Trh vepřového masa a podmínky českých výrobců

Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně Provozně ekonomická fakulta Ústav podnikové ekonomiky Trh vepřového masa a podmínky českých výrobců Bakalářská práce Vedoucí práce: Prof. Ing. Věra Bečvářová, CSc. Jana Majerová Brno 2007

Prohlášení Prohlašuji, že jsem tuto bakalářskou práci vypracovala samostatně s použitím uvedené literatury a pod odborným vedením prof. Ing. Věry Bečvářové, CSc. V Brně dne 25. května 2007 Jana Majerová 2

Poděkování Ráda bych touto cestou poděkovala prof. Ing. Věře Bečvářové, CSc. za veškerou pomoc, cenné rady a připomínky, které mi poskytla při zpracování bakalářské práce. 3

Abstrakt Majerová, J. Trh vepřového masa a podmínky českých výrobců. Bakalářská práce. Brno, 2007. Bakalářská práce v literární části obecně charakterizuje agrární trh, agrobyznys a dále souvislosti spojené s produkcí a prodejem jatečných prasat. Ve vlastní práci analyzuje vývoj světového a evropského trhu s vepřovým masem. Zaměřuje se na situaci v České republice z hlediska podmínek nabídky a poptávky a rovněž na postavení zemědělských výrobců v rámci formování cen v komoditní vertikále vepřové maso. Charakterizuje předpoklady konkurenceschopnosti českých výrobců na společném trhu. Klíčová slova: vepřové maso, konkurenceschopnost, cena. Abstrakt Majerová, J. Pork Market and Market Conditions for Czech Producers. Bc. Dissertation. Brno, 2007. This dissertation aims at distinguishing the Agricultural Market and Agribusiness in general and at evaluating the conditions associated with the production and Fat Stock sale. It analyzes the progress of the Pork industry on the European Union and World markets. Main focus is drawn on the current conditions in the Czech Republic from a business perspective considering the market Supply and Demand and onto the situation of agricultural producers. The work provides a general assessment of the competitiveness of Czech producers on the Common Market. Keywords: Pork, Competetiveness, Price. 4

O B S A H 1 ÚVOD...8 2 CÍL A METODIKA PRÁCE...10 2.1 CÍL PRÁCE...10 2.2 METODIKA...10 3 LITERÁRNÍ PŘEHLED...12 3.1 CHARAKTERISTIKA AGRÁRNÍHO TRHU A DŮSLEDKY FORMOVÁNÍ AGROBYZNYSU...12 3.1.1 Princip agrárního trhu...12 3.1.2 Agrobyznys...15 3.2 EKONOMIKA VÝKRMU PRASAT...19 3.2.1 Vnitřní faktory...19 3.2.2 Vnější faktory...20 3.2.3 Výhody a nevýhody chovu prasat...21 3.2.4 Vliv činitelů na konkurenceschopnost výrobců jatečných prasat...22 3.3 SOUVISLOSTI A VZTAH KVALITY A CENY PŘI NÁKUPU JATEČNÝCH PRASAT... 23 3.3.1 Základní pojmy...23 3.3.2 Metody a postup klasifikace...24 3.3.3 Hodnocení kvality jatečných prasat...25 4 VLASTNÍ PRÁCE...27 4.1 SITUACE NA TRHU VEPŘOVÉHO MASA VE SVĚTĚ... 27 4.1.1 Vývoj produkce vepřového masa ve světě...28 4.1.2 Vývoj spotřeby ve světových regionech...32 5

4.1.3 Vývoj zahraničního obchodu ve světě...33 4.2 VÝVOJ TRHU VEPŘOVÉHO MASA V EU... 35 4.2.1 Stavy prasat a produkce vepřového masa...36 4.2.2 Spotřeba vepřového masa v EU...40 4.2.3 Ceny jatečných prasat na trhu v EU...43 4.2.4 Zahraniční obchod Evropské unie...46 4.3 TRH PRASAT A VEPŘOVÉHO MASA V ČESKÉ REPUBLICE...49 4.3.1 Vývoj stavů prasat...49 4.3.2 Produkce vepřovéh masa a bilance výroby...55 4.3.3 Spotřeba vepřového masa...59 4.3.4 Cenové podmínky na trhu jatečných prasat a vepřovéh masa...61 4.3.5 Zahraniční obchod České republiky...69 5 ZÁVĚR...73 6 SEZNAM LITERATURY...76 7 PŘÍLOHY...78 7.1 UŽITKOVÉ VLASTNOSTI PRASAT...78 7.1.1 Typy prasat...78 7.1.2 Reprodukční vlastnosti...79 7.1.3 Produkční vlastnosti...80 6

PŘEHLED POUŽITÝCH ZKRATEK CZV CPV CS ČSÚ EU-10 EU-15 EU-25 EU-27 JUT MZe OECD VÚZE SZIF Ceny zemědělských výrobců Ceny průmyslových výrobců Ceny spotřebitelské Český statistický úřad ČR, Slovensko, Kypr, Maďarsko, Polsko, Estonsko, Lotyšsko, Litva, Slovinsko, Malta Německo, Rakousko, Velká Británie, Řecko, Španělsko, Itálie, Finsko, Švédsko, Irsko, Francie, Dánsko, Nizozemsko, Belgie, Lucembursko, Portugalsko EU-10 a EU-15 EU-25 a Rakousko, Bulharsko Jatečně upravené tělo Ministerstvo zemědělství Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj Výzkumný ústav zemědělský Státní zemědělský intervenční fond 7

1 ÚVOD Proces rozšiřování agrárního trhu bez výraznějších výrobních a obchodních bariér s sebou přináší řadu změn, které by z hlediska ekonomických důsledků měly mít převážně pozitivní vliv na rozvoj daného odvětví v rámci ekonomiky. Na druhé straně však může tento proces daleko výrazněji než dříve zasahovat do struktury výroby i do postavení jednotlivých odvětví a jeho podnikatelských subjektů na nově se formujících trzích konkrétních komodit. Tím logicky vyvolává rizika spojená s často podstatným omezováním výroby dosud tradičně vyráběných zemědělských komodit v daném regionu. Základní principy a důsledky těchto procesů lze zobecnit v následujících okruzích argumentace: expanze na větší trh podporuje diferenciaci výrobců, vede k regionálním přesunům výrobních kapacit a k růstu výroby u efektivnějších subjektů; tím urychluje specializaci a s ní spojené možnosti dosažení úspor z rozsahu a současně zvyšuje potenciál i návratnost při využití inovací, zvýšení konkurence na rozsáhlejším trhu podporuje a urychluje výhodnější alokaci výrobních faktorů směrem k (nej)efektivnějším činnostem a subjektům; tím se vytváří i lepší východiska pro růst konkurenceschopnosti na světovém trhu, větší společný trh a rostoucí konkurence vyžadují, ale současně i umožňují rychlejší vědeckotechnický rozvoj, vývoj nových výrobků, procesů, technologií a postupů prostřednictvím společného (mezinárodně propojeného) výzkumu jeho bezprostřední aplikace v praxi ve všech národních ekonomikách zapojených do tohoto trhu. Tyto procesy nacházejí konkrétní odraz ve vývoji komoditních trhů a formování celých vertikál založených na produkci zemědělských komodit. Jednou z komoditních vertikál, ve kterých se výše uvedené důsledky globalizace s dopadem na změny proporcí v regionálním rozmístění výchozí produkce a na ni navazujících trhů projevují, je komoditní vertikála prasat a vepřového masa. Světová populace prasat v roce 2005 dosáhla 960 milionů kusů a další nárůst tak v roce 2006 přiblížil stav prasat k jedné miliardě. Produkce vepřového masa ve světě si 8

udržuje prvenství před ostatními druhy masa, přičemž v současném období se již téměř polovina veškerého vepřového masa vyrábí v Číně. Nárůst produkce je zaznamenán v USA, k dalšímu zvýšení a rozvoji výroby dochází v Rusku. I když Evropská unie je dosud nejvýznamnějším exportérem vepřového masa, nízký kurz dolaru pomohl USA k vyššímu exportu a tím se posiluje pozice na světovém trhu i u této komodity. Nejdůležitější importní zemí je Japonsko, mezi významné importní země i přes rozmáhající se domácí výrobu se řadí Rusko. Obchod s vepřovým masem je ovlivněn spotřebou ostatních druhů mas. U spotřebitelské poptávky se zvyšuje důraz na jakost, cenu a potravinovou bezpečnost. Výrobci proto musí přicházet na trh se zdravotně nezávadnými výrobky s vysokou jakostí a přijatelnou cenou. Kvůli výskytu BSE a ptačí chřipky se zvýšila právě poptávka a následně i produkce masa vepřového. V Evropské unii však výroba vepřového masa souvisí se zaváděním ekologických zákonů v Dánsku a Belgii, s růstem cen krmných směsí ve Francii, Polsku a také Španělsku. Ke zvýšení produkce vepřového masa dochází v sousedním Německu. V České republice patří chov prasat mezi tradiční a jedno z nejvýznamnějších odvětví živočišné výroby. Na celkové produkci zemědělství dosahuje podíl produkce prasat cca 11 %. Vstup České republiky do EU pro toto odvětví znamenal krátkodobě zvýšení cen zemědělských výrobců jatečných prasat až po ceny spotřebitelské. V současné době se však chov prasat potýká se značnými problémy. Růst cen vstupů zvyšuje náklady, ceny zemědělských výrobců klesají, což má za následek postupné snižování celkových stavů a stále výrazněji se snižuje rentabilita chovu prasat. Obchodní řetězce jako finální článek vertikály tlačí ceny výrobků z této komodity na minimální úroveň a vedou k situaci, že zemědělští výrobci jsou nuceni prodávat jatečná prasata pod výrobními náklady. Levné dovozy suroviny především z Polska, ale i vepřového masa z Rakouska rovněž negativně ovlivňují vývoj na českém trhu s prasaty a vepřovým masem. Na český trh působí i cenový vývoj na trhu prasat a vepřového masa v Německu. Chov prasat a jeho perspektiva je tedy v současnosti v České republice velice aktuální téma, které čeští zemědělci dokonce na protest proti levnému dovozu vepřového masa a masných výrobků především z Rakouska do obchodních sítí v ČR v únoru letošního roku upozornili blokádou hranic. 9

2 CÍL A METODIKA PRÁCE 2.1 CÍL PRÁCE Cílem bakalářské práce je charakterizovat vývoj světového trhu vepřového masa a situaci v ČR z hlediska podmínek nabídky a poptávky v nákupu jatečných prasat; zaměřit se na postavení zemědělských výrobců v rámci formování cen na jednotlivých úrovních v komoditní vertikále vepřového masa. Na základě získaných poznatků charakterizovat předpoklady konkurenceschopnosti českých výrobců na společném trhu. 2.2 METODIKA Pro naplnění výše uvedeného cíle bylo celkové řešení rozděleno do několika vzájemně souvisejících tématických okruhů, které umožnily charakterizovat trh prasat obecně v podstatných souvislostech komoditní vertikály, analyzovat obecné a specifické znaky současného vývoje ve světě, na společném trhu EU a v konkrétních podmínkách českého zemědělství. Na základě dekompozice cíle z hlediska nároků na teoretické, metodické a faktografické znalosti, byly obsahově vymezeny a strukturovány i jednotlivé kapitoly práce. Tématické okruhy lze charakterizovat takto: 1. v rámci zpracování literárního přehledu byla první část věnována obecné charakteristice agrárního trhu a rozhodujícím změnám podnikatelského prostředí vyplývajícím z utváření komoditních vertikál v rámci agrobyznysu, 2. druhá část literárního přehledu byla věnována technologickým a kvalitativním otázkám spojeným s produkcí jatečných prasat a zejména podmínkám a parametrům hodnocení jejich kvality při nákupu zpracovatelem, 3. ve vlastní práci byla první část věnována charakteristice vývoje světového trhu s touto komoditou, na kterou navazuje podrobnější analýza situace na trzích v rámci EU, 4. další část vlastní práce se zabývá obecnou charakteristikou vývoje chovu jatečných prasat v České republice, na kterou navazuje podrobná analýza vývoje cenových hladin jednotlivých trhů charakterizujících celou komoditní vertikálu jatečná prasata vepřové maso, výsledky analýz jsou prezentovány v tabulkách a grafech, umožňujících nezbytné komparace a formulaci dílčích závěrů. 10

Vzhledem k tomu, že se jedná o zpracování problému jak z hlediska uplatnění kvalitativních parametrů při nákupu výchozí suroviny tj. požadavků na kvalitu jatečných prasat, tak i některých metodických otázek hodnocení vývoje cen v jednotlivých cenových hladinách tj. spotřebitelských cen finálních produktů, cen potravinářských výrobců a cen zemědělských výrobců, jsou nezbytné metodické poznámky resp. podrobnější vysvětlení přístupů, uvedeny vždy na úvod příslušné pasáže práce. Celkové pojetí vyžadovalo i rozsáhlejší formu zpracování než bylo původně vymezeno v zadání bakalářské práce. V zájmu ucelenosti zpracování dané problematiky byl rozsah po dohodě s vedoucí bakalářské práce rozšířen na 70 stran. Tato bakalářská práce byla zpracována v rámci Výzkumného záměru PEF MZLU MSM 6215648904 Česká ekonomika v procesech integrace a globalizace a vývoj agrárního sektoru a sektoru služeb v nových podmínkách evropského integrovaného trhu jako součást řešení tématického směru 04 Vývojové tendence agrobusinessu, formování segmentovaných trhů v rámci komoditních řetězců a potravinových sítí v procesech integrace a globalizace a změny agrární politiky. 11

3 LITERÁRNÍ PŘEHLED 3.1 CHARAKTERISTIKA AGRÁRNÍHO TRHU A DŮSLEDKY FORMOVÁNÍ AGROBYZNYSU 3.1.1 PRINCIP AGRÁRNÍHO TRHU Pojem trh označuje vzájemné vazby mezi tržními subjekty (jednotlivci, domácnosti, firmy) s určitým druhem statků a služeb. Prostřednictvím tržního mechanismu dochází ke koordinaci mezi poptávkou a nabídkou, čímž se reguluje množství statků a služeb a vytěsňuje se neefektivní výroba. Agrární trh podle Bečvářové [2]: Agrární (zemědělsko-potravinářský) trh v širším pojetí představuje směnu výrobků prostřednictvím koupě a prodeje, jejich dopravu, skladování, standardizaci, financování a přebírání rizika odběru a prodeje zemědělských a potravinářských výrobků a poskytování marketingových informací. Agrární trh obecně je charakterizován různou časovou odezvou výrobců a spotřebitelů potravinářské produkce na signály trhu [2]. Poptávka po potravinách v určitém v určitém období je závislá na cenách platných v tomto určitém období: Dt = f (Ct), kde Dt je poptávka v období t a Ct je cena v období t. Spotřebitel ve své poptávce se řídí informací trhu v podobě konkrétní ceny dané komodity a zpravidla reaguje na ceny bezprostředně [2]. Faktory ovlivňující poptávku po produktu. cena produktu, cena substitutů produktu, cena komplementárních (doplňkových) produktů, příjem spotřebitelů, spotřebitelské preference (chuťové zvyklosti spotřebitelů), očekávání dalšího růstu cen produktu, počet spotřebitelů růst populace, [3]. 12

Nabídka zemědělských výrobků (pokud abstrahujeme od zásob), je na druhé straně v krátkodobém pojetí zcela nepružná. Nejkratší doba odezvy na změnu v ceně je dána délkou výrobního cyklu: St = f (Ct 1), kde St je nabídka v období t a Ct 1 je cena v období (t 1). Rozhodování výrobců vychází z předpokladu, že ceny, které jsou platné v současném období (roce), budou na stejné úrovni i v období (roce) příštím. Bez kvalifikovaných prognóz je však tento předpoklad nedoložený a nabízená produkce v období t + 1 může přijít na trh za zcela jiných podmínek, než které platily pro tržní situaci v období t. V případě víceletého výrobního cyklu (např. chov skotu, ovocnářství, vinohradnictví, chmelařství) je nabídka v období t odezvou na ceny, které platily před dvěma, třemi i čtyřmi léty. Požadavky trhu se pak tím více mohou lišit od toho, co budou nabízet výrobci [2]. Faktory ovlivňující nabídku: cena produktu, cena dalších produktů, které podnik může vyrábět, cena výrobků produkovaných společně (mléko maso, mák makovina), náklady na produkci, úroveň technologie (technologie + šlechtění, výzkum, vývoj), cíle výrobců (ne vždy zisk), očekávání změny cen produktu, nepředvídatelná rizika, [3]. Pesimistická a optimistická cenová očekávání a doprovodné změny v produkci se projeví v cyklických změnách cen, které vypadají jako pavučina znázorněná v nabídkově-poptávkovém grafu a v analýze agrárního trhu je znám pod pojmem pavučinový teorém [3]. Fungování agrárního trhu podle Bečvářové [2] je modifikováno: Obecně: část produkce (výrobní a osobní spotřeba v podniku) má naturální charakter, neprochází trhem: není bezprostředně podřízena zákonitostem trhu a naopak zkresluje parametry v nabídce a poptávce některých komodit, u části zemědělských surovin a produktů z nich vyráběných neexistuje jednotný národní trh, komodity si konkurují pouze v rámci (užších či širších) místních trhů = existuje nedokonalá konkurence při velkém počtu výrobců, 13

působení tržních signálů může být podstatně modifikováno průběhem počasí stimulační funkce ceny na zvýšení nabídky může být podpořena, omezena resp. negována počasím, stejně jako časové parametry utváření tržní rovnováhy. Na straně poptávky: poptávka po zemědělských komoditách je zpravidla odvozena od poptávky po finálních produktech = spotřebních statcích, které jsou ze zemědělských surovin průmyslově zpracovány, přičemž vývoj poptávky po potravinových a zemědělských surovinách není lineárně závislý z hlediska množství, času, ani místa, poptávka se vyznačuje nízkou cenovou a důchodovou pružností, vyplývající z toho, že spotřeba potravin má dané hranice minimální a maximální spotřeby - hranice minimální spotřeby je dána fyziologickým minimem člověka nutným k zachování životních funkcí, - hranice maximální spotřeby je dána zdravotně-fyziologickou hranicí ( normy racionální výživy ), při vysokém stupni nasycenosti potřeb potravinami nedochází k dalšímu růstu v objemu poptávky po potravinách, změna tržní ceny, za jinak nezměněných podmínek, vyvolává pouze malé změny v objemu spotřeby potravin, při růstu důchodu (za podmínky vysokého stupně nasycenosti potravinami) klesá přírůstek výdajů za potraviny na jednotku přírůstku důchodů obyvatelstva = podíl výdajů za potraviny z důchodů obyvatelstva v dlouhodobém vývoji klesá. Na straně nabídky: nabídka v podmínkách tržního hospodářství je souhrnem rozhodnutí samostatných výrobců o výrobě, tj. o množství jednotlivých výrobků, o použité technologii a technice, charakteristickým znakem je obtížná adaptace výroby (nabídky) na změny tržních cen, velikost nabídky však nezávisí pouze na rozhodnutí samotných výrobců o množství použití výrobních faktorů: zemědělská výroba, zejména rostlinná, je značně ovlivněna proměnlivými a nepředvídatelnými faktory klimatu, kvality půdy a počasí, tj. rizikem, že změny rozhodnutí o výrobě nevyvolají adekvátní změny v časově opožděné nabídce, 14

mezi rozhodnutím o výrobě v závislosti na signálech trhu a skutečnou změnou v nabídce uplyne poměrně dlouhá doba, ve které se může situace na trhu podstatně změnit: konzervativnost v rozhodnutích o změně rozsahu a struktury výroby, omezenost množství půdy a institut soukromého vlastnictví půdy ztěžují jak vstup kapitálu do zemědělství, tak i jeho odliv [2]. Pro agrární trh je rovněž charakteristické, že se v zemědělství nevytváří nové pracovní příležitosti, poptávka je po pracovnících velice nízká a nabídka práce na tomto trhu kvůli nízkým mzdám v zemědělství je rovněž malá. Neočekávaná poptávka zemědělských výrobců například pro sezónní práce po kvalifikovaných pracovnících lze následně těžce realizovat. 3.1.2 AGROBYZNYS Globalizace v ekonomickém pojetí je podle OECD procesem, který zvyšuje závislost trhů a výroby různých zemí díky dynamice obchodu se zbožím a službami, pohybem kapitálu a technologií. Současný stav agrárního trhu je silně ovlivňován faktorem liberalizace trhu. Díky levné a neomezené dopravě a také dostupné komunikaci se zvyšuje konkurence na větším prostoru a faktorem vytváření agrobyznysu, kdy zesiluje vliv poptávky po zemědělské produkci. Liberalizace trhů v agrobyznysu naráží na řadu problémů především proto, že zemědělské produkty, potraviny a výroba dalších produktů zemědělského původu jsou považovány za strategickou součást potravinové a národní bezpečnosti jednotlivých zemí [4]. Stávajícím problémem, který je ovlivňován těmito faktory, jsou 2/3 světového agrárního obchodu, které představují potraviny a další vysoce finalizované produkty a pro zemědělské výrobce to není pozitivním jevem. Bečvářová [1] cituje Davise a Goldberga 1, kdy je agrobyznys definován v klasickém pojetí jako souhrn všech činností týkajících se zpracování a distribuce produktů vyrobených na farmě, to znamená výrobní činnosti na farmě a dále skladování, zpracování, dopravu a prodej zemědělských komodit a produktů z nich vyrobených. 1 DAVIS, J. H., GOLDBERG, R. A.: A Concept of Agribusiness, Boston, Mass: Research Division, Harvard Business School, 1957. 15

Podle této klasické definice jsou do agrobyznysu zahrnována tato odvětví: a) dodavatelská odvětví vstupů do zemědělství a potravinářství (energetika, specializované strojírenství, chemie atd.), b) zemědělská prvovýroba c) krmivářský průmysl d) služby pro zemědělství a potravinářství (zásobování, nákup, opravárenství, šlechtitelství a semenářství, plemenářské služby, aplikovaný výzkum, školství, poradenství atd.), e) potravinářský a další zpracovatelský průmysl, f) potravinářský obchod a veřejné stravování. Pro aktuální zpřesnění reflektující situaci na přelomu tisíciletí, kdy se významně posiluje vliv genetického a biologického výzkumu v předvýrobních fázích, lze využít definici podle Sonky a Hudsona 2, kteří definují agrobyznysu jako řetězec subrektorů vzájemně propojených řadou přímých i zpětných vazeb, zahrnující: a) výzkum, genetické a osivářské firmy a dodavatele dalšího biologického materiálu, b) dodavatele ostatních vstupů, c) zemědělské výrobce, d) nákupce zemědělských produktů, e) zpracovatele první a druhé fáze zpracování zemědělských produktů do konečných výrobků, f) (malo)obchod a instituce veřejného stravování. Princip agrobyznysu znamená vymezení a charakteristiku činností a vzájemných vazeb spojených se zemědělskou výrobou nejen uvnitř podniku, ale i vazeb s předcházejícími a navazujícími subjekty a činnostmi typickými pro transformaci (zpracování) zemědělských komodit do konečného výrobku, do potravin. Představuje doslova průřez celým spektrem odvětví ekonomiky, která se přímo či zprostředkovaně zapojují v procesech výroby potravin [1]. Z výzkumu formování světového agrobyznysu a jeho projevů v podmínkách evropského regionu podle Bečvářové [14] vyplývá, že zásadní změnou, typickou pro 2 SONKA, S. T., HUDSON, M. A.: Why Agribusiness Anyway? Agribusiness, An International Journal 5.4., 1999. pp. 305-314. 16

současnou fázi vývoje zemědělství v rámci celého komplexu odvětví podílejících se na výrobě potravin, je změna charakteru samotný agrárních a potravinových trhů. Obecně lze danou fázi vývoje charakterizovat těmito projevy: nabídka zemědělských produktů je formována na základě vyhodnocení vzájemných interakcí nabídky a poptávky a vazeb v celém řetězci agrobyznysu, přičemž finální poptávka má rozhodující vliv na množství a strukturu výroby i dodávek v čase a prostoru, do toku potravin a zemědělských produktů zasahuje celá škála firem a organizací často nezemědělského charakteru, globálních sítí, soukromých společností i veřejných subjektů, které se podílejí na identifikaci i ovlivnění konkrétních požadavků spotřebitelů a spotřebitelských segmentů, zájem spotřebitelů je zaměřen na hodnotu potravin (kvalita za nízké ceny) i na sortiment, roste poptávka po potravinách s vysokou přidanou hodnotou, jako jsou kuchyňsky upravené, konzervované, zmrazené a dehydratované výrobky; obchody nabízející tento typ potravin se stávají vůdčími, rozhodujícími v maloobchodě a určují model obchodu v konkrétním potravinovém řetězci, posilují se kritéria ochrany spotřebitelů ve vztahu ke kvalitě potravin z hlediska péče o zdraví, potravinovou bezpečnost, bio-terorismus, identifikaci původu potravinových zdrojů, prohlubuje se integrace potravinového hospodářství ve světě, klesá vliv ochrany vnitřních potravinových trhů jednotlivých států obchodními bariérami; agrární trhy se liberalizují, prosazuje se konsolidace firem ve všech segmentech potravinového řetězce, která využívá přínosů z rozsahu, prohlubuje se kontrola a koordinace navazujících činností, ve vzájemných vazbách se uplatňuje e-commerce, forwardové kontrakty apod., konkurence dostává podobu soutěžení celých komoditních vertikál na příslušném segmentu potravinového trhu. Rozhodujícím vztahem determinujícím množství a kvalitu zemědělských produktů i cenově nákladové podmínky na trzích se stává poptávka, která stále výrazněji působí na celý systém výroby, zpracování i distribuce zemědělských produktů [14]. 17

Vazba mezi výrobcem zemědělské suroviny a konečným spotřebitelem podle Bečvářové [4] je zprostředkovaná. Dále uvádí, že zemědělství jako prvovýrobní článek je úzce propojeno s organizacemi nákupu, skladování a zpracování zemědělských produktů (především potravinářský průmysl), s organizacemi dopravních a dalších distribučních služeb, obchodem i institucemi veřejného stravování, jako jsou restaurace, hotely, nemocnice, školy apod. 18

3.2 EKONOMIKA VÝKRMU PRASAT Na efektivní výkrm vepřového dobytka mají vliv různé faktory a cílem takového výkrmu prasat je snižovat výrobní náklady, zajištění jatečné hodnoty a vysoké kvality masa spolu s welfare chovaných prasat a následně tvorbu zisku. Není záměrem práce uvádět bližší podrobnosti, jen stručně upřesnit a objasnit jednotlivé faktory týkající se výkrmu jednotlivých kategorií prasat, se kterými se denně setkávají výrobci užitkových prasat. Podkladem pro následující čtyři kapitoly jsou poznámky z přednášek a cvičení získaných během studia odborných předmětů Živočišná výroba I. a II. 3.2.1 VNITŘNÍ FAKTORY První z vnitřních faktorů je vliv kombinovatelnosti plemen či linií při formování finálního hybrida na výkrm, je nezbytné provádět testace kříženců jednotlivých plemen mezi sebou a vybírat takové kombinace plemen, která se ukáží v testaci jako nejlepší. Druhým faktorem je vliv pozice C, tedy vliv linie kance otcovského plemene. Vliv pohlaví, kdy při výkrmu prasniček a vepříků s jednorázovým vyskladněním jsou vykazovány nevýhody jako vyšší tučnost vepříků, maso je méně libové a prasata nejsou uniformní, což má negativní vliv na zpeněžování produkce. Prasničky rostou pomaleji a tuk ukládají později. Tuto nejednotnost lze zabezpečit tím, že se vepříci vyskladní cca o 14 dní dříve, což ale může mít za následek organizační problémy. Odděleným výkrmem dosahujeme stejné zmasilosti u obou pohlaví. Čtvrtým vlivem je vliv živé hmotnosti selat při narození, optimální hmotnosti se dosahuje přidáváním vitaminu E do krmné dávky, čímž se výrazně zvyšuje porodní hmotnost selat. Vliv naskladňovaní hmotnosti prasat významně ovlivňuje intenzitu růstu, výkrmnost a ekonomiku chovu. 19

3.2.2 VNĚJŠÍ FAKTORY Člověka jako první faktor můžeme chápat na jedné straně jako spotřebitele vepřového masa a na straně druhé jako výrobce, kdy zabezpečuje veškeré nezbytné náležitosti pro výkrm prasat. S lidským konáním souvisí vývoj politiky nejen na domácím trhu, ale i na trzích světových. V EU s vývojem politiky souvisí volný pohyb lidí a zvířat a tedy může snadněji docházet k nabourání imunit stád a následnou léčbou se zvyšují náklady. Je tedy nutné zabezpečovat a udržovat prevenci proti nemocem uzavřeným obratem, protože každý chov má vybudovanou vlastní imunitu a pokud bychom smíchali prasata z různých chovů, může se to negativně projevit např. nízkými přírůstky hmotnosti. Zdravotní stav rovněž souvisí s turnusovým provozem a důslednou mechanickou očistou a desinfekcí kotců po skončení výkrmu a je rovněž nezbytné oddělit provoz tzv. špinavý od čistého. Techniky ustájení jsou dalším vnějším faktorem. Bezstelivový systém zaručuje menší pracnost a vyšší produktivitu práce spolu s intenzivní produkcí prasat, ale na druhé straně znamená vyšší výdaje na technologie a menší pohodu zvířat, je nutno předcházet poranění končetin. Stelivový systém má výhody zvláště pro zvířata a také stáje s tímto systémem nejsou tolik náročné na odvětrávací vzduchotechniky. Zvyšuje však náklady na práci, je nutný prostor pro podestýlku a manipulace se stelivem při podestýlání způsobuje rušení zvířat. Třetí systém je hybridní, který podle EU připouští 2/3 pevné podlahy a 1/3 roštové podlahy. Technologie ustájení, napájení, krmení a výživa prasat je nutno odlišovat podle kategorií prasat. Optimálním přístupem lze docílit perspektivního chovu zdravé finální produkce. Špatné odvětrávání snižuje až o 20 % užitkovost prasat. Při poklesu nebo naopak zvýšení teploty nad limitní hranici dané kategorie způsobuje nižší hmotnost selat při odstavu, zhoršené využití živin, konverzi, snižuje se přírůstek i výsledky reprodukce. Při výkrmu prasat platí tedy obecné pravidlo, že se zvyšující se hmotností se snižují nároky na teplotu (např. vhodná teplota pro selata je 32 C) a nižší teploty mají za následek ukládání tuku a vyšší na tvorbu masa (v létě se ukládá více tuku). Krmné směsi pro jednotlivé skupiny prasat obsahují odlišné dávky potřebných živin. Například výkrm masnějších prasat díky koncentrovanějším krmným dávkám, lepším komponentám s vyšší stravitelností a lepšímu prostředí ve stáji vykazuje vyšší přírůstky, nižší spotřebu živin a je tak zajištěna lepší ekonomika výkrmu. 20

3.2.3 VÝHODY A NEVÝHODY CHOVU PRASAT Uvedené výhody, ale i nevýhody mají podstatný vliv na hodnocení užitkovosti prasat, čímž mohou silně ovlivňovat konkurenceschopnost zemědělských výrobců. Výhody: možnost koncentrace a specializace doporučuje se minimálně 4000 ks prasat na podnik ve výkrmu a cca 500 a více kusů prasnic; prasnice mají vysokou plodnost - 2,2 vrhy do roka, na 1 vrh připadá asi 9 odstavených selat; racionalita výkrmu - 1 prasnice porodí zhruba 20 selat/rok, což je přibližně 2 tuny jatečního produktu; prasata vykazují vysokou růstovou schopnost - sele zdvojnásobí porodní hmotnost cca za 10 dní; průměrný denní přírůstek: - v předvýkrmu (7-25 kg) 400 g/den, - ve výkrmu (25-110 kg) 750 g/den, - od narození do porážky (1,4 kg 110 kg) 550 g/den; spotřeba krmiva na 1 kg přírůstku živé hmotnosti (konverze): cca 3,5 kg; rychlá jatečná zralost - za 5 6 měsíců; vysoká jatečná výtěžnost - 81 % ve 100 kg živé hmotnosti; vysoký podíl libového masa až 56 %; vysoká sušina masa - 30 50 %, výroba kvalitních uzenin; vedlejší produkty - krupon, štětiny, krev, žlázy; tradice české kuchyně. Nevýhody: prasata mají jednoduchý žaludek (monogastři), jsou tedy konkurenty v obilovinách, čímž mají vysoký podíl na celkové spotřebě obilovin; výkaly: 1 prase = 3 lidi, max. zatížení půdy prasaty na 1 ha = 170 kg N/ha = 16 ks prasat ve výkrmu = 5 prasnic + selata; nemoci prasat: retroviry, viry, bakteriální nemoci, endoparazité a ektoparazité. 21

3.2.4 VLIV ČINITELŮ NA KONKURENCESCHOPNOST VÝROBCŮ JATEČNÝCH PRASAT Jelikož výše zmíněné výhody a nevýhody chovu prasat mohou výrazně ovlivňovat ekonomiku výroby, v budoucnu se počítá se zvyšováním stanovených uvedených v kapitole 3.2.3. Se zvyšováním koncentrace výroby (viz výše) souvisí také produktivita práce: na jednu prasnici maximálně 14 pracovních hodin za rok a na jedno prase ve výkrmu max. 1,1 pracovních hodin ročně. Na jednoho pracovníka by připadlo cca 160 prasnic, nebo až 2000 kusů prasat ve výkrmu, přičemž produktivita práce je zaměřena na všechny pracovníky v podniku a rovněž na volbu vhodných technologií. Za důležité cíle zvyšování konkurenceschopnosti producentů je považováno dosahování následujících kritérií: počet odchovaných selat na jednu prasnici za rok: 25 a více kusů selat; přírůstek ve výkrmu na kus a den: 850 g; spotřeba krmných směsí na 1 kg přírůstku: 2,5 kg; podíl libového masa: 56 58 %; obsah intramuskulárního tuku: min. 1,5 %; jednotnost a vyrovnanost jatečných těl prasat. Je tedy zřejmé, že malé podniky nebudou moci obstát ani na domácím trhu, neboť velkovýroba prasat realizuje úspory z rozsahu a významně by posílila postavení našich zemědělských výrobců na trhu evropském, potažmo světovém. 22

3.3 SOUVISLOSTI A VZTAH KVALITY A CENY PŘI NÁKUPU JATEČNÝCH PRASAT Z užitkových vlastností, které se v chovu prasat sledují a na které je zaměřen šlechtitelský proces, zaujímá zvláštní postavení jatečná hodnota. Ta je při finalizaci produkce a zpeněžování jatečných prasat podkladem pro stanovení farmářských cen cen zemědělských výrobců (CZV). Na rozdíl od ukazatelů reprodukce a výkrmnosti je jatečná hodnota předmětem zájmu nejen šlechtitelů a producentů, ale také masného průmyslu, obchodu a spotřebitele [13]. 3.3.1 ZÁKLADNÍ POJMY Pulkrábek [13] uvádí základní pojmy pro hodnocení jatečných prasat. Jatečně upravené tělo prasete (JUT) je hmotnost obou půlek s hlavou a kůží, bez štětin, bez výkrojů očních a učních, bez mozku, míchy, jazyka, bránice, bráničního pilíře, ledvin, plsti, pohlavních orgánů, špárků, orgánů dutiny hrudní, břišní a pánevní vyňatých i s přirostlým tukem. Hmotnost jatečně upraveného těla je hmotnost zjištěná vážením po ukončení porážky a veterinární prohlídky, a to nejpozději do 45 minut po provedení vyjevovacího vpichu. Svalovina (libové maso) je červené příčně pruhované svalstvo stanovené při detailní direkci jatečně upraveného těla. Podíl svaloviny (libového masa) je procentuální podíl hmotnosti svaloviny z hmotnosti jatečně upraveného těla za studena. Označuje se také jako zmasilost a při klasifikaci se stanoví nepřímo schválenou metodou odhadu. Klasifikace je zařazování jatečně upravených těl do příslušných tříd jakosti podle stanovených znaků a charakteristik a jejich označení jakostní třídou klasifikace. Klasifikátor je kvalifikovaný odborník, který po absolvování odborné přípravy a závěrečných zkoušek z teorie a praxe získal oprávnění pro provádění klasifikace. Jakostní třída je třída, do které byla zařazena jatečně upravená těla prasat podle závazných znaků a charakteristik. 23

Dalšími důležitými pojmy, které se v práci vyskytují jsou následující: Kryptorchid je samec, u kterého nelze provést kastrace [27]. Ceny zemědělských výrobců jsou měsíčně zjišťovány u vybraných výrobců v zemědělství (u soukromých, družstevních, příp. státních firem). Ceny jsou očištěny od daně z přidané hodnoty. Zjišťovány jsou realizační, smluvní ceny (bez vlastní spotřeby), určené pro tuzemský trh. Od 1.1.2001 jsou ceny zemědělských výrobců zjišťovány u 95 základních zemědělských výrobků (cenových reprezentantů), z toho je 63 rostlinných, včetně ovoce a zeleniny, a 32 živočišných. Průměrné ceny sledovaných výrobků se vypočítávají prostým aritmetickým průměrem z cen jednotlivých výrobců [17]. Ceny průmyslových výrobců jsou zjišťovány měsíčně na základě údajů z vybraných organizací (cca 1300) za vybrané reprezentanty (cca 5700). Vykazované ceny jsou ceny sjednané mezi dodavatelem a odběratelem v tuzemsku bez DPH a spotřební daně (bez nákladů na dopravu k zákazníkovi a nákladů s ní spojených) fakturované za významnější obchodní případy [17]. Cena spotřebitelská patří mezi ekonomické faktory, které poptávku a spotřebu nejvíce ovlivňují. Není to však jediný faktor a rozhodně vždy neplatí, že vývoj spotřeby konkrétního potravinářského výrobku je přímo závislý na vývoji jeho spotřebitelské ceny [26]. 3.3.2 METODY A POSTUP KLASIFIKACE Podle Pulkrábka [13] hodnocení jatečných prasat za účelem jejich zpeněžování prošlo v Evropě i u nás svým historickým vývojem, a to od nákupu v živém přes nákup napevno v mase až k nákupu podle SEUROP systému. Při nákupu v živém se běžné jakostní třídy určovaly především podle porážkové hmotnosti, případně podle subjektivně posouzené zmasilosti. Při nákupu napevno v mase se jatečná prasata hodnotila podle hmotnosti JUT za tepla a tloušťky hřbetního sádla bez kůže měřené v rovině půlícího řezu nad posledním hrudním obratlem. Povinnost klasifikovat jatečná prasata podle systému SEUROP se podle nařízení Rady EU č. 3220/1984 vztahuje na všechny jatecké provozy, ve kterých se poráží 200 a více prasat za týden v ročním průměru. Klasifikace se například nevztahuje na jatky, v jejichž chovatelských zařízeních se prasata narodila a byla vykrmena a z nich získaná 24

JUT se bourají, tj. celá jatečná těla nejsou předmětem obchodu. Klasifikace těl jatečných prasat může být prováděna v zemích EU pouze schválenými přístroji. Metody se při klasifikaci JUT dělí na invazivní, kdy se používají přístroje na podkladě vpichových sond a metody neinvazivní, kdy se používají ultrazvukové přístroje. Jako možnost další neinvazivní metody se používá dvoubodová metoda, kdy se používají elektromechanická měřítka a umožňují tak podle Pulkrábka [13] propojení s údaji o hmotnosti z elektronických vah a zpracování výsledků z klasifikace ve formě požadovaného protokolu, který slouží jako podklad pro fakturaci. V České republice klasifikace JUT vychází z požadavků české legislativy a nařízení Evropské unie a systém SEUROP byl zde zaveden od 1. dubna 2004. Pulkrábek [13] uvádí, že vlastní klasifikaci lze rozdělit na několik dílčích postupů, které se uskuteční v návaznosti na veterinární prohlídku. Nejprve se zjistí hmotnost JUT (netto) v kg. Důležitým předpokladem je dodržet definici jatečného těla. Pro přepočet hmotnosti za studena, tj. 24 hodin po porážce, se odečte srážka 2 %. Do 45 minut od vyjevovacího vpichu se změří pomocné hodnoty na jatečném těle a stanoví se podíl svaloviny. JUT, tj. obě jatečné půlky se označí třídou jakosti. Posledním úkonem klasifikace je vypracovat protokol, ve kterém jsou u každého jatečného prasete uvedeny vedle identifikace naměřené hodnoty, tloušťky sádla, hloubky masa a hmotnost jatečného těla. Z těchto údajů může dodavatel na základě stanovené rovnice ověřit uvedený podíl svaloviny a cenu. 3.3.3 HODNOCENÍ KVALITY JATEČNÝCH PRASAT Podle Ingra [27] šlechtění prasat na větší zmasilost přineslo úspěchy v historicky velmi krátké době a systém EUROP musel být rozšířen o třídu S pro prasata s podílem svaloviny nad 60 %), což bylo a je provázeno problémy v jakosti masa. Nejvyspělejší státy proto dále neusilují o další zvyšování zmasilosti, udržují dosaženou úroveň a snaží se o zajištění vysoké standardní jakosti. Základními ukazateli JUT při zpeněžování prasat je podíl svaloviny a hmotnost. Podle podílu svaloviny se zařadí JUT do tříd jakosti dle tab. 1 pro standardní jateční prasata a dle tab. 2 pro prasata nestandardní. 25

Tabulka 1 Klasifikační schéma systému SEUROP pro standardní prasata Podíl svaloviny v JUT (%) Pramen: Agris S E U R O P 60 a více 55-59,9 50-54,9 45-49,9 40-44,9 méně než 40 Tabulka 2 Klasifikační schéma pro nestandardní prasata Kritéria Pramen: Agris N T Z H K JUT do 59,9 kg JUT nad 120 kg zmasilé prasnice a řezanci hubené prasnice a řezanci kanci a kryptorchidi Při stanovení cen zemědělských výrobců se každé jakostní třídě přidělí ekonomická váha, která vyjadřuje cenu za 1 kg JUT. Výsledná cena je tedy závislá na dosažené jakostní třídě a hmotnosti JUT. Uvedený cenový model má šest samostatných tříd s rozsahem 5 % svaloviny uvnitř každé třídy. Určení ceny, zvláště v mezních hodnotách tříd, se může jevit jako málo spravedlivé. Proto se častěji uplatňuje vícestupňový cenový model, kdy každá třída jakosti je dále dělena podle 1 % svaloviny na pět podtříd. Základní cena, tj. 100 % je stanovena pro vybranou podtřídu zmasilosti. Vlastní zpeněžení se uskuteční prostřednictvím základní ceny za kg JUT za studena aktuálně domluvené mezi dodavatelem a odběratelem jatečných prasat. Za navýšení zmasilosti se cena do určité hranice zvyšuje, při poklesu zmasilosti klesá. V současnosti je většina prasat porážena v intervalu živé hmotnosti 90 až 120 kg, evropský průměr se pohybuje kolem 110 kg. Odlišné porážkové hmotnosti jsou požadovány zvláštními segmenty trhu. Jedná se o lehčí jatečná těla žádaná pro prodej čerstvého výsekového masa, nebo naopak o jatečná těla s vyšší hmotností určená pro výrobu velké, pomalu konzervované gurmánské šunky. V těchto případech jsou ceny za dodaná jatečná prasata stanoveny s ohledem na speciální využití suroviny [13]. Pulkrábek [13] uvádí, že ceny za jatečná prasata vycházejí z kvality jatečných těl zjištěné při klasifikaci podle podílu svaloviny a hmotnosti. Ceny v tržním hospodářství dále ovlivňuje nabídka a poptávka, která významně působí na cykly produkce jatečných prasat. Dále je důležité, aby bylo v hlavních rysech smluvně ošetřeno zpeněžování jatečných prasat, tj. pro producenta prodej a pro zpracovatele nákup. Náklady spojené s klasifikací jatečných zvířat hradí stejným dílem dodavatel a provozovatel jatek. 26

4 VLASTNÍ PRÁCE 4.1 SITUACE NA TRHU VEPŘOVÉHO MASA VE SVĚTĚ Vepřové maso (tab. 3) je ve srovnání s produkcí a spotřebou ostatních druhů mas v celosvětovém hledisku nejvýznamnějším konzumním masem a objem jeho produkce i spotřeby se postupně zvyšuje. Druhým nejvíce spotřebovávaným masem je maso drůbeží a to i přes výskyt ptačí chřipky před hovězím a skopovým (a kozím) masem. Tabulka 3 Světová produkce a spotřeba masa Maso Produkce (mil. tun) Spotřeba (kg na obyvatele) 2004 2005 1) 2006 2) 2004 2005 1) 2006 2) vepřové 100,4 103,7 107,0 15,8 16,1 16,4 drůbeží 78,9 81,9 81,0 12,3 12,7 12,4 hovězí 63,1 64,5 65,9 9,9 10,0 10,1 skopové a kozí 12,7 13,0 13,3 2,0 2,0 2,0 ostatní 5,2 5,0 5,4 0,8 0,7 0,8 celkem 260,3 268,1 272,6 40,8 41,5 41,7 Pramen: Commodities and trade, FAO(2006) Celosvětová produkce (viz tab. 3, obr. 1) masa během let 2004 až 2006 vzrostla o 4,7 %, tedy asi 6,3 mil. tun masa. Nejvíce se na růstu celkové produkce podílí růst masa vepřového (6,6 %). Růst produkce masa skopového a kozího se podílí na tomto růstu podílí 4,7 %. Produkce hovězího masa se zvýšila o 4,4 %, ostatního masa o 3,8 % a masa drůbežího o 2,7 %. Srovnání 2006/2004 udává mírné zvýšení spotřeby masa v kg na obyvatele, a to o 2,2 %. Na tomto zvýšení se podílí nejvíce spotřeba masa vepřového o 3,8 %. Spotřeba hovězího masa vzrostla o 2 % a masa drůbežího o 0,8 %. Spotřeba masa skopového a ovčího a masa ostatního zůstává stejná. Pro přehlednost je spotřeba v obrázku 1 zobrazena pro všechny roky jednou značkou (za rok 2004), neboť se dle tabulky spotřeba liší jen minimálně. 27

mil. tun 120 110 100 90 80 70 60 50 40 30 20 10 0 15,8 Světová produkce a spotřeba masa 12,3 9,9 2,0 vepřové drůbeží hovězí skopové a druhy masa kozí produkce 2004 produkce 2005 0,8 ostatní produkce 2006 spotřeba 2004-2006 kg/obyv. 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1 0 Obrázek 1 Produkce jednotlivých druhů masa (mil. tun) a jeho spotřeba v letech 2004 2006 v celosvětovém měřítku 4.1.1 VÝVOJ PRODUKCE VEPŘOVÉHO MASA VE SVĚTĚ Mezi hlavní producenty prasat patří Čína a Evropská unie. V těchto regionech se v roce 2005 chovalo přes 60 % světové populace prasat, přičemž více než polovina z 960 mil. prasat pochází z Číny. Významně se na produkci prasat podílejí USA, Brazílie a také africké státy. Přibližně stejné stavy prasat v roce 2005 (kolem 14 mil. kusů) jsou vykazovány v Kanadě, Mexiku a Rusku. Na zbývající státy a světové regiony pak připadá cca 160 mil. kusů, tedy 17 % populace prasat ve světě. 28

Tabulka 4 Vývoj početních stavů prasat v celosvětovém měřítku (mil. ks) Stát, region 1995 2001 2003 2004 2005 1) mil. ks index 2) % 3) Čína 424,8 454,4 469,8 472,9 488,8 115 50,9 EU-25 153,1 152,9 152,6 151,9 152,2 99 15,8 USA 59,7 59,1 59,6 60,4 60,6 102 6,3 Brazílie 30,1 32,6 32,6 33,0 33,0 110 3,4 Afrika 18,1 21,7 21,5 22,6 23,4 129 2,4 Kanada 11,3 13,6 14,7 14,6 14,7 130 1,5 Mexiko 15,9 17,6 14,6 14,6 14,6 92 1,5 Rusko 24,9 15,7 17,3 16,0 13,4 54 1,4 ostatní státy 161,2 145,5 158,9 159,1 159,6 99 16,6 svět celkem 899,1 913,1 941,6 945,1 960,3 107 100,0 Pramen: FAOSTAT, 2006; Vieh und Fleisch, 2005 Poznámka: 1) předběžné údaje; 2) rok 2005/rok 1995 (%); 3) svět celkem = 100 %. Za uplynulé období 1995 až 2005 se celosvětově zvýšily stavy prasat o cca 61 mil. kusů, tj. o 7 %. Nejvyšší nárůst prasat byl zaznamenán v Kanadě o 30 %, dále pak v Africe (o 29 %), v Číně o 15 %, v Brazílii o 10 % a v USA o 2 %. K největšímu poklesu došlo v Rusku asi o 46 %. V Mexiku došlo k poklesu o 8 %, v Evropské unii (kde je do EU zahrnuto i deset nových členských států), došlo k poklesu o 1 % a v ostatních státech se stavy výrazněji nezměnily. Při porovnání let 2005 a 2004 došlo k meziročnímu nárůstu početních stavů o 15,2 mil. kusů, tedy 1,6 %. Z obr. 2 je patrné, že nejvyšší stavy prasat jsou v Číně a dále v EU, kde dosahují cca půl miliardy kusů. mil. ks prasat 600 500 400 300 200 100 Vývoj početních stavů prasat ve světě rok 1995 rok 2005 0 Čína EU-25 USA Brazílie Afrika Kanada Mexiko Rusko ostatní státy státy Obrázek 2 Vývoj početních stavů prasat ve světě 29

Objem produkce prasat v jateční hmotnosti vykazuje v hlavních státech a regionech světa rychlejší vývoj (podle tabulky 5) než zvyšování početních stavů. V období 1995 až 2005 došlo ke zvýšení stavů prasat o pouhých 7 %, zatímco produkce vepřového masa vzrostla o 30 % (23,6 mil. tun). Světová produkce vepřového masa vzrostla v roce 2005 o 3540 tis. tun, tedy o 3,5 % oproti roku 2004. Tabulka 5 Vývoj produkce vepřového masa ve světových regionech (tis. tun) Stát, region 1995 2001 2003 2004 2005 1) tis. tun index 2) % 3) Čína 33 401 41 845 45 186 47 016 49 685 149 47,9 EU-25 19 728 20 792 21 424 21 359 21 370 108 20,6 USA 8 097 8 691 9 056 9 312 9 390 116 9,1 Brazílie 2 800 2 637 3 059 2 950 3 150 113 3,0 Kanada 1 276 1 731 1 882 1 936 1 915 150 1,8 Rusko 1 865 1 498 1 706 1 644 1 675 90 1,6 Mexiko 922 1 058 1 035 1 058 1 110 120 1,1 Afrika 658 759 785 811 835 127 0,8 ostatní státy 11 344 13 070 14 339 14 341 14 567 128 14,0 svět celkem 80 091 92 081 98 472 100 427 103 697 130 100,0 Pramen: FAOSTAT, 2006; Tier- und Pflanzenproduktion, 2006 Poznámka: 1) předběžné údaje; 2) rok 2005/rok 1995 (%); 3) svět celkem = 100 %. K nejvyšším nárůstům produkce za uplynulých 10 let od roku 1995 došlo v Kanadě a Číně (cca 50 %), v Africe a ostatních státech narostla produkce o cca 28 %. V EU 25 se výroba vepřového masa zvýšila o 8 %. V Rusku se při 46% poklesu stavu prasat snížila produkce masa pouze o 10 % (viz tab. 5, obr. 3). tis. tun 60 000 50 000 40 000 30 000 20 000 10 000 Vývoj produkce vepřového masa ve světě rok 1995 rok 2005 0 Čína EU-25 USA Brazílie Kanada Rusko Mexiko Afrika ostatní státy státy Obrázek 3 Vývoj produkce vepřového masa ve světě v roce 1995 a 2005 30

Tabulka 6 Produkce vepřového masa (kg) na jedno prase ve světových regionech Stát, region 1995 2001 2003 2004 2005 1) kg/kus Index 2) % 3) USA 135,6 147,1 151,9 154,2 155,0 114 144 EU 128,9 136,0 140,4 140,6 140,4 109 130 Kanada 112,9 127,3 128,0 132,6 130,3 115 121 Rusko 74,9 95,4 98,6 102,8 125,0 167 116 Čína 78,6 92,1 96,2 99,4 101,6 129 94 Brazílie 93,0 80,9 93,8 89,4 95,5 103 88 Mexiko 58,0 60,1 70,9 2,5 76,0 131 70 Afrika 36,4 35,0 36,5 35,9 35,7 98 33 ostatní státy 70,4 89,8 90,2 90,1 91,3 130 85 svět celkem 89,1 100,8 104,6 106,3 108,0 121 100 Pramen: Situační a výhledová zpráva Vepřové maso listopad 2006 - MZe Poznámka: 1) předběžné údaje; 2) rok 2005/rok 1995 (%); 3) svět celkem = 100 %. Produkce masa na jedno prase podle tabulky 6 se ve světě celkem zvýšila o 21 %. Podprůměrné hodnoty 108 kg bylo dosaženo v Číně, Brazílii, Mexiku, Africe a v ostatních státech. Naopak nadprůměrné produkce bylo dosaženo v Rusku, Kanadě, EU a v USA. Rusko převyšuje světový průměr v roce 2005 o 17 kg a od roku 1995 výroba masa se zde zvýšila o 67 % (50,1 kg/kus). V Kanadě se výroba masa na jedno prase zvýšila o 15 % (17,4 kg/kus), v EU o 9 % (11,5 kg/kus) a v USA o 14 % (19,4 kg/kus). V ostatních státech se produkce zvýšila o 30 % (20,9 kg/kus). kg/1 prase 180 160 140 120 100 80 60 40 20 0 Produkce vepřového masa na jedno prase ve světě rok 1995 rok 2005 USA EU Kanada Rusko Čína Brazílie Mexiko Afrika ostatní státy státy Obrázek 4 Produkce vepřového masa na jedno prase ve světě v kg Ve všech uvedených zemích se produkce vepřového masa na 1 prase zvýšila, kromě afrických států a nejvyššího nárůstu produkce bylo zaznamenáno v Rusku. 31

Dynamický růst produkce v Číně spočívá především ve zvyšujících se stavech prasat díky zlepšující se genetice a kvalitě krmiv. Růst poptávky po mase způsobuje významný hospodářský růst a zvyšující se kupní. Dalšímu rozšiřování domácí produkce v Číně brání omezená plocha zemědělské půdy, nedostatek vody, špatná infrastruktura. Masivní nárůst produkce je však provázen narůstajícím počtem infekčních onemocnění prasat jako například prasečí mor, musel proto být utracen víc než jeden milion zvířat [24]. Kvůli nízké úrovni kontrolních mechanismů nebude možné v krátké době výrazněji potlačit. 4.1.2 VÝVOJ SPOTŘEBY VE SVĚTOVÝCH REGIONECH Spotřebu masa ovlivňují např. národní zvyklosti, dostupnost a ceny masa a dalších potravin, rozvoj cestovního ruchu. Regionální rozdíly ve spotřebě vepřového masa jsou uvedeny v tabulce 7. Průměrná spotřeba vepřového masa jednoho obyvatele planety dosáhla v roce 2005 16,1 kg (1 kg v Africe a až 44 kg v EU) a od roku 1995 se zvýšila o 2,1 kg (15 %). K největšímu nárůstu spotřeby v letech 1995 až 2005 došlo v Číně (nárůst o 41 % - o 11 kg), naopak k největšímu poklesu došlo v Brazílii (o 4 kg = 23 %). Tabulka 7 Spotřeba vepřového masa na obyvatele (kg) ve světových regionech Stát, region 1995 2001 2003 2004 2005 1) kg/obyv. Index 2) % 3) EU 40,4 42,6 43,3 44,3 44,4 110 276 Čína 26,8 33,1 35,1 36,1 37,8 141 235 Kanada 29,1 37,2 34,8 36,6 33,8 116 210 USA 29,8 29,4 30,2 30,2 29,5 99 183 Rusko 16,6 13,1 15,7 15,0 15,7 95 98 Mexiko 10,7 12,6 12,7 13,3 13,3 124 83 Brazílie 17,2 13,6 14,1 13,0 13,2 77 82 Afrika 1,0 1,0 1,0 1,0 1,0 100 6 svět celkem 14,0 15,0 15,7 15,8 16,1 115 100 Pramen: FAOSTAT, 2006; Tier- und Pflanzenproduktion, 2006 Poznámka: 1) předběžné údaje; 2) rok 2005/rok 1995 (%); 3) svět celkem = 100 %. 32

kg/obyv/rok 50 45 40 35 30 25 20 15 10 5 0 Spotřeba vepřového masa na obyvatele ve světě rok 1995 rok 2005 EU Čína Kanada USA Rusko Mexiko Brazílie Afrika státy Obrázek 5 Spotřeba vepřového masa na obyvatele ve světě U světového obchodu s vepřovým masem došlo podle odhadu USDA (americké federální ministerstvo zemědělství) stejně tak jako u spotřeby a produkce k meziročnímu nárůstu exportu a importu. 4.1.3 VÝVOJ ZAHRANIČNÍHO OBCHODU VE SVĚTĚ Tabulka 8 Vývoz a dovoz, objemy exportu a importu (tis. tun) Vývoz a objemy exportu (tis. tun) Dovoz a objemy importu (tis. tun) Stát, region 1995 2005 1) Index 2) % 3) Stát, region 1995 2005 1) Index 2) % 3) EU 1517 1395 92 28,5 Japonsko 890 1225 138 25,8 USA 580 1027 177 21,0 Rusko 241 550 228 11,6 Kanada 596 980 164 20,0 USA 436 463 106 9,8 Brazílie 153 730 477 14,9 Mexiko 246 360 146 7,6 Čína 140 450 321 9,2 Jižní Korea 172 325 189 6,8 Austrálie 41 45 110 0,9 Kanada 73 140 192 2,9 ostatní státy 263 264 100 5,4 ostatní státy 1249 1683 135 35,5 svět celkem 3290 4891 149 100,0 svět celkem 3307 4746 144 100,0 Pramen: FAOSTAT, 2006; Tier- und Pflanzenproduktion, 2006 Poznámka: 1) předběžné údaje; 2) rok 2005/rok 1995 (%); 3) svět celkem = 100 (%). Objem vývozů vepřového masa v roce 2005 oproti 1995 se zvýšil o 1601 tis. tun a téměř 50 %. Největším vývozcem v roce 1995 stejně jako v roce 2005 je Evropská unie, avšak se snižujícím se objemem vývozů o 8 % (122 tis. tun), přičemž zajišťuje téměř jednu třetinu světového vývozu. Druhým největším vývozcem je USA, kde objem 33

vývozu vzrostl o 77 %, tedy o 447 tis. tun. Nejprudší nárůst vývozu byl zaznamenán v Brazílii o 377 %, tedy o 577 tis. tun a dále v Číně o 121 %, tedy o 310 tis. tun. 21% Objem exportu vepřového masa v tis. tun 20% 29% 15% 9% 1% 5% EU USA Kanada Brazílie Čína Austrálie ostatní státy Objem importu vepřového masa v tis. tun 34% 3% 7% 8% 10% 26% 12% Japonsko Rusko USA Mexiko Jižní Korea Kanada ostatní státy Obrázek 6 Objem exportu a objem importu vepřového masa ve světě Z obr. 6 vyplývá, že USA a Kanada jsou zároveň významnými světovými jak dovozci, tak i vývozci (viz dále). Ostatní státy dovážejí 1/3 světového obchodu s vepřovým masem, zatímco vyvážejí pouze 5 % (obr. 6). Světový vývoz se v roce 2005 oproti roku 2004 meziročně zvýšil téměř o 10 %, přičemž se podílel na produkci 4,7 %. Největšími dovozci vepřového masa jsou Japonsko, které dováží 26 % celkových importů (1225 tis. tun), Rusko s dovozem 12 % (550 tis. tun), Mexiko dováží 8 % (360 tis. tun) a Jižní Korea 7 % (325 tis. tun). Světový dovoz se v roce 2005 oproti roku 2004 meziročně zvýšil o 1 %, přičemž se na produkci podílel 4,6 %. Do USA a Kanady bylo v roce 2005 dovezeno 463 a 192 tis. tun této komodity, což představuje téměř 14 % dovezeného masa a asi 41 % celkových vývozů. V Kanadě se vyprodukuje cca 16 % severoamerické produkce vepřového masa, což jsou 2 % světové produkce a je čistým vývozcem, čímž se 20 % podílí na světovém exportu. Z 80 % vyváží vepřové maso, 20 % tvoří živá prasata. 34