II. Etapa : Chov Matek k zušlechtění chovu,ochrana před nemocemi a zajištění produktivity práce Již ve starověku byly zkoušeny výměny matek ve včelstvech. Později roku 1700 Huber získává nové poznatky o přidávání matek a v roce 1817 němečtí včelaři rozpoznávají cizí matku.. Do běžné praxe se chov a přidávání matky dostává až v druhé polovině 19 století kdy roku 1870 Frank Benton USA vyrobil klícku pro přidávání matky Tímto objevem se dostal chov matek a jejich obměna do včelařské běžné praxe.. Matky chováme ke zlepšení chovu včelstev a) snížení bodavosti b) zvýšení čistícího pudu c) obnovu matek na včelnici d) zvýšení výkonnosti e) pomoci včelstvům s osiřelými matkami f) pomoci osiřelým včelstvům g) pomoci včelstvům s trubcokladnými matkami 2.1. Plemena včely medonosné Včela medonosná je z hlediska systematiky samostatný druh, patřící spolu s dalšími druhy včelou zlatou (Apis dorsata F. ), včelou květnou ( Apis florea F. ) a včelou indickou ( Apis indica F. = Apis cerana F. ) do rodu včela (Apis ).Do zoologického systému zařadil včelu medonosnou známý švédský přírodovědec, lékař, zakladatel botaniky a univerzitní profesor v Upsale, Karel Linné (1707 1778 ). V roce 1758 ji dal mezinárodní zoologické označení Apis mellifera L. kdy druhá část označení v překladu znamená včela med nosící. O tři roky později její název upřesnil na Apis mellifica včela med vyrábějící. Pojem plemeno je u včely medonosné vědecky jednoznačně definován a je identický s poddruhem druhu Apis mellifera ( např. A.m.carnica,A.m.mellifera atd.,ruttner F. Přírodopis včely medonosné ( Naturgeschichte der Honigbiene ) Ehrenwirth Verlag, Mnichov, 1992 ). Každá rasa je morfologicky odlišená od jiných ras. Jednotlivé rasy se mimo to odlišují lepším přizpůsobením klimatu a flóře regionu původu. Evropská plemena se selí na dvě skupiny, které se pak ve skupině ještě geograficky odlišují. Tmavé včely severní a západní Evropy se zkládají z plemen : Apis melifera iberica Apis mellifera iberica Goetze ( 1964 ) Apis mellifera iberica Linnaeus ( 1758 ) Je včelou Španělska a Portugalska. Dnes je již tato včela silně smíšena s jinými plemeny Apis mellifera mellifera Sahala od Pyrenejí na sever k alpsko karpatskému oblouku, Anglii, Irsku, Skandinávii až po Ural. Toto původně čisté plemeno je zachováno pouze v několika oblastech - například : v Rakousku v Tyrolsku ve Švýcarsku v Británii v Dánsku - na ostrově Laesso tzv. Laeská včela, ekotyp A.m. mellifera v Norsku ve Švédsku Tato plemena včely Apis mellifera mellifera jsou dnes považována za silně ohrožená. Balkánské včely a jejich příbuzenstvo Apis mellifera carnica Pollman ( 1979 ) 44
Původní oblast rozšíření je jižně od alpsko-karpatského oblouku až do Rumunska, Bulharska a na Balkáně.Původní rozšíření v Rakousku se rozkládá ve spolkových zemích Východní Tyrolsko,Korutany,Štýrsko a Dolní Rakousy včetně Vídně. Apis mellifera macedonica Rutner ( 1988 ) Toto plemeno se rozšířilo v Makedonii a severním Řecku. Apis mellifera cecropia Kiewsenwetter ( 1980 ) Plemeno se rozšířilo v jižním Řecku Apis mellifera ligustica Spinola ( 1806 ) Plemeno se rozšířilo na celém Apeninském poloostrově Apis mellifera sicula Nontagno ( 1911 ) Plemeno se rozšířilo na Sicílii 2.2.Genetika Včelstvo jako společenství včel tvoří jakési sdružení kast, které je tvořeno třemi druhy jedinců: matkou dělnicemi trubci Matka i dělnice se vyvíjí z oplozeného vajíčka, přičemž určení příslušnosti ke kastě je ovlivněno výživou larvy. Genotyp Je to souhrn všech genetických informací každého jedince Fenotyp Je projev genotypu v určitém prostředí.při porovnávání potomstva dvou matek, musí být tyto matky na den stejně staré a musí být oplozeny na stejném stanovišti, čímž se značně eliminuje vliv polyandrie Trubci se vyvíjí z neoplozenýchh vajíček termín neoplozené vajíčko je velmi nepřesný, neboť každé vajíčko je oplozené. Toto tzv. neoplozené vajíčko, z něhož se líhnou trubci je samičí zárodečná buňka s polovičním počtem chromozómů, neboť zde nedochází k redukčnímu dělení.včelí trubci jsou haploidní se 16 chromozomy. Matka a dělnice mají 32 chromozómů jako oplozené vajíčko. Hardyův Weinbergův zákon Všechny vlohy v populaci se snaží zachovat rovnováhu dobré i špatné vlastnosti se neustále doplňují.. 2.3.Plemenitba v chovu včel Úspěch chovu včel závisí na třech základních faktorech: výživě pastevních podmínkách zdravotním stavu včelstva kvalitních matkách Včela žila ve volné přírodě miliony let bez zásahu člověka, kdy její život určoval tvrdý výběr., který v mnohých doprovodných vlastnostech (mírnost, nerozbíhavost ) jde právě opačným způsobem, než by si člověk včelař mohl přát. Produkty včelstva jako jsou med a pyl lákají řadu živočichů a tak jen včelstva silně agresivní a rozbíhavá si mohla zachránit svojí další existenci.tyto vlastnosti jsou geneticky tak silné, že není tak jednoduché je potlačit.problematiku výběru a chovu matek pak ještě komplikují polyandrie matek ( matky se páří s více trubci neznámého původu ) a partenogenetický vývoj trubců ( trubci se rodí z neoplozených vajíček ). V plemenářské práci tak hraje velmi vysokou pozitivní roli včelařská veřejnost v hromadném negativním i pozitivním výběru a v doplňování nových matek z vyšších chovů testovaných na čistící pud. V požadavcích 45
chovatelů je řazena na první místo mírnost a čistící pud, jež zvyšují kulturu a produktivitu práce při chovu a ošetřování včelstev. 2.4.Včely a příbuzenská plemenitba Systematika páření u včelstva nese velké riziko ve vzniku blízkého příbuzenství ibreeding. U trubců se pohlavní zárodečné buňky vytvářejí v průběhu spermatogeneze a jsou charakteristické tím, že při ní nedochází k redukčnímu dělení. To však v genetice znamená, že spermatozoidy trubce jsou přísně identické ( s vyjímkou mutací ).V přírodě se proto tomuto nebezpečí vzniku příbuzenské plemenitby muselo včelstvo bránit vytvořením vrozených mechanismů : matky se páří mimo úl s větším množstvím různých trubců trubci se shromažďují na zvláštních místech, na nichž dochází k libovolnému páření a oplodňování matek jedinci trubců po spáření hynou včela má velký počet pohlavních alel 2.5.Plemenářská opatření Plemenářská opatření jsou cílevědomé práce při rozmnožování živočichů s optimálními užitkovými vlastnostmi pro dané prostředí, upevňování dobrých vlastností v populaci, případně i vytváření nových vlastností kombinačním křížením. Dnes je již nepochybně prokázáno,že při zavlečení cizích plemen, nebo kříženců včel do přirozené populace vzniknou při nekontrolovaném volném páření ( tzv. páření na stanovišti volné páření nepoužitelné agresivní včely ( Pechhacker H. vliv kříženců včel na včely malých včelařů 1998 ).Tato situace se pak negativně projevuje v chovu včel a reakce jeho okolí. Plemenářská opatření pak chov včel mají povýšit na kulturní a produktivní činnost člověka při chovu a ošetřování včelstev. Z praktického hlediska plemenářskou práci dělíme na : kontrolu dědičnosti Při kontrole posuzujeme tyto průvodní vlastnosti ( dle ing. H. Ruttnera ) Hodnocení Čistící půd Mírnost Sezení na plástech Rojivost Velmi dobré Velmi mírné Pevně sedí na Žádný pokus Správný plástech Dobré mírné Pohyblivé na Snadno Předčasný plodu ovladatelné Uspokojivé nervózní Přecházejí na ovladatelné Opožděný med Neuspokojivé bodavé Opouštějí plást Neovladatelné Velmi opožděný Růst připařovací výběr selekci Metoda Výběr Popis metody podle hodnoce ní Individuální + Včelstvo se vybírá jen podle užitkovosti Selekce rodin + Rodinná Kombinovaná + + Vybírají se nadprůměrná včelstva z rodin s dobrým průměrem užitkovosti + + Selekce na základě optimální kombinace užitkovosti včelstva a užitkovosti rodiny Selekce se provádí na jednu vlastnost, v případě, že posuzujeme více vlastností, pak provádíme tzv. selekční postupy: 46
2.6.Opatření na ochranu domácích plemen včel Kraňská včela je nejvýznamnějším plemenem včel pro EU. Jako jediný přirozený genetický zdroj tohoto plemene je v Rakousku. Podle dohody o ochraně druhů RIO a nařízení o ochraně přírody je povinností tyto genové zdroje chránit.účinnou ochranu lze zabezpečit pouze tehdy,když bude plemeno Apis mellifera carnica plošně chráněno před genetickým míšením. Ppodle zákona je v ČR. povoleno chovat Kraňskou včelu Apis mellifera carnica Z důvodů stále se zvyšující hrozby mísení jednotlivých plemen, nebo chovu kříženců včel jsou nutná naléhavá opatření pro jednotlivá plemena k ochraně cenných genových zdrojů 2.7.Vlastní chov matek Praktický chov matek vychází z přirozené podstaty chování včelstva. Včely si v případě potřeby dokáží odchovat novou matku a narážejí vždy více matečníků, než činí skutečná potřeba. K odchovu matek používáme metody vycházejících z přirozeného vývoje matky: odchov z vajíček odchov z larviček Chov matek je pak praktikován buď odchovem : (a) v osiřelci v odchovném včelstvíčku není přítomna matka (b) při matce v odchovném včelstvu je matka Při přípravě k odchovu matek musíme mít na paměti: a) budoucí matka se musí odchovávat a živit jako matka co nejdříve po vylíhnutí larvičky z vajíčka b) odchová-li včelstvo nadměrný počet matečníků ( porovnej se sílou včelstva ), jsou matky méně hodnotné Nejdůležitější časové mezníky pro praktický chov matek jsou : stádium vajíčka trvá 3 dny stádium larvy trvá 6 dní stádium kukly trvá 7 dní za 9 dní po položení vajíčka je matečník zavíčkován Cyklus vývoje matky ve dnech 1 Vajíčko v buňce stojí 2 Vajíčko je nakloněné 9-15 Matečník je zavíčkován 3 Vajíčko leží 12-13 Školkování série z vajíček 4 Larva ve tvaru rohlíčku 14 Očkování -série z larviček 5-8 Stočená larva postupně zaplňuje buňku 16 Matka se líhne 47
2.7.1.Chov matek z larviček Jedním z nejproduktivnějším způsobů plemenného úpravy plemenného materiálu je přenesení larvy z buňky plástu do matečníkové misky přelarvování Připravím sériový rámek s miskami. Použijeme-li nové misky z plastické hmoty,musíme jej napřed vložit alespoň na jeden den do včelstva, jež misky očistí, navoní, a obestaví voskem. Poté do misek kápnu těsně před nanášením larviček kapičku mateří kašičky,případně zředěného medu. Larvičku podeberu přelarvovací lžičkou ve směru od hřbetní části tak, aby oba konce larvičky volně přečnívaly z přelarvovací lžičky Pro snažší práci s larvičkou si mohu buňky plástu zkrátit.larvu usazujeme do matečníkové misky tak,že se oběma konci larvička dotýká dna buňky a jakmile k němu přilnou, nastroj můžeme vytáhnout. 2.7.2.Chov matek z vajíček Chov matek z vajíček je náročnější, než chov z larviček.vajíčka je nutné používat těsně před líhnutím do třetího dne po zakladení, což bývá velmi obtížné poznat a tak se používá izolátoru.. 2.7.3.Páření matek a) kontrolované b) nekontrolované c) inseminace d) odchov trubců 2.7.4.Přidávání matek do včelstev Již v běžném životě včelstev se stává, že matka se ztratí, či ji včelstvo v rámci tzv. tiché výměny vymění,dříve včelaři odebírali včelstvu nevyhovující matku a to si vychovalo novou. Dnes již Při intenzivním chovu včelstev je zapotřebí provádět cílenou plemenitbu chovu jejimiž základními pilíři je chov matek a jejich následného přidávání do včelstev. Již v roce 1800 J.E. Pondl ml. Řekl: Dospěl jsem k názoru, že neexistuje žádná absolutně bezpečná metoda přidávání matek. I když žádný způsob přidávání matky není zcela bezpečný lze stanovit kritéria na nichž úspěšné přidání matky závisí: nepřítomnost matky, nebo matečníku ve včelstvu délce osiřelosti včelstva věku včel a síle včelstva srovnatelné vitálnosti staré a nové matky potlačení nepřátelské reakce včel vůči své matce 2.8.Evidence chovu matek Při chovu matek musíme vést a řádně dokladovat v plemenářské knize rádně dle evidenčních značek. Matriku matek Slouží k evidování odchovaných matek a záznamu jejich využití Evidenční lístek Je průvodním dokladem o prodávané či zaslané matce. Plemennou knihu Obsahuje záznamy o vlastnostech a výkonnosti jednotlivých matek zařazených do kontroly. 48