OSOBNÍ LODĚ V ČECHÁCH A NA MORAVĚ Petr Fiala, Pavel Gejdoš

OSOBNÍ LODĚ V ČECHÁCH A NA MORAVĚ 1841 2021 Petr Fiala, Pavel Gejdoš

OBSAH 1 Úvod 3 2 Od historie do současnosti 4 3 Osobní lodní doprava na řece Labi 8 4 Drobní provozovatelé na dolním toku Labe 18 5 Labe Poděbrady 24 6 Na Labi po 2. světové válce 30 7 Praha a řeka Vltava 50 8 Osobní lodě poprvé na uzavřené vodní ploše Máchovo jezero 98 9 Vranovská přehrada romantický klenot na Dyji 102 10 Řeka Morava, Baťův kanál a plavební cesta Rohatec Otrokovice 124 11 Další menší provozy první poloviny 20. století 142 12 Brněnská přehrada na řece Svratce 151 13 Velká vodní díla po druhé světové válce a lodě na nich Slapská přehrada první z velkých staveb vltavské kaskády 163 14 Lipno provoz na největší přehradě Československa 177 15 Přehrada Orlík: Lodě jako náhrada chybějících cest 181 16 60. léta na dalších vodních plochách (Bolevec, Hracholusky, Hostivař...) 192 17 Svět: lodě na jednom z mnoha jihočeských rybníků 196 18 Nejblíže k hranicím: Cheb, přehrady Skalka a Jesenice 199 19 České Budějovice ve stopách Vojtěcha Lanny 203 20 Nová doba, nové lodní provozy po roce 1989 207 21 Plovoucí mosty, přívozy mezi břehy 217 22 Zajímavosti a souhrnný pohled na lodní dopravu 228 23 Zázemí lodní dopravy: architektura 238 24 Osobní lodě nad 12 osob 2021/22 přehled 240 25 Plavidla, jejich technické parametry a historie 245 26 Použitá a doporučená doplňující literatura 278 27 Doslov a poděkování 279 Osobní lodě v Čechách a na Moravě 1841-2021 Text: Petr Fiala a Pavel Gejdoš Foto: oba autoři, jejich archivy, ČTK, archivy provozovatelů plaveb Vydal: Spolek Kultura & Management, z.s., Brno, 2022 ISBN 978-80-11-01153-6 2

9 VRANOVSKÁ PŘEHRADA - ROMANTICKÝ KLENOT NA DYJI Loď J. MÁŠA pod zříceninou hradu Cornštejn Stavba údolní Vranovské přehrady započala v roce 1930 a trvala plné tři roky. Přehrada nad obcí Vranov na řece Dyji je považována díky svému malebnému a zalesněnému okolí za jednu z nejkrásnějších v tuzemsku. Lesnaté stráně a strmá skaliska, jimiž jsou břehy řeky Dyje vroubeny, činí dojem alpského jezera. Okolí doplňují zříceniny hradů Cornštejna a Frejštejna, všemu vévodí nejen majestátní hrad Bítov, ale samozřejmě také malebný zámek Vranov. Samotná hráz je vysoká 59,9 metrů a dlouhá v koruně 292 metrů. Jezero je dlouhé kolem 30 kilometrů a s jeho napouštěním se započalo na podzim roku 1933. O zavedení osobní lodní dopravy se uvažovalo již v roce 1931. Uchazeči o její provozování byli dva spolek Národní jednota pro Jihozápadní Moravu (dále jen Národní jednota), která měla za úkol zaštítit českou menšinu v německých oblastech na jihozápadní Moravě, a Klub českých turistů (KČT). Na podnět starosty Národní jednoty Jana Máši měl být podnik aktivován s KČT společně, nakonec si však pro dílčí neshody obě korporace požádaly o koncesi zvlášť. Nutno dodat, že v tak významné turistické oblasti nešlo jen o podnikání v oblasti lodní dopravy. Národní jednota získala výhodný pronájem pobřežních pozemků, na kterých v krátké době vystavěla restauraci a koupaliště, KČT měl v úmyslu zase nad přehradou vystavět hotel. Osobní lodní dopravu na Vranovské přehradě chválil Československý plavební úřad 28. června 1933, zahájena byla v roce 1934. Nejprve 10. července komisař Čs. plavebního úřadu provedl prohlídku lodě, zakoupené Národní jednotou v Praze. Loď J. MÁŠA s typickým stěžněm 102

Jachta PRAHA (I) u vranovské hráze Na počest iniciátora plavby, který bohužel v únoru 1933 zemřel, dostala 14metrová loď pro 55 cestujících jméno J. MÁŠA. Od 11. července již brázdila vody jezera s pravidelným odplutím ve 14:00 ve všední dny. V neděli a ve svátky se od vranovské hráze vyplouvalo v 8:30, 11:00 a 17:00 na trasu údolím řeky Dyje kolem zaplavených staveb starého Bítova. Na trati byly dvě stanice Lančov a Chvalatice. Následující rok se k Národní jednotě připojili další dva provozovatelé. KČT nasadil do provozu svoji loď pro 40 lidí ZNOJMO, kterou postavil podnikatel Ladislav Prchal (1894 1980) ve své dílně ve Znojmě. Ten později vstoupil do podnikatelských záměrů obou národních spolků i sám. Všichni tři koncesionáři vytvořili společné sdružení Plavební klub ve Vranově nad Dyjí, dělící se o zisky z lodní dopravy předem dohodnutým poměrem. Koncesi měl ale každý ze subjektů samostatnou, KČT a Prchal (z 1. června 1935) pro jednu loď, Národní jednota pro neomezený počet plavidel. Toho tato brněnská organizace využila k rozšíření lodního parku. Na vodu tak postupně přibyly lodě PRAHA, BRNO a ONŠOV pro 16-22 osob a VRANOV pro 35 osob. Žádná z nich ovšem před prodejem na Vranov nesloužila v osobní dopravě, šlo většinou o bývalé služební motorové lodě, zakoupené a dovezené z vltavsko-labské vodní cesty. Mahagonovo-mosazná PRAHA předtím dokonce sloužila jako osobní jachta ministra železnic Jiřího Stříbrného. ONŠOV a BRNO z loděnice Escher Wyss&Co ve švýcarském Zürichu byly původně parní inspekční lodě zemského úřadu v Praze s označeními CI a CII, později dostaly spalovací motory o výkonu 90 koní. Pro špičatý tvar obou stran trupu byly nejprve v inspekčních zprávách nazýváno jako kluzáky. Druhá zmíněná byla v Praze poškozena povodní a do provozu na BRNO (I) Vranově se dostala až po opravě, zřejmě v roce 1936. Majitel autopovoznictví Prchal začal v roce 1935 provozovat šedesátimístnou loď LADA, kterou sám postavil a vybavil motorem Opel Blitz. Přes Švýcarskou zátoku převážel motorový osmimístný člun. Organizace provozu měla v předválečném období vysokou úroveň, v duchu tehdejší doby, kdy cestující byl především zákazník. Svědčí o tom i služební instrukce Národní jednoty pro personál motorových J. MÁŠA u torza bítovského kostela pluje k Želetavce Loď LADA 103

člunů, který je nabádán: Ve styku s obecenstvem jednati formou co nejslušnější a vycházeti zájemcům ochotně dle možností vstříc. Na jiném místě je možno číst pokyn, že při mimořádných událostech je ctí a povinností postarati se o svoji záchranu naposledy. Dopravní personál byl oděn do slušivých bílých uniforem, na každé lodi byl tzv. vůdce plavidla a průvodčí. Přepravní řád myslel i na zdánlivé maličkosti, které však dodávaly provozu vážnost. Při míjení lodí se například kapitáni navzájem zdravili salutováním, při doplutí pak musel dát vůdce lodi hlášení správci provozu. Při bouřce, případně zvýšeném vlnobití měly lodě za povinnost zajet k výstupu cestujících do doku v ústí Švýcarské zátoky, kde byla hladina klidnější. Jízdné bylo odstupňované po úsecích: Vranov Chvalatice 4,50 Kč, Nový Bítov 6,- Kč a Bítov hrad 7,- Kč. Okružní jízda po jezeře stála 2 koruny. Činnost dobře organizovaného provozu byla přerušena nástupem německé moci na podzim roku 1938. Násilným odtržením pohraničí, které bylo důsledkem mnichovského diktátu, se zcela změnila politická situace na Znojemsku. Českým organizacím a podnikatelům byla jejich další činnost znemožněna a majetek zabaven. Všechny lodě a nevelké dopravní zázemí tak přešly pod německou správu. Provoz lodní dopravy utrpěl válečné škody Park lodí a dopravu převzal již v roce 1938 Kommunalverband des Landrates im Znaim. Na přehradě se mimo stávající flotily objevila po na tu dobu nevídaném stěhování z Vídně osmnáctimetrová loď pro 100 osob jména AIDA A25. Liší se však ONŠOV, BÍTOV a PRAHA(I) ve 40. letech Návštěva prezidenta Beneše na lodi LADA 13. června 1947 Beneš s kapitánem lodi LADA 104

informace jejím původu. Podle jednoho zdroje šlo o v roce 1893 (loděnice Danubius Magyar Hajóés Gépgyár RT Újpest/Budapest) vyrobený bývalý parní přívoz podnikatele Heinricha Hörnesa na Dunaji mezi centrem Bratislavy a Petržalkou plující tam pod jmény nejprve FRIGYES a poté NEPTUN. Sloužil pravděpodobně i v Budapešti a v první polovině 30: let se přesunul do Vídně. Podle druhého zdroje loď do Vranova putovala mnohem delší cestou z bavorského města, v protektorátní době s Vranovem partnerského, po němž později získala jméno. Konkrétně z tamního jezera Starnbergersee. Každopádně Němci byla tato loď na Vranovskou přehradu vezena již jako motorová. Nákladním autem s přívěsem ji tam dopravil Ladislav Prchal společně s partou pomocníků. Zřejmě všichni pro německého provozovatele pracovali. Loď byla v dosti bídném stavu a nesvědčila o tom, že by byla v nedlouho vzdálené době provozována. Z přepravy lodi na Vranov v září roku 1939 je celá řada fotografií. Neprodleně bylo započato s opravou lodi, která dostala mezitím jméno STARNBERG. Dočkala se kompletního nátěru, dosazení budky kormidelny a zábradlí kolem horní druhé paluby, která byla nad zadním salónem pro cestující. Loď se podařilo zařadit do provozu ještě ve válečném období za německé správy Landratu. Mimo něj se v té době objevil na Vranovské přehradě dřevěný německý výcvikový kutr LANČOV, zařazený zejména na převoz přes Švýcarskou zátoku. Všechny lodě dostaly německá jména, například loď LADA nesla nově jméno WALDSEE, Znojmo bylo přejmenováno na ZNAIM, Vranov na FRAIN atp. Provoz pod německou správou však neměl dlouhého trvání. Trval zhruba do roku 1942, poté byl zastaven jednak z důvodu nedostatku pohonných hmot a také z bezpečnostních důvodů nad celým prostorem hráze byly pomocí mohutných stožárů nataženy ochranné sítě, které měli zabránit fatálním následkům případného bombardování při náletech spojeneckými vojsky. Lodě od té doby lodě nečinně ležely na souši, poškozovány nejen vojáky, kteří například LADU používali jako záchod, ale i některými rabujícími místními obyvateli. První snaha obnovit provoz lodí na Vranovské přehradě byl již po osvobození v roce 1945. Jako první se chopil iniciativy podnikatel Ladislav Prchal a opravil svoji poškozenou loď LADA a vyplul s ní k Bítovu. Příděly nedostatkových pohonných hmot však zatím nebyly určeny pravidelné rekreační dopravě a v okolí jezera bylo stále umístěno množství výbušnin. LADA ve válečné úpravě jako WALDSEE Přeprava lodi AIDA A25 a úprava na STARNBERG. sbírka M. Balíka 105

Loď MORAVA u mostu pod Bítovem a exjachta PRAHA (I) V listopadu 1945 podal Prchal žádost o obnovení koncese, vyřízení však bylo státním úřadem odkládáno. Čekalo se totiž na plánovanou schůzku předválečných koncesionářů, na které se mělo ujednat vytvoření společného podniku. O obnovení koncese mimo Prchala požádal i Klub českých turistů, nově se do podnikání v lodní dopravě chtěla zapojit i obec Vranov nad Dyjí. Nakonec však poválečnou dopravu na Vranovské přehradě zahájil 19. května 1946 pouze Prchal s lodí LADA. KČT ještě neměl svoji loď ZNO- JMO v provozním stavu. Ostrý a nečestný boj o provozní práva Široké pole podnikatelských možností v turisticky atraktivní oblasti zostřilo konkurenční boj jednotlivých koncesionářů osobní lodní dopravy. Snahou státních orgánů bylo sjednotit tyto subjekty pod družstvo, které by s jednou koncesí vystupovalo jako jediný provozovatel. Složitou situací procházel spolek Národní jednoty, jehož zákonné obnovení a majetkově-územní práva se snažili ostatní společníci zpochybnit. Ve hře nebyl jen zisk z lodní dopravy, ale také z koupaliště, restaurace, parkoviště a benzínové pumpy, které vlastnila Národní jednota ještě před válkou. Svoje plavidla měl tento spolek na souši v dezolátním stavu. Její dělníci začali nejprve s opravou lodi VRANOV mimo jiné dostala novou nástavbu. PRAHA již nebyla opravitelná vůbec a skončila podle všeho ve šrotu. Konfiskovaná loď STARNBERG byla Okresním národním výborem Znojmo místo obci Vranov vypočítavě přidělena Prchalovi. Ten měl na rozdíl od obce dostatečné technické zázemí, aby tento těžce poškozený vrak vybavil chybějícím motorem a uvedl do provozního stavu. Na generální opravu si musel vzít půjčku 40 tisíc korun a po jejím dokončení požádal o rozšíření koncese na provoz dvou lodí. Opravená loď dostala nové jméno MORAVA a poprvé vyplula na jezero 11. srpna 1946. Prchal se však z jejího provozování dlouho neradoval. Loď mu ONV Znojmo odebral a přidělil původnímu žadateli obci Vranov, nehledě na jeho vynaložené peníze a úsilí. Majitel lodě již předem věděl, že podnikatele poškodí. Proti takovému jednání, které odpovídalo tehdejší době, nebylo žádného odvolání. Po odebrání lodi MORAVA měl Prchal potíže s koncesní podmínkou dvou lodí, a proto si od KČT pronajal k provozu loď ZNOJMO. Sloučení provozovatelů a zestátnění majetku Iniciativou orgánů tehdejší státní správy bylo na přelomu let 1946-47 nově založeno Podyjské lázeňské a plavební družstvo Vranov nad Dyjí (PDV). Podílníky se stali Národní jednota, KSČT, obec Vranov nad Dyjí a Ladislav Prchal, na jehož koncesi byla družstvem lodní doprava také provozována. Pro nápory turistů a rekreantů měl k dispozici flotilu lodí: vlastní loď LADA (později přejmenovaná na ONŠOV II), postupně opravené lodě Národní jednoty ONŠOV a BÍTOV (ex BRNO I) bývalé inspekční parníčky z Prahy) a VRANOV, 106

Přeprava parníku MÍR Havlíčkovou ulicí ve Znojmě Momentky s parníkem MÍR Loď PRAHA (II) Lodě VRANOV (I) (nahoře) a ZNOJMO 107

Parník MÍR se již od vyplutí stal miláčkem vranovských rekreantů loď KČT ZNOJMO, loď obce Vranov nad Dyjí MORAVA. Do provozu byl časem zařazen i německý výcvikový kutr, zanechaný za války na přehradě. Původně služební člun byl využíván pod jménem LANČOV pouze ke kyvadlové dopravě od hráze ke koupališti. Když se sloučili provozovatelé osobní lodní dopravy na Vranovské přehradě a dohodli o podílu z podnikání, nikdo netušil, jak ujednaná dohoda bude mít krátkého trvání. Změna politického režimu po únoru roku 1948 měla zásadní dopad i na podnikatelské aktivity kolem vranovské lodní dopravy. Postupně bylo zrušeno veškeré soukromé vlastnictví v oblasti podnikání. Z příkazu akčního výboru zavedl MNV ve Vranově národní správu nad Podyjským plavebním družstvem již v průběhu sezóny 1948. Po jejím skončení byly 7. října na společné schůzce zástupců okresu, Podyjského družstva a koncesionářů dosavadní koncese zlikvidovány. Provoz lodí na Vranovské přehradě připadl státu prostřednictvím národního výboru ve Vranově nad Dyjí. Faktickým provozovatelem ještě několik let zůstalo Podyjské plavební družstvo, i když se zcela jinými kompetencemi. Ladislav Prchal, který měl jediný platnou koncesi, se stal řadovým zaměstnancem. 108 Parník z Prahy, malé lodě: nápor pracujících Začátkem padesátých let prudce narostl počet přepravených osob. Velký zájem občanů o turistiku a cestování byl podpořen lidovým jízdným v dopravních prostředcích. Na přehrady navíc mířilo množství zájezdových autobusů, které sem navážely pracující z továren a studenty ze škol. Nejinak tomu bylo na Vranovské přehradě, kde vzniklý deficit a náklady na údržbu získával provozovatel z pravidelných státních dotací. Do provozu byla zařazena opravená nejstarší vranovská loď J. MÁŠA, již bez typického vysokého stěžně, který ji odlišoval od ostatních lodí. Dostala však nové jméno BRNO (II) po vyřazené menší lodi tohoto názvu. Naopak MÍR pod hradem Bítov

Lodě ONŠOV, BÍTOV a VRANOV, za nimi PRAHA a parník MÍR ONŠOV I odkoupil znojemský soukromník a přestavěl na pojízdnou prodejnu potravin. Vzhledem k expanzi turistického ruchu a nedostatečné kapacitě stávající flotily byly pro sezónu 1949 u pražské ČSPL-PPS zakoupeny dvě lodě. V celé historii provozu osobní lodní dopravy na Vranovské přehradě byl jednoznačně nejatraktivnějším plavidlem bývalý pražský kolesový parník jména VRANÉ. (Postaven byl saskou loděnicí v Drážďanech už v roce 1883 a původně nesl jména RU- DOLF, od roku 1919 JAROV, od r. 1937 VRANÉ, od r. 1942 FRAUENBERG a od roku 1945 opět VRANÉ.) Podyjské plavební družstvo parník z Prahy koupilo v roce 1948. Jeho přeprava na Vranov po trase Praha Jihlava Brno Znojmo Vranov byla na pokraji tehdejších technických možností. Vranovská přehrada byla sice ve své době v tuzemsku velkou a úctyhodnou stavbou, na širokou příjezdovou komunikaci se však jaksi pozapomnělo. A tak dopravení více než 30 metrů dlouhého parníku dalo přepravci pořádně zabrat. Je zajímavé, jak představitelé Podyjského družstva moc stáli o tuto 66 let starou loď, že podstoupili riziko tak komplikované přepravy. Kotel měla loď mladší, výměny se dočkal v ČKD v roce 1927. Při křtu 14. srpna 1949 dostal nové jméno MÍR a výrazně zvýšil přepravní kapacity. Uvezl 200 osob, zatímco většina ostatních lodí mohla tehdy pojmout v průměru jen asi čtvrtinu tohoto počtu. Druhou novou lodí bylo v roce 1950 služební plavidlo ČSPL s označením MI, vyrobené v roce 1931 loděnicí Roland v Hamelingenu u Brém a vybavené silným motorem Lycoming. Kapacitu mělo 42 osob, na Vranově bylo prezentováno jako rychloloď PRAHA (II). Cestu na Bítov zvládla za 30 minut. Pro provoz parníku bylo nutno zakoupit tři velké přístavní můstky a pravidelně obstarávat zásoby černého uhlí. Dalších 10 můstků bylo potom zakoupeno pro předpokládané rozšíření provozu až k Frejštejnu do Podhradí. Od počátku lodní dopravy na Vranovské přehra- MORAVA, LADA a ZNOJMO (odpředu) Kutr HVĚZDA vojenské zotavovny 109

dě jezdily lodě ve dvou trasách. První stěžejní linka zajížděla z Vranova pod hrad Bítov, druhá byla kyvadlového charakteru mezi hrází a vranovskou pláží, kde byly také místní lázně. Již koncem čtyřicátých let byla prodloužena bítovská linka přes Chmelnici a Farářku až za Penkýřky k Podhradí. Koncový úsek tratě se však neosvědčil. Kvůli nedostatečné hloubce zde mohly zajíždět pouze některé malé lodě, a to ještě za příznivého stavu vody. Po krátké době byl horní úsek zrušen s ukončením u chatové osady Farářka. I tam však jezdily jen některé vybrané spoje. Počet jízd na hlavní trati k hradu Bítov se někdy i ztrojnásobil proti normálu minulých let a navazoval na příjezdy turistických autobusů. Vždyť přepravit různé zájezdy pracujících na určené místo bylo státním úkolem! Lodní doprava na Vranovské přehradě zažívala nebývalou konjukturu. Zvýšenému zájmu cestující veřejnosti čelil provozovatel poměrně početnou flotilou malých lodí, které byly téměř každou zimu v dílnách podniku upravovány, či přestavovány k větší kapacitě a pohodlí. Černé uhlí nebylo jediným netradičním médiem, které bylo použito k pohonu lodí vranovské flotily. Po válce v době nedostatku pohonných hmot byly předělány lodě BRNO (II), ONŠOV a VRANOV na plynový pohon. Tyto lodě byly vybaveny několika plynovými láhvemi, umístěnými na přídi, případně na střeše. Další lodě již upraveny nebyly, protože podobné zásahy byly podle nových předpisů Plavební správou striktně zakázány. V roce 1953 byla vyřazena a sešrotována loď ONŠOV II (ex LADA). Vojenské rekreační středisko převzalo pod svá křídla loď HVĚZDA, přestavěnou z bývalého dřevěného kutru. Krom toho vlastnila i menší člun PARTYZÁN, ten bohužel později lehl popelem. Padesátá léta byla ve znamení stálých a rozsáhlých změn nejen v celé společnosti, ale také u vranovské osobní lodní dopravy. Znárodněné Podyjské plavební a lázeňské družstvo v roce 1954 zaniklo. Provoz převzaly Komunální podniky města Znojma, aby jej během roku po celostátní reorganizaci služeb a cestovního ruchu předaly podniku Turista Praha. Šlo o předchůdce dnešního Čedoku. Při další delimitaci v roce 1958 ještě před začátkem sezóny převzaly i lodní dopravu Služby rekreačního střediska ve Vranově nad Dyjí (SRSV). Náhrada starých lodí moderními hydrobusy Časté změny provozovatelů se nejvíce podepsaly na technickém stavu lodí. Bylo tudíž rozhodnuto ty nejstarší postupně vyřadit z provozu a nahradit je novými a kapacitními plavidly. Parní loď MÍR 110 brázdila vody Vranovské přehrady deset let. Byla i v tehdejší době pro návštěvníky zdejších míst dost velkou atrakcí, na Moravě zcela ojedinělou. Mezitím se několikrát změnil provozovatel dopravy a tím i vztah k této lodi. Pojem technická památka byl koncem padesátých let téměř neznámý, navíc se za války neudržovaný parník stal přítěží. Plavební úřad měl již v roce 1959 vážné výhrady k technickému stavu a nařídil denní prohlídky strojního zařízení a dna trupu. Se sporadicky vyplouvající lodí se těžce plnil plán přepravy cestujících, stanovený z vyšších stranických míst. Navíc černé uhlí bylo v té době dražší než nafta, což byl jeden z hlavních argumentů provozovatele, urgujícího vyřazení parníku MÍR. Naposledy vyplul v září 1959 a po dodání nové hliníkové lodi z Maďarska dal Národní výbor ve Vranově nad Dyjí souhlas k jeho zrušení. A tak v jednu následující sobotu nastoupila parta s autogenem a 78 let starý parník, který byl již v té době technickou památkou, odstranila k spokojenosti tehdejší a škodě budoucí generace. Novou osobní loď bylo v té době možno zakoupit pouze přes podnik zahraničního obchodu v loděnicích v maďarském Vácu. Maďarské lodě, nazývané hydrobusy, byly dodávány v poměrně velkém množství a postupně se objevily téměř na všech tuzemských přehradních jezerech. Řešení prostoru pro cestující připomínalo jízdu autobusem, bez horní paluby, známé například u brněnských lodí. Brněnská loděnice byla v té době s výrobou svých plavidel vytížena zakázkami pro vzdálené přehrady na Slapech či Oravě. V roce 1957 byla z Vácu zakoupena první loď typu 301. Byla přepravena z Bratislavy po silnici a ve Vranově bylo nutné zpevňovat most. Až v místě působení 9. června pokřtěna DUNAJ. Pro provoz Vranovské přehrady byl 150místný hydrobus velkou posilou vedle malých dosluhujících lodí. Od 1. ledna 1958 převzal od Podniku Turista Praha lodní dopravu podnik Služby rekreačního středis- BÍTOV a VRANOV při souběžné plavbě

Setkání staré PRAHY a dvou nových hydrobusů v polovině 60. let ka ve Vranově nad Dyjí. Zakoupil za 1.230.000 Kčs druhou velkokapacitní maďarskou loď (20. prosince 1958), která byla přes zimu uskladněna v Bratislavě. Tam byla vlivem mrazu zatopena strojovna. V březnu 1959 byla převezena na Vranov opět pomocí ženijní techniky československé lidové armády. Křest jménem DYJE měla 9. května 1959. Některé staré lodě byly odstaveny či odprodány. Lodě ZNO- JMO a VRANOV tak zamířily na Slovensko. První byla odprodána v roce 1960. Doložený je její několikaletý pobyt na přehradě Nimnica u Púchova. Po dodání maďarské lodi pravděpodobně skončila ve šrotu. VRANOV I koupila LSD Trstená pro provoz na Oravské přehradě. Její další osud není znám. Po nich Vranovskou přehradu opustil i BÍTOV, prodaný na Brněnskou přehradu Krajskému domu pionýrů. Tamtéž putovala i prodejna potravin ONŠOV I. V roce 1960 byl zakoupen za 1.040.000 Kč třetí hydrobus VRANOV (II) a pokřtěn 4. června. Poslední loď z Maďarska, modernější verze typu 3011 s hranatou kormidelnou, byla hotová a připravená v červnu 1965 k vyzkoušení a převzetí, avšak dlouhotrvající povodňová situace na Dunaji zdržela dodávku lodě až na konec července. Tak byla loď pokřtěna až 7. srpna 1965 jménem KOŠICE. Ačkoli byla objednána a stavěna pod jménem BRNO, jméno bylo změněno v průběhu stavby lodi na přání zakladatele podniku-onv Znojmo, kvůli družební smlouvě mezi okresy Znojmo a Košice. Nové maďarské lodě byly okamžitě po svém dodání nasazeny na frekventovanou stěžejní trať od hráze po hrad Bítov, s občasným spojem na osadu Farářka. Plně se tak využilo jejich kapacity 150 osob. Přestavba elektrických lodí z Brna Po odprodeji malých starých lodí si podnik Služby rekreačního střediska ještě tři ponechal MO- RAVU, PRAHU a BRNO. První dvě sice prošly celkovou náročnou rekonstrukcí nástavby, přesto již byly vzhledem ke stavu trupu a strojního zařízení na hranici životnosti. Všechny tři se využívaly výhradně pro kyvadlovou dopravu mezi hrází a pláží přes ústí Švýcarské zátoky. Bylo však zřejmé, že park lodí se musí posílit o novější plavidla stejného charakteru, vhodná pro převozní linku. Při zoufalém nedostatku možnosti ZNOJMO po převozu na přehradu Nosice u Půchova STARNBERG odstavený na břehu 20. 12. 1940 111

Loď BÍTOV s úpravou na plyn (bomby na střeše), 1966 MORAVA s ještě horní palubou Starší lodě VRANOV a BÍTOV se potkávají s lodí DUNAJ PRAHA (II) Cestující čekající na loď J. MÁŠA Jízdní řád vranovské plavby v roce 1951, s některými plavbami až 2 kilometry před Podhradí 112

Lodní výtah, zprovozněný v roce 1967, velmi zjednodušil zimní uložení lodí i jejich údržbu zakoupit v rámci spřátelených východních zemí novou menší loď vypomohlo nedaleké Brno odprodejem nejstarší německé lodi MORAVA, vyrobené v roce 1944 v německé loděnici Jean Stauf Königswinter, s kapacitou 90 osob. Vranovský provozovatel musel zvládnout její složitou přestavbu z brněnské elektrické hnací trakce na spalovací naftový pohon s dosazením motoru Škoda 706 RTO. Do provozu byla nasazena pod novým jménem ZNOJMO v roce 1962. Během šedesátých let zájem návštěvníků přehrady o lodní dopravu kulminoval. Její provozovatel sice mezitím v roce 1964 opět změnil název na Okresní podnik Rekreace, svůj úkol však ve skromných podmínkách beze zbytku plnil. V roce 1965 dosloužila první vranovská osobní loď BRNO II (ex J. MÁŠA) a vyřazena byla i loď MORAVA. Obě byly prodány bez strojního zařízení k přestavbě na hausbót. Jejich přepravní kapacita však na kyvadlové trati mezi hrází a pláží chyběla. Souhrnná obsaditelnost zbývajících lodí ZNOJMO a PRAHA pro tuto linku byla něco přes 130 míst při chybějící záloze. Na této krátké trati byla občas extrémně překročena přepravní nabídka, zvláště při hromadném úprku rekreantů z pláže před bouřkou. Proto byla v roce 1968 z Brna zakoupena ještě druhá německá loď BRNO (III) z roku 1943. Také ona byla předělána na naftový pohon. S maďarským motorem Csepel a nezměněným jménem vyplula do vod Vranovské přehrady v roce 1971. Nahradila menší a nevyhovující PRAHU, která byla prodána na Labe do Lovosic a později po přestavbě na jachtu do Německa. S vývojem lodního parku se dočkalo větší vybavenosti technického zázemí. Po dodání první maďarské lodě byla vyměněna většina dřevěných přístavních můstků za nové kovové vícekomorové, uzpůsobené k vyššímu nástupu a výstupu z těchto lodí. V roce 1961 byl u hráze postaven nový dispečink s pokladnami. Nový lodní výtah pro vytahování lodí na zimu vznikl na Vranovské pláži v roce 1967. Do té doby byly lodě podkládány dřevěnou konstrukcí a v zimě potom vyčnívaly nad zamrzlou hladinu. Velké lodě jako výpomoc na převozu Kapacita lodí ZNOJMO a BRNO byla od roku 1974 snížena dle nové legislativy na jen 44 cestujících. Jejich životnost se navíc chýlila k závěru, především kvůli ztenčujícím se stěnám trupu, jak odhalila ultrazvuková zkouška. Od složité rekonstrukce obší- Hydrobusy KOŠICE a DUNAJ v roce 1985 u hlavního přístaviště 113

DUNAJ dosloužil jako první zde ale ještě za plného provozu vek trupu Okresní podnik Rekreace upustil. Počítalo se navíc se zavedením pontonového přívozu přes Švýcarskou zátoku, kterým by se lodní linka mohla nahradit. Obě německé lodě byly také postupně vyřazeny. První opustila vody Vranovské přehrady loď po sezóně 1978 BRNO. Technická prohlídka úředně potvrdila její nezpůsobilost k provozu. Zájem svazarmovských potápěčů o její využití jako přístavního můstku časem opadl a tak po vytažení na břeh stála loď odstavena ještě několik let na vranovské pláži a stále více se stávala vrakem. Její sesterská loď ZNO- JMO sloužila až do roku 1981, další rok byla odprodána do Napajedel. Před zprovozněním převozního prámu byla na kyvadlovou linku k pláži nejčastěji nasazována nejstarší maďarská loď DUNAJ. I přes překračování kapacity 150 osob se nasazení těchto lodí na přívozu neosvědčilo. Na vině byly především úzké vstupy se schody, díky nimž byla výměna cestujících časově až dvojnásobně delší, než vlastní plavba. Koncem sedmdesátých let byl vranovský provoz osobní lodní dopravy na vysoké úrovni, umocněné ještě pozdějším nákupem nové lodi. Podnik vlastnil moderní flotilu čtyř hydrobusů s celkovou nabídkou 600 míst i solidní technické zázemí. K dočasně většímu zájmu o cestování bílou flotilou přispělo i nařízení o zákazu používání soukromých motorových člunů, platné od roku 1972. Na Vranov vyplula nová plavidla Provozovatel osobní lodní dopravy na Vranovské přehradě musel začátkem osmdesátých let vyřešit nevyhovující provozní stav přívozní linky od hráze na hlavní pláž. Když se po vyřazení malých lodí na této trati neosvědčil hydrobus, nastoupil projekt takzvané vodní lanové dráhy. Šlo o pontonové plavidlo, připoutané k oběžnému lanu. To bylo poháněno elektromotorem ze břehu a vedeno přes kladky mezi oběma břehy ústí Švýcarské zátoky. Přívozní prám byl opatřen stříškou, vybaven lavicemi na sezení a budkou obsluhy. Většinou však byl ovládán ze břehu. Před uvedením do provozu v roce 1984 byl pokřtěn tradičním jménem ZNOJMO. Trasa prámu se pro vlastní plavbu zkrátila téměř na polovinu ve srovnání s lodní linkou, z 400 na zhruba 200 metrů. O to byla delší docházková vzdálenost od hráze. Prám Znojmo byl sice pomalejší než loď, celá tato časová ztráta se však vyrovnala velmi rychlým výstupem a nástupem cestujících přes celou šíři plavidla. Problémem ale byla velká poruchovost lanovky, jako náhrada byly opět nasazovány hydrobusy. BRNO krátce po přivezení s původními sedačkami 114 MORAVA s novým jménem ZNOJMO a volným prostorem

Křest lodi DUNAJ Údržba lodi VRANOV před zahájením sezony Dobový stranický tisk o křtu lodi KOŠICE Jízdní řád vranovské plavby v 70. letech Převozní prám ZNOJMO Jízdní řád vranovské plavby v roce 1985 Momentka J. Fencla s lodí VRANOV v roce 1988 115

Takřka celá flotila 80. let - v popředí KOŠICE, vlevo vzadu MOSKVA Se zvyšujícím se zájmem o plavby bylo třeba doplnit kapacity na hlavní lince. Úvaha o nákupu lodě Zarja s vodometným pohonem byla zamítnuta. OPR upřednostnil v roce 1981 nákup nejhonosnějšího a nejluxusnějšího plavidla historie vranovské lodní dopravy. Od výrobce v Barnaulu v tehdejším SSSR byla zakoupena dvoumotorová a dvouvrtulová loď pro až 310 cestujících. Měla dvě paluby, z toho horní částečně otevřenou, čímž byla velmi vhodná pro vyhlídkovou linku k hradu Bítovu. Provozovatele přišla na 7.636.000 Kčs. Přímořským nákladním trajektem byla dopravena do přístavu Izmail, odtud vlastní silou doplula do Bratislavy, kde byla uskladněna a připravena k převzetí. Při nakládání v lednu 1981 se jeřáb kvůli měkkému terénu převrátil a loď spadla z tahače. Následné opravy o tři měsíce přepravu posunuly. 11. dubna 1981 byla naložena na obřím tahač Faun a začala suchozemská část přepravy 85 tun těžké a 38,5 m dlouhé lodě na Vranovskou přehradu, kam dorazila o pět dní později. Do provozu vyplula po slavnostním křtu 20. června 1981 pod jménem MOSKVA. Výtlak lodě dovoloval krátkodobou přepravu až 450 cestujících, umístěním dalších stojících osob v nástavbě paluby. S otevřenou střechou nástavby paluby a možnou rychlostí až 23 kilometrů za hodinu se stala vlajkovou lodí vranovské flotily. Plavidlo bylo nasazováno na okružní vyhlídkové plavby a pořádaly se na ní noční vyjížďky s hudbou a občerstvením. OPR získal souhrnnou přepravní kapacitu 850 míst. Funkce vranovské lodní dopravy se v osmdesátých letech zdála být neotřesitelná. BRNO ještě s kolegyní a později po vyřazení MOSKVA měla na Moravský Jadran dlouhou cestu PRAHA spolu s hydrobusy 116

MOSKVA spolu se ZNOJMEM zimuje na vodě Soumrak vranovské lodní dopravy Po uzavření hradu Bítova v roce 1979 se nabídka cestujícím soustředila na okružní plavby po jezeře. Pro stavbu mostu přes Švýcarskou zátoku byl v roce 1989 zrušen lanový převozní prám a na čas ho znovu nahradily hydrobusy. Most pro pěší byl předán do užívání v roce 1993 a definitivně tím nahradil v této trase vodní dopravu. Rozhodnutím o revizi pásem hygienické ochrany vodárenského odběru pro skupinový vodovod Vranov-Moravské Budějovice-Dukovany s napájecím bodem u Jelení zátoky, byla lodní doprava omezena jen na prostor hlavního jezera. Přišly tak vniveč mnohaletá jednání pracovní skupiny na úrovni ministerstev, Vládního výboru pro cestovní ruch, Státní plavební správy, Vodohospodářského ústavu a provozovatele OPR, kteří zpracovali odborné podklady, které měly natrvalo umožnit provoz lodí se spalovacím motorem na Vranovské přehradě v rámci tehdejší legislativy, neboť od roku 1976 byla plavba provozována na základě výjimky. Nezájem kompetentních orgánů a jejich schopnost, jen využít daný legislativní stav, netečnost a žádná iniciativa k jakékoliv změně, vyústila v to, že nabylo právní moci represivní rozhodnutí, které výrazným způsobem poškodilo na dlouhá léta rozvoj turistického ruchu v této atraktivní lokalitě v době, kdy nastaly zásadní společensko-politické změny. Jako první se s Vranovskou přehradou rozloučila vlajková loď flotily MOSKVA a to přesně 10 let a 1 den po jejím křtu (21. června 1991), kdy byla naložena na trajler a odvezena do Týnce n. Labem, kde byla spuštěna na vodu a odtud dojela vlastní silou do Prahy. Tam byla na pět let s. p. Rekreace Znojmo pronajata firmě Ekotrans Moravia, která ji dala nové jméno MORAVIA. V roce 1996 ji okresní úřad prodal firmě Aquavia Praha. Jako další opustila vody Vranova loď DYJE, která byla prodána na podzim téhož roku Jaroslavu Langovi do Děčína. V roce 1992 podnik Rekreace Znojmo pronajal Hydrobus pod Bítovem MOSKVA při najíždění k molu lodě KOŠICE a VRANOV s potřebným zázemím firmě Neptun, ovšem 27. července 1992 byl provoz lodní dopravy zastaven definitivně, zbytečným rozhodnutím na podnět tehdejší okresní prokuratury. Tehdy lodě sloužily jen převozu z hráze na pláž (před dokončením mostu přes Švýcarskou zátoku) a krátkým projížďkám v prostoru hlavního jezera, dál nebylo možno plout, z důvodu nově vymezeného pásma hygienické ochrany I. stupně. Poslední dva maďarské hydrobusy přečkaly zimu 117

MOSKVA přepravovaná z Izmailu (2x) Nástup kapitánů ke křtu lodi MOSKVA Na svou dobu velmi luxusní interier lodi MOSKVA Hydrobus u vranovské hráze Přeprava lodi DUNAJ v roce 1957 pozorovaná diváky......a její žalostný stav v roce 1989 118 80. léta u hráze v dobovém prospektu

KOŠICE a VRANOV pronajaté firmě Neptun v roce 1992 na zamrzlé hladině. Na jaře 1993 byla odprodána loď VRANOV. Jejím novým majitelem se stala pražská firma Česká lodní doprava. KOŠICE, vrak lodi DUNAJ, můstky a ostatní vybavení byly odprodány až v roce 1994 firmě Quarter na Slapy, do Solenic. Tamní záměr přestavby na jachtu ale nevyšel, naštěstí ale byl zachráněn alespoň trup lodě s novou, mírně kýčovitou nástavbou se stal od roku 2005 plovoucí rybí restaurací na Kudlovské přehradě v centru Zlína. Ještě tentýž rok byl zlikvidován i lodní výtah. Od té doby přehrada, lemovaná hrady Bítov a Cornštejn, na 13 let osiřela bez lodí. Návrat vranovské flotily O obnovení lodní dopravy v silně upadající rekreační oblasti Vranovské přehrady začala usilovat na přelomu milénia vranovská radnice a podnikatelé. Ve výběrovém řízení Povodí Moravy zvítězila v roce 2001 společnost ITVV. Se dvěma novými loděmi pro 150 osob chtěla vyplout již v roce 2002, nakonec ale s Povodím nedohodla a odstoupila. Další čtyři roky zájemce vozily jen dva malé prámy SHARK a BLESK místních nadšenců, dvojčat Jana a Petra Pátých. Opravený původní převozní prám přes Štítarskou zátoku ZNOJMO změnili na plovoucí základnu vranovského jachtařského klubu. Občasné plavby z Bítova plachetnicí pořádal i bývalý lodník vranovské plavby Václav Jordán. Až na počátku roku 2006 provozovatelé penzionu v Lančovské zátoce Dalibor Dufek a Jiří Čurda koupi li vyřazenou loď VALENTINA ze Slapů, přestavěnou od roku 1994 na restauraci při koupališti v Blučině u Brna (předtím sloužila jako vyměřovací loď povodí Vltavy a po roce 1992 stála u východočeské Rozkoše). Přímo v Blučině ji přes zimu vyměnili obšívku lodi, dolní palubu protáhli na délku 23 metrů, obložili interiér dřevem, přidali menší horní sluneční palubu a kuriózní oranžový nátěr. Loď upravenou pro 80 cestujících na jaře naložili na valník a přes noc převezli na břeh Vranova. Na počátku června 2006 jako Lodní doprava Vranov, s. r. o. (LDV) započali lodí s pozměněným jménem VALENTÝNA s okružními plavbami pod hrad Bítov. Od prázdnin i s pravidelnými spoji dle jízdního řádu mezi zastávkami hráz, Lančov, Horka a Bítov. Velký zájem nostalgických i nových cestujících při- Bývalý DUNAJ jako plovoucí restaurace v centru Zlína Převozní prám ZNOJMO po úpravě na restauraci 119

Loď VALENTINA na koupališti v Bučině S novým jménem VALENTÝNA v první oranžové úpravě Novostavba lodi VIKTORIE VALENTÝNA s novým bílým nátěrem po roce 2012 měl LDV hned po sezoně ke zvýšení přepravní kapacity. Jednání s majiteli jiných lodí nedopadla a tak se přes zimu 2006/2007 pustili v hangárů bývalého JZD v Horní Lhotici do stavby lodě nové. V květnu ji pak opět na valníku přepravili na Vranov. Výsledek vypadal jako velká námořní jachta, bílá v kontrastu s velkými dřevěnými dveřmi. Interiér VIKTORIE nechali vybavit na české lodní poměry velmi komfortně. Kormidel obou lodí se ujali tři kapitáni původního podniku rekreace. Obě lodě sice vzbudily kritiku fanoušků lodí za nepříliš vzhledné přívěsné motory na zádi a kontroverzní manévrování k molům při cestě tam i zpět vždy pouze pravou stranou (vchod je u obou lodí pouze na jediné straně), zájem v sezoně 2007 ale předčil všechna očekávání obě lodi celkem přepravily 53.000 platících cestujících. Nově některé spoje zajížděly několikrát týdně až na Chmelnici. Na sezonu 2009 plánovala LDV stavbu třicetimetrového osobního katamaránu, z plánu ale sešlo. V druhé dekádě nového milénia se na přehradě objevil i druhý dopravce, firma Osobní lodní doprava Martina Balíka. Nejprve z Maďarska přivezl loď pojmenovanou DYJE (II). Hydrobus typu 301 z vácké loděnice plul od roku 1959 pod vlajkou MAHARTu jako LEÁNYFALU nejprve v Budapešti, o pět let později se přesunul na Balaton. V roce 1991 dostal nové jméno FÖLDVÁR. Odkoupila ji nově vznikající vranovská společnost a po vodě s ní v březnu 2009 plula siofockým kanálem a Dunajem na Gabčíkovo. Tam se 120 loď dočkala nových nátěrů. Poté putovala po vodě do Bratislavy a následně po souši na Znojemsko. V Lesné se její cesta zastavila a do vyřízení formalit byla turistickou atrakcí lesenské návsi. Po spuštění na vodu ale stačila ve zkušebním provozu povozit jen několik stovek turistů, 7. června 2012 lehla popelem po brutálním útoku neznámého žháře. Teroristickým útokem, který nemá v dějinách vnitrozemské lodní dopravy naprosto obnovy. Žháři ale Balíka nezlomili. Již na podzim 2012 se na vlnách Vranovské přehrady objevil další hydrobus, tentokrát typu 3012, vyrobený roku 1962 jako jeden z jen tří tohoto typu, přičemž ostatní dva putovaly do Guiney. Tento byl provozovaný na Balatonu jako SZÁRSZÓ. Roku 2007 se přesunul za vyhlídkovými plavbami do Budapešti a o pět let později na severozápad, kde dostal příznačné jméno VRANOV (III). Po dlouhých 22 letech se pak v červnu 2013 po pouti na Labi, Vltavě i Dalešicích vrátil na stejnojmennou řeku hydrobus DYJE (I). Kormidla obou znovuobjevených vranovských hydrobusů se kromě Balíka ujali i zkušení vranovští kapitáni František Žáček, Pavel Gabriel a Jiří Nesiba. Kus tuzemské lodní historie se objevil i na břehu kempu v bítovské zátoce. Své konečné spočinutí jako restaurace tam v březnu 2011 našla vyřazená PRAHA (vyrobená 1953) z Brněnské přehrady. Ještě před tím se i krátce projela po vranovské hladině. Ovšem již bez motoru - mezi cornštejnským mostem, kde dvacetitunový náklad spustil na hla-

DYJE (II) po příjezdu na Vranov dinu jeřáb, a kempem plula přivázána k boku jedné z vranovských lodí. Původního předrevolučního rozsahu flotily (byť tentokrát už pod dvěma provozovateli) vranovská hladina dosáhla v polovině dubna 2016, kdy kolona tahačů přivezla z Prahy loď typu Bifa POSEIDON (ex ADAM TRAJAN z Piešťan) a největší tuzemský jeřáb ji usadil na hladinu. Při celkové opravě hráze v letech 2017-18 vzniklo na jihu před hrází nové přístaviště Skalka a lodě posloužily jako převozní pendl. DYJE (II) po barbarském žhářském útoku POSEIDON u hráze v létě 2017 Brněnka PRAHA na břehu bítovského kempu VRANOV (II) - ex SZÁRSZÓ, po převozu z Budapešti DYJE (I) po návratu na stejnojmennou řeku po dlouhé pouti po Labi, Slapech, Orlíku či Dalešické přehradě 121

Lodě provozované na Vranovské přehradě jméno lodi (původní/další) r. výr. r. zař. r. vyř. kap. 1. J. MÁŠA / BRNO (II)? 1934 1965 55 2. ZNOJMO (I) 1934 1935 1959 40 3. LADA (WALDSEE) / ONŠOV (II) 1936 1935 1952 60 4. PRAHA (I)? 1936 1940 22 5. ONŠOV (I) 1905 1936 1955 16 6. BRNO (I) / BÍTOV 1905 1936 1959 16 7. VRANOV (I)? 1936 1959 35 8. LANČOV? 1939 1957 20 9. MORAVA (I) (STARNBERG) 1893 1939 1965 70 10. MÍR 1883 1949 1959 200 11. PRAHA (II) (M I) 1931 1950 1970 50 12. DUNAJ 1957 1957 1985 150 13. DYJE 1959 1959 2013-1991 150 14. VRANOV (II) 1960 1960 1992 150 15. ZNOJMO (II) (MORAVA) 1944 1962 1982 44 16. KOŠICE (BLANICE (II)) 1965 1965 1992 150 17. BRNO (III) 1944 1971 1978 44 18. MOSKVA (II) (MORAVIA) 1980 1981 1991 310 19. VALENTÝNA (VALENTINA) 1963 2006 77 20. VIKTORIE 2007 2007 130 21. DYJE (II) (FÖLDVÁR) 1959 2011 2012 150 22. VRANOV (III) (SZÁRSZÓ) 1962 2012 150 23. POSEIDON (ADAM TRAJAN) 1987 2016 164 + loď HVĚZDA Vojenské zotavovny do roku 1962 a menší člun zotavovny jménem PARTYZÁN. + loď PRAHA z Brna jen na souši od roku 2011. Poznámky k lodím a jejich další osud: J. MÁŠA, ex Praha, BRNO II po válce celková rekonstrukce. Po vyřazení z provozu asi v roce 1962 odkoupil loď jeden ze zaměstnanců a přestavěl ji na hausbót, přičemž vody Vranovské přehrady neopustila. Koncem 70. let vrak sešrotován. ONŠOV (I) tzv. kluzák, ex insp. parníček z Prahy. Výr. Escher-Wyss (CH). Loď odprodána podniku Pramen, který ji provozoval jako pojízdnou prodejnu smíšeného zboží. Za stejným účelem byla převedena do Brna. BRNO (I) tzv. kluzák, ex inspekční parníček z Prahy. Vyr. Escher-Wyss (CH), válečnými událostmi byla loď poškozena a dostala odlišnou nástavbu od své sesterské lodi ONŠOV I. Ta byla v 50. letech ještě jednou změněna. BÍTOV od roku 1949. Loď odprodána Pramenu, který ji převezl jako plovoucí prodejnu PRAMEN-VÝCHOD na Brněnskou přehradu. VRANOV (I) ex Praha, po válce rekonstrukce. V roce 1959 byla loď prodána LSD Trstená pro provoz na Oravské přehradě. Její další osud není znám. LANČOV německý výcvikový kutr. Tento člun využívala vojenská zotavovna, pro veřejnost výhradně k posílení dopravy mezi hrází a pláží. Po vyřazení pravděpodobně rozložen. MORAVA, STARNBERG v letech 1939 1945. Za svého provozu absolvovala několik přestaveb nástavby i kormidelny. Po svém vyřazení v roce 1965 stála asi dva roky odstavena u ústí Švýcarské zátoky, aby byla později na laně zavlečena až na říčku Želetavku. Zde měla být upravena na chatu, záměr nerealizován a torzo lodi dlouho leželo u břehu říčky poblíž Pexova mlýna. Později byl vrak sešrotován. PRAHA (II) ex ČSPL Praha MI. Za dobu provozu na Vranovské přehradě prošla tato loď jednou menší úpravou nástavby a jednou generální přestavbou v letech 1958-1960. V roce 1970 odprodána k další přívozní službě do Lovosic. Po vyřazení přestavěna na soukromou jachtu a dodnes pluje po Labi. MÍR parník vyřazen po sezoně 1959 a odložen na vranovské pláži a tam v roce 1961 byl sešrotován. ZNOJMO po válce kompletní rekonstrukce. V roce 1960 odprodána na Slovensko. Doložený je její několikaletý pobyt na přehradě Nimnica u Púchova. Po dodání maďarské lodi pravděpodobně šrot. LADA 50. léta dosazení budky kormidelny (WALD- SEE v letech 1938 1945, ONŠOV II od roku 1949). PRAHA (I) Bývalá ministerská jachta ministra Stříbrného. Po válce je v zápise uváděna jako neopravitelný vrak. Poté zřejmě likvidace. DUNAJ hydrobus, po vyřazení chátrala loď několik let na Vranovské pláži. Camp Bítov ji chtěl odkoupit pro přestavbu na restauraci, nakonec nebylo realizováno. Odprodej 1994 firmě Quarter na Slapy, převezena na Orlík 2000, prodána do Zlína, přestavba 122

na plovoucí restauraci na Kudlovské přehradě 2004. DYJE odprodána nejprve 1991 do Děčína. Potom jezdila v roce 1994 v Poděbradech a v roce 1995 skončila u firmy Quarter nejprve na Slapech, od 2000 na Orlíku, od 2007 do 2012 Dalešice. Přes odvoz na Orlík se v roce 2013 na Vranov znovu vrátila. VRANOV (II) 1993 odvoz Praha v majetku ČLD Praha, plovoucí restaurace na Františku, 2001 prodaná na Orlík společnosti První orlická, přejmenovaná na PRESSTON, později VOJTĚCH LANNA v Českých Budějovicích). ZNOJMO (II) ex MORAVA z Brna. Při jejím konci na Vranovské přehradě v roce 1981 projevil zájem o koupi Svazarm Žlutava, který připravoval na následující sezónu zahájení osobní lodní dopravy na řece Moravě v Napajedlech. Loď byla na podvalníku Průmyslových staveb přepravena do opravárenského podniku v Babicích u Napajedel, kde měla začít její generální oprava. Od té bylo nakonec upuštěno a loď byla sešrotována. KOŠICE od roku 1994 v majetku firmy Quarter, odvoz 1994 na Slapy. V provozu na Slapské přehradě jako BLANICE II. BRNO (III) ex Brněnská přehrada. Téměř osm let po vyřazení z provozu ležela na Vranovské pláži jako vrak, teprve koncem roku 1987 sešrotována. Provozovatelé: 1934 1938 Plavební klub NJ a KČT 1935 1937 a 1945 1947 Plavební podnik L. Prchala 1938 1940 Kommunalverband des Landrates im Znaim 1948 1950 Podyjské a lázeňské plavební družstvo Vranov nad Dyjí 1948 1962 Vojenské rekreační středisko (vlastní flotila) 1950 1954 Komunální podniky města Znojma 1955 1958 Turista Praha 1958 1964 Služby rekreačního střediska Vranov nad Dyjí (Přístavy: Vranov-hráz, Lančov, Sokolská chata, Chvalatice, Babka, Kopaninky, Horka, Bítov-hrad, Chmelnice (Hatimov), Suchá, Farářka) 1964 1992 Okresní podnik rekreace Znojmo 2006 Lodní doprava Vranov, s.r.o. www.lodnidopravavranov.cz 2012 Rekreace Vranov, s.r.o. www.oldvranov.cz Pro další informace o Vranovské přehradě, její stavbě i lodní dopravě doporučujeme knihu: Vaněk Miroslav: Vranovská přehrada, Sursum, 2012 MOSKVA 1991 odvoz Praha v pronájmu firmy Ekotrans Moravia, později i prodána. V provozu v Praze na Vltavě dostala nové jméno MORAVIA. VALENTÝNA vyrobena 1961 v loděnici Navika Štěchovice, na Slapech plula pod jménem VALENTINA VIKTORIE novostavba LD Vranov. DYJE (II) postavena 1959, ex FÖLDVÁR z Balatonu, zničena žhářem v roce 2012. VRANOV (III) vyroben 1962, ex SZÁRSZÓ (Balaton). POSEIDON přivezen 2016 z Prahy. Postaven 1987, ex ADAM TRAJAN Piešťany. Provoz na Vranovské přehradě v datech Zahájení 1934, ukončení 1992, obnovení 2006 Délka plavební dráhy: 22,5 km Letní kotviště: hráz, zimoviště: pláž výtah Přístaviště: Vranov-hráz, Pláž, Lančov, Chvalatice, Kopaninky, Horka-kemp, Bítov-hrad, Chmelnice, (Farářka) Počet lodí: 5, v celé historii 23 (25) Spouštění vracející se DYJE (I) v roce 2013. Flotily obou provozovatelů v roce 2016 Foto J. Fencl 123

Když na Labe v roce 1841 vyplul první český parník Bohemia, naši předci možná netušili, jak bohatou historii začínají psát. Přestože v Čechách jsou jen dvě déle splavné řeky Labe a Vltava vystřídala se na nich nepřeberná směsice osobních lodí. V dávné minulosti vozily místní za prací a obchodem, později se staly hlavně oblíbeným výletním povyražením. S počátkem 20. století se vyhlídkové plavby objevují na Svratce v Brně či na Ohři v Chebu a Karlových Varech. Ve 20. letech pak na Velkém rybníku (Máchově jezeře), ve 30. letech na přehradě Mšeno, na Vranovské přehradě, na Baťově kanále a pak také......to vše i mnohé další zjistíte při četbě či listování touto knihou, která si vytkla nemalý cíl: na jednom místě zmapovat, kde všude se v historii na území dnešní České republiky provozovala veřejná osobní lodní doprava (jako služba, s profesionálními lodivody, za úhradu), až do dnešních dnů. Hezké počtení. Loď ahój! Odkazy na aktuální lodní provozy a novinky následující po vydání knihy najdete na: lodnidoprava.unas.cz fb.com/osobnilodnidoprava