FYTO 1. 1. Úvod do pedologie. 1.1 Vznik a vývoj půdy 1.2 Zrnitost půdy 1.3 Minerální složení



Podobné dokumenty
Základy pedologie a ochrana půdy

Základy pedologie a ochrana půdy

PŮDA? Půda je výsledek vzájemného působení půdotvorných faktorů a procesů.

PŮDA? Půda je výsledek vzájemného působení půdotvorných faktorů a procesů.

PC: Taxonomie lesních půd

Pedogeochemie KOLOIDNÍ SYSTÉM PŮDY. 3. přednáška. Druhy koloidů podle způsobu disociace. Druhy koloidů podle vztahu k vodě

Základy pedologie a ochrana půdy

Fyzická geografie. Mgr. Ondřej Kinc. Podzim

Základy pedologie a ochrana půdy

Chemie životního prostředí III Pedosféra (02) Půdotvorné faktory a procesy

Pedologické charakteristiky a fyzikální vlastnosti půd na plochách BMP

Sorpční charakteristiky půdy stanovení KVK podle Bowera, stanovení hydrolytické acidity, výpočet S,V

Pedosféra. půdní obal Země zahrnující všechny půdy na souši úzce je spojená s litosférou, protože z ní vzniká působením zvětrávání

STUPEŇ ZVĚTRÁNÍ HORNIN

Pedogeochemie. Sorpce fosforečnanů FOSFOR V PŮDĚ. 11. přednáška. Formy P v půdě v závislosti na ph. Koloběh P v půdě Přeměny P v půdě.

Pedologie. Půda je přírodní bohatství. Zákony na ochranu půdního fondu

Základy pedologie a ochrana půdy

Agroekologie. Ing. Ondřej Jakšík. Katedra pedologie a ochrany půd. FAPPZ, A027A (suterén)


Taxonomický klasifikační systém půd ČR v lesnické praxi. 2. Diagnostika půdních tříd a typů

Pedogeochemie VODA V PŮDĚ. Bilance vody v půdě. Bilancevodyv půdě. Půdní vlhkost. Retenční schopnost půdy. 4. přednáška.

Půdy BMP jejich pedologické a fyzikální charakteristiky

Podmínky působící na organismy: abiotické - vlivy neživé části prostředí na organismus biotické - vlivy ostatních živých organismů na život jedince, m

Půdotvorní činitelé. Matečná hornina Klima Reliéf Organismy. Čas

K R A J I N Y ( )

Charakteristiky hlavních půdních jednotek

Stanovení kvality humusu spektrofotometricky

Základy pedologie a ochrana půdy

PEDOGEOGRAFIE. zkoumá půdní kryt jako součást FG sféry popis půdních typů (část pedologie)

PŮDA DŘÍVE A NYNÍ. Prax Alois, Hybler Vítězslav, Pokorný Eduard, Vopravil Jan, Zbyněk Kulhavý

Půdní úrodnost, výživa a hnojení

Vitalita půdy a škody způsobené suchem. Jan Vopravil, Jan Srbek, Jaroslav Rožnovský, Marek Batysta, Jiří Hladík

Zemědělská část exkurze

Půda. biosféra. atmosféra PEDOSFÉRA. hydrosféra. litosféra

Univerzita Karlova v Praze Přírodovědecká fakulta katedra fyzické geografie a geoekologie Pedologie

Jan Vopravil, Tomáš Khel, David Kincl

MODULARIZACE VÝUKY EVOLUČNÍ A EKOLOGICKÉ BIOLOGIE CZ.1.07/2.2.00/ Ekologie lesa. Lesní půdy

3. PEDOLOGIE Fyzikální vlastnosti půd T Měrná a objemová hmotnost půdy, struktura, konzistence, pórovitost (32)

Základy agroekologie oceňování zemědělské půdy

Základy pedologie a ochrana půdy

4.cvičení Metody stanovení zrnitosti

Pedogeochemie. Zdroje prvků v půdě UHLÍK V PŮDĚ. Globální bilance C. 10. přednáška. Procesy ovlivňující obsahy prvků v půdě

SEZNAM PŘÍLOH. Charakteristika hlavních půdních jednotek v povodí Litavy. Graf závislosti odtoku na kategorii využití území (zdroj: Slavíková)

Různé zpracování půdy k cukrovce a jeho vliv na obsah a kvalitu humusu

Opatření proti dopadům sucha na půdu v návaznosti na kompostování a použití kompostu

DEKOMPOZICE, CYKLY LÁTEK, TOKY ENERGIÍ

Rozvoj vzdělávání žáků karvinských základních škol v oblasti cizích jazyků Registrační číslo projektu: CZ.1.07/1.1.07/

CZ.1.07/1.1.00/

Složení půdy. Půda je různorodý, polydisperzní systém látek skupenství tuhého, kapalného a plynného. Mluvíme o tzv. fázích.

SEZNAM PŘÍLOH: Popis půdního profilu kambizem litická Popis půdního profilu kambizem modální Popis půdního profilu černozem luvická

Základy pedologie a ochrana půdy

Stav půdy ČR a její vliv na retenci vody. Jan Vopravil

Název projektu OPVK: Podpora výuky a vzdělávání na GVN J. Hradec CZ.1.07/1.5.00/ Klíčová aktivita: V/2

Pedogeochemie. Hlavní skupiny půdních minerálů. Hlavní skupiny půdních minerálů. Hlavní skupiny půdních minerálů. Jílové minerály v půdě. 2.

SSOS_ZE_2.09 Pedosféra, prezentace

Klima jako jeden z půdotvorných faktorů, dopady sucha

PROUDĚNÍ PODZEMNÍ VODY. V = k. I

Půdoochranné technologie a jejich vliv na vodní erozi

Degradace chemických vlastností půdy

Chemie životního prostředí III Pedosféra (03) Půdotvorné procesy - zvětrávání

APLIKOVANÉ METODICKÉ POSTUPY. Šárka Poláková, Ladislav Kubík

Pedologie pro zahradníky

Základy pedologie a ochrana půdy

MECHANIKA HORNIN A ZEMIN

PEDOGEOCHEMIE Doc. Dr. Ing. Luboš Borůvka

Pedologie v tropech API02E. Přednášející: prof. Ing. Josef Kozák dr. h. c. DrSc. Cvičící: Ing. Aleš Klement, Ph.D.

Důležitost organické hmoty v půdě. Organická složka. Ing. Barbora Badalíková

Stav půdy ČR a její vliv na retenci vody. Jan Vopravil, Tomáš Khel

Pedologie - cvičení V Půdní taxonomie. LS 2014 Brno připravili: Jan Pecháček, Dušan Vavříček

Agroekologie. Globální a lokální cykly látek. Fotosyntéza Živiny Rhizosféra Mykorhiza

05 Biogeochemické cykly

Půdní a zemědělské sucho

Kvalita půdy v EZ (luskovinoobilní směsi)

Ochrana půdy. Ing. Petr Stloukal Ústav ochrany životního prostředí Fakulta technologická Univerzita Tomáše Bati Zlín

Chemie životního prostředí III Hydrosféra (03) Sedimenty

Jaro 2010 Kateřina Slavíčková

Fyzikální vlastnosti půdy

Nabídka mapových a datových produktů Limity využití

Stav zemědělské půdy ČR a její potenciál pro vznik mokřadů. Jan Vopravil, Pavel Novák Výzkumný ústav meliorací a ochrany půdy, v.v.i.

Pedologie. Půda Význam a funkce půdy Úrodnost půdy Vznik půd pedogeneze Půdotvorní faktory a podmínky.

Organické látky v půdě a jejich bilancování pomocí online aplikace

Karel Čapek: Ornice Lidové noviny 24. září 1933

Vliv kompostu na kvalitu půdy

PŮDA 1: NEŽIVÉ SLOŽKY PŮDY. Miloslav Šimek. Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, Biologická fakulta

Půda nad zlato? Hana Šantrůčková (garant oboru Biologie ekosystémů) & Martin Hais (garant oboru Péče o životní prostředí) Katedra biologie ekosystémů

J a n L e š t i n a Výzkumný ústav rostlinné výroby, v.v.i. Praha - Ruzyně

Jednotlivé tektonické desky, které tvoří litosférický obal Země

Dekompozice, cykly látek, toky energií

Význam luskovin pro ochranu půdy. Ing. Marek Batysta, Ph.D.

Chemie životního prostředí II Znečištění složek prostředí Pedosféra (04) Typy půd

půdy na vodostálost Ing. Jaroslava Bartlová, Ph.D. Degradace půdy Půdní struktura

Chemie životního prostředí III Pedosféra (01) Základní charakteristiky

Půdní typy DIAGNOSTICKÉ ZNAKY

1. DIAGNOSTICKÉ HORIZONTY

Environmentální geomorfologie

Nabídka mapových a datových produktů Data KPP

Bilance půdní organické hmoty aplikace pro praxi

Digitální učební materiál

TYPY HORNIN A JEJICH CHEMISMUS

Transkript:

FYTO 1 1. Úvod do pedologie 1.1 Vznik a vývoj půdy 1.2 Zrnitost půdy 1.3 Minerální složení Vít Penížek Katedra pedologie a ochrany půd ČZU Praha, Fakulta agrobiologie, potravinových a přírodních zdrojů (č. dv. 1) E-mail: penizek@af.czu.cz

ÚVOD Definice půdy: Půda = povrchová vrstva souše vyvíjející se v důsledku působení půdotvorných faktorů a podmínek. Systémový pohled (nejširší definice): Půda = komplexní, polyfunkční, otevřený, polyfázový strukturní systém, tvořící povrchovou část litosféry

Půda je: vertikálně a horizontálně strukturovaný přírodní útvar součást systému geosféra-biosféra přírodní zdroj, hospodářsky využitelný Pedon (řecky) = země Pedosféra = kůže Země, přes kterou probíhá soustavně výměna látek a energie mezi ostatními sférami Půda jako geomembrána tuto výměnu reguluje (propouštění, odraz, akumulace, přeměny )

Pedosféra v systému geosfér Terestrická biosféra Pedosféra Atmosféra Litosféra Hydrosféra

Funkce půdy (dle Bluma 1993) Produkce potravin a biomasy Zadržování, filtrace, transformace látek Prostředí a genová zásobárna pro organismy Zdroj surovin Materiální a kulturní dědictví Podklad staveb (budovy, komunikace)

Význam půdy Fixace rostlin Výživa rostlin Koloběh látek (filtrace, akumulace, transformace) Koloběh vody Uvolňování CO 2 Přeměny organické hmoty Přeměna sluneční energie Detoxikace cizorodých látek

Úrodnost půdy = schopnost půdy poskytovat nutné životní podmínky pro rostliny i edafon Úrodnost je dána souborem fyzikálních, fyzikálně chemických, chemických a biologických vlastností půdy Úrodnost potenciální (přirozená) je dána vývojem - schopnost půdy poskytovat úrodu bez zásahu člověka Úrodnost efektivní je skutečná úrodnost po zásahu člověka Úrodnost umělá - u antropogenních půd Produkční schopnost - je dána schopností půdy poskytovat výnosy určité plodiny

Rozdělení půdního fondu světa ZEMĚ. 51,01.10 9 ha.. 1/1 100 % OCEÁNY. 36,13.10 9 ha... 2/3 70,8 % SOUŠE. 14,88.10 9 ha... 1/3 29,2 % Souše 14,9.10 9 ha 100 % Orná půda... 1,5.10 9 ha 10 % 0,25 ha na 1 obyvatele (v ČR 0,31 ha)

Hlavní způsoby degradace půdy Hlavní půdní hrozby dle EU: eroze ztráta organické hmoty kontaminace (lokální a difusní) zakrytí půdy (soil sealing) utužení půdy ztráta biodiverzity zasolení záplavy a sesuvy půdy acidifikace desertifikace

Využití půdního pokryvu ČR (ha, 2006) Zdroj: MŽP 2006 % rozlohy % zem. půdy Změna proti r. 2005 Celková výměra 7 886 702 100,00-11 Zemědělská půda celkem 4 254 406 53,94 100,00-5 074 Orná půda 3 039 669 38,54 71,45-7 580 Chmelnice 10 844 0,14 0,25-123 Vinice 18 907 0,24 0,44 237 Zahrady 162 035 2,05 3,81 224 Ovocné sady 46 726 0,59 1,10-268 Trvalé travní porosty 976 225 12,38 22,95 2 436 Lesy 2 649 149 33,59 1 733 Vodní plochy 161 420 2,04 481 Zastavěné plochy a nádvoří 130 195 1,65 117 Nezemědělská půda celkem 3 632 296 46,06 5 063

VZNIK A VÝVOJ PŮDY klimatický faktor biologický faktor člověk voda mateční hornina zvětrávání půdotvorný substrát půdotvorný proces zvětrávání půda Podmínky půdotvorného procesu: - čas - reliéf

Litogenní faktor půdotvorného procesu Mateční hornina (půdotvorný substrát) předmět přeměn přímý materiální faktor Textura a struktura horniny ovlivňuje: zrnitost a hloubku půdy prostorové uspořádání půdy transportní a transformační procesy Chemické složení horniny ovlivňuje: obsah bazických kationtů obsah rozpustných solí a živin pozaďové koncentrace rizikových prvků

ČGS, 1:500 000

ČGS, 1:500 000

Klimatický faktor půdotvorného procesu Podnebí: materiální faktor energetický faktor Nejvýznamnější složky: srážky teplo poměr srážek a výparu vítr, mráz

Zdroj: ČHMÚ

Biologický faktor půdotvorného procesu Edafon a vegetace: zdroj humusotvorného materiálu transformační procesy v půdě biologický koloběh látek

Fakultativní faktory Podzemní voda (nebo povrchové zamokření): redukční podmínky hydromorfní vývoj Lidská činnost (kultivace aj.): změny v chemických i fyzikálních vlastnostech změny v prostorovém uspořádání změny v koloběhu prvků

Podmínky půdotvorného procesu Reliéf: nadmořská výška svažitost, zakřivení svahu, sběrná plocha expozice aj. Čas (stáří půd): doba, po kterou nerušeně působí půdotvorné faktory relativní Absolutní stáří našich půd holocén, tj. méně než 12 15 000 let

SLOŽENÍ PŮDY Půda Plynná fáze Kapalná fáze 2-3 % ~ 10 % ~ 50 % Pevná fáze minerální organická

MINERÁLNÍ SLOŽKA PŮDY Půdní minerály: primární sekundární Fyzikální zvětrávání mechanické změny: vliv teploty objemové změny (mráz, hydratace) větrná a vodní eroze Chemické zvětrávání: rozpouštění oxidace a redukce hydrolýza a hydratace Biologické zvětrávání

ZRNITOST (TEXTURA) PŮDY Půdní druh - určen zrnitostním složením Frakce - % zastoupení částic daného velikostního rozmezí Kategorie - frakce či jejich soubory, použité ke klasifikaci zemin

Pojmenování frakcí a kategorií (dle Kopeckého upraveno) Frakce Velikost (mm) Kategorie J Koloidní jíl 0,0001 I. kat. E Fyzikální jíl 0,002 0,01 mm M Jemný prach 0,002-0,01 = jílnaté část. N O Prach 0,01-0,05 II.kat. Z Práškovitý písek 0,05-0,1 III.kat. E Písek 0,1-2,0 IV.kat. M SKELET Hrubý písek 2-4 Štěrk 4-30 Kamení >30 KPP (Komplexní průzkum půd) místo 0,1 se používá 0,25 mm

Zrnitost (textura) půdy Písek hrubé póry vysoká propustnost Jemný (práškovitý) písek důležitý je tvar částic Prach příznivé fyzikální, chemické, biologické i technologické vlastnosti Jemný prach (silt) vyšší obsah nepříznivý za sucha moučnaté půdy ; za mokra rozbředání (slitá struktura) Jíl nejdůležitější frakce převážně lístkovitý charakter koloidní vlastnosti fyzikální a fyzikálně-chemické vlastnosti půdy

Hmotnostní zastoupení Zastoupení minerálů v zrnitostních frakcích 100% 80% 60% Živce Slídy Jílové minerály a oxidy 40% 20% Křemen 0% Písek Prach Jíl

Stupnice půdních druhů (dle Nováka) % I. Kategorie (0,01mm) Půdní druh Označení půdy 0-10 písčitá lehká 10-20 hlinitopísčitá 20-30 písčitohlinitá 30-45 hlinitá střední 45-60 jílovitohlinitá 60-75 jílovitá těžká > 75 jíl

Určování zrnitosti Zkouška hmatem Orientační sedimentační zkouška Laboratorní metody (plavení, sedimantace, pipetování suspenze)

Trojúhelníkový diagram Zrnitost lehká středně těžká těžká velmi těžká Kategorie P, hp lehčí ph typická H, rh, R pjh, jh, rjh pj, rj, J

Význam zrnitosti půdy Zvětratelnost Půdotvorné procesy Pohyb půdní vody (vsak, proudění) Provzdušnění půdy Sorpce Tepelný režim Technologické vlastnosti (obdělavatelnost) Biologická činnost

Zastoupení půd podle zrnitosti v půdním pokryvu ČR Písčité až hlinitopísčité půdy 19 % Písčitohlinité až hlinité 59 % Jílovitohlinité až jíly 17 % Silně štěrkovité a kamenité 5 %

Půdy s extrémní zrnitostí Lehké půdy: + rychlé zasakování vody - malá schopnost zadžet vodu (vysýchavé půdy) vpravení bariér proti vsaku vody (PVC, asfalt) aplikace kompostů aj. organických hmot aplikace jílových hmot bentonit, slín (30 50 t na 1 ha půdy), rybniční sediment + snadná obdělavatelnost (síla vynaložená na orbu je 3-4x nižší než u těžkých půd) + snadná záhřevnost

Půdy s extrémní zrnitostí Těžké půdy: - pomalý vsak + zadržování vody - pomalé zahřívání - obtížné zpracování - Velké množství energie - hodinové půdy agrotechnické zásahy - zelené hnojení (polysacharidy), chlévský hnůj, víceleté pícniny (vylepšení půdní struktury) mechanické zásahy podrývání, hloubkové kypření chemické zásahy vápnění (vyvločkování koloidní složky), strukturotvorné látky (latex)

HLAVNÍ SKUPINY PŮDNÍCH MINERÁLŮ Oxidy Si křemen(sio 2 ) Al hydroxidy a oxyhydroxidy: Fe hydroxidy a oxyhydroxidy: goethit, (FeOOH), hematit, (Fe 2 O 3 ) Mn oxidy a oxyhydroxidy: birnesit, hollandit Halovce halit, fluorit Sulfidy - pyrit Hlinitokřemičitany (alumosilikáty): živce, slídy, pyroxeny, amfiboly jílové minerály Fosforečnany: variscity, apatity Uhličitany: kalcit, dolomit, magnezit Sírany sádrovec, anhydrit

Jílové minerály v půdě - sekundární vrstevnaté minerály půdy - výrazný vliv na chemické i fyzikální vlastnosti půdy Vznik, původ: zdědění přeměna primárních minerálů (zvětrávání) syntéza Struktura: tetraedry (Si) a oktaedry (Al) Krystalické: typ 1:1 skupina kaolinitu typ 2:1 skupina illitu s neexpandující mřížkou skupina montmorillonitu s expandující mřížkou typ 2:2 skupina chloritu nesendvičová vrstva oktaedrů Mg(OH) 2 - brucitu

Vlastnosti jílových minerálů Bobtnavost: montmorillonity silně bobtnavé illit, vermikulit částečně bobtnavé Vysoký specifický povrch: skupina kaolinitu 10-18 m 2.g -1 skupina illitu 50-90 m 2.g -1 skupina montmorillonitu 250-500 m 2.g -1 Sorpční vlastnosti Minerál Sorpční kapacita (mmol(+)/100 g) Kaolinit 3 12 Illit 20 40 Chlorit 30 50 Montmorillonit 70 110 Vermikulit 120 150

FYTO 1 2. Fyzikální vlastnosti půdy 2.1 Struktura půdy 2.2 Pórovitost 2.3 Voda a vzduch v půdě Vít Penížek Katedra pedologie a ochrany půd ČZU Praha, Fakulta agrobiologie, potravinových a přírodních zdrojů (č. dv. 1) E-mail: penizek@af.czu.cz

PŮDNÍ STRUKTURA prostorové uspořádání půdních částic Stav uspořádání: elementární slitý půdní škraloup Agregátový Tvorba struktury: desagregace agregace cementace

Faktory tvorby struktury zrnitost (textura) koagulace (srážení) koloidů přítomnost vícemocných kationtů hydroxidy a seskvioxidy Al a Fe humusové látky půdní organismy zpracování půdy fyzikální síly (objemové změny, mráz, vlhkost)

Ojediněle částicová struktura, minerální zrna leží izolovaně vedle sebe (elementární stav) Drobtovitá struktura - drnový horizont, svrchní části ornice ideální stav Nevyvinutá struktura, spraš Hrudkovitá struktura - typická pro podorničí

Typy struktury podle velikosti a tvaru Mikrostruktura 0,25 mm Makrostruktura 0,25-50 mm Megastruktura 50 mm STRUKTURNÍ ELEMENTY 1 - kulovitá rovnoměrně vyvinuté vertikálně protažené horizontálně protažené 2 - polyedrická 3a - hranolovitá zaoblené ostrohranné hranolovitá deskovitá 3b - sloupkovitá 4 - deskovitá kulovitá svrchní část bez zaoblení svrchní část zaoblená zrnitá polyedrická prismatická sloupkovitá

Hodnocení v terénu: Hodnocení struktury vizuální a hmatové hodnocení http://www.sac.ac.uk/mainr ep/pdfs/soilstructure.pdf https://djfextranet.agrsci.dk /sites/vsee/public/document s/presentations/boizard%20 2011%20DK%20final.pdf

Význam půdní struktury Pro půdu: zadržování vody, vsak (infiltrace) propustnost pro vodu a vzduch biologická činnost rovnováha mezi rozkladnými a syntetickými procesy (mineralizace a humifikace) Pro vegetaci: příznivý vodní režim uvolňování živin rozvoj a růst kořenů

PÓROVITOST PŮDY udává podíl pórů z celkového objemu půdy a jejich velikost vyjadřuje se: jako bezrozměrné číslo (0,25-0,7) v procentech objemu půdy (25-70 %) nejčastější hodnoty: 40-50 %

je dána zejména: PÓROVITOST PŮDY zrnitostí (texturou) půdy, půdní strukturou ulehlostí a zhutněním půdy, kypřením ovlivňuje: vzájemný poměr fází půdy pohyb vody a roztoků půdou provzdušnění půdy, pohyb plynů průběh reakcí a procesů v půdě

Dělení půdních pórů Pórovitost: meziagregrátová hrubší póry (1/3) vnitroagregátová jemnější póry (2/3) Pórovitost dle typu: nekapilární gravitační síly semikapilární gravitační i kapilární síly kapilární kapilární síly (vzlínání)

Zhutnění (utužení) půdy Druhy: přirozené (asi 20 % našich půd) technogenní (těžká mechanizace)

Důsledky: Zhutnění (utužení) půdy snížení pórovitosti, zvýšení objemové hmotnosti omezení mikrobiální činnosti omezení vývoje kořenů snížení propustnosti pro vodu i vzduch zhoršení obdělavatelnosti

Hodnocení: Zhutnění (utužení) půdy podle pórovitosti podle objemové hmotnosti penetrometrické měření

Zhutnění (utužení) půdy Možnosti omezení a nápravy: omezení pojezdů omezení počtu operací sdružení operací obdělávání při vhodné vlhkosti vhodná mechanizace pneumatiky velikost, typ kolejové řádky vhodné hnojení podrývání, kypření přirozená náprava (mráz, edafon)

VODA V PŮDĚ Půdní voda = veškerá voda vyskytující se trvale nebo dočasně v půdním profilu (kapalná, pevná, plynná fáze) má vztah k půdotvorným procesům a k vegetaci hybná síla všech pochodů podmínka vzniku půdy a života v ní

Bilance vody v půdě Vstupy (zdroje) srážky, kondenzace podzemní voda povrchový a podpovrchový přítok závlahy (voda z odumřelých kořenů a mikroorganismů) KZ = S / V (srážky / výpar) promyvný KZ > 1 periodicky promyvný KZ = 1 nepromyvný KZ < 1 výparný KZ << 1 bažinný závlahový - (KZ < 1) Výstupy povrchový a podzemní odtok evaporace transpirace

Retenční schopnost půdy 1 ha 10.000 m 2 hloubka ~0,7 m 7.000 m 3 pórovitost ~50 % 3.500 m 3 kapilární pórovitost ~50 % ~1.700 m 3

Kategorie půdní vody Adsorpční voda poutána k povrchu částic adsorpčními a osmotickými silami polymolekulární vrstva v 1. vrstvě (1 nm) síla ~600 MPa, v dalších vrstvách klesá málo pohyblivá (pouze v plynném stavu) nepřijatelná pro rostliny nemá rozpouštěcí schopnost adsorpční voda kapilární voda

Kategorie p. v. Kapilární voda převládá působení kapilárních sil (adheze a koheze) výška vzlínání je prakticky omezena hodnotou 2-3 m dělí se na vodu lehce a těžce pohyblivou (lentokapilární) se vzrůstající výškou klesá rychlost vzlínání V zemědělství při hospodaření lze regulovat ve prospěch rostlin: Setí tvrdá postýlka, měkká peřinka Po sklizni - podmítání

Kategorie půdní vody Gravitační voda převládá působení zemské tíže dočasně v hrubých pórech není pevně vázána pevnou fází tzv. volná voda význam pro transport látek v půdním profilu

Půdní hydrolimity = vodní charakteristiky (vlhkosti) vyjadřující vztahy půdy a vody a jejich změny; popisují typické vlhkostní stavy půdy Bod vadnutí - BV minimální mez fyziologicky využitelné vody vlhkost, kdy rostliny jsou trvale nedostatečně zásobeny půdní vodou a vadnou smluvně: 15.10 5 Pa (1,5 MPa), nebo pf = 4,18 Polní vodní kapacita - PK ustálený (kvazistacionární) stav vlhkosti přirozeného půdního profilu po nadměrném zavlažení shora

Pohyb vody v půdě probíhá ve směru záporného gradientu potenciálu (tj. z místa s vyšším potenciálem do místa s nižším potenciálem) komplikovaný proces, neboť: půda je heterogenní porézní prostředí pohyb je ovlivněn teplotou dochází ke ztrátám (rostliny, výpar ) nepohybuje se čistá voda, ale roztok

Infiltrace = vsak vody do půdy specifický případ neustáleného proudění v nenasyceném prostředí rozhoduje o využití atmosférických srážek i závlahy závisí na: počáteční vlhkosti vlastnostech půdního povrchu (struktura) hydraulické vodivosti výskytu brzdících vrstev v profilu době trvání

Infiltrace

= plynná fáze půdy VZDUCH V PŮDĚ Význam (a faktory jeho složení): dýchání organismů výměna plynů mezi půdou a atmosférou průběh reakcí v půdě Formy: volně pohyblivý vázaný na pevnou či kapalnou fázi fyzikální vazby na povrchu pevné fáze rozpuštěné plyny v kapalné fázi uzavřené bublinky v kapilárních pórech

Složení půdního vzduchu velmi proměnlivé ve srovnání s atmosférickým vzduchem: méně O 2 (10-20 % obj., ale i pouhé stopy) více CO 2 (0,1-5 %, ale i 10, extrémně až 50 %) podobný obsah Ar a dalších inertních plynů (0,9 %) obsah N 2 v závislosti na obsahu O 2 a CO 2 vodní pára

Pohyb vzduchu v půdě výměna mezi půdou a atmosférou Proudění (10 %): tlakový gradient změny teploty a atmosférického tlaku srážková voda, vítr, obdělávání půdy příjem vody kořeny, kolísání hladiny podzemní vody propustnost pórů Difuse (90 %): v plynné i kapalné fázi difusní gradient - změna parciálních tlaků součástí p. vzduchu, zejména CO 2, O 2

Zlepšení provzdušnění půdy Orná půda: Kypření, orání, Trávníky: Vertikutace prořezávání povrchové vrstvy Aerifikace propichování půdy obvykle dutými hroty a vytažení vzniklých špuntů na povrch. do hloubky 60 až 80 mm, s četností 300 až 500 otvorů na 1 m 2, průměr otvorů 10-16mm Doplnění prázdných prostor pískem.

FYTO 1 3. Chemické a biologické vlastnosti půdy 3.1 Humus 3.2 Půdní reakce 3.3 Sorpce půdy a půdní koloidy 3.4 Edafon Vít Penížek Katedra pedologie a ochrany půd ČZU Praha, Fakulta agrobiologie, potravinových a přírodních zdrojů (č. dv. 1) E-mail: penizek@af.czu.cz

PŮDNÍ ORGANICKÁ HMOTA = soubor všech neživých organických látek nacházejících se na povrchu půdy či v ní Půdní humus: řada definic: totéž co půdní organická hmota odumřelé organické látky v různém stupni rozkladu a resyntézy, jejichž část je vázána na minerální podíl

Význam půdní organické hmoty zásobárna energie, uhlíku a živin pro edafon i rostliny zadržování vody zlepšení struktury půdy chemické vlastnosti půdy: zadržování živin aj. látek (sorpce) ovlivnění/vyrovnávání půdní reakce půdotvorné procesy

Obsahy C v různých složkách ŽP Světová bilance: (údaje se mírně liší podle literárních pramenů) Množství C v 10 9 t: Půda (org. C) Půda (anorg. C) Atmosféra Biomasa souše Oceány Ostatní 1.500-1.600 700-1.000 700-760 450-550 38.000 150 Půda celkem 2.200-2.600

Amazonké prales zachycuje obvykle 1,5 miliard m 3 CO 2 Rozklad org.zbytků (kmeny, listí atd.) uvolní v dalších letech 5 miliard m 3 CO 2, Celková záporná bilance CO2 se odhaduje na 8 miliard m 3 CO 2 (pro srovnání, USA produkuje orčně spalováním fosilních paliv 5,4 miliard m 3 CO 2 )

Bilance C

Množství OH z rostlin/ekosystémů Plodina Suchá hmota rostlinných zbytků (t/ha) Land use / Vegetation type Alpine and arctic forest Organic C [t/ha] 0.1-0.4 Vojtěška 8,2 Jetel luční 5,2 Pšenice ozimá 3,1 Ječmen jarní 2,5 Brambory 0,9 Cukrovka 0,9 Arable land 1.0-2.0 Temperate grassland 2.0-4.0 Coniferous forest 1.5-3.0 Deciduous forest 1.5-4.0 Tropical rainforest 5.0-10.0

Hodnocení obsahu OH v půdě Obsah v humusovém horizontu (% hmotnosti) Obsah % C org % humusu velmi nízký < 0,6 < 1 nízký 0,6 1,2 1-2 střední 1,2 1,7 2-3 vysoký 1,7 2,9 3-5 velmi vysoký > 2,9 > 5 Přepočet humusu a C org : Welteho koeficient 1,724 (=1/0,58)

Množství organické hmoty v půdě 1 ha 10.000 m 2 hloubka ornice ~ 0,2 m 2.000 m 3 objemová hmotnost ~ 1,5 Mg.m -3 3.000 Mg organický uhlík ~ 2 % 60 Mg = 60 t humus ~ 58 % C (1,724) ~ 100 t

Rozdělení půdní organické hmoty podle Humusotvorný materiál: stupně přeměny nerozložené odumřelé zbytky rostlin, živočichů a mikroorganismů rychlost rozkladu závisí na chemickém složení Nehumusové látky (meziprodukty) : meziprodukty rozkladu a syntézy mají stanovitelné chemické charakteristiky jednodušší: aminokyseliny a jiné org. kyseliny, jednoduché cukry složitější: celulosa, lignin, proteiny, hemicelulosy Humusové látky vlastní humus: konečné produkty humifikačních pochodů humin (H); humusové uhlí (HU), huminové kyseliny (HK), hymatomelanové kyseliny (HY), fulvokyseliny (FK)

Mineralizace = rozklad organické hmoty na výchozí anorganické složky především obligátně aerobní mikroorganismy uvolňuje se CO 2, H 2 O, N 2, (NO 2-, NO 3-, NH 3 ), S. uvolňuje se energie a živiny zpravidla 50-80 % organické hmoty koeficient mineralizace 0,5-0,8 především v lehkých půdách

Humifikace = tvorba složitějších a stabilnějších látek aromatické povahy nutné střídání aerobních a anaerobních podmínek přítomnost vícemocných kationtů (Ca 2+ ), ph Stadia humifikace: počáteční převládá rozklad biologický proces závěrečné převládá syntéza převládají fyzikálně-chemické a chemické reakce

organické látky polymery vytvořené humifikací specifické pro půdu skupiny látek s podobným chemickým složením a vlastnostmi nejedná se o chemicky definované sloučeniny struktura: aromatická složka hydrofobní alifatická složka hydrofilní Huminové látky

Fulvokyseliny rozpustné ve vodě Poutání živin v půdě (KVK až 700 mmol(+)/100 g ) přispívají k rozkladu minerálního podílu půdy Huminové kyseliny Poutání živin v půdě (KVK 350-500 mmol(+)/100 g ) nejsou agresivní vůči minerálnímu podílu půdy Huminy mají pevnou vazbu s minerálním podílem tmel při tvorbě půdní struktury

Ulmifikace (rašelinění) v prostředí s nadbytečnou vlhkostí a nedostatkem O 2 omezená chemická přeměna, neúplný rozklad hromadění energeticky bohatých látek Karbonizace = koncentrování C v karbonizované formě hlavně u větších úlomků rostlinných těl (kořenů) vzniká tzv. humusové uhlí

KOLOIDNÍ SYSTÉM PŮDY Koloid = částice o velikosti 1nm až 1 (2) m Minerální koloidy v půdě: jílové minerály primární silikáty nerozpustné alumoferrifosfáty polymerní kyselina křemičitá hydratované (seskvi)oxidy Al, Fe, Mn Organické koloidy: humusové látky polysacharidy bílkoviny lignin

Druhy koloidů podle způsobu disociace Elektronegativní (acidoidy): mají záporný náboj, adsorbují kationty převládají v půdách (jíly, HL, H 2 SiO 3 ) Elektropozitivní (bazoidy): mají kladný náboj, adsorbují anionty seskvioxidy (R 2 O 3 ) + + -COO + - -COO + - -O - jádro -O - -COO + + + - + + + + + + + + + Amfoterní (amfolytoidy): chování podle prostředí hydroxylované seskvioxidy (oxyhydroxidy) + + -COO + -COO - + + - -O + + - jádro -O - -COO + + + + - + + + + +

Stabilita koloidních systémů SOL koagulace peptizace GEL Koloidní systém je stabilní ve stavu sol či koloidní roztok (stabilní koloidní systém nestabilní půdní struktura) Stabilitu koloidů zvyšují (tj. strukturu půdy narušují): jednomocné kationty (hlavně Na + ) nízká koncentrace půdního roztoku Stabilitu koloidů narušují (tj. strukturu půdy zlepšují): vícemocné kationty (Ca 2+, Mg 2+, Fe 3+ ) vysoká koncentrace půdního roztoku

Význam půdních koloidů fyzikální vlastnosti půdy struktura soudržnost a přilnavost obdělávání půdy vzlínání vody (elektrokapilarita) chemické vlastnosti půdy: půdní reakce sorpce půdotvorné procesy transport látek Využití koloidních vlastností: zlepšení půdní struktury remediace půdy (elektrokinetické jevy) výživa rostlin

PŮDNÍ REAKCE = koncentrace (aktivita) kyselých iontů (H + ) Určuje zda je půda kyselá-neutrální, zásaditá

Aktivní půdní reakce = koncentrace (aktivita) kyselých iontů H + (H 3 O + ) ve vodném výluhu nebo suspenzi půdy PŮDNÍ ROZTOK EXTRAKT K K + H + K K + H + O Mg 2+ H + O Mg 2+ H + L H + L H + O H + + H 2 O O H + + H 2 O I Ca 2+ I Ca 2+ D Ca 2+ D Ca 2+ stanovuje se pouze v jednotkách ph - ph H2O

Hodnocení půdní reakce Reakce ph H2O silně kyselá < 4,9 kyselá 4,9-5,9 slabě kyselá 6,0-6,9 neutrální 7,0 slabě alkalická 7,1-8,0 alkalická 8,1-9,4 silně alkalická > 9,4

Význam půdní reakce fyzikální vlastnosti půdy - struktura chemické vlastnosti půdy: rozpustnost, mobilita a přijatelnost živin a rizikových prvků sorpce KVK a nasycenost sorpčního komplexu mobilita chelátů biologické vlastnosti půdy složení a aktivita mikroorganismů růst a vývoj rostlin přímé působení citlivost nepřímé působení rozpustnost živin a rizikových prvků půdotvorné procesy zvětrávání minerálů transport a ukládání látek

Příčiny kyselé půdní reakce mateční hornina vyluhování půd sloučeniny síry a dusíku (atmosférická depozice) využití půdy, druh porostu organické látky fulvokyseliny huminové kyseliny jednodušší organické kyseliny, aminokyseliny tvorba CO 2 hnojení fyziologicky kyselá hnojiva jílové minerály

Úprava půdní reakce Úprava kyselé reakce: vápnění sycení půdy Ca 2+ (Mg 2+ ) vápenec, dolomit, pálené vápno vhodné hnojení změna druhu porostu (meliorační plodiny) Úprava alkalické reakce: sádrovec síra, kyselina sírová sírany Al, Fe polysulfid Ca

poutání látek v půdě důsledek nevyvážených sil na povrchu sorbentu zvýšení koncentrace látky na fázovém rozhraní ve srovnání s okolním prostředím PŮDNÍ SORPCE

Mechanismy sorpce v půdě Mechanická sorpce: mechanické zadržení v pórech a dutinách hrubě dispersní částice, agregáty, sraženiny, molekuly Fyzikální sorpce: povrchové jevy na fázovém rozhraní především molekuly Fyzikálně chemická (výměnná) sorpce: iontová výměna mezi povrchem částic a roztokem nejvýznamnější ionty, v našich půdách hlavně kationty

Mechanismy sorpce v půdě Chemická sorpce: tvorba málo rozpustných nebo nerozpustných sloučenin (precipitace) řízena produktem rozpustnosti Biologická sorpce: poutání v tělech rostlin a mikroorganismů výrazně selektivní zejména živiny (NO 3- )

Výměnná sorpce v půdě Sorpční půdní komplex: soubor půdních složek schopných poutat kationty: organické složky - humus minerální složky jílové minerály nese záporný náboj: permanentní (konstituční) isomorfní substituce v jílových minerálech variabilní disociace hydroxylových a karboxylových skupin na minerálech i org. hmotě - závisí na ph: -OH -O - + H +

Výměnná sorpce v půdě Kationtová výměnná kapacita (KVK, CEC, T): množství kationtů, které je půda schopna poutat udává se v mmol(+).100g -1, cmol(+).kg -1, mmol(+).kg -1 potenciální při ph 7 nebo vyšším efektivní při skutečném ph půdy

Sorpční půdní komplex T = KVK = kationtová výměnná kapacita S = suma bazických kationtů H + = výměnný vodík (H a ) V = stupeň nasycení sorpčního komplexu bazickými kationty (angl.: BS - base saturation) T = KVK = S + H + (mmol(+).100g -1 ) NH 4 + H - - + Mg 2+ - - Al 3+ Na S + - T - H H K - - - + + + H + Ca 2+ K + V = S/T. 100 (%)

Kationtová výměnná kapacita Hodnocení (ČR): 8-12 mmol(+).100g -1 nízká až velmi nízká 13-24 mmol(+).100g -1 střední 25-30 mmol(+).100g -1 vysoká > 30 mmol(+).100g -1 velmi vysoká Jednotlivé složky půdy (mmol.100g -1 ) Kaolinit 3-12 HK 350-500 Illit 20-40 FK 400-700 Vermikulit 120-150 Montmorillonit 70-110 Chlorit 30-50

Nasycenost sorpčního komplexu Hodnocení: Sorpční komplex V (%) plně nasycený 100 90 nasycený 90 75 slabě nasycený 75 50 nenasycený 50 30 extrémně nenasycený < 30

Kationtová výměnná kapacita

Faktory výměny kationtů oxidační číslo Me + Me 2+ Me 3+ Me 4+ postavení v lyotropní řadě Li + Na + K + NH 4 + Rb + Cs + H + Mg 2+ Ca 2+ Sr 2+ Ba 2+ iontový poloměr koncentrace a aktivita v roztoku charakter sorbentu pořadí

Sorpce aniontů chemosorpce většinou fosforečnany, sírany, uhličitany, sulfidy biologická sorpce dusičnany, fosforečnany výměnná sorpce málo

PŮDNÍ ORGANISMY = živá složka půdy živočišná rostlinná Živé orgány vyšších rostlin: různorodý materiál doplňování humusotvorného materiálu Edafon: soubor organismů přítomných v půdě celými těly migrace, rychlejší množení (mikroorganismy) dynamičtější skupina

Třídění edafonu podle R/Ž říše Fytoedafon (flóra): řasy, bakterie, houby, mikromycety, aktinomycety Zooedafon (fauna) savci, červi, prvoci, měkkýši

Třídění edafonu podle velikosti Makroedafon: krtci, hraboši, křečci Mesoedafon 80-0,2 mm červi, měkkýši, členovci Mikroedafon < 0,2 mm bakterie, prvoci, sinice, řasy, aktinomycety,

Bakterie Clostridium http://microbewiki.kenyon.edu/images/f/f8/137_clostridium.jpg Agrobacter wnoz.ar.wroc.pl/sknbio/gal/bak/page_01.htm.

Bakterie Pseudomonas http://www.pseudomonas.com/image s/paeruginosa.jpg Rhizobium ttp://www.interet-general.info/img/rhizobium-nodule-1.jpg Nitrosomonas wnoz.ar.wroc.pl/sknbio/gal/bak/page_01.htm.

Houby http://www.primidi.com/images/aspergillus_fumigatus.jpg http://www.uq.edu.au/_school_science_lessons/8.0penicillium.gif

Aktinomycety Actinomyces www.zuova.cz/informace/nrlpab23.php http://www.sanger.ac.uk/project s/s_coelicolor/gfx/h4tkm1m.gif Streptomyces http://www.icm.uu.se/micro/research/norastreptomyces.jpg Nocardia http://pathmicro.med.sc.edu/mycolo gy/nocard-cdc1.jpg

Řasy http://arch.ced.berkeley.edu/kap2/php/hidden_ecologies/wpcontent/uploads/2006/06/diatom-hhss051009-no6-229.jpg Diatomae- rozsivky http://www.priweb.org/ed/pgws/systems/images/diatom.jpg Sinice img.aktualne.centrum.cz/70/47/704759-sinice.jpg

Mesoedafon Háďátka http://www.iwf.de/iwf/do/mkat/listing.aspx? Action=Quicklink&Search=Konidiospore&S earchin=keywords Chvostoskoci http://fotoblog.in/galerie/albums/chvostoskoci-collembola/larvenka_obrovska.jpg Roztoči http://www.2glipov.cz/eshop/img/roztoc.jpg Žížaly http://www.enviweb.cz/obrazky/dendras.jpg http://www.ldf.mendelu.cz/ldf/ustavy/ochrana/entomologie/ data/13/pic1.jpg

Mesoedafon http://members.aol.com/bafiler2/photo/mollusca.jpeg dumka.info/pet04/0602pet.htm. http://www.mongabay.com/images/uganda/600/ug1_3384.jpg

Makroedafon

Zastoupení organismů v orné půdě (Russel, 1973) Skupina Čerstvá hmota (t/ha) Bakterie 6,3 Houby 3,1 Prvoci 0,3 Mesoedafon (mimo háďátka) 1,8 Makroedafon (+ háďátka) 1,0 Celkem 12,5

Autotrofní schopní fotosyntézy Třídění edafonu - podle výživy Heterotrofní zdrojem energie je rozklad organické hmoty saprofyti rozklad odumřelé hmoty paraziti výživa na úkor hostitele symbionti vzájemný prospěch s hostitelem (Rhizobium)

Funkce edafonu Rozkladná makroedafon transport organické hmoty, rozmělnění mesoedafon zvětšení povrchu mikroedafon vlastní rozklad Syntetická autotrofní organismy heterotrofní organismy

Význam edafonu

Význam edafonu přeměna látek (včetně cizorodých) rozklad a syntéza oxidace a redukce přeměna energie chemismus půdy tvorba reaktivních látek ovlivňování reakcí (enzymy) půdní reakce sorpce (biologická) redox fyzikální vlastnosti půdy struktura transport a koloběh látek

složení půdy Faktory ovlivňující složení a činnost edafonu minerální složení, zrnitost organická hmota vlhkost provzdušnění teplota půdní reakce redox potenciál sorpce v půdě rostliny kontaminace půdy

Rychlost rozkladu dny - kořenové vlášení roky - silné kořeny desetiletí - dřevo Omezení rozkladu: nízké teploty zatopení vodou nízké ph Povrchový rozklad v průměru 5x pomalejší než podpovrchový.

FYTO 1 4. Půdní systematika a geografie 4.1 Půdní typy 4.2 Geografie půd v ČR 4.3 Půdní průzkum a mapování půd Vít Penížek Katedra pedologie a ochrany půd ČZU Praha, Fakulta agrobiologie, potravinových a přírodních zdrojů (č. dv. 1) E-mail: penizek@af.czu.cz

VZNIK A VÝVOJ PŮDY klimatický faktor biologický faktor člověk voda mateční hornina zvětrávání půdotvorný substrát půdotvorný proces zvětrávání půda Podmínky půdotvorného procesu: - čas - reliéf

Popis půdního profilu 200 cm 80 cm ČELO 150-200 cm

Popis půdního profilu Obecné údaje Umístění sondy (souřadnice pomocí GPS) Nadmořská výška Reliéf Využití půdy, půdní pokryv Půdotvorný substrát Podzemní voda O H A E B C R Popis půdních horizontů Barva Struktura Zrnitost Skeletovitost Vlhkost, konzistence Konkrece, ostatní novotvary Obsah uhličitanů, rozpustných solí Pórovitost, trhliny Prokořenění, biologické oživení Charakter přechodů

Popis půdních horizontů O A C R horizont pevná hornina, ze které vzniká půda, respektive půdotvorný substrát např.: - žula - čedič - vápenec R

Popis půdních horizontů O A C R C - horizont půdotvorný substrát vzniká rozpadem matečné horniny velmi málo ovlivněn půdotvorným procesem postrádá vlastnosti horizontů H, O, A, E nebo B z půdotvorného substrátu vznikají ostatní horizonty, resp. půda C

Popis půdních horizontů O A C R A horizont povrchové minerální horizonty akumulace humifikovaných látek (do 20-30 % hm.), obsah nerozložených org. l. < 5 % vlastnosti vyplývající z kultivace a obhospodařování půd morfologie rozdílná od níže ležících horizontů B a C A