MENDELOVA ZEMĚDĚLSKÁ A LESNICKÁ UNIVERZITA V BRNĚ. Provozně ekonomická fakulta DIPLOMOVÁ PRÁCE

MENDELOVA ZEMĚDĚLSKÁ A LESNICKÁ UNIVERZITA V BRNĚ Provozně ekonomická fakulta DIPLOMOVÁ PRÁCE Brno, 2006 Bc. Vladimír Prokop

MENDELOVA ZEMĚDĚLSKÁ A LESNICKÁ UNIVERZITA V BRNĚ Provozně ekonomická fakulta MEZINÁRODNÍ KUPNÍ SMLOUVA Diplomová práce Vedoucí diplomové práce: Vypracoval: JUDr. Bohumila Salachová, Ph.D. Bc. Vladimír Prokop Brno, 2006

Prohlašuji, že jsem diplomovou práci Mezinárodní kupní smlouva vypracoval samostatně s použitím literatury, kterou uvádím v seznamu. V Brně 23.5.2006. Bc. Vladimír Prokop

Úvodem diplomové práce bych rád poděkoval své vedoucí JUDr. Bohumile Salachové, Ph.D. za pomoc při výběru tématu a za cenné připomínky a rady při konzultacích. Dále bych rád poděkoval svým nejbližším a známým za trpělivost.

Abstrakt Diplomová práce se zabývá problematikou uzavírání kupních smluv mezi českými podnikateli a zahraničními partnery. Kupní smlouva je nejvýznamnějším smluvním typem v oblasti mezinárodních obchodních vztahů. Aby obchodní vztah mohl kvalitně a dlouhodobě fungovat, musí být na jeho začátku vymezena jasná pravidla, opírající se o právní normy a obchodní zvyklosti, které by měly všichni účastníci obchodní transakce respektovat. Konstrukci kupní smlouvy je nutné věnovat náležitou pozornost, upravit v ní všechny potřebné náležitosti, jednat v souladu s právní úpravou a tím předcházet následným soudním sporům. Cílem diplomové práce je sestavit přehled všech platných právních norem používaných při uzavírání mezinárodní kupní smlouvy a na jejich základě sestavit konkrétní vzor smlouvy a posoudit vhodnost jednotlivých ustanovení. Abstract Diploma thesis deals with questions related to contracts conclusion between Czech businessmen on one side and their international partners on the other. The contract of purchase is the most significant type of contract in the field of international commercial partnerships. In order to have a valuable partnership for a long time clear rules, based on legal norms and business conventions, must be defined at the beginning. They should be observed by every participant of the business. It is necessary to pay appropriate attention to bill of sale construction, to solve all necessities, act in accordance with law and thus precede possible following arguments. The aim of diploma thesis is to draft out the overview of all valid law regulations used by conclusion of international contract of purchase and on these bases to compose concrete draft version of the contact and consider the applicability of single articles of agreement.

Obsah SEZNAM POUŽITÝCH ZKRATEK...7 1. ÚVOD A CÍL PRÁCE...8 1.1. ÚVOD DO PROBLEMATIKY... 8 1.2. CÍL PRÁCE... 9 1.3. METODIKA... 10 2. KUPNÍ SMLOUVA A JEJÍ NÁRODNÍ ÚPRAVA...12 3. MEZINÁRODNÍ KUPNÍ SMLOUVA A PRAMENY JEJÍ ÚPRAVY...15 3.1. HMOTNĚ PRÁVNÍ USTANOVENÍ MEZINÁRODNÍCH ÚMLUV... 17 3.2. KOLIZNÍ ÚPRAVA A NÁVAZNOST NA NÁRODNÍ PRÁVNÍ ŘÁDY... 18 3.3. NESTÁTNÍ PROSTŘEDKY UŽÍVANÉ K REGULACI VZTAHŮ MEZI OBCHODNÍKY... 20 3.3.1. Mezinárodní obchodní zvyklosti... 21 3.3.2. Mezinárodní vykládací pravidla... 22 3.3.3. Vzorové (formulářové) smlouvy, obchodní podmínky a guide... 25 3.3.4. Soukromé kodifikace a etické kodexy... 26 3.4. VEŘEJNOPRÁVNÍ ASPEKTY ZAHRANIČNĚ OBCHODNÍ ČINNOSTI PO VSTUPU ČR DO EU... 27 4. UNIFIKACE PRÁVA REGULUJÍCÍHO MEZINÁRODNÍ KUPNÍ SMLOUVU...29 4.1. ÚMLUVA OSN O PROMLČENÍ PŘI MEZINÁRODNÍ KOUPI ZBOŽÍ... 30 4.2. ÚMLUVA OSN O SMLOUVÁCH O MEZINÁRODNÍ KOUPI ZBOŽÍ... 31 5. KUPNÍ SMLOUVA V MEZINÁRODNÍM OBCHODĚ PODLE VÍDEŇSKÉ ÚMLUVY...34 5.1. VZNIK KUPNÍ SMLOUVY... 34 5.2. PODSTATNÉ ČÁSTI MEZINÁRODNÍ KUPNÍ SMLOUVY... 35 5.3. NEPODSTATNÉ ČÁSTI MEZINÁRODNÍ KUPNÍ SMLOUVY... 39 5.4. POVINNOSTI SMLUVNÍCH STRAN... 43 5.4.1. Základní povinnosti prodávajícího... 43 5.4.2. Základní povinnosti kupujícího... 47 5.5. PRÁVA SMLUVNÍCH STRAN PLYNOUCÍ Z PORUŠENÍ KUPNÍ SMLOUVY... 48 5.5.1. Odpovědnost za prodlení... 49 5.5.2. Odpovědnost za vady... 49 5.5.3. Nároky z odpovědnosti za vady... 51 5.5.4. Oznámení vad reklamační režim... 51 5.5.5. Odpovědnost za škodu... 53 5.5.6. Ohrožení plnění smlouvy... 53 5.6. ZÁNIK SMLOUVY... 54 5.7. PLATEBNÍ A ZAJIŠŤOVACÍ PROSTŘEDKY V MEZINÁRODNÍM OBCHODĚ... 55 5.8. VEDLEJŠÍ SMLUVNÍ UJEDNÁNÍ... 62 6. ŘEŠENÍ SPORŮ V MEZINÁRODNÍM OBCHODĚ...66 6.1. ŘEŠENÍ SPORŮ V SOUDNÍM ŘÍZENÍ... 66 6.2. ŘEŠENÍ SPORŮ V ROZHODČÍM ŘÍZENÍ... 67 7. PRAKTICKÉ PROBLÉMY UZAVÍRÁNÍ A PLNĚNÍ ZÁVAZKŮ VYPLÝVAJÍCÍCH Z MEZINÁRODNÍ KUPNÍ SMLOUVY...68 7.1. VEŘEJNOPRÁVNÍ ASPEKTY PŘI DOVOZU VÍNA DO EU... 69 7.2. ROZBOR PODSTATNÝCH ČÁSTÍ KUPNÍ SMLOUVY... 70 7.3. ROZBOR NEPODSTATNÝCH ČÁSTÍ KUPNÍ SMLOUVY... 73 7.4. ZAJIŠTĚNÍ PRÁV SMLUVNÍCH STRAN PLYNOUCÍ Z PORUŠENÍ SMLOUVY... 76 7.5. PRÁVNÍ ŘÁD SMLOUVY A ROZHODČÍ ŘÍZENÍ... 80 8. DISKUSE A ZÁVĚR...83 POUŽITÁ LITERATURA...85 SEZNAM PŘÍLOH...87

Seznam použitých zkratek ObčZ zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, v platném znění. ObchZ zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, v platném znění. ZMPS zákon č. 97/1963 Sb., o mezinárodním právu soukromém a procesním, v platném znění. Vídeňská úmluva Úmluva OSN o smlouvách o mezinárodní koupi zboží sjednaná dne 11.dubna 1980 ve Vídni (sdělení Federálního ministerstva zahraničních věcí č. 160/1991 Sb.). 7

Úvod a cíl práce 1. Úvod a cíl práce 1.1. Úvod do problematiky Bouřlivý vývoj naší společnosti po listopadové revoluci v roce 1989 je úzce spojen se změnami v ekonomice. Souběžně s rozvojem podnikatelských aktivit soukromého sektoru došlo k nárůstu zahraničně obchodní činnosti, která přestala být oblastí, v níž podnikají pouze velké a známé firmy. Mezinárodnímu obchodu se začali ve větším rozsahu věnovat i drobní a střední soukromí podnikatelé. Objem zahraničního obchodu v České republice od přechodu společnosti k tržnímu hospodářství neustále roste a po vstupu ČR do EU se tempo růstu zahraničního obchodu ještě zvýšilo. V roce 2005 činil celkový obrat zahraničního obchodu 3.708,3 mld. Kč a oproti roku 2003, tedy období před vstupem do Evropské unie, stoupl o necelých 32 %. Před deseti lety byl objem zahraničního obchodu dokonce o 173 % nižší než v roce 2005 1. Obchodní transakce realizované v mezinárodním měřítku jsou zatíženy riziky politickými, ekonomickými, dopravními a v neposlední řadě i riziky právními podstatně výrazněji než transakce vnitrostátní. Rozdíly v právních předpisech a obchodních zvyklostech jednotlivých zemí ztěžují uzavírání kupních smluv v mezinárodním styku. Důsledky těchto rozdílů mívají konkrétní podobu v: nejistotě, podle jakého práva bude smlouva posuzována v případě sporu, neznalosti práva druhé země, které může být pro výklad práv a povinností použito, nejistotě, jak mohou soudy vysvětlovat ustanovení smluv. Aby možnost vzniku těchto střetů byla redukována na nejnižší možnou míru, narůstala na mezinárodní úrovni snaha o sjednocení a unifikaci kupních smluv, z nichž největšího významu pro současnou obchodní praxi získala Úmluva OSN o smlouvách o mezinárodní koupi zboží z roku 1980, kterou se budu podrobně zabývat ve vlastní práci. Tuto úmluvu však nepodepsaly všechny státy světa, a protože ani tato norma neřeší veškeré otázky související s mezinárodní koupí zboží, používá se i dnes kolizních norem pro určení národního práva, kterým se bude řídit smluvní vztah. Kolizní metoda sice pomáhá nalézt řešení právní cesty k řešení sporu, ale pro mezinárodní obchod není příliš jasná a vhodná, s ohledem na rozdíly mezi jednotlivými právními řády a systémy práva. Vedle těchto norem si sama mezinárodní obchodní praxe vytvořila prostředky, 1 Zdroj: Český statistický úřad. Bližší údaje o zahraničním obchodu jsou uvedeny v Příloze č. 1 8

Úvod a cíl práce které sice neodstraňují rozdíly v úpravě jednotlivých právních řádů, ale v konkrétních právních vztazích tyto rozdíly překlenují a zabraňují jejich nepříznivým důsledkům pro právní jistotu obchodníků. Nejpoužívanějším z těchto prostředků jsou pravidla INCOTERMS, jejichž znalost přináší obchodním partnerům na celém světě jasný výklad dodacích podmínek. Právní úprava vztahů v mezinárodním obchodě může hrát svoji pozitivní roli pouze v případě, že ji jednotlivé strany znají a ve svých vztazích realizují. Srozumitelnost, předvídatelnost řešení, stabilita, jistý stupeň uniformity norem a vykonatelnost práva jsou faktory, které mohou podpořit rozvoj mezinárodního obchodu, a tak většina právních norem umožňuje smluvním stranám zvolit si právo, které jim bude nejvíce vyhovovat. Jak již bylo řečeno, existuje mnoho postupů, kterými se může podnikatel řídit při uzavírání smluvního vztahu. Nejvhodnější pro posouzení jednotlivých postupů a aplikaci právních norem se jeví rozbor konkrétní mezinárodní smlouvy. Tato diplomová práce by měla přinést nezbytné znalosti manažerům, kteří se chystají navázat nebo již navázali obchodní styky se zahraničním partnerem prostřednictvím koupě zboží, neboť i přes dynamický rozvoj jednotlivých typů transakcí v mezinárodním prostoru zůstává transakce koupě - prodej nejčastějším typem transakce, a mezinárodní kupní smlouva nejfrekventovanějším právním institutem. 1.2. Cíl práce Práce je především věnována institutu mezinárodní kupní smlouvy z pohledu právní úpravy platné v České republice a jen v okrajových částech se dotýká celé obchodní transakce koupě prodej, která na sebe váže mimo základní kupní smlouvy řadu dalších smluv jako jsou smlouvy přepravní, smlouvy uzavírané finančními institucemi o způsobu platby, smlouvy uzavírané s pojišťovacími institucemi apod.. Obsah těchto smluv je pochopitelně předurčen tam, kde jsou obě strany dostatečně předvídavé, ujednáními v kupní smlouvě. Tyto smlouvy jsou fakticky i ekonomicky na kupní smlouvě závislé, ale právně závislé nejsou. 9

Úvod a cíl práce Cílem této práce je: Na základě prostudované literatury sestavit přehled právních norem používaných při uzavírání kupní smlouvy v mezinárodním obchodě. Podrobně popsat jednotlivé části mezinárodní kupní smlouvy. Posoudit vliv rozhodného práva na regulaci kupní smlouvy po vstupu České republiky do EU. Upozornit na nestátní prostředky užívané k regulaci vztahů mezi obchodníky. Posoudit možnost použití platebních a zajišťovacích institutů ke snížení platebního rizika. Aplikovat teoretické poznatky z oblasti uzavírání kupních smluv v mezinárodním obchodě na konkrétní kupní smlouvu. 1.3. Metodika V této práci jsem se snažil využít svých praktických zkušeností z oblasti mezinárodního obchodu, které jsem získal jako pracovník celní správy během svého třináctiletého působení. O problematice mezinárodní koupě zboží jsem hovořil se svými spolupracovníky z Celního ředitelství v Brně, s odborníky z Československé obchodní banky a s řadou specialistů mezinárodních zasílatelských společností. Především v praktické části diplomové práce jsem uplatnil zkušenosti odborníků z vinařských podniků působících na Břeclavsku a Hodonínsku. K získání uceleného přehledu v oblasti mezinárodního obchodu jsem se začal věnovat sběru informací a prostudování literatury. Navštívil jsem knihovnu Provozně ekonomické fakulty Mendlovy zemědělské a lesnické univerzity v Brně, Právnické fakulty Masarykovy univerzity v Brně a Městské knihovny v Břeclavi, některé knihy jsem po prvotním prostudování koupil v běžných knihkupectvích. V případě zákonných ustanovení jsem vycházel z Automatizovaného systému právních informací (ASPI). Pokud jde o vlastní obsah diplomové práce, považoval jsem za nutné nejdříve vyřešit otázku práva aplikovatelného na mezinárodní kupní smlouvu. Od ní se totiž odvíjí celé právní uvažování stran či hodnocení soudu. Popsal jsem proto jednotlivé prameny úpravy mezinárodní kupní smlouvy a posoudil vhodnost jejich aplikace. Zejména pak na základě Úmluvy OSN o smlouvách o mezinárodní koupi zboží z roku 1980, jako stěžejního pramene úpravy dané problematiky, jsem analyzoval jednotlivé části kupní smlouvy, včetně podmínek jejího vzniku, práv a povinností smluvních stran, odpovědnosti za porušení smlouvy a zániku smlouvy. Dále jsem věnoval pozornost 10

Úvod a cíl práce způsobům zajištění smluvních vztahů a úpravě mezinárodního obchodu v obchodním a občanském zákoníku týkajících se vedlejších smluvních ujednání. Především pak v praktické části jsem se zabýval vlivem veřejnoprávních norem na utváření mezinárodní kupní smlouvy. 11

Kupní smlouva a její národní úprava 2. Kupní smlouva a její národní úprava Kupní smlouva, dříve také nazývána smlouva trhová, je jedním z nejstarších institutů soukromého práva. První propracovanou úpravu kupní smlouvy obsahovalo již klasické římské právo. Smlouva o prodeji a koupi byla zřejmě nejvýznamnější konsensuální smlouvou, tedy smlouvou založenou na shodě vůle obou stran a na oboustranně vyrovnaném pojetí práv a povinností smluvních stran. Předchůdcem trhové smlouvy byla ve starověkém Římě, podobně jako jinde, smlouva směnná, která byla ovšem reálným kontraktem, charakterizovaným dvojím přechodem vlastnického práva k věcem, jež byly předmětem směny. Prvním typem kupní smlouvy byly reálné trhové smlouvy, které byly uzavírány skutečně na tržištích při uskutečňování prodeje z ruky do ruky. Během dalšího vývoje se jednotlivé složky trhové smlouvy začaly osamostatňovat a časově oddělovat. Nakonec se placení kupní ceny, předání věci a převod vlastnického práva staly zcela oddělenými instituty, pro které byla uzavřená kupní smlouva pouze právním důvodem. Od doby římského práva prodělalo právo kupní smlouvy mohutný rozvoj a tak v současné době téměř ve všech právních řádech je institut kupní smlouvy upraven právními normami v rámci národních právních řádů. V českém právním řádu existují dva základní kodexy upravující kupní smlouvu, a to občanský zákoník (zákon č. 40/1964 Sb.) a obchodní zákoník (zákon č. 513/1991 Sb). Základem systému soukromého práva je u nás občanský zákoník. To vyplývá zcela jasně z ustanovení 1 odst. 2 ObchZ, podle něhož, nelze-li některé otázky řešit podle ustanovení obchodního zákoníku, řeší se podle předpisů práva občanského. Obchodní zákoník je tedy ve vztahu k občanskému zákoníku jako normě obecné normou speciální. V určitých případech je však speciální úprava obsažená v obchodním zákoníku tak vyčerpávající, že prakticky vylučuje aplikaci norem občanského zákoníku. Tento zvláštní případ vztahů mezi oběma zákoníky se týká především právní úpravy kupní smlouvy. Současný právní řád tedy v podstatě rozlišuje tzv. neobchodní kupní smlouvu upravenou v občanském zákoníku ( 588-600) a tzv. kupní smlouvu obchodní upravenou v obchodním zákoníku ( 409-475). Z definice kupní smlouvy v občanském zákoníku vyplývá, že z ní vznikne prodávajícímu povinnost odevzdat kupujícímu předmět koupě a kupujícímu předmět koupě převzít a zaplatit za něj prodávajícímu dohodnutou cenu ( 588 ObčZ). V definici kupní smlouvy v obchodním zákoníku je uvedeno, že jde o smlouvu, kterou se prodávající zavazuje dodat 12

Kupní smlouva a její národní úprava kupujícímu zboží určené buď jednotlivě, nebo co do množství a druhu a převést na něho vlastnické právo a kupující se zavazuje zaplatit kupní cenu ( 409 odst. 1 ObchZ.). Občanský zákoník tedy vymezuje, jaké smluvní povinnosti jsou stanoveny stranám uzavírajícím kupní smlouvu, kdežto obchodní zákoník vychází z určení jejího obsahu podstatnými náležitostmi smlouvy. Úprava kupní smlouvy v obchodním zákoníku bude aplikována na prodej, jestliže ten bude splňovat znaky obchodního závazkového vztahu, tzn. bude-li jako relativní obchod sjednán mezi podnikateli v souvislosti s jejich podnikatelskou činností, popř. mezi podnikatelem v souvislosti s jeho podnikatelskou činností a státem nebo samosprávným územním orgánem při uspokojování veřejných potřeb. Mimoto bude obchodní zákoník aplikován, jestliže si ho strany zvolí jako předpis, jímž se jejich vztah bude řídit. V obou případech je však dalším předpokladem, že předmětem kupní smlouvy bude věc movitá zboží. Přitom může jít jak o zboží, které v době vzniku smlouvy již existuje, tak o zboží, které se bude teprve vyrábět. V souvislostí s předmětem této diplomové práce je třeba uvést, že náš obchodní zákoník obsahuje ještě zvláštní ustanovení pro závazkové vztahy v mezinárodním obchodu, jenž jsou upraveny v hlavě III. části třetí obchodního zákoníku ( 729-755). Z 729 vyplývá, že obecná úprava závazkových vztahů uvedená v 261 a 262 se použije i na závazkové vztahy, které vznikají v mezinárodním obchodním styku včetně specifických ustanovení hlavy III. části třetí ObchZ. Závazkové vztahy v mezinárodním obchodním styku jsou vymezeny jako vztahy spadající pod předmět úpravy obchodního zákoníku, na jehož vzniku se podílí alespoň jeden účastník, který má sídlo nebo místo podnikání, popř. bydliště, na území jiného státu než ostatní účastníci, pokud se tyto vztahy řídí tuzemským právním řádem (viz. kapitola č. 3.2. Kolizní úprava a návaznost na národní právní řády). V hlavě III. části třetí obchodního zákoníku se nacházejí ustanovení, které se ve velké míře vztahují právě na právní úpravu kupní smlouvy v mezinárodním obchodním styku, jako např. ustanovení o přihlédnutí k mezinárodním obchodním zvyklostem při určování práv a povinností ze závazkového vztahu, o povinnosti opatřit úřední povolení k exportu či importu, o měně peněžního závazku a přepočtu měn, o stanovení obvyklé ceny, o prodlení s plněním peněžitého závazku, doplňující ustanovení o okolnostech vylučující odpovědnost, o výši zisku a běžné ceně a o upřesnění pojmu území státu ( 730-738), 13

Kupní smlouva a její národní úprava ustanovení o smluvních doložkách užívaných v mezinárodním obchodním styku, a to zákaz dalšího vývozu ( 739-741), ujednání o omezení prodeje ( 742-743), ujednání o měnové doložce ( 744), ustanovení o smlouvách o výhradním prodeji ( 745-749), ustanovení o smlouvách o vázaných obchodech ( 750-755). K některým z těchto ustanovení se vrátím při rozboru příslušných institutů. Výlučné použití ustanovení hlavy III. části třetí ObchZ pro závazkové vztahy v mezinárodním obchodu je zdůrazněno tím, že ustanovení 729 ObchZ, vymezující tyto vztahy a stanovující použití ustanovení hlavy III. pro tyto vztahy, je uvedeno v 263 ObchZ v seznamu kogentních norem, od nichž se strany nemohou odchýlit, ani je vyloučit. Kogentní povahu má pouze samotný 729 ObchZ. Proto ostatní ustanovení III. hlavy části třetí, které mají všechny dispozitivní povahu (kromě ustanovení 743 a 745 odst.2 ObchZ), mohou strany závazkového vztahu výslovnou dohodou ve smlouvě modifikovat nebo vyloučit. Ustanovení ObchZ se však použije jen tehdy, neobsahuje-li pro daný vztah či otázku odlišnou úpravu mezinárodní smlouva, která je pro Českou republiku závazná a byla uveřejněna ve Sbírce zákonů nebo ve Sbírce mezinárodních smluv ( 756 ObchZ). 14

Mezinárodní kupní smlouva a prameny její úpravy 3. Mezinárodní kupní smlouva a prameny její úpravy Zahraničně obchodní činnost není doménou státu a jeho orgánů, ale soukromě právních subjektů. Její realizace je možná v zásadě jen příslušnými smluvními vztahy, které v oblasti zahraničně obchodní činnosti vznikají. Konečný dovoz nebo vývoz zboží, dodání nebo pořízení zboží i v případě intrakomunitárních dodávek, to vše jsou již realizační důsledky smluvních vztahů. Avšak ani vznik, změny a zánik smluvních vztahů nejsou postaveny na nahodilých úkonech účastníků smluv, ale jsou přesně regulovány pravidly, která platí pro vznik smlouvy, stejně tak pro změny případně zánik smluvního vztahu. Každý stát má základní právní úpravu této oblasti stanovenou normami občanského nebo obchodního práva. Bohužel, pro zahraničně obchodní činnost zde platí, že právní úprava vzniku, změn nebo zániku smluvních vztahů není v mezinárodním obchodním styku jednotná, naopak každý stát má úpravu soukromě právních vztahů vlastní. Když potom k této skutečnosti doplníme, že svět je rozdělen do několika právních oblastí s rozlišným právním myšlením, dokonce i Evropa je rozdělena na dvě právní oblasti, tj. oblast kontinentálního a oblast anglosaského práva, o to složitější je právní situace, za které příslušné smluvní vztahy vznikají, mění se nebo zanikají. Pro obchodníky tato skutečnost znamená jistá právní rizika při provádění zahraničně obchodní činnosti. Pojem mezinárodní kupní smlouva Pojmovými znaky kupní smlouvy jsou ve všech právních řádech předmět koupě a kupní cena. Stejně tak je tomu v našem 409 ObchZ. Bez těchto dvou podstatných náležitostí nelze mluvit o kupní smlouvě. Předmětem této diplomové práce je však kupní smlouva v mezinárodním obchodním styku, která je také označována pojmem mezinárodní kupní smlouva. Charakteristické je pro ni především to, že dochází k jejímu uzavření mezi stranami, které nemají sídlo, bydliště, popř. místo podnikání na území téhož státu anebo to, že zboží, které je předmětem takové smlouvy, má být přemístěno z jednoho státu do jiného. Za mezinárodní kupní smlouvu se budou považovat i takové kupní smlouvy, které byly uzavřeny mezi osobami, mající sídlo nebo bydliště, popř. místo podnikání na území téhož státu, ale zboží, které je předmětem takové smlouvy, má být odesláno z místa, kde se nacházelo v době uzavření smlouvy, do jiného místa, ležícího na území jiného státu. 15

Mezinárodní kupní smlouva a prameny její úpravy Jde tu tedy o zapojení cizího prvku do smluvního závazkového vztahu vznikajícího z uzavřené kupní smlouvy. Je-li v právním poměru vzniklém z kupní smlouvy obsažen cizí prvek, pak podléhá právní regulace tohoto vztahu mezinárodnímu právu soukromému a z běžné kupní smlouvy se stává kupní smlouva mezinárodní. Při vymezení pojmu mezinárodní kupní smlouva ve smyslu Vídeňské úmluvy z roku 1980 zůstalo pouze u subjektivního kritéria formulovaného v čl. 1 odst. 1 Vídeňské úmluvy, tedy že jde o kupní smlouvu mezi stranami, které mají místo podnikání v různých státech. Prameny úpravy Obchodně právní vztahy vznikající, měnící se nebo zanikající při provádění mezinárodního obchodu mají soukromě právní charakter, jejich regulace, s výjimkou některých státních zásahů do mezinárodního obchodu, je dána normami soukromého práva, které mají až na výjimky v zásadě dispozitivní charakter. V celém civilizovaném světě platí společná zásada, tj. zásada svobodné volby práva, která je příslušnou smlouvou provedena, tzn., že účastníci smluvního vztahu (např. prodávající a kupující) se mohou svobodně dohodnout, jakým právem se zejména pro případ sporu jejich smlouva bude řídit. Je třeba si však také uvědomit, že účastníci volbou práva určují jen hmotně právní předpis, případné řízení o sporu se řídí procesně právem země, kde je řízení prováděno. Toto platí jak pro soudní, tak i pro rozhodčí řízení. Účastníci smlouvy se volbou práva totiž mohou dohodnout na tom, že např. smluvní poměry jejich smlouvy se řídí právem Spolkové republiky Německo, ale rozhodčím orgánem bude rakouský obchodní soud ve Vídni. Proto procesní stránka věci se přirozeně bude řídit procesními předpisy Spolkové republiky Rakousko. Totéž platí i v případě, kdy by rozhodoval nestátní arbitr, např. Rozhodčí soud České hospodářské a agrární komory se sídlem v Praze a řízení by probíhalo podle zák. č. 216/1994 Sb. o rozhodčím řízení. V případě absence volby rozhodného práva smluvními stranami se především aplikují přímo použitelné hmotně-právní ustanovení mezinárodních úmluv, které mají přednost před mezinárodními unifikovanými kolizními normami, jako je Římská úmluva o právu rozhodném pro závazky ve věcech občanských a obchodních nebo Mezi-americká úmluva. Jinak se, jako třetí v pořadí, použije právo určené kolizními normami mezinárodního práva soukromého národního právního řádu. 16

Mezinárodní kupní smlouva a prameny její úpravy Při zmínce o pramenech mezinárodní kupní smlouvy ovšem nelze opomenout tzv. nestátní prostředky, které si vytváří sama mezinárodní obchodní praxe, a které v řadě oblastí nabyly naprosté převahy nad unifikovanými či národními úpravami. Pochopitelně se tyto pohybují v rámci základního institutu smluvní volnosti a volby práva v mezinárodním právu soukromém. I když tedy mohou překročit meze dané kogentními normami jednoho státu, které lze volbou práva vyloučit, nemohou překročit meze dané tzv. mezinárodně kogentními či veřejnoprávními normami chránící zájmy konkrétního státu či skupiny států. Takovými typickými normami aplikovatelnými na různé typy transakcí jsou normy z oblasti daňové, celní, ochrany životního prostředí, ochrany spotřebitele, regulace mezinárodního platebního styku, normy chránící bezpečnost státu apod. Základním pramenem práva v mezinárodním obchodním styku jsou však smlouvy samotné a jejich obsah. Proto je důležité věnovat velkou pozornost vzniku, změnám a zániku smluvních vztahů, náležitostem smluv a jejich obsahu. Je to právě kupní smlouva jako společný projev vůle jejích účastníků, která vytváří základní vztahový i odpovědnostní rámec obchodně právních vztahů při mezinárodní koupi zboží. 3.1. Hmotně právní ustanovení mezinárodních úmluv Přímo použitelné hmotně-právní ustanovení mezinárodních úmluv je charakteristické přímým používáním hmotně právních norem obsahujících přímo úpravu práv a povinností účastníků soukromoprávního vztahu s mezinárodním prvkem. Významnou unifikaci hmotně právní úpravy kupní smlouvy v mezinárodním styku je Vídeňská úmluva OSN o smlouvách o mezinárodní koupi zboží z 11.4.1980, č. 160/1991 Sb 2. Tato úmluva upravuje kupní smlouvy mezi stranami, které mají svá místa podnikání (pokud strana nemá místo podnikání, rozhoduje její bydliště či sídlo) v různých státech 2 Česká republika je vázána dalšími mezinárodními úmluvami, které obsahují přímé normy, jenž mohou ovlivnit režim kupní smlouvy v mezinárodním styku: Úmluva OSN o promlčení při mezinárodní koupi zboží, New York, 1974. Protokol doplňující Úmluvu OSN o promlčení při mezinárodní koupi zboží, Vídeň, 1980, č. 161/1991 Sb. Úmluva o mezinárodní železniční dopravě (COTIF), č. 8/1985 Sb. Úmluva o sjednocení některých pravidel o mezinárodní letecké dopravě, č. 15/1935 Sb., změněná Protokolem, kterým se mění Úmluva o sjednocení některých pravidel o mezinárodní letecké dopravě, sjednaným v Haagu 1955, č1. 5/1966 Sb. Úmluva o přepravní smlouvě v mezinárodní silniční nákladní dopravě, č. 11/1975 Sb. Úmluva OSN o námořní přepravě zboží, č. 193/1996 Sb. 17

Mezinárodní kupní smlouva a prameny její úpravy a) jestliže tyto státy jsou smluvními státy, nebo b) jestliže podle ustanovení mezinárodního práva soukromého se má použít právního řádu některého smluvního státu. Česká republika prohlásila při podpisu Vídeňské úmluvy ve shodě s čl. 95, že nebude vázána ustanovením vyplývajícím shora z písmene b), tzn. bude používat ustanovení úmluvy jen na případ smluv, kdy obě strany mají svá místa podnikání (bydliště, sídla) v různých smluvních státech. Strany však mohou podle čl. 6 použití úmluvy vyloučit. Neupravené otázky se řeší podle obecných zásad, na nichž úmluva spočívá, a jestliže tento postup selhává, podle ustanovení právního řádu rozhodného v souladu s ustanovením mezinárodního práva soukromého (čl. 7/2 Vídeňské úmluvy). Těmi budou kolizní normy státu rozhodujícího orgánu. 3.2. Kolizní úprava a návaznost na národní právní řády Kolizní norma neobsahuje přímo úpravu vztahů nýbrž odkazuje na některý právní řád, jehož normy jsou následně aplikovány. Stejně jako přímé normy, tak i kolizní normy mohou být obsaženy jak v mezinárodních úmluvách, tak v normách vnitrostátního původu. V České republice je kolizní normou zák. č. 97/1963 Sb. o mezinárodním právu soukromém, od vstupu ČR do EU je ČR vázána také Římskou úmluvou o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy z roku 1980, která je kolizní normou pro členské státy EU a při intrakomunitárních dodávkách zboží nahrazuje zák. č. 97/1963 Sb. Obchodníci však musí mít na paměti, že Římská úmluva neplatí ve státech anglosaské právní oblasti, tj. ve Velké Británii a Irské republice, kde je nahrazena právními akty Evropského soudního dvora. Strany smlouvy si mohou vybrat právo rozhodné pro celou smlouvu nebo jen pro její část. Úpravu volby práva můžeme najít jak v ZMPS ( 9), tak v Římské úmluvě (čl. 3). Pokud si smluvní strany výslovně nevyberou rozhodné právo, je ve většině právních úprav kolizních norem stanoveno, že se smlouva řídí právem země, s níž je nejtěsněji spojena, která je obecně obvyklým místem pobytu strany, jejíž plnění je pro smlouvu příznačné, a v případě právnické osoby místem sídla tohoto subjektu (čl. 4 Římské úmluvy). Pro kupní smlouvu je charakteristickým plněním plnění prodejce. V úpravě ZMPS je pak pro kupní smlouvu přímo stanoveno, že nedojde-li 18

Mezinárodní kupní smlouva a prameny její úpravy k volbě práva, řídí se zpravidla tato smlouva právem země, kde je sídlo (bydliště) prodávajícího v době uzavření smlouvy ( 10/2 písm. a) ZMPS). Avšak pro všechny smlouvy platí, že pokud okolnosti naznačují, že smlouva vykazuje bližší vztah k jiné zemi, pak podléhá právu této země (čl. 4 Římské úmluvy nebo 10/1 ZMPS) 3. Výše uvedenými způsoby určíme právní řád, kterým se bude řídit vznik, změna a zánik smlouvy. Závazkový poměr s mezinárodním prvkem se zásadně řídí stejným právem od svého vzniku do svého zániku. Přesto se některé skutečnosti související s právním poměrem nebo i nezbytné pro jeho existenci, které však nejsou součástí jeho obsahové náplně, nemusí vždy řídit obligačním statutem 4. Pro určení práva rozhodného pro ně mohou být stanoveny zvláštní kolizní normy. Níže uvádím několik častých otázek, které se podle ZMPS mohou řídit jiným právním řádem než obligačním statutem, a jejichž vyčleněním se stanoví meze obligačního statutu. V prvé řadě se zmíním o způsobilosti k právům a k právním úkonům, která se řídí právním řádem státu, jehož je osoba příslušníkem. Otázky týkající se utváření smluvního konsensu 5 se mají zásadně řídit stejným právem určeným podle kolizního kritéria stanoveného pro kupní smlouvu. Je-li to však nezbytné k rozumnému uspořádání vztahů, použije se místa bydliště (sídla) příslušného účastníka jako kolizního kritéria pro určení rozhodného práva. Zejména u kupní smlouvy se v praxi vyskytují incidenční otázky (prohlídka zboží, postup v případě nepřevzetí zboží, vážení, měření), na které se používá práva státu, v němž k těmto úkonům dochází. Zvláštní vymezení obligačního statutu je třeba použít v případě právních vad. Tyto vady spočívají v tom, že právní postavení kupujícího není takové, jaké má být, jestliže nabude ke zboží vlastnického práva omezeného právy jiných osob, tzn. nemůže se zbožím nerušeně nakládat. Toto postavení kupujícího záleží na stanovisku právního řádu státu, v němž se zbožím nakládá. Rovněž pro fázi zániku smlouvy platí obecně hraniční ukazatel, že se závazek řídí stejným právem od svého vzniku přes své realizování až do svého zániku (splněním, 3 Pro kupní smlouvu uzavřenou na burze nebo na trhu bude odpovídat požadavku rozumného uspořádání právního poměru z této smlouvy použití práva určeného podle místa sídla burzy nebo místa, v němž se koná trh. 4 Obligační statut je právní řád, kterým se závazkový právní vztah řídí. 5 Rozumíme jimi zejména právní úkony, k nimž dochází při jednání účastníků o smlouvě, tj. projevy vůle účastníků zahrnuté v návrhu na uzavření smlouvy a v přijetí návrhu na uzavření smlouvy, otázky jejich závaznosti, lhůt a dále také skutečnosti mající vliv na projev vůle účastníků, především rozpor mezi skutečnou vůlí a jejím projevem, omyl a donucení. 19

Mezinárodní kupní smlouva a prameny její úpravy dodatečnou nemožností plnění a jinými způsoby zániku). Přesto některým případům zániku závazku je třeba věnovat pozornost. Příkladem zániku závazku je také započtení, které se řídí týmž právem jako pohledávka, proti níž směřuje započtení. 3.3. Nestátní prostředky užívané k regulaci vztahů mezi obchodníky Mezinárodně unifikované přímé normy odstraňují rozdíly v úpravě právních řádů jednotlivých zúčastněných států. Vedle nich a i před jejich přijetím si mezinárodní obchodní praxe vytvořila a používá určitých prostředků, které sice neodstraňují rozdíly v úpravě jednotlivých právních řádů, ale v konkrétních právních vztazích tyto rozdíly překlenují a zabraňují jejich nepříznivým důsledkům pro právní jistotu účastníků. K těmto prostředkům patří: mezinárodní obchodní zvyklosti, vykládací pravidla, formulářové smlouvy, obchodní podmínky a quide, soukromé kodifikace a etické kodexy. Jejich praktický význam pro úpravu právních vztahů v mezinárodním obchodě je značný. Dokonce mají i určité výhody před přímými normami. Mohou být praxí světového obchodu pružněji přizpůsobovány měnícím se potřebám mezinárodního obchodního styku než přímé normy sjednané mezinárodními smlouvami, k jejichž změně je třeba opět nového smluvního ujednání příslušných států. Zvláštní význam těchto prostředků a jejich rozšířené používání v právních vztazích v mezinárodním styku vedlo dokonce k vyslovení názoru, že ve svém souhrnu vytvářejí tyto prostředky spolu s rozhodovací praxí rozhodčích institucí, činných při rozhodování sporů z mezinárodního obchodního styku v rozhodčím řízení, zvláštní právní systém. Ten se označuje jako světové právo mezinárodního obchodu, nebo se také běžně nazývá lex mercatoria. Přiznává se mu autonomní povaha. Kučera (2004, Mezinárodní právo soukromé, str. 219) uvádí, že tento právní systém je nezávislý jak na národních právech jednotlivých států, tak na právu mezinárodním což nelze přehlížet z praxe některých zahraničních rozhodčích soudů, kdy přijímají názory o existenci světového obchodního práva, odpoutaných od jednotlivých právních řádů a pokoušejí se formulovat některá jeho pravidla a rozhodovat podle nich. Renesanci myšlenek a znovuobjevení mezinárodního charakteru obchodního práva, jehož počátky 20

Mezinárodní kupní smlouva a prameny její úpravy sahají až do středověku, představují 60. léta minulého století, kdy vládlo určité nadšení a odpoutání se od vnitrostátního práva. V současnosti vládne spíše skepticismus a návrat k vazbám na vnitrostátní právo. Právní normy mohou být vytvářeny jen státy, ať vlastními právními předpisy nebo mezinárodními smlouvami, popř. v rámci činnosti mezinárodních organizací. Úprava vyplývající z uvedených prostředků vytvořených mezinárodní obchodní praxí se stane pro účastníky závaznou jen tím, že ji učiní při zakládání konkrétního právního poměru součástí své smlouvy, která se však musí opírat o konkrétní právní řád. Prakticky každý právní řád připouští v závazkovém právu rozsáhlou volnost stran. Ty mohou v tomto rámci vymezeném kogentními normami rozhodného práva sjednávat při zakládání svých právních poměrů úpravu svých práv a povinností, která se odchyluje od dispozitivních norem, jež se uplatní právě jen tehdy, pokud strany nesjednají něco jiného. 3.3.1. Mezinárodní obchodní zvyklosti Ve vztazích mezi obchodníky se postupně již od nejstarších dob vyvíjela určitá pravidla, která se postupně ustálila, a tato pravidla byla dodržována a jsou dodržována, i když nejsou dána závazně právní úpravou. Obchodní zvyklosti se vyvinuly v jednotlivých obchodních odvětvích (v obchodu s určitými surovinami nebo jiným zbožím, při přepravě, použitím různých výrazů). Při svém posuzování jsou pak právnickou a ekonomickou veřejností vnímány především následující znaky: ustálenost jednání v rámci určitého typu činnosti nebo určitého druhu zboží, stupeň známosti a tím i rozšířenosti, délka zachovávání, prostorový rozsah zvyklosti (místní, národní, mezinárodní). Pokud si obchodník není jist existencí určité zvyklosti a případnou možností její aplikace při rozhodování sporu, je vhodné si alespoň uvědomit způsob její aplikace a z něj případně vyvodit nutnost podrobného rozvedení některých částí smlouvy tak, aby se strany vyhnuly případnému posuzování svého jednání dle zvyklostí, které by vzhledem k jejich používání v dané oblasti měly znát. V pochybnostech se má totiž obvykle za to, že účastníci určitého právního poměru v mezinárodním obchodě se jimi chtěli řídit, pokud nedali najevo něco jiného. 21

Mezinárodní kupní smlouva a prameny její úpravy Používání mezinárodních obchodních zvyklostí závisí na stanovisku, které k nim zaujímá právní řád rozhodný na základě kolizní normy nebo mezinárodně unifikované přímé normy. České právo zaujalo k mezinárodním obchodním zvyklostem stanovisko v 730 ve spojení s 264 obchodního zákoníku. Z 264 odst. 1 ObchZ vyplývá, že obchodní zvyklosti získávají povahu obecně závazných právních norem, které upravují vztahy mezi účastníky, pokud kogentní norma, ujednání účastníků v mezích kogentních norem nebo dispozitivní norma nestanoví jinak. Stávají se tak dispozitivními normami druhého řádu, k jejich aplikaci není třeba existence projevu vůle stran, přičemž stejně jako v případě dispozitivních norem mohou účastníci svým ujednáním jejich případné použití vyloučit. Podle 264 odst. 2 ObchZ mohou strany sjednat také ve smlouvě, že se má přihlížet k obchodním zvyklostem. V tomto případě mají tyto zvyklosti přednost před dispozitivními normami obchodního zákoníku, neboť jsou součástí smlouvy. Vídeňská úmluva stanoví podle čl. 9 odst. 2 vyvratitelnou domněnku, že strany učinily zvyklosti v něm uvedené součástí své smlouvy, pokud nedohodly něco jiného. Podle ustanovení čl. 6 Vídeňské úmluvy mohou strany vyloučit použití kteréhokoliv jejího ustanovení nebo změnit jeho účinky. Zvyklosti, které se stanou součástí smlouvy, mají tak přednost před ustanoveními úmluvy, pokud vylučují jejich použití nebo mění jejich účinky. 3.3.2. Mezinárodní vykládací pravidla V praxi mezinárodního obchodu se vytvořily určité doložky, které účastníci činí součástí svých smluv. Upravují některé otázky ve vztahu mezi účastníky kupní smlouvy, např. stanovení doby přechodu nebezpečí škody na zboží z prodávajícího na kupujícího. Tyto doložky se označují mezinárodně používanými zkratkami, které účastníci uvádějí ve smlouvě. Tím se doložka stane součástí smlouvy. České právo má zvláštní ustanovení o účincích smluvně použité doložky upravené v užívaných vykládacích pravidlech v 274 ObchZ 6. Použití 274 ObchZ samozřejmě předpokládá, že se má na základě kolizní normy použít pro daný právní vztah českého práva. 6 274 ObchZ: Použijí-li strany ve smlouvě některé z doložek upravených v užívaných vykládacích pravidlech, má se za to, že strany zamýšlely dosáhnout touto doložkou právních účinků stanovených vykládacími pravidly, na něž se strany ve smlouvě odvolaly, jinak vykládacími pravidly, která se přihlédnutím k povaze smlouvy obvykle používají. 22

Mezinárodní kupní smlouva a prameny její úpravy V praxi mezinárodního obchodu mají mimořádný význam dodací podmínky INCOTERMS (International Commercial Terms). Dodací podmínky INCOTERMS Český termín "Mezinárodní pravidla pro výklad dodacích podmínek" nabízí jednotný výklad dodacích doložek (parit) při provádění mezinárodního obchodu. Tato pravidla definují práva a povinnosti prodávajícího a kupujícího v mezinárodním obchodě a poskytují smluvním stranám zúčastněným v zahraničním obchodě jistotu spočívající v jednotném výkladu doložky zahrnuté do kupní smlouvy a podstatnou měrou omezují různé pozdější nejasnosti a spory Vydala je Mezinárodní obchodní komora v Paříži již v roce 1936 jako "Soubor mezinárodních pravidel pro výklad dodacích podmínek". Tato pravidla byla známa jako INCOTERMS 1936. Později, v letech 1953, 1967, 1976, 1980, 1990 a nyní v roce 2000 byly provedeny změny a dodatky tak, aby pravidla byla náležitě uvedena v souladu s běžnou praxí v mezinárodním obchodě. Doložky bylo nutné přizpůsobit především změněným dopravním technikám (např. kontejnerové dopravě zboží, kombinované dopravě, přepravě silničních vozidel a železničních vagónů systémem "roll on roll off" na krátkých námořních vzdálenostech). V jednotlivých termínech pravidel INCOTERMS je řešena zejména problematika místa dodání, balení, kontroly zboží, povinností týkajících se zajištění dovozních či vývozních formalit a úředních povolení, povinností týkajících se uzavření přepravní smlouvy, okamžiku přechodu nebezpečí, okamžiku či místa přechodu nákladů a v některých případech i povinnosti pojištění přepravy. Pravidla INCOTERMS se vztahují pouze na poměr mezi prodávajícím a kupujícím. Nezabývají se problémem přechodu vlastnictví ke zboží z prodávajícího na kupujícího a ani neřeší vztah ke speditérům, dopravcům, pojišťovnám nebo bankám. 7 Dodací podmínky INCOTERMS nemají povahu právní normy. Stávají se závaznými teprve tehdy, když se na ně obě smluvní strany v kontraktu výslovně odvolávají. Řádné a náležité odvolání na INCOTERMS by mělo být ve smlouvě uvedeno např. takto: 7 Povinnosti vyplývající pro některou ze stran ze smlouvy kupní se pouze promítnou do smlouvy přepravní, pojišťovací atd.. 23

Mezinárodní kupní smlouva a prameny její úpravy FOB Rotterdam Incoterms 2000 CIP J.A. Novotný, spol. s r.o., sklad Široká 20, Bratislava Incoterms 2000 CIF Tokio Incoterms 2000 Z praxe však mohu potvrdit, že jednotlivé třípísmenné zkratky těchto dodacích pravidel se často používají samostatně bez termínu INCOTERMS, což však může přinést při pozdějším sporu problémy v interpretaci. Poslední revize INCOTERMS z roku 2000 obsahuje 13 doložek 8, které je možno rozdělit z hlediska povinností prodávajícího následovně: Skupina E: Prodávající má povinnost dát zboží k dispozici kupujícímu na určeném místě svého podnikání neproclené a nenaložené na dopravní prostředek. Doložky: EXW ze závodu ( ujednané místo) Skupina F: Prodávající je vyzván k dodání zboží dopravci, který je jmenován kupujícím. Doložky: FCA vyplaceně dopravci ( ujednané místo) FAS vyplaceně k boku lodi ( ujednaný přístav nalodění) FOB vyplaceně loď ( ujednaný přístav nalodění) Skupina C: Prodávající je povinen uzavřít přepravní smlouvu a zaplatit hlavní přepravné do místa nebo přístavu určení, aniž by nesl nebezpečí ztráty nebo poškození zboží nebo dodatečné výlohy způsobené okolnostmi vzniklými po nalodění nebo dodání zboží dopravci nebo jeho zástupci. Doložky: CFR náklady a přepravné ( ujednaný přístav určení) CIF náklady, pojištění a přepravné ( ujednaný přístav určení) CPT přeprava placena do ( ujednané místo určení) CIP přeprava a pojištění placeny do ( ujednané místo určení). Skupina D: Prodávající je povinen nést všechny náklady, výlohy a nebezpečí ztráty nebo poškození zboží až po dodání zboží do země určení. Doložky: DAF s dodáním na hranici ( ujednané místo) DES s dodáním z lodi ( ujednaný přístav určení) DEQ s dodáním z nábřeží clo placeno (...ujednaný přístav určení) DDU s dodáním clo neplaceno ( ujednané místo určení) DDP s dodáním clo placeno ( ujednané místo učení). Z hlediska zvoleného druhu dopravy zboží lze použití doložek uvedených v INCOTERMS 2000 rozdělit následujícím způsobem: Druh dopravy Použitelné doložky Jakýkoliv druh dopravy EXW, FCA, CPT, CIP, DAF, DDU, DDP Letecká doprava FCA Železniční doprava FCA Námořní a vnitrozemská vodní doprava FAS, FOB, CFR, CIF, DES, DEQ 8 Základní charakteristika jednotlivých doložek INCOTERMS 2000 je uvedena v Příloze č. 2. 24

Mezinárodní kupní smlouva a prameny její úpravy Možnosti uplatňování jiných dodacích doložek Dodací doložky INCOTERMS patří nesporně k nejvíce uznávaným po celém světě. Pro obchod mezi státy na americkém kontinentu se používají i dodací podmínky R.A.F.T.D. vydané v USA tehdejším ministerstvem zahraničního obchodu v roce 1941 a revidované v roce 1944. Použití dodacích podmínek INCOTERMS je ve světě podstatně masovější. 3.3.3. Vzorové (formulářové) smlouvy, obchodní podmínky a guide Velké obchodní firmy a zájmové svazy výrobců, popříp. obchodníků s určitými výrobky, vytvářejí pro uzavírání svých obchodních transakcí vzorové (formulářové) smlouvy. Tyto vzorové smlouvy mají standardní ustanovení, která jsou obvyklým obsahem určitých druhů smluv. Používáním těchto smluv se usnadňuje technika uzavírání smlouvy; přitom se obvykle upravují smluvní podmínky tak, aby zájmy příslušného podniku byly co nejlépe zajištěny. Jestliže obchodní partner používající vzorové smlouvy ovládá monopolně trh určitým zbožím, pak jeho partnerovi obvykle nezbývá, chce-li vůbec obchod uzavřít, než přistoupit k předem stanoveným podmínkám smlouvy. V těchto případech se tyto smlouvy označují jako adhezní smlouvy. Vedle vzorových (formulářových) smluv se používá také tzv. obchodních (dodacích) podmínek. Obchodní podmínky jsou soubor ustanovení, která obvykle dosti podrobně upravují práva a povinnosti účastníků smluv o určitém druhu obchodních transakcí. Jde nejčastěji o standardní ustanovení typická pro obchod s určitým zbožím stejně jako u vzorových smluv. Mezi vzorovými smlouvami a obchodními podmínkami není právní rozdíl. Obojí se stanou závaznými pro strany tím, že je učiní součástí své smlouvy. Rozdíl je jen v zevní formě a v technice uzavírání smlouvy. Vzorové smlouvy mají zevní formu smlouvy s předtištěním textem, takže strany jen doplní konkrétní údaje (názvy stran, údaje o sjednaném množství, údaje o jakosti, cenu zboží, dodací lhůtu), popříp. mohou škrtnout, pozměnit nebo doplnit jednotlivá ustanovení a připojí své podpisy. Na obchodní podmínky stranám známé nebo navrhovatelem předložené lze ve smlouvě odkázat nebo jednotlivá ustanovení podmínek dohodou stran vyloučit, změnit a doplnit. Vzorových smluv a obchodních podmínek používají také čeští podnikatelé. Pokud jejich partner s některým ustanovením nesouhlasí, je věcí obvyklého jednání účastníků 25

Mezinárodní kupní smlouva a prameny její úpravy dosáhnout v příslušné otázce dohody. Používá-li se na základě kolizní normy pro daný poměr českého práva, otázku obchodních podmínek upravuje 273 ObchZ. 9 Pro některé zvláště komplikované obchodní transakce, pro něž by bylo obtížné a nevhodné vypracovat obchodní podmínky nebo vzorové smlouvy byly vypracovány tzv. příručky, návody (guide) pro sjednávání smluv. Jejich účelem je podrobně systematicky vysvětlit a upozornit na všechny možné otázky, které se při jednání a plnění příslušné smlouvy mohou vyskytnout, tak aby účastníci na žádnou takovou otázku nezapomněli a při sjednávání textu smlouvy je vzali v úvahu a použili popřípadě některého doporučovaného řešení. 3.3.4. Soukromé kodifikace a etické kodexy Velmi výraznou součást prostředků, které nejsou vytvářeny státem či státy v rámci jejich legislativní činnosti, ani nevznikly živelně v praxi, tvoří ucelené soubory principů či zásad smluvních vztahů. Diskutovány, a to jak v univerzálním rámci, tak v regionálním evropském prostoru jsou jednak Zásady mezinárodních obchodních smluv UNIDROIT, jednak Principy evropského smluvního práva. Oba soubory jsou schopny tvořit právní pozadí konkrétní smlouvy, případně i vyplnit mezery jiných unifikovaných úprav. Mezinárodní ústav pro sjednocení soukromého práva (UNIDROIT) v Římě jako nezávislá mezivládní organizace vypracoval a v květnu roku 1994 vydal Zásady mezinárodních obchodních smluv. Tyto nebyly připraveny jako návrh mezinárodní úmluvy, ani jako vzorový zákon. Jde o poměrně ucelený soubor zásad mezinárodních obchodních smluv, který obsahuje obecná pravidla pro regulaci smluv v této oblasti. V souladu s preambulí se použije tehdy, kdy se strany na jejich použití dohodly výslovně anebo když si dohodly regulaci pomocí lex mercatoria či podobných jiných obecných zásad. Regulují řadu otázek týkajících se uzavírání smlouvy, platnosti smlouvy, interpretace smlouvy, obsahu, splnění, nesplnění smlouvy, nároků vzniklých v případě nesplnění smlouvy. Dnes se objevují prvé judikáty, v nichž se pracuje s těmito zásadami. Dalším z prostředků, které mohou posloužit v současnosti stranám k získání znalosti o ideách chování a do budoucna napomoci k vytváření norem chování v této oblasti, jsou kodexy jednání, které byly vypracovány některou mezinárodní organizací či institucí. Pozitivum těchto snah je třeba vidět zejména v tom, že se snaží formulovat význačné morální 9 273 ObchZ: (1) Část obsahu smlouvy lze určit také odkazem na všeobecné obchodní podmínky vypracované odbornými nebo zájmovými organizacemi nebo odkazem na jiné obchodní podmínky, jež jsou stranám uzavírajícím smlouvu známé nebo k návrhu přiložené. (2) Odchylná ujednání ve smlouvě mají přednost před zněním obchodních podmínek uvedených v odstavci 1. (3) K uzavření smlouvy lze užít smluvních formulářů užívaných v obchodním styku. 26

Mezinárodní kupní smlouva a prameny její úpravy hodnoty a pravidla mezinárodní spolupráce. Velmi výrazně se problematikou kodexů zabývá právě Mezinárodní obchodní komora v Paříži. 3.4. Veřejnoprávní aspekty zahraničně obchodní činnosti po vstupu České republiky do EU Vstup České republiky do EU pro oblast vnějších ekonomických vztahů znamenal zásadní změnu, Česká republika postoupila svá práva regulovat zahraničně obchodní činnost svých subjektů EU. Zahraničně obchodní činnost tak dostala dvojí právní regulaci a to: pro obchodně právní vztahy mezi subjekty se sídlem, bydlištěm nebo usazenými v EU a subjekty s bydlištěm nebo sídlem v třetích zemích, pro obchodně právní vztahy mezi subjekty s bydlištěm, sídlem nebo usazenými v členských státech EU. Tato právní regulace však není nástrojem jednotlivých států, ale nástrojem společenství. Výjimku tvoří jen právní úprava zahraničního obchodu s vojenským materiálem, která zůstala v oblasti národních legislativ. EU jako instituce (ne již jednotlivé členské země) disponuje všemi základními prostředky obchodní politiky, tedy tarifními a fiskálními prostředky obchodní politiky včetně fiskálních nástrojů společné zemědělské politiky. EU jako instituce plně disponuje i netarifními prostředky obchodní politiky, jako jsou kvóty, licence, úřední povolení, možnosti zákazů vývozu nebo dovozu určitých komodit apod. Česká republika s výjimkou mezinárodních letišť již nemá pohraniční celní úřady, územně se nachází v EU bez hranice s třetí zemí. Proto, pokud je zboží dováženo z třetích zemí do ČR, je dopravováno přes pohraniční celní úřad jiného členského státu EU a zpravidla do ČR dopraveno v režimu tranzitu. Samozřejmě celní kodex společenství vydaný Nařízením Rady (EHS) č.2913/1992, ukládá povinnost na vnějších hranicích EU zboží přihlásit a spolu s doklady předložit pohraničnímu celnímu úřadu. Pokud tak ten, kdo zboží dopravuje, neučiní, jedná se o nezákonný dovoz zboží se všemi důsledky. Aby mohlo být se zbožím dovezeným ze třetích zemí volně nakládáno a získalo celní status společenství, musí být propuštěno do celního režimu volného oběhu 10, který v sobě zahrnuje zaplacení cla a poplatků se clem souvisejících, uplatnění 10 Režim volného oběhu je upraven v čl. 79 a násl. Nařízení Rady (EHS) č.2913/1992. 27