Univerzita Karlova v Praze. Právnická fakulta

Univerzita Karlova v Praze Právnická fakulta Veronika Marušáková Trest domácího vězení, jeho výkon a kontrola Diplomová práce Vedoucí diplomové práce: doc. JUDr. Mgr. Jana Tlapák Navrátilová, Ph.D. Katedra trestního práva Datum vypracování práce (uzavření rukopisu): prosinec 2015

Prohlášení Prohlašuji, že předloženou diplomovou práci jsem vypracovala samostatně a že všechny použité zdroje byly řádně uvedeny. Dále prohlašuji, že tato práce nebyla využita k získání jiného nebo stejného titulu. V Praze dne Veronika Marušáková

Poděkování Děkuji vedoucí diplomové práce doc. JUDr. Mgr. Janě Tlapák Navrátilové, Ph.D. za její pomoc a vstřícný přístup při zpracování této diplomové práce.

Obsah Úvod... 7 1. Pojem, účel a funkce trestu... 9 1.1. Pojem trestu... 9 1.2. Účel a funkce trestu... 10 1.2.1. Absolutní (retributivní) teorie... 10 1.2.2. Relativní (preventivní, utilitární) teorie... 10 1.2.3. Smíšené (slučovací) teorie... 11 1.2.4. Účel trestu v České republice... 11 2. Systém trestů a ukládání trestů... 13 2.1. Principy trestání a ukládání trestů... 14 2.2. Upuštění od uložení trestu... 15 3. Alternativní tresty... 16 3.1. Zařazení do systému alternativních opatření... 16 3.2. Pojem alternativní tresty... 16 3.3. Nevýhody nepodmíněného trestu odnětí svobody... 17 3.4. Důvody ukládání alternativních trestů... 18 3.5. Sekundární sankcionování... 18 4. Historie ukládání trestu domácího vězení... 20 5. Trest domácího vězení v české právní úpravě... 22 5.1. Podmínky uložení trestu domácího vězení... 23 5.2. Individualizace podmínek trestu domácího vězení... 27 5.3. Povinnosti pachatele... 29 5.4. Přehled ukládání trestu domácího vězení v České republice... 30 6. Přeměna trestu domácího vězení... 32 6.1. Přeměna některých trestů na trest domácího vězení... 34

7. Trestní opatření domácího vězení... 37 8. Výkon trestu domácího vězení... 39 8.1. Nařízení výkonu trestu domácího vězení... 40 8.2. Nedodržování podmínek výkonu trestu domácího vězení... 41 8.3. Odklad a přerušení výkonu trestu domácího vězení... 43 8.4. Změna trestu domácího vězení... 44 8.5. Upuštění od výkonu trestu domácího vězení... 46 9. Kontrola výkonu trestu domácího vězení... 47 9.1. Namátková kontrola probačním úředníkem... 48 9.2. Elektronický kontrolní systém... 49 9.2.1. Historie... 50 9.2.2. Formy sledování... 51 9.2.3. Aktuálně o elektronickém kontrolním systému... 52 10. Probační a mediační služba... 58 10.1. Institut předběžného šetření... 58 10.2. Spolupráce s probačním úředníkem v různých fázích výkonu trestu domácího vězení... 60 11. Slovenská právní úprava trestu domácího vězení... 62 12. Výhody a nevýhody trestu domácího vězení... 66 12.1. Návrhy de lege ferenda... 67 Závěr... 69 Seznam použité literatury... 71 Seznam příloh... 76 Přílohy... 77 Český abstrakt... 78 Summary... 80 5

Klíčová slova, Keywords... 82 6

Úvod Pro svou diplomovou práci jsem si vybrala téma Trest domácího vězení, jeho výkon a kontrola. Na tomto tématu mě nejvíce zaujala právě jeho aktuálnost, a to že jsou na něj různé pohledy jak v řadách odborníků tak i laické veřejnosti, které mě dovedly k tomu, abych se touto problematikou zabývala více do hloubky. Trest domácího vězení je součástí katalogu trestů od 1. 1. 2010 a i po více jak pěti letech, není jeho praxe ustálená. Právní úprava již prošla několika novelizacemi a stále předkládá mnoho nezodpovězených otázek. Tou nejdůležitější otázkou je ta, která spočívá v kontrole tohoto trestu. Zákonodárce stanovil, že trest domácího vězení bude ustanoven v zákoně č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, ale již nepočítal s tím, že by nejdříve měl proběhnout alespoň minimální průzkum, kdy a za jakých podmínek bude možné provádět elektronický monitoring. Elektronický monitoring je trnem oku odborné veřejnosti. Není se čemu divit. Pokud má být domácí vězení trestem efektivním a frekvence jeho ukládání soudy se má zvýšit, je potřeba jej v co nejkratším možném čase dovést do co nejpřijatelnější podoby v tom smyslu, aby byla kontrola prováděna elektronickým kontrolním systémem. Je zřejmé, že tato práce nezachytí, a ani nemůže zachytit všechny souvislosti, ale dává si za cíl shrnout v co nejširším rozsahu úpravu trestu domácího vězení, jak v trestním právu hmotném, tak procesním, podmínky pro uložení trestu, jeho samotný výkon, důsledky porušování trestu a jeho kontrolu. Konkrétně tedy ke struktuře práce. Úvodní kapitola se stručně zabývá obecně pojmem trest, jeho účelem a s ním spojenými teoriemi. V závěru popisuji účel trestu v České republice. Druhá kapitola popisuje systém a ukládání trestů. Alternativnímu trestání a nevýhodám trestu odnětí svobody jsem věnovala kapitolu tři. Téměř k jádru aktuální úpravy se dostávám v kapitole čtyři, která vytváří úvod pro samotnou problematiku trestu domácího vězení, a to jeho historický kontext. Aktuální právní úprava trestu domácího vězení v České republice je rozebrána v kapitole pět a následující kapitola na ni navazuje a jsou v ní blíže rozebrány možné přeměny trestu. Kapitola sedm popisuje domácí vězení jako trestní opatření dle zákona č. 218/2003 Sb., o odpovědnosti mládeže za protiprávní činy a o soudnictví ve věcech mládeže. 7

V kapitole osm, se dostávám k procesní části, která rozebírá výkon trestu domácího vězení. Pro mne je nejzajímavější kapitola devět, ve které jsem se věnovala kontrole trestu. Postupy Probační a mediační služby jsou popsány v kapitole deset. Porovnat českou právní úpravu se zahraniční úpravou, a to úpravou slovenskou, jsem se snažila, v kapitole jedenáct. V závěru jsem si dovolila uvést výhody a nevýhody tohoto trestu a několik návrhů de lege ferenda. 8

1. Pojem, účel a funkce trestu Tématem diplomové práce je samostatný druh trestu, domácí vězení, ale dovolím si zde uvést i pár informací ohledně pojmu trest, účelu trestu a funkce trestu obecně. 1.1. Pojem trestu Při definování pojmu trest je důležitý pohled, jakým se na tuto problematiku díváme. Známe trest v několika variantách, ať je to trest v rámci rodinných vztahů, ve sportu nebo v pracovněprávních vztazích. Pro tuto práci je ale přednostní trest v rámci trestního práva. V minulosti byl trest spojen s tím, že vždy tvořil bezprostřední reakci na spáchaný čin, toto spojení bylo chápáno jako něco správného a evidentního, ať už reprezentuje odplatu, odstrašení, pomstu, újmu pro pachatele, ochranu společnosti, zadostiučinění pro oběť, prostředek k nápravě nebo k vykoupení viny či cokoli jiného. 1 Trestem rozumíme zákonem stanovený právní následek za určité protiprávní jednání. 2 Pro náš právní řád je to nejtypičtější trestní sankce, která je právně upravena v obecné části zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník (dále jen trestní zákoník). Stát trest využívá k ochraně zájmů, které chrání trestní zákoník a ochraně zájmů společnosti před trestnými činy a jejich pachateli. Trestem má být pachateli působena újma na svobodě, majetku nebo cti. V trestním řízení jako jediní mohou ukládat tresty pachatelům trestných činů soudy. Toto je upraveno v čl. 40 odst. 1 Listiny 3 a čl. 90 odst. 1 Ústavy 4. České trestní právo vychází z dvojkolejnosti trestních sankcí. Na jedné straně známe tresty a na druhé straně ochranná opatření. Rozdíl mezi ochranným opatřením a trestem spočívá v tom, že ochranná opatření lze ukládat i pachatelům činů jinak trestných, uložení ochranného opatření nevyjadřuje negativní hodnocení osoby 1 SCHEINOST, M. et al.: Kriminalita očima kriminologů. 1. vydání. Praha: Institut pro kriminologii a sociální prevenci, 2010, s. 35. ISBN 978-80-7338-096-0 2 JELÍNEK, J. a kol.: Trestní právo hmotné. 4. vydání. Praha: Leges, 2014, s. 387. ISBN 978-80-7502-044-4 3 Usnesení Předsednictva České národní rady č. 2/1993 Sb., o vyhlášení Listiny základních práv a svobod jako součásti ústavního pořádku České republiky, ve znění ústavního zákona č. 162/1998 Sb. (dále v textu jen Listina ) 4 Ústavní zákon č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, (dále v textu jen Ústava ), ve znění pozdějších předpisů 9

pachatele a je to pouze prostředek individuální prevence. Ochranná opatření s tresty mají několik společných bodů a to, že jsou následkem trestného činu, opatřením státního donucení, která mohou ukládat pouze soudy, jsou vymahatelné státní mocí, jsou ukládána na základě zákona atd. 1.2. Účel a funkce trestu Nejznámější teorie o důvodech a účelu trestání dělíme na základě jejich podstaty a historického vývoje na absolutní, relativní a smíšené. 5 1.2.1. Absolutní (retributivní) teorie Podstatou této teorie je idea punitur, quia pecatum est, to znamená, že se trestá, protože bylo spácháno zlo a je tedy zahleděná do minulosti 6. Účelem trestu je tedy v této teorii samotný trest. Tato teorie je reprezentována teorií odplaty, kde jako hlavní představitele můžeme jmenovat Aristotela, T. Akvinského, I. Kanta, G.W.F. Hegela a také tzv. klasickou školu trestního práva. Vychází se zde z tzv. indeterminismu, to znamená, že pachatel ví, že svým jednáním může spáchat trestný čin, za který může být dle zákona potrestán. Na základě svého myšlení je schopen dovodit, že za jednání může nést odpovědnost. Jak už tedy z názvu vyplývá, trest zde má funkci odplaty. 1.2.2. Relativní (preventivní, utilitární) teorie Tato teorie vychází z myšlenky punitur, ne peccetur, trestá se proto, aby už nebylo pácháno zlo. Jádrem této teorie není trest samotný, jak na něj poukazuje teorie absolutní, ale trestu jsou uloženy i jiné cíle. Jako jednu z teorií, které spadají pod relativní teorii, můžeme jmenovat teorii prevence, pod kterou spadá speciální prevence, která ovlivňuje chování a nápravu pachatele a generální prevence, která má za úkol ovlivňovat společnost jako celek a předcházet tak možnému páchání trestné činnosti. Za představitele této teorie můžeme jmenovat C. Beccariu, A. Feuerbacha nebo Fr. Liszta. 5 ŠÁMAL, P. a kol.: Trestní právo hmotné. 7. vydání, Praha: Wolters Kluwer a.s., 2014, s. 293. ISBN 978-80-7478-616-7 6 CRHA, L.: Účel trestu z pohledu státního zástupce. Státní zastupitelství. Praha: Wolters Kluwer a.s., 2014, 1, s. 23. ISSN 1214-3758 10

1.2.3. Smíšené (slučovací) teorie Je přirozené, že se výše popsané teoretické přístupy v praxi prolínají, 7 proto je přesnější mluvit o teoriích smíšených. Tyto teorie tedy prolínají, jak spravedlivý trest za spáchání trestného činu pro pachatele, tak i působení na ostatní členy společnosti. Česká republika ale i další vyspělé státy z této teorie vycházejí nejvíce a v trestní nauce dominují. 8 1.2.4. Účel trestu v České republice Zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon účel trestu vymezil v 23 takto: Účelem trestu je chránit společnost před pachateli trestných činů, zabránit odsouzenému v dalším páchání trestné činnosti a vychovat jej k tomu, aby vedl řádný život, a tím působit výchovně i na ostatní členy společnosti. Trestní zákoník z roku 2009 na něj, ve smyslu explicitního zavedení této definice do trestního zákoníku nenavázal, stále však zůstává pojmem, se kterým se musí v rámci trestního práva pracovat. Konkrétní ustanovení, které vymezovalo obecný účel trestu je nahrazeno promítnutím obecných zásad trestání do jednotlivých ustanovení o trestních sankcích. 9 Tyto zásady můžeme rozdělit do tří skupin, ty které se týkají všech trestních sankcí, dále ty vymezené speciálně pro tresty a nakonec jen pro ochranná opatření. O zásadách trestání viz kapitola dvě. Jak jsem zmínila v předcházející kapitole, je české trestní právo založeno na smíšené teorii trestání, která spojuje požadavek spravedlivého, závažnosti trestného činu odpovídajícího trestu s pozitivním působením na pachatele trestného činu i na ostatní občany. 10 Hlavním účelem trestu je tedy ochrana společnosti před pachateli trestných činů, která je reflektovaná jako konečný a nejdůležitější cíl trestu, dále zabránění pachateli v dalším páchání trestně činnosti, buď fyzickým znemožněním, nebo nepřímo tím, že 7 GŘIVNA, T., SCHEINOST, M., ZOUBKOVÁ, I. a kol.: Kriminologie. 4. vydání. Praha: Wolters Kluwer, a.s., 2014, s. 180. ISBN 978-80-7478-614-3 8 ŠÁMAL, P. a kol.: Trestní právo hmotné. 7. vydání, Praha: Wolters Kluwer a.s., 2014, s. 294. ISBN 978-80-7478-616-7 9 Důvodová zpráva k trestnímu zákoníku, I. Obecná část, k hlavě V, dílu 1 Druhy trestních sankcí a obecné zásady pro jejich ukládání, 37 10 ŠÁMAL, P. a kol.: Trestní zákoník I. 1 až 139. Komentář. 2. vydání. Praha: C.H.Beck, 2012, s. 490. ISBN 978-80-7400-428-5 11

trest sám o sobě existuje v zákoně a za protiprávní jednání může být uložen. Dále je to výchova pachatele k vedení řádného života, kdy právě tato část se jeví jako velmi náročná a problematická. Výchova pachatele by měla směřovat především k tomu, aby se i on sám podílel na pozitivních změnách své osobnosti, to však výchovné možnosti trestů přeceňuje. 11 Nakonec je to generální prevence, která se prolíná s individuální prevencí tak, že pokud je pachateli uložen spravedlivý a přiměřený trest, na osoby, které uvažují o spáchání trestné činnosti, by to mělo mít takový vliv, že při shledání skutečnosti, že sankce jsou neodvratitelné, od svého jednání upustí a řádné občany upozorní na nebezpečnost páchání trestných činů čímž posiluje pocit právní jistoty a představy o autoritě právních norem. 12 S účelem trestu také souvisí pojem spravedlnosti. Tu je nutno chápat nejen ve vztahu k pachateli, ale také k zájmům společnosti a osobám poškozených trestným činem. 13 Nikdy nebude dosažen účel trestu, pokud bude trest nepřiměřený, mírnější nebo přísnější a nebude odpovídat společenské závažnosti a ostatním okolnostem spáchání trestného činu. 14 11 JELÍNEK, J. a kol.: Trestní právo hmotné. 4. vydání. Praha: Leges, 2014, s. 394. ISBN 978-80-7502-044-4 12 JELÍNEK, J. a kol.: Trestní právo hmotné. 4. vydání. Praha: Leges, 2014, s. 394. ISBN 978-80-7502-044-4 13 ŠÁMAL, P. a kol.: Trestní zákoník I. 1 až 139. Komentář. 2. vydání. Praha: C.H.Beck, 2012, s. 493. ISBN 978-80-7400-428-5 14 JELÍNEK, J. a kol.: Trestní právo hmotné. 4. vydání. Praha: Leges, 2014, s. 394. ISBN 978-80-7502-044-4 12

2. Systém trestů a ukládání trestů Systém trestů lze definovat jako uspořádání jednotlivých druhů trestů podle závažnosti, podle postihovaných zájmů a vzájemné vztahy mezi jednotlivými tresty. 15 Tento systém není definitivní, ale je vždy ovlivňován aktuálním vývojem společnosti a jejími potřebami. Nejdůležitější zásadou, která systém a ukládání trestů ovlivňuje, je zásada nullum crimen nulla poena sine lege (zásada legality, zásada zákonnosti). Zásada zákonnosti je uvedena v čl. 39 Listiny takto: Jen zákon stanoví, které jednání je trestným činem a jaký trest, jakož i jaké jiné újmy na právech nebo majetku, lze za jeho spáchání uložit. S tím je spojen také 37 odst. 1 trestního zákoníku, podle kterého lze trestní sankce ukládat pouze na základě zákona. Trestní zákoník uvádí výčet trestů, které lze ukládat v 52. Výčet trestů je taxativní a nelze tedy uložit trest jiný. Dále je ještě v 54 trestního zákoníku upraven výjimečný trest (speciální typ trestu odnětí svobody), který je ukládán za zvlášť závažné zločiny. Za spáchané trestné činy může soud uložit tyto tresty a) odnětí svobody, b) domácí vězení, c) obecně prospěšné práce, d) propadnutí majetku, e) peněžitý trest, f) propadnutí věci, g) zákaz činnosti, h) zákaz pobytu i) zákaz vstupu na sportovní, kulturní a jiné společenské akce, j) ztrátu čestných titulů nebo vyznamenání, k) ztrátu vojenské hodnosti, l) vyhoštění. Tresty b) l) považujeme za tzv. alternativní tresty, tzn. alternativu k trestu odnětí svobody. Trestní zákoník dále v 52 odst. 2 upravuje varianty trestu odnětí svobody, 15 JELÍNEK, J. a kol.: Trestní právo hmotné. 4. vydání. Praha: Leges, 2014, s. 395. ISBN 978-80-7502-044-4 13

pod které spadají nepodmíněný trest odnětí svobody, podmíněné odsouzení k trestu odnětí svobody a podmíněné odsouzení k trestu odnětí svobody s dohledem. 2.1. Principy trestání a ukládání trestů Základní podmínkou pro uložení trestu je skutečnost, že byl spáchán trestný čin trestně odpovědným pachatelem. Důležité je, aby trest, který soud uloží, odpovídal účelu trestu. Soud se tedy při ukládání trestů musí držet zásad trestání a ukládání trestů. Výše jsem již zmínila zásadu zákonnosti a na ni navážu zásadou humanismu. Zásada humanismu je zakotvena v čl. 7 odst. 2 Listiny, který říká, že nikdo nesmí být mučen ani podroben krutému, nelidskému nebo ponižujícímu zacházení nebo trestu. Tento článek se také odráží v trestním zákoníku, konkrétně v 37 odst. 2, pachateli nelze uložit kruté a nepřiměřené trestní sankce, výkonem trestní sankce nesmí být ponížena lidská důstojnost. Další zásadou, která se zde promítá, je zásada přiměřenosti. Pro výběr a uložení sankce je rozhodujícím kritériem spáchaný trestný čin. Sankce tedy musí být adekvátní spáchanému trestnému činu. Soud dále musí přihlédnout ke konkrétním okolnostem vztahujícím se jak k závažnosti trestného činu, tak na poměry pachatele a v neposlední řadě i k přiměřenému zadostiučinění osob poškozených trestným činem. Takto je uplatňována zásada individualizace. Dále se jedná o zásadu personality sankce, která spočívá v tom, že sankce by zásadně měla postihovat jen pachatele trestného činu, přičemž vliv na jeho okolí by měl být minimalizován. 16 Jako poslední bych zmínila zásadu neslučitelnosti určitých druhů sankcí u téhož pachatele. Spočívá v tom, že nelze jednomu pachateli uložit více trestních sankcí se stejnou věcnou povahou tzn., že nelze uložit např. trest domácího vězení společně s trestem obecně prospěšných prací. S tím i úzce souvisí dělení trestů na tresty samostatné a vedlejší. Tresty samostatné můžeme uložit jak samostatně, tak vedle jiného trestu, se kterým se povahově nevylučuje (trest odnětí svobody, trest obecně prospěšných prací, trest domácího vězení) a tresty vedlejší, mohou být ukládány pouze vedle jiného trestu. Těmi jsou např. trest ztráty čestných titulů a vyznamenání nebo ztráta vojenské hodnosti. 16 JELÍNEK, J. a kol.: Trestní právo hmotné. 4. vydání. Praha: Leges, 2014, s. 392. ISBN 978-80-7502-044-4 14

2.2. Upuštění od uložení trestu Tresty nejsou jediným prostředkem jak reagovat na spáchaný trestný čin. Z hmotněprávního hlediska jsou to ještě tyto tři alternativy: upuštění od potrestání, upuštění od potrestání s dohledem a upuštění od potrestání za současného uložení ochranného léčení nebo zabezpečovací detence. Tyto možnosti jsou upraveny v trestním zákoníku v 46-48. Soud je využívá v řádném trestním řízení, pokud uzná obžalovaného vinným, ale domnívá se, že není nutné jej potrestat formou uložení trestu taxativně vyjmenovaného v 52 trestního zákoníku, resp. že soud výrok o trestu podmíněně odloží za současného vyslovení dohledu, příp. i přiměřených omezení nebo povinností, které směřují k tomu, aby pachatel vedl řádný život. 17 Z procesněprávního hlediska se používají tzv. odklony, u kterých dochází k přeměně průběhu trestního řízení. U těchto postupů nekončí trestní řízení vynesením odsuzujícího rozsudku, ale trestní věc se vyřeší jinak. Z možností, které se nabízejí, je to nejčastěji zastavení trestního stíhání. 18 Pod odklony dále řadíme podmíněné zastavení trestního stíhání, narovnání, podmíněné upuštění od podání návrhu na potrestání, řízení o schválení dohody o vině a trestu a odstoupení od trestního stíhání v řízení ve věcech mladistvých. Úpravu těchto institutů najdeme v hlavě dvacáté zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (dále jen trestní řád). Podstatou těchto alternativ je splnění uložených podmínek pachatelem. Jedná se např. o vyrovnání se s poškozeným, musí se účastnit vybraných kurzů, vyvarovat se určitých forem chování nebo navštěvovat sociálního pracovníka. 19 Pokud se pachatel osvědčí a uložené podmínky splní, nebude proti němu pokračováno v trestním stíhání. 17 ŠÁMAL, P. a kol. Trestní právo hmotné. 7. vydání. Praha: Wolters Kluwer a.s., 2014, s. 310. ISBN 978-80-7478-616-7 18 JELÍNEK, J. a kol.: Trestní právo procesní. 3. aktualizované a doplněné vydání. Praha: Leges, 2013, s. 741. ISBN 978-80-87576-44-1 19 ŠÁMAL, P. a kol. Trestní právo hmotné. 7. vydání. Praha: Wolters Kluwer a.s., 2014, s. 311. ISBN 978-80-7478-616-7 15

3. Alternativní tresty 3.1. Zařazení do systému alternativních opatření Na začátku bych alternativní tresty zařadila do systému alternativních opatření. Do tohoto systému zapadají i instituty zmíněné výše, ale pro přehlednost toto rozdělení ještě jednou provedu. Systém alternativních opatření dělíme na hmotněprávní a procesněprávní opatření v závislosti na tom, v jaké fázi se trestní řízení nachází. Obecně můžeme alternativní opatření definovat jako souhrn institutů, jejichž primárním účelem je nahrazování nepodmíněného trestu odnětí svobody, jejich uspořádání a vzájemné vztahy mezi nimi. 20 Do procesněprávních alternativních opatření řadíme odklony, o kterých jsem se zmínila v kapitole 2.2. a do hmotněprávních alternativních opatření patří alternativy k potrestání a právě alternativní tresty. Pokud bych chtěla zachytit všechny varianty alternativních postupů, existují ještě postupy mimo trestní právo jako je např. mediace. 3.2. Pojem alternativní tresty Alternativní tresty, označované také jako community sanctions, neboli tresty vykonávané ve společenství, můžeme definovat ve dvou rovinách. V té širší je vymezujeme tak, že jde o všechny tresty, které nejsou spojeny s nepodmíněným trestem odnětí svobody. 21 Zde tedy mluvíme o trestech, které jsou vyjmenované v 52, vyjma nepodmíněného trestu odnětí svobody, kde všechny tyto tresty mají společné, že jimi nelze omezit osobní svobodu. V užší rovině vymezujeme alternativní tresty jako náhradu za nepodmíněný trest odnětí svobody. Do tohoto výčtu řadíme domácí vězení, obecně prospěšné práce, peněžitý trest, podmíněné odsouzení a podmíněné odsouzení s dohledem a to proto, že tyto tresty nelze ukládat společně s nepodmíněným trestem odnětí svobody. 20 ŠČERBA, F.: Alternativní tresty a opatření v nové právní úpravě. 2. vydání. Praha: Leges, 2014, s. 30. ISBN 978-80-87576-93-9 21 JELÍNEK, J. a kol.: Trestní právo hmotné. 4. vydání. Praha: Leges, 2014, s. 392. ISBN 978-80-7502-044-4 16

3.3. Nevýhody nepodmíněného trestu odnětí svobody Trestní justice dlouhodobě řeší obtížný problém, který je představován požadavkem na hledání adekvátní trestněprávní reakce na spáchání trestného činu, jež by v co nejefektivnější podobě dosahovalo základního cíle trestního práva, tj. předcházení další trestné činnosti konkrétního pachatele. 22 Existují názory, že podoba klasického trestního řízení neplní základní cíl, tj. nepředchází další trestní činnosti, ale naopak tuto trestní činnost podporuje a posiluje. V situaci, kdy je pachatel odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody, kde je tedy fakticky znemožněno páchat trestnou činnost, by měl mít trest výchovný účinek, ale to je zde téměř nedosažitelné. Je to spojeno především s tím, že pachatel je odtržen ze svého přirozeného prostředí, které někdy může být i kriminogenní, ale pokud vede život řádný, většinou přijde o práci a zpřetrhají se rodinné a přátelské vazby, tedy to pozitivní co na svobodě měl. Ve věznici pachatel v kriminogenním prostředí je, a to zvyšuje ovlivnění pachatele v jeho dalším životě tím, že je v bezprostředním kontaktu se spoluvězni, kteří za sebou mohou mít bohatou kriminální minulost a tím pádem může navázat řadu kontaktů a přiučit se v páchání trestné činnosti. 23 V neposlední řadě jsou pachatelé už od chvíle, co spáchají trestný čin, přes trestní řízení až po výkon trestu stigmatizováni a v očích svého okolí považování za kriminálníky a po propuštění na svobodu je velmi těžké se této nálepky zbavit. Z psychologického úhlu můžeme říct, že pachatelé jsou umístěni do nepřirozeného prostředí, které je spojeno s negativními prvky, které mohou osobnost odsouzeného velmi ovlivnit nebo dokonce změnit. Změny se můžou projevovat jako citová chladnost, pocit méněcennosti, oslabení vůle nebo apatie. Další nevýhodou, která je spojená s nepodmíněným trestem odnětí svobody, je finanční nákladnost. Se zvyšujícím se počtem osob, které jsou odsouzeny k nepodmíněnému trestu odnětí svobody, se také zvyšuje počet vězňů v českých věznicích a s tím náklady spojené s provozem těchto zařízení. Dle ročenky vězeňské 22 ŠČERBA, F.: Alternativní tresty a opatření v nové právní úpravě. 2. vydání. Praha: Leges, 2014, s. 19. ISBN 978-80-87576-93-9 23 ŠČERBA, F.: Alternativní tresty a opatření v nové právní úpravě. 2. vydání. Praha: Leges, 2014, s. 20. ISBN 978-80-87576-93-9 17

služby se náklady na jednoho vězně za den pohybují od 900-1100,-Kč 24 a náklady na domácí vězení, pokud bude fungovat elektronický monitorovací systém, by se měly podle Ministerstva spravedlnosti pohybovat o několik stovek korun denně níže. Zároveň vyhláška č. 458/2009 Sb., kterou se stanoví denní sazba připadající na náklady spojené s výkonem trestu domácího vězení a způsob úhrady v 1 uvádí, že denní sazba nákladů výkonu trestu domácího vězení činí 50 Kč za každý kalendářní den, ve kterém odsouzený alespoň zčásti vykonával trest domácího vězení. Tuto částku odsouzený uhradí až po výkonu trestu soudu, který trest uložil. 3.4. Důvody ukládání alternativních trestů V odborných publikacích se setkáváme se čtyřmi důvody proč alternativní tresty ukládat. Zaprvé je to ekonomický důvod, v porovnání s trestem odnětí svobody, se stavbami a udržováním věznic, jsou alternativní tresty levnější. Za druhé je to penitenciární důvod, kdy se eliminuje nežádoucí vliv pobytu ve vězeňském prostředí na odsouzené. 25 Jako třetí je to důvod kompenzační, ten navazuje především na restorativní justici, která má jako jeden ze stěžejních bodů náhradu škody způsobené pachatelem, a to je také podstatou kompenzačního důvodu. Jako poslední je to důvod trestněpolitický, který zdůrazňuje, že alternativní tresty odpovídají trendu dekriminalizace společnosti a depenalizace. 26 3.5. Sekundární sankcionování Alternativní tresty mohou pro společnost představovat slabou náhradu za nepodmíněný trest odnětí svobody, ale je potřeba si uvědomit, že ne u všech pachatelů, by trest nepodmíněného odnětí svobody byl účelný. Je samozřejmé, že některé trestné činy jsou tak závažné, že jiná možnost vhodná není a přichází na řadu ta nejpřísnější varianta. Nezbývá zde nic jiného než s nevýhodami s tím spojenými bojovat na úrovni co nejkvalitnější a nejefektivnější penitenciární a postpenitenciární péče. 27 24 Vězeňská služba: Statistická ročenka vězeňské služby České republiky 2014. s. 28. Dostupné z: http://www.vscr.cz/client_data/1/user_files/19/file/spr%c3%a1vn%c3%ad/statistiky/statistick%c3%a 9%20ro%C4%8Denky/Rocenka_2014.pdf 25 GŘIVNA, T., SCHEINOST, M., ZOUBKOVÁ, I. a kol.: Kriminologie. 4. vydání. Praha: Wolters Kluwer, a.s., 2014, s. 184. ISBN 978-80-7478-614-3 26 GŘIVNA, T., SCHEINOST, M., ZOUBKOVÁ, I. a kol.: Kriminologie. 4. vydání. Praha: Wolters Kluwer, a.s., 2014, s. 184. ISBN 978-80-7478-614-3 27 ŠČERBA, F.: Alternativní tresty a opatření v nové právní úpravě. 2. vydání. Praha: Leges, 2014, s. 28. ISBN 978-80-87576-93-9 18

Existuje-li myšlenka, že alternativní tresty mohou pro společnost představovat slabou náhradu za nepodmíněný trest odnětí svobody, ráda bych zde uvedla, že společnost takové obavy mít nemusí, protože alternativní tresty mají jakousi pojistku. V případě recidivy nebo porušení podmínek daného alternativního trestu se k pachateli nebude přistupovat shovívavě, ale postih bude tentokrát přísnější. Je zde i taková možnost, že se nevyhne krátkodobému nepodmíněnému trestu odnětí svobody. Tento postup se nazývá sekundární sankcionování a alternativní tresty si jím zachovávají autoritu a respekt. 19

4. Historie ukládání trestu domácího vězení V lednu 2010 vstoupil v účinnost nový trestní zákoník č. 40/2009 Sb., který zakotvuje dva nové alternativní tresty, domácí vězení a zákaz vstupu na sportovní, kulturní a jiné společenské akce, které se staly součástí katalogu trestů, které české trestní právo připouští. Samotný trest domácího vězení není novinkou, která byla zavedena ve 20. století, ale je to trest, který byl ukládán již v 17. století. Známou osobností, která byla za své názory v domácím vězení, byl v roce 1633 Galileo Galilei. Dále to byl např. Napoleon Bonaparte, který si odpykal trest domácího vězení na ostrově Svaté Heleny. Později ve 20. století byl trest domácího vězení ukládán v Sovětském svazu, Severní Koreji nebo v Polsku za vlády komunistického režimu, který zde byl využíván jako represe vůči svým odpůrcům. 28 Historie domácího vězení v českých zemích se datuje od roku 1852. V zákoně č. 117/1852 ř.z., o zločinech, přečinech a přestupcích je domácí vězení upraveno v hlavě druhé a je vedeno jako jeden z druhů trestu vězení. Trest vězení měl tři formy, první stupeň, druhý stupeň a právě trest domácího vězení. Dle 246 odsouzený buď slíbí, že se z domu nevzdálí nebo mu bude přidělena stráž. Pokud se pod jakoukoli záminkou z domu vzdálí, bude muset zbytek trestu vykonat ve věznici. Rozsah doby strávené ve vězení se v té době od té naší značně lišil, 247 uvádí, že nejkratší možná doba vězení byla dvacet čtyři hodin a nejdelší šest měsíců. V 262 jsou uvedeny podmínky, kdy trest domácího vězení může být uložen. Odsouzenému může být uložen trest domácího vězení místo vězení prvního stupně pokud byl dříve bezúhonný nebo pokud by výkon trestu vězení bránil vykonávat jeho úřad, jeho obchod nebo mu jinak bránil obstarat si výdělek. Tento zákon, ve kterém byl poprvé v českém právu uplatněn institut domácího vězení, byl účinný až do roku 1950, kdy byl zrušen trestním zákonem č. 86/1950 Sb., poplatným již tehdejšímu politickému režimu s výraznými rysy sovětského 28 ŠTERN, P., OUŘEDNÍČKOVÁ, L., DOUBRAVOVÁ, D.: Probace a mediace: Možnosti řešení trestných činů. 1. vydání. Praha: Portál, 2010, s. 150. ISBN 978-80-7367-757-2 20

trestněprávního modelu. 29 Katalog trestů od roku 1950 do roku 1989 trest domácího vězení neobsahoval. Neexistovaly ani podmínky uložení tohoto trestu, výkonu trestu nebo délka trvání domácího vězení, to ale neznamenalo, že se trest neukládal. Jeden příklad za všechny je možné ukázat na bývalém prezidentovi Václavu Havlovi, který byl v domácím vězení během té doby držen dvakrát. Poprvé od listopadu 1978 do dubna 1979, kdy byl nepřetržitě hlídán StB a podruhé v roce 1983 po přerušení výkonu trestu odnětí svobody ze zdravotních důvodů. 30 Po překlenutí období, kdy vládu v zemi měla v rukou komunistická strana a posunutí se k demokratické formě vlády trestní zákon č. 140/1961 Sb. po mnoha novelizacích není schopen reagovat na vývoj ve společnosti. Dne 1.1.2010 se stává účinným zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník a společně s ním se do českého právního řádu vrací i institut domácího vězení. 29 ŠÁMAL, P. a kol.:trestní zákoník I. 1 až 139. Komentář. 2. vydání. Praha: C.H.Beck, 2012, s. 817. ISBN 978-80-7400-428-5 30 Životopis Václava Havla [online][cit. 2015-11-05] Dostupné z http://www.vaclavhavellibrary.org/cs/vaclav-havel/zivotopis/1977-1988 21

5. Trest domácího vězení v české právní úpravě V této části práce, už se dostávám k samotnému jádru problematiky trestu domácího vězení. Tento staronový trest je součástí seznamu taxativně vyjmenovaných trestů dle 52 trestního zákoníku. Česká republika není jediná, která tento trest ve svém právním řádu obsahuje, naopak se nechala inspirovat řadou evropských zemí, kde trest domácího vězení už pár let funguje, např. Velká Británie, Nizozemí, Švédsko, Francie nebo Belgie. Okolnosti, proč se trest domácího vězení u nás zavedl, jsou víceré. Dle důvodové zprávy dominuje požadavek zachování pozitivních rodinných i pracovních vazeb a také hledisko ekonomické vztahující se k výkonu takového trestu a vedoucí ke značnému ušetření peněžních prostředků jinak vynakládaných na nepodmíněný trest odnětí svobody. 31 Od tohoto trestu se dále očekává snížení počtu nepodmíněných trestů odnětí svobody, a to díky tomu, že tento trest je kompromisem mezi omezením svobody pachatele trestného činu a ponecháním této osoby na svobodě a je brán jako nejpřísnější alternativa k nepodmíněnému trestu odnětí svobody 32 - tuto roli však zároveň tento institut jen těžko může plnit, když kontrola jeho dodržování je nedůsledná. 33 Trest domácího vězení je zakotven v 60 trestního zákoníku. Je to trest alternativní a může být ukládán jak samostatně, tak vedle jiných trestů. Tresty se kterými se společné uložení vylučuje, jsou trest odnětí svobody a obecně prospěšné práce. Jeho ukládání se očekává u pachatelů, kteří nesplňují podmínky pro uložení mírnějšího trestu odnětí svobody podmíněně odloženého, a není nutno jim uložit trest odnětí svobody vzhledem k povaze a závažnosti spáchaného trestného činu, osobě a poměrům pachatele. 34 Samotným obsahem trestu je dle 60 odst. 3 trestního zákoníku to, že odsouzený má povinnost zdržovat se po dobu výkonu trestu v určeném obydlí nebo jeho části 31 Důvodová zpráva k trestnímu zákoníku, I. Obecná část, k hlavě V, dílu 2 Tresty, 60 32 ŠČERBA, F.: Alternativní tresty a opatření v nové právní úpravě. 2. vydání. Praha: Leges, 2014, s. 332. ISBN 978-80-87576-93-9 33 ŠČERBA, F..: Trest domácího vězení po novele č. 330/2011 Sb. Trestněprávní revue. Praha: C.H.Beck, 2012, 1, s. 2. ISSN 1213-5313 34 ŠTERN, P., OUŘEDNÍČKOVÁ, L., DOUBRAVOVÁ, D.: Probace a mediace: Možnosti řešení trestných činů. 1. vydání. Praha: Portál, 2010, s. 150. ISBN 978-80-7367-757-2 22

v soudem stanoveném časovém období, nebrání-li mu v tom důležité důvody, zejména výkon zaměstnání nebo poskytnutí zdravotních služeb v důsledku jeho onemocnění nebo úrazu. Poskytovatel zdravotních služeb je v takové chvíli povinen na vyžádání orgánu činného v trestním řízení ho o této skutečnosti informovat. Zde by bylo vhodné zahrnout do tohoto ustanovení také úředníka probační služby, který má osobu, ve svém okruhu kontrolovaných. Tím by se dalo zabránit pozdějšímu dožadování informací, kde se odsouzený v dané chvíli nacházel. Trest domácího vězení, není upraven v trestním zákoníku pouze v 60 a 61, ale vyskytuje se zde v dalších pěti variantách. Dle řazení v zákoně jako první zmiňuje trest domácího vězení 57a trestního zákoníku, který upravuje přeměnu trestu odnětí svobody na trest domácího vězení po výkonu poloviny uloženého nebo podle rozhodnutí prezidenta České republiky zmírněného trestu. Dalšími přeměnami jsou v 65 odst. 2 písm. a) trestního zákoníku přeměna trestu obecně prospěšných prací na trest domácího vězení a v 69 odst. 2 písm. a) trestního zákoníku přeměna peněžitého trestu na trest domácího vězení. Jako poslední lze zmínit 89 trestního zákoníku, a to odst. 1 tzv. kvazi domácí vězení I jako soudem uložená povinnost při podmíněném propuštění současně s dohledem na počátku zkušební doby 35 a odst. 2 tzv. kvazi domácí vězení II jako soudem uložená povinnost podmíněně propuštěnému ve zkušební době. 36 Podrobně o konkrétních případech přeměn v kapitole 6. Z ústavněprávního pohledu, je zřejmé, že touto sankcí je citelně omezena ústavně chráněná svoboda pohybu (čl. 14 Listiny základních práv a svobod), ale zároveň je tato újma nesrovnatelně nižší, než jakou by pro odsouzeného znamenal výkon, byť jen krátkodobého trestu odnětí svobody. 37 5.1. Podmínky uložení trestu domácího vězení Jestliže soud rozhodne o vině a trestu a jako trest vybere trest domácího vězení, musí se řídit zákonnými podmínkami, které ukládá trestní zákoník v 60 odst. 1. Trest domácího vězení může být uložen pouze za přečiny. Trestní zákoník má zavedenou 35 Právní úprava trestu domácího vězení [online][cit. 2015-11-11] Dostupné z http://portal.justice.cz/justice2/ms/ms.aspx?j=33&o=23&k=6370&d=338776 36 Právní úprava trestu domácího vězení [online][cit. 2015-11-11] Dostupné z http://portal.justice.cz/justice2/ms/ms.aspx?j=33&o=23&k=6370&d=338776 37 ŠÁMAL, P. a kol.: Trestní zákoník I. 1 až 139. Komentář. 2. vydání. Praha: C.H.Beck, 2012, s. 818. ISBN 978-80-7400-428-5 23

kategorizaci trestných jednání, ta je založena na bipartici zločin a přečin. Vychází z odstupňované typové závažnosti soudně trestných jednání vyjádřené trestní sazbou. 38 Přečiny jsou dle 14 odst. 2 trestního zákoníku všechny nedbalostní trestné činy a ty úmyslné trestné činy, na něž trestní zákon stanoví trest odnětí svobody s horní hranicí trestní sazby do pěti let. Tím, se výrazně okruh pachatelů, kterým lze trest domácího vězení uložit, zúží. Je ale důležité zmínit, že do této kategorie spadají i trestné činy, na které je stanovena horní hranice trestní sazby, která odpovídá definici zvlášť závažných zločinů, ale stále spadají do kategorie přečinů, a je diskutabilní, zda by trest domácího vězení splnil v těchto případech svůj účel. Jako příklad uvedu nedbalostní přečin usmrcení z nedbalosti, 143 odst. 3. Zde je trestní sazba stanovena od tří do deseti let a zvlášť závažný zločin je, co do výše trestní sazby, definován dolní hranicí trestní sazby alespoň deseti let. Z mého pohledu není možné, aby za takto závažný přečin, u kterého i zákonodárce zvolil tak vysokou horní hranici trestní sazby, byl uložen alternativní trest, i když ten nejpřísnější z celého katalogu. S tím souvisí i úmyslné přečiny, u kterých musí soudce velmi pečlivě zvážit, zda pachatel splňuje podmínky pro uložení alternativního trestu domácího vězení a zda za spáchaný přečin bude alternativní trest dostatečný. Maximální délka trestu je stanovena až na dva roky a tuto dobu nelze překročit. Je-li trest uložen trestním příkazem, maximální výměra činí jeden rok. Spodní hranice trestu stanovena není, může to být např. i doba pouhých 14 dnů, avšak domácí vězení uložené na takto krátkou dobu by zpravidla postrádalo svůj výchovný smysl, a proto v praxi bude přicházet v úvahu spíše doba několika týdnů. 39 Existuje jedna výjimka, která se nemusí řídit zákonem stanovenou horní hranicí trestu a ta je upravena v 57a trestního zákoníku. Jedná se o přeměnu trestu odnětí svobody v trest domácího vězení, kde je výslovně zmíněno, že soud není vázán nejvyšší výměrou trestu dle 60 odst. 1 trestního zákoníku. Pokud porovnáváme zahraniční praxi s praxí českou, můžeme pozorovat, že trest domácího vězení je v zahraničí ukládán v řádech měsíců a toho se snaží držet i české soudy. Dle hospodářského rozboru Probační a mediační služby byl trest domácího 38 JELÍNEK, J. (ed.): O novém trestním zákoníku. Sborník z mezinárodní vědecké konference Olomoucké právnické dny. Praha: Leges, 2009, s. 66. ISBN 978-80-87212-21-9 39 ŠÁMAL, P. a kol.:trestní zákoník I. 1 až 139. Komentář. 2. vydání. Praha: C.H.Beck, 2012, s. 820. ISBN 978-80-7400-428-5 24

vězení ukládán v roce 2014 v průměru na 9 měsíců, druhou nejčastější výměrou byl trest 6 měsíční a jako třetí trest 10 měsíční. 40 Pachateli se stanoví časové období, ve kterém se odsouzený musí zdržovat v určeném obydlí nebo jeho části, v pracovních dnech, ve dnech pracovního klidu a pracovního volna, vždy s přihlédnutím k jeho zaměstnání, rodinným a osobním poměrům. Z toho vyplývá, že trest nemusí být uložen soustavně, v po sobě jdoucích dnech, ale nabízí se varianty např. víkendového trestu nebo jen několika dní v týdnu, a to aby byl trest uložen při využití celé trestní sazby. Další podmínkou pro uložení alternativního trestu domácího vězení je shledání soudu, že vzhledem k povaze a závažnosti spáchaného přečinu, osobě a poměrům pachatele, lze mít důvodně za to, že postačí uložení trestu domácího vězení, a to popřípadě i vedle jiného trestu, 60 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku. Pro určení povahy přečinu a jeho závažnosti se soud zabývá základními znaky skutkové podstaty spáchaného přečinu. Zejména jde o druh a význam porušeného nebo ohroženého zájmu, který trestní zákoník chrání, jednání charakterizující objektivní stránku přečinu, formu zavinění a konkrétní okolnosti, za nichž byl přečin spáchán (pohnutka, záměr, cíl pachatele a míra jeho zavinění a rozsah způsobených následků). 41 Je vyloučeno, aby byl za přečin, který byl spáchán z domova, prostřednictvím internetu, nebo za delikty spadající do kategorie domácího násilí, uložen trest domácího vězení. 42 Dále soud posuzuje osobu pachatele, a zda je možné, aby trest domácího vězení byl dostačující z hlediska prevence recidivy a ochrany společnosti. Obligatorně soud hodnotí také osobu pachatele a jeho poměry. Součástí této kategorie je jeho rodinné, pracovní, sociální zázemí, jeho chování po činu, zda má stále bydliště, kde společně s ním nežijí osoby, které by na něj mohly mít negativní vliv. Neoddělitelnou podmínkou, která musí být při ukládání trestu domácího vězení také splněna, je písemný slib, že se pachatel ve stanovené době bude zdržovat v obydlí na určené adrese a při výkonu kontroly poskytne veškerou potřebnou součinnost, 60 odst. 1 písm. b) trestního zákoníku. Domácí vězení je tak jediný druh trestu v českém 40 Rozbor hospodaření Probační a mediační služby za rok 2014[online][cit. 2015-11-15] Dostupné z https://www.pmscr.cz/download/106_rozbor_hospodareni_2014.pdf 41 ŠÁMAL, P. a kol.:trestní zákoník I. 1 až 139. Komentář. 2. vydání. Praha: C.H.Beck, 2012, s. 821. ISBN 978-80-7400-428-5 42 ŠČERBA, F.: Alternativní tresty a opatření v nové právní úpravě. 2. vydání. Praha: Leges, 2014, s. 334. ISBN 978-80-87576-93-9 25

právním řádu, který nelze uložit proti vůli pachatele. Pokud souhlas vysloví, je to signál, že trest akceptuje, je ochoten ho vykonat a bude spolupracovat během kontrol. To, že se musí pachatel písemně zavázat i k tomu, že bude poskytovat součinnost během výkonu kontroly, původně v trestním zákoníku nebylo, ale ještě před nabytím účinnosti byl trestní zákoník o tuto skutečnost obohacen, a to novelou č. 306/2009 Sb. V situacích, kdy pachatel slib učiní, ale trest nevykonává, především tím, že neposkytuje potřebnou součinnost, je v trestním zákoníku v 61 zaveden institut přeměny trestu domácího vězení. Přeměna byla zavedena až novelou č. 330/2011 Sb. a nahradila tím institut náhradního trestu odnětí svobody. Za neposkytnutí potřebné součinnosti před zmíněnou novelou trestní zákoník žádné negativní důsledky nestanovil, neboť zmaření výkonu trestu jako důvod pro uložení náhradního trestu odnětí svobody zahrnovalo pouze nedodržení podmínek stanovených v tehdejším 60 odst. 3-5 trestního zákoníku. 43 Podrobněji o přeměně v kapitole 6. Trestem domácího vězení se bezpochyby zasahuje do domovní svobody pachatele, ale nejen jeho, o zásahu do ústavně zaručených práv můžeme hovořit i u osob, které žijí s pachatelem v jedné domácnosti. Z hlediska práv těchto osob lze rovněž poukázat na čl. 10 odst. 2 Listiny zaručující ochranu před neoprávněným zasahováním do soukromého a rodinného života. 44 Zásah do těchto Listinou zaručených práv osob, které žijí ve společné domácnosti, spočívající nyní především ve strpění kontrolních návštěv pracovníků Probační a mediační služby (v budoucnu snad také v instalaci a údržbě technického zařízení pro elektronický monitoring), by neměl být závažný do takové míry, aby porušil čl. 4 Listiny. 45 Spolužijícím osobám však nelze ukládat povinnosti takové, jaké je možno po složení písemného slibu ukládat pachateli. To se v prvé řadě týká vpuštění probačního úředníka či jiné osoby do svého obydlí. Pokud osoba, která žije ve společném obydlí s pachatelem, nedovolí těmto osobám vstoupit, ať už z důvodu krytí nezákonného chování pachatele nebo ze strachu o své soukromí, nemůže to být kladeno za vinu právě pachateli. Varianta, pokud bychom chtěli těmto situacím předcházet, existuje, písemný slib by se týkal nejenom pachatele, ale i osob 43 BOLEDOVIČOVÁ L.: Podmínky uložení českého trestu domácího vězení a anglického curfew requirement. Trestněprávní revue. Praha: C.H.Beck, 2013, 3, s. 63. ISSN 1213-5313 44 ŠČERBA, F.: Alternativní tresty a opatření v nové právní úpravě. 2. vydání. Praha: Leges, 2014, s. 336. ISBN 978-80-87576-93-9 45 ŠČERBA, F.: Alternativní tresty a opatření v nové právní úpravě. 2. vydání. Praha: Leges, 2014, s. 337. ISBN 978-80-87576-93-9 26

spolužijících ve společném obydlí. 46 Z mého pohledu tento návrh de lege ferenda na místě není. Za prvé pokud rodina (nebo ostatní spolubydlící) vede řádný život, tak pravděpodobně také chápe důvodnost uloženého trestu. Navíc tyto úkony zvyšují byrokracii vedoucí k samotnému výkonu trestu domácího vězení a než by byly všechny náležitosti s tím spojené obstarány, trest už by nemusel být aktuální a ztrácel by na svém významu. Kvůli tomu zde alternativní tresty jsou, aby předcházely čekání na výkon trestu a nenechávaly místo pro další páchání trestné činnosti. Jak již bylo výše zmíněno, nemyslím si, že takový zásah, který by úředníci způsobili, by vybočil z ústavněprávního rámce 47. Všechny výše zmíněné podmínky, které jsou uvedeny v 60 odst. 1 trestního zákoníku, je nutné splnit kumulativně. 5.2. Individualizace podmínek trestu domácího vězení Základní povinností pachatele je zdržovat se po dobu výkonu trestu domácího vězení v soudem určeném obydlí ve stanovené době. Tím se nemyslí výměra trestu, kdy se trest ukládá na dobu např. dvou let, ale počet hodin nebo určité dny, během kterých je pachatel nucen setrvat ve stanoveném obydlí, ať už to jsou pracovní dny, dny pracovního klidu nebo dny pracovního volna. Původně trestní zákoník upravoval tuto otázku odlišně, než jak je upravena nyní. Pokud tedy soud nestanovil jinak a sám neurčil dny nebo počet hodin, které má odsouzený strávit v domácím vězení, používal se takový vzor: odsouzený se musí zdržovat v určeném obydlí ve dnech pracovního klidu a pracovního volna po celý den a v ostatních dnech v době od 20:00 hodin do 5:00 hodin, pokud tomu nebránily důležité důvody. Dle platné právní úpravy soudce z těchto dvou variant na výběr nemá a je povinen definovat v jaké době nebo v jakých dnech se nesmí odsouzený z obydlí vzdálit. Pro vymezení doby je nutné, aby bral soudce do úvahy okolnosti, které by výkonu trestu domácího vězení bránily, a to pracovní doba, doba, kterou stráví na cestě do zaměstnání, doba nutná k péči o nezletilé dítě a k vyřizování nutných osobních a rodinných záležitostí. Poslední zmíněné kritérium může činit interpretační potíže a to 46 ŠČERBA, F.: Alternativní tresty a opatření v nové právní úpravě. 2. vydání. Praha: Leges, 2014, s. 337. ISBN 978-80-87576-93-9 47 ŠČERBA, F.: Alternativní tresty a opatření v nové právní úpravě. 2. vydání. Praha: Leges, 2014, s. 337. ISBN 978-80-87576-93-9 27

tím, že soud by měl přihlížet pouze k opakujícím se osobním a rodinným záležitostem, ne k takovým, které se objevují pouze ojediněle. 48 Opakující se záležitosti lze předvídat a díky tomu lze i trest domácího vězení jednodušeji a v předstihu přizpůsobit. Soudce může zohlednit také navštěvování pravidelných bohoslužeb nebo jiných náboženských shromáždění, a to i ve dnech pracovního klidu a pracovního volna. Způsob náboženského života by měl být soudem, před uložením samotného trestu, nejdříve ověřen u příslušné církve, např. ve spolupráci s úředníkem probační služby. Celkově se může ukázat jako velké pozitivum, že v životě odsouzeného je víra důležitá a řídí se jí. Ve spolupráci s představenými jednotlivých církví, by i výkon trestu mohl být bezproblémový a vést k jeho řádnému plnění. Obecně platí, že soudce musí při rozhodování o každém konkrétním odsouzeném rozhodovat individuálně a přihlížet k jeho konkrétním podmínkám, zároveň ale musí stanovit trest dostatečně důrazný vzhledem k tomu, že se jedná o trest, který by měl nahrazovat trest nepodmíněného odnětí svobody. Vzhledem k jisté míře neurčitosti, která se novelou č. 330/2011 Sb. ještě více posílila 49, vychází na povrch otázka, zda by nebylo na místě, aby trest domácího vězení měl přeci jen nějaké meze, které by musel soudce při konkretizaci jednotlivých trestů dodržovat. Příkladem může být ustanovení v zákoně č. 218/2003 Sb., o odpovědnosti mládeže za protiprávní činy a o soudnictví ve věcech mládeže, které upravuje maximální počet odpracovaných hodin společensky prospěšné činnosti v rámci výchovných povinností uvedených v 18 odst. 3. Tato možnost by se dala aplikovat i na trest domácího vězení podle toho, o jak závažný přečin by se jednalo. Za nejzávažnější přečiny by počet hodin za den strávený v domácím vězení byl vyšší, naopak za méně závažné nižší. De lege ferenda mohu uvažovat, kolik hodin by mělo být maximum, aby osoba v domácím vězení nebyla omezena z hlediska pracovních příležitostí a jiných poměrů, které je potřeba soudem zohlednit. Standardně je pracovní doba stanovena na osm hodin denně, cesta do práce může trvat i hodinu, tzn. to už je deset hodin, kdy by se osoba nenacházela v místě obydlí. Čtrnáct hodin by tedy mohla 48 ŠČERBA, F.: Trest domácího vězení po novele č. 330/2011 Sb. Trestněprávní revue. Praha: C.H.Beck, 2012, 1, s. 2. ISSN 1213-5313 49 ŠČERBA, F.: Alternativní tresty a opatření v nové právní úpravě. 2. vydání. Praha: Leges, 2014, s. 342. ISBN 978-80-87576-93-9 28

být horní hranice denní výměry trestu. Existuje mnoho dalších možností, které by bylo potřeba v konkrétní situaci zohlednit, a to zda má osoba nezletilé dítě, o které je nucena se starat sama, zda nepracuje na směny, které mohou být i 12 hodin dlouhé nebo pracuje v noci a tím by se horní hranice měnila, podle všech okolností, které je nutno zahrnout. Varianta, která by dále mohla existovat, je rozdělit přečiny, za které je možné uložit trest domácího vězení do určitých kategorií dle společenské závažnosti a k jednotlivým skupinám přidělit rozsah od-do, ze kterého by soudce mohl vybrat nejvhodnější variantu. Specifikem trestu domácího vězení je dále obydlí, tím se rozumí podle 133 trestního zákoníku dům, byt nebo jiná prostora sloužící k bydlení a příslušenství k nim náležející. Pod tento pojem vedle obytných domů a bytů spadají i obytné chaty, hotelové domy, ubytovny, vysokoškolské koleje, domovy důchodců, výchovné ústavy apod. 50 5.3. Povinnosti pachatele Soud může, mimo povinnost setrvat ve vymezené době v určeném obydlí, dále uložit i některé z přiměřených povinností či přiměřených omezení, které jsou uvedeny v 48 odst. 4 trestního zákoníku, např. podrobit se výcviku pro získání vhodné pracovní kvalifikace, podrobit se léčení závislosti na návykových látkách, které není ochranným léčením podle trestního zákoníku, zdržet se hazardních her, hraní na hracích přístrojích a sázek. Vzhledem k tomu, že tento výčet je demonstrativní, může soud, pokud pachatel způsobil škodu, nemajetkovou újmu nebo se bezdůvodně obohatil, rozhodnout, aby odsouzený podle svých sil nahradil škodu nebo odčinil nemajetkovou újmu nebo vydal získané bezdůvodné obohacení. To zda bude uložena další povinnost, je zcela na uvážení soudce, jeho pohledu na danou situaci a zda je to nutné v zájmu prevence recidivy nebo ochrany společnosti. 51 Nesplněním těchto povinností může mít za následek nařízení náhradního trestu odnětí svobody dle 61 trestního zákoníku. Odůvodnění může spočívat v porušení 50 ŠÁMAL, P. a kol.:trestní zákoník I. 1 až 139. Komentář. 2. vydání. Praha: C.H.Beck, 2012, s. 1393. ISBN 978-80-7400-428-5 51 ŠÁMAL, P. a kol.:trestní zákoník I. 1 až 139. Komentář. 2. vydání. Praha: C.H.Beck, 2012, s. 828. ISBN 978-80-7400-428-5 29