OBSAH Z DOBY NEJSTAR Í S ST EDNÍ Jak pfii li na svût Chodové (DomaÏlicko)... 8 Jak to s Jidá em zaãalo ve Kdyni (DomaÏlicko)... 10 KdyÏ Radou na Radyni vládl (PlzeÀsko)... 12 Bolfánek a âernínové z Chudenic (Klatovsko)... 15 Od zaloïení kladrubského klá tera aï po oslí vejce (Tachovsko)... 17 O hradu Pfiimdû (Tachovsko)... 20 O Psohlavcích (DomaÏlicko)... 23 O dvou jezerech (Klatovsko)... 24 O právech a v sadách Rokycansk ch, ale hlavnû o jejich znaku (Rokycansko)... 26 O panu PÛtovi, jeho hradech a co se kolem nich sbûhlo (Klatovsko).. 27 O Stromu kfiivdy (Tachovsko)... 31 Jak se v Úter na lo zlato (Tachovsko)... 32 O Vimberku a Melmatûji (Rokycansko)... 34 O loupeïnické dcerce, mládenci Janovi i o zázraãné jabloni (DomaÏlicko)... 36 Z DOBY NOVÉ O umrlãích prknech (Klatovsko)... 40 Katovská historie (PlzeÀsko)... 42 Co zpûsobila v Ky ici kouzelná lampa (PlzeÀsko)... 46 Gryspekové (PlzeÀsko)... 47 Fext (Rokycansko)... 49 O zakletém rytífii na Lib tejnû (Rokycansko)... 51 Obfii a trpaslíci (Klatovsko)... 54 Horg (Klatovsko)... 56 Jak forman zahnal boufiku (Klatovsko)... 59 NeÏ se Honza oïenil (DomaÏlicko)... 60 5
Jak Kuba na jezinky vyzrál (Klatovsko)... 65 Oplakaná (Klatovsko)... 67 âarodûjnice (Tachovsko)... 68 O pansk ch stra idlech (Tachovsko, Klatovsko)... 71 evcûv plivník (Tachovsko)... 74 Jak v Rokycanech okovali klekáníãka (Rokycansko)... 76 Co jeden z frantû vykouzlil z obyãejného telete (PlzeÀsko)... 77 O kasejovickém do krcování (PlzeÀsko)... 80 O dvou ãertech (DomaÏlicko)... 81 O plzeàském pivu (PlzeÀsko)... 83 O Kozinovi a Lomikarovi i o jeho zlém duchu (DomaÏlicko)... 84 Proã se Fuksa opefiila a uletûla (Klatovsko)... 86 Jak to bylo v Nuzarovû se svat m Floriánem (DomaÏlicko)... 88 âertûv náramek (Klatovsko)... 91 el jeden do pekla, ãert ho tam nes (Klatovsko)... 92 Podivn vandrovní, Sklenûn a nevûfiící skláfii (Klatovsko)... 93 Janu ky (Rokycansko)... 96 Proã se vodní víla promûnila v hvûzdu (Tachovsko)... 98 O skalnících (DomaÏlicko)... 100 O ãtrnácti svût lkách (Tachovsko)... 103 Jedenáct v fiadû je zázraãn! (PlzeÀsko)... 107 Îiheláci kabràáci (PlzeÀsko)... 108 O ãtyfiech sekyrách (Tachovsko, PlzeÀsko)... 109 Kde v Plzni stra ilo a navíc o rytífii Îumberovi (PlzeÀsko)... 111 Dobrá horo, otevfii se! (DomaÏlicko)... 112 O Zdanovcovi (DomaÏlicko)... 114 O tûch kouzeln ch dudách (DomaÏlicko)... 115 Udûlal to Hospodin patnû? (Bavorsko)... 120 Literatura... 122 Slovníãek ménû obvykl ch v razû... 123 6
Z doby nejstar í a stfiední Nebylo náhodou, Ïe snad odjakïiva se v lidov ch zkazkách PlzeÀska ãas od ãasu zdûrazàovaly dvû roviny. Ta první se pfiimykala k pfiírodû k prstenci hor a kopcû, k podhûfií s mnoha fiekami, ba celému malebnému kraji, jemuï vévodila oãarované umava, jak ji nazval jeden z rodákû. umava s rázovit mi obyvateli, ale také s tajemstvím smy len ch bájn ch bytostí, oïiven ch ãlovûãí pfiedstavivostí. Ta druhá rovina mûla vztah k etnick m a dûjinn m skuteãnostem. VÏdyÈ PlzeÀsko vïdy b valo a je dosud krajem hranice, která nás nejednou oddûlovala od NûmcÛ aï k obrann m bitvám i válkám, ale která k nám i Nûmce pfiivádûla na dlouhá staletí, aby také jejich vyprávûní zûstala zde v pamûti G 7
Jak pfii li na svût Chodové Pán JeÏí se svat m Petrem chodili za onoho ãasu uï dost dlouho po na í zemi, kdyï se jednou dostali do sam ch lesnat ch kopcû. Ty se boulily, kam jen oko dohlédlo, ale nejen to. Cestou potkávali jen samé vlky, jeleny, srnce medvûdy, zato z lidí ani kfii Èánka. Svatému Petrovi to bylo divné, po lidech se mu st skalo, takïe Krista po- Ïádal: Nebylo by lep í, kdybys sem usadil taky nûjaké lidi, Pane? Teì je tu jen sam les a samé zvífie jako nûkde v divoãinû a mûïeme se vyspat pouze pod stromem místo v posteli pod pefiinou To ti asi vadí nejvíc, Ïe? zasmál se JeÏí. A jaké lidi bys tady chtûl mít? Petr mudroval dlouho, ale ponûvadï pfii tom jejich putování uï spatfiil v elijak pronárod, kter na nich leccos chtûl, tak nakonec povídá: No, udûlej tu takové, aby jim málokdo rozumûl Kristus Pán jen udivenû zakroutil hlavou, neï se rozhodl: Nevím, proã tû teì napadlo zrovna tohle, ale má to mít! A jak tam v lese stáli, zdvihl svou poutnickou hûl, aby s ní pofiádnû uhodil do shnilého pafiezu se slovy: Michl, té auf! V té chvíli vám ten pafiez obïivl a zaãalo se z nûho klubat ven chlapisko v ãerné kazajce, celé u mudlané, zarostlé. Chytilo Petra u krku za roucho, zacloumalo s ním a spustí rovnou na nûho: Vós hóst mi afkvekt? Tu, saprment, tu! Apo tol samozfiejmû nic takového neãekal. A ponûvadï s ním ten hrubián cloumal dál, div z nûho du i nevytfiásl, zaãal se obávat o svûj Ïivot. Zato Kristus se jenom zasmál a povídá: Tak co, Petfie, rozumí mu? Ani slovo, ale chce mû tu snad zamordovat. ZachraÀ mû, prosím, Pane! BodejÈ bys mu rozumûl, vïdyè je to Nûmec jako poleno. A nadával ti, Ïes ho vzbudil, abys vûdûl. Po tûch slovech pra til JeÏí toho neurvalce znovu poutnickou holí po hlavû, takïe se z nûj udûlal zase ten star pafiez. Svat Petr se v ak je tû nûjakou chvíli o íval, neï se znovu ozval: Îádného takového uï tady radûji nechci. Ale bojím se, Ïe by pfiece jen mohli obïivnout a dostat se dolû do údolí. Jen se podívej, kolik takov ch pafiezû tu je tû je! Kristus pfiik vl: 8
To jen, Ïe jsi chtûl, aby jim nikdo nerozumûl. Ale aby ses nebál, stvofiím tady lidi, kter m rozumût bude a ktefií právû tûm druh m zabrání, aby se dolû do âech dostali! No, Petr byl z toho zprvu jako v Jifiíkovû vidûní. Zvlá tû pak, kdyï Pán Je- Ïí bfiinkl svou holí zase do nûkolika bfiízek, co vyrostly jako nûjaké bûlounké majolenky hned vedle. A hle: Sotva se jich dotkl, stáli tady místo stromkû urostlí mládenci v bíl ch panãochách, smekli pfied obûma poutníky své iráky a ten nejstar í povídá: No tak, pote, pote, ale nesete-li nûco zlého, hani krok dál! Kdo je to, Pane? Moc nás tu sice nevítají, ale rozumím mu dobfie, pfiece jen si Petr pochvaloval a mohl na tûch mládencích oãi nechat. TakÏe mu Kristus v echno rád vysvûtlil: Jsou to stráïci tûchto hor, aby se dál Ïádn nepfiítel nedostal. Budou chodit na hlídky, a proto se jim taky bude fiíkat Chodové. TfiebaÏe jich nikdy nenajde v lese moc, stejnû jako tûch bûlounk ch bfiízek, budou mít oãi v ude A tak se i stalo. UÏ od tûch pradávn ch ãasû, kdyï Kristus Pán chodil se svat m Petrem po svûtû, zaãali Ïít na celém Chodsku Chodové, aby tam ochránili celou zemi pfied kaïd m, kdo by k nám pfiicházel se zl mi úmysly. PonûvadÏ v ak také byli urostlí, ne nadarmo se o nich od tûch ãasû zpívalo: Chodováci, lide pûkn, chrání lesy sv mi tûly Aby to ale nebylo snad líto jejich mil m, o tom byla zase jiná písniãka: Ha ty svat Vavfiineãku stojí na pûkn m kopeãku, vycházejí panny z tebe jako hanjílové z nebe. Co je tû dodat? Asi jenom to, Ïe kromû poctivé sluïby na hranicích se fiídili také tímhle chodsk m pfiíslovím: V kostele se pûknû modli, hu muziky hodnû tancuj! 9