí k jejímu vzniku a obranu ve formě prevence. Následně se podíváme na nejčastější drogy, které bývají zneužívány, nebezpečí, které přinášejí, a postup společnosti proti nim. Mluvíme-li o zneužívání, jde pak o takové užívání drog, jejichž přijímání nelze ospravedlnit lékařskými důvody. Je také důležité si uvědomit, že ne každé zneužívání drog musí být hned doprovázeno návykem. Návyk se totiž vytváří postupně. Chceme-li pomoci mladým lidem, kteří propadli drogové závislosti, je na začátku nutné zjistit její příčiny, které se často nacházejí mnohem hlouběji než samotná drogová závislost. Ta je totiž jenom špičkou ledovce určitého problému, který se z velké části skrývá pod hladinou. Nezřídka se stává, že tyto problémy mívají kořeny již v dětství. Pokud chceme opravdu těmto lidem pomoci, nestačí jenom analyzovat jednotlivé případy a stanovit léčbu, ale je třeba je dále po terapii trpělivě doprovázet, což bohužel v mnoha případech ještě i dnes chybí. 2.1 Drogová závislost obecně Někteří odborníci v oblasti drogové závislosti definují tuto závislost jako užívání drog, které mají pro jedince mnohem větší hodnotu než jednání, kterého si cenil dříve. Dochází k ní často postupně, i když na druhé straně nelze popírat určité dědičné předpoklady, jež k ní postupně člověka vedou. Jako drogu pak vnímají vše, co už ve svých potřebách uspokojený organismus nepotřebuje a co má rychlý a výrazný účinek na lidskou psychiku. 62 Poněkud užší definici podává roku 1969 Světová zdravotnická organizace, která za drogu označuje jakoukoli substanci vpravenou do živého organismu, která může pozměnit jednu nebo více jeho funkcí. 63 V odborné terminologii se pak setkáme s označením omamné a psychotropní látky. Užší 62 Srov. PÁVKOVÁ, J. A KOL. Pedagogika volného času, s. 55. 63 NOŽINA, M. Svět drog v Čechách, s. 9. 25

vymezení drog bude pro nás nadále více směrodatné v tom, jak budeme většinou drogy chápat. Drogy působí na úrovni centrální nervové soustavy, jež se skládá z mozku a míchy, a prostřednictvím nervů na orgány periferního nervového systému. Blokují určité receptory v mozku pro sebe, svoji látkovou výměnu a narušují vnitřní prostředí buněk i zprostředkování informací. 64 Mají tu schopnost, že rychle a účinně působí na centrální nervovou soustavu a vyvolávají závislost. Drogová závislost se projevuje různým vlivem na lidský organismus jak v rovině somatické, tak i v rovině psychické. V důsledku toho mluvíme pak o somatické a psychické závislosti. Připouštěna bývá i závislost duchovní, která se také označuje jako spirituální závislost, která souvisí s tzv. parareligiózní potřebou. 65 V duchovní závislosti jde o to, že droga navozuje lepší svět, který drogově závislí hledají, jako určitý útěk ze žaláře skutečností skutečného světa 66, v němž nemohou vydržet. Do tohoto pseudosvěta se utíkají a hledají v něm své naplnění a záchranu. Papež Benedikt XVI. toto pseudonáboženství jasně odkrývá v celé jeho zvrácenosti a nazývá jej příznačně jako zvrácenou mystiku v níž chybí trpělivé a pokorné dobrodružství askeze duše, která se drobnými kroky blíží vzhůru k Bohu sestupujícímu jí vstříc. 67 Známý je například účinek pervitinu, který bývá někdy identifikován s bohem anebo vede k tomu, že se drogově závislí sami jako bůh cítí. 68 Základní charakteristikou závislosti je silná touha po daných látkách nebo prožitcích. Neuspokojení této touhy vede k depresi, agresivitě nebo jiným negativním sklonům. Ztrácí se schopnost zdravých vztahů i pravdivosti jednání s druhými, o hlubším narušení psychiky ani nemluvě. Zároveň se zvyšuje tolerance, která zde označuje schopnost organismu snášet stále vyšší dávky drogy, protože zážitek z minulosti již k uspokojení nedostačuje. 69 Drogová závislost bývá často výsledkem kombinace nejrůznějších faktorů v životě mladého člověka. Společným prvkem při vzniku a růstu drogové závislosti je opakované užívání drogy. Jako posilující faktory se ukazují pozitivní počáteční zkušenost, dosažitelnost drogy a snadnost v užívání. Závislý člověk žije v imaginárním světě, protože chce naplnit prázdnotu, kterou nedokáže pojmenovat. 64 RIESEL, P. Lesk a bída drog, s. 18. 65 PRESL, J. Drogová závislost, s. 47. 66 RATZINGER, J. Naděje pro Evropu? s. 12. 67 Tamtéž, s. 12 13. 68 Srov. KONVALINKOVÁ, M. Pastorační péče o uživatele drog v kontaktním centru v Brně, s. 15 18. 69 Srov. NEŠPOR, K., PROVAZNÍKOVÁ, H. Slovník prevence problémů působených omamnými látkami, s. 35 36. 26